o zaplacení 4 796 472,19 Kč s příslušenstvím

1. Okresní soud v Příbrami (dále jen „soud prvního stupně“) shora uvedeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II.), uložil žalobkyni zaplatit České republice náhradu nákladů státu ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), žalované uložil povinnost zaplatit České republice náhradu nákladů státu ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.) a nakonec uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.).

2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, že účastníci uzavřeli dvě smlouvy ve znění odpovídajícím účastníky předloženým objednávkám a technické příloze; objednávka závazná do [datum] byla předložena včetně akceptačního podpisu žalované, objednávka závazná do [datum] sice bez potvrzení souhlasu žalované, nicméně z důkazů vyšlo najevo, že účastníci považovali tuto smlouvu za uzavřenou a řídili se jejím obsahem, že tedy došlo k jejímu uzavření minimálně ústní formou. Uzavření smlouvy zpochybňoval pouze svědek Boroň, nicméně jeho výpověď byla v rozporu s výpovědí svědka Boniattiho, který se účastnil jednání o uzavření smluv od počátku a osobně je připravoval podle obsahu vzájemné komunikace. Ostatní slyšení svědkové obsah smluvních ujednání u těchto objednávek nezpochybnili. Soud prvního stupně doplnil, že uzavření obou smluv nezpochybňovala ani žalovaná prostřednictvím svého zástupce ještě na jednání, které se konalo před soudem prvního stupně dne [datum], byť druhá ze smluv nebyla uzavřena písemně. Nedílnou součástí obou smluv byla podle soudu prvního stupně příloha stanovující kvalitativní požadavky stanovené žalovanou, účastníci však neujednali ve smlouvě použití doložky INCOTERMS, jíž se dovolávala žalobkyně. Žalobkyně avizovala žalované připravenost zboží k jeho převzetí, splatnost kupní ceny byla stanovena na 30 dnů. [adresa] plnění bylo dohodnuto v závodu žalobkyně. Soud prvního stupně uzavřel, že ujednání obsažené ve smlouvě „Price is Ex-[adresa]“ není odkazem na doložku INCOTERMS, vztahuje se pouze k otázce ceny tak, že sjednaná cena je konečná do vyskladnění zboží k dodání v závodu žalobkyně v [adresa], tzn. že doprava zboží není v ceně zahrnuta. Tento závěr podle soudu prvního stupně vyplynul z důkazů provedených v řízení, a to faktur, které předložila žalovaná a které sice s žalovaným nárokem přímo nesouvisejí, ale v nichž je dopravné účtováno zvlášť, a to i v případě dodávek podle smluv uzavřených před projednávaným případem a tento závěr byl podpořen i výpovědí svědka Boniattiho, který uvedl, že dopravu někdy zajišťovala žalobkyně, někdy žalovaná, a svědkyně Hoškové, která uvedla, že někdy zřejmě dopravu objednávala žalovaná. Soud prvního stupně konstatoval, že určení místa plnění zpravidla bývá součástí kupní smlouvy, není však obligatorní, může být ve smlouvě uvedeno i jinak než výslovně, může vyplývat z konkrétních okolností sjednaného závazku, případně předmětu plnění. Vzhledem k tomu, že v tomto případě nebylo místo plnění ve smlouvě výslovně ujednáno, náklady na dopravu zboží nebyly zahrnuty ve sjednané ceně, bylo ujednáno „vyzvednutí mezi [datum] – [datum]“ a předání a převzetí zboží nevyžadovalo speciální podmínky, soud prvního stupně uzavřel, že místo plnění bylo v závodu žalobkyně, čemuž nasvědčuje i použitý termín „vyzvednutí“, navazující na předcházející ujednání „Price is Ex [adresa]“, přičemž obě ujednání jsou zařazena za sebou v oddílu smlouvy nazvaném Dodací podmínky. Závěr o ujednání místa plnění v [adresa] vyplývá z výpovědi svědků [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a svědkyň [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Proti těmto výpovědím stály výpovědi svědků [tituly před jménem] [jméno FO] a [Anonymizováno], nicméně svědek [tituly před jménem] [jméno FO] sice nejprve vypověděl, že místem dodání byl jeden ze skladů žalované, po seznámení s objednávkami však potvrdil, že dopravu zajišťovala žalovaná sama po potvrzení avíza o připravenosti zboží, někdy žalobkyně, a stejně tak svědek [Anonymizováno] nejprve tvrdil, že bylo sjednáno „dodání do domu“, po předložení smlouvy ale potvrdil, že žalovaná měla zboží vyzvednou v [adresa].

3. Soud prvního stupně neprovedl důkaz výslechem svědků [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [jméno FO] pro nadbytečnost, neboť měli vypovídat k otázce technických parametrů, obsahu materiálových listů, receptur s tiskem a vývojem vzorků, což byly pro rozhodnutí ve věci nerozhodné skutečnosti.

4. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle § 555 – 557, § 1954, § 1955, § 1982, § 1987, § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“ nebo „občanský zákoník“), a dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli dvě kupní smlouvy, jimiž se žalobkyně zavázala odevzdat žalované dohodnuté zboží (tkaninu Cordura 1000 a Cordura 500) a ta se zavázala ho převzít v závodu žalobkyně a zaplatit za ně dohodnutou cenu. K námitce žalované týkající se místa plnění soud prvního stupně dále uvedl, že i kdyby nebylo možné učinit závěr o jeho sjednání, neplatil by bez dalšího závěr opačný o určení místa plnění v sídle či závodu žalované a o povinnosti žalobkyně odeslat zboží do místa plnění, neboť tomu nenasvědčuje ani obsah smluvního ujednání, ani okolnosti uzavírání smluv či praxe účastníky nastolená nebo jiné důkazy v řízení provedené. V takovém případě by nastoupila domněnka uvedená v § 1955 o. z. o plnění nepeněžitého dluhu v místě sídla dlužníka, tedy žalobkyně. Soud prvního stupně dále uvedl, že žalobkyně avizovala připravenost zboží k převzetí e-maily a dodacími listy, doručila žalované vystavené faktury a výzvou k převzetí zboží a oznámením o jeho připravenosti k převzetí splnila svoji povinnost odevzdat věc žalované, neboť jí tím umožnila nakládat s věcí v místě plnění. V případě avíza první faktury žalovaná neodmítla zboží převzít a požádala pouze o jeho uskladnění na dobu jednoho měsíce u žalobkyně, což však neodložilo okamžik splnění závazku žalobkyně a ani povinnost žalované zaplatit kupní cenu ve lhůtě splatnosti, v případě avíza druhé faktury žalovaná pouze sdělila, že má pokyn nic neřešit, neobjednávat a nedodávat. V dalším e-mailu souhlasila s převzetím 9 ks vzorků za účelem přezkoušení, zda je látka využitelná a zda splňuje sjednané parametry. Žalobkyně opakovaně vyzvala žalovanou k převzetí zboží e-mailem ze dne [datum], kterým zároveň zaslala žalované fakturu se splatností dle podmínek smlouvy. Žalovaná se s odkazem na znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] bránila tím, že zboží nesplňovalo podmínky smluv, a proto nebyla povinna je převzít, konkrétně podmínky minimální vodoodpudivosti, oleofobní úpravy a další technické parametry. Dále poukázala na test zkušební laboratoře [právnická osoba]., podle kterého Cordura 1000 neodpovídala sjednaným parametrům 3 700 N v podélném směru a 2 700 N v příčném směru pevnosti v tahu, když některé vzorky dosahovaly pouze 2 800 N v podélném směru a 2 000 N v příčném směru. S ohledem na námitku žalobkyně, že žalovaná neoznámila tvrzené vady zboží bez zbytečného odkladu poté, co je mohla při včasné prohlídce a dostatečné péče zjistit, soud prvního stupně vyložil, že lhůtu „bez zbytečného odkladu“ je třeba posuzovat s ohledem na konkrétní okolnosti případu, obecně se však jedná o lhůtu velmi krátkou, v řádu dní. Soud prvního stupně uvedl, že ke splnění povinnosti dodat zboží v případě první faktury došlo dne [datum], kdy žalobkyně doručila elektronickou cestou žalované dodací listy obsahující specifikaci zboží a výzvu k jeho převzetí. Žalovaná tentýž den požádala o ponechání zboží u žalobkyně na dobu 30 dnů z důvodu plných skladů. V reakci na výzvu zástupce žalobkyně ze dne [datum] k úhradě kupní ceny zástupce žalované dopisem z [datum] sdělil, že bylo dodáno větší než objednané množství zboží a dále uvedl výhradu spočívající v zásadní neshodě technického parametru zboží v části pevnost tahu v útku, kdy objednána byla pevnost 1 900 N a v průvodním materiálovém listu bylo uvedeno 1 500 N. Následně byla tato výtka řešena a [datum] zástupce žalované potvrdil, že pokud žalovaná obdrží materiálový list, v němž bude uveden údaj 1 900 N ve vztahu k dodanému a dodávanému zboží, dokončí otevřené obchodní případy. Upravený materiálový list byl zástupci žalované dodán e-mailem ze dne [datum]. Pokud jde o výtku dodání většího než smluveného množství zboží, soud prvního stupně vzal za prokázané, že dne [datum] [tituly před jménem] [jméno FO] za žalovanou uvedl, že souhlasí s dohodou ohledně navýšení objemu dodávek tak, že k původnímu objemu bude dodáno navíc 63 000 m Cordury 500 v barvě. Soud prvního stupně dále uvedl, že pokud žalovaná tvrdila uplatnění práv z odpovědnosti za vady e-mailem ze dne [datum], jímž byla vytčena různobarevnost partií 900 m Cordury 500 k objednávce [IBAN] a dále dodávku 707,9 m Cordura 1000 černá namísto 1 000 m k objednávce [IBAN], jednalo se jednak o plnění jiné smlouvy a jednak o dodávku, která netvoří předmět plnění projednávaného v tomto sporu. Zápis z jednání v Brně ze dne [datum] nebyl účastníky potvrzen, svědek [tituly před jménem] [jméno FO], který měl zápis sepisovat, vypověděl, že se reklamovaly první dvě dodávky, což odpovídá e-mailu ze dne [datum], a věc vyřešili slevou a zboží si ponechali. Soud prvního stupně dále uvedl, že žalovaná vytýkala dodávce zboží vyúčtovaného fakturou č. [hodnota] ze dne [datum] pouze pevnost tahu v útku, a to až dopisem jejího zástupce ze dne [datum], tedy téměř dva měsíce po splnění. I kdyby zjistila uvedenou vadu z protokolu o zkouškách ze dne [datum], jednalo by se o dobu v délce téměř jednoho měsíce do oznámení této vady žalobkyni, přičemž soud prvního stupně měl pochybnost, zda se jedná o protokol týkající se předmětné dodávky, když na žádost žalované zůstalo zboží uskladněno v závodu žalobkyně a ta si ho nevyzvedla. Vytýkaná vada pevnosti v útku byla navíc vyřešena dohodou stran vycházející z požadavku žalované v červnu 2023. Jiné obecné výhrady ke kvalitě zboží byly uvedeny až v e-mailu ze dne [datum], který obsahoval zmíněný zápis z jednání ze dne [datum] (hmotnost, formaldehyd), což je i při odhlédnutí od neprokázaného obsahu popsaného jednání více jak dva měsíce od dodání zboží. Soud prvního stupně proto považoval námitku žalobkyně o tom, že vady nebyly oznámeny včas, za důvodnou. Pokud jde o dodávku účtovanou fakturou č. [hodnota] ze dne [datum], která byla realizována [datum], žalovaná sdělila e-mailem z [datum], že má pokyn nic neřešit, neobjednávat a nedodávat. Následně souhlasila s odběrem 9 ks vzorků k přezkoušení, zboží však nepřevzala a cenu neuhradila ani po opakované výzvě; skutečnost, že fakturu nemůže uhradit, bez uvedení konkrétních důvodů, sdělila e-mailem z [datum]. Teprve [datum] ředitel žalované vyžádal od žalobkyně zaslání objednávek včetně příloh a dne [datum] sdělil, že zaslané dokumenty budou použity k ověření výsledků, že potřebují materiál vidět a na místě odebrat vzorky. K urgenci žalobkyně žalovaná e-mailem z [datum] sdělila, že vzorky ještě proměřují. Soud prvního stupně proto uzavřel, že i v tomto případě byla námitka včasného neoznámení vad důvodná. Podle soudu prvního stupně na uvedených závěrech nemůže ničeho změnit ani znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], který byl vypracován dne [datum] a nelze jej považovat za podklad nutný k vytčení vad.

[právnická osoba] ohledem na vše uvedené soud prvního stupně dospěl k závěru, že nároky žalobkyně na zaplacení kupní ceny vyúčtované oběma fakturami jsou oprávněné. Žalovaná v řízení uplatnila námitku započtení s tím, že na základě faktury č. [hodnota] ze dne [datum] poskytla žalobkyni zálohu na budoucí plnění v částce [částka] pro rok 2023 a ta byla vyčerpána pouze do částky [částka] a požadovala vrátit [částka] jako bezdůvodné obohacení ke dni [datum]. Dopisem z [datum] z opatrnosti odstoupila od objednávky, aniž by však specifikovala, kterou objednávku má na mysli. Při jednání soudu žalovaná uvedla, že tento nárok započítává nejprve na úhradu kupní ceny ve výši [částka] a následně proti nároku na zaplacení částky [částka]. Soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně dopisem ze dne [datum] započetla oproti nároku na vrácení nevyčerpané zálohy nárok na náhradu škody ve výši [částka] s tím, že tato částka představuje škodu v ceně nakoupené částečně využité a částečně nevyužité režné tkaniny ve výši [částka], v ceně nakoupených barviv, chemikálií, nátěrových hmot, příslušenství a pojiv ve výši [částka] a ušlý zisk ze sjednaného objemu objednávek ve výši [částka] a [částka]. Soud prvního stupně konstatoval, že provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by žalobkyně měla vůči žalované nároky na náhradu škody spočívající ve vynaložení finančních prostředků na tvrzený nákup materiálu a ušlý zisk, současně nebyl splněn požadavek, aby u aktivně započítávaných pohledávek žalobkyně, jejichž součet převyšuje pasivně započítávanou pohledávku žalované, bylo určitě a srozumitelně určeno, které započítávané pohledávky, případně která jejich část, se uplatňuje k započtení. Započtení provedené žalovanou naopak hodnotil jako oprávněné; výzvu k vydání bezdůvodného obohacení žalovaná učinila dopisem ze dne [datum] se lhůtou splatnosti sedmi dnů a vlastní započtení na žalované nároky bylo provedeno dopisem ze dne [datum]. Rozdíl po započtení činí [částka] a pouze v tomto rozsahu považoval nárok žalobkyně za důvodný. Faktura č. [hodnota] byla splatná [datum], soud prvního stupně proto žalobkyni přiznal také právo na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení; ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

6. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tak, že přiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 98,74 %. O nákladech řízení státu rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a uložil oběma účastníkům povinnost k jejich náhradě podle poměru jejich úspěchu a neúspěchu v řízení.

7. Proti rozsudku, a to proti výroku I. a IV., podala včasné odvolání žalovaná. Uvedla, že již v řízení před soudem prvního stupně učinila sporným, že by došlo k platnému uzavření objednávky z [datum]. Dále namítala, že nebyla sjednána doložka EX Works, že místem plnění byl závod žalované a že vyrobené, avšak nikdy nedodané, cordury byly vadné. Připomněla, že od uzavřené objednávky následně dne [datum] odstoupila a že podle svého přesvědčení odstoupila řádně a včas. Žalovaná uvedla, že se nebude vyjadřovat k otázce započtení pohledávek, zdůraznila však, že z hmotněprávního hlediska k započtení nedošlo pro nedůvodnost žaloby. K jednotlivým argumentům doplnila, že objednávka datovaná [datum] uzavřena nebyla, což plyne i z provedených důkazů. Zdůraznila, že z výpovědi svědka Boniattiho vyplynulo pouze to, že písemné smlouvy byly asi uzavřené, že byly kolektivním dílem, nikoli že by potvrdil, že smlouvy byly uzavřeny nebo že by jejich text sám připravoval. V odstoupení od smlouvy ze dne [datum] jasně uvedla, že odstupuje od jediné smlouvy. Z výslechu svědka Boroně podle žalované jasně plyne, že objednávka byla pouze jedna. Je tedy nutné vycházet ze skutečnosti, že tato objednávka nikdy uzavřena nebyla v jakékoli formě. [adresa] plnění jediné objednávky z [datum] byl závod (resp. některé ze skladišť) žalované, čemuž odpovídala dohoda a následně aplikovaná zvyklost mezi oběma stranami. V rámci objednávky nebyla uzavřena doložka EX Works [adresa] dle obchodních podmínek INCOTERMS, jak nesprávně tvrdila žalobkyně ve svých žalobách. Žalovaná souhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že objednávka doložku INCOTERMS neobsahuje, nesouhlasila však, že by výraz „vyzvednutí“ použitý v objednávce svědčil o tom, že by místem plnění měl být závod žalobkyně. Z výpovědi svědka [Anonymizováno] podle žalované vyplývá, že pokud byla na konkrétní faktuře uvedena položka „dopravné“, dopravu ve vztahu k předmětné dílčí dodávce zajišťovala žalobkyně. Faktura č. [hodnota] vystavená žalobkyní dne [datum] na částku [částka] obsahovala položku dopravné ve výši [částka]; svědek [Anonymizováno] uvedl, že dopravu objednávala žalobkyně, proto nelze dospět k závěru, že ve vztahu k této dodávce bylo jako místo plnění sjednán závod žalobkyně. Proto podle žalované nelze aplikovat § 1955 o. z., místo plnění vždy byla sjednáno ad hoc a tímto místem plnění byl minimálně ve vztahu ke zboží, jehož cena je požadována žalobou, závod žalované. Pokud byla žalobkyně povinna zajistit dopravu zboží, byla by věc odevzdána kupujícímu předáním prvnímu dopravci k přepravě pro kupujícího, v této věci je však nesporné, že žalobkyně zboží dopravci nikdy nepředala. Povinnost předat zboží žalované nebyla splněna, i kdyby měla povinnost zjistit dopravu žalovaná. Žalovaná dále připomněla, že přílohou objednávky byly konkrétní technické parametry objednaných cordur, které měly být splněny, a obsahovaly mimo jiné technický požadavek týkající se minimální vodoodpudivosti ve stupni ISO 5 (100). Přesto vyrobené zboží tyto parametry nesplňovalo a kvalitativní nedostatek zboží byl zřejmý již z materiálového listu vystaveného samotnou žalobkyní. Proto nemohla být žalobkyně nucena, aby přijala něco jiného, než co přísluší k její pohledávce. Žalovaná rovněž brojila proti závěru, že práva z vadného plnění neuplatnila včas. Žalovaná měla zato, že byla oprávněna odložit prohlídku do doby, kdy je věc dopravena na místo určení, což se však nestalo, neboť doprava objednaného zboží nebyla nikdy realizována. Žalovaná proto nebyla až dosud povinna zboží prohlédnout a práva z vadného plnění jí zůstávají zachována. Nejpozději na jednání zástupců účastníků dne [datum] v Brně jasně uvedla, že nepřevezme žádné zboží, které nesplňuje sjednané technické parametry. Poté následovala několik měsíců trvající jednání o možné opravě vyrobeného zboží, některé úpravy byly skutečně provedeny (přetestování zboží, úprava materiálového listu), nebylo však dosaženo dostatečné kvality. Žalovaná dne [datum] od uzavřené smlouvy odstoupila. Žalovaná dále uvedla, že žalobkyně neměla právo na námitku, že právo z vadného plnění nebylo uplatněno včas, neboť vada byla důsledkem skutečnosti, o které žalobkyně jako prodávající v době odevzdání věci věděla nebo musela vědět, neboť údaje v materiálovém listě jsou uváděny na základě testování vlastní laboratoře žalobkyně. Nakonec žalovaná namítla, že žalobě by nemělo být vyhověno také proto, že minimálně část žalobou uplatněných pohledávek žalobkyně byla postoupena společnosti ČSOB Faktoring, a.s., a žalobkyně není aktivně legitimována k jejich případnému vymáhání.

8. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalované uvedla, že není důvodná námitka žalované o neuzavření smlouvy, neboť podle e-mailu jednatele žalované [tituly před jménem] [jméno FO] z [datum] je zřejmé, že v září 2022 žalovaná počítala s cenou za tkaninu Cordura 500, která byla obsahem objednávky z [datum]. Nesouhlasila se závěrem, že by místem plnění byl závod žalované, neboť podle žalobkyně z provedených důkazů včetně předmětných objednávek vyplývá, že cena tkaniny byla ujednána ve výši, která nezahrnuje náklady na dopravu tkaniny, neboť doprava byla odpovědností a nákladem žalované. Podle žalobkyně žalovaná mylně argumentuje tzv. materiálovým listem žalobkyně, neboť materiálové listy, bez ohledu na konkrétní objednávku odběratele, obecně garantují schopnost žalobkyně dodat typ tkaniny alespoň v kvalitě uvedené v materiálovém listě. Reálně však tyto hodnoty bývají vyšší, přičemž sama žalovaná si na vzorku odebraném z dříve dodané Cordury 500 ověřila, že skutečná hodnota požadovaného parametru je vyšší. Vada v dokumentaci byla žalobkyní na naléhání žalované odstraněna a dne [datum] žalobkyně vystavila upravený materiálový list a nejpozději [datum] ho doručila žalované (jejímu zástupci). Uvedené platí i pro požadavek na vodoodpudivost; žalobkyně uváděla v materiálovém listu vodoodpudivost stupně ISO 4 (90), skutečnou hodnotu je možné zjistit pouze otestováním vzorku odebraného z konkrétní role tkaniny určené pro žalovanou. Žalobkyně nesouhlasila ani s tvrzením žalované, že svá práva z vad oznámila včas; pokud žalovaná uvedla, že na jednání v Brně uvedla, že nepřevezme žádné zboží, které nesplňuje technické parametry, nelze tuto deklaraci kvalifikovat jako vytknutí konkrétní vady tkaniny. S výjimkou vady v dokumentaci týkající se garance pevnosti tkaniny v tahu v útku žádné prostřednictvím materiálového listu konkrétní vady nevytkla a ani vytknout nemohla, protože z důvodu nedostatku skladovacích kapacit odmítla tkaninu převzít. Tím sama znemožnila prohlídku tkaniny včetně případného zjištění jejích vad, pokud nějaké měla. Podobně se zachovala i u tkaniny uvedené ve faktuře č. [hodnota], kterou odmítla převzít, ačkoli neměla ani nemohla mít relevantní informace o tom, zda vady má či nikoli. Nakonec odmítla námitku žalované o nedostatku aktivní legitimace a uvedla, že žalovaná byla sice žalobkyní dne [datum] vyrozuměna o tom, že veškeré v budoucnosti vzniklé pohledávky byly postoupeny společnosti ČSOB Faktoring, a.s., však poté, co žalovaná odmítla uhradit fakturu č. [hodnota], oznámila ČSOB Faktoring, a.s., žalované, že tato pohledávka byla postoupena zpět na žalobkyni a že ji má uhradit na účet žalobkyně v oznámení uvedený.

9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání žalované bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadené části (výroky I. a IV. výslovně, výroky III. a V. jako výroky závislé podle § 206 odst. 2 věty druhé o. s. ř.) i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

10. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, na která pro stručnost odkazuje, podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování protokoly o zkouškách [právnická osoba].

11. Z protokolu o zkouškách ve zkušební laboratoři [právnická osoba]., ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že zkoušky byly provedeny v rozmezí dnů [datum] – [datum], byly testovány vzorky tkanin Cordura 1000 a Cordura 500, které vyrobila žalobkyně. Z výsledku zkoušek bylo zjištěno, že tkanina Cordura 1000, lot 30 barvy tmavozelená-olivová má pevnost v tahu ve směru podélném 3 800 N a příčném 3 500 N (dále jen směr podélný/směr příčný), lot 25 černé barvy pevnost v tahu 2 800 N/2 000 N, lot 19 barvy žlutopískové pevnost v tahu 2 800 N/2 000 N, u kategorie oleofobnost je uvedeno, že nevyhovuje minerálnímu oleji, u odolnosti proti povrchovému smáčení byl uveden stupeň 2, tkanina Cordura 500, lot 43 barvy tmavozelené-olivové pevnost v tahu ve směru podélném 2 400 N a v příčném 1 900 N, lot 36 barvy tmavozelené-olivové pevnost v tahu 2 500 N/2 000 N, lot 29 barvy černé pevnost v tahu 3 000 N/2 000 N, lot 32 barvy černé pevnost v tahu 2 900 N/2 400 N, lot 27 potisk pouštní pevnost v tahu 2 900 N/1 900 N, lot 6 potisk pouštní pevnost v tahu 2 900 N/2 100 N, lot 5 potisk lesní pevnost v tahu 2 900 N/2 100 N, u oleofobnosti byl uveden stupeň 6, u odolnosti proti povrchovému smáčení byl uveden stupeň 4 – 5.

12. Odvolací soud neprovedl důkaz zálohovou fakturou č. [hodnota], vystavenou [datum]; žalovaná jí chtěla prokázat své tvrzení o tom, že byla uzavřena pouze první ze smluv (objednávek), neboť další objednávka měla být uzavřena až poté a žádná další zálohová faktura nebyla vystavena. Odvolací soud v první řadě připomíná, že tato faktura nebyla navržena k důkazu v řízení před soudem prvního stupně, nicméně sjednání obou objednávek a jejich akceptace byly prokázány jinými v řízení provedenými důkazy, jak bude dále uvedeno v bodu 24. tohoto rozsudku, a vystavení pouze jedné zálohové faktury, resp. nevystavení další zálohové faktury, by samo o sobě tyto závěry nevyvrátilo.

13. Podle § 2079 odst. 1 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

14. Podle § 2087 o. z. prodávající kupujícímu odevzdá věc, jakož i doklady, které se k věci vztahují, a umožní kupujícímu nabýt vlastnického práva k věci v souladu se smlouvou.

15. Podle § 2088 o. z. prodávající splní povinnost odevzdat věc kupujícímu, umožní-li mu nakládat s věcí v místě plnění a včas mu to oznámí.

16. Podle § 2095 o. z. prodávající odevzdá kupujícímu předmět koupě v ujednaném množství, jakosti a provedení. Nejsou-li jakost a provedení ujednány, plní prodávající v jakosti a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy; jinak pro účel obvyklý.

17. Podle § 2099 odst. 1 o. z. je věc vadná, nemá-li vlastnosti stanovené v § 2095 a 2096. Za vadu se považuje i plnění jiné věci. Za vadu se považují i vady v dokladech nutných pro užívání věci.

18. Podle § 2103 o. z. kupující nemá práva z vadného plnění, jedná-li se o vadu, kterou musel s vynaložením obvyklé pozornosti poznat již při uzavření smlouvy. To neplatí, ujistil-li ho prodávající výslovně, že věc je bez vad, anebo zastřel-li vadu lstivě.

19. Podle § 2104 o. z. kupující věc podle možnosti prohlédne co nejdříve po přechodu nebezpečí škody na věci a přesvědčí se o jejích vlastnostech a množství.

20. Podle § 2111 o. z. neoznámil-li kupující vadu věci včas, pozbývá právo odstoupit od smlouvy.

21. Podle § 2112 odst. 1 o. z. neoznámí-li kupující vadu bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl při včasné prohlídce a dostatečné péči zjistit, soud mu právo z vadného plnění nepřizná. Jedná-li se o skrytou vadu, platí totéž, nebyla-li vada oznámena bez zbytečného odkladu poté, co ji kupující mohl při dostatečné péči zjistit, nejpozději však do dvou let po odevzdání věci.

22. Podle § 2112 odst. 2 o. z. k účinkům podle odstavce 1 soud přihlédne jen k námitce prodávajícího, že vada nebyla včas oznámena. Prodávající však nemá právo na námitku, je-li vada důsledkem skutečnosti, o které prodávající v době odevzdání věci věděl nebo musel vědět.

23. Odvolací soud v obecné rovině konstatuje, že soud prvního stupně na dostatečně zjištěný skutkový stav správně aplikoval ustanovení občanského zákoníku o kupní smlouvě a učinil odpovídající právní závěry.

24. S ohledem na odvolací námitky žalované odvolací soud v prvé řadě shodně jako soud prvního stupně konstatuje, že uplatněný nárok žalobkyně byl založen dvěma objednávkami žalované, které žalobkyně akceptovala, a na jejichž základě byla žalobkyně povinna dodat žalované objednané tkaniny Cordura 500 a Cordura 1000. Odvolací soud považuje za správné, že soud prvního stupně nevycházel pouze z izolované výpovědi svědka Boroně, ale i z ostatních provedených důkazů, včetně výpovědi svědka Boniattiho a [tituly před jménem] [jméno FO], kteří vypověděli, že obchodní vztah mezi účastníky byl založen na základě několika objednávek a na vícero objednávek odkazuje i e-mail ze dne [datum] shrnující výsledky jednání zástupců účastníků v Brně. Žalovaná ostatně skutečnost, že existovaly minimálně tyto dvě objednávky, nezpochybňovala ani při vzájemné komunikaci před podáním žaloby, když se v dopisu ze dne [datum] dovolávala toho, že Cordura 500 byla objednána v množství 7 000 m a 8 000 m (přičemž množství 7 000 m obsahuje objednávka z [datum] a množství 8 000 m objednávka z [datum], na tyto objednávky výslovně odkazovala a zasílala je v příloze), ani v průběhu řízení před soudem prvního stupně a jako obranu zpochybnění existence druhé z objednávek uplatnila až v závěru řízení. Shodně jako soud prvního stupně má odvolací soud za to, že součástí smluvních ujednání se nestaly podmínky INCOTERMS a že místem plnění byl závod žalobkyně, nikoli žalované. Tomuto závěru odpovídá nejen obsah provedených listinných důkazů, ale i výpovědi slyšených svědků, kteří po připomenutí obsahu objednávek uvedli, že doložka Ex – [adresa] znamenala, že žalovaná si měla zboží vyzvednout (svědek [Anonymizováno]), že se zboží dodávalo na rampu v [adresa] a žalovaná si ho měla vyzvednout (svědkyně [Anonymizováno]), že zboží bude vyzvedáno v [adresa] (svědek Boniatti); v rozporu s tím není ani výpověď svědka [tituly před jménem] [jméno FO], který uvedl, že když žalovaná dostala avízo, že je zboží připravené, zorganizovala vedoucí nákupu žalované dopravu k žalované, a ačkoli připustil, že dopravu mohla zajistit i žalobkyně, doplnil, že to záviselo na přístupnosti a výhodnosti dopravy. Na závěru o sjednání místa plnění v závodu žalobkyně nic nemění ani skutečnost, že některé z faktur zahrnují i cenu za dopravu, neboť s ohledem na shora uvedený obsah výpovědí jednotlivých svědků je zřejmé, že místo plnění bylo sjednáno v [adresa] a dopravu zajišťovala žalovaná (jak uvedl svědek [Anonymizováno] i svědek [tituly před jménem] [jméno FO]), případně její zajištění vyžádala od žalobkyně, pokud to bylo výhodnější, jak vyplynulo z výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO].

25. Pokud žalobkyně v odvolání namítala, že v případě zboží fakturovaného fakturou č. [hodnota] bylo povinností žalobkyně zajistit dopravu zboží do sídla žalované, nelze podle odvolacího soudu přehlížet, že žalovaná po oznámení, že zboží bude připraveno k expedici, požádala žalobkyni, aby zboží u ní zůstalo uskladněné z důvodů na straně žalované (obsazenost skladů žalované) po dobu třiceti dnů. I kdyby bylo v tomto konkrétním případě dohodnuto, že je žalobkyně povinna zboží přepravit do sídla žalované, byť tuto povinnost nelze dovodit pouze z toho, že na předmětné faktuře byl uveden údaj o ceně za dopravu, byla by následně tato dohoda modifikována požadavkem žalované na ponechání zboží v závodu žalobkyně. Žalovaná po uplynutí dohodnuté doby zboží sama nepřevzala, ani nevyzvala žalobkyni, aby splnila tvrzenou povinnost k přepravě zboží, ale odmítla zboží převzít a namítla nedostatky dodávky co do jejího rozsahu a kvality. Podle odvolacího soudu je tak správný závěr soudu prvního stupně o tom, že povinnost žalobkyně odevzdat zboží byla splněna jeho připravením v sídle žalobkyně a oznámením této skutečnosti žalované, nikoli jeho předáním prvnímu přepravci.

26. Odvolací soud se dále zabýval tvrzením žalované, že nebyla povinna zboží převzít pro jeho vady a že tuto skutečnost u žalobkyně včas uplatnila. Vyšel při tom ze zjištění, že žalobkyně oznámila žalované, že zboží uvedené ve faktuře č. [hodnota] bude expedováno, přičemž jak již bylo uvedeno, žalovaná požádala o jeho ponechání u žalobkyně po dobu 30 dnů. Žalovaná byla následně opakovaně vyzvána k převzetí zboží; dopisem z [datum] žalovaná sdělila, že zboží nebylo objednáno ve větším množství než vyplývá z objednávek z [datum] a [datum], a dále namítla neshodu technického parametru zboží v části pevnost tahu v útku, kdy objednána byla pevnost 1 900 N a v průvodním materiálovém listu bylo uvedeno 1 500 N. Pokud jde o uvedené námitky, odvolací soud má za to, že soud prvního stupně správně uzavřel, že výtka dodání (objednání) většího než smluveného objemu zboží nebyla důvodná, neboť dne [datum] odsouhlasil [tituly před jménem] [jméno FO] navýšení objemu dodávek tak, že bude dodáno navíc 63 000 m Cordury 500 v barvě. Otázka neshody technického parametru pevnosti v útku byla účastníky v uvedeném období rovněž řešena a vyřešena, jak vyplynulo z e-mailové komunikace účastníků, neboť žalovaná dokončení otevřených obchodních případů podmiňovala obdržením materiálového listu, který potvrdí požadovanou pevnost v tahu 1 900 N. Upravený materiálový list byl zástupci žalované dodán [datum], přičemž hodnota pevnosti v tahu 1 900 N u tkaniny Cordura odpovídá parametrům uvedeným v protokolu o zkouškách [právnická osoba]., ze dne [datum], podle kterých pevnost ve směru podélném činila u zkoumaných materiálů 2 700 N a ve směru příčném 2 000 N (a shodných hodnot bylo dosaženo i při testování tkanin typu Cordura 500, které si nechala provést žalovaná a které byly zachyceny v protokolu z [datum]).

27. V případě druhé z faktur (č. [hodnota]) bylo žalované připomenuto dne [datum], že již v březnu 2023 byla vyrozuměna o připravenosti dalšího zboží k odběru, žalovaná však e-mailem z [datum] sdělila, že má pokyn nic neřešit, neobjednávat a nedodávat. S ohledem na předchozí dohody žalobkyně vystavila dne [datum] fakturu č. [hodnota] a zaslala ji žalované, která následně souhlasila s odběrem 9 ks vzorků k přezkoušení, zboží však nepřevzala a cenu neuhradila ani po opakované výzvě; skutečnost, že fakturu nemůže uhradit, bez uvedení konkrétních důvodů, sdělila e-mailem z [datum]. Dne [datum] vyžádala žalovaná od žalobkyně zaslání objednávek včetně příloh a dne [datum] sdělila, že zaslané dokumenty budou použity k ověření výsledků. Současně uvedla, že potřebuje materiál vidět a na místě odebrat vzorky, přičemž následně e-mailem z [datum] k urgenci žalobkyně sdělila, že vzorky ještě proměřují. V návaznosti na toto prověřování však žádné konkrétní výtky k předmětné dodávce neoznámila.

28. Žalovaná se dovolávala toho, že zboží neodpovídalo svými technickými parametry tomu, co bylo mezi účastníky v objednávkách ujednáno a že to bylo zjevné již z materiálového listu vystaveného ke tkanině Cordura 500. Obecně platí, že kupující musí zjevnou vadu, kterou se rozumí vada, jejíž existence je kupujícímu zřejmá na první pohled nebo vada, kterou lze zjistit běžně prováděnými zkouškami, oznámit bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl při včasné prohlídce a dostatečné péči zjistit. Lhůta bez zbytečného odkladu je lhůtou krátkou, mělo by se však přihlížet k tomu, jak složité bylo vadu identifikovat, vyhodnotit, popsat apod., a začíná běžet i tehdy, pokud kupující neuskutečnil prohlídku včas nebo vůbec.

