o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 24. listopadu 2021, č. j. 219 C 95/2021-87,

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 19 635,01 Kč společně s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 111,22 Kč, s úrokem ve výši 23,76 % ročně z částky 17 593 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 635,01 Kč od [datum] do zaplacení a tvrdila, že její právní předchůdce, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], se na základě žádosti ze dne [datum] zavázal poskytnout žalovanému úvěr na zboží ve výši 7 390 Kč a revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč. Žalovaný měl úvěr splatit formou 11 pravidelných splátek ve výši 739 Kč a revolvingový úvěr měl splácet měsíčními v minimální výši 5 % z dlužné částky, nejméně 500 Kč, spolu s úrokem ve výši 23,76 % ročně a měsíčním poplatkem. Žalovaný popřel pravost svého podpisu pod příslušnou smlouvou.

2. Okresní soud v Kladně (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 19 635,01 Kč společně s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 111,22 Kč, s úrokem ve výši 23,76 % ročně z částky 17 593 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 635,01 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.) a dále rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Při svém rozhodování vycházel soud prvního stupně z následujících skutkových zjištění učiněných po provedeném dokazování. Žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím [právnická osoba] a.s., ani vyplacení úvěru žalovanému., [právnická osoba] a.s. soudu sdělila, že v průběhu roku [rok] s žalovaným žádnou kupní smlouvu neuzavřela. Podle soudu prvního stupně nebylo zjištěno, kdo smlouvu uzavřel za použití údajů žalovaného. Dále soud prvního stupně konstatoval, že žalobkyně neprokázala, že vede systematicky, posloupně a způsobem chráněným proti změnám své záznamy, neprokázala tak svá tvrzení ani předloženými výpisy ze svého systému. Současně podle soudu prvního stupně neprokázala vznik bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Proto soud prvního stupně žalobu jako celek zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalovaný byl ve věci úspěšný, žádné náklady mu však v řízení nevznikly.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání. Uvedla, že celý proces uzavření smlouvy je nastaven tak, že je téměř nemožná záměna, žalovaný jednal prostřednictvím svého e-mailu, aktivační kódy mu chodily na mobilní telefon, pro ověření doložil sken svého občanského průkazu a tyto údaje žalovaný nijak nesporoval. Žalobkyně uvedla, že částka 7 390 Kč byla čerpána odesláním platby dne [datum] [právnická osoba] a.s., částka 10 000 Kč byla čerpána převodem na bankovní účet klienta, což je skutečnost, kterou soud prvního stupně opomenul. Pokud se soud prvního stupně dotazoval [právnická osoba] a.s. na předmětný úvěr, neuvedl číslo úvěrové smlouvy a bez tohoto identifikátoru nemohla tato společnost úvěr dohledat, z tohoto důvodu nemohl soud prvního stupně ze sdělení [právnická osoba] a.s. vycházet. Žalovaný před soudem prvního stupně potvrdil, že údaje uvedené ve smlouvě souhlasí s jeho údaji, smlouvu zpochybnil pouhým konstatováním, že ji neuzavřel či nepodepsal. Čerpání a skutečnosti o hrazení úvěru vyplývají podle žalobkyně jasně z výpisu z účtu, nelze tak dospět k závěru o tom, že nedošlo ke vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl.

4. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.

6. Odvolací soud zopakoval listinné důkazy navržené žalobkyní a na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k jiným skutkovým zjištěním o poskytnutí prostředků žalovanému ze strany právního předchůdce žalobkyně.

7. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb [číslo] odvolací soud zjistil, že předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli [datum] rámcovou smlouvu, jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky pro poskytování bankovních produktů a služeb a Sazebník Smluvní strany se dohodly na způsobu sjednávání smluv, na zřízení internetového bankovnictví, žalovaný poskytl souhlas s pořízením a zpracováním kopií dokladů totožnosti a zpracováním osobních údajů.

8. Z žádosti/ Smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] odvolací soud zjistil, že žalovaný prostřednictvím zprostředkovatele úvěru [webová adresa] a.s. požádal předchůdce žalobkyně, [anonymizována čtyři slova], jako poskytovatele úvěru, o poskytnutí úvěru na nákup zboží v ceně 7 390 Kč, která měla být splacena jedenácti měsíčními splátkami ve výši 739 Kč počínaje dnem [datum]. Dále požádal o poskytnutí revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem 30 000 Kč. V žádosti uvedl, že je svobodný, bydlí na základě nájemní smlouvy, pracuje od října 2019 ve službách a prodeji, jeho zaměstnavatelem je Česká pošta, s.p., jeho čistý měsíční příjem činí 19 000 Kč, celkové náklady domácnosti činí 10 000 Kč a jeho finanční závazky (splátky hypoték, úvěrů, úvěrových karet apod.) činí 2 000 Kč měsíčně. Žádost byla podepsána [datum].

9. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru odvolací soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut popis základních vlastností spotřebitelského úvěru, tedy že revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 30 000 Kč má být splácen splátkami v minimální výši 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, nejméně 500 Kč, počet splátek nebyl stanoven, část úvěru ve výši 7 390 Kč, která bude poskytnuta jednorázově převodem na bankovní účet zprostředkovatele, jímž byla [webová adresa] a.s., měla být splacena formou jedenácti splátek po 739 Kč měsíčně. Náklady splácení revolvingového úvěru představoval úrok ve výši 23,76 % ročně, náklady splácení částky 7 390 Kč představoval úrok ve výši 19,48 % ročně.

10. Z dopisu ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že předchůdce žalobkyně žalovanému sdělil, že byla schválena jeho žádost o [jméno] kredit, že byl [jméno] kredit otevřen s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč a část těchto peněz byla použita na zaplacení jeho nákupu na splátky. [příjmení] zůstal k dispozici v podobě revolvingového úvěru.

11. Z výpisu k úvěru [číslo] ze systému žalobkyně bylo zjištěno, že dne [datum] byla žalovanému poskytnuta částka 7 390 Kč, dne [datum] částka 10 000 Kč. Dále bylo zjištěno, že předepsané splátky nebyly žalovaným hrazeny.

12. Z kopie [číslo obč. průkazu] odvolací soud zjistil, že žalobkyně má k dispozici kopii občanského průkazu evidovaného na jméno žalovaného.

13. Z výpisu z interní databáze předchůdkyně žalobkyně odvolací soud zjistil, že [datum] byla na účet č. [bankovní účet], označený jménem žalovaného, pod variabilním symbolem [číslo] odeslána částka 10 000 Kč.

14. Ze zprávy [právnická osoba] a.s. ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že v databázi této společnosti evidují registraci vytvořenou zákazníkem přes e-shop, vedenou na fakturační a dodací údaje„ [jméno] [spisová značka] [číslo] [PSČ] [obec a číslo]“, se-mailem [email]. Dne [datum] byl sjednán nákup na splátky formou„ Splátky Online – osobní odběr“, úvěr ve výši 7 390 Kč, číslo smlouvy [číslo]. Zakázka byla vyfakturována [datum] na pobočce [webová adresa] a.s., [obec a číslo], [část obce], zboží bylo předáno tentýž den v 17:45. Zákazník při kontrole předkládá občanský průkaz. Ze strany splátkové společnosti byl úvěr uhrazen.

15. [právnická osoba], ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že majitelem osobního účtu č. [bankovní účet] je [jméno] [příjmení], bytem [adresa], [část obce]. Dne [datum] byla na tento účet připsána částka 10 000 Kč s variabilním symbolem [číslo].

16. Na základě provedených důkazů odvolací soud uzavřel, že předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 17 390 Kč, žalovaný finanční prostředky nevrátil. Takový závěr plyne z provedených důkazů bez ohledu na pravost podpisu žalovaného na předložené smlouvě. Je totiž nepochybné, že částka 10 000 Kč byla zaslána na jeho účet a že částka 7 390 Kč byla uhrazena na kupní cenu, a to dle pokynu kupujícího, který si zboží převzal a který se prokázal nezneplatněným občanským průkazem žalovaného a uvedl dodací adresu odpovídající bydlišti žalovaného.

17. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v v důsledku prodlení věřitele.

24. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

26. S ohledem na odvolací námitky žalobkyně se odvolací soud zabýval tím, zda byla uzavřena úvěrová smlouva mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným. S ohledem na dobu uzavření tvrzené smlouvy bylo nutné v první řadě posuzovat, zda žalobkyně, resp. její předchůdce, splnili povinnosti vyplývající ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Vzhledem k tomu, že soud první stupně tyto okolnosti s ohledem na svůj právní názor nezjišťoval, poučil žalobkyni o nutnosti doplnit tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a označit důkazy k jejich prokázání, odvolací soud.

27. Žalobkyně sama uvedla, že posuzovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu. Posoudila tak podle svého přesvědčení úvěruschopnost na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, přičemž žalovaný přímo ve smlouvě prohlásil, že údaje poskytnuté k posouzení úvěruschopnosti jsou úplné, přesné, pravdivé a že nezamlčel žádné podstatné informace. Po ověření žalovaným poskytnutých informací a s ohledem na výši požadovaného úvěru dospěl předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná a teprve poté byla s žalovaným uzavřena úvěrová smlouva. Žalobkyně uvedla, že pokud jde o posouzení příjmů, předchůdce žalobce vždy ověřuje náklady na bydlení, které čerpá z reálného sdělení ze strany klienta, vždy je kontroluje s tabulkou pro minimální náklady na bydlení zohledňující deklarovaný typ bydlení a region místa bydliště. Podhodnocené náklady na bydlení jsou obezřetně navýšeny. Dalším ukazatelem je Minimální disponibilní příjem, jenž je hodnotou, která musí domácnosti žadatele zbýt po zaplacení všech výdajů, zohledňuje počet členů domácnosti a kalkuluje s výdaji za jídlo, ošacení, dopravu, vzdělání, kulturu apod. Dále je automaticky prováděno posouzení žadatele dotazem do interního systému pro podporu rozhodování [anonymizována dvě slova], který obsahuje souhrn relevantních parametrů, jako je skóre, rozpočet, kvalita prodejce. A dále předchůdce žalobkyně učinil dotaz do registru [příjmení], kde žalovaný nebyl veden jako osoba se závazky po splatnosti, a došlo i k dotazům do [spisová značka]. Dále byl žalovaný lustrován v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, katastru nemovitostí a registru ARES. Žalobkyně dále uvedla, že pokud jde o příjem deklarovaný klientem, je vždy ověřen, v prvé fázi oproti tabulce předpokládaných příjmů dle sektoru profese a typu vzdělání, která byla vytvořena na základě statistiky Ministerstva práce a sociálních věcí. Nakonec žalobkyně odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, podle kterého pro posouzení úvěruschopnosti stačí, pokud listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě. A dále odkázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 12 Co 367/2020-170, v němž odvolací soud uzavřel, že žalovaný v posuzovaném případě neuvedl měsíční platby domácnosti, což však nelze klást k tíži druhé smluvní strany, a proto správně přikročila k posouzení těchto výdajů dle ekonomického modelu, čímž dostála povinnosti dle zákona č. 145/2010 Sb.

28. V první řadě je třeba uvést, že s porušením povinnosti poskytovatele úvěru je spojena neplatnost úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, obdobně jako tomu bylo za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinné do 30. 11. 2016, u které byla tato neplatnost dovozována. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele totiž není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby toho byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na [webová adresa]).

29. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty v nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupném na [webová adresa]). V uvedeném nálezu Ústavní soud při zdůraznění významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

30. V projednávané věci má odvolací soud za to, že úvěruschopnost žalovaného nebyla řádně a s náležitou odbornou péčí posouzena. Žalobkyně (její předchůdce), jak vyplývá z provedených důkazů i z jejích vlastních tvrzení, neověřovala žalovaným uváděné údaje, nezabývala se výdaji, které žalovaný musí vynakládat a spokojila se s tím, že žalovaný uvedl, že celkové náklady domácnosti činí 10 000 Kč. Žalobkyně dále akceptovala vyjádření žalovaného, že má další závazky a je povinen měsíčně platit částku 2 000 Kč, ani v tomto směru od žalovaného nevyžadovala doplňující údaje a nezjišťovala povahu a aktuální výši jeho závazků, ani to, jakým způsobem dosavadní dluhy žalovaný plní, ač tato skutečnost může mít významný vliv na jeho schopnost plnit povinnost z další úvěrové smlouvy. Pokud jde o příjmy žalovaného, žalobkyně vyšla z údajů uvedených žalovaným, tedy že má čistý měsíční příjem 19 000 Kč, avšak tento údaj nebyl nijak doložen, tento údaj byl pouze porovnán s interními podklady žalobkyně (jejího předchůdce).

31. Odvolací soud tak s ohledem na popsaný skutkový stav věci uzavřel, že v daném případě nebyla povinnost žalobkyně (jejího předchůdce) řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného (jako spotřebitele) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a prověřených informací, splněna. Odvolací soud podotýká, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která ho vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015). Žalobkyně se při dalším posouzení informací spokojila pouze s tvrzeními žalovaného o jeho příjmech a nikterak doloženými údaji o jeho výdajích a s informace z dostupných registrů. Obezřetnost a důslednost žalobkyně při tomto posuzování přitom byla na místě právě i s ohledem na to, že žalovaný měl v daném období další závazky u třetích osob. Nakonec je nutné uvést, že důslednost žalobkyně při posuzování údajů poskytnutých spotřebiteli je nutná i za situace, kdy tito prohlásí, že jimi uvedené údaje jsou„ pravdivé a úplné“. Přípravou obecného formuláře prohlášení spotřebitele se totiž poskytovatel úvěru své povinnosti nezprostí a nemůže se následně odvolávat jen na nepoctivost spotřebitele ve smyslu § 6 o. z.

32. Důsledkem nesplnění zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je neplatnost dotčené smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru„ v době přiměřené možnostem“ spotřebitele (žalovaného). Žalobkyni žádné další plnění nenáleží, neboť jiné smluvní nároky (kapitalizovaný či nekapitalizovaný úrok, smluvní pokuty, různé poplatky apod.) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit.

33. Žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla částku 7 390 Kč (formou úhrady kupní ceny zboží za žalovaného) a 10 000 Kč (převodem na účet žalovaného), žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Dopisem z [datum] byl žalovaný upozorněn na porušení podmínek splácení úvěru, na jeho zesplatnění a byl vyzván k jeho zaplacení do [datum]. Jelikož žalovaný neuhradil dlužnou částku řádně a včas, vznikl žalobkyni nárok i na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od [datum] do zaplacení.

34. V tomto směru tedy odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku I. podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil a žalobě v uvedeném rozsahu vyhověl, ve zbývajícím rozsahu výrok I. rozsudku soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

35. Po změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně, to podle § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř.

36. Při posouzení úspěchu a neúspěchu je v tomto případě nutné vycházet nejen z jistiny pohledávky, z níž se obvykle vypočítává soudní poplatek a odměna advokáta, ale ze všech uplatněných nároků, tedy z celého předmětu řízení (srov. závěry nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08, dostupného na [webová adresa], nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, dostupného na [webová adresa]). K příslušenství jistiny pohledávky je třeba podle názoru odvolacího soudu přihlížet zejména v situaci, kdy tvoří významnou část uplatněných nároků, tak, aby i rozhodnutí o nákladech odráželo reálný ekonomický výsledek řízení.

37. Žalobkyně v řízení požadovala zaplatit částku 19 635,01 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 111,22 Kč, úrokem ve výši 23,76 % ročně od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení. Ke dni rozhodování odvolacího soudu by dále kapitalizovaný úrok činil 7 681,73 Kč (celkem 9 792,95 Kč) a kapitalizovaný úrok z prodlení by činil 2 389,87 Kč (celkem nárok žalobkyně činil 31 817,83 Kč). Žalobkyni bylo přiznáno 17 390 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum], byla tak úspěšná co do 62,5 %, neúspěšná ohledně 37,5 %, má proto právo na náhradu 25 % nákladů řízení. Náklady řízení v tomto případě přestavuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady na zastoupení advokátem, a to odměna za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) po 300 Kč podle § 14b odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náhrada hotových výdajů po 100 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a dále odměna ve výši 1 900 Kč podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. d), g) advokátního tarifu za tři úkony právní služby (podání ze dne [datum], účast u jednání soudu dne [datum] a [datum]), náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za tyto úkony právní služby podle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu a náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z odměny a náhrad podle § 137 odst. 1 o. s. ř ve výši 1 638 Kč Celkem náklady řízení před soudem prvního stupně činily 10 238 Kč, žalobkyně má právo na jejich náhradu v rozsahu 25 %, tedy 2 559,50 Kč.

38. Stejné principy uplatnil odvolací soud také při rozhodování o nákladech odvolacího řízení a podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. přiznal žalobkyni právo na náhradu 25 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení v tomto případě představuje zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši 1 000 Kč a náklady na zastoupení advokátem, a to odměna za čtyři úkony právní služby ve výši 1 900 Kč podle § 6, § 8 odst. 1, § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. d), g), k) advokátního tarifu (odvolání, účast na jednání dne [datum] a [datum], podání ze dne [datum]), náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu za uvedené úkony právní služby a podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 1 848 Kč Celkem náklady odvolacího řízení činily 11 648 Kč, žalobkyně má právo na jejich náhradu v rozsahu 25 %, tedy ve výši 2 912 Kč.

39. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod, místo plnění bylo stanoveno dle § 149 odst. 2 o. s. ř.