o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 2. 6. 2021, č. j. 15 C 97/2020-170, ve znění usnesení ze dne 17. prosince 2021, č. j. 15 C 97/2020-201,

1. Žalobkyně, matka žalovaných, se domáhala s účinností od [datum] určení výživného ve výši [částka] od každé ze žalovaných. Tvrdila, že je ve starobním důchodu (do něhož odešla předčasně ze [anonymizováno] důvodů), který je jejím jediným příjmem ve výši [částka] měsíčně (následně upřesnila na částku [částka]), do současnosti jí přispíval taktéž [částka] měsíčně bývalý manžel, ten toho však s odchodem do starobního důchodu již není schopen. Výdaje žalobkyně představují náklady na elektřinu ve výši [částka] měsíčně, [částka] měsíčně na vodu, [částka] měsíčně za plyn, [částka] měsíčně za léky pro psy, [částka] měsíčně za krmení pro psy a [částka] měsíčně za masáž, dále má ročně náklady na poplatky za odpad [částka], [částka] za veterinární ošetření a [částka] za očkování psů. Žalované navrhly, že jí budou každá přispívat měsíčně [částka] a jednou za půl roku jí pořídí vstupenky na kulturní akci. To žalobkyně považuje za nedostačující a po každé z žalovaných žádá výživné [částka] měsíčně, její čtvrtá dcera [jméno] [příjmení] jí tuto částku přispívá dobrovolně. Žalobkyně dále tvrdila, že její [anonymizováno] stav není dobrý, že žije v domácnosti sama, a to v mobilním domě umístěném na pozemku ve vlastnictví dcery [jméno] (konkrétně v mobilním domě Cosalt Devon, umístěném na pozemku parc. [číslo] v obci [obec], který, stejně tak jako pozemek parc. [číslo] jehož součástí je budova [adresa], žalobkyně s bývalým manželem dceři [jméno] [příjmení], pro„ její spolehlivost“ darovali – dále jen„ mobilní dům“ a„ nemovitosti“). Žalobkyně také tvrdila, že žalované o ní nejeví zájem a že se jí nepodařilo dosáhnout zabezpečení sociálními dávkami – příspěvek na bydlení jí nebyl přiznán, neboť v nemovitosti má hlášeno trvalé bydliště více osob.

2. Žalované namítaly, že žalobkyně odešla bezdůvodně do předčasného starobního důchodu, od předčasného odchodu do důchodu se také odvíjí jeho nízká výše, dále, že se darováním mobilního domu a nemovitostí [jméno] [příjmení] v roce 2016 žalobkyně vzdala bez důležitého důvodu a dobrovolně svého zásadního movitého a nemovitého majetku. Toto rozhodnutí žalované respektovaly, avšak nyní má žalobkyně právo požadoval podle § 2068 a násl. občanského zákoníku vrácení daru. V této nemovitosti má také kancelář společnost [právnická osoba], jejímž jediným společníkem a jednatelem je [jméno] [příjmení], partner [jméno] [příjmení]. Žalované dále tvrdily, že každá z nich již žalobkyni částkou [částka] měsíčně na její výživu od dubna 2020 přispívá, snaží se o kontakt, zajímají se o ni a nabízejí pomoc, ta je však žalobkyní odmítána. Stejně tak jsou připraveny podílet se na mimořádných výdajích žalobkyně, takto jí např. přispěly celkem [částka] na pořízení zubní náhrady. Co se týče výdajů žalobkyně, tak zpochybňovaly náklady na psy, neboť jeden z nich byl donedávna jejich otce a další [jméno] [příjmení]. Celoroční bydlení v mobilním domě, který na tento způsob využití není uzpůsoben, je podle žalovaných velmi energeticky náročné, i to by se dle jejich názoru mělo zohlednit.

3. Okresní soud v Kladně (dále jen„ soud prvního stupně“) rozhodl shora označeným rozsudkem, že je 1. žalovaná povinna přispívat na výživu žalobkyně počínaje [datum] částkou [částka] měsíčně, splatnou vždy ke každému 10. dni v měsíci předem k rukám žalobkyně (výrok I.), že je 1. žalovaná povinna zaplatit dlužné výživné za dobu od [datum] do [datum] ve výši [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám žalobkyně (výrok II.), že se zamítá žaloba na uložení povinnosti 1. žalované přispívat žalobkyni na výživu počínaje [datum] částkou [částka] měsíčně splatnou ke každému 10. dni v měsíci předem k rukám žalobkyně (výrok III.), že je 2. žalovaná povinna přispívat na výživu žalobkyně počínaje [datum] částkou [částka] měsíčně, splatnou vždy ke každému 10. dni v měsíci předem k rukám žalobkyně (výrok IV.), že 2. žalované dlužné výživné za dobu od [datum] do [datum] nevzniklo (výrok V.), že se zamítá žaloba na uložení povinnosti 2. žalované přispívat žalobkyni na výživu počínaje [datum] částkou [částka] měsíčně splatnou ke každému 10. dni v měsíci předem k rukám žalobkyně (výrok VI.), že je 3. žalovaná povinna přispívat na výživu žalobkyně počínaje [datum] částkou [částka] měsíčně, splatnou vždy ke každému 10. dni v měsíci předem k rukám žalobkyně (výrok VII.), že 3. žalované dlužné výživné za dobu od [datum] do [datum] nevzniklo (výrok VIII.), že se zamítá žaloba na uložení povinnosti 3. žalované přispívat žalobkyni na výživu počínaje [datum] částkou [částka] měsíčně splatnou ke každému 10. dni v měsíci předem k rukám žalobkyně (výrok IX.), že žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení od 1. žalované (výrok X.), že je žalobkyně povinna zaplatit 2. žalované náhradu nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její zástupkyně (výrok XI.), že je žalobkyně povinna zaplatit 3. žalované náhradu nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její zástupkyně (výrok XII.), že je 1. žalovaná povinna zaplatit soudní poplatek [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku České republice na účet Okresního soudu v Příbrami (výrok XIII.), že je 2. žalovaná povinna zaplatit soudní poplatek [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku České republice na účet Okresního soudu v Příbrami (výrok XIV.) a že je 3. žalovaná povinna zaplatit soudní poplatek [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku České republice na účet Okresního soudu v Příbrami (výrok XV.). Usnesením ze dne 17. 12. 2021, č. j. 15 C 97/2020-201, soud prvního stupně zrušil výroky XIII. až XV. svého rozsudku.

4. Při svém rozhodnutí vycházel soud prvního stupně z následujících skutkových zjištění. Žalobkyně starobní důchodkyně, výše jejího důchodu činí [částka] měsíčně. Dcera žalobkyně [jméno] [příjmení] jí poskytuje měsíčně částku [částka], a to na základě dohody s žalobkyní. Dále jmenovaná poskytuje žalobkyni měsíčně nákup v hodnotě [částka] a platbu za internet a telefon ve výši [částka] měsíčně. Do dubna 2020 přispíval žalobkyni na výživu její bývalý manžel částkou [částka] měsíčně, v té době odešel do starobního důchodu a již není schopen tuto částku hradit. Od dubna 2020 do současnosti přispívá žalobkyni každá z žalovaných měsíčně částkou [částka]. Výdaje žalobkyně představuje měsíčně platba [částka] za elektřinu, [částka] za vodu, [částka] za plyn a [anonymizováno] až [částka] za doplatek na léky. Žalobkyně chová tři psy, na léky pro ně hradí [částka] měsíčně a dále platí [částka] měsíčně za krmení, za očkování a veterinární péči zaplatí žalobkyně dále celkem kolem [částka] ročně. V roce 2016 darovala žalobkyně a její tehdejší manžel (otec žalovaných a [jméno] [příjmení]) [jméno] [příjmení] nemovitosti a mobilní dům, zároveň byla ve prospěch dárců zřízena k nemovitosti služebnost doživotního bezplatného užívání. Žalobkyně v mobilním domě žije, žádné nájemné dceři [jméno] [příjmení] neplatí. V nemovitosti má trvalé bydliště, stejně tak jako [jméno] [příjmení], její partner a jejich dvě děti, byť tito fakticky bydlí v domě ve vlastnictví partnera [jméno] [příjmení] a 2. žalovaná a [jméno] [příjmení], který byl v pěstounské péči žalobkyně, se na jaře 2020 kvůli prostředkům pro žalobkyni sešli, jejich dohoda byla taková, že každá z žalovaných bude přispívat [částka] měsíčně, zbývající částku bude hradit [jméno] [příjmení]. Ta následně žalovaným sdělila, že se bude o matku starat ona. 1. žalovaná dosahuje výdělku kolem [částka] měsíčně hrubého, žije s manželem, jehož příjem činí 26 000 až [částka] měsíčně, ve vlastním rodinném domě, vdané dceři přispívají [částka] měsíčně, syn studuje střední školu. 1. žalovaná i její syn mají zdravotní obtíže, za léky pro rodinu je měsíčně vynakládáno asi [částka] měsíčně. 2. žalovaná je na rodičovské dovolené a pobírá rodičovský příspěvek ve výši [částka] měsíčně, její manžel dosahuje nepravidelného příjmu do výše [částka] měsíčně, žijí ve vlastním domě a splácí hypotéku [částka] měsíčně, další náklady na bydlení činí [částka] měsíčně, mají tři nezletilé děti. 3. žalovaná je v domácnosti, její přivýdělek činí asi 586,70 $ měsíčně, žije s manželem v pronajatém domě, pečují o tři nezletilé děti. Žalované se snažily a snaží o kontakt s žalobkyní, zajímaly se o její situaci i zdravotní stav a nabízely jí pomoc, tyto snahy žalobkyně odmítala.

5. Soud prvního stupně posoudil zjištěné skutečnosti podle § 910, § 911, § 913 a § 915 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), a uzavřel, že účastnice mají navzájem vyživovací povinnost, žalobkyně je s ohledem na výši svého starobního důchodu ve stavu odkázanosti na výživu, kterou jí [jméno] [příjmení] na základě dohody poskytuje ve výši celkem [částka] měsíčně. Soud prvního stupně hodnotil možnosti a schopnosti jednotlivých žalovaných, stejně tak jako otázku úrovně slušné výživy žalobkyně i souladnost okolností posuzovaného případu s dobrými mravy. Dospěl k závěru, že žalobkyně má k dispozici [částka] a že výši jejích akceptovatelných výdajů a slušné úrovni výživy a dále schopnostem a možnostem žalovaných odpovídá výživné ve výši [částka] měsíčně od 1. žalované a výživné ve výši [částka] měsíčně od 2. a 3. žalované. Při určení dlužného výživného soud prvního stupně zohlednil, že žalované od dubna 2020 až do současnosti hradí žalobkyni [částka] měsíčně, proto vůči žalované [číslo] určil dluh na výživném ve výši [částka] a určil, že 2. a 3. žalované dluh na výživném nevznikl. Soud prvního stupně také uvedl, že požadavek na výživné neodporuje dobrým mravům ani za situace, kdy žalobkyně s bývalým manželem darovali hodnotný majetek (mobilní dům a nemovitost) pouze jedné z dcer, a dodal, že požadavek na vrácení tohoto daru ze strany žalobkyně vůči [jméno] [příjmení] (§ 2068 o. z.) nemá přednost před vyživovací povinností žalovaných. Ve vztahu k uvedenému darování však zároveň považuje za vhodné a akceptovatelné, že se [jméno] [příjmení] podílí na výživě žalobkyně po jejich vzájemné dohodě nejvyšší měrou.

6. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 a § 150 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Ve vztahu mezi žalobkyní a 1. žalovanou shledal soud prvního stupně okolnosti zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady nákladů žalobkyni spočívající v postoji žalobkyně negujícím snahy žalované [číslo] o kontakt a domluvu. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými [číslo] [číslo] byly tyto žalované převážně úspěšné, avšak na náhradě nákladů řízení požadovala každá z nich náhradu nákladů pouze v podobě odměny za jeden úkon právní služby v částce [částka], která byla každé z nich přiznána.

7. Proti tomuto rozsudku, pouze proti výrokům II., III., V., VI., VIII., IX., X., XI. a XII., podala žalobkyně včasné odvolání, v němž namítala, že je až nemorální bez dalšího kalkulovat s částkou [částka] jakožto příjmem od dcery [jméno], neboť tato platba není trvalým příjmem žalobkyně, soud prvního stupně tuto skutečnost zcela chybně vyhodnotil. Navíc jeho přístup je pro [jméno] [příjmení] existenčně zničující, neboť její ekonomické poměry nejsou dobré. Žalobkyně se taktéž ohrazovala proti tomu, že by snad ona měla zapříčinit nedobré vztahy mezi ní a dcerami. Také měla za to, že není na místě, aby se tyto vyslovovaly k tomu, kolik chová psů, ti jsou pro ni společníky a žalované by to měly chápat a respektovat. Možnosti a schopnosti žalovaných jsou podle mínění žalobkyně naprosto dostačující pro to, aby jí hradily jí požadovanou výši výživného. Žalobkyně taktéž brojila proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení a důvodům, na kterých soud prvního stupně rozhodnutí o nákladech řízení založil. Rozsudek jako celek označila žalobkyně za„ tendenční“ a způsob hodnocení důkazů soudem prvního stupně za„ jednostranný“. Navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil, žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal jí náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

8. Žalované k odvolání žalobkyně uvedly, že rozsudek soudu prvního stupně považují za věcně správný a navrhují jeho potvrzení. Dodaly, že postoje žalobkyně neodráží realitu, není pravda, že by neměly zájem se s ní stýkat, že ji zanedbávají a že se nezajímají o její zdravotní stav. Opětovně poukázaly na to, že se žalobkyně darováním mobilního domu a nemovitosti vzdala příjmu, jehož by mohla dosáhnout buď prodejem těchto věcí, anebo jejich pronájmem. Jak vyplynulo z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], tak s ní žalobkyně uzavřela dohodu o příspěvku na výživu ve výši [částka] měsíčně, o dočasnosti této dohody ani žalobkyně, ani [jméno] [příjmení] neuvedly v řízení před soudem prvního stupně ničeho. Částku, které se žalobkyni ve výsledku měsíčně dostane, lze podle jejich názoru jednoznačně považovat za prostředky zajišťující jí slušnou výživu. Co se týče náhrady nákladů řízení, tak i kdyby žalobkyně uspěla, tak jsou podle žalovaných dány důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně výslovně uvedl, že její zastupování realizuje pro bono, tj. majetková sféra žalobkyně se v důsledku této skutečnosti nijak nezmenšila, a proto po žalovaných nelze jakoukoliv náhradu požadovat.

9. Žalobkyně reagovala na vyjádření žalovaných tak, že jeho obsah pouze dokládá totální rozvrat rodinných vztahů z jejich strany, jde jen o osočování a také bagatelizování podpory ze strany [jméno] [příjmení], která matce dočasně vypomáhá proto, že viděla její nouzi.

10. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Výroky I., IV. a VII. nebyly odvolacím soudem přezkoumávána a nabyly samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

11. Odvolací soud jednal v nepřítomnosti žalobkyně, neboť ani ona, ani její zástupce se k jednání bez omluvy nedostavili a nepožádali o jeho odročení, přestože jim bylo předvolání k jednání doručeno prostřednictvím zástupce žalobkyně dne [datum]. Byly tak splněny všechny podmínky podle § 101 odst. 3 o. s. ř. pro zmíněný postup.

12. Skutková zjištění soudu prvního stupně považuje odvolací soud za správná a v plném rozsahu na ně odkazuje.

13. Stejně tak se odvolací soud ztotožňuje s tím, jak soud prvního stupně jím zjištněý skutkový stav věcně i právně vyhodnotil, přičemž se to stalo nestranně a s respektem ke všem pravidlům obsaženým v § 132 o. s. ř. a se zohledněním pro věc přiléhavé právní úpravy.

14. Podle § 910 odst. l o. z. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.

15. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

16. Podle § 913 odst. l o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti možnosti a majetkové poměry povinného.

17. Podle § 915 odst. 2 o. z. je dítě povinno zajistit svým rodičům slušnou výživu.

18. Odvolací soud má shodně se soudem prvního stupně za to, že mezi žalobkyní a žalovanými je dán vztah zakládající povinnost žalovaných poskytnout své matce slušnou úroveň výživy, neboť ta neí pro svůj věk a výši starobního důchodu schopna se sama živit. Soud prvního stupně nepochybil, pokud jako příjem žalobkyně zohlednil částku poskytovanou [jméno] [příjmení] ve výši [částka] měsíčně, jí hrazený nákup a platbu za internet. [jméno] svědkyně o těchto úhradách plynoucích z dohody mezi ní a žalobkyní jednoznačně vypověděla, a z žádného tvrzení či provedeného důkazu nelze učinit závěr, že by se jednalo o dohodu dočasnou nebo nějak podmíněnou. Jmenovaná obdržela od žalobkyně a svého otce jako jediná ze sourozenců dar nezanedbatelné hodnoty, dohoda o měsíčním příspěvku není proto nijak nepřípadná a rodinným poměrům nepřiměřená. Pokud by totiž došlo k prodeji nebo k pronájmu darovaných nemovitostí, tak by s pravděpodobností hraničící s jistotou bylo možno dosáhnout z takto získaného výtěžku pro žalobkyni finanční přilepšení právě v obdobné měsíční částce, jakou jí obdarovaná dcera poskytuje. Vzala-li tedy obdarovaná dcera na sebe vyživovací povinnost vůči žalobkyni ve vyšší míře, než ostatní sestry (žalované), koresponduje to se všemi okolnostmi případu.

19. Ve výsledku tedy činí příjem žalobkyně z uvedených zdrojů cca [částka] měsíčně, což při zákonem předpokládané úrovni slušné výživy, prokázaných výdajích žalobkyně a zároveň nepochybně zjištěných schopnostech a možnostech žalovaných podporuje závěr učiněný soudem prvního stupně, tedy stanovení výše výživného pro 1. žalovanou [částka] měsíčně a pro 2. a 3. žalovanou [částka] měsíčně. Odvolací soud je navíc toho názoru, že náklady na chov tří psů, jež při zprůměrování měsíčních a ročních nákladů činí přes [částka] měsíčně, již přesahují rámec nároku na slušnou výživu, a nelze je při kalkulaci výdajů žalobkyně vzít v úvahu. Soud prvního stupně dále při kalkulaci dluhu na výživném správně zohlednil, že každá z žalovaných od dubna 2020 platí žalobkyni měsíčně na výživu [částka], dluh na výživném vznikl proto pouze 1. žalované, a soud prvního stupně správně vypočetl jeho výši.

20. Pochybení neshledal odvolací soud ani v nákladových výrocích rozsudku soudu prvního stupně. Žalobkyně byla převážně úspěšná pouze vůči 1. žalované (v rozsahu 1/3), avšak za situace, kdy jí 1. žalovaná jednak začala přispívat na výživu ještě v době před podáním žaloby, jednak byla ochotná komunikovat a domluvit se, což však postoj žalobkyně neumožnil, jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání poměrné části náhrady nákladů řízení žalobkyni podle § 150 o. s. ř. Pokud jde o 2. a 3. žalovanou, tak každá z nich byla naopak v řízení před soudem prvního stupně převážně úspěšná a přiznaná náhrada nákladů je výrazně nižší než částka, která by každé z nich při postupu podle § 142 odst. 2 o. s. ř. poměrně náležela.

21. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích II., III., V., VI., VIII., IX., X., XI. a XII. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalované byly v odvolacím řízení plně úspěšné, odvolací soud proto uložil neúspěšné žalobkyni povinnost nahradit jim účelně vynaložené náklady. Tyto spočívají v nákladech na právní zastoupení, a to v odměně advokáta za dva úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem) po [částka] (kalkulované z tarifní hodnoty sporu ve výši [částka], tj. pětinásobku ročního plnění, o které v odvolacím řízení šlo, přičemž výsledná odměna [částka] byla snížena o 20 % z důvodu zastupování více účastníků), a to podle § 6 odst. 1, 8 odst. 1 a 2, § 7 bod 5 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), celkem [částka], a ve dvou paušálních náhradách hotových výdajů po [částka] dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu. Žalované nejsou z procesního pohledu nerozlučnými společníky, a proto každé z nich náleží náhrada nákladů odvolacího řízení v poměru hodnoty, o kterou ve vztahu k její osobě šlo. 1. žalovaná má nárok na 1/5 částky náhrady odměny advokáta ve výši [částka] + [částka] jakožto 1/3 celkové paušální náhrady (kterou je třeba rozdělit mezi žalované rovnoměrně), tedy na [částka]. Žalované [číslo] [číslo] mají shodně nárok každá na 2/5 náhrady odměny advokáta a na náhradu 1/3 paušálních nákladů, tj. každá na [částka] + [částka], tedy [částka].

23. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1, věta za středníkem, o. s. ř., a to tak, aby žalobkyně měla dostatečný časový prostor pro obstarání k tomu potřebných finančních prostředků. [obec] plnění náhrady nákladů řízení bylo stanoveno dle § 149 odst. 1 o. s. ř.