29. Soud prvního stupně podle odvolacího soudu správně uzavřel, že namítané vady nemohly být řádně vytčeny dopisem z [datum], jímž byla vytčena různobarevnost partií 900 m Cordury 500 k objednávce [IBAN] a dále dodávku 707,9 m Cordura 1000 černá namísto 1 000 m k objednávce [IBAN], neboť se jednalo o plnění jiné objednávky a šlo o dodávku, která netvoří předmět plnění projednávaného v tomto sporu. Za prokázání reklamace nyní řešeného zboží nelze ani podle odvolacího soudu považovat zápis z jednání zástupců účastníků v Brně dne [datum]. [tituly před jménem] [jméno FO] vypověděl, že reklamovali první dvě dodávky, věc vyřešili slevou a zboží si ponechali, což by odpovídalo řešení nedostatků vytčených v e-mailu ze dne [datum]; výhrady konkrétnějšího charakteru se týkaly pouze neshod o množství zboží, které mělo být dodáno, a tvrzených rozporů mezi materiálovým listem a požadavky dohodnutými v objednávkách, pokud jde o pevnost v tahu, hmotnost a formaldehyd. Ač nejsou stanoveny náležitosti pro oznámení vady, musí se jednat o právní jednání adresované prodávajícímu, kterým mu kupující sděluje existenci každé jednotlivé konkrétní vady věci, tedy nelze přisvědčit žalované, že lze vycházet již jen z jejího prohlášení, že nepřevezme žádné zboží, které nesplňuje sjednané technické parametry. Žalovaná se dále bránila tím, že další vady spočívaly v nedostatečné vodoodpudivosti a oleofobnosti tkanin a že tkaniny neodpovídaly požadavkům na barevnost, tyto vady však bez zbytečného odkladu u žalobkyně ani u jedné z dodávek neoznámila.

30. K námitce žalované je třeba uvést, že materiálový list skutečně deklaroval minimální stupeň vodoodpudivosti 4 u typu tkaniny Cordura 500, nebylo v něm však uvedeno, jaký konkrétní stupeň vodoodpudivosti má zboží, jehož zaplacení se žalobkyně domáhá v tomto řízení. Pokud jde o výsledky obsažené v protokolu o zkouškách, které byly provedeny v dubnu a květnu 2023, je po srovnání označených tkanin (lotů a barev) zřejmé, že se jednalo o jiné zboží, než bylo dodáváno a vyúčtováno spornými fakturami (neshodují se ve svém označení, navíc je zřejmé, že většina zboží, až na odebrané vzorky, zůstala u žalobkyně, vzorky pak byly odebrány až v době po vyhotovení uvedených protokolů) a nelze přehlédnout, že z e-mailové komunikace účastníků vyplynulo, že některé zboží bylo na základě objednávky žalované připraveno bez vodoodpudivé úpravy, což nebylo v rozporu s obsahem objednávek, které sice pracovaly s tím, že cena zahrnuje příplatek za zátěr a vodoodpudivou úpravu tkanin, ale počítaly s tím, že tyto úpravy nemusí být požadovány. Námitce žalobkyně, že materiálový list obsahuje pouze minimální zaručené hodnoty u jednotlivých typů tkanin a skutečné hodnoty jsou pak vyšší, odpovídá i v tomto případě skutečnost, stejně jako v případě pevnosti v tahu, že některé vzorky dle protokolu o zkouškách ze dne [datum] stupně 5 u vodoodpudivosti dosahovaly. Pokud jde o požadavky na barevnost tkanin, žalobkyně vycházela z výsledků laboratoře spektrální analýzy z [datum], podle kterých výsledky odpovídaly požadavkům norem ČOS (České obranné standardy) na výrobek. Podle odvolacího soudu nelze za této situace uzavřít, že by žalobkyně v době odevzdání věci věděla nebo vědět musela, že zboží má tvrzené vady, a proto jí právo namítat pozdní oznámení vady zůstalo zachováno. Pokud žalovaná neoznámila vady věci včas, neměla ani právo odstoupit od smlouvy.

31. Odvolací soud nepovažoval za důvodnou námitku žalované týkající se postoupení pohledávek, které jsou předmětem řízení, společnosti ČSOB Faktoring, a.s. Účastníci byli v řízení před soudem prvního stupně poučeni podle § 119a odst. 1 o. s. ř., žalovaná uplatnila toto tvrzení teprve v rámci svého odvolání, ač konstatovala, že informacemi o postoupení pohledávky disponovala již v řízení před soudem prvního stupně, tedy v rozporu s § 205a o. s. ř. Nad rámec uvedeného však lze uvést, že z provedených důkazů vyplynulo, že pohledávky z obou faktur k zaplacení uplatňovala i před zahájením soudního řízení vůči žalované sama žalobkyně a žalovaná její oprávnění požadovat zaplacení pohledávek nikdy nezpochybňovala, což odpovídá tvrzení žalobkyně, že žalované bylo zpětné postoupení pohledávky na žalobkyni oznámeno.

32. Teprve v odvolacím řízení také žalovaná uplatnila tvrzení, že nebyla realizována žádná doprava, za kterou by žalobkyně mohla účtovat částku [částka], která byla uvedena na faktuře č. [hodnota] (žalovaná v řízení před soudem prvního stupně uplatnila započtení vůči fakturou vyúčtované částce, aniž by kteroukoli z částek uvedených na faktuře sporovala), odvolací soud k této námitce rovněž nepřihlédl.

33. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud proto rozsudek soudu prvního podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, na jehož odůvodnění pro stručnost odkazuje.

34. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které spočívající v nákladech na zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna za dva úkony právní služby po [částka] podle § 6, 8 odst. 1, § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za účast na jednání u odvolacího soudu a vyjádření k odvolání, náhrada hotových výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu za každý z uvedených úkonů právní služby a náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši [částka], celkem [částka].

35. Lhůta k plnění je stanovena podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., platební místo podle § 149 odst. 1 o. s. ř.