o zaplacení 133 574,40 Kč

1. Okresní soud v [adresa] (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (dále i jen „napadený rozsudek“), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku [částka] (výrok I.) a náklady řízení ve výši [částka] k rukám jejího zástupce (výrok II.).

2. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k následujícímu skutkovému stavu. Účastníci dne [datum], kdy byli manželé, uzavřeli s Hypoteční bankou, a.s. (dále i jen „banka“), smlouvu o úvěru, podle které jim banka poskytla peněžní prostředky ve výši [částka], které se účastníci zavázali i s úroky uhradit ve splátkách za 29 let a 9 měsíců. Manželství účastníků zaniklo rozvodem dne [datum]. Žalobkyně v období od března 2022 do února 2025 uhradila bance všechny splátky splatné v tomto období ze svého výlučného majetku, celkem částku [částka]. Účastníci vedou u soudu prvního stupně řízení o vypořádání společného jmění manželů, v němž nebyla žalovaná pohledávka žalobkyně uplatněna. Dopisem ze dne [datum] sdělil žalovaný žalobkyni, že vůči ní uplatňuje nárok na finanční kompenzaci za období od [datum] do února 2025 v částce [částka] měsíčně pro nemožnost užívat nemovité věci, a za předpokladu, že jí mělo vzniknout z titulu smlouvy o úvěru bezdůvodné obohacení ve výši [částka] měsíčně v období od srpna 2022 do února 2025 a ve výši [částka] v srpnu 2025, započítává na každý jednotlivý nárok žalobkyně požadovaný za měsíce srpen 2022 až září (správně únor) 2025 částku [částka], na nárok za srpen 2025 částku [částka].

3. Soud prvního stupně nedoplnil dokazování týkající se námitky započtení, neboť se nejednalo o pohledávku z téhož vztahu účastníků, žalobkyně existenci započítávané pohledávky popírala a pohledávka žalobkyně již další dokazování nevyžadovala.

4. Po právní stránce posoudil soud prvního stupně věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“ nebo „zákon č. 89/2012 Sb.“), a to smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z., dluh účastníků z této smlouvy převzatý účastníky za jejich manželství jako dluh společný podle § 710 o. z., z něhož jsou účastníci podle § 713 odst. 3 o. z. zavázáni plnit bance společně a nerozdílně. Po zániku společného jmění manželů zaplatila žalobkyně na společný dluh účastníků částku [částka], tedy podle § 1872 o. z. uhradila dluh ve větším rozsahu, než je její podíl podle § 742 odst. 1 písm. a) o. z., a podle § 1876 odst. 2 o. z. má proto vůči žalovanému jako solidárně zavázanému dlužníkovi právo na následný regres. Pohledávku uplatněnou žalovaným v rámci jeho kompenzační námitky shledal soud prvního stupně nezpůsobilou k započtení podle § 1987 odst. 2 o. z., neboť je nejistá a neurčitá. Pochyboval i o dospělosti započítávané pohledávky, když pohledávky byly započítávány zároveň s výzvou k jejich zaplacení. Započtení provedené žalovaným považoval za neplatné podle § 586 odst. 1 o. z. ve spojení s § 1987 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně se neplatnosti započtení dovolala.

5. V řízení úspěšné žalobkyni přiznal soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v celkové výši [částka], lhůtu k plnění stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

6. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, jímž se domáhal změny rozsudku soudu prvního stupně a zamítnutí žaloby, eventuelně jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně vytýká nesprávně a neúplně zjištěný skutkový stav věci, nesprávná skutková zjištění, nesprávné právní posouzení věci, porušení práva žalovaného na spravedlivý proces, a vnitřní rozpornost, zmatečnost a nepřezkoumatelnost rozsudku. To vše s odůvodněním, že soud prvního stupně neprovedl další důkazy navržené žalovaným k jeho obraně vůči uplatňovaným nárokům žalobkyní, když se jednalo o pohledávky téhož druhu, mezi týmiž účastníky a byla vznesena procesní námitka započtení pohledávek. Přesto soud dospěl k závěru, že pohledávka uplatněná žalovaným v rámci jeho kompenzační námitky není způsobilá k započtení podle § 1987 odst. 2 o. z., neboť je nejistá a neurčitá

7. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně, který považuje za správný, odvolání žalovaného za obstrukci vedoucí k odložení vykonatelnosti přiznaného nároku, když odvolací důvody nebyly naplněny. Žalovaný nedisponuje pohledávkou, která může být započtena. Pohledávka spočívající v náhradě za užívání rodinného domu v zaniklém dosud nevypořádaném společném jmění manželů účastníků nemůže být k započtení uplatněna, neboť ji žalovaný neuplatnil u orgánu veřejné moci, který by určil výši náhrady, a není tak způsobilá k započtení. Jeho domnělé pohledávky nejsou ani splatné a jsou neurčité a nejisté. Právní jednání žalovaného (dopisy), které obsahovalo započtení, nebylo právním jednáním a nevyvolalo žádné účinky. Žalobkyně je vždy popřela a účinky započtení tak vůči ní nemohly nastoupit.

8. Při odvolacím jednání žalobkyně navrhla, aby jí na nákladech řízení před soudem prvního stupně byla přiznána i náhrada soudního poplatku za žalobu.

9. Žalovaný při odvolacím jednání doplnil, že svoje pohledávky uplatnil v dopise ze dne [datum] a následně je v podání ze dne [datum] započetl a pohledávka žalobkyně tak zanikla. Princip hospodárnosti řízení, na který se odvolává soud prvního stupně, neobstojí, neboť se jedná o pohledávky mezi týmiž účastníky, stejné povahy, vztahující se k úvěru na společné bydlení v nemovité věci, z jejíhož užívání je žalovaný vyloučen. S ohledem na uvedené by byl i v rozporu s dobrými mravy. Z důvodu hospodárnosti řízení měl soud prvního stupně navržené důkazy provést.

10. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

11. Odvolací soud zopakoval dokazování podle § 213 odst. 2 o. s. ř. hypoteční smlouvou a podle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování důkazem předloženým žalovaným v řízení před soudem prvního stupně (před prvním jednáním), a to dopisem žalovaného ze dne [datum] pro žalobkyni. Z nich zjistil:

12. Ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru uzavřené účastníky s Hypoteční bankou, a.s., dne [datum], oproti zjištěním soudu prvního stupně, že účelem úvěru byla výstavba a vypořádání úvěru na investice do nemovité věci – budovy č. p. 245 a pozemku parc. č. 43/1, jehož je součástí, a dalších pozemků v obci a katastrálním území [adresa].

13. Z dopisu žalovaného žalobkyni ze dne [datum], že vůči žalobkyni uplatňuje nárok na finanční kompenzaci (eventuálně náhradu škody) za nemožnost užívat společné nemovité věci v obci a katastrálním území [adresa] od [datum] do budoucna ve výši [částka] měsíčně a mělo-li žalobkyni vzniknout bezdůvodné obohacení ze smlouvy o hypotečním úvěru ve výši [částka] měsíčně za březen až červen 2025, započítává vůči němu finanční kompenzaci ve stejné výši za stejné období. V dopise „shora specifikované částky“ požaduje k zaplacení do [datum], a v rámci finanční kompenzace požaduje zaplacení částky [částka] do [datum].

14. Z e-mailu zástupce žalobkyně ze dne [datum] zástupci žalovaného neučinil odvolací soud žádné významné skutkové zjištění.

15. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která považuje za správná, a na která pro stručnost odkazuje (viz bod 2. odůvodnění tohoto rozsudku), a ze skutkových zjištění, která učinil z jím výše provedených důkazů (body 12. a 13. odůvodnění tohoto rozsudku), která považuje za dostatečná pro rozhodnutí ve věci. Z tohoto důvodu nedoplnil dokazování dalšími důkazy, které navrhl k provedení žalovaný.

16. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

17. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.

18. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

19. Podle § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.

20. Podle § 1982 odst. 2 o. z. započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

21. Podle § 1987 odst. 1 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem.

22. Podle § 1987 odst. 2 o. z. pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

23. Odvolací soud souhlasí i s právním posouzením věci soudem prvního stupně a jeho rozhodnutí považuje za věcně správné. K odvolacím námitkám žalovaného uvádí:

24. Žalovaný předně namítal nepřezkoumatelnost, vnitřní rozpornost a zmatečnost rozsudku soudu prvního stupně v souvislosti s jeho závěry o nezpůsobilosti k započtení pohledávky žalobce bez provedení navržených důkazů. Tuto námitku nepovažuje odvolací soud za důvodnou. Napadený rozsudek má náležitosti požadované ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř. a je z něho zřejmé, z jakých důvodů soud prvního stupně považoval pohledávku žalobce za nezpůsobilou k započtení. Jednak z důvodu její nesplatnosti, když k započtení došlo současně s výzvou k zaplacení pohledávky (bod 22. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), a jednak z důvodu její nejistoty a neurčitosti, když nešlo o pohledávku z téhož vztahu účastníků, žalobkyně její existenci popřela a k pohledávce žalovaného by muselo být provedeno, na rozdíl od pohledávky žalobkyně, další dokazování (bod 22. ve spojení s bodem 10. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Navíc odůvodnění napadeného rozsudku nebylo ani podle obsahu odvolání na újmu uplatnění práv žalovaného (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní).

25. Za situace, kdy na základě provedených důkazů mohl soud prvního stupně učinit závěr, že žalovaným započítávaná pohledávka není způsobilá k započtení, nemusel doplňovat dokazování žalovaným navrženými důkazy. V takovém postupu soudu nelze spatřovat odepření práva žalovanému na spravedlivý proces či postup odporující dobrým mravům. Závěr o nesplatnosti započítávané pohledávky mohl soud prvního stupně učinit na základě obsahu dopisu žalobce pro žalovanou ze dne [datum], jímž provedl důkaz při jednání, obsahujícího výzvu k plnění pohledávky a současně i její jednostranné započtení. A na základě podání žalovaného ze dne [datum], v němž žalovaný uvedl obsah jeho dopisu žalobkyni datovaného dne [datum]. Odvolací soud provedl důkaz tímto dopisem jen pro úplnost. Závěr o tom, že pohledávka žalovaného není jistá a určitá, pak mohl soud prvního stupně učinit na základě toho, že ji žalobkyně od počátku rozporovala, a že by její prokázání vyžadovalo dokazování, na rozdíl od pohledávky žalobkyně, která byla ve své podstatě mezi účastníky nesporná (účastníci se shodli na tom, že hypoteční úvěr převzali jako manželé, kolik po rozvodu manželství na tento úvěr v daném období zaplatila žalobkyně, a jak a kdy žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení).

26. Započtení představuje způsob zániku závazků, k němuž dochází buď jednostranným právním jednáním jedné strany vůči druhé, anebo dohodou obou dotčených stran. Jednostranné započtení umožňuje započítávající straně vynutit si (a to bez ohledu na vůli druhé strany) „uspokojení“ své pohledávky, aniž by byla nucena ji uplatnit u soudu. Zákon č. 89/2012 Sb. upravuje řadu předpokladů, jejichž naplnění je nezbytné pro způsobilost jak aktivní pohledávky (tj. pohledávky užité k započtení), tak i pasivní pohledávky (tj. pohledávky, proti které je započítáváno) k (především jednostrannému) započtení. Podmínek způsobilosti pohledávek k započtení je více. Některé podmínky jsou obecné, tj. musí platit pro obě započítávané pohledávky, některé jsou speciální, tj. týkají se jen jedné z nich. Obecnými podmínkami jsou existence více pohledávek, vzájemnost subjektů a totožnost druhu plnění. Speciálními podmínkami, jde-li o aktivní pohledávku, jsou zásadně její splatnost (§ 1982 odst. 1 věta druhá o. z.) a uplatnitelnost u soudu (§ 1987 odst. 1 o. z.); a nesmí být „nejistá nebo neurčitá“ (§ 1987 odst. 2 o. z.).

27. Úkon započtení pohledávky splatné na požádání věřitele nemá žádné právní účinky, jestliže jej věřitel učinil, aniž předtím vyzval dlužníka k zaplacení pohledávky; takový kompenzační projev účinků nenabude ani v okamžiku, kdy se pohledávka později stane splatnou. Podmínka splatnosti započítávané pohledávky přitom není splněna, jestliže věřitel v jedné listině vyzve dlužníka k zaplacení pohledávky a zároveň v ní učiní projev započtení této pohledávky [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněné pod č. 64/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, nebo v poměrech zákona č. 89/2012 Sb. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

28. Jelikož čas plnění žalovaným tvrzené pohledávky nebyl účastníky ujednán ani jinak stanoven, byla by žalobkyně, v případě její existence, povinna tuto pohledávku splnit bez zbytečného odkladu k výzvě žalovaného jako věřitele. Teprve poté, co by se tvrzená pohledávky stala splatnou, mohla by být započítána proti pohledávce žalobkyně. Žalovaný, jak vyplývá z provedeného dokazování, započetl proti žalované pohledávce žalobkyně svoji tvrzenou pohledávku z důvodu bránění mu v užívání společných nemovitých věcí, která mu měla vzniknout za období srpna 2022 až února 2025, dopisem ze dne [datum], kterým však současně žalobkyni vyzval k zaplacení jím započítávané pohledávky; jinými slovy, započítával proti v řízení uplatněné pohledávce žalobkyně pohledávku, která se dosud nestala splatnou. S ohledem na výše uvedené (bod 27. odůvodnění) tak nemohlo dojít k zániku pohledávky žalobkyně započtením. Dovolával-li se žalovaný svého dopisu ze dne [datum], lze s ním souhlasit v tom, že jím vyzval žalobkyni k zaplacení své tvrzené pohledávky z důvodu bránění mu v užívání společných nemovitých věcí, avšak za období března až června 2025. V případě existence této pohledávky by ji doručením uvedeného dopisu žalobkyni a uplynutím lhůty „bez zbytečného odkladu“ zesplatnil, avšak tuto pohledávku proti žalované pohledávce žalobkyně dopisem ze dne [datum] ani jinak (jiné započtení žalovaný netvrdil) nezapočetl.

29. Odvolací soud souhlasí i se závěrem soudu prvního stupně, že pohledávka žalovaného je nejistou a neurčitou. Takovou je ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení. Likvidita pohledávky užité k započtení je hmotněprávním předpokladem započtení; není-li taková pohledávka „jistá a určitá“, odporuje započtení ustanovení §1987 odst. 2 o. z. a je zpravidla (relativně) neplatné. Dovolá-li se věřitel pohledávky, proti které je započítáváno, vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pohledávka, proti které je započítáváno, nezanikne) (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod č. 37/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní).

30. V projednávané věci pohledávka žalobkyně a žalovaným tvrzená pohledávka nevycházejí ze stejného právního vztahu, i když spolu do jisté míry souvisí, neboť pohledávka žalobkyně vychází ze smlouvy o hypotečním úvěru, který byl použit na pořízení společných nemovitých věcí, a žalovaným tvrzená pohledávka se týká kompenzace za bránění mu v užívání těchto nemovitých věcí. Žalobkyně pohledávku žalovaného od počátku sporuje co do důvodu a prokázání pohledávky a její výše by vyžadovalo rozsáhlejší dokazování, které by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné pohledávce, jež je v podstatě mezi účastníky nesporná. Žalobkyně se při jednání soudu prvního stupně neplatnosti započtení pohledávky žalovaného podle § 586 odst. 1 o. z. dovolala, a jak správně uvedl soud prvního stupně, z tohoto důvodu účinky započtení nemohly nastat.

31. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ve věci samé podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

32. Ve výroku II. změnil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výši náhrady nákladů řízení, když soud v řízení úspěšné žalobkyni nezohlednil jí zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši [částka]. Žalobkyně účelně vynaložila náklady na zaplacení soudního poplatku ve výši [částka] a náklady za zastoupení advokátem, které sestávají z odměny za 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva k plnění, účast u jednání dne [datum], dvě vyjádření ve věci) po [částka], 6 náhrad hotových výdajů za tyto úkony po [částka], vše podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a § 13 odst. 1 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty z uvedených částek ve výši [částka]. Ve zbývající části výroku II. (platební povinnost, platební místo a lhůta k plnění) odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

33. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela úspěšná. Její účelně vynaložené náklady sestávají z nákladů za zastoupení advokátem, a to z odměny advokáta za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání dne [datum]) po [částka] podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. k), g) advokátního tarifu, 2 paušálních náhrad hotových výdajů po [částka] podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, náhrady za ztrátu času za cestu ze sídla advokáta a zpět za 10 půlhodin po [částka] podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu, cestovného ve výši [částka] za ujetých 564,2 km ze sídla advokáta k odvolacímu soudu a zpět, při paušální náhradě [částka]/km, průměrné spotřebě 6,1l/100km a ceně pohonné hmoty [částka]/1l, podle § 189 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a vyhlášky č. 573/2025 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2026, a náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z odměny a hotových výdajů ve výši [částka] podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. Celkem náklady žalobkyně v odvolacím řízení po zaokrouhlení činí [částka].

34. Pro neúčelnost nepřiznal odvolací soud žalobkyni odměnu, náhradu hotového výdaje a náhradu za daň z přidané hodnoty za poradu přesahující jednu hodinu. Do odvolacího řízení žalovaný nepřichází s žádnou novou argumentací, žalobkyně setrvává rovněž na své předchozí argumentaci, a s možným průběhem řízení měla být seznámena v rámci přípravy a převzetí zastoupení. Nebyl proto důvod pro poradu delší jedné hodiny.

35. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla určena podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., místo plnění nákladů řízení mezi účastníky bylo stanoveno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.