o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví

1. Okresní soud v [adresa] (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (dále jen „napadené rozhodnutí“), o zrušení spoluvlastnictví účastníků k pozemkům parc. č. st. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno] (rodinný dům), parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [adresa] účastníků uložil povinnost nahradit České republice – Okresnímu soudu v [adresa] polovinu nákladů řízení státu, jejichž výše měla být stanovena samostatným usnesením do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

2. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k následujícímu skutkovému stavu: Účastníci jsou podílovými spoluvlastníky nemovitých věcí, každý o velikosti 1/2. Dům byl postaven v roce 2002 v řadové zástavbě jako krajní, jde o přestavbu původní zemědělské usedlosti. Nemovité věci nejsou reálně dělitelné, jejich aktuální obvyklá cena je podle dodatku č. [hodnota] znaleckého posudku znalecké společnosti [právnická osoba]. [částka]. Žalobkyně má k dispozici finanční prostředky ve výši [částka], z toho [částka] na svém účtu a [částka] jí poskytne ze svého účtu její matka. Soud prvního stupně nevycházel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], neboť čtyři z pěti jím zvolených vzorků nebyly odpovídající.

3. Pro nadbytečnost nedoplnil soud prvního stupně dokazování usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], neboť spoluvlastnictví účastníků nebylo zpochybňováno, geografickým znázorněním pozemků v mapě katastru nemovitostí, neboť otázka možnosti reálného dělení pozemků nebyla mezi účastníky sporná, výslechem matky žalovaného ke schopnosti žalovaného zajistit prostředky na úhradu vypořádacího podílu, neboť nebylo vůbec tvrzeno, že by tyto prostředky k dispozici měl, revizním znaleckým posudkem, protože závěry svého znaleckého posudku znalecká kancelář obhájila, ani výslechem realitních makléřů, neboť měl k dispozici stanovisko znalce.

4. Soud prvního stupně posoudil zjištěné skutečnosti podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), konkrétně postupoval při řešení otázky zrušení spoluvlastnictví podle § 1140, § 1143, § 1144 a § 1147 o. z., přičemž uzavřel, že při rozhodování o způsobu vypořádání je soud vázán zákonem, který uvádí, jaké způsoby vypořádání jsou přípustné a v jakém pořadí se k nim má přistupovat. Nemovité věci nejsou reálně dělitelné, žalovaný o ně přestal mít zájem, žalobkyně navrhovala přikázání nemovitých věcí do svého vlastnictví. Protože prokázala, že disponuje částkou [částka], která odpovídá ½ obvyklé ceny nemovitých věcí a podílu žalovaného, přikázal nemovité věci do jejího výlučného vlastnictví s povinností zaplatit žalovanému vypořádací podíl.

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), s odkazem na stanovisko Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23, když v řízení neshledal žádné zvláštní důvody pro to, aby se odchýlil od principu, že v tomto typu řízení nemá žádný z účastníků právo na jejich náhradu.

6. O náhradě nákladů řízení vzniklých státu rozhodl soud prvního stupně podle § 148 odst. 1 o. s. ř., s ohledem na výsledek řízení, kdy nelze ani na jedné straně hovořit o procesním úspěchu, uložil každému z účastníků uhradit státu polovinu nákladů.

7. Proti napadanému rozhodnutí, jen proti výrokům II. a III., podal žalovaný včasné odvolání. Domáhá se zrušení rozsudku v napadené části a vrácení věci v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaný nesouhlasí se závěry znaleckého posudku znalecké kanceláře [právnická osoba]., včetně jeho dodatku. Poukazuje na výrazný rozdíl v ceně obvyklé mezi znaleckým posudkem a jeho dodatkem a kritizuje tvrzení znalecké kanceláře o stabilitě trhu v letech 2022-2024. Podle žalovaného došlo ke zlepšení trhu s nemovitými věcmi, zejména kvůli poklesu úrokových sazeb. Žalovaný předložil vlastní znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] a navrhoval výslech realitních makléřů, aby se vyjádřili k aktuální situaci na trhu. Soud však vyslechl pouze znalkyni znalecké kanceláře [právnická osoba]., a odmítl revizní znalecký posudek. Tím došlo k pochybení, které vedlo k nesprávnému právnímu posouzení věci, což dokládá i jím zmíněná judikatura Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Olomouci. Žalovaný namítá, že se soud prvního stupně bez řádného odůvodnění přiklonil k závěrům znaleckého posudku znalecké kanceláře, a to dokonce k jeho dodatku, který uvádí ještě nižší cenu než původní posudek. Podle žalovaného je tento dodatek nevěrohodný a odporuje tržnímu vývoji. Upozorňuje na atraktivitu lokality v Poděbradech, kde je o nemovité věci velký zájem. Další výtkou žalovaného je, že jeho zástupce nedostal prostor k přednesu závěrečného návrhu, čímž bylo porušeno jeho právo podle § 119a odst. 2 o. s. ř. Soud po provedení dokazování bez přerušení jednání vyhlásil rozsudek, a tato vada řízení mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalovaný rovněž upozorňuje, že nebyly provedeny navržené důkazy, jako výslech realitních makléřů, jeho vlastní výslech a výslech jeho matky. Žalovaný napadá odvoláním i výrok o přikázání nemovitých věcí do výlučného vlastnictví žalobkyně. Tvrdí, že nebyl dán prostor k prověření jeho možnosti financování odkupu nemovitých věcí, což by bylo relevantní, pokud by soud vycházel ze znaleckého posudku znalecké kanceláře. S ohledem na jeho věk mu měl soud prvního stupně poskytnout lhůtu k prokázání financovatelnosti nemovitých věcí.

8. V průběhu odvolacího řízení žalovaný uvedl, že není schopen doložit svoji solventnost, proto nenavrhuje, aby mu byly nemovité věci přikázány do výlučného vlastnictví.

9. Žalobkyně ve vyjádření k podanému odvolání navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Žalovaný sám uvedl, že není schopen zajistit finanční prostředky na výplatu vypořádacího podílu a navrhl, aby nemovité věci byly přikázány žalobkyni. To učinil se znalostí znaleckého posudku, který určoval hodnotu nemovitých věcí. I po aktualizaci ceny nebyl schopen doložit schopnost financování. Žalovaný měnil svá tvrzení účelově podle vývoje ceny nemovitých věcí, což by při akceptaci takového postupu vedlo k nekonečnému řízení. Návrh na výslech matky žalovaného byl podle žalobkyně správně zamítnut, protože mu nepředcházela relevantní skutková tvrzení. [jméno FO] správnou považuje žalobkyně i výši přiměřené náhrady. Znalecký posudek byl aktualizován kvůli námitkám žalovaného a soud prvního stupně správně odstranil rozpory mezi posudky výslechem zástupce znalecké kanceláře, která vysvětlila nevhodnost srovnávaných nemovitých věcí v posudku předloženém žalovaným. Žalovaný tvrdil obecný nárůst cen nemovitých věcí, ale nedoložil, že by se tento trend týkal společných nemovitých věcí. Jedinou výtkou, kterou žalobkyně uznává, je absence prostoru pro závěrečné návrhy účastníků po poučení podle § 119a o. s. ř., ale nepovažuje ji za vadu, která by vedla k nesprávnému rozhodnutí. Účastníci měli dostatek prostoru k vyjádření během řízení a závěrečné návrhy by podle žalobkyně pouze shrnovaly již dříve řečené.

10. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.), po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

11. Odvoláním proti výrokům II. a III. o způsobu vypořádání zrušeného spoluvlastnictví je napaden i výrok I. o zrušení spoluvlastnictví, neboť předmět řízení je nedělitelný (srovnej § 206 odst. 2, věta druhá, o. s. ř., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný jako i dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz, nebo nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 315/05, uveřejněný jako i dále uvedené rozhodnutí Ústavního soudu na https://nalus.usoud.cz), a nákladové výroky IV. až VI. jako výroky závislé (§ 206 odst. 2, věta druhá, o. s. ř.).

12. Odvolací soud předně uvádí, že je důvodná námitka žalovaného, že účastníkům nebyl dán po skončení dokazování, před vyhlášením rozsudku, soudem prvního stupně prostor k přednesu závěrečných řečí, tj. k shrnutí jejich návrhů a vyjádření se k dokazování a ke skutkové a k právní stránce věci podle § 119a odst. 2 o. s. ř. Tím zatížil soud prvního stupně řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, avšak je napravitelná v odvolacím řízení. Nebyl tak důvod pro zrušení rozsudku soudu prvního stupně podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. a vrácení mu věci k dalšímu řízení podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Uvedená vada byla napravena tím, že účastníci měli možnost vyjádřit se k dokazování a ke skutkové a k právní stránce věci v odvolání (žalovaný), ve vyjádření k odvolání (žalobkyně) a v průběhu odvolacího řízení (oba účastníci) a této možnosti žalobkyně i žalovaný využili.

13. Na druhou stranu odvolací soud nepovažuje za případnou námitku žalovaného k nedoplnění dokazování výslechem matky žalovaného a realitních makléřů, a to z důvodů uvedených soudem prvního stupně (viz body 4. a 17. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 3. odůvodnění tohoto rozsudku). Výslech žalovaného nebyl v řízení před soudem prvního stupně navrhován. Nadto je možné jej provést jen za splnění přísných podmínek uvedených v § 131 odst. 1 o. s. ř., a nemá nahrazovat skutková tvrzení. Nepřípadná je i námitka o nedostatečném odůvodnění příklonu soudu prvního stupně ke znaleckému posudku znalecké kanceláře [právnická osoba]. Proč vycházel právě z tohoto znaleckého posudku, soud prvního stupně podrobně vysvětlil v bodech 13., 14. a 16. odůvodnění svého rozsudku (viz i bod 2. odůvodnění tohoto rozsudku).

14. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování ke správným skutkovým zjištěním, vyjma zjištění o ceně obvyklé nemovitých věcí, na která odvolací soud v plném rozsahu odkazuje; z uvedeného důvodu a pro plynutí času však bylo nutno dokazování doplnit, pokud se týká aktuální výše ceny obvyklé a solventnosti účastníků. Podepsaný soud tedy doplnil v rámci odvolacího řízení dokazování podle § 213 odst. 2 a 4 o. s. ř., přičemž bylo zjištěno následující.

15. Z výpisu z účtu žalobkyně č. [č. účtu] ze dne [datum] vedeného u [právnická osoba]., že zůstatek na tomto účtu byl [částka].

16. Z výpisu z účtu žalobkyně č. [č. účtu] ze dne [datum] vedeného u [právnická osoba]., že na tomto účtu byl zůstatek [částka].

17. Z výpovědi zpracovatele [právnická osoba]., že rozdíl v ocenění nemovitých věcí ve znaleckém posudku a v jeho dodatku je dán časovým odstupem znaleckého posudku z konce roku 2023 a jeho dodatku z června 2024 a tím, že byly použity jiné vzorky, které byly dostupné na trhu v daném čase. A i tím, že dům je neužívaný. Při prohlídce [datum] byly shledány problémy u oken, která byla popraskaná, měla vyhnilé těsnění, čímž dochází k vlhkosti; je na odborníkovi, aby posoudil, zda je třeba je vyměnit. Rozdíl v ocenění [tituly před jménem] [jméno FO] je dán tím, že používal jiné srovnávací vzorky; zatímco znalecká kancelář vycházela z obdobných domů v řadové zástavbě, [tituly před jménem] [jméno FO] vybíral pro porovnání samostatné rodinné domy, které jsou lepší, protože sousedé nejsou tak blízko a mívají také větší pozemek, který zvyšuje cenu. Pokud by aktuálně vycházeli z inzerce bez podrobného porovnání, tak by při přepočtu na m² užitné plochy vycházela cena nemovitých věcí na [částka]. Na základě analýzy trhu, která zohledňuje i novostavby, byl meziroční nárůst cen nemovitých věcí v České republice od vypracování posudku (od třetího kvartálu 2023 do třetího kvartálu 2024, neboť analýza za poslední kvartál 2024 není hotová) 4,7 %. U společných nemovitých věcí by šlo o navýšení o 2 %; cena by mohla být i vyšší, pokud by se stanovovala porovnáním nových vzorků.

18. [právnická osoba] [právnická osoba]. závěry svého znaleckého posudku vysvětlila, odvolací soud z nich však nemohl bez dalšího vycházet, neboť nemohl vyslechnout znalce [tituly před jménem] [jméno FO] (viz body 36. až 39. odůvodnění tohoto rozsudku). Navíc shledal určitý rozpor ve výpovědi zástupce znalecké kanceláře a dodatku znaleckého posudku. Pokud by se cena obvyklá oproti zpracování znaleckého posudku, který ji stanovil na [částka], zvýšila o cca 2 % ke dni výpovědi zástupce znalecké kanceláře, byla by výrazně vyšší, než cena stanovená dodatkem znaleckého posudku ([částka]). Podepsaný soud proto ustanovil jinou znaleckou kancelář jako revizního znalce, aby se vyjádřila ke znaleckým posudkům předloženým účastníky v řízení před soudem prvního stupně a zároveň stanovila aktuální cenu obvyklou společných nemovitých věcí.

19. Ze znaleckého posudku znalecké kanceláře [právnická osoba], číslo [RČ] ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že obvyklá cena nemovitých věcí činí [částka]. Byla stanovena na základě porovnání pěti realizovaných prodejů nemovitých věcí, z toho tří v Poděbradech a dvou v [adresa]. Rodinný dům byl bez vad vyjma poškozeného prvku na střeše, byly shledány známky drobného zatékání v částech stropu podkroví. Pokud jde o lokalitu, hodnotila ji znalecká kancelář u každého z porovnávaných vzorků koeficientem 1. Uvedla, že rozdíl mezi znaleckým posudkem a jeho dodatkem vypracovanými [právnická osoba]. je možno vysvětlit použitím rozdílných vzorků realizovaných prodejů v posledních dvanácti měsících. Obecně se ale dá podle statistických údajů tvrdit, že ceny rodinných domů v letech 2021 až 2024 mírně rostou. Rozdíl v ceně ve znaleckém posudku [tituly před jménem] [jméno FO] a dodatku znaleckého posudku [právnická osoba]. vysvětlila použitím vzorků realizovaných prodejů, subjektivním uplatněním korekčních koeficientů a v menší míře i použitím podlahové plochy odlišné od plochy uvedené v ostatních posudcích. Určení obvyklé ceny [tituly před jménem] [jméno FO] považovala za nadhodnocené.

20. Z vyjádření k námitkám žalobkyně znalecké kanceláře [právnická osoba], bylo zjištěno, že všechny koeficienty použité v rámci porovnávací metody byly stanoveny na základě pečlivého posouzení všech relevantních skutečností a odborných znalostí a zkušeností znalce. Porovnávané vzorky se drobně odlišují v lokalitě (K1), velikosti podlahové plochy (K2), technickém stavu (K3), velikosti pozemku (K4), dalšími vlastnostmi, rozsahem vedlejších staveb (K5). Koeficient K1 byl u všech srovnávacích nemovitých věcí stanoven 1, tedy z hlediska tohoto parametru byly nemovité věci vyhodnoceny jako srovnatelné s oceňovanými nemovitými věcmi, když v místě nemovitých věcí i srovnávaných vzorků je dostupná občanská vybavenost a komunikace. Závěr, že okna jsou bez vad, odpovídá zjištění při prohlídce nemovitých věcí. Na oknech nebyly shledány takové vady, které by odůvodňovaly snížení hodnoty nemovitých věcí nad rámec běžného opotřebení odpovídajícího stáří a celkovému stavu nemovitých věcí; okna svoji funkci plní a celkový stav objektu je zohledněn dostatečně.

