o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 14. ledna 2022, č. j. 5 C 192/2021-36,

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkem 27 680 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z 11 220 Kč od [datum] do zaplacení, 8,25 % ročně z 8 230 Kč od [datum] do [datum] a z 16 460 Kč od [datum] do zaplacení jako příspěvku za provozování vozidla bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a to konkrétně osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], jehož je žalovaný vlastníkem a provozovatelem. K vozidlu nebylo uvedené pojištění sjednáno v období od [datum] do [datum] (168 dní), sazba příspěvku činí 65 Kč za den, tj. celkem 10 920 Kč. Žalovanému byla doručena výzva k zaplacení [datum], lhůta k plnění uplynula [datum]. Jeho dluh vůči žalobkyní za uvedené období tedy činí uvedenou částku a dále 300 Kč za náklady spojené s uplatněním příspěvku, tj. 11 220 Kč. Žalobkyně také tvrdila, že vozidlo nebylo pojištěno ani v období od [datum] do [datum] (122 dní), při téže denní sazbě činí celková částka příspěvku 7 930 Kč. Žalovanému byla doručena výzva k zaplacení [datum], lhůta k plnění uplynula [datum]. Jeho dluh vůči žalobkyni za uvedené období činí uvedenou částku a 300 Kč za náklady na uplatnění příspěvku, tj. celkem 8 230 Kč. Vozidlo nebylo pojištěno ani v době od [datum] do [datum] (122 dní), při téže sazbě příspěvku činí dluh žalovaného 7 930 Kč. Výzvy k zaplacení byla žalovanému doručena [datum], lhůta k plnění uplynula [datum]. Dluh žalovaného vůči žalobkyni za uvedené období činí uvedenou částku a 300 Kč za náklady na uplatnění příspěvku, tj. celkem 8 230 Kč. Ohledně každé z výše popsaných dlužných částek zaslala žalobkyně žalovanému taktéž předžalobní upomínku.

2. Žalovaný je cizincem, jehož se soudu prvního stupně nepodařilo obeslat ani na adresu jeho posledního známého faktického pobytu, ani v jeho domovském státě. Proto mu podle § 29 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ustanovil opatrovníka. Ten namítal, že výzvy k zaplacení příspěvku nelze považovat za doručené, a tedy nikoliv splatné podle § 4 odst. 7 vyhlášky č. 168/1999 Sb., neboť žalovaný se na doručovací adrese již delší dobu nezdržuje. Ve věci vedené u soudu prvního stupně pod sp. zn. 5 C 176/2021 pak plyne, že je jako adresa pobytu žalovaného uváděna [příjmení] 30, [anonymizována dvě slova], Slovenská republika.

3. Shora označeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 27 680 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 10 % jdoucími z částky 11 220 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 8,25 % jdoucími z částky 8 230 Kč od [datum] do [datum] a dále z částky 16 460 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), a dále povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 8 924,07 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

4. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Předmětné vozidlo bylo evidováno jako provozované, přesto k němu nebylo v období od [datum] do [datum] sjednáno uvedené pojištění. Po celé období byl jako jeho vlastník a provozoval evidován v [anonymizováno] registru vozidel žalovaný. Denní sazba příspěvku pro vozidlo činí 65 Kč denně, tj. celková dlužná částka na příspěvku představuje částku 26 780 Kč. Soud prvního stupně měl také za prokázané, že žalobkyně zaslala žalovanému nejprve výzvu k zaplacení částky 11 220 Kč (jakožto dlužného příspěvku za 168 dnů ve výši 10 920 Kč a 300 Kč za náklady na uplatnění příspěvku), výzva mu byla doručena [datum], lhůta k plnění uplynula [datum]. Dále žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k zaplacení 8 230 Kč (jakožto dlužného příspěvku za 122 dnů ve výši 7 930 Kč a 300 Kč za náklady na uplatnění příspěvku), výzva mu byla doručena [datum], lhůta k plnění uplynula [datum]. Konečně zaslala žalobkyně žalovanému výzvu k zaplacení částky 8 230 Kč (jakožto dlužného příspěvku za 122 dnů ve výši 7 930 Kč a 300 Kč za náklady na uplatnění příspěvku), výzva mu byla doručena [datum], lhůta k plnění uplynula [datum]. Žalovaný žádnou z částek do současnosti nezaplatil.

5. Soud prvního stupně dovodil svou mezinárodní příslušnost, jako rozhodné právo určil právo české. Zjištěné skutečnosti posoudil podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., § 2 odst. 1 písm. h) a § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. a dále podle § 80 odst. 1 a 2 a § 570 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) a uzavřel, že žalovaný byl v předmětném období vlastníkem a provozovatelem vozidla, za které nebylo uhrazeno pojištění odpovědnosti z jeho provozu. Žalobkyně vyúčtovala částku dlužného příspěvku způsobem a ve výši souladné s citovanou právní úpravou, přičemž ve správné výši požadovala i náhradu nákladů spojených s výzvou k zaplacení příspěvku. Ohledně doručení výzev k zaplacení, a tedy splatnosti žalovaných částek, měl soud prvního stupně za to, že písemnosti byly žalovanému zasílány na jeho poslední známé bydliště v České republice, a tímto doručením se objektivně dostaly do sféry jeho vlivu, tj. objektivně měl možnost seznámit se s jejich obsahem. Tento účinek pak žalovaný nevyloučil ani tím, že si na poslední známé adrese nepřebírá zásilky. Soud prvního stupně proto žalobě vyhověl, včetně přiznání nároku žalobkyni na zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z., ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

6. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal je plně úspěšné žalobkyni celkem ve výši 8 924,07 Kč. Účelně vynaložené náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku (1 600 Kč) a z nákladů na zastoupení advokátem, který provedl 7 úkonů právní služby, z toho šest dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, vynaložil na cestovné 1 132,95 Kč, cestou promeškal čtyři půlhodiny a je plátcem daně z přidané hodnoty.

7. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, v němž namítal, že předpokladem pro vznik nároku na zaplacení příspěvku a s ním spojených nákladů je doručení výzvy, které nebylo prokázáno. Poukazoval na adresu trvalého pobytu žalovaného ve Slovenské republice – [příjmení] 30, 98 251, s tím, že adresu [adresa], nelze za těchto okolností považovat za bydliště žalovaného, takže se výzvy zasílané mu žalobkyní nemohly objektivně dostat do dispozice žalovaného. Navrhl proto, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalobu zamítl.

8. Žalobkyně k odvolání žalovaného uvedla, že rozsudek soudu prvního stupně považuje za věcně správný a navrhuje jeho potvrzení. Dále poukázala na to, že údaje o vozidle, neexistenci pojištění a osobě povinného (žalovaného) byly zjištěny v souladu s § 15 zákona č. 168/1999 Sb. Veškerá korespondence pak byla žalovanému doručována právě na adresu sdělenou Ministerstvem dopravy, tj. takovou, na kterou je vedena registrace vlastnictví předmětného vozidla. Nenahlášení případné změny adresy vlastníka vozidla nemůže jít k tíži žalobkyně.

9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Skutková zjištění soudu prvního stupně považuje odvolací soud za správná a v plném rozsahu na ně odkazuje. Za správné považuje odvolací soud i závěry soudu prvního stupně o povinnosti žalovaného, jakožto vlastníka, vozidlo pojistit podle zákona č. 168/1999 Sb., absence tohoto pojištění za období od [datum] do [datum], výši příspěvku odvíjející se od zdvihového objemu vozidla, stejně tak jako obsahových náležitostech výzev k zaplacení příspěvku a výši žalobkyní požadovaných nákladů s tím spojených.

11. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen zákon) nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná, provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci.

12. Podle § 4 odst. 1 zákona jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 4 odst. 2 zákona se má při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Podle odstavce §4 odst. 3 zákona se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Osoba povinná k zaplacení příspěvku je podle odstavce § 4 odst. 4 zákona povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů [anonymizováno] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek stanoví podle § 4 odst. 5 zákona Ministerstvo financí vyhláškou. Podle odstavce § 4 odst. 6 zákona povinnost zaplatit příspěvek a náklady [anonymizováno] zaniká, pokud [anonymizováno] neodešle do jednoho roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta jednoho roku nezačne běžet dříve, než se [anonymizováno] prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. Podle § 4 odst. odstavce 7 zákona musí výzva k zaplacení příspěvku obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů [anonymizováno], lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit [anonymizováno] okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti [anonymizováno] uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů [anonymizováno] u soudu.

13. Podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb. se stanoví denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně ve výši 65 Kč. Podle § 2a citované vyhlášky činí výše nákladů [obec] kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla 300 Kč.

14. Podle § 80 odst. 1 o. z. má člověk bydliště v místě, kde se zdržuje s úmyslem žít tam s výhradou změny okolností trvale; takový úmysl může vyplývat z jeho prohlášení nebo z okolností případu. Uvádí-li člověk jako své bydliště jiné místo než své skutečné bydliště, může se každý dovolat i jeho skutečného bydliště. Proti tomu, kdo se v dobré víře dovolá uvedeného místa, nemůže člověk namítat, že má své skutečné bydliště v jiném místě. Podle § 80 odst. 2 o. z. nemá-li člověk bydliště, považuje se za ně místo, kde žije. Nelze-li takové místo zjistit, anebo lze-li je zjistit jen s neúměrnými obtížemi, považuje se za bydliště člověka místo, kde má majetek, popřípadě místo, kde měl bydliště naposledy.

15. Podle § 570 odst. 1 o. z. působí právní jednání vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

16. Námitku opatrovníka, že se soud prvního stupně nedostatečně a nesprávně vypořádal s jeho námitkou nedoručení výzev k zaplacení příspěvku a náhrad, považuje odvolací soud za nedůvodnou. Poslední známé bydliště žalovaného bylo na adrese [adresa], Česká republika, pod touto adresou je do současnosti veden jako vlastník vozidla i v [anonymizováno] registru vozidel. Na adrese ve Slovenské republice se zjevně nezdržuje dlouhodobě, rozhodně se na této adrese nezdržoval nikdy poté, co fakticky bydlel na adrese uvedené shora (což vyplynulo z šetření provedeného ve Slovenské republice). Za těchto okolností je na místě považovat zmíněnou adresu za místo, kde měl žalovaný naposledy bydliště ve smyslu § 80 odst. 2 o. z. Pokud se žalovaný na této adrese již nezdržuje a eventuálně se tam fakticky nezdržoval ani v době dojití zásilek obsahujících výzvy k zaplacení příspěvku a náhrad, nemůže to jít k tíži žalobkyně, neboť ta učinila vše, co je po ní možné ve vztahu k zaslání písemnosti do dispozice žalovaného spravedlivě požadovat. Naproti tomu žalovaný, změnil-li bydliště, neučinil nic, aby uvedl své údaje ve veřejném registru do souladu se skutečností. Výzvy tedy považuje i odvolací soud za doručené ve smyslu § 570 odst. 1 o. z. Ustanovení opatrovníka žalovanému pro účely soudního řízení postupem podle § 29 odst. 3 o. s. ř. (jak rovněž namítal opatrovník žalovaného) nemá na uvedený závěr žádný vliv, neboť se jedná o procesní opatření.

17. Soud prvního stupně postupoval správně, když žalobě v plném rozsahu vyhověl, neboť žalovaný porušil svou povinnost pojistit vozidlo v jeho vlastnictví a žalobkyně jej řádně vyzvala k zaplacení příspěvku ve správně určené výši, a to výzvou se všemi zákonnými náležitostmi. Požadovaný úrok z prodlení odpovídá zjištěné době prodlení a výši zákonného úroku dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pochybení neshledal odvolací soud ani v nákladovém výroku II. rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení plně úspěšná (odvolání žalovaného nebylo vyhověno), odvolací soud proto uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady, které v odvolacím řízení vynaložila na právní zastoupení (odměnu advokáta za dva úkony právní služby po 2 220 Kč podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1 podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve spojení s § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu – vyjádření k odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem, dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a náhrada ve výši 1 058,40 Kč odpovídající 21% sazbě daně z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalobkyně, podle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem (po zaokrouhlení) 6 098 Kč).

19. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod. [obec] plnění náhrady nákladů řízení žalobkyni bylo stanoveno dle § 149 odst. 1 o. s. ř.