o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 15. listopadu 2021, č. j. 14 C 39/2020-126,

1. Okresní soud v Kladně (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zamítl žalobu na určení, že je žalobce vlastníkem podílu o velikosti ½ k pozemku parc. č. st. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], objekt k bydlení, v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaného na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce] (dále jen„ podíl na nemovitosti“, výrok I.), a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovaným na nákladech řízení 15 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaných (výrok II.).

2. V odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žalobce tvrdil, že je vlastníkem podílu na nemovitosti, vlastníkem druhého podílu o velikosti ½ byl v minulosti jeho syn [jméno] [příjmení]. Podíl jeho syna koupil v exekuční dražbě 1. žalovaný, ten nabídl žalobci odkoupení takto získaného podílu za kupní cenu 200 000 Kč splatnou po 3 500 Kč měsíčně. Žalobce také tvrdil, že má problémy se zrakem, není dobrý čtenář a nevyzná se v nemovitostech, proto požádal 1. žalovaného, aby mu přečetl přinesené listiny, ten je interpretoval tak, že žalobci prodává svůj podíl, nikoliv, že je to opačně. Žalobce mu důvěřoval, listiny podepsal, žalovaný [číslo] na něj navíc vyvíjel nátlak, hrozil, že do nemovitosti nastěhuje skinheady, žalobce měl obavy o své zdraví a život. V polovině května 2020 byla žalobci doručena výzva k vyklizení nemovitosti. Žalobce vůbec nevěděl, že podepsal i smlouvu o finančním leasingu, a také nevěděl, že v kupní smlouvě ze dne [datum] je 1. žalovaný kupující podílu žalobce. Tyto smlouvy označil žalobce s ohledem na popsané jednání 1. žalovaného za absolutně neplatné podle § 588 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), žalobce se dovolal této neplatnosti dopisem ze dne [datum] s tím, že byl uveden v omyl a došlo ke zneužití jeho tísně, nezkušenosti a snížené gramotnosti. Stejným dopisem, který byl žalovanému [číslo] doručen [datum], též od smluv odstoupil. Žalobce dále tvrdil, že s účinky ke dni [datum] byla jako vlastník nemovitosti zapsána v katastru nemovitostí 2. žalovaná, převod podílu na nemovitosti však považuje žalobce za účelový. Došlo k němu krátce po jeho odstoupení od smluv s 1. žalovaným a žalovaná [číslo] nemohla být v dobré víře. Rozporoval také, že by 2. žalovaná zaplatila kupní cenu z vlastních finančních prostředků. 1. žalovaný namítal, že se nejprve pokoušel o společné užívání nemovitosti s žalobcem, to však nebylo po technické stránce možné. Proto mu nabídl svůj podíl ke koupi a z důvodu nedostatku finančních prostředků na straně žalobce bylo dohodnuto, že naopak on prodá svůj podíl 1. žalovanému, poté mu bude platit symbolické nájemné a za nějakou dobu v případě dostatku finančních prostředků odkoupí nemovitost zpět. Smlouvy měl žalobce k dispozici již od [datum], kupní cenu 200 000 Kč mu 1. žalovaný zaplatil při podpisu kupní smlouvy v hotovosti. Žalobce se nemohl domnívat, že je to on, kdo podíl kupuje, neboť neplatil ani kupní cenu, ani daň z nemovitosti, navíc obdržel oznámení katastrálního úřadu o provedení vkladu. 1. žalovaný kontaktoval v březnu 2020 žalobce s upozorněním na končící lhůtu k odkupu, žalobce reagoval, že si toho je vědom. Poté byla [datum] zaslána výzva k vyklizení, byli na něm už i domluveni, včetně zajištění náhradního bydlení pro žalobce, ten však poté sdělil, že se nebude stěhovat a podal tuto žalobu. 2. žalovaná k žalobě uvedla, že vlastnické právo k nemovitosti nabyla na základě kupní smlouvy uzavřené s 1. žalovaným dne [datum], s právními účinky vkladu práva téhož dne, o zpochybňování vlastnického práva 1. žalovaného žalobcem nevěděla, byla informována jen o užívání nemovitosti žalobcem bez právního důvodu, přičemž v katastru nemovitostí nebyla zapsána žádná poznámka spornosti či informace o zahájení soudního řízení.

3. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobce jako prodávající a 1. žalovaný jako kupující podepsali kupní smlouvu o převodu podílu na nemovitosti datovanou dne [datum], takto jsou (včetně jejich postavení jakožto smluvní strany) uvedeni tučným písmem na první straně této listiny. Kupní cena byla sjednána na 200 000 Kč, žalobce se zavázal předat 1. žalovanému předmět koupě protokolárně. Podpis žalobce je úředně ověřen dne [datum]. Rovněž dne [datum] je datována i smlouva o finančním leasingu, kde je žalobce označen jako nájemce a 1. žalovaný jako pronajímatel a kterou se 1. žalovaný zavázal přenechat žalobci k užívání nemovitost a žalobce se zavázal platit nájemné ve výši 3 500 Kč měsíčně. Smlouva byla uzavřena na dobu dvou let ode dne, kdy nastanou právní účinky vkladu vlastnického práva 1. žalovaného k podílu na nemovitosti, zároveň bylo sjednáno oprávnění žalobce žádat prodej nemovitosti od 1. žalovaného, výzvu k prodeji byl žalobce oprávněn učinit do dne splatnosti poslední splátky nájemného. Podpis žalobce byl rovněž úředně ověřen dne [datum]. Žalobce a 1. žalovaný dále podepsali protokol o předání nemovitosti, který tvoří přílohu smlouvy o finančním leasingu. 1. žalovaný zaplatil dne [datum] žalobci kupní cenu 200 000 Kč, žalobce v době od dubna 2018 do května 2020 hradil 1. žalovanému měsíčně částku 3 500 Kč identifikovanou tímtéž variabilním symbolem, který je uveden ve smlouvě o finančním leasingu. K vkladu vlastnického práva podle výše uvedené kupní smlouvy ve prospěch 1. žalovaného došlo k [datum], jako vlastník byl 1. žalovaný zapsán v katastru nemovitostí i ke dni [datum]. Podíl o velikosti ½ na nemovitosti nabytý v exekuční dražbě vedené proti povinnému [jméno] [příjmení] nabyl 1. žalovaný příklepem ze dne [datum] 1. žalovaný byl označen jako účastník v souhlasu s provedením ohlášeného stavebního záměru uděleného [datum] [stát. instituce] týkajícím se rodinného domu [adresa] v obci [anonymizováno] žalovaný vyzval žalobce k vyklizení nemovitosti do 15 dnů dopisem ze dne [datum] s tím, že žalobce jej k prodeji do [datum] nevyzval, výzva k vyklizení byla žalobci doručena. Dopisem ze dne [datum], který byl 1. žalovanému doručen [datum], namítl žalobce neplatnost smluv (kupní a leasingové) a současně od nich odstoupil. Dne [datum] uzavřeli žalovaní kupní smlouvu o převodu nemovitosti za kupní cenu 500 000 Kč, v čl. 2 této smlouvy 1. žalovaný prohlásil, že jeho vlastnické právo k nemovitosti není zpochybňováno žádnou třetí osobou. 2. žalovaná zaplatila kupní cenu převodem z účtu [datum], právní účinky vkladu vlastnického práva pro 2. žalovanou nastaly [datum].

4. Soud prvního stupně naproti tomu neměl za prokázané, že 2. žalovaná nebyla v okamžiku podání návrhu na vklad vlastnického práva k nemovitosti v její prospěch v dobré víře. Žalobce tuto skutečnost pouze tvrdil, přičemž břemeno důkazní leží na jeho straně. Soud prvního stupně jej proto poučil podle § 118a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), žalobce se v návaznosti na toto poučení dovolával své informační nouze a na to navazující vysvětlovací povinnosti žalovaných. Soud prvního stupně neshledal v poměrech nyní projednávané věci podmínky k žalobcem navrženému postupu s tím, že v okamžiku podpisu kupní smlouvy mezi žalovanými a podání návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí ve prospěch 2. žalované byl v katastru nemovitostí zapsán jako jediný vlastník 1. žalovaný, zároveň nebyla v katastru nemovitostí zapsána poznámka spornosti či záznam o podání žaloby zpochybňující vlastnické právo 1. žalovaného, který navíc v textu kupní smlouvy 2. žalovanou výslovně ujistil, že nikdo jeho vlastnické právo nezpochybňuje. Za popsaných okolností nespatřoval soud prvního stupně žádný důvod pro zpochybnění zákonné domněnky dobré víry 2. žalované ve stav zápisů v katastru nemovitostí týkajících se nemovitosti.

5. Soud prvního stupně posoudil zjištění skutečnosti podle § 80 o. s. ř. a § 984 odst. 1 o. z., a uzavřel, že vůči 1. žalovanému nesvědčí žalobci naléhavý právní zájem na určení jeho vlastnického práva, neboť v době před podáním žaloby byla v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník nemovitosti pouze 2. žalovaná. Ve vztahu ke 2. žalované soud prvního stupně uzavřel, že nabyla věcné právo k nemovitosti za úplatu od 1. žalovaného, který byl v okamžiku podání návrhu na vklad vlastnického práva 2. žalované do katastru nemovitostí veden v tomto veřejném seznamu jako vlastník, a její dobrá víra ve správnost zápisu nebyla zpochybněna. Při splnění všech zákonných podmínek dle § 984 odst. 1 o. z. je dle názoru soudu prvního stupně zcela nerozhodné, zda byl 1. žalovaný skutečně vlastníkem nemovitosti či nikoliv.

6. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal jejich náhradu plně úspěšným žalovaným. Tyto náklady spočívají v odměně advokáta za 4 úkony právní služby po 1 500 Kč (z tarifní hodnoty 10 000 Kč podle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále jen „advokátní tarif“) učiněné do okamžiku vstupu 2. žalované do řízení, a dále za 3 úkony právní služby kalkulované z odměny 1 500 Kč již za dva žalované podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu po 2 400 Kč a v paušální náhradě za těchto 7 úkonů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. celkem ve výši 15 300 Kč.

7. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, v němž namítal, že 1. žalovaný nabyl podíl na nemovitosti poté, co na žalobce vyvinul nátlak spočívající ve výhrůžkách ohledně nastěhování skinheadů do nemovitosti, využil také snížené gramotnosti žalobce a toho, že nemá dobrý zrak. Co se týče listin, tak žalobci pouze ukazoval, na jaké místo se má podepsat. V tomto jednání 1. žalovaného je třeba spatřovat nátlak, podvodné jednání a také rozpor s dobrými mravy, což ve výsledku vede dle názoru žalobce k absolutní neplatnosti kupní smlouvy i smlouvy o finančním leasingu. 1. žalovaný tak není vlastníkem podílu na nemovitosti a nemohl jej převést na 2. žalovanou, jejich postup byl ryze účelový. Žalobce také namítal, že 2. žalovaná nemohla být v dobré víře, neboť převod se uskutečnil krátce po odstoupení žalobce od smluv, 2. žalovaná se nebyla v nemovitosti ani podívat a žalobce se domnívá, že je s 1. žalovaným v rodinném či přátelském vztahu. Soudu prvního stupně žalobce také vytýkal, že rezignoval na zjištění právně významného skutkového stavu, když v daném sporu existují okolnosti pro investigaci ze strany samotného soudu a požadavek na vysvětlovací povinnost žalovaných. I pokud by nebyl s žalobou úspěšný, považoval by žalobce za důvodnou aplikaci § 150 o. s. ř. při rozhodnutí o nákladech řízení. Navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

8. Žalovaní k odvolání žalobce uvedli, že rozsudek soudu prvního stupně považují za věcně správný a navrhují jeho potvrzení. Dále poukázali na to, že se soud prvního stupně vypořádal s veškerými námitkami účastníků a tyto řádně zhodnotil.

9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

11. Podle § 2079 odst. 1 věta první o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

12. Podle § 984 odst. 1 o. z. není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. Dobrá víra se posuzuje k době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis.

13. Podle § 7 o. z. má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře.

14. Podle § 985 o. z. není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, může se osoba, jejíž věcné právo je dotčeno, domáhat odstranění nesouladu; prokáže-li, že své právo uplatnila, zapíše se to na její žádost do veřejného seznamu. Rozhodnutí vydané o jejím věcném právu působí vůči každému, jehož právo bylo zapsáno do veřejného seznamu poté, co dotčená osoba o zápis požádala.

15. Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 583 o. z. jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné.

17. Podle § 1796 o. z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

18. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné (§ 586 odst. 2 o. z.).

19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Skutková zjištění soudu prvního stupně považuje odvolací soud za správná a v plném rozsahu na ně odkazuje.

21. Žalobce se domáhá určení vlastnického práva k nemovité věci (podílu na ní) s tím, že kupní smlouva, kterou podíl na nemovitosti převedl na 1. žalovaného, je neplatná, stejně jako kupní smlouva, kterou byl podíl na nemovitosti převeden na 2. žalovanou, která je jako vlastník zapsána v katastru nemovitostí. Žalobce správně žalobu směřoval proti oběma smluvním stranám smlouvy, o které tvdí, že je neplatná, naléhavý právní zájem na požadovaném určení má tedy ve vztahu k oběma žalovaným.

22. V řízení bylo prokázáno, že podíl na nemovitostech nabyla 2. žalovaná úplatnou smlouvou, a to od 1. žalovaného, který byl v okamžiku návrhu na vklad jejího vlastnického práva evidován jako vlastník v katastru nemovitostí, bez omezení převodu či poznámky spornosti jeho vlastnického práva.

23. Odvolací soud má, shodně se soudem prvního stupně, za to, že nebyla vyvrácena domněnka dobré víry ve stav zápisu v katastru nemovitostí na straně 2. žalované v okamžiku podání návrhu na vklad jejího vlastnického práva k nemovitosti dne [datum] 1. žalovaný, který byl k tomuto datu zapsán jako vlastník nemovitosti, v textu kupní smlouvy 2. žalovanou výslovně ujistil, že žádná osoba jeho vlastnické právo nezpochybňuje. Žalobce netvrdil a neprokázal žádné skutečnosti, jež by byly způsobilé tuto domněnku vyvrátit.

24. Soud prvního stupně se také správně vypořádal s námitku žalobce o jeho informačním deficitu. Žalobce je v tomto řízení skutečně zatížen břemenem tvrzení i břemenem důkazním co do vyvrácení domněnky existence dobré víry 2. žalované ve správnost zápisu v katastru nemovitostí v okamžiku podání návrhu na vklad vlastnického práva k nemovitosti v její prospěch na základě kupní smlouvy uzavřené [datum] mezi žalovanými. Aby se však žalobce mohl dovolat informačního deficitu a zároveň vysvětlovací povinnosti žalovaných, tak musí i za situace, kdy u jednání mezi žalovanými ohledně uzavření kupní smlouvy logicky nebyl přítomen, přednést alespoň„ opěrné body“ skutkového stavu a zvýšit tak pravděpodobnost svých skutkových tvrzení (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu z 16. 12. 2011, sp. zn. 22 Cdo 883/2010, dostupný na [webová adresa]), k čemuž v posuzovaném případě nedošlo. Žalobce, a to ani poté, co se mu dostalo ohledně skutečností vyvracejících výše uvedenou domněnku poučení podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., netvrdil žádnou skutečnost způsobilou zpochybnit dobrou víru žalované [číslo]. Její dobrou víru nemůže totiž bez dalšího vyvrátit ani případný rodinný či přátelský vztah s 1. žalovaným. 1. žalovaná kupní cenu zaplatila, je nerozhodné, z jakých prostředků, ani námitka žalobce, že neměla vlastní prostředky na zaplacení podílu na nemovitosti, není tedy důvodná. 2. žalovaná vysvětlila, že koupi považovala za výhodnou investici, nejela se proto na nemovitost podívat. Žalobce, přestože byl ještě před převodem podílu na nemovitosti na 2. žalovanou právně zastoupen a okolnosti, ze kterých dovozuje neplatnost smlouvy uzavřené mezi ním a 1. žalovaným, mu byly známy, nevyužil možnosti zápisu poznámky spornosti, která mohla domněnce dobré víry 1. žalované účinně zabránit. Z uvedeného důvodu nepovažuje odvolací soud za odůvodněné domáhat se vysvětlovací povinnosti 1. žalované k okolnostem uzavření kupní smlouvy. Skutečnosti, k nimž žalobce požadoval vysvětlovací povinnost žalovaných v podání ze dne [datum] (za jakých okolností byla nemovitost nabízena k prodeji, zda se žalovaná pokoušela před prodejem a po něm žalobce kontaktovat, jaká je její finanční situace, zda si byla nemovitost prohlédnout apod.) nejsou okolnostmi, které by musely vést k závěru o nedostatku dobré víry na straně 2. žalované. Z časových a dalších souvislostí by sice mohla být dovozována účelovost jednání 1. žalovaného, nedostatek dobré víry nebo účelové jednání převodce však nabytí vlastnického práva od neoprávněného dle § 984 o. z. nebrání. Soud prvního stupně tedy postupoval správně, když vysvětlovací povinnost po žalovaných nežádal, a když nedoplnil dokazování žalobcem navrženými důkazy k okolnostem, jež nejsou podstatné pro zjištění skutkového stavu potřebného pro rozhodnutí v nyní projednávané věci.

25. Zároveň nebyl shledán ani jiný důvod neplatnosti kupní smlouvy ze dne [datum], k němuž by soudy musely přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Na žalovanou [číslo] je tedy třeba hledět jako na dobrověrného nabyvatele nemovitosti, a to bez ohledu na to zda 1. žalovaný podíl na nemovitosti od žalobce platně a účinně nabyl, případně pozbyl. Soud prvního stupně proto rozhodl správně, když žalobu jako nedůvodnou zamítl. Pochybení neshledal odvolací soud ani v nákladovém výroku II. rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

26. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s

§ 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalovaní byli v odvolacím řízení plně úspěšní, odvolací soud proto uložil neúspěšnému žalobci povinnost nahradit jim účelně vynaložené náklady. Tyto spočívají v nákladech na právní zastoupení, a to v odměně advokáta za jeden úkon právní služby (účast na jednání před odvolacím soudem) po 2 400 Kč podle § 6 odst. 1, § 9 odst. 1 a § 12 odst. 4 advokátního tarifu, a v paušální náhradě hotových výdajů 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, celkem 2 700 Kč. Žalobce v odvolání poukazoval na možnost aplikace § 150 o. s. ř., odvolací soud však neshledal v okolnostech tohoto případu důvody zvláštního zřetele hodné pro použití tohoto zákonného ustanovení.

27. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod. Místo plnění náhrady nákladů řízení byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř.