o vypořádání společného jmění manželů

1. Okresní soud [adresa]-západ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], zastavil řízení o návrhu žalobkyně na vypořádání motocyklu CFMOTO 650MT (výrok I. – dále jen „motocykl“), ze společného jmění manželů přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného osobní automobil tov. zn. [jméno FO] S-MAX TDCi, VIN: [VIN kód], reg. zn. [SPZ] (výrok II. – dále jen „osobní automobil [jméno FO] S-MAX“), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádání jejího podílu částku [částka] do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok III.), zamítl žalobu na vypořádání odklonů žalovaného ve výši [částka], peněžních prostředků ve výši [částka] ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] a peněžních prostředků ve výši [částka] vynaložených na úhradu dluhu ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] (výrok IV.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.).

2. Soud prvního stupně učinil následující skutkový závěr: Manželství účastníků trvalo od [datum] do [datum], narodily se z něho dne [datum] dvě nezletilé děti, které jsou ve střídavé péči účastníků. Společnou domácnost ukončili účastníci dne [datum], kdy se žalobkyně odstěhovala k novému partnerovi. Žalovaný od roku 1998 do roku 2017 pracoval jako profesionální fotbalista, jeho hrubé příjmy v roce 2013 činily [částka], v roce [částka], v roce [částka] a v roce [částka]. V polovině roku 2017 nastoupil jako trenér a jeho hrubé příjmy klesly v roce 2017 na [částka]; v roce 2019 činily [částka], v roce [částka] a v roce [částka]. Žalobkyně byla s nezletilými dětmi od narození přibližně do věku jejich osmi devíti let doma. Téměř veškeré náklady na rodinnou domácnost byly hrazeny z příjmů žalovaného, žalobkyně disponovala kartou k jeho účtu. Poté, co příjmy žalovaného značně klesly z důvodu ukončení jeho kariéry profesionálního fotbalisty, nebyli účastníci schopni přizpůsobit nižším příjmům své výdaje. Společně si půjčili v roce [adresa] [jméno FO] 2x [částka], dluh splácí žalovaný, splatil [částka]. V roce 2017 účastníci nabyli do vlastnictví osobní automobil [jméno FO] S-MAX, jeho obvyklá cena činí [částka] a užívá jej žalovaný, a osobní automobil [jméno FO], který žalovaný po odchodu žalobkyně ze společné domácnosti prodal za [částka].

3. Svědeckou výpověď [jméno FO] soud prvního stupně, přestože jde o dlouholetého přítele žalovaného, považoval za věrohodnou, neboť byla konzistentní, svědek odpovídal spontánně a otevřeně. Jeho výpověď ohledně průběhu poskytnutí zápůjčky a přítomnosti žalobkyně korespondovala s účastnickou výpovědí žalovaného, která koresponduje s listinnými důkazy týkajícími se finanční situace účastníků. Žalovaným tvrzený důvod převzetí zápůjček se s ohledem na významné snížení jeho příjmů v době, kdy žalobkyně do rodinného rozpočtu nepřispívala, jeví věrohodný. Méně věrohodnou shledal soud účastnickou výpověď žalobkyně, která byla na mnoha místech nelogická a rozporuplná, zejména pokud se týká jejího přispívání na chod domácnosti (tvrdila, že přispívala okolo 5 000 – [částka] měsíčně z mateřské a později ze svých příjmů, současně uvedla, že do práce začala chodit až když dětem bylo přibližně devět let).

4. Žalovaný i přes poučení neprokázal, že část kupní ceny za osobní automobil [jméno FO] ve výši [částka] použil na splátku zápůjčky poskytnuté [jméno FO], neboť v řízení bylo zjištěno, že žalovaný poskytnuté zápůjčky splácel nepravidelně po menších částkách, a to již od následujícího měsíce po poskytnutí první zápůjčky ve výši [částka], uvedený osobní automobil byl však prodán až dne [datum], a z dokazování nevyplynulo, jakou konkrétní částku z jeho prodeje žalovaný vynaložil na splátku zápůjčky. Ohledně tvrzených odklonů ve výši [částka] neunesla žalobkyně břemeno tvrzení, když je i přes poučení neoznačila a nespecifikovala.

5. Protože zjištěný skutkový stav považoval soud prvního stupně za dostatečný pro rozhodnutí, další účastníky navrhované důkazy pro nadbytečnost neprováděl.

6. Společné jmění manželů vypořádal soud prvního stupně podle § 709, § 736, § 740 a § 742 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“ nebo „zákon č. 89/2012 Sb.“). Do společného jmění zahrnul částku [částka], kterou žalovaný obdržel za prodej osobního automobilu [jméno FO], a osobní automobil [jméno FO] S-MAX v hodnotě [částka], který přikázal žalovanému, který jej užívá. Protože neshledal výjimečné okolnosti pro tzv. disparitu podílů, tak při rovnosti podílů stanovil vypořádací podíl žalobkyně ve výši ½, tj. [částka]. Lhůtu k plnění určil tak, aby měl žalovaný dostatečný prostor pro opatření si prostředků na zaplacení. Ohledně motocyklu ke zpětvzetí žaloby na jeho vypořádání soud prvního stupně řízení se souhlasem žalovaného podle § 96 odst. 2 věty první, odst. 3 o. s. ř. zastavil. Ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. Uzavřel, že zapůjčená částka [částka] byla v první polovině roku 2018 zjevně rodinnou s ohledem na její dosavadní životní styl zkonzumována. Příjmy žalovaného se s ohledem na změnu jeho zaměstnání od roku 2017 značně snižovaly, žalobkyně do rodinné domácnosti v té době finančními prostředky nepřispívala, životní úroveň rodiny se však nesnížila (oba manželé měli k dispozici osobní automobily rok výroby 2017 v hodnotě přibližně [částka], bydleli v bytě ve vlastnictví žalovaného, jezdili každoročně na dovolené k moři, a to i v hodnotě [částka], a synovi platili koníček za desítky tisíc Kč ročně). Jestliže žalovaný na zápůjčku ze společných či jiných prostředků zaplatil [částka], nemůže se žalobkyně domáhat jejího vypořádání, jestliže o zápůjčce věděla, je povinna podílet se na její úhradě. Odklony žalovaného žalobkyně podle soudu řádně neoznačila a její výpočet výše odklonů, vycházející z běžné osobní spotřeby žalovaného (přičemž sama měla některé měsíce obraty na účtu vyšší) a celkových žalovaným vydělaných prostředků, odmítl. Předně z důvodu, že řízení o vypořádání společného jmění manželů není sporem vyúčtovacím, navíc zjistil, že žalovaný v době ukončení společné domácnosti neměl na účtech téměř žádné finanční prostředky, na jeho účet přicházely příjmy ze zaměstnání a odcházely z něho zejména trvalé platby na splátky úvěru, služby, pojištění, bydlení a běžný chod domácnosti. Celkovou částku, se kterou žalovaný hospodařil, nelze podle soudu prvního stupně odvozovat od součtu měsíčních obratů na účtech, když se jedná mj. o prostředky, které si žalovaný opakovaně přeposílal mezi svými účty. Z výpisů z účtů žalovaného nejsou patrné žádné mimořádné transakce, které by mohly nasvědčovat odklánění prostředků.

7. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23, když neshledal výjimečné důvody, pro které by se měl od v něm uvedeného pravidla odchýlit

8. Proti tomuto rozsudku, výslovně pouze proti jeho výroku IV., podala včas odvolání žalobkyně. Namítala, že uvedla opěrné body pro závěr, že žalovaný vybral nebo ve svůj prospěch zkonzumoval všechny úspory z účtů, což se vymykalo obvyklé správě společného majetku. Ke dni ukončení společné domácnosti dne [datum] a v následujícím období až do rozvodu manželství žalovaný disponoval částkou přesahující [částka], z níž ke dni zániku manželství nic nezbylo. V opatrovnickém řízení (protokol o ústním jednání ze dne [datum]) bylo prokázáno, že v rámci své rodinné domácnosti měl žalovaný náklady [částka] měsíčně, což nesporoval. Navíc, je-li nějaká skutečnost potvrzena veřejnou listinou, kterou protokol o jednání je, zakládá to vůči každému důkaz o původu listiny i o skutečnosti v ní uvedené podle § 586 o. z. S přihlédnutím k zůstatku na účtech žalovaného k [datum], [datum] a [datum] žalobkyně uzavírá, že v roce 2019 disponoval žalovaný částkou [částka], což byl počáteční zůstatek na jeho účtech, částkou cca [částka], což byly jeho čisté příjmy z trenérské činnosti, částkou [částka] za prodej osobního automobilu [jméno FO], tedy celkem částkou [částka], z níž [částka] převedl do dalšího roku. V roce 2020 disponoval částkou složenou z počátečního zůstatku na účtech [částka], čistým příjmem z trenérské činnosti cca [částka], tedy celkovou částkou [částka], z níž [částka] převedl jako zůstatky na účtech do dalšího roku. V roce 2021 disponoval částkou sloučenou z počátečního zůstatku na účtech cca [částka] a čistým příjmem z trenérské činnosti cca [částka], tedy celkem částkou [částka], z níž větší část zkonzumoval. Z uvedeného je zřejmé, že větší část společných prostředků žalovaný odklonil, a to v roce [částka] (příjem [částka] – [částka] zůstatky na účtech – [částka] osobní spotřeba), v roce [částka] (příjem [částka] – nespotřebovaný zůstatek na účtech [částka] – [částka] osobní spotřeba), v roce [částka] (příjmy [částka] – osobní spotřeba [částka]) a v roce 2022 v nespecifikované výši pro informační deficit. Žalovaný tak odklonil celkem [částka] bez souhlasu žalobkyně a tím postupoval v rozporu se zákonnou správou společného majetku v zákonném režimu. Žalobkyně se proto dovolává neplatnosti právního jednání žalovaného. Proti výpočtu žalobkyně žalovaný nebrojil. Soud prvního stupně výpočet žalobkyně odmítl, žalobkyni však není z odůvodnění jasné, z jakého důvodu. Žalobkyně splnila svou povinnost tvrzení i svou povinnost označit důkazy. Soud prvního stupně ji však nesprávně poučil o nedostatečnosti těchto tvrzení a přenesl na ni důkazní povinnost stran prokazování skutečností ohledně porušení obvyklé správy společného jmění žalovaným při nakládání se společnými úsporami. Tím zatížil řízení vadou, která mohla mít vliv na správnost jeho rozhodnutí. Jeho odůvodnění je nadto nejasné a nesrozumitelné, neboť nelze zjistit podle jakého ustanovení zákona č. 89/2014 Sb. tuto položku posuzoval. Žalobkyně přitom tvrdila, že část prostředků vybraných z účtu žalovaného (nad rámec běžné spotřeby pro rodinnou domácnost prokázané v opatrovnickém řízení) byla spotřebována pouze ve prospěch žalovaného. Prokázanou hranici spotřeby žalovaného soud ignoroval a nevypořádal se s tím, že žalovaný tvrdil svoji spotřebu hrubě na tuto hranici. Soud prvního stupně se nevypořádal ani s podstatným navýšením výdajů, které žalovaný v běžném měsíci z účtu realizoval oproti běžným výdajům ve výši [částka] měsíčně prokázaným v opatrovnickém řízení. Zjištění soudu prvního stupně, že v době ukončení společné domácnosti neměl žalovaný na účtech téměř žádné finanční prostředky, je nesprávné a odporuje provedeným důkazům. Žalobkyně nesouhlasí ani s nevypořádáním částky [částka] ze zápůjčky od [jméno FO]. Soud prvního stupně odmítl provést jí navržený důkaz v podobě zjištění zůstatku na účtech žalovaného ke konci roku 2017 k vyvrácení tvrzení žalovaného o nutnosti převzít zápůjčku a tím nedostatečně a nesprávně zjistil skutkový stav. Soud tak vyšel z nedoloženého předpokladu o nutnosti žalovaného převzít zápůjčku a dospěl ke skutkovému zjištění, že prostředky se staly součástí společného jmění a byly spotřebovány ve prospěch rodiny. Z výpovědi svědka [jméno FO] vyplynulo, že byly předány do rukou žalovaného, což potvrdil i sám žalovaný. Žalobkyně opakovaně tvrdí, že o uzavření zápůjčky nevěděla, k jejímu uzavření nedala souhlas, a proto neví, co s ní žalovaný udělal. Výpověď svědka považuje za nevěrohodnou, účelovou na podporu dlouholetého kamaráda. Žalovaný peníze utratil, aniž by se dostala do společného jmění nějaká protihodnota; stejně jako v případě spotřebovaných peněz uložených na jeho účtech. Žalobkyně měla za to, že soud posoudí výší zápůjčky z pohledu, že přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, když její výše je rovna ročnímu příjmu žalovaného z jeho trenérské činnosti. Dluh, který zápůjčkou žalovaný převzal bez souhlasu žalobkyně, není součástí společného jmění a peníze žalovaným na jeho zaplacení vynaložené ve výši [částka] ze společného jmění by měl žalovaný do společného jmění nahradit, jak vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu.

9. V průběhu odvolacího řízení žalobkyně s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dále uvedla, že jejím odvoláním není dotčen výrok III. rozsudku soudu prvního stupně. Poukázala i na to, že dosud nebylo rozhodnuto o náhradě nákladů státu vynaložených na znalečné podle § 148 o. s. ř., na jehož zaplacení složila zálohu ve výši [částka]. Za nepřezkoumatelné označila posouzení soudu prvního stupně žalovaným spotřebovaných společných prostředků na účtech a ze zápůjčky od svědka [jméno FO] z hlediska obvyklé správy majetku.

10. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

11. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadené části (výroky II. až V.) i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

12. Podle § 212 písm. c) o. s. ř. odvolací soud projedná věc v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí. Tímto rozsahem není vázán, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.

13. Řízení o vypořádání společného jmění manželů je řízením, pro které platí, že z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky (viz stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR ze dne [datum], sp. zn. Cpj 86/71, uveřejněné pod č. 42/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní).

14. Rozsudek o vypořádání společného jmění manželů přezkoumá odvolací soud v celém rozsahu bez ohledu na vymezení předmětu odvolacího řízení odvolatelem, ledaže by odvolatel brojil jen proti lhůtě k plnění nebo proti výroku o náhradě nákladů řízení. To znamená, že v případě rozsudku o vypořádání společného jmění manželů se nelze odvolat jen proti některým výrokům o přikázání věcí ze zaniklého společného jmění manželů do výlučného vlastnictví některého z účastníků nebo jen proti výroku o zaplacení vypořádacího podílu, aniž by se předmětem odvolacího řízení nestaly všechny výroky rozsudku soudu prvního stupně, jimiž došlo k vypořádání.

15. Odvoláním proti zamítavému výroku IV. tak žalobkyně napadla podle § 206 odst. 2 věty druhé o. s. ř. rovněž výroky II., III. o tom, co má žalovaný nabýt ze společného jmění při jeho vypořádání a jaký vypořádací podíl je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni. V tomto směru lze odkázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (uveřejněné jako i dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz), který uvedl, že výrok o tom, co má nabýt jeden z bývalých manželů ze společného jmění manželů při jeho vypořádání, a výrok o pohledávce, kterou má na základě tohoto nabytí zaplatit na vypořádacím podílu druhému z bývalých manželů, jsou spjaté výroky, jeden z nich bez druhého ztrácí smysl a nemohou samostatně nabýt právní moci. Žalobkyně napadla svým odvoláním proti výroku ve věci samé jako výrok závislý i nákladový výrok V.

16. Odkaz žalobkyně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], pokud jde o meze přezkumu rozsudku o vypořádání společného jmění manželů odvoláním, je nepřípadný. Citovaný rozsudek se totiž týká uplatnění zásady zákazu reformationis in peius v odvolacím řízení o vypořádání společného jmění manželů v tom smyslu, že řízení nemůže skončit pro účastníka, který jediný podal odvolání, hůře než výsledek řízení před soudem prvního stupně.

17. Odvolací soud projednal věc při odvolacím jednání dne [datum] v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného, který se k odvolacímu jednání bez omluvy nedostavil, ač byl včas a řádně k odvolacímu jednání předvolán (předvolání bylo doručeno do datové schránky jeho zástupkyně označené v záhlaví tohoto rozsudku dne [datum]).

18. Odvolací soud předně uvádí, že námitku nepřezkoumatelnosti rozsudku soudu prvního stupně nepovažuje za důvodnou. Jak uvedl Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], přezkoumatelným, tj. srozumitelným a řádně odůvodněným, je rozhodnutí, jež v souladu s požadavky § 157 odst. 2 o. s. ř. obsahuje stručný a jasný výklad o tom, které skutečnosti měl soud za prokázané a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů, proč neprovedl další navrhované důkazy a z jakého důvodu neučinil žádná zjištění z některých provedených důkazů. Nezbytným požadavkem řádného odůvodnění rozhodnutí je soudem přijatý závěr o skutkovém stavu věci a na něj navazující právní posouzení věci. Vadou, jež by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by mohl být jen takový nedostatek odůvodnění napadeného rozsudku, jenž by jej činil pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů nepřezkoumatelný. Měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní). V tomto případě rozsudek soudu prvního stupně odpovídá požadavkům uvedeným v § 157 odst. 2 o. s. ř., z odvolání žalobkyně je nadto zřejmé, že jeho obsah jí umožnil formulovat výhrady proti jeho závěrům v poměrně obsáhlém podání.

19. Soud prvního stupně vysvětlil v bodě 46. odůvodnění svého rozsudku, proč žalobkyní k vypořádání navržené odklony v celkové výši [částka] nevypořádal. Předně proto, že je žalobkyně, i přes poučení, které jí poskytl, nespecifikovala, a tím neunesla břemeno tvrzení. Již jen z tohoto procesního důvodu nemohla být žalobkyně podle soudu prvního stupně se svým požadavkem na vypořádání v této části úspěšná, proto nebylo třeba odkazovat na žádné ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. Současně soud prvního stupně uvedl, že nezjistil žádné mimořádné transakce, nasvědčující odklánění peněz žalovaným, naopak podle jeho zjištění byly z účtů žalovaného hrazeny běžné náklady jeho domácnosti (pojištění, náklady bydlení, apod.). Nebylo proto třeba vypořádávat se s tím, zda tyto náklady domácnosti přesahují v některých případech částku [částka] měsíčně. Z tohoto důvodu a dále i proto, že řízení o vypořádání společného jmění manželů nelze považovat za vyúčtovací spor a že nelze vycházet ze součtu měsíčních obratů na účtech, když mezi účty žalovaného byly peníze opakovaně přeposílány, odmítl soud prvního stupně výpočet žalobkyně o výši odklonů žalovaného. V bodě 44. odůvodnění svého rozsudku pak soud prvního stupně vysvětlil, na základě čeho učinil závěr o spotřebování zapůjčených peněz od svědka [jméno FO] za společného soužití účastníků, když poukázal na nezměněný životní styl účastníků, pokles příjmů žalovaného a žádné příjmy žalobkyně.

20. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která považuje za správná a na něž pro stručnost odkazuje, a dále ze skutkových zjištění, která učinil sám z výpisů z účtů žalovaného, jimiž zopakoval dokazování (§ 213 odst. 2 o. s. ř.). Z nich zjistil:

21. Z účtu žalovaného č. [č. účtu] (dále jen „spořicí účet“), že na něm byl zůstatek ke dni [datum] [Anonymizováno] [Anonymizováno],[Anonymizováno] Kč a ke dni [datum] [Anonymizováno],[Anonymizováno] Kč; na účet byla dne [datum] připsána částka [částka], která byla postupně do května 2021 přeposílána na běžný účet žalovaného. Na spořicí účet přicházely peníze jen z běžného účtu a odcházely platby jen na běžný účet.

22. Z účtu žalovaného č. [č. účtu] (v textu jen „běžný účet“), že na něm byl zůstatek ke dni [datum] [Anonymizováno] [Anonymizováno],[Anonymizováno] Kč a ke dni [datum] [Anonymizováno] [Anonymizováno],[Anonymizováno] Kč; na tento účet byly poukazovány částky ze spořicího účtu a účtu vedeného [právnická osoba]., odcházely z něho platby na spořicí účet a účet vedený [právnická osoba]. Z běžného účtu byly měsíčně placeny úvěr (hypoteční) [částka], sociální pojištění [částka], od dubna [částka], od září [částka], od dubna [částka], nájem [částka], pojištění [částka], [částka], [částka], [podezřelý výraz] pojištění [částka], od srpna [částka], od dubna [částka], leasing [částka] do února 2020, elektřina [částka], od prosince [částka], plyn [částka], od listopadu [částka], za „auto“ [částka] od března 2020, „Dana daně“ [částka] od dubna 2021, od srpna [částka] výživné (a na účet od téhož data přicházelo výživné [částka] z účtu žalobkyně). Dále byly z účtu prováděny platby v obchodech (např. Lidl, Globus).

23. Z účtu žalovaného č. [č. účtu] (v textu jen „účet vedený [právnická osoba].,“), že na něm byl zůstatek ke dni [datum] [Anonymizováno] [Anonymizováno],[Anonymizováno] Kč a ke dni [datum] [Anonymizováno],[Anonymizováno] Kč; na tento účet chodily platby od [právnická osoba]. (po [datum] za rok 2019 bylo připsáno celkem [částka]), platba od finančního úřadu v dubnu 2020 ve výši [částka] a v květnu 2020 ve výši [částka], v lednu a únoru 2022 zápůjčka po [částka] od [právnická osoba]., z účtu bylo měsíčně hrazeno [částka] a [částka] stavební spoření dětem (označeno „MPSS Maggie“ a „MPSS Mathias“), platby mobilním operátorům, platby v obchodech, převáděny peníze na běžný účet a placena daň z přidané hodnoty (od [datum] do [datum] v říjnu [částka], v roce 2020 v lednu [částka], v dubnu [částka], v červenci [částka] a v říjnu [částka], v roce 2021 v lednu [částka], v dubnu [částka], v červenci [částka], v říjnu [částka], v lednu [částka]).

24. Odvolací soud nedoplnil dokazování dalšími navrženými důkazy pro nadbytečnost, neboť skutkový stav pro rozhodnutí ve věci měl dostatečně zjištěn.

25. K odvolacím námitkám žalobkyně odvolací soud uvádí:

26. Se žalobkyní lze souhlasit v tom, že soud prvního stupně učinil nesprávný skutkový závěr, že ke dni rozchodu účastníků (10. 10 2019) neměl žalovaný na svých účtech téměř žádné prostředky. Z doplněného dokazování vyplývá, že na všech svých třech účtech měl žalovaný k uvedenému datu celkovou částku [částka] (viz body 21. až 23. odůvodnění tohoto rozsudku). Nicméně ani tato skutečnost nemá podle odvolacího soudu vliv na věcnou správnost rozhodnutí soudu prvního stupně.

27. Žalobkyni lze rovněž přitakat v tom, že protokol soudu o jednání, má-li všechny právními předpisy požadované náležitosti, je veřejnou listinou (srovnej § 567 o. z.), a v takovém případě je důkazem o skutečnosti, o níž soud potvrdil, že se za jeho přítomnosti udála nebo byla provedena, dokud není prokázán opak (viz § 568 odst. 1 o. z.). Jestliže tedy žalovaný v opatrovnickém řízení vedeném soudem prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka] při jednání dne [datum], jak je zachyceno v protokole o jednání (viz bod 23. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), uvedl, že jeho náklady činí přibližně [částka] měsíčně, pak protokol o jednání pouze prokazuje, že žalovaný takové tvrzení učinil. Z uvedeného tvrzení žalovaného v opatrovnickém řízení nelze učinit jiný závěr, rozhodně ne bez dalšího ten, že jeho osobní a rodinné potřeby činily vždy jen [částka] měsíčně.

28. Se žalobkyní lze souhlasit i v tom, že břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, jak bylo s prostředky na účtech žalovaného naloženo, měl žalovaný a ona neměla být v tomto směru soudem prvního stupně poučována (viz bod 36. odůvodnění tohoto rozsudku). To ostatně také nebyla, neboť při jednání dne [datum] byla poučena jen o tom, aby doplnila tvrzení o době, času a způsobu odklonů prostředků na účtech žalovaného žalovaným (viz bod 39. odůvodnění tohoto rozsudku).

29. Se žalobkyní nelze naproti tomu souhlasit v tom, že by žalovaný nebrojil proti jejímu výpočtu výše odklonů. Žalovaný s ním vyslovil nesouhlas ve vyjádření k žalobě ze dne [datum] s uvedením, proč je výpočet žalobkyně nesprávný a co nezohledňuje. Nebylo přitom jeho povinností podrobně rozebírat, z jakých důvodů výpočet žalobkyně považuje za nesprávný.

30. Soud prvního stupně nepochybil, jestliže neprovedl žalobkyní navržený důkaz o zůstatku na účtech žalovaného koncem roku 2017 ke zjištění, zda účastníci zápůjčky od svědka [jméno FO] potřebovali či ne, za situace, kdy měl za prokázáno (z výpovědí svědka [jméno FO] a žalovaného), že si zápůjčku [částka] ve dvou částkách po [částka], kterou předjednal se svědkem žalovaný, přijeli v roce 2018 v obou případech vyzvednout oba účastníci společně. To navíc za situace, kdy žalovaný v průběhu roku 2017 ukončil karieru profesionálního fotbalisty a jeho příjmy poklesly, žalobkyně nepracovala, životní náklady účastníků se nezměnily a v roce 2017 si účastníci koupili dva nákladné osobní automobily. Soud prvního stupně tedy správně uzavřel, že šlo o společné dluhy účastníků, neboť žalobkyně o obou zápůjčkách věděla a souhlasila s nimi [srovnej § 710 písm. b) o. z.].

31. Odvolací soud souhlasí i s hodnocením výpovědi svědka [jméno FO] soudem prvního stupně jako věrohodné, když soud prvního stupně podrobně a logicky vysvětlil (bod 36. odůvodnění jeho rozsudku a bod 3. odůvodnění tohoto rozsudku), proč svědkovi [jméno FO] (a žalovanému) uvěřil a proč naproti tomu neuvěřil výpovědi žalobkyně o tom, že o zápůjčkách od svědka nic nevěděla.

32. Za správný považuje odvolací soud i závěr soudu prvního stupně, že účastníci peníze zapůjčené od svědka [jméno FO] v roce 2018 spotřebovali společně ještě do odchodu žalobkyně ze společné domácnosti v říjnu 2019, a to z důvodů uvedených soudem prvního stupně v bodě 44. odůvodnění jeho rozsudku. Byť zapůjčené peníze převzal osobně žalovaný, bylo to za asistence žalobkyně. Peníze účastníci nevložili na žádný účet a s ohledem na skutečnost, že v té době žili společně, lze uzavřít, že je oba používali na hrazení potřeb rodiny. A to v situaci, kdy se jejich životní styl nezměnil, ač žalovanému v důsledku ukončení kariéry profesionálního fotbalisty v průběhu roku 2017 významně klesl příjem a žalobkyně nepracovala, neboť se nadále starala o nezletilé děti účastníků.

33. Odvolací soud souhlasí i s odvoláním napadenými právními závěry soudu prvního stupně a pro stručnost na ně odkazuje.

34. Soud prvního stupně správně vypořádal společné jmění účastníků, zaniklé rozvodem jejich manželství dne [datum], podle § 736 an. zákona č. 89/2012 Sb. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod č. 63/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní).

35. Podle § 714 o. z. v záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého. Odmítá-li manžel dát souhlas bez vážného důvodu a v rozporu se zájmem manželů, rodiny nebo rodinné domácnosti, či není-li schopen vůli projevit, může druhý manžel navrhnout, aby souhlas manžela nahradil soud (odst. 1). Jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela v případě, kdy souhlasu bylo zapotřebí, může se druhý manžel dovolat neplatnosti takového jednání (odst. 2).

36. Nejvyšší soud konstantně judikuje, že „prostředky tvořící společné jmění manželů může každý z manželů vybírat z účtu a používat pro běžnou spotřebu. Proto při vypořádání společného jmění manželů soudem nelze přihlížet k částkám, které byly vybrány z účtu, na němž byly uloženy úspory manželů, a spotřebovány za trvání manželství, pokud ovšem nešlo o prostředky vynaložené na výlučný majetek jednoho z manželů nebo o prostředky, s nimiž bylo nakládáno v rozporu s § 145 odst. 2 obč. zák. Jde tedy o posouzení toho, zda nakládání s majetkem v konkrétním případě tvoří obvyklou správu majetku ve společném jmění manželů… Toho manžela, který finanční prostředky z účtu u peněžního ústavu vybere, tíží břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně toho, jakým způsobem s takovými prostředky naložil. V případě, že takto získané částky spotřeboval pro sebe či způsobem, který nepředstavuje uspokojování potřeb rodiny a je v souladu s institutem společného jmění manželů, případně tuto částku žalovaný nespotřeboval a ke dni zániku společného jmění manželů jí disponoval, je třeba ji vypořádat jako součást společného jmění manželů. Druhý z manželů, který se vypořádání těchto prostředků domáhá, nenese důkazní břemeno ohledně tvrzení, že předmětná částka nebyla ke dni zániku společného jmění manželů spotřebována. Jeho břemeno tvrzení a důkazní břemeno se v daném směru omezuje na prokázání, že taková částka byla nabyta za trvání manželství a druhým manželem z účtu u peněžního ústavu vybrána, případně na vyjádření souhlasu či nesouhlasu při zjištění, jakým způsobem bylo s takto vybranými finančními prostředky naloženo“ (např. rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Uvedená judikatura je použitelná i za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. ve vztahu k ustanovení § 714 o. z.

37. Žalobkyně se, pokud jde o k vypořádání navržené odklony žalovaného, dovolávala informačního deficitu, ve kterém měla být. Problematika tzv. informačního deficitu směřuje k procesnímu zohlednění toho, že v některých případech nemůže účastník bez součinnosti se soudem disponovat všemi potřebnými tvrzeními (či důkazy) již na počátku řízení především z toho důvodu, že objektivně nemá možnost potřebné informace či důkazy získat. Samotná žaloba pak zpravidla nemůže obsahovat všechna potřebná a konkrétní tvrzení, která takový účastník obvykle může doplnit až v průběhu řízení. Pokud však v žalobě označí svůj nárok způsobem, který lze po něm v rámci objektivně dostupných informací požadovat, je tento nárok uplatněn již v původní žalobě, přestože k jeho upřesnění dochází až v průběhu řízení. V poměrech vypořádání společného jmění manželů to znamená, že mohou být žalobou řádně uplatněny k vypořádání jednotlivé věci a hodnoty, přestože k jejich upřesnění a konkretizaci dochází až v průběhu řízení (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

38. Žalobkyně měla již na začátku řízení k dispozici výpisy ze všech tří účtů žalovaného za období od [datum] do dubna 2021 v případě jeho běžného a spořicího účtu a od [datum] do května 2021 v případě účtu vedeného [právnická osoba]., a daňová přiznání žalovaného za roky 2019 a 2020, a to z opatrovnického řízení, které se týkalo nezletilých dětí účastníků, jež bylo vedeno soudem prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka]. To zmiňovala i v žalobě. Vzhledem k tomu, že jediné příjmy žalovaného z trenérské činnosti ve sledovaném období ([datum] až [datum]) přicházely na běžný účet žalovaného a všechny transakce žalovaného byly prováděny mezi jeho účty a na účty jiných osob z jeho běžného účtu a účtu vedeného [právnická osoba]., nebyla žalobkyně v informačním deficitu ohledně příjmů žalovaného a nakládání s nimi v době zahájení tohoto řízení za období odděleného soužití účastníků od [datum] do dubna, respektive května 2021. Za zbývající dobu trvání manželství od dubna, respektive května 2021 do [datum], kdy byla v informačním deficitu, opatřil soud prvního stupně k návrhu žalobkyně výpisy z účtů žalovaného za období od [datum] do [datum], daňová přiznání žalovaného za roky 2021 a 2022 od žalovaného či [právnická osoba]. (výpis z účtu vedeného [právnická osoba]., byl předložen [datum], výpisy z běžného a spořicího účtu dne [datum], daňové přiznání za rok 2021 dne [datum], za rok 2022 dne [datum]) a jeho trenérské smlouvy od [právnická osoba]. (za dobu 2018-2021 a 2021-2022 dne [datum]). Žalovaný ve dnech 30 6. 2023 a [datum] předložil soudu prvního stupně i daňová přiznání za roky 2013 až 2019, dne [datum] výpis z účtu vedeného [právnická osoba]., za rok 2019 a dne [datum] za rok 2020.

39. Žalobkyně tak měla dostatek podkladů pro to, aby mohla reagovat na poučení soudu prvního stupně podle § 118a odst. 1 o. s. ř., jehož se jí dostalo při jednání dne [datum] o tom, že je povinna tvrzené žalovaným odkloněné prostředky specifikovat dobou, výší a způsobem. Na uvedené poučení v požadované podobě žalobkyně nereagovala, když jen odkázala na výpisy z účtů žalovaného, jeho měsíční obraty, to vše s tím, že žalovaný měl k dispozici na účtech [částka] a [částka] spotřeboval pro sebe. Lze tak souhlasit se soudem prvního stupně, že ohledně odklonů žalovaného neunesla žalobkyně břemeno tvrzení, když neoznačila konkrétní transakce žalovaného na účtech, které podle ní byly učiněny bez jejího souhlasu a nešlo o běžnou správu společného majetku. Žalobkyně tak nedostála své povinnosti vyplývající pro ni z judikatury Nejvyššího soudu citované v bodě 36. odůvodnění tohoto rozsudku. Již jen z tohoto důvodu nemůže být se svým návrhem na jejich vypořádání úspěšná.

40. Žalobkyně tím, že, stejně jako v odvolání, tvrdila pouze, že část prostředků vybraných z účtu žalovaného [nad rámec běžné spotřeby jeho rodinné domácnosti prokázané v opatrovnickém řízení (míněno asi [částka] měsíčně)] byla spotřebována ve prospěch žalovaného a měla by být navrácena do společného jmění účastníků, rezignovala na svoji povinnost tvrzení a ponechala zcela na soudu, aby si „vybral“, které výběry či převody z účtu žalovaného žalobkyně považuje za nakládání s majetkem ve společném jmění manželů nad rámec běžného jednání manžela bez souhlasu druhého manžela. Soudu však taková povinnost a ani oprávnění nenáleží. Není úkolem soudu, aby každý jednotlivý pohyb na účtech žalovaného za období několika let podroboval podrobnému zkoumání a ke každému pohybu na účtech poskytoval žalovanému poučení o tom, jak bylo s poukázanou částkou naloženo, jestliže žalobkyně, která se domáhá vypořádání, neposkytla sama soudu potřebná tvrzení o tom, které konkrétní transakce žalovaného na jeho účtech zpochybňuje.

41. Pokud jde o výpočet žalobkyně, na jehož základě dospěla k závěru, že žalovaný od rozchodu účastníků disponoval částkou přes [částka] a částku [částka] utratil jen pro svoje potřeby, nepovažuje jej ani odvolací soud za přiléhavý. Předně je třeba z výpočtu vypustit částku [částka], kterou žalovaný obdržel jako kupní cenu za prodej osobního automobilu [jméno FO], neboť ji soud prvního stupně vypořádal samostatně a vyšel z ní při výpočtu vypořádacího podílu (viz body 45. a 47. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 6. odůvodnění tohoto rozsudku) určeného pro žalobkyni. Dále žalobkyně do celkových příjmů žalovaného zahrnuje všechny příjmy žalovaného z trenérské činnosti za rok 2019 (namísto jen těch za dobu po [datum] do [datum]), ačkoliv výdělky žalovaného za období před odchodem žalobkyně ze společné domácnosti byly účastníky zčásti spotřebovány pro potřeby rodiny a zčásti byly zohledněny jako zůstatky žalovaného na jeho účtech k uvedenému datu; zůstatek na účtech k [datum] ve výši [částka] zahrnuje do příjmů žalovaného jak v roce 2019, tak i v roce 2020, stejně tak zůstatek na účtech žalovaného ve výši [částka] k [datum] započítává do příjmů žalovaného v roce 2020 i v roce 2021. Tak dochází žalobkyně k částce cca [částka] (příjmy za rok [částka] + za rok [částka] + za rok [částka]). Nesouhlasí ani výše příjmů žalovaného za jednotlivé roky, s níž žalobkyně pracuje, když přehlíží, že žalovaný jako osoba samostatně výdělečně činná musel z hrubých příjmů od fotbalového klubu (podle daňových přiznání žalovaného za rok [částka], za rok [částka], podle výpisu z účtu vedeného [právnická osoba]., [částka] za období [datum] až [datum] a [částka] za období od [datum] do [datum], když odměna od [právnická osoba]., za leden 2022 byla poukázána na účet až po [datum]), s nímž má uzavřenu trenérskou smlouvu, kromě daně z příjmu platit i odvody na [podezřelý výraz] a sociální pojištění, a jako plátce daně z přidané hodnoty i uvedenou daň. Všechny tyto platby jsou přitom patrné z výpisů z účtů žalovaného ve sledovaném období. Při výpočtu výše odklonů za roky 2019 až 2021 ve výši [částka] se pak žalobkyně dopouští další chyby, když v roce 2021 vychází z příjmu žalovaného [částka], ač v jiné části svého odvolání jeho příjem v tomto roce stanoví částkou [částka] (čistý příjem z trenérské činnosti [částka] + počáteční zůstatky na účtech [částka]). A ač se žalobkyně na jedné straně domáhá vypořádání částky zaplacené ve výši [částka] svědku [jméno FO] na splátkách zápůjčky, o které tvrdí, že byla placena ze společných prostředků účastníků, nijak ji do svých výpočtů nepromítá.

42. Podle § 710 o. z. součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže a) se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo b) je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

43. Jestliže bylo za řízení prokázáno, že žalobkyně souhlasila s převzetím dvou zápůjček žalovaným v celkové výši [částka] od svědka [jméno FO], šlo podle § 710 o. z. o dluhy, jež se staly součástí společného jmění manželů účastníků. Soud prvního stupně se nemusel zabývat tím, zda šlo či nikoli o dluhy nepřiměřené majetkovým poměrům účastníků, neboť tato okolnost by byla významná pro posouzení toho, zda jde o dluh společný či výlučný tehdy, byl-li by převzat jen jedním z manželů bez souhlasu druhého manžela v době do [datum], kdy pozbyl účinnosti zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.), který měl „přiměřenost majetkovým poměrům“ manželů za jedno z kritérií pro posouzení toho, zda jde o závazek tvořící společné jmění manželů [srovnej § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák.].

44. Pokud účastníci ještě za společného soužití (do [datum]) zapůjčené peníze spotřebovali k uhrazování běžných potřeb rodiny a její domácnosti, pak není důvod pro vypořádání zapůjčené částky.

45. Stejně tak nemůže být žalobkyně úspěšná s požadavkem na vypořádání částky [částka] použité na splacení zápůjčky od svědka [jméno FO], v případě že by celá tato částka byla zaplacena ze společných prostředků účastníků, jestliže jí byl umořován dluh účastníků, který byl součástí jejich společného jmění.

46. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, když věcně správným shledal i nákladový výrok (viz bod 48. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 7. odůvodnění tohoto rozsudku).

47. Za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. rozhodl odvolací soud o nákladech odvolacího řízení, a to podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř.

48. Plénum Ústavního soudu přijalo dne [datum] pod sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23 stanovisko, že v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody. Dále Ústavní soud uvedl, že v odůvodněných, a spíše výjimečných, případech lze některému z účastníků přiznat právo na náhradu nákladů podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť způsob vypořádání spoluvlastnictví závisí na úvaze soudu. Zvláštními okolnostmi konkrétního jedinečného případu mohou být např. obstrukční chování některého ze spoluvlastníků, nezájem o konstruktivní vyřešení věci nebo šikanózní výkon práva. Soud také může zohlednit, zda jde o řízení nalézací či odvolací. Tyto závěry platí i pro řízení o vypořádání společného jmění manželů, jak je výslovně uvedeno v bodu 46. uvedeného stanoviska.

49. Odvolací soud sice shledal mimořádné okolnosti pro přiznání žalovanému nákladů odvolacího řízení, jestliže žalobkyně neakceptovala správné závěry soudu prvního stupně a s odvoláním byla neúspěšná, žalovanému však v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly. Proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

50. Soud prvního stupně postupoval správně, když nerozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. o nákladech řízení státu, jestliže státu za řízení žádné náklady nevznikly. Znalečné znalce [jméno FO] za vypracování znaleckého posudku na ocenění osobního automobilu [jméno FO] S-MAX, které mu bylo přiznáno usnesením soudu prvního stupně ze dne [datum], č, j. [spisová značka], ve výši [částka], bylo zaplaceno znalci ze zálohy složené žalobkyní v téže výši, nikoli z rozpočtových prostředků státu.