o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. prosince 2021, č. j. 17 C 61/2021-69,

1. Okresní soud v Příbrami (dále jen soud prvního stupně) shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 444 484 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.) a dále rozhodl o povinnosti žalobkyně nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 50 336 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok II.).

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně jako nájemce a žalovaný jako pronajímatel, zastoupený [jméno] [příjmení], uzavřeli dne [datum] smlouvu o nájmu nebytových prostor v domě na adrese [adresa]. Zároveň byla dohodnuta celková částka za práce na rekonstrukci hrazených ze strany nájemce ve výši 450 000 Kč, částka byla schválena ze strany pronajímatele ústně. Od dubna 2017 již nájemce ve zrekonstruovaných prostorách podnikal. V únoru 2018 proběhla schůzka, kde bylo nájemcem předloženo vyúčtování stavebních prací, a částka byla navýšena. V prosinci 2018 podepsal [jméno] [příjmení] dodatek [číslo] ke smlouvě označený datem [datum], aniž by celková částka za rekonstrukci ve výši 894 484 Kč byla ze strany pronajímatele odsouhlasena. Následně došlo k ukončení nájemního vztahu, pronajímatel doplatit částku 40 000 Kč, která nebyla umořena formou snížení nájemného. Soud prvního stupně dále uvedl, že žalovaný byl informován o podpisu dodatku [číslo] za pronajímatele ze strany [jméno] [příjmení] teprve v souvislosti se zahájeným soudním řízením v této věci, a to [datum].

3. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle § 2220 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), a podle § 446 o. z. Uzavřel, že žalobkyni nevznikl nárok na náhradu nákladů za provedenou rekonstrukci v požadovaném rozsahu, neboť účastníci se v nájemní smlouvě dohodli, že celková částka vložená nájemcem do rekonstrukce bude umořována, eventuálně nahrazena, pokud veškeré práce vždy nájemce ústně probere s pronajímatelem a ten odsouhlasí jejich rozsah a výši. Žalobkyně podle soudu prvního stupně neprokázala, že by před provedením rekonstrukce došlo k odsouhlasení rozsahu prací ve výši 894 484 Kč, nesporná byla pouze dohoda co do výše 450 000 Kč. Pokud žalobkyně dovozovala svůj nárok z dodatku [číslo] k nájemní smlouvě, soud prvního stupně konstatoval, že tento dodatek žalovaného nezavazuje. Z okolností podpisu dodatku, a zejména svědecké výpovědi svědka [jméno] [příjmení], muselo být podle soudu prvního stupně žalobkyni zřejmé, že v okamžiku podpisu dodatku [jméno] [příjmení] překračuje své zmocnění jednat za pronajímatele. Soud prvního stupně uvedl, že samotný podpis ze strany zástupce nepostačuje, pokud z okolností vyplynulo, že k dohodě o výši ceny plánované rekonstrukce nedošlo dopředu, ale dodatek byl podepisován až zpětně po provedení rekonstrukce, a to s ohledem na to, že zmocněnec [jméno] [příjmení] vyjádřil nesouhlas s tam uvedenou částkou 894 484 Kč již v únoru 2018, kdy rekonstrukce již byla dokončena. Ze skutečnosti, že žalovaný disponoval nepodepsanou listinou dodatku, která byla datována [datum] a byla podepsána pouze žalobkyní, je podle soudu prvního stupně zřejmé, že žalobkyni muselo být jasné, že zmocněnec při podpisu dodatku tak činí bez vědomí pronajímatele a proti jeho vůli. Fakt, že zmocněnec podepsal listinu bez toho, že by se seznámil s jejím obsahem, neznamená naplnění požadavku původní nájemní smlouvy, která žalovaného zavazovala a se kterou vyjádřil souhlas. Soud prvního stupně dále uvedl, že žalovaný měl k dispozici pouze dodatek ze dne [datum], o kterém věděl, že ho nepodepsal, proto předpokládal, že ho nezavazuje. Žalovaný věděl o záměru žalobkyně uzavřít dodatek s vyšší částkou určenou na rekonstrukci, oproti původně dohodnuté částce, a s takovým postupem nesouhlasil. Žalobkyně o této situaci byla informována, proto musela v okamžiku podpisu dodatku, ke kterému došlo ve skutkovém omylu zmocněnce, vědět, že zmocněnec překračuje své oprávnění. V takovém případě podle § 446 o. z. neplatilo, že překročení zmocněnce zmocnitel schválil, i kdyby svůj nesouhlas neoznámil bez zbytečného odkladu poté, co se oprávním jednání dozvěděl, neboť osoba, s níž zástupce právně jednal, měla a mohla z okolností bez pochybnosti poznat, že zmocněnec zástupčí oprávnění zjevně překračuje. Nakonec uzavřel, že vzhledem k tomu, že žalobkyně nepostupovala v souladu s dohodou účastníků, nárok na náhradu nákladů na rekonstrukci nad rámec nesporné částky nevznikl, neboť jejich dohoda nahrazovala úpravu uvedenou v § 2220 odst. 1 věta druhá o. z. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), a ve věci úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů vynaložených na zastupování advokátem.

4. Proti tomuto rozhodnutí podala včasné odvolání žalobkyně, která namítala, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že napadený rozsudek spočívá na nesprávném posouzení věci. Žalobkyně uvedla, že je nesprávný závěr soudu prvního stupně o tom, že při uzavírání dodatku ke smlouvě o nájmu musela vědět o údajném překročení oprávnění zmocněnce. Konstatovala, že samotná smlouva o nájmu nebytových prostor ze dne [datum] byla za pronajímatele uzavřena v zastoupení [jméno] [příjmení]. Článek IV. smlouvy výslovně počítal s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným dojde k uzavření dodatku k nájemní smlouvě, kterým bude řešena výše částky, o kterou bude sníženo nájemné v souvislosti s provedenou rekonstrukcí. Pokud byl [jméno] [příjmení] zmocněn žalovaným k uzavření předmětné nájemní smlouvy, ve které bylo výslovně počítáno s uzavřením dodatku, bylo možné předpokládat, že [jméno] [příjmení] byl zmocněn i k uzavření předmětného dodatku. Upozornila, že [jméno] [příjmení] vždy vystupoval ve vztahu k žalobkyni jako oprávněný zástupce žalovaného a žalobkyně byla v dobré víře, že [jméno] [příjmení] je zmocněncem žalovaného i ve vztahu k uzavíranému dodatku. Poukázala na § 444 o. z. a uvedla, že žalovaný u žalobkyně vyvolal domněnku, že zmocnil [jméno] [příjmení] k uzavření dodatku, žalovaný se proto nemůže dovolávat nedostatku zmocnění. Podle žalobkyně musel žalovaný o uzavření dodatku ke smlouvě vědět, až do projednání věci před soudem prvního stupně nesdělil žalobkyni, že by s uzavřením dodatku nesouhlasil, neoznámil tedy žalobkyni bez zbytečného odkladu, že nesouhlasí s jednáním zmocněnce. Upozornila, že nájemné za užívání pronajatých prostor bylo hrazeno převodem na účet žalovaného, počínaje [datum] bylo hrazeno nájemné ve výši 20 000 Kč, již z této skutečnosti musel žalovaný podle žalobkyně o uzavření dohody a dodatku vědět, a žalobkyni nesdělil, že by s tímto postupem nesouhlasil. Z uvedených skutečností žalobkyně dovodila, že i kdyby [jméno] [příjmení] své zmocnění překročil, žalovaný toto údajné překročení schválil a uzavřený dodatek ho zavazuje. Podle žalobkyně nelze vycházet z toho, že [jméno] [příjmení] prohlásil, že nevěděl, jaký dokument podepisuje, neboť každý svéprávný člověk odpovídá za svá právní jednání. Podle žalobkyně naopak dobře věděl, co podepisuje, jaký je obsah dodatku a vystupoval při tom jako oprávněný zmocněnec žalovaného. Má za to, že z obsahu dodatku ke smlouvě žalobkyně vyplývá, že žalobkyně předem projednala se žalovaným rozsah provedených prací a jejich cenu, v písemné dodatku žalovaný stvrdil, že rekonstrukce byla provedena po předchozí dohodě a výše odsouhlasených nákladů vynaložených na rekonstrukci činí 894 484 Kč. Žalobkyně je přesvědčena, že projednání rozsahu provedených prací s žalovaným vyplývá také z e-mailu žalovaného ze [datum]. Z uvedených důvodů žalobkyně žádala, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalovaný k odvolání žalobkyně uvedl, že rozsudek soudu prvního stupně považuje za správný a odvolání žalobkyně za nedůvodné. Na základě provedeného dokazování nebylo podle žalovaného postaveno najisto, že by [jméno] [příjmení] byl oprávněn jako zmocněnec žalovaného uzavřít dodatek k nájemní smlouvě ze dne [datum]. Nelze souhlasit s názorem žalobkyně, že to lze dovodit pouze z toho, že uzavřel za žalovaného samotnou nájemní smlouvu ze dne [datum]. Upozornil na výpověď [jméno] [příjmení], který uvedl, že byl ze strany žalovaného zmocněn pouze k podpisu nájemní smlouvy a ostatní skutečnosti týkající se nájmu již měly být ze strany žalobkyně řešeny přímo se žalovaný jako pronajímatelem. Dále žalovaný konstatoval, že ze strany žalobce nikdy nebyla předložena žádná plná moc, která by tvrzení žalobce o existenci platného zastoupení žalovaného [jméno] [příjmení] prokazovala. Podle žalovaného sám [jméno] [příjmení] jednatelku žalobkyně několikrát upozorňoval na to, že není oprávněn za žalovaného jednat a tudíž by se měla obracet přímo na žalovaného, proto se žalobkyně nemůže dovolávat dobré víry, že je [jméno] [příjmení] zmocněncem žalovaného. Skutečnost, že [jméno] [příjmení] již není zmocněncem žalovaného a že jeho zmocnění zaniklo, potvrzuje fakt, že se žalobkyně pokoušela o to, aby žalovaný sám podepsal dodatek k nájemní smlouvě, který byl datován ke dni [datum]. Podpis tohoto dodatku však žalovaný odmítl a od tohoto návrhu se distancoval, neboť neodpovídal původní dohodě mezi účastníky o úhradě nákladů spojených s úpravou pronajatých prostor, která nikdy neměla přesáhnout částku 450 000 Kč. Žalovaný nikdy předložený dodatek nepodepsal, žil v domnění, že dodatek nebyl uzavřen a neměl tušení, že listina stejného znění byla podepsána [jméno] [příjmení] [jméno] tom, že došlo k jeho podpisu, se dozvěděl až [datum], kdy mu byl [jméno] [příjmení] předložen s omluvou, že k podpisu tohoto dokumentu došlo z jeho strany nedopatřením, když se podle žalobce mělo jednat o doklady určené do účetnictví žalobkyně, a proto obsah uvedeného dokumentu [jméno] [příjmení] blíže nezkoumal. Na prvním jednání ve věci před soudem prvního stupně, které se konalo [datum], žalovaný překročení zástupčího oprávnění namítl, stalo se tak tedy do tří dnů od chvíle, kdy se o tom dozvěděl. Skutečnost, že o podepsání dodatku žalovaný nevěděl, prokazuje podle žalovaného jeho e-mailová korespondence, kterou vedl se žalobkyní; žalovaný vycházel z toho, že jediný dokument, který existuje, byl návrh dodatku k nájemní smlouvě s datem [datum], který mu byl předložen a jehož podpis žalovaný odmítl. Pokud žalobkyně dovozovala vědomost žalovaného o existenci dodatku z toho, že nenamítal nic proti tomu, že od [datum] bylo placeno nájemné v nižší než sjednané výši, není taková úvaha na místě, když k podpisu dodatku došlo až v prosinci 2018 Dohoda o investicích do pronajatých prostor existovala, tyto však byly povoleny jen do výše 450 000 Kč, proto zde nebyl problém, aby docházelo k umořování investic, když v dané době ještě nebylo hraniční částky dosaženo. Žalobkyně postupovala v rozporu s ujednáním v nájemní smlouvě, neinformovala žalovaného o jednotlivých investicích a nepožadovala jeho souhlas s nimi.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Odvolací soud při hodnocení věci vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která považuje za správná a pro rozhodnutí za dostačující a na která pro stručnost odkazuje.

8. Podle § 2220 odst. 1 o. z. má nájemce právo provést změnu věci jen s předchozím souhlasem pronajímatele; byla-li nájemní smlouva uzavřena v písemné formě, vyžaduje i souhlas pronajímatele písemnou formu. Změnu věci provádí nájemce na svůj náklad; dojde-li změnou věci k jejímu zhodnocení, pronajímatel se s nájemcem při skončení nájmu vyrovná podle míry zhodnocení. Podle § 2220 odst. 2 o. z. provede-li nájemce změnu věci bez souhlasu pronajímatele, uvede věc do původního stavu, jakmile o to pronajímatel požádá, nejpozději však při skončení nájmu věci. Neuvede-li nájemce na žádost pronajímatele věc do původního stavu, může pronajímatel nájem vypovědět bez výpovědní doby.

9. Podle § 444 odst. 1 o. z. kdo vlastní vinou vyvolá u třetí osoby domněnku, že zmocnil někoho jiného k právnímu jednání, nemůže se dovolat nedostatku zmocnění, byla-li třetí osoba v dobré víře a mohla-li rozumně předpokládat, že zmocnění bylo uděleno. Podle § 444 odst. 2 o. z. dal-li zmocnitel jiné osobě najevo, že zmocněnce zmocnil k určitým právním jednáním, může se vůči ní dovolat, že zmocnění později zaniklo, jen pokud jí to před zmocněncovým jednáním oznámil, nebo pokud tato osoba při zmocněncově jednání o zániku věděla.

10. Podle § 446 o. z. překročil-li zmocněnec zástupčí oprávnění a nesouhlasil-li s tím zmocnitel, oznámí to osobě, se kterou zmocněnec právně jednal, bez zbytečného odkladu poté, co se o právním jednání dozvěděl. Neučiní-li to, platí, že překročení schválil; to neplatí, pokud osoba, s níž zástupce právně jednal, měla a mohla z okolností bez pochybnosti poznat, že zmocněnec zástupčí oprávnění zjevně překračuje.

11. Žalobkyně svůj nárok v řízení odvozovala od dodatku [číslo] ke smlouvě o nájmu, který podle jejího přesvědčení prokazuje, že postupovala v souladu s nájemní smlouvou, projednala rozsah rekonstrukčních prací s pronajímatelem a ten rozsah i cenu prací odsouhlasil, což stvrdil svým podpisem uvedeného dodatku.

12. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že [jméno] [příjmení] byl žalovaným zmocněn k podpisu nájemní smlouvy za žalovaného, žalovaný však tvrdil, že [jméno] [příjmení] nebyl zmocněn k tomu, aby jednal za žalovaného v dalších věcech, zejména že nebyl zmocněn k podpisu dodatku k nájemní smlouvě. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky nepanovala shoda o tom, zda byl [jméno] [příjmení] oprávněn za žalovaného tento dodatek ke smlouvě uzavřít, byla žalobkyně soudem prvního stupně poučena podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. o tom, že je třeba, aby tvrdila okolnosti, ze kterých bude zřejmé, že [jméno] [příjmení] byl k podpisu dodatku k nájemní smlouvě oprávněn, a aby k tomu navrhla potřebné důkazy.

13. Žalobkyně tvrdila, že podle nájemní smlouvy bylo dohodnuto, že výše částky, o kterou bude sníženo nájemné, měsíční úhrada reálného nájemného a doba jejího umořování, bude určeno samostatným dodatkem k této smlouvě. Vzhledem k tomu, že již předmětná nájemní smlouva výslovně počítala s tím, že mezi žalobkyní v postavení nájemce a žalovaným v postavení pronajímatele dojde k uzavření dodatku k nájemní smlouvě, a [jméno] [příjmení] byl zmocněn žalovaným k uzavření předmětné nájemní smlouvy, pak bylo možné předpokládat, že je zmocněn i k uzavření předmětného dodatku. Dále uvedla, že [jméno] [příjmení] vždy vystupoval jako oprávněný zástupce žalovaného, žalobkyně tedy byla v dobré víře, že je tomu tak i ve vztahu k uzavíranému dodatku.

14. Žalobkyně však neoznačila důkazy, ze kterých by vyplýval rozsah oprávnění [jméno] [příjmení] jednat za žalovaného, a neprokázala, že byl [jméno] [příjmení] zmocněn k jednání za žalovaného při uzavření dodatku k nájemní smlouvě. Žalobkyně netvrdila nic o tom, jak jí bylo prokázáno zmocnění [jméno] [příjmení] jednat za žalovaného při uzavření nájemní smlouvy, obsah plné moci, na základě které byla uzavřena nájemní smlouva, ani neprokazovala. [jméno] nájemní smlouva, která předpokládala uzavření dodatku, jímž bude určena částka, o kterou bude sníženo nájemné placené žalobkyní, k prokázání rozsahu zmocnění jednat za žalovaného nepostačuje. Z pouhé existence zmocnění k uzavření nájemní smlouvy za žalovaného bez tvrzení a prokázání rozsahu takového zmocnění nelze podle odvolacího soudu dovozovat, že byl [jméno] [příjmení] zmocněn i k navazujícím jednáním s žalobkyní a k tomu, aby mohl obsah nájemní smlouvy měnit později uzavřenými dodatky. Pokud žalobkyně uváděla, že s ohledem na obsah nájemní smlouvy mohla předpokládat, že je [jméno] [příjmení] zmocněn i k uzavření dodatku, je třeba uvést, že pokud se o rozsahu jeho zmocnění nepřesvědčila, jednala s ním pouze na základě svého předpokladu a nevynaložila obvyklou opatrnost k ověření této skutečnosti, zejména s ohledem na to, že byla před podpisem dodatku [jméno] [příjmení] upozorněna, že on nemůže za žalovaného v této jednat, což vyplynulo z jeho svědecké výpovědi, pak žalobkyně nese riziko s tím spojené a nemůže se dovolávat své dobré víry o existenci jeho oprávnění jednat za žalovaného.

15. [příjmení] [jméno] [příjmení] nebyl zmocněn k uzavření dodatku k nájemní smlouvě, v němž bylo konstatováno, že výše odsouhlasených nákladů vynaložených na rekonstrukci činí 894 484 Kč, a žalovaný zároveň poté, co se o uzavření dodatku k nájemní smlouvě dozvěděl, oznámil, že s uzavřením dodatku k nájemní smlouvě nesouhlasí, neboť dohoda mezi účastníky o provedení rekonstrukce pronajatých prostor a především o výši nákladů na ni byla jiná, není žalovaný tímto dodatkem vázán. Za této situace bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že splnila podmínky dohodnuté v nájemní smlouvě, při jejichž splnění by měla nárok na úhradu provedené rekonstrukce. Žalobkyně byla soudem prvního stupně poučena podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit tvrzení o skutečnost, že s žalovaným ústně projednala konkrétní rekonstrukční práce a že žalovaný odsouhlasil rozsah i cenu jednotlivých prací na rekonstrukci pronajatých prostor, a označit důkazy k prokázání takových tvrzení.

16. Na základě tohoto poučení žalobkyně odkázala na uzavřený dodatek k nájemní smlouvě a jeho obsah. Konkrétní práce, které měly být při rekonstrukci pronajatého prostoru provedeny, neuvedla, stejně tak nedoplnila ani svá tvrzení o způsobu projednání rozsahu a ceny zamýšlených úprav s pronajímatelem a neprokázala, že by je žalovaný jako pronajímatel odsouhlasil a že byly v odsouhlasené výši vynaloženy. Za této situace nemohl ani odvolací soud uzavřít, že by žalobkyně splnila podmínky pro úhradu prostředků vložených do rekonstrukce pronajatých prostor, jak byly dohodnuty v nájemní smlouvě.

17. Pokud žalobkyně v řízení odkazovala na e-mail žalovaného ze dne [datum], je třeba uvést, že z tohoto e-mailu vyplývá nesouhlas žalovaného s žalobkyní požadovanou částkou za práce na rekonstrukci pronajatých prostor nad částku 450 000 Kč, kterou žalovaný považoval mezi účastníky za dohodnutou. Žalovaný rovněž konstatoval, že finální částka jím nebyla nikdy odsouhlasena a že žalobkyně přestala o rozsahu rekonstrukce komunikovat a že nedoložila žádné faktury. Je tedy zřejmé, že komunikace o rekonstrukci probíhala, nelze mít však bez dalšího za prokázané, že žalobkyně probrala s žalovaným všechny práce vztahující se k rekonstrukci, jak bylo dohodnuto v nájemní smlouvě, a že jejich rozsah a cenu žalovaný odsouhlasil. S ohledem na uvedené nemůže na hodnocení věci nic změnit ani skutečnost, že žalovaný akceptoval placení nájemného v nižší výši, než bylo dohodnuto v nájemní smlouvě, neboť žalovaný nezpochybňoval to, že o nákladech na rekonstrukci ve výši 450 000 Kč byli účastníci dohodnuti. Zároveň je třeba uvést, že pokud bylo nižší nájemné placeno žalobkyní již od [datum], jak žalobkyně uvedla při jednání soudu dne [datum], nelze z akceptace placení nižšího nájemného dovozovat vědomost žalovaného o uzavření dodatku k nájemní smlouvě a souhlas s jeho obsahem, když dodatek ke smlouvě měl být uzavřen až v prosinci 2018.

18. Soud prvního stupně správně procesně neúspěšné žalobkyni uložil povinnost k náhradě nákladů žalovaného, jejich výši však nesprávně určil. Žalovaný vynaložil náklady na právní zastoupení, a to odměnu advokáta za 3 úkony právní služby po 10 100 Kč dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 6., a § 11 odst. 1 písm. a), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za postkytování právních služeb (advokátní tarif) při tarifní hodnotě 444 484 Kč – převzetí a příprava zastoupení a účast na jednání soudu dne [datum] a [datum], 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 6 552 Kč. Dále žalovanému náleží částka 900 Kč za tři úkony podle § 1 odst. 1, odst. 3 písm. a) b), c), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za vyjádření k žalobě, přípravu na účast na jednání a za účast na jednání před soudem dne [datum], kdy nebyl žalovaný v řízení zastoupen. Celkem náklady žalovaného v řízení před soudem prvního stupně činí 38 652 Kč Odvolací soud oproti soudu prvního stupně nezahrnul do nákladů žalovaného odměnu advokáta za nahlížení do spisu dne [datum]. Z obsahu spisu vyplývá, že plná moc k zastupování byla žalovaným udělena [datum], nahlédnutí do spisu proběhlo [datum].

19. V usnesení ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3104/11 (dostupném na [webová adresa]) Ústavní soud uvedl, že„ ne všechny úkony právní služby (§ 16 odst. 2 zákona o advokacii) jsou zároveň úkony, za něž je poskytována mimosmluvní odměna podle § 11 advokátního tarifu. Přitom na tento princip již judikatura Ústavního soudu opakovaně odkazovala; to kupř. v nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1099/09, v usnesení ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 435/06, v usnesení ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 791/07, v usnesení ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1855/07“ Z uvedených rozhodnutí zřetelně vyplývá, že za úkon právní služby spočívající v nahlížení a studiu spisu odměna advokátovi zpravidla nepřináleží, neboť studium spisu je zahrnuto v úkonu právní služby převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb (§ 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu), či v úkonu právní služby první porady s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem (§ 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu), případně tvoří nezbytný předpoklad pro řádné zastupování i v průběhu řízení (přičemž k takovému závěru lze dospět, s ohledem na časovou souvislost, i v nyní projednávaném případě).

20. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1176/2015, připustil, při zohlednění shora citovaných rozhodnutí Ústavního soudu, že je možné, aby soud rozhodující o náhradě nákladů řízení výjimečně přiznal advokátovi odměnu za samostatný úkon právní služby spočívající v prostudování spisu, a to analogicky podle § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu, bude-li takový postup v civilním soudním řízení s ohledem na konkrétní okolnosti případu (zejména nezbytnosti a účelnosti postupu, procesní situace) ospravedlnitelný (například založí-li protistrana do spisu značné množství listin, s nimiž nemá účastník možnost se jinak seznámit krátce před přípravným jednáním či prvním jednání ve věci). O takovou situaci se však v nyní posuzovaném případě nejednalo, neboť podle odvolacího soudu lze úkon nahlížení do spisu zjevně přiřadit k prvotním úkonům při převzetí zastupování a přípravě zastoupení účastníka v řízení před soudem; na posouzení účelnosti uvedeného úkonu nemůže mít vliv ani to, že se nahlížení do spisu proběhlo poslední den lhůty pro doplnění tvrzení a označení důkazů na základě poučení, kterého se dostalo v řízení žalobkyni, neboť povinnost reagovat v poskytnuté lhůtě stíhala žalobkyni, nikoli žalovaného.

21. Ze všech výše uvedených důvodů změnil odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. výrok II. rozsudku soudu prvního stupně tak, že výši náhrady nákladů určil na 38 652 Kč, a ve zbývající části výroku III. (určení oprávněné a povinné osoby, lhůty k plnění) a v zamítavém věcném výroku I. rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.; v odvolacím řízení úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 31 278,50 Kč, které představuje odměna advokáta za dva úkony právní služby po 10 100 Kč podle § 6, § 8 odst. 1, § 7 bod 6. a § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu za vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, náhrada ve výši 5 050 Kč za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby za účast při jednání dne [datum], které bylo odročeno bez projednání věci podle § 14 odst. 2 advokátního tarifu a podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 5 428,50 Kč Odvolací soud nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení za podání ze dne [datum], jímž žalovaný žádal o prodloužení lhůty k mimosoudnímu vyřešení věci, a za podání ze dne [datum], jímž žalovaný sděloval výsledky mimosoudních jednání účastníků, neboť se nejedná o podání ve věci samé ani úkon svou povahou obdobný ve smyslu § 11 advokátního tarifu.

23. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod, místo plnění bylo stanoveno dle § 149 odst. 1 o. s. ř.