21. [právnická osoba] [právnická osoba] splnila znalecký úkol, který jí odvolací soud vymezil v usnesení o ustanovení znalcem, odvolací soud neměl pochybnosti o věcné správnosti jejího znaleckého posudku, znaleckou kancelář však s ohledem na námitky žalobkyně proti jejímu znaleckému posudku vyslechl (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

22. Znalecký posudek znalecké kanceláře [právnická osoba], považovala žalobkyně za nepřezkoumatelný, zejména kvůli použití srovnávacích vzorků z jiné lokality – města [adresa], které jsou podle ní nesrovnatelné s lázeňským charakterem Poděbrad, stanovení stejného koeficientu K1 u všech vzorků, bez ohledu na rozdílnou atraktivitu lokalit (např. vila [tituly za jménem] Beneše), nesrozumitelnou aplikaci koeficientů – např. u větší vily v [adresa] byl použit koeficient, který znamená, že byla hodnocena jako horší, ačkoliv má větší podlahovou plochu, nezohlednění historických prvků (kvalitní parkety, teraso) a sklepního bytu, nebo nedostatečným zohledněním dopravní zátěže. Žalovaný závěry znalecké kanceláře [právnická osoba] akceptoval.

23. Z výpovědi zástupce znalecké kanceláře [právnická osoba], odvolací soud zjistil, že ocenění bylo provedeno porovnávací metodou s využitím databáze INEM, kterou vyvíjí od roku 2012. Tato databáze obsahuje realitní inzerci včetně fotografií interiérů a exteriérů, informace o realizovaných cenách nemovitých věcí a párování inzerce s kupními smlouvami z katastru nemovitostí. U znaleckého posudku znalecké kanceláře [právnická osoba]. je obtížné hodnotit srovnávací vzorky, neboť neměla k dispozici fotografie interiérů. Její srovnávací vzorky byly starší, než ty, které použila [právnická osoba], při trvalém růstu trhu nemovitých věcí. Použila pět srovnávacích nemovitých věcí, přičemž se snažila vybírat co nejaktuálnější prodeje. Srovnávací vzorky pocházely z [adresa], ohodnotila je všechny, pokud jde o lokalitu, koeficientem 1; je obtížné je odlišit, neboť dostupnost služeb i komunikační dostupnost je v obou obcích bez problémů. Drobné odlišnosti jsou dány adresou, osobní preference kupujících (někdo má rád klidné prostředí v blízkosti přírody, někdo ruch centra města) nelze technicky zohlednit. V Poděbradech byly také jiné vzorky, ale ty se odlišovaly od společných nemovitých věcí a nebyly nejmladší. Vila v [adresa] není na kolonádě, je v rezidenční čtvrti jako společná nemovitá věc. Má největší podlahovou plochu ze srovnávaných nemovitých věcí. Oceňované nemovité věci byly hodnoceny jako obyvatelné, bez zásadních závad. Menší průsak střechy byl promítnut do ocenění v koeficientu K3. V koeficientu K6 bylo zohledněno, zda dům je řadový nebo samostatně stojící, který je mírně lepší, neboť má např. více soukromí. Podlahové plochy srovnávaných nemovitých věcí přeměřovaly. Srovnávací vzorek v [adresa] je sice evidován jako bytová jednotka, jde ale konstrukčně o krajní řadový rodinný dům. Jeho pozemek je ohodnocen jako horší, neboť vlastník bytové jednotky má na pozemku pouze ideální podíl. U větších objektů byla použita nižší jednotková cena, protože větší objekty mají zpravidla nižší cenu za m². Je to dáno movitostí kupujících. Např. vila v [adresa] měla největší plochu a nejnižší koeficient K2. Je-li pozemek dvakrát větší, neznamená to, že koeficient K4 (plocha pozemku) je dvakrát vyšší, koeficient se nenásobí, rozdíly se zohledňují v rozsahu 0 až 30 % a nelze zohlednit každý m², to nemá dopad na cenu. Zohledňuje se i využitelnost pozemku. Dům v [adresa] je v blízkosti hlavního tahu a železnice, ale byl prodán za dva měsíce bez snížení nabídkové ceny, takže jej považovali za srovnatelný. Dům v [adresa] je v rezidenční lokalitě v blízkosti železnice, obdobně jako společné nemovité věci. Technický stav domu v Tyršově ulici i jeho blízkost dopravní tepně zohlednili. Společný rodinný dům byl kolaudován v roce 2001, podle stavební dokumentace byl postaven v roce 2001 a jeho stav odpovídá stáří roku 2001. Průsak močoviny se bez sond do zdiva nezjistí.

24. [právnická osoba] [právnická osoba], se vypořádala s výše uvedenými námitkami žalobkyně. Výpověď jejího zástupce byla věcná a srozumitelná. Zástupce znalecké kanceláře vysvětlil metodiku výpočtu, přístup k datům a důvody aplikace jednotlivých koeficientů. Jeho výpověď hodnotí odvolací soud jako věrohodnou, odborně podloženou a přezkoumatelnou, neshledává důvody pro zpochybnění jejích závěrů. Rozdíly v podlahové ploše a velikosti pozemků byly zohledněny koeficienty K2 a K4, přičemž zástupce znalecké kanceláře vysvětlil, že větší objekty mají zpravidla nižší jednotkovou cenu z důvodu koupěschopnosti kupujících. [právnická osoba] vysvětlila, z jakých důvodů považovala srovnávací vzorky z [adresa] za rovnocenné lokalitou se srovnávacími vzorky z Poděbrad, stejně jako ohodnocení všech srovnávacích vzorků v Poděbradech stejným koeficientem lokality (K1), jakož i to, že lepší charakter samostatného domu ve srovnání s domem řadovým zohlednila za použití koeficientu K6, z jakého důvodu ocenila bytovou jednotku jako řadový rodinný dům, a pokud jde o technický stav společných nemovitých věcí, zejména oken, že vycházela ze zjištění na místě samém, kdy okna nebyla v takovém stavu, aby se to promítlo do ceny. Pokud jde o srovnávací vzorek v [adresa], měla, stejně jako v případě jiných srovnávacích vzorků, k dispozici inzerci a fotodokumentaci vnitřku interiéru. Namítala-li žalobkyně, že u prvorepublikové vily musela být ve sklepě bytová jednotka, je k tomu třeba uvést, že znalec nemá možnost prohlídky srovnávacích vzorků, může vycházet jen z údajů, které získá z veřejných zdrojů (např. inzerce, katastr nemovitostí), v nichž žádná zmínka o sklepním bytě nebyla. Namítala-li žalobkyně, že zástupce znalecké kanceláře fyzicky neprohlédl srovnávané nemovité věci, je třeba upozornit, že tak učinit nemohl, neboť do nich neměl přístup; ostatně ani srovnávané nemovité věci zohledněné v jí předloženém znaleckém posudku znalecká kancelář [právnická osoba]. neprohlédla. Zmiňovala-li žalobkyně, že zdi společného rodinného domu jsou prosáklé močovinou, chemikáliemi, je třeba uvést, že nic takového nebylo v průběhu celého řízení (až do výslechu zástupce [právnická osoba]) tvrzeno a nebylo to zjištěno ani žádným ze znaleckých posudků, které byly v řízení předloženy oběma účastníky. Jde o nepřípustné tvrzení v odvolacím řízení podle § 205a písm. e) o. s. ř. Rodinný dům byl kolaudován v roce 2001 a lze předpokládat, že v té době splňoval standardy a požadavky bydlení.

25. Z uvedených důvodů dospěl odvolací soud k názoru, že pro účely rozhodnutí v této věci lze vycházet ze znaleckou kanceláří [právnická osoba], stanovené obvyklé ceny nemovitých věcí ve výši [částka].

26. Ostatní účastníky navržené důkazy odvolací soud pro nadbytečnost neprovedl, když skutkový stav pro rozhodnutí ve věci měl dostatečně zjištěný.

27. Podle § 1140 o. z. platí, že nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat (odst. 1). Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků (odst. 2).

28. Podle § 1143 o. z. platí, že nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

29. Podle § 1144 odst. 1 o. z. platí, že je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

30. Podle § 1147 o. z. platí, že není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

31. Odvolací soud předně konstatuje, že jak správně uvedl již soud prvního stupně, vypořádání zrušeného spoluvlastnictví musí proběhnout jedním ze způsobů upravených ve shora citovaných ustanoveních § 1144 a § 1147 o. z., soud je zároveň při úvaze o vhodném způsobu vypořádání vázán zákonným pořadím tam upravených způsobů.

32. Soud prvního stupně uzavřel, že nemovité věci nejsou dobře dělitelné a tento jeho závěr nebyl odvoláním zpochybněn a ani žádný z účastníků tento způsob vypořádání v odvolacím řízení nepožadoval.

33. Jako další v pořadí odvolací soud zvažoval vypořádání spoluvlastnictví přikázáním nemovitých věcí do výlučného vlastnictví jednoho ze spoluvlastníků. V odvolání sice žalovaný zmiňoval svůj zájem o nemovité věci, v průběhu odvolacího řízení od něho však upustil a shodně s žalobkyní navrhoval, aby nemovité věci byly přikázány do jejího výlučného vlastnictví. Je proto již bez významu, zda měl případně o nemovité věci zájem v řízení před soudem prvního stupně a zda mu byl poskytnut dostatečný prostor pro prokázání solventnosti.

34. Vzhledem k tomu, že podle ustálené judikatury je jednou z podmínek přikázání věci dostatečná solventnost zájemce ve vztahu k ceně vypořádávané věci (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), zabýval se podepsaný soud obvyklou cenou nemovitých věcí.

35. Soudu prvního stupně je třeba přisvědčit v tom, že soud nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce, neboť k tomu nemá odborné znalosti nebo je nemá v takové míře, aby mohl toto přezkoumání zodpovědně učinit.

36. V případě pochybností o věcné správnosti znaleckého posudku, které mohou vyplynout i z posudku, který podle § 127a o. s. ř. předložil účastník řízení, nemůže soud názor znalce nahradit vlastním názorem, ale má jej podle § 127 odst. 2 o. s. ř. požádat o vysvětlení. V takovém případě je v prvé řadě třeba nejprve vyslechnout ustanoveného znalce i k otázkám, které předložený posudek řeší odlišně a dát ustanovenému znalci možnost na výhrady reagovat. Rozpory mezi posudky lze odstranit i výslechem druhého znalce, a jestliže ani tento postup k odstranění rozporů a pochybností nepovede, teprve pak je namístě nařídit revizní znalecký posudek (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

37. Měl-li soud prvního stupně při rozhodování k dispozici dva znalecké posudky (opatřené účastníky řízení) s rozdílnými závěry o stejné otázce, musel je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěru druhého znaleckého posudku; pro tuto úvahu bylo třeba vyslechnout oba znalce (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna. 2012, sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Jestliže by ani takto nebylo možné odstranit rozpory v závěrech znaleckých posudků, bylo třeba dát tyto závěry přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

38. Soud prvního stupně však znalce [tituly před jménem] [jméno FO] k jím podanému znaleckému posudku, opatřenému doložkou podle § 127a o. s. ř., který předložil žalovaný, nevyslechl. Zřejmě přehlédl, že znalecký posudek znalecké kanceláře [právnická osoba], včetně jeho dodatku, byly předloženy žalobkyní s doložkou podle § 127a o. s. ř., a nejde tak o znalecký posudek a jeho dodatek vyhotovené soudem ustanoveným znalcem (viz § 127 odst. 1 o. s. ř.).

39. Odvolací soud vyslechl zástupce znalecké kanceláře [právnická osoba]., nemohl však ze [podezřelý výraz] důvodů vyslechnout znalce [tituly před jménem] [jméno FO]. S ohledem na skutečnost, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO] má vážné [podezřelý výraz] problémy, které jej dlouhodobě vyloučí z možnosti účastnit se jednání soudu, odvolací soud z důvodu neprodlužování řízení (§ 6 věta první o. s. ř.) a z důvodu uvedeného v bodě 18. tohoto rozsudku přistoupil k ustanovení revizního znalce – znalecké kanceláře [právnická osoba], a ze závěrů jeho znaleckého posudku vycházel při stanovení přiměřené náhrady.

40. Vzhledem ke všemu výše uvedenému odvolací soud vycházel z obvyklé ceny nemovitých věcí ve výši [částka]. Jelikož jsou podíly obou účastníků na nemovitých věcech stejné (každý z účastníků jej spoluvlastní v rozsahu 50 %), zjišťoval podepsaný soud solventnost žalobkyně ve vztahu k polovině této částky (tj. k částce [částka]), přičemž dospěl k závěru, že žalobkyně svou solventnost dostatečně prokázala, neboť má na svých bankovních účtech okamžitě k dispozici o něco vyšší částku, něž jaká je k vyplacení přiměřené náhrady potřeba.

41. Z uvedených důvodů rozhodl odvolací soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že spoluvlastnictví účastníků zrušil a nemovité věci přikázal do vlastnictví žalobkyně. Zároveň jí stanovil povinnost zaplatit žalovanému přiměřenou náhradu ve výši [částka]. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř. určena jako třídenní, když pro stanovení delší lhůty neshledal odvolací soud důvody.

42. Pokud se týká náhrady nákladů řízení mezi účastníky, k tomu odvolací soud konstatuje, že podle ustálené judikatury platí, že povaha řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je natolik specifická, že při rozhodování o nákladech řízení není možno úspěch a neúspěch ve věci dovozovat z toho, zda byl vydán rozsudek v souladu s petitem navrhovaným žalobcem či nikoliv. Stanoviskem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23, bylo postaveno na jisto, že „pravidlo úspěchu ve věci, ovládající rozhodování o nákladech řízení […] upravené v § 142 o. s. ř., je v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví z pohledu čl. 11 odst. 1 a také čl. 36 odst. 1 Listiny [základních práv a svobod] třeba interpretovat tak, že plný úspěch a neúspěch procesních stran lze poměřovat pouze tehdy, zamítá-li soud návrh na zrušení spoluvlastnictví. Jinak, vyhoví-li návrhu na zrušení spoluvlastnictví a rozhoduje-li dále o způsobu jeho vypořádání, je na procesní úspěch jednotlivých účastníků, majících v řízení s povahou iudicii duplicis totožné postavení žalobce i žalovaného, třeba pohlížet jako na částečný (stejný) a zpravidla nepřiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neodůvodňují-li konkrétní okolnosti věci výjimečně postup podle § 142 odst. 3 o. s. ř. […].“

43. Lze tedy uzavřít, že ustálená judikatura vychází z teze, že v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch, a je proto obecným východiskem, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení, ledaže jsou pro opačný postup dány zvláštní důvody. Odvolací soud přitom nemá za to, že v projednávané věci lze takové zvláštní důvody z tvrzení stran a z průběhu řízení před soudy obou stupňů dovodit. Úspěch žalovaného v odvolacím řízení sám o sobě důvodem pro přiznání mu náhrady nákladů odvolacího řízení není.

44. Odvolací soud proto rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř., jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, tak, že si každý z účastníků ponese jemu vzniklé náklady řízení před soudy obou stupňů.

45. Pokud se týká rozhodnutí o náhradě nákladů řízení státu, k tomu odvolací soud uvádí, že v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, přičemž v souladu se shora rozebíraným stanoviskem Ústavního soudu je třeba na procesní úspěch obou účastníků pohlížet jako na stejný.

46. Z obsahu spisu přitom vyplývá, že za řízení před soudem prvního stupně bylo znalci přiznáno znalečné ve výši [částka] (usnesení soudu prvního stupně ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). V řízení před odvolacím soudem bylo rozhodnuto o znalečném ve výši [částka] (usnesení odvolacího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]), [částka] (usnesení odvolacího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]) a [částka] (usnesení odvolacího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]), které bylo kryto do výše [částka] zálohou složenou rovným dílem oběma účastníky a do výše [částka] z rozpočtových prostředků státu [částka].

47. Z tohoto důvodů rozhodl odvolací soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku, a uložil oběma účastníkům zaplatit státu náhradu nákladů řízení, které vynaložil ze svých prostředků, a to každému v rozsahu jedné poloviny, tedy ve výši [částka] za řízení konané před soudem prvního stupně a ve výši [částka] za řízení konané před odvolacím soudem. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř. určena jako třídenní.