O vypořádání SJM a určení vlastnického práva k nemovitostem

1. Okresní soud [adresa]-západ (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl shora uvedeným rozsudkem o zamítnutí návrhu žalobce na určení, že je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ideální ½ stavby garáže bez č. p./č. ev. na pozemku p. č. st. [Anonymizováno] v k. ú. a obci [adresa], zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa]-západ, na LV [Anonymizováno] (dále jen „garáž“, výrok I.), zamítl návrh žalobce na vypořádání vlastnického práva ke stavbě rodinného domu č. p. [Anonymizováno] stojícího na pozemku p. č. st. 541 v obci a k. ú. [adresa], zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa]-západ, na LV [Anonymizováno] (výrok II.), a na vypořádání vnosů ze společného jmění do výlučného majetku žalované (výrok III.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na vyrovnání podílů [částka] do dvou měsíců od právní moci rozsudku (výrok IV.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.) a že jsou žalobce a žalovaná povinni nahradit každý jednou polovinou (částkou [částka]) náklady řízení státu v celkové výši [částka] na účet Okresního soudu [adresa]-západ do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VI.).

2. Soud prvního stupně vyšel z návrhu žalobce, který se domáhal určení vlastnictví k spoluvlastnickému podílu na garáži a vypořádání rozvodem zaniklého společného jmění manželů účastníků s tím, že do tohoto vypořádání zahrnul dům č. p. 361, stojící za pozemku p. č. st. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] (dále jen „dům“), a dluh z hypotečního úvěru. Navrhl, aby dům i závazek byly přikázány žalované a uložena jí povinnost zaplatit mu částku na vyrovnání podílů.

3. Soud prvního stupně se taktéž zabýval argumentací žalované, která tvrdila, že garáž není předmětem podílového spoluvlastnictví účastníků a dům není součástí jejich společného jmění. Připustila, že závazek z hypotečního úvěru je součástí zaniklého společného jmění manželů účastníků a tyto prostředky byly vynaloženy na její výlučný majetek, proto nabídla žalobci na vypořádání částku [částka].

4. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. Účastníci uzavřeli manželství [datum], rozvedeno bylo rozsudkem Okresního soudu [adresa]-západ, č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci [datum]. Také bylo prokázáno, že žalovaná je v katastru nemovitostí zapsána jako výlučný vlastník garáže i domu, k jejichž vyklizení vyzvala žalobce dopisem ze dne [datum]. Již v době před rozvodem manželství, konkrétně e-mailovou zprávou ze dne [datum], žalovaná nabídla žalobci, že převezme k zaplacení závazek z hypotečního úvěru a vyplatí mu [částka]. Rovněž bylo prokázáno, že účastníci jako dlužníci uzavřeli s [právnická osoba] bankou, a. s., smlouvu o úvěru č. 8900/075631-01/04/01-011/00/R (dále jen „smlouva o úvěru“) ve výši [částka] na výstavbu domu (dále jen „závazek“). Dle čl. V. bod 1 písm. b) smlouvy mezi podmínky čerpání úvěru patří předložení čestného prohlášení obou dlužníků, že nemovitost, která je objektem úvěru, nabyla do výlučného vlastnictví žalovaná z prostředků náležejících do jejího výlučného vlastnictví, a proto uvedené nemovitosti nespadají do společného jmění manželů. Soud prvního stupně měl za prokázané, že žalovaná doložila bankou požadované prohlášení, je datováno [datum]. Žalobce po rozvodu manželství zaplatil splátky na úhradu dluhu ze závazku za období říjen až prosinec 2018, od ledna 2019 hradila splátky výlučně žalovaná, včetně mimořádné splátky, úvěr byl již doplacen. Rovněž bylo prokázáno, že žalovaná jako zástavce, účastníci jako dlužníci a [právnická osoba] banka, a. s., uzavřeli [datum] zástavní smlouvu k zajištění splacení úvěru k rozestavěnému domu na pozemku p. č. st. 541 v Úhonicích. Taktéž bylo prokázáno, že žalovaná nabyla pozemky p. č. st. 9/2 a p. č. 68/6 v k. ú. [adresa] na základě darovací smlouvy ze dne [datum], uzavřené s [jméno FO] jako dárcem. Stavební povolení na výstavbu domu bylo vydáno [právnická osoba] [adresa], stavebním úřadem, na jméno žalované, nabylo právní moci [datum], rozhodnutím ze dne [datum] a [datum] bylo prodlouženo, kolaudační rozhodnutí bylo vydáno [datum]. Za účelem výstavby domu byl žalované dále dne [datum] poskytnut [právnická osoba] spořitelnou, a. s., meziúvěr a úvěr ze stavebního spoření do výše [částka]. Žalovaná také obdržela [datum] finanční prostředky ve výši [částka] od bývalého manžela [jméno FO], a to na základě usnesení Okresního soudu [adresa]-západ ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Žalované dále darovala její matka [jméno FO] v roce 2003 částku [částka] na stavbu domu a garáže, další částku [částka] na stavbu domu jí darovala v roce 2004. Žalobce získal na základě darovací smlouvy ze dne [datum] s [jméno FO] jako dárkyní pozemek p. č. 290/30 v k. ú. Velké Přípotočno, který převedl kupní smlouvou ze dne [datum] manželům Novým za kupní cenu [částka]. Soud prvního stupně měl také za prokázané, že v listopadu 2003 byla již vyzděna stavba garáže a montovaly se střešní krovy. [právnická osoba] domu byla hotová v červnu 2004, v červenci 2004 se začaly budovat obvodové zdi. Stavba byla realizována svépomocí, stavěl ji především otec žalované [jméno FO], jemuž pomáhal jeho kamarád [jméno FO]. Za otcem žalované přišli s žádostí o stavbu domu oba účastníci společně, nikdy mu nebylo řečeno a ani od účastníků neslyšel, pro koho je dům „vlastnicky“ stavěn. Žalovaná zaplatila za přípojku plynu pro dům dne [datum] částku [částka], za vrt studny částku [částka] a dále dne [datum] částku [částka], také zaplatila zemní práce dne [datum], za dodávky betonu uhradila v listopadu a prosinci 2003 částky [částka], [částka] a [částka], za vyměření stavby, zajištění materiálu, betonování základových pasů a ztracené bednění zaplatila v prosince 2003 celkem [částka], za stavební lepenku zaplatila společnosti RABAT ČR a. s. částku [částka], za další zboží [částka]. Obvyklá cena domu byla zjištěna ve výši [částka]. Rovněž bylo zjištěno, že žalobce nebyl Českou správou sociálního zabezpečení evidován jako osoba samostatně výdělečně činná, nebyly u něho evidovány žádné dluhy na sociálním pojištění.

5. Soud prvního stupně posoudil zjištěné skutečnosti ve vztahu k návrhu na určení vlastnictví žalobce ke spoluvlastnickému podílu na garáži podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vlastnický režim domu řešil podle § 143 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/1964, občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), a vypořádání rozvodem zaniklého společného jmění manželů účastníků řešil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vypořádání provedl podle pravidel obsažených v § 742 o. z. Uzavřel, že žalobce má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, neboť žalovaná je zapsána jako vlastník garáže v katastru nemovitostí a případné žalobcem požadované rozhodnutí by bylo podkladem pro zápis vkladu práva v jeho prospěch. Dále měl soud prvního stupně za to, že garáž jako stavba vznikla v době před uzavřením manželství účastníků, byla postavena na pozemku ve výlučném vlastnictví žalované, která disponovala dostatečnými prostředky na její výstavbu z daru od matky, výstavbu garáže prováděl její otec. Podle názoru soudu prvního stupně vlastnické právo ke garáži jako celku nabyla výstavbou výhradně žalovaná. Ohledně vlastnického režimu domu, který soud prvního stupně řešil jako předběžnou otázku týkající se vypořádání společného jmění manželů, soud prvního stupně taktéž uzavřel, že dům je ve výlučném vlastnictví žalované, neboť i když vznikl za trvání manželství, tak jeho stavebníkem z veřejnoprávního pohledu byla pouze žalovaná, která měla i dostatečné výlučné prostředky na jeho výstavbu opět z daru od matky, z úvěru ze stavebního spoření a z vypořádání od bývalého manžela, naproti tomu žalobce získal výlučné prostředky až v roce 2008. O výlučném vlastnictví domu žalovanou svědčí podle názoru soudu prvního stupně i prohlášení doložené úvěrující bance a skutečnost, že žalovaná byla jako vlastník dlouhodobě evidována i v katastru nemovitostí. Ve výsledku zahrnul soud prvního stupně do vypořádání pouze vnos v podobě prostředků uhrazených za trvání manželství účastníků z jejich společného jmění na závazek, a tedy vynaložený na výlučný majetek žalované, ve výši [částka] a dále ve výši [částka], představující částku, kterou po rozvodu manželství zaplatil na závazek žalobce. Soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci ½ uvedené částky, tj. [částka], lhůtu k plnění stanovil s ohledem na potřebu poskytnout žalované dostatečný časový prostor k obstarání uvedených finančních prostředků. Soud prvního stupně měl taktéž za to, že není na místě rozhodovat o žalovanou uplatněných vnosech, neboť tyto mínila jako obranu pro případ, že by dům spadal do společného jmění manželů účastníků, existenci žalobcem tvrzených vnosů neměl soud prvního stupně za prokázanou.

6. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť považoval rozsah úspěchu a neúspěchu obou účastníků za rovnocenný.

7. Při určení výše náhrady nákladů státu vycházel soud prvního stupně podle § 148 odst. 1 o. s. ř. ze shodného rozsahu neúspěchu obou účastníků. Z nákladů na dokazování hrazených z rozpočtových prostředků byla každému z účastníků uložena povinnost nahradit ½ těchto nákladů v celkové výši [částka], tj. v částce [částka].

8. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal včas odvolání žalobce, který namítal, že soud prvního stupně pochybil, když vyjádřil předběžný názor v podobě, že minimálně dům byl vybudován ve spoluvlastnictví účastníků. Poté tento názor zjevně změnil, avšak neposkytl žalobci poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti navrhnout další důkazy v případě, že jím tvrzený vlastnický režim domu neměl za prokázaný. Soud prvního stupně tak podle názoru žalobce zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a jeho rozhodnutí je překvapivé. Žalobce také namítal, že soud prvního stupně hodnotil provedené důkazy selektivně, odůvodnění jeho rozhodnutí je neurčité, nesrozumitelné a nepřezkoumatelné. Žalobce dále popsal genezi soužití účastníků ve spojení s řešením bytové situace jejich rodiny výstavbou garáže a domu s tím, že obě stavby realizovali účastníci společně, pro ně pro oba a pro potřeby jejich rodiny, žalobce se na výstavbě podílel jak vlastní prací, tak i prostředky. Úmysl účastníků vystavět garáž a dům společně potvrdily podle žalobce i výpovědi ve věci slyšených svědků, soud prvního stupně však učinil z provedených důkazů nesprávná skutková zjištění. Pokud soud prvního stupně uzavřel, že garáž i dům byly zhotoveny pouze za výlučné prostředky žalované, tak podle mínění žalobce nebylo nikdy zjišťováno, jaké finanční prostředky (nad rámec žalovanou tvrzených výlučných obnosů) musely být na stavby vynaloženy na to, aby byly ke dni svého vzniku právě v tomto stavu. Žalobce rovněž tvrdil, že nikdy nepodepsal listinu ohledně prohlášení, že dům je ve výlučném vlastnictví žalované, tato také nikdy takovou listinu nepředložila, prohlášení samotné žalované ze dne [datum] vzniklo za zcela jiným účelem než pro potřeby poskytnutí úvěru. Žalobce ve výsledku požadoval, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v souladu s jeho žalobním návrhem.

9. Žalovaná se vyjádřila k odvolání žalobce tak, že soud prvního stupně hodnotil veškeré provedené důkazy správně, stejně tak dospěl ke správným právním závěrům, nijak nepochybil ani co do procesních postupů, odvolací soud by proto měl rozsudek soudu prvního stupně potvrdit. Námitky žalobce považovala žalovaná za nedůvodné. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, přičemž otázky vlastnictví garáže a stavby, včetně způsobu jejich financování a faktického provedení výstavby, byly mezi účastníky sporné po celou dobu řízení. Žalobce však neprokázal ani že by existoval jím tvrzený úmysl účastníků, ani že by se na výstavbě podílel vlastní prací a investoval do ní své prostředky, žalobce nadto žádné vlastní prostředky neměl, jeho příjmy byly nízké. Naopak měl dluhy vzniklé již před svatbou účastníků vůči Všeobecné [podezřelý výraz] pojišťovně a dalším institucím, jež byly splaceny za manželství. Žalovaná také považovala rozsudek soudu prvního stupně za srozumitelný a plně přezkoumatelný. Skutečnost, že výlučným vlastníkem domu je žalovaná, žalobce navíc potvrdil v prohlášení dokládaném za účelem poskytnutí úvěru, pokud by tak neučinil, úvěr by nebyl poskytnut. Naproti tomu žalovaná prokázala, z jakých zdrojů byly stavby financovány, s jakým úmyslem byly stavěny a jak fakticky probíhala výstavba. Pro případ, že by odvolací soud dospěl k jinému závěru, než že jsou garáž a dům v jejím vlastnictví, připomněla svůj požadavek na vypořádání jí uplatněných vnosů a dále částky [částka] vynaložené [datum] na pořízení nového kotle do domu.

10. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. v napadeném rozsahu rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že je třeba rozsudek soudu prvního stupně změnit.

11. Ze spisu soudu prvního stupně se podává, že v podání došlém soudu prvního stupně dne [datum] žalovaná uvádí, že z opatrnosti navrhuje, aby v případě závěru, že je dům součástí společného jmění manželů účastníků, byly vypořádány vnosy z výlučných prostředků žalované ve prospěch společného jmění. Za tyto vnosy žalovaná považuje částky vynaložené před uzavřením manželství do výstavby domu a požaduje jejich valorizaci ve smyslu § 742 odst. 2 o. z. Jakožto svůj další vnos uplatnila žalovaná částku [částka] vynaloženou [datum] na pořízení kotle do domu, rovněž z jejich výlučných prostředků. Dále se ze spisu podává, že v podání došlém soudu prvního stupně [datum] žalovaná specifikovala výše uvedený vnos do výstavby domu tak, že se jedná o částku [částka] zaplacenou [datum] za plynovou přípojku, částku [částka] zaplacenou [datum] na pořízení kari sítě, částku [částka] zaplacenou [datum] za beton, částku [částka] zaplacenou [datum] za zemní práce, částku [částka] zaplacenou [datum] za beton, částku [částka] zaplacenou [datum] za dopravu a skládání materiálu, částku [částka] zaplacenou [datum] za betonové tvárnice, tvarovky a palety, částku [částka] zaplacenou [datum] za zednické práce, částku [částka] zaplacenou [datum] za zednické práce, částku [částka] zaplacenou [datum] za lepenku, částku [částka] zaplacenou [datum] za vrtání studny a částku [částka] zaplacenou [datum] za zdivo a palety, celkem [částka]. Valorizaci této částky navrhla žalovaná tak, že bude zdvojnásobena, tj. na [částka]. Ze spisu se také podává, že žalovaná v podáních došlých soudu prvního stupně do data [datum] tvrdila, jakou výši částek a z jakých zdrojů měla k dispozici jako své výlučné prostředky (z daru od matky, úvěru ze stavebního spoření a vypořádání od bývalého manžela), že z nich byla vystavěna garáž a dům a že tato skutečnost mimo jiné svědčí o jejich nabytí výstavbou do výlučného vlastnictví žalované. Ze spisu se rovněž podává, že v podání došlém soudu prvního stupně [datum] žalovaná tvrdila, že žalobci vznikly v době před sňatkem účastníků dluhy vůči Všeobecné [podezřelý výraz] pojišťovně, České správě sociálního zabezpečení, živnostenskému úřadu a finančnímu úřadu, jež měly být zaplaceny za manželství, přičemž pro případ, že by bylo uzavřeno, že dům spadá do společného jmění, uplatňuje tyto částky k vypořádání. Tento požadavek žalovaná zopakovala na dotaz soudu prvního stupně i během jednání konaného [datum]. Při tomto jednání žalobce uvedl, že předmětem vypořádání činí vnosy ve výši [částka], které obdržel jako dar od své matky (jež je měla z vypořádání dědictví po otci žalobce), dále [částka], jakožto výnos z kupní ceny za prodej pozemku ve výlučném vlastnictví žalobce, tvrdil, že uvedené částky byly spotřebovány na běžný život rodiny a na výstavbu domu. Svá tvrzení žalobce doplnil v podání došlém soudu prvního stupně [datum] tak, že na stavbu garáže byla (jakožto jeho vnos z výše uvedených prostředků) vynaložena v letech 2002 a 2003 celkem částka [částka] na pořízení cihel, cementu, písku, vápna, trámů a prken a na výstavbu severní stěny, a dále investována ze společných prostředků za manželství celkem částka [částka], a to postupně od roku 2004 do 2009 na pořízení střešní krytiny, klempířských prvků, vjezdových vrat, elektroinstalaci, vnější i vnitřní omítku, podbití podhledů a štítů, stropní záklop a okapy a rozvody. Při jednání konaném [datum] žalobce sdělil, že k prokázání svých tvrzení ohledně způsobu použití jím tvrzených prostředků nedisponuje žádnými důkazními prostředky. Při jednání konaném dne [datum] poskytl soud prvního stupně žalobci poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání tvrzení o provedení investic ze společných prostředků za manželství do garáže, žalobce k tomu navrhl svůj účastnický výslech, v jehož rámci sdělil, že si nepamatuje, co bylo kdy kupováno, v době uzavření manželství měl vlastní úspory pouze v jednotkách tisíc korun. Ze spisu se rovněž podává, že [jméno FO] jako svědek vypověděl, že s nápadem na stavbu domu za ním přišli oba účastníci. Dům stavěl on s kamarádem [jméno FO], pomáhali i další kamarádi a samozřejmě také žalobce, žalovaná vařila. [právnická osoba] nebyl denně, chodil do zaměstnání, mohl tam pracovat jen ve volném čase. Účastníci stavěli dům pro sebe a pro dceru. Stavba započala někdy v roce 2002 až 2004, přesněji si to svědek pro odstup času nepamatoval. První nadzemní podlaží bylo vyzděno v zimě, rok už nevěděl. Účastníci se podle svědka brali kvůli hypotéce. Materiál na stavbu svědek ani nekupoval, ani nepřivážel, možná obstaral nějaké starší cihly. Také se ze spisu podává, že žalobce navrhl k vypořádání rovněž jako vnos částku, která byla zaplacena ze společných prostředků na závazek. Konečně se ze spisu podává, že soud prvního stupně neposkytl při posledním jednání účastníkům řádné poučení podle § 119a odst. 1 o. s. ř.

12. Žalobce v odvolacím řízení, mimo jiné v návaznosti na jemu poskytnutá poučení podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., tvrdil, že nikdy nepodepsal prohlášení, které by mělo být předpokladem pro poskytnutí úvěru účastníkům, respektive takové čestné prohlášení neexistuje. Zopakoval také námitku pravosti a správnosti listiny nazvané prohlášení datované [datum], kterou předložila žalovaná. Uvedl také, že jakákoliv soukromoprávní listina není způsobilá změnit vlastnický režim nemovitostí, zde domu. Stavebníky garáže i domu byli oba účastníci s úmyslem mít tyto stavby společně, v garáži měl žalobce navíc provozovat autoopravárenství. Žalobce dále tvrdil, že smlouvu o úvěru podepsal, avšak není si vědom toho, že by v ní podepsal i závazek k předložení prohlášení o výlučném vlastnictví domu žalovanou. Mezi účastníky bylo od počátku jasné a byli tak i dohodnuti, že garáž i dům jsou společné. Není pravdou, že by žalobce dosahoval jen mizivých příjmů (jak tvrdí žalovaná), v době sňatku účastníků pobíral cca [částka] měsíčně jako kuchař pracující v pohostinství provozovaném jeho bratrem, přivydělával si také jako vyučený automechanik. K datu svatby byl bezdlužný. Listiny, kterými žalovaná hodlá prokazovat výši jeho údajných dluhů, byly vystaveny na bratra žalobce [jméno FO]. Pokud žalovaná (viz níže) zmínila dluh vůči [jméno FO], tak ten byl zaplacen již v roce 1999, takže nemá na vypořádání společného jmění účastníků jakýkoliv vliv. V podání došlém odvolacímu soudu dne [datum] žalobce navrhl disparitní vypořádání v jeho prospěch, neboť byl z důvodu chování žalované nucen opustit dům a najít si jiné bydlení. Od roku 2019 do současnosti je tak nucen vynakládat částky na nájemné, čímž mu žalovaná způsobila škodu, a tuto skutečnost je třeba promítnout do vypořádání společného jmění účastníků. Na jednání konaném [datum] žalobce uvedl, že na tomto návrhu netrvá, bere jej zpět.

13. Žalovaná v odvolacím řízení, mimo jiné v návaznosti na jí poskytnuté poučení podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., uvedla, že žalobce fakticky stvrdil výlučné vlastnictví domu žalovanou už podpisem samotné smlouvy o úvěru, což učinil vědomě a dobrovolně. Zcela jistě podepsal i bankou požadované prohlášení, neboť bez jeho doložení by účastníkům nebyl úvěr poskytnut. Závazek ze smlouvy o úvěru na sebe účastníci navíc brali až poté, co se garáž i dům staly věcmi v právním slova smyslu, a vzhledem k tomu, že žalobce jednak neměl před svatbou vlastní prostředky, jednak za manželství vydělával velmi málo (3 000 až [částka] měsíčně), nemohla být výstavba hrazena z jiných zdrojů, než z výlučných prostředků žalované. Nadto jsou na její jméno vedeny všechny doklady o zaplacení a také vydána veškerá rozhodnutí ve stavebním řízení. Pokud žalobce obdržel nějaké vlastní prostředky, stalo se tak na základě prodeje pozemku až v roce 2008, tj. po kolaudaci domu, prostředky z dědictví obdržel nejdříve v roce 2007, kdy již dům jako věc existoval. Žalovaná také popírala existenci vůle účastníků nabýt garáž a dům společně, stejně jako to, že by se žalobce podílel na výstavbě vlastní prací. Žalobce nikdy nedisponoval živnostenským oprávněním v oboru autoopravárenství, za manželství sice pro různé sousedy a známé vykonával drobné opravy aut či jim měnil pneumatiky, podle žalované je to ale ve vztahu k vlastnickému režimu garáže bez významu. Žalovaná také tvrdila, že žalobce měl u Všeobecné [podezřelý výraz] pojišťovny v roce 2004 dluh nejméně ve výši [částka] (výši tohoto dluhu měla žalované sdělit pracovnice pojišťovny), který vznikl před sňatkem a byl splacen za manželství ze společných prostředků. Rovněž tvrdila, že k [datum] měl žalobce dluh vůči České správě sociálního zabezpečení ve výši [částka], který byl také splacen za manželství. Dluh žalobce vůči správci daně byl před manželstvím nejméně ve výši [částka], taktéž byl uhrazen po svatbě účastníků. Tvrdila, že uvedené dluhy vznikly z podnikání žalobce ve sdružení s jeho bratrem [jméno FO]. Podáním došlým odvolacímu soudu dne [datum] žalovaná navrhla vypořádat jako investici ze společných prostředků na výlučný dluh žalobce částku [částka], která měla být zaplacena za manželství na závazek žalobce vůči [jméno FO]. Uvedla také, že pokud by byl dům uznán jako součást společného jmění manželů účastníků, mělo by být rozhodnuto o disparitním vypořádání, neboť finanční situace žalobce byla špatná, jeho příjmy nízké a žalovaná na dům vynaložila ze svých výlučných prostředků vysoké částky, včetně investování [částka] z vypořádání s bývalým manželem. Žalovaná také namítala, že provedení potřebného dokazování odvolacím soudem prakticky v celém rozsahu a jeho případné meritorní rozhodnutí považuje za porušení zásady dvojinstančnosti řízení. Žalovaná také měla za to, že Všeobecná [podezřelý výraz] pojišťovna a Česká správa sociálního zabezpečení jsou povinny na dotaz soudu sdělit veškeré požadované informace, aniž by bylo nutné zprostit je povinnosti mlčenlivosti ze strany žalobce či [jméno FO]. Konečně žalovaná při jednání konaném [datum] navrhla, aby byly jako její vnosy vypořádány i částky vynaložené na dům po rozvodu manželství, konkrétně zaplatila v říjnu 2023 částku [částka] za topení a v březnu [částka] za kuchyňskou linku, jejíž instalace mimo jiné vyplývá i z aktuálně podaného znaleckého posudku.

14. Odvolací soud vychází ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně (viz odstavec 4. odůvodnění), vyjma zjištění o výši obvyklé ceny domu, vůle účastníků ohledně vlastnického režimu garáže a domu, absence podílu žalobce na výstavbě, dále toho, že veškeré žalovanou tvrzené výlučné prostředky měly být použity na výstavbu garáže a domu a pro takový účel dostačující. Na ostatní zjištění soudu prvního stupně odvolací soud pro stručnost plně odkazuje. 15. Odvolací soud zopakoval a doplnil podle § 213 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. dokazování znaleckým posudkem, níže uvedenými listinami, výslechy svědků a žalobce, z nichž zjistil následující skutečnosti:

16. Ze znaleckého posudku ze dne [datum], č. 2693/82/2023, podaného [tituly před jménem] [jméno FO], bylo zjištěno, že současná obvyklá cena domu činí [částka].

17. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] odvolací soud zjistil, že její otec vyhotovil projekt na dům. Pomáhala mu s tím a byla přítomna, když oba účastníci za jejím otcem společně přišli, v otcově pracovně pobírali, že si účastníci chtějí společně postavit rodinný dům a otce svědkyně žádali „jestli by jim ho nenakreslil“. Iniciátorem návštěvy byl žalobce, on přivedl žalovanou, že spolu chtějí žít.

18. Z výpovědi svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že nepracoval na stavbě garáže, na stavbě domu ano, a to s otcem žalované [jméno FO], celkem cca půl roku. Pracoval tam ještě další člověk, „přidavač“, svědek si už nepamatuje, kdo to byl. Svědek takto pracoval ve všední dny po dobu obvyklé pracovní doby, o víkendech nikdy. Dělal „zedničinu“, a to do úrovně hrubé stavby. Pracoval tam v rámci své činnosti, jako OSVČ. Materiál neobstarával, co bylo potřeba, už bylo vždy na místě. Všechny pokyny mu dával [jméno FO], ten mu dával i peníze, účastníci ne. Nikdy se s [jméno FO] nebo s účastníky nebavili o tom, konkrétně pro koho a z jakých důvodů se dům staví.

19. Z výpovědi svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že pomáhal na stavbě garáže a domu, práce organizoval otec žalované. Garáž se stavěla na opravy aut pro rodinu a pro známé. Z jeho strany šlo o vzájemnou výpomoc, žalobce mu také pomáhal při stavbě jeho rodinného domu. O pomoc na stavbě ho žádal žalobce. Žalobce svědkovi také opravoval auta, a to právě v garáži. Svědek viděl na stavbě nejčastěji pracovat otce žalované a žalobce, ten v té době sice chodil do práce, ale na domě pracoval ve volném čase.

20. Z výpovědi svědka [jméno FO] odvolací soud zjistil, že ho žalobce žádal, jestli by na stavbu garáže a domu nepomohl dovážet materiál, svědek ho neplatil, vždy pro něj jen přijel, byl připravený. Dělal to takto od počátku výstavby, na stavbě byl často, žádné peníze za svou pomoc nechtěl, s žalobcem jsou kamarádi. [právnická osoba] pracoval otec žalované a žalobce. Účastníci chtěli žít jako rodina, proto se stavělo. V garáži si žalobce chtěl „dělat auta“, tehdy se o tom bavili. Žalobce v garáži opravoval auta i svědkovi. Bylo to tam k tomu uzpůsobené – velký vjezd, velký hever. Je možné, že svědek začal dovážet materiál až v době, kdy už garáž stála, je to už velmi dlouho.

21. Z výpovědi svědka [jméno FO] odvolací soud zjistil, že se s účastníky sousedsky stýkal někdy od léta 2002. Garáž je fakticky dvougaráž, u domu je ještě další garáž. S účastníky se o stavbě garáže a domu opakovaně bavil, říkali mu, že garáž se stavěla proto, aby v ní žalobce mohl provozovat „autoklempířinu“, a dům z důvodu, že jim byt v domě rodičů nevyhovuje, stavěli dům pro sebe, pro rodinu, říkali, že na to mají hypotéku. To, že se dům stavěl pro účastníky, „pro rodinu“, slyšel i od otce a od bratrance žalované. Žalobce při stavebních pracích i viděl, i otec žalované mu říkal, že to „staví se zeťákem“. V garáži byl, žalobce mu tam měnil kola nebo pískoval kódy na sklech. [právnická osoba] domu viděl pracovat i další lidi – bratrance žalované a kamarády, že se jedná o kamarády, se dozvěděl z rozhovorů.

22. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] bylo zjištěno, že úvěr s účastníky sjednávali lidé, kteří už v bance nepracují, listiny z roku 2004 už nelze v bance dohledat. Určitě ale byla tehdy k dispozici darovací smlouva na stavební pozemek, stavební povolení, rozhodnutí o změně stavby, výpis z katastru nemovitostí kvůli zástavnímu právu. Podmínkou čerpání úvěru bylo i předložení prohlášení požadované podle obsahu smlouvy o úvěru, žádný formulář na toto prohlášení v té době banka neměla k dispozici. Nebylo běžné, aby datum prohlášení předcházelo datu smlouvy, navíc pokud by nebylo sepsáno před pracovníkem banky (tedy [jméno FO], která už v bance nepracuje), nebylo by v podobě, jaká je založena do spisu, použitelné. Pokud by ale nebyly splněny podmínky čerpání, tak by centrála banky smlouvu neakceptovala. Podle názoru svědkyně nebyl v době roku 2004 z pohledu poskytnutí úvěru problém, pokud pozemek vlastnil jeden z manželů a dům by byl v jejich společném jmění.

23. Z výpovědi žalobce bylo zjištěno, že smlouvu o úvěru podepsal proto, že účastníkům bylo v bance vysvětleno, že proces schvalování bude jednodušší, když bude prohlášeno, že výlučným vlastníkem rozestavěného domu je jen žalovaná. Stavební pozemek patřil jen jí, a kdyby měl být dům ve společném jmění manželů, tak by se prodloužila doba uvolnění peněz, a to žalobce nechtěl. Vnímal situaci tak, že něco buduje s partnerkou, tak tedy udělal, co bylo potřeba, věřil jí. Podepsal, co mu bylo předloženo, s bývalou manželkou o tom předtím mluvili s tím, že takto se vše zjednoduší a urychlí se výplata peněz. Cílem bylo, aby mohli postavit společný dům pro rodinu. Těžko by stavěl dům a bral si na to hypotéku, pokud by dům neměl patřit i jemu. Podpis samostatného prohlášení o tom, že je rozestavěný dům jen žalované, po něm nikdo nepožadoval. V bance byli na vícero schůzkách, cca dvou či třech. On kvůli úvěru nastoupil i do zaměstnání, bez toho by na úvěr nedosáhli, nebyli dostatečně bonitní. Po dostavbě domu se nedal zápis v katastru nemovitostí „do pořádku“ proto, že žalobce nenapadlo, že vztah takto dopadne, byli rodina, vychovávali spolu společnou dceru i dceru žalované z předchozího manželství. V době započetí stavby domu spolu s žalovanou žili asi dva roky. Žalobce vstupoval do vztahu po finanční stránce s vlastními penězi v hotovosti, které měl z podnikání v autoopravárenství, s bratrem také měli kantýnu a rozváželi obědy, na stavbu koupil vždy vše, co mu řekl [jméno FO]. Doklady bohužel nemá, veškeré šanony s listinami si vzala žalovaná. Žalovaná investovala do domu své stavební spoření, žalobce cca [částka] z dědictví po otci (který zemřel v roce 2008) a peníze za prodej pozemku (k čemuž došlo asi v roce 2005, přesně neví, ale jsou na to doklady). Žalobce poskytl ze svých prostředků i [částka] bratrovi žalované jako kompenzaci za to, že jim přenechal stavební pozemek na dům a daroval jej žalované.

24. Ze zprávy ze dne [datum] bylo zjištěno, že banka vyčíslila mimořádnou splátku dluhu na závazku ve výši [částka]. Z výpisu z účtu vedeného u ČSOB, a.s., na jméno žalované bylo zjištěno, že na mimořádnou splátku zaplatila [datum] částku [částka] a [datum] částku [částka]. Z výpisu z téhož účtu bylo dále zjištěno, že žalovaná na splátkách na dluh ze závazku zaplatila v období od ledna 2019 do [datum] celkem [částka].

25. Ze zprávy České správy sociálního zabezpečení ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný nikdy nebyl registrován jako osoba samostatně výdělečně činná a nebyly vůči němu evidovány žádné dluhy na sociálním pojištění.

26. Z exekučního příkazu ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že jej vydal Finanční úřad [adresa]-západ vůči žalobci, na přikázání pohledávky ve výši [částka] na peněžní prostředky žalobce u [právnická osoba]., neboť dlužník nezaplatil na základě vykonatelného výkazu nedoplatků sestaveného ke dni [datum] částku [částka].

27. Z výkazu nedoplatků ze dne [datum] bylo zjištěno, že byl vystaven Územním pracovištěm Pražské správy sociálního zabezpečení [právnická osoba] na jméno [jméno FO] s tím, že k [datum] činila pohledávka [částka] a předmětem vymáhání je částka [částka].

28. Z oznámení o zahájení výkonu rozhodnutí ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že jej vystavilo opět Územní pracoviště Pražské správy sociálního zabezpečení [právnická osoba] na jméno [jméno FO] s tím, že jmenovaný má podle výkazu nedoplatků ke dni [datum] uhradit ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto oznámení částku [částka].

29. Z výkazu nedoplatků ze dne [datum] bylo zjištěno, že jej vystavil tentýž úřad jako shora na jméno [jméno FO] s tím, že nedoplatek k úhradě činí [částka].

30. Z listiny datované [datum] bylo zjištěno, že ji vystavila Všeobecná [podezřelý výraz] pojišťovna na jméno žalobce s tím, že stav nedoplatků byl k datu [datum] vyčíslen na [částka] a penále k témuž datu [částka].

31. Z výpisu z živnostenského rejstříku bylo zjištěno, že žalobce zahájil provozování živnostenské činnost dne [datum], bylo mu přiděleno IČO [IČO].

32. Z daňového dokladu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná zaplatila v hotovosti společnosti [jméno FO] & syn s.r.o. za instalaci kotle Protherm částku [částka].

33. Ze smlouvy o sdružení ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že ji uzavřeli žalobce a [jméno FO] (oba mimo jiné identifikování svými IČO, žalobce konkrétně 498 54 364) za účelem společného zajišťování (a na společný účet) hostinské činnosti pod společným názvem sdružení [jméno FO], každý s podílem na sdružení 50 %, a to na dobu neurčitou.

34. Z kupní smlouvy č. [hodnota] bylo zjištěno, že jí uzavřela žalovaná jako kupující se [právnická osoba] na dodání a montáž kuchyňské linky dne [datum] na částku [částka].

35. Z faktury č. [hodnota] odvolací soud zjistil, že byla vystavena dodavatelem Šantora Luboš dne [datum], s datem splatnosti [datum], na jméno žalované za práce na podlahovém topení na částku [částka].

36. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že podle čl. V odst. 3 je podmínkou čerpání úvěru předání originálu čestného prohlášení žalobce a žalované jako dlužníků, že nemovitosti, které jsou objektem úvěru, nabyla do svého vlastnictví žalovaná z prostředků náležejících do jejího výlučného vlastnictví, a proto nemovitosti nespadají do společného jmění manželů, podpisy na tomto prohlášení musí být úředně ověřeny jen v případě, že toto prohlášení nebylo podepsáno před příslušným zaměstnancem banky.

37. Z listiny nazvané Prohlášení bylo zjištěno, že je datována [datum], žalovaná v něm uvádí, že pozemek i rozestavěný objekt pořídila a realizovala z vlastních prostředků, podpis žalované není úředně ověřen, z listiny není zjevné, že by byla podepsána před zaměstnancem banky.

38. Odvolací soud naproti tomu neprovedl důkaz žalobcem navrženými výslechy svědků [jméno FO] a [jméno FO] a doklady o výši jeho příjmů, ani žalovanou navrženými výslechy svědkyně [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], dále výplatními páskami žalobce a jeho přiznáním k dani z příjmu fyzických osob za rok 2003, neboť skutkový stav potřebný pro rozhodnutí ve věci byl jednoznačně a nepochybně zjištěn shora popsanými důkazními prostředky. Další doplnění dokazování by tak bylo bez pozitivního vlivu na tato zjištění a pouze by neúčelně prodloužilo dobu řízení. Odvolací soud rovněž nedoplnil dokazování dalšími zprávami Všeobecné [podezřelý výraz] pojišťovny a České správy sociálního zabezpečení ohledně výše případných dluhů žalobce na [podezřelý výraz] a sociálním pojištění ke dni sňatku účastníků. Uvedené instituce se totiž odvolaly na zákonnou povinnost mlčenlivosti ohledně těchto údajů a neposkytly je, žalobce zároveň odmítl zprostit je této povinnosti mlčenlivosti, a to vzhledem k chování žalované, jež pro něj neznámým způsobem získala doklady týkající se bratra žalobce. S ohledem na níže uvedené hodnocení požadavku žalované na vypořádání případných vnosů ze společných prostředků na takové dluhy žalobce vzniklé z podnikání (viz dále) by však především bylo takovéto dokazování zcela nadbytečné.

39. Odvolací soud také nezopakoval výslech svědka [jméno FO], provedení takového důkazu se stalo nemožným, neboť jmenovaný v mezidobí zemřel.

40. Co se týče určení vlastnictví k ideálnímu spoluvlastnickému podílu o velikosti ½ na garáži, odvolací soud souhlasí s tím, že je prvotně třeba řešit otázku existence naléhavého právního zájmu podle § 80 o. s. ř.

41. Vypořádání zaniklého společného jmění účastníků je pak třeba provést, jak také správně uvedl soud prvního stupně, podle pravidel obsažených v § 742 o. z., jelikož manželství účastníků, a tím i jejich společné jmění, zaniklo [datum], tedy již za účinnosti uvedeného právního předpisu (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], publikovaný pod č. 63/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní). Jako předběžnou otázku je nutno hodnotit, zda je dům součástí společného jmění manželů účastníků či nikoliv (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dostupné na www.nsoud.cz), a to podle právní úpravy účinné v době vzniku domu jako věci, tj. podle § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák.

42. Podle § 137 odst. 2 obč. zák. není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak, jsou podíly všech spoluvlastníků stejné.

43. Podle § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. společné jmění manželů tvoří majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka.

44. Podle § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák. společné jemní manželů tvoří závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

45. Podle § 709 odst. 1 a 2 o. z. součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co: a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku. Součástí společného jmění je zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů.

46. Podle § 710 o. z. součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže: a) se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo b) je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

47. Podle § 742 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla:

a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek,

c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek,

d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí,

e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost,

f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

48. Odvolací soud nejprve uvádí, že rozsudek soudu prvního stupně nelze považovat za nepřezkoumatelný. Jeho odůvodnění splňuje veškeré požadavky stanovené v § 157 odst. 2 o. s. ř., když soud prvního stupně podrobně vyložil, jaká skutková zjištění učinil, jak je právně posoudil, a jakými úvahami se při jejich hodnocení řídil. Stejně tak soud prvního stupně uvedl, jaké skutečnosti nemá za prokázané a z jakých důvodů. O přezkoumatelnosti rozsudku soudu prvního stupně ostatně svědčí i to, že mu žalobce plně porozuměl a byl schopen proti němu podat odvolání.

49. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v režimu úplné apelace, neboť účastníkům nebylo soudem prvního stupně poskytnuto řádné poučení podle § 119a odst. 1 o. s. ř. [§ 205a písm. e) o. s. ř.].

50. Dále je třeba předeslat, že pokud žalobce namítal, že soud prvního stupně ve výsledku změnil dříve prezentovaný názor o tom, že minimálně dům byl budován společně, tak za situace, kdy účastníky na změnu svého názoru neupozornil (což neučinil), zatížil řízení vadou. Ta je však odstranitelná v odvolacím řízení, v němž se mohl žalobce k závěru soudu prvního stupně vyjádřit, a odvolací soud zopakoval, respektive doplnil, dokazování potřebné ke zjištění skutkového stavu v otázce vlastnického režimu garáže a domu, provedené důkazy znovu hodnotil a zjištěný skutkový stav sám posoudil po právní stránce.

51. K námitce žalované spočívající v tom, že pokud by odvolací soud přistoupil ke změně rozsudku soudu prvního stupně (tj. sám meritorně rozhodl) a nikoliv k jeho zrušení a vrácení soudu prvního stupně k dalšímu řízení, tak by porušil zásadu dvojinstančnosti soudního řízení, odvolací soud uvádí následující: Na základě zákona č. 59/2005 Sb., kterým byl novelizován občanský soudní řád, byl zcela nově „nastaven“ režim odvolacího řízení. Pakliže nejsou odvolacím soudem shledány důvody ani pro potvrzení rozhodnutí, ani nejsou dány důvody obsažené v § 219a o. s. ř. pro jeho zrušení (a ani jedna z těchto situací v předmětném řízení nenastala), tak musí být napadené rozhodnutí změněno. Tomuto „cíli“ byl přizpůsoben i uvedeným předpisem nastolený procesní postup, v jehož důsledku není neúplně zjištěný skutkový stav či nesprávné právní posouzení soudem prvního stupně důvodem pro zrušení jeho rozhodnutí, činností odvolacího soudu lze rovněž „napravit“ chybná skutková zjištění soudu prvního stupně, důvodem pro zrušení rozhodnutí nejsou ani vady řízení, jež lze v řízení odvolacím odstranit. Za popsaných okolností tedy naopak nebyl a není prostor pro zrušení rozsudku soudu prvního stupně, ale právě a jedině pro jeho změnu.

52. I v odvolacím řízení zůstalo mezi účastníky sporné, jaký je vlastnický režim garáže a domu, jaká je obvyklá cena domu, zda byly realizovány účastníky tvrzené vnosy z výlučných prostředků ve prospěch společného jmění (vyjma úhrad na dluh ze závazku) či provedeny investice ze společných prostředků na zaplacení výlučných závazků žalobce.

53. K jednotlivým sporným otázkám odvolací soud uvádí: Garáž

54. Odvolací soud má, shodně se soudem prvního stupně, za to, že je na straně žalobce dán naléhavý právní zájem na jím požadovaném určení vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu o velikosti ½ na garáži, neboť jen touto cestou může dosáhnout změny zápisu v katastru nemovitostí, kde je jako výlučný vlastník zapsána žalovaná.

55. Odvolací soud má dále, oproti názoru soudu prvního stupně, za to, že požadavek žalobce na toto určení je důvodný.

56. [právnická osoba] garáže bylo započato v době, kdy spolu účastníci již několik let žili, jejich společná dcera se (podle shodných tvrzení účastníků obsažených v jejich podáních) narodila již v roce 2000, dokončena byla ještě před sňatkem účastníků. Bylo také jednoznačně a nepochybně prokázáno, že stavba byla realizována svépomocí, podílel se na ní otec žalované [jméno FO], [jméno FO] a také žalobce, a to nejen vlastní prací, ale i tím, že naopak pomohl se stavbou [jméno FO], což jmenovaný v odvolacím řízení vypověděl. Před soudem prvního stupně to ostatně řekl i [jméno FO], jehož výslech nebylo možné zopakovat, odvolací soud proto vychází z obsahu protokolu o jednání před soudem prvního stupně, v němž je výpověď tohoto svědka zachycena.

57. Jak vypověděl svědek [jméno FO], tak garáž se stavěla proto, aby v ní žalobce mohl opravovat auta pro rodinu a pro známé, to potvrdil i další svědek [jméno FO]. Oba také popsali, jak je garáž pro tyto účely způsobena, včetně toho, že i pro ně v ní žalobce vykonával práce na autech. To činil i pro svědka [jméno FO], který rovněž potvrdil, že garáž byla stavěna pro potřeby rodiny účastníků, oba s ním o tom v autentické době hovořili.

58. Ve vztahu k opravám aut realizovaných žalobcem není vůbec rozhodné, zda k takové činnosti disponoval živnostenským oprávněním či nikoliv (jak namítala žalovaná), rozhodující je fakticita jednoho z důvodů, pro který byla garáž budována. Stejně tak není rozhodující vlastnický režim pozemku, na kterém stavba stojí. Všichni svědci navíc popisovali okolnosti existující v době vzniku stavby, odvolací soud tak nemá pochybnosti o vůli a záměrech účastníků v období předcházejícím vzniku garáže jakožto věci v právním smyslu, což je pro posouzení jejího vlastnického režimu zásadní (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], publikovaný pod č. 44/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní).

59. Vzhledem k uvedeným skutečnostem má odvolací soud za to, že garáž vznikla výstavbou, budovali ji oba účastníci a jejich vůlí bylo, aby sloužila jejich společným potřebám, tj. existovala mezi nimi minimálně konkludentní dohoda o tom, že garáž bude společná, tedy že se stanou jejími spoluvlastníky. Pro velikost spoluvlastnických podílů pak platí domněnka podle § 137 odst. 2 obč. zák. (jakožto právního předpisu účinného v době vzniku garáže, podle něhož je nezbytné vlastnický režim stavby posuzovat), každému z účastníků tedy náleží podíl o velikosti ½.

60. Konečně při existenci popsané vůle účastníků není pro posouzení vlastnického režimu rozhodné ani to, v jakém poměru se na výstavbě finančně podíleli.

Dům

61. Odvolací soud znovu hodnotil jako předběžnou otázku, zda je dům součástí rozvodem zaniklého společného jmění manželů účastníků či nikoliv, a dospěl k závěru, že ano.

62. Bylo jednoznačně prokázáno, že s výstavbou domu bylo započato před uzavřením manželství účastníků. Avšak až po uzavření manželství v červnu 2004 byla zhotovena základová deska a v červenci téhož roku se začaly budovat obvodové zdi. Dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží tedy bylo jednoznačně patrné až po sňatku účastníků, tj. dům jako věc vznikl až za manželství účastníků (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], publikovaný pod č. 44/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní).

63. Dále bylo rovněž prokázáno, že účastníci stavěli dům za účelem vytvoření prostoru pro společnou domácnost, kde chtěli vést rodinný život. To shodně vypověděli svědci [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a jednoznačně to plyne i z výpovědi [jméno FO] před soudem prvního stupně. Jiný důvod k výstavbě účastníci neměli, dokonce se podle posledně jmenovaného brali i proto, aby si na dům vzali hypotéku. I svědkyně [jméno FO] uvedla, že jejího otce žádali o projekt na dům oba účastníci, a to právě proto, že chtějí společně žít.

64. Na samotné výstavbě domu se opět podíleli oba účastníci. Žalobce vlastní prací (což rovněž potvrdili svědci, kteří ho při ní viděli, když z výpovědi [jméno FO] nelze učinit závěr, že žalobce na stavbě nepracoval, svědek tam totiž byl pouze „v pracovní době“ ve všední dny, žalobce ale ve svém volném čase, tj. po příchodu ze zaměstnání a o víkendech) či minimálně tím, že reciproční výpomocí zajistil naopak bezplatnou pomoc při výstavbě ze strany [jméno FO] a [jméno FO], žalovaná vytvářením zázemí (podle svého otce vařila) a použitím prostředků od své matky a ze stavebního spoření. V kontextu popsaných skutečností považuje odvolací soud i za plně odpovídající realitě i výpověď žalobce, kdy skutečně nelze nalézt objektivní a logický důvod pro to, aby pracoval na stavbě a zavázal se k úhradě úvěru na hrazení nákladů souvisejících s výstavbou za jiným účelem, než že účastníci nabydou dům společně.

65. V posuzovaném případě je tak podle názoru odvolacího soudu jednoznačně dána vůle účastníků vytvořit věc (stavbu domu) společně, a nabýt ji tak do společného jmění manželů. Vytvoření věci oběma manžely v době po uzavření manželství je pak právě jedním z originárních způsobů nabytí majetku do manželského majetkového společenství ve smyslu § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák.

66. Co se týče otázky charakteru na výstavbu vynaložených prostředků, tato není při shora popsané vůli rozhodná. Tj. i kdyby byly na výstavbu domu do doby jeho vzniku jako věci (viz výše) použity pouze výlučné prostředky žalované, stal by se při uvedené společné vůli účastníků součástí jejich společného jmění (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], obě rozhodnutí dostupná na www.nsoud.cz).

67. Odvolací soud však pro úplnost uvádí, že o vybudování domu do stadia vzniku věci jen z výlučných prostředků žalované pochybuje. Prostředky z daru od matky nebyly vysoké, navíc z nich obdržela částku [částka] již v roce 2003 (a to i na garáž), v roce 2004 pak již jen [částka], dále měla k dispozici pouze částku ze stavebního spoření ve výši [částka], která jí byla vyplacena nejméně 9 měsíců předtím, než dům vznikl jako věc (v říjnu 2003). Vypořádání od bývalého manžela ve výši [částka] žalovaná obdržela až v prosinci 2004, tedy až po uplynutí rozhodné doby pro posouzení majetkového režimu domu. I z pohledu výše tehdejších cen materiálů a ceny práce [jméno FO] (jemuž jedinému bylo placeno, ostatní práce byly prováděny svépomocí) je více než pochybné, že by účastníci od data sňatku [datum] do doby vzniku domu jako věci na něj nevynaložili ničeho ze společných prostředků, naopak, s pravděpodobností hraničící s jistotou tomu tak muselo být, prostředky žalované nebyly dostačující.

68. Konečně bylo třeba se vypořádat s obsahem smlouvy o úvěru, podle něhož měla být jako podmínka čerpání úvěru předložena prohlášení obou účastníků o tom, že rozestavěný dům je ve výlučném vlastnictví žalované.

69. Bylo prokázáno, že žalobce smlouvu o úvěru podepsal a byl si jejího obsahu vědom. Vzhledem k obsahu výpovědí všech slyšených svědků odvolací soud považuje jeho výpověď ohledně toho, že tak učinil pro urychlení uvolnění finančních prostředků a žalované věřil, za pravdivou. Jak je ale podrobně rozebráno shora, tak dům, podle tehdy účinné právní úpravy, patří do společného jmění manželů účastníků, takže podpis smlouvy o úvěru, stejně tak jako případný podpis samotného prohlášení podle čl. V odst. 3 smlouvy o úvěru (jehož existenci odvolací soud již jako nadbytečnou otázku dále neřešil), není způsobilý na zákonném vlastnickém režimu domu ničeho změnit (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dostupný na www.nsoud.cz).

70. Co se týče ceny domu, tu je třeba stanovit podle jeho současného stavu a podle současné úrovně cen (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], publikovaný pod č. 103/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní). Zároveň bylo nutno přihlédnout k tomu, že dům je stavbou stojící na cizím pozemku, tj. trpí právní vadou (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dostupný na www.nsoud.cz). Znalec pak jako cenu, za kterou by bylo možno v současnosti prodej domu realizovat při zohlednění uvedené vady, stanovil částku [částka], a v této ceně odvolací soud dům vypořádává.

Investice na dluhy žalobce

71. Požadavek žalované na vypořádání částek, které měly být podle jejích tvrzení zaplaceny ze společných prostředků na dluhy žalobce vzniklé před svatbou vůči Všeobecné [podezřelý výraz] pojišťovně, České správě sociálního zabezpečení, finančnímu a živnostenskému úřadu nelze zohlednit. Žalovaná totiž sama uvedla, že se má jednat o dluhy vzniklé z podnikání žalobce ve sdružení s jeho bratrem [jméno FO].

72. Oprávnění k podnikatelské činnosti vzniklo žalobci dne [datum], tj. za účinnosti právní úpravy řešící majetkové společenství manželů jakožto bezpodílové spoluvlastnictví, kdy v § 143 obč. zák., ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb., bylo stanoveno, že v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů nejsou mimo jiné věci sloužící výkonu povolání jen jednoho z manželů, přičemž tím je míněno také podnikání jednoho z manželů jako fyzické osoby (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Žalobci navíc vzniklo živnostenské oprávnění ještě před sňatkem účastníků, závod tak náleží do jeho výlučného vlastnictví (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či ze dne 24. 2. 20058, sp. zn. [spisová značka]), a není rozhodné, zda žalobce následně vykonával podnikatelskou činnost ve sdružení (což v nyní posuzovaném případě skutečně vykonával). I tak by ale bylo možné vypořádat výnosy z podnikání ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný jako všechna v tomto bodě uvedená rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz). Tuto hodnotu ale žádný z účastníků neučinil předmětem vypořádání. Za takové situace se nelze domáhat vypořádání jen ve vztahu k „výseku“ takové ceny, zde konkrétně ve vztahu k žalovanou tvrzeným závazkům.

73. Odvolací soud proto, jak je uvedeno shora, již nedoplňoval dokazování žádnými důkazy (viz odstavec 38) ke zjištění případné existence těchto dluhů ke dni sňatku účastníků, jejich výši a částkám, které měly být na jejich úhradu případně vynaloženy za manželství. Takové dokazování by totiž bylo s ohledem na uvedené právní posouzení zbytečné.

74. Vypořádat není možné ani žalovanou navrženou investici [částka] ze společných prostředků na dluh žalobce vůči [jméno FO]. Rozsudek o rozvodu manželství účastníků nabyl právní moci [datum], k tomuto datu také zaniklo jejich společné jmění manželů. V soudním řízení lze vypořádat pouze takové majetkové hodnoty, závazky, vnosy a investice, které účastníci učiní předmětem vypořádání ve lhůtě tří let od zániku společného jmění manželů (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dostupný na www.nsoud.cz). Žalovaná však uplatnila uvedenou položku k vypořádání až podáním došlým [datum], tj. téměř tři roky po uplynutí rozhodné lhůty.

Vnosy z výlučných prostředků

75. Pokud žalobce požadoval vypořádání částky [částka] jakožto vnosu z jeho výlučných prostředků z dědictví po otci do výstavby domu, tak nelze jeho požadavku vyhovět, a žalobu je třeba v tomto rozsahu zamítnout. Žalobce původně tvrdil, že tato částka byla investována do výstavby, ale také do běžné spotřeby rodiny, následně sdělil, že své prostředky použil v letech 2002 až 2003 na výstavbu garáže. Jak ale bylo jednoznačně a nepochybně prokázáno i výpovědí samotného žalobce, tak jeho otec zemřel v roce 2008, peníze tedy mohl mít k dispozici až poté. I kdyby je ale měl dříve, nebylo by možné je ve vypořádání zohlednit. Jednak garáž není součástí rozvodem zaniklého společného jmění, proto prostředky na ni vynaložené nemohou představovat vnos ve prospěch tohoto jmění, jednak běžná spotřeba není z pohledu vypořádání vnosů zohlednitelným investičním účelem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dostupný na www.nsoud.cz).

76. Do vypořádání nelze zahrnout ani žalobcem požadovaný vnos ve výši [částka], který měl uhradit ze svých prostředků získaných za prodej pozemku opět ve prospěch výstavby domu a na běžnou spotřebu. Jak bylo prokázáno již v řízení před soudem prvního stupně, tak žalobce prodal pozemek za kupní cenu ve shora uvedené výši až v říjnu roku 2008. Dům byl však kolaudován v květnu toho roku, což samo o sobě devalvuje možnost žalobcem tvrzeného použití jeho prostředků právě na výstavbu domu. Žalobce poté výslovně uvedl, že nedisponuje žádnými důkazními prostředky k prokázání svých tvrzení, neunesl tedy břemeno důkazní. Ve vztahu k tvrzení ohledně použití prostředků na běžnou spotřebu platí totéž, co je uvedeno v předchozím odstavci. I v tomto rozsahu je tedy třeba žalobu zamítnout.

77. Co se týče návrhu žalobce na vypořádání částky [částka] jakožto vnosu ze společných prostředků na garáž, má odvolací soud za to, že ani tomuto požadavku nelze vyhovět. Žalobce sice specifikoval, na co konkrétně měla být uvedená částka použita, avšak ke svým tvrzením nenavrhl žádné důkazy, naopak uvedl, že žádnými nedisponuje. Tj. neunesl břemeno důkazní.

78. Vnosem není ani částka, kterou účastníci zaplatili ze společných prostředků za trvání manželství na úhradu závazku (jejíž vypořádání požadoval žalobce). Jednalo se o jejich společný dluh [§ 143 odst. 1 písm. b) obč. zák.], který byl za manželství umořován ze společných prostředků, za této situace nelze hovořit o vnosu. Dluh společného jmění byl hrazen z prostředků tohoto majetkového společenství, tedy není co vypořádat. Žalobu je proto třeba zamítnout i v této části.

79. Vypořádat nelze ani žalovanou uplatněný vnos z jejich výlučných prostředků ve výši [částka], (který žalovaná požadovala valorizovat na částku [částka]), jenž měl být použit na výstavbu domu. Uvedený požadavek žalovaná totiž poprvé uplatnila až podáním došlým soudu prvního stupně [datum], tedy více jak tři roky po právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků ([datum]). Do uvedeného data sice v podáních i při jednáních uváděla, že na výstavbu domu použila pouze své výlučné prostředky. Vždy to ale činila výhradně a jedině z důvodu argumentace na podporu svého názoru, že je dům v jejím výlučném vlastnictví. Teprve ve shora uvedeném podání sdělila, že vynaložené částky požaduje vypořádat jako vnos pro případ, že by bylo soudem shledáno, že dům náleží do společného jmění manželů, a ona tedy chce nahradit, co na něj ze svého vynaložila. Teprve tehdy naplnila předpoklady pro možnost takovou částku vypořádat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dostupný na www.nsoud.cz).

80. Soud může vypořádat pouze ty hodnoty tvořící součást zákonného majetkového společenství, které účastníci učiní předmětem řízení, a učiní tak ve lhůtě tří let od zániku tohoto majetkového společenství (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], obě rozhodnutí dostupná na www.nsoud.cz). Žalovaná vznesla požadavek na vypořádání shora uvedeného vnosu právě až po uplynutí tří let od zániku společného jmění manželů.

81. Na uvedeném nic nemění ani skutečnost, že žalovaná v předchozí době hovořila o tom, že garáž i dům byly vystavěny pouze za její výlučné prostředky. Tato tvrzení totiž činila ze zcela jiných důvodů, než že by chtěla takové prostředky vypořádat, tj. jednalo se o naprosto jiné okolnosti, než jaké by mohly být předpokladem pro zohlednění žalovanou případně vynaložených částek ve vypořádání společného jmění manželů. Byl to stav, kdy žalovaná měla (podle svých tvrzení) investovat své výlučné prostředky do svého výlučného majetku. Za těchto okolností nelze považovat požadavek žalované na vypořádání vnosů a na jejich valorizaci za uplatněný přede dnem [datum] (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dostupný na www.nsoud.cz).

82. Odvolací soud pro úplnost dodává, že i kdyby žalovaná tříletou lhůtu „stihla“, s návrhem by tak jako tak nemohla (vyjma dvou částek) uspět. Sama totiž tvrdila, že za svůj vnos, představující v součtu právě shora uvedenou částku, považuje sumy vynaložené v době od [datum] do [datum]. Po datu sňatku účastníků ([datum]) měly být podle tvrzení žalované zaplaceny pouze dvě částky – [částka] za vrtání studny dne [datum] a [částka] za zdivo a palety dne [datum]. Všechny ostatní částky hradila žalovaná před svatbou, takže tyto nejsou a nemohou být jejím vnosem ve prospěch společného jmění účastníků, které v té době neexistovalo.

83. Jako vnos žalobce je naopak třeba vypořádat (což správně učinil i soud prvního stupně) částku, kterou ze svých výlučných prostředků zaplatil po rozvodu na závazek (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], publikovaný pod č. 63/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), tedy [částka], o níž nebylo mezi účastníky sporu.

84. Z týchž důvodů je třeba vypořádat vnos žalované v celkové výši [částka] (když tato částka byla zjištěna v odvolacím řízení), představující jednak úhradu mimořádné splátky závazku, jednak součet splátek zaplacených žalovanou od ledna 2019 do úplné úhrady.

85. Vnos žalované z jejich výlučných prostředků ve prospěch společného majetku, konkrétně domu, představují i částky zaplacené po rozvodu manželství účastníků. Konkrétně se jedná o [částka] za nový kotel, [částka] za podlahové topení a [částka] za kuchyňskou linku. Částky vynaložené z výlučných prostředků na společný majetek v době po zániku společného jmění lze uplatnit k vypořádání i po uplynutí tří let od zániku společného jmění manželů, když z logiky věci vyplývá, že mohou být vynaloženy právě až po této lhůtě (což se také v případě nákladů na topení a kuchyňskou linku v posuzované věci stalo), a tedy od toho se musí odvíjet parametry pro možnost jejich zohlednění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dostupný na www.nsoud.cz).

Disparita

86. Žalobce v podání došlém odvolacímu soudu dne [datum] požadoval disparitní vypořádání ve svůj prospěch z důvodu, že pro chování žalované musel opustit dům. Zapříčinila tedy, že od roku 2019 do současnosti platí nájemné, což je třeba do vypořádání promítnout. Odvolací soud na jednání dne [datum] poskytl žalobci poučení podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. o povinnosti doplnit tvrzení a důkazy k jejich prokázání ohledně toho, kdy přesně a za jakých okolností se z domu odstěhoval, jak mu žalovaná tehdy a až do současnosti brání v užívání domu, zda něco učinil pro možnost návratu do domu, a pokud ano, tak co konkrétně a kdy, a jaké částky od doby odstěhování do současnosti vynakládal na bydlení. Žalobce poté sdělil, že na svém návrhu netrvá. Odvolací soud má, v návaznosti na popsané okolností, za to, že žalobce ohledně požadavku na disparitní vypořádání neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní.

87. Disparitní vypořádání ve svůj prospěch požadovala také žalovaná. Jako důvod v odvolacím řízení uvedla, že na dům vynaložila veškeré své výlučné prostředky, včetně částky [částka] z vypořádání od bývalého manžela, což by mělo být zohledněno, pakliže soud dospěje k závěru, že je dům součástí zaniklého společného jmění manželů účastníků. Ani tomuto návrhu nelze vyhovět. Peníze, které by i žalovaná skutečně do domu investovala před sňatkem, totiž nelze ve vypořádání společného jmění nijak zohlednit (viz odstavec 82. odůvodnění). A vynaložení výlučných finančních prostředků za trvání manželství na nemovitost, která je součástí společného jmění, představuje příspěvek žalované z jejího odděleného majetku na pořízení majetku společného, tj. vnos. Což v žádném případě nemůže být důvodem pro disparitní vypořádání (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dostupný na www.nsoud.cz).

88. Aktivum rozvodem zaniklého společného jmění manželů účastníků tedy představuje pouze dům v ceně [částka].

89. Dům přebírá do svého výlučného vlastnictví žalobkyně, žalovanému se nedostává ničeho. Celková výše aktiv rozvodem zaniklého společného jmění účastníků tedy činí [částka], každému z nich by se mělo dostat jejich jedné poloviny, tj. [částka]. Tuto částku je však třeba, v návaznosti na vypořádání vnosu z výlučných prostředků žalobce na zaplacení společného dluhu ze závazku ve výši [částka] a na vypořádání vnosů z výlučných prostředků žalované na zaplacení dluhu ze společného závazku ve výši [částka], za zaplacení ceny kotle do domu [částka], ceny kuchyňské linky [částka] a nákladů na podlahové topení [částka] (tj. celkem [částka]), ve vztahu k žalobci snížit o [částka], jako ½ rozdílu těchto vnosů {[(45 000 + 186 308 + 37 702,98 + 751 484) – 24 660]: 2}, tedy na [částka], ve vztahu k žalované o tutéž částku zvýšit, tj. na [částka]. Ve výsledku se žalované dostalo hodnot o [částka] vyšších (6 050 000 – 3 522 917,49), než činí její podíl, žalobci se dostalo o tutéž částku hodnot nižších (obdržel nulovou hodnotu), takže žalovaná je povinna zaplatit žalobci na vyrovnání podílů právě [částka].

90. Lhůta k zaplacení částky na vyrovnání podílů byla stanovena v délce tří měsíců od právní moci rozsudku, jakožto přiměřená době pro obstarání si potřebných finančních prostředků žalovanou, třeba i z bankovního úvěru či jiného finančního produktu.

91. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

92. Po změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně. V řízení byla jednak projednávána žaloba na určení vlastnictví ke spoluvlastnickému podílu na nemovitosti (garáži), jednak na vypořádání společného jmění manželů. Za těchto okolností je třeba rozhodnout o náhradě nákladů jedním výrokem při zohlednění tarifní hodnoty každého předmětu řízení a rozsahu úspěchu a neúspěchu každého z účastníků v něm (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], obě dostupná na www.nsoud.cz).

93. V řízení o vypořádání společného jmění manželů vychází odvolací soud ze zásady vyslovené ve stanovisku pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23 (dostupné na www.usoud.cz), že v řízení iudicium duplex nemá právo na náhradu nákladů takového řízení žádný z účastníků. Odvolací osud neshledal v projednávané věci důvody pro odchýlení se od uvedené zásady. V řízení o určení vlastnictví byl plně úspěšný žalobce.

94. Tarifní hodnota řízení o určení vlastnictví představuje částku [částka] podle § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Cena nemovitosti (podílu na ní) z obsahu spisu nevyplývá, má se tedy za to, že ji nelze zjistit (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dostupné na www.nsoud.cz, a usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 269/16, dostupné na www.usoud.cz).

95. Tarifní hodnota řízení o vypořádání společného jmění manželů činí podle § 8 odst. 6 advokátního tarifu ½ součtu všech vypořádávaných hodnot včetně vnosů, tj. [částka] [(6 050 000 + 24 660 + 751 484 + 45 000 + 186 308 + 37 702,98): 2].

96. V intencích závěrů shora uvedených rozhodnutí zabývajících se výpočtem úspěchu účastníka při kumulaci nároků představuje úspěch žalobce 50,7 % [(½ 3 547 577,49 + 50 000): 3 597 577,49 x 100], úspěch žalované 49,3 % (100 – 50,7), žalobce tedy celkově uspěl co do 1,4 % (50,7 – 49,3), což je zcela nepatrný úspěch. Odvolací soud proto rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

97. Odvolací soud dále rozhodoval podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. o nákladech odvolacího řízení. Vycházel ze stejných premis a principů, jak je uvedeno v odstavci 95, proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo ani na náhradu nákladů odvolacího řízení.

98. Odvolací soud podle § 147 odst. 1 o. s. ř. dále rozhodl o separaci nákladů za zástupkyní žalobce zmařené jednání dne [datum]. Zástupkyně žalobce byla k tomuto jednání řádně předvolána, předvolání jí bylo doručeno prostřednictvím datové schránky [datum]. K jednání se však nedostavila, její nepřítomnost omlouval osobně přítomný žalobce s tím, že jeho zástupkyně na jednání bohužel zapomněla a účastní se jednání u jiného soudu. Uvedené následně potvrdila během telefonátu realizovaného v přítomnosti senátu odvolacího soudu, obou účastníků a zástupce žalované i sama zástupkyně žalobce s tím, že se omlouvá za způsobené komplikace. Žalobce nesouhlasil s jednáním za nepřítomnosti své zástupkyně, to proto muselo být odročeno. Za těchto okolností jsou splněny podmínky pro separaci nákladů, kterou žalovaná žádala. Za její účelně vynaložené náklady související s jednáním odvolací soud považuje náhradu za promeškaný čas podle § 14 odst. 2 advokátního tarifu ve výši [částka] (vypočtenou ze součtu tarifních hodnot obou řízení, tj. z částky [částka]) a náhradu za 21% daň z přidané hodnoty ve výši [částka], tj. celkem [částka]. Odvolací v písemném vyhotovení rozsudku postupem podle § 164 o. s. ř. opravil chybu v počtech ohledně této částky, která byla vyhlášena v nesprávné výši ([částka]).

99. O náhradě nákladů řízení, které vznikly státu v řízení před soudem prvního stupně i v odvolacím řízení, rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, 2 a § 148 odst. 1 o. s. ř. Vycházel přitom ze stejného rozsahu neúspěchu obou účastníků a z toho, že v řízení před soudem prvního stupně byla z rozpočtových prostředků zaplacena celkem částka [částka] a v odvolacím řízení částka [částka]. Žalovaná a žalobce uhradí každý jejich ½, tj. za řízení před soudem prvního stupně [částka] a za odvolací řízení [částka].

100. Lhůta k plnění ve výrocích III. a IV. tohoto rozsudku byla určena podle § 160 odst. 1, část věty

před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod.