o zaplacení 90 015,98 Kč s příslušenstvím

1. Okresní soud v [adresa] (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení [částka], kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], úroku z prodlení v zákonné výši z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II.) a nakonec uložil žalovanému, aby žalobkyni na náhradu nákladů řízení zaplatil částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, že žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] převodem na běžný účet peněžní prostředky ve výši [částka], aniž by bylo prokázáno, že žalovaný projevil vůli poskytnuté prostředky vrátit i s úroky v celkové částce [částka] a zaplatit poplatek ve výši [částka] za zprostředkování úvěru v celkem [hodnota] splátkách počínaje [datum]. Soud prvního stupně dále vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný ničeho neuhradil. Výzvu k úhradě dlužné pohledávky žalobkyně žalovanému odeslala dne [datum] a určila mu lhůtu k zaplacení do [datum].

3. Soud prvního stupně věc posuzoval podle § 561, § 2395 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále podle zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu. Uzavřel, že z obsahu listin, které byly provedeny k důkazu, není zřejmá jednoznačná identifikace osoby, která tyto listiny podepsala. Podle soudu prvního stupně je jednoznačná identifikace osoby při elektronické komunikaci možná v zásadě jen při použití datové schránky zřízené podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, nebo zaručeného elektronického podpisu. Soud prvního stupně neměl za prokázané, že žalovaný smlouvu podepsal, proto nárok žalobkyně neposoudil jako nárok ze smlouvy o úvěru, ale jako právo žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, neboť žalobkyně prokázala, že se žalovanému dostalo plnění ve výši [částka], aniž by byl prokázán právní titul poskytnutého plnění. S ohledem na uvedené soud prvního stupně uzavřel, že má žalobkyně právo na vrácení částky [částka] spolu s úrokem z prodlení, neboť žalovaný svůj dluh neuhradil ani v žalobkyní poskytnuté lhůtě. Ve zbývajícím rozsahu soud prvního stupně žalobu zamítl. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a přiznal ve věci úspěšnější žalobkyni právo na náhradu 11,09 %, celkem částku [částka].

4. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně včasné odvolání, v němž namítala, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil důkazní situaci ohledně uzavření smlouvy o zápůjčce, zejména pokud jde o autentizaci elektronického podpisu. Připomněla, že podle § 561 odst. 1 o. z. může být podpis jednajícího nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé, přičemž jiný právní předpis stanoví, jak lze elektronická jednání uzavírat. Odkazovala se na článek 25 odst. 1 nařízení eIDAS s tím, že elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Proces uzavírání smlouvy prostřednictvím klientského centra, kam měl žalovaný přístup pouze pod svými autentizačními údaji, je podle žalobkyně v souladu se standardními postupy elektronické autentizace, které jsou využívány i bankami, a odpovídá principům, na které upozorňuje judikatura Nejvyššího soudu. Podle žalobkyně se soud prvního stupně nijak nevypořádal s tím, že verifikace platby byla provedena prostřednictvím bankovního účtu, který je přímo navázán na bankovní identitu žalovaného. Žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka], v nichž bylo potvrzeno, že elektronický podpis může plně nahradit podpis vlastnoruční, pokud splňuje základní náležitosti. Žalobkyně shrnula, že využila jednu z předvídaných cest dle nařízení eIDAS, tedy elektronický podpis, což jsou data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Dále namítala, že jí soud prvního stupně přiznal pouze částku [částka] jako bezdůvodné obohacení, pominul však, že žalobkyně nese náklady spojené s poskytnutím těchto prostředků, jakož i rizika vyplývající z prodlení žalovaného. Z hlediska spravedlnosti by jí tak měla být přiznána také kompenzace za úroky a smluvní pokuty, které odrážejí nejen obchodní model žalobkyně, ale také reálné náklady. Neplnění žalovaného bylo podle žalobkyně důsledkem jeho vlastního jednání, proto by měly být nároky žalobkyně přiznány v plném rozsahu, neboť jejich soulad se zákonem a judikaturou vztahující se ke spotřebitelským úvěrům nebyl soudem prvního stupně nijak sporován. Z tohoto důvodu navrhovala, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalobě zcela vyhověl.

5. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contr.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, jakož i řízení, které vydání rozsudku předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně, kterým bylo žalobě částečně vyhověno, nebyl odvoláním napaden, nabyl samostatně právní moci a nebyl předmětem přezkumu odvolacího soudu (§ 206 o. s. ř.).

8. Odvolací soud věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného.

9. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně primárně zaměřil svou pozornost na jiné právní otázky, odvolací soud doplnil a zopakoval dokazování podle § 213 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. o listiny, jimiž žalobkyně prokazovala, že zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr.

10. Z prohlášení o příjmech a výdajích odvolací soud zjistil, že žalovaný uvedl čistý měsíční příjem ve výši [částka] ze zaměstnání, uvedl, že nemá žádné pravidelné splátky půjček včetně hypotéky, jeho průměrné měsíční výdaje na léky, telefonní služby, internet apod., kromě nákladů na bydlení, činí [částka], že bydlení má zajištěno na základě nájemní smlouvy a náklady na bydlení včetně energií a vodného a stočného činí [částka]. Dále uvedl, že je svobodný a v domácnosti žije s jednou další osobou.

11. Z výplatní pásky žalovaného odvolací soud zjistil, že příjem žalovaného ze zaměstnání činil v září 2022 částku [částka].

12. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru, smlouvy č. [hodnota] a splátkového kalendáře odvolací soud zjistil parametry uzavírané smlouvy, celková výše spotřebitelského úvěru měla činit [částka], který měl být splácen spolu s úroky a poplatky ve 48 splátkách po [částka] měsíčně, celkové náklady spotřebitelského úvěru měly činit [částka] a celková částka, kterou by bylo třeba zaplatit, činila [částka]. V zápatí uvedených dokumentů bylo uvedeno, že je zaručena nezměnitelnost dokumentu s uvedením řady čísel a písmen.

13. Z elektronického výpisu informací ze systému uzavírání smluv on-line prostřednictvím klientského centra odvolací soud zjistil, že Žádost o zápůjčku byla vytvořena [datum] v 00:52:32, byl udělen souhlas se zpracováním osobních údajů, požadovaná částka činila [částka] se splácením ve 12 splátkách. Předběžný návrh věřitele byl do systému zadán [datum] v 10:50:58, částka zápůjčky podle předběžného návrhu činila [částka] se splácením ve 48 splátkách, úrokovou sazbou 39 % a RPSN 79,9 %. Potvrzení předběžného návrhu klientem proběhlo [datum] v 10:51:57, odsouhlasení finálního návrhu smlouvy [datum] v 10:53:34, téhož dne byla v 16:05:28 zaslána autorizační platba a následně autorizační SMS a zápůjčka byla podle výpisu informací poskytnuta v 16:39:30.

14. Z výpisu z účtu vedeného na jméno žalovaného za období od [datum] do [datum] odvolací soud zjistil, že dne [datum] činil zůstatek účtu [částka], zůstatek k [datum] činil [částka], zůstatek k [datum] činil [částka] a ke dni [datum] činil [částka]. V srpnu 2022 byly na účet připsány finanční prostředky v celkové výši [částka], celkové výdaje činily [částka]. Z výpisu je zřejmé, že na účet byla zaslána částka [částka] od zaměstnavatele žalovaného, tentýž den žalovaný převedl částku [částka] na účet č. [č. účtu]. Další příjmy na účtu byly tvořeny vklady třetích osob ve výši [částka], vklady prostřednictvím bankomatu ve celkové výši [částka], finančními prostředky zaslanými společnosti [právnická osoba]. a [právnická osoba]. ve výši [částka] a finančním prostředky od společnosti [právnická osoba]., označenými jako SimplePůjčka splatná [datum] ve výši [částka]. Pokud jde o výdaje, z účtu je zřejmé, že v srpnu stejně jako v dalších sledovaných měsících žalovaný platil pravidelně částku [částka] označenou jako „Hozmanová nájem“ a částku [částka] společnosti [právnická osoba]., dále byly provedeny platby ve prospěch společnosti [právnická osoba]., [právnická osoba]. a [Anonymizováno] [právnická osoba]., v celkové výši [částka]. Z účtu byly rovněž placeny drobné běžné platby za nákupy na čerpací stanici či částka [částka] za nákup potravin nebo [částka] za službu YouTube, žalovaný vybral prostřednictvím bankomatu částku [částka]. V září 2022 činily celkové příjmy [částka], celkové výdaje [částka]. Pokud jde o příjmy, žalovanému byla zaslána částka [částka] od zaměstnavatele a žalovaný opět tentýž den převedl částku [částka] na účet č. [č. účtu]. Další příjmy byly tvořeny vklady třetích osob ve výši [částka], vklady prostřednictvím bankomatu ve výši [částka]. Kromě platby nájmu a platby za elektřinu byly provedeny platby ve prospěch společnosti [právnická osoba]., [právnická osoba]. a [Anonymizováno] [právnická osoba]. v celkové výši [částka]. Z účtu byly hrazeny drobné platby za nákup na čerpací stanici a částka [částka] za službu YouTube, prostřednictvím bankomatu žalovaný nevybral žádnou částku. V říjnu 2022 činily celkové příjmy částku [částka], celkové výdaje [částka]. Pokud jde o příjmy, žalovanému byla zaslána částka [částka] od zaměstnavatele, žalovaný tentýž den převedl na účet č. [č. účtu] částku [částka]. Další příjmy byly tvořeny vklady třetích osob ve výši [částka] a vklady prostřednictvím bankomatu ve výši [částka]. Kromě nájmu a platby za elektřinu jsou z účtu zřejmé platby ve prospěch společnosti [právnická osoba]., [právnická osoba]., [Anonymizováno]-[Anonymizováno].cz, [Anonymizováno] [Anonymizováno]-[Anonymizováno] s.r.o. v celkové výši [částka]. Z účtu byly dále hrazeny drobné platby za nákupy na čerpací stanici a částka [částka] za službu [Anonymizováno], žalovaný vybral prostřednictvím bankomatu částku [částka].

15. Z přehledu o komunikaci žalobkyně s žalovaným před uzavřením smlouvy odvolací soud zjistil, že žalobkyně se žalovaného dotazovala na podrobnosti k platbám, které každý měsíc odesílá na účet č. [č. účtu] ve výši [částka], žalovaný uvedl, že se jedná o platby na spořicí účet.

16. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

17. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

18. Podle § 562 odst. 2 o. z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

19. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Podle § 104 zákona 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

23. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větu druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Vzhledem k tomu, že smlouva o spotřebitelském úvěru předpokládá písemnou formu, soud prvního stupně se správně zabýval tím, zda byl tento požadavek naplněn a také zda žalovaný smlouvu o spotřebitelském úvěru podepsal, při svém hodnocení však nesprávně vyšel ze zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, ač měl s odhledem na datum tvrzeného uzavření smlouvy vycházet ze zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce.

27. Písemná forma právního jednání podle ustáleného výkladu vyžaduje zachycení obsahu jednání, včetně označení (identifikace) jednající osoby, a také podpis, tedy ověření jednající osoby ve vztahu ke konkrétnímu obsahu písemnosti, s níž je podpis spojen. Písemné právní jednání může být zachyceno v listinné podobě nebo v elektronické podobě. Podle § 3026 odst. 1 o. z. platí ustanovení občanského zákoníku o listině obdobně i pro jinou písemnost bez zřetele na její podobu, nevylučuje-li to povaha písemnosti.

28. Zvláštním zákonem, na který odkazuje § 561 odst. 1 o. z., byl v době tvrzeného sjednání smlouvy zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (dále jen „zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce“).

29. Podle § 5 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce lze k podepisování elektronickým podpisem použít pouze kvalifikovaný elektronický podpis, podepisuje-li elektronický dokument, kterým a) činí úkon nebo právně jedná stát, územní samosprávný celek, právnická osoba zřízená zákonem nebo právnická osoba zřízená nebo založená státem, územním samosprávným celkem nebo právnickou osobou zřízenou zákonem nebo jejich orgán anebo jiná jejich součást (dále jen „veřejnoprávní podepisující“), nebo b) činí úkon osoba neuvedená v písmenu a) při výkonu své působnosti.

30. Podle § 6 odst. 1 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce lze k podepisování elektronickým podpisem použít pouze uznávaný elektronický podpis, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se činí úkon vůči veřejnoprávnímu podepisujícímu nebo jiné osobě v souvislosti s výkonem jejich působnosti.

31. Podle § 6 odst. 2 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce se uznávaným elektronickým podpisem se rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis.

32. Podle § 7 zákona zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, který se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

33. Podle článku 3 bodu 10 až 12 Nařízení 910/2014/ES, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS), se "elektronickým podpisem" rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

34. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyní předložené soubory neobsahují zaručený, kvalifikovaný ani uznávaný elektronický podpis, jak jsou definovány v zákoně o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce a v nařízení eIDAS. Nicméně názor soudu prvního stupně, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru žalovaným, lze přesto označit za předčasný. Proces popsaný žalobkyní, tedy souhlas s uzavřením smlouvy projevený zadáním unikátních kódů, zaslaných prostřednictvím sms a e-mailu, v klientském centru, který žalobkyně dokládala výpisem informací ze systému uzavírání smluv on-line prostřednictvím klientského centra, neumožňuje sám o sobě zjistit totožnost žalovaného a integritu podepsaných dat. Zákon však v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky počítá se zachováním požadavku na písemnou formu i bez využití elektronického podpisu vyšší úrovně. Musí se ale jednat o takové elektronické prostředky, které umožňují, samy o sobě, na základě svých vlastností, zachycení obsahu jednání a také určení jednající osoby jinak, než elektronickým podpisem, nicméně alespoň se značkou úrovní důvěry odpovídající míře identifikace a autentizace na základě vlastnoručního podpisu či zaručeného kvalifikovaného podpisu založeného na kvalifikovaném certifikátu. Bylo by tedy nutné zkoumat, zda se jedná o takový případ, zda záznamy ze systému žalobkyně lze považovat za korektně vedené a spolehlivé (viz § 562 odst. 2 o. z.). Vzhledem k dále uvedeným závěrům však odvolací soud nepovažoval za nutné dokazování doplňovat, neboť i kdyby bylo uzavření smlouvy v písemné formě bez elektronického podpisu prokázáno, musel by uzavřít, že je smlouva neplatná podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

35. Úprava zákona o spotřebitelském úvěru totiž ukládá poskytovatelům či zprostředkovatelům úvěrů povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele), přičemž zákonodárce pro případ, že byl úvěr poskytnut, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti dlužníka (spotřebitele) vyplývá, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet, zvolit „sankci“ v podobě neplatnosti smlouvy. Soud je povinen tuto skutečnost zkoumat z úřední povinnosti a v tomto případě přihlédnout k neplatnosti smlouvy i bez návrhu.

36. Žalobkyně tvrdila, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného, prověřila ji nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí a z informací získaných od žalovaného (výpisy z účtu za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy, výplatní pásky) a ověřila doklady předložených žalovaným v databázi Ministerstva vnitra. Provedla prostřednictvím skóringového systému finanční analýzu příjmů a výdajů především získaných z výpisu z účtu předloženého žalovaným jako žadatele o úvěr. Dále zohlednila informace o příjmech a výdajích sdělené žalovaným. Pokud jde o hodnocení výdajů plynoucích z výpisu z účtu, uvedla, že vedle prokázaných měsíčních výdajů do hodnocení výdajové stránky žadatele o úvěr promítá řada faktorů statistických a pravděpodobnostních, které přidávají žadateli o úvěr bonitu, a prokázaným měsíčním výdajům je přiřazován skórovacím systémem určitý koeficient. Vysvětlila, že do hodnoty pravidelných měsíčních výdajů skóringový systém nezapočítává všechny položky, jelikož některé nemají ekonomicky hodnotu měsíčního výdaje (povolený kontokorent, půjčky u společností poskytujících úvěry tzv. pay-day, neboť je očekávána jejich konsolidace prostřednictvím úvěru poskytnutého žalobkyní apod.). Žalobkyně dále upozornila, že nedisponuje plošnými nástroji pro kontrolu tvrzení klientů ohledně jejich výdajů na bydlení, pokud nejsou uvedeny na výpisu z účtu, klienti mohou bydlet u partnerů, známých či rodinných příslušníků bez zátěže na jejich finance. V tomto konkrétním případu vyšla žalobkyně z toho, že příjmy žalovaného činí [částka], zohlednila, že část příjmů žalovaného byla tvořena čerpáním tzv. pay-day úvěrů a vkladů v hotovosti, a těmto příjmům byl přiřazen minimální možný koeficient. Pravidelné měsíční výdaje žalovaného žalobkyně vyhodnotila na částku [částka], přičemž do této částky započetla výdaje ve výši [částka] zahrnující bydlení, částku [částka] představující životní minimum, částku [částka] zahrnující inkaso, částku [částka] představující neidentifikovatelné domácí platby, částku [částka] zahrnující sázky, částku [částka] zahrnující výběry v hotovosti, částku [částka] zahrnující transakce platební kartou, částku [částka] zahrnující platby pomocí platebních portálů, částku [částka] zahrnující mobilní platby a částku [částka] zahrnující převod na účet fyzické osoby. Žalobkyně shrnula, že rozdíl mezi vyhodnocenými příjmy a výdaji činil částku [částka], při započtení nové splátky ve výši [částka] (průměr všech splátek) žalovanému zbývala částka [částka], což je podle žalobkyně dostatečné k pokrytí zbývajících nutných a běžných výdajů na domácnost, stravu, dopravu apod. Žalobkyně současně předložila výstup ze skóringového systému, z nějž je patrné, jaké koeficienty byly přiřazeny jednotlivým položkám a jakým způsobem byla stanovena částka, kterou je žalovaný schopen splácet.

37. Žalobkyně dále uvedla, že pokud jde o výdaje vynakládané na sázky u sázkových kanceláří, bylo by třeba na ně nahlížet jako na rizikovou činnost za situace, kdy by spotřebitel takto utrácel částky v řádech vyšších tisíců korun českých měsíčně; v tomto směru odkázala na rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [incidenční spisová značka], v němž bylo mimo jiné konstatováno, že sázení v sázkových kancelářích může být rizikovým chováním, nicméně není v možnostech žalobce, aby posoudil míru rizikovosti chování dlužníka jako spotřebitele, neboť není institucí finančního poradenství zabezpečující prevenci rizikového chování dlužníka. Žalobkyně uvedla, že v případě úvěru poskytnutého žalovanému však byly výdaje na sázky v rámci uvedeného skóringu zohledněny a vzhledem k jejich výši nebyly shledány jako riziková činnost žalovaného, která by měla vliv na jeho schopnost splácet předmětný úvěr. Žalobkyně dále upozornila na rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, č. j. [spisová značka], který k prověření výdajové stránky žadatele o úvěr uvedl, že prohlášení dlužníka je nezbytné podepřít doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek, pro běžné životní výdaje lze akceptovat uvedení částky životního minima a v případě bydlení u příbuzných či ve vlastním domě či bytě lze akceptovat nedoložení jednotlivých nákladů, pokud klientem uvedená částka nebyla zjevně nereálná.

38. Odvolací soud v tomto případě uzavřel, že žalobkyně si od žalovaného vyžádala informace a doklady týkající se jeho příjmů, což ověřila z výplatní pásky žalovaného a z výpisu z jeho účtu, nicméně podstatné náklady (výdaje) žalovaného nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány, s výjimkou tvrzených nákladů na bydlení, které vyplývaly z předložených účtů. Žalobkyně sice představila sofistikovaný model zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, podle odvolacího soudu však neověřila některé vstupní údaje, pracovala s neúplnými či nedostatečnými informacemi a zjištěné skutečnosti redukovala způsobem, který nemohl přinést objektivní obrázek o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Za takové situace nemůže mít na hodnocení věci vliv, že se jedná o systém, který je podle tvrzení žalobkyně v obecné rovině aprobován v rámci dohledu České národní banky. Je třeba zdůraznit, že posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nemá být pouze formálním procesem, požadavek zákona není naplněn zkoumáním příjmů a výdajů žadatele o úvěr jako takovým, bez ohledu na jeho výsledek, neboť úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde „nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky.

39. Odvolací soud si je vědom toho, že § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat, byť v některých oblastech jen racionálním odhadem, a jejich porovnání. K tomuto porovnání však reálně, již jen podle tvrzení žalobkyně, vzhledem k nedostatku podkladů a jejich chybné interpretaci, v daném případě nemohlo dojít.

40. Nejvyšší soud k postupům při zkoumání schopnosti splácet úvěr uvedl, že „[n]epochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích“, tedy že uvedené informace je třeba brát v úvahu vedle informací jiných či spolu s informacemi jinými a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými údaji o jeho výdajích. Vycházet pouze z informací o životním a existenčním minimu či o průměrných výdajích obyvatelstva bez zjištění konkrétních informací o žadateli, řádnému posouzení úvěruschopnosti neodpovídá.

41. V tomto případě žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých jí žalovaným v jeho prohlášení a dále z údajů získaných předloženými výpisy z účtů za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy. Z nich vyplynulo, že žalovaný má příjem ve výši mírně převyšující částku [částka] měsíčně, pravidelně platí nájemné ve výši [částka] a platby za elektřinu ve výši [částka] měsíčně. Žalobkyně bez ověřování či doplnění dalších informací od žalovaného vyšla z toho, že žije v domácnosti s další osobou, na základě čehož dospěla k závěru, že jeho náklady na bydlení činí [částka] měsíčně, ač z výpisu z účtu bylo zjištěno, že nájemné i spotřebu elektrické energie hradí žalovaný sám a neposkytl žádnou informaci o tom, že by mu na tyto platby někdo další přispíval. Pokud jde o jeho výdaje na běžné potřeby, žalobkyně vyšla pouze z částky životního minima. Z výpisu z účtu, který měla k dispozici, běžné nákupy potravin, ošacení, léků, platby mobilním operátorům apod., s výjimkou platby za YouTube, nevyplývají. Nebylo možné bez dalšího ani uzavřít, že by žalovaný k těmto platbám využíval finanční prostředky, které si převáděl na spořicí účet, neboť značnou část z těchto finančních prostředků (a deklaroval pouze příjem od zaměstnavatele) opět vkládal na svůj účet a realizoval z nich uvedené pravidelné platby. Nicméně z výpisu z účtu vyplynulo, že kromě příjmu ze zaměstnání byly na účet žalovaného poukazovány platby od třetích osob, o jejichž účelu není nic známo, a ze zápůjčky od jiné společnosti poskytující spotřebitelské úvěry, osvětlení těchto okolností však nebylo od žalovaného vyžadováno, neboť ze záznamu komunikace před uzavřením smlouvy je zřejmé, že žalobkyně se žalovaného dotazovala pouze na převody finančních prostředků na jeho spořicí účet. Jak bylo shora uvedeno, na poskytovatele úvěrů nelze klást nereálné požadavky stran prověřování úvěruschopnosti, v tomto případě nicméně informace vyplývající z účtu vzbuzovaly pochybnosti o úplnosti a pravdivosti údajů uváděných žalovaným v prohlášení o příjmech a výdajích a o způsobu jeho hospodaření. Žalovaný totiž uvedl, že jeho průměrné měsíční výdaje kromě nákladů na bydlení činí [částka], což je částka zjevně nereálná, a bylo to zjevné i pro žalobkyni, která nepracovala s údaji sdělenými žalovaným, ale pro účely výpočtu výdajů žalovaného užila částku odpovídající životnímu minimu. Nicméně ani tento postup nezajistil objektivní výsledek, pokud jde o pravidelné výdaje žalovaného, neboť žalobkyně nezohlednila při posuzování situace žalovaného skutečnost, že každý měsíc vynaloží částku několika tisíců na sázky u různých sázkových společností, resp. pro účely výpočtu použila ve svém skóringovém systému částku [částka] měsíčně. Zde je nutné uvést, že odvolací soud nesouhlasí s argumentem žalobkyně, že na sázení nelze pohlížet jako na rizikovou skutečnost, pokud spotřebitel za tímto účelem neutrácí částky v řádech vyšších tisíců korun. V nyní posuzovaném případě se vždy jednalo o částky „pouze“ několika tisíc ([částka] – [částka] měsíčně), nicméně s ohledem na příjem žalovaného se jednalo o částku v rozsahu přesahujícím 50 % jeho měsíčních příjmů. Na vyrovnanou bilanci jeho účtu, jíž se žalobkyně ve své argumentaci odvolávala, měla vliv skutečnost, že každý ze sledovaných měsíců přijal žalovaný vklad ve výši několik tisíc korun od třetích osob, a přesto na účtu zůstával vždy pouze minimální zůstatek. Pokud tedy žalobkyně použila jako vstupní údaje redukovanou částku nákladů na bydlení, ač pro to neměla od žalovaného žádné podklady, a dále nezohlednila (nebo jen minimálně) částky utracené za sázky a další úvěrové zatížení žalovaného (s odůvodněním, že se předpokládá refinancování takového úvěru nově poskytnutými prostředky), nezkoumala výdajovou stránku žalovaného řádně. Navíc je třeba připomenout, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., nebo rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C – 449/13, Consumer Finance).

42. Odvolací soud tedy s ohledem na zjištěný stav věci uzavřel, že v daném případě nelze mít povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, za splněnou. Důsledkem takového postupu žalobkyně a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouze jistiny spotřebitelského úvěru. Jde o speciální úpravu vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy (srov. též § 2993 o. z.). S ohledem na uvedené byl správný závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně má právo pouze na vrácení částky [částka] a že jí další plnění nad rámec soudem prvního stupně přiznané částky [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení nenáleží, neboť jiné smluvní nároky (kapitalizovaný či nekapitalizovaný úrok, smluvní pokuty, různé poplatky apod.) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit. S ohledem na uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II., v němž byla žaloba ve zbývajícím rozsahu zamítnuta, a v nákladovém výroku III., na jehož odůvodnění pro stručnost odvolací soud odkazuje, podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

43. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud za použití § 224 odst. 1 o.s.ř., § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 151 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalobkyně nebyla se svým odvoláním úspěšná, žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.