o vypořádání společného jmění manželů

1. Okresní soud [adresa]-západ rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], přikázal ze zaniklého společného jmění manželů účastníků do výlučného vlastnictví žalovaného pozemek parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zapsaný v katastru nemovitostí u [právnická osoba] pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa]-západ, na LV č. [hodnota] (dále i jen „pozemek“ – výrok I.), pohledávku z titulu smlouvy o běžném účtu vedeném u [právnická osoba]. č. [č. účtu] a u [právnická osoba]. č. [č. účtu] (dále jen „účty žalovaného“ – výrok III.), obchodní podíl (dále i jen „obchodní podíl“) ve společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa] (dále jen „obchodní společnost“ nebo „společnost“ – výrok V.), a do výlučného vlastnictví žalobkyně pohledávku z titulu smlouvy o běžném účtu vedeném u [právnická osoba]. č. [č. účtu], č. [č. účtu] a o spořícím účtu č. [č. účtu] (dále jen „účty žalobkyně“ výrok IV.), oběma účastníkům k uhrazení rovným dílem dluh z hypotečního úvěru poskytnutého Hypoteční bankou, a.s. na základě smlouvy reg. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] (dále jen „hypoteční úvěr“ – výrok [jméno FO].), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílů částku [částka] do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok VI.), zamítl žalobu na vypořádání zisku z podnikání žalovaného jako podnikatele – fyzické osoby (výrok VII.) a zastavil řízení o vzájemné žalobě žalovaného na určení, že nemovitá věc na adrese [jméno FO] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], Italská republika, je ve spoluvlastnictví účastníků(výrok VIII.). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

(výrok IX.) a oběma účastníkům uložil, každému jednou polovinou, nahradit České republice na nákladech řízení státu [částka] na účet Okresního soudu [adresa]-západ do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok X.).

2. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že účastníci byli od [datum] do [datum] manželé. V katastru nemovitostí jsou zapsáni jako spoluvlastníci ve společném jmění manželů pozemku, jehož cena obvyklá je [částka]. Žalobkyně prodala smlouvou ze dne [datum] svoji bytovou jednotku za [částka], z kupní ceny byla připsána na účet žalovaného částka [částka] dne [datum], z účtu byla dne [datum] odčerpána částka [částka] s poznámkou „[právnická osoba].“ Smlouvou ze dne [datum] převzali účastníci hypoteční úvěr ve výši [částka], na který bylo po rozvodu manželství ke dni [datum] uhrazeno celkem [částka]. Žalobkyně zaplatila na splátkách celkem [částka]. Ke dni [datum] byly zůstatky na účtech žalovaného [částka] a [částka] a na účtech žalobkyně [částka], [částka] a [částka]. Žalobkyně odčerpala dne [datum] z účtu [částka]. Žalovaný je jednatelem a společníkem obchodní společnosti [právnická osoba]., hodnota obchodního podílu je [částka]; jako živnostník podnikal žalovaný před uzavřením manželství. Žalovaný disponuje finančními prostředky v hotovosti ve výši [částka], může využít zápůjčku od příbuzných ve výši přes [částka] a [částka] a od banky částku přesahující [částka].

3. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil vypořádání společného jmění manželů podle § 736, § 740, § 741 a §742 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Nemovité věci přikázal se souhlasem obou účastníků do výlučného vlastnictví žalovaného, který má prostředky na vyplacení vypořádacího podílu. Stejně jako obchodní podíl, neboť žalovaný je jediným společníkem obchodní společnosti. Pohledávky za bankami přikázal tomu z účastníků, na jehož jméno byly účty vedeny. Nesplacený hypoteční úvěr přikázal oběma účastníkům rovným dílem. Za odklon nepovažoval soud prvního stupně převod částky [částka] žalobkyní, neboť oba účastníci vybírali částky např. [částka] a šlo tak z obou stran o běžný způsob hospodaření. Z žalobkyní uplatněného vnosu ve výši [částka] z prodeje její bytové jednotky vypořádal soud jen částku [částka], převedenou s jednoznačným účelovým určením v blízké časové souvislosti po připsání kupní ceny na účet, před smísením výlučných prostředků s těmi ve společném jmění manželů. Další dostatečně identifikovatelné platby z účtu byly provedeny až se značným odstupem a po smísení s prostředky ve společném jmění, kdy nebylo možné určit, z jakých peněz byly které platby prováděny. Vypořádán byl i vnos žalovaného ze splátek hypotečního úvěru ve výši [částka] po odpočtu splátek žalobkyně ve výši [částka]. Soud prvního stupně nevypořádal podnik žalovaného, neboť vznikl již před uzavřením manželství účastníků. Hodnota společného jmění je [částka] ([částka] pozemek, [částka] účty účastníků, [adresa] Kč obchodní podíl), žalovanému se dostanou hodnoty ve výši [částka] (pozemek, obchodní podíl, účty žalovaného) a žalobkyni hodnoty ve výši [částka] (účty žalobkyně), na vyrovnání podílů by tak měl žalovaný zaplatit žalobkyni polovinu rozdílu, tedy [částka], po započtení vnosů [částka] ve prospěch žalobkyně a [částka] ve prospěch žalovaného činí vypořádací podíl [částka].

4. Řízení týkající se nemovité věci v Itálii soud prvního stupně zastavil podle čl. 24 nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech pro nedostatek pravomoci českého soudu.

5. O nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

6. O nákladech řízení státu pak podle § 148 odst. 1 o. s. ř., když státu vznikly náklady ve výši [částka] vyplacením znalečného a podle výsledku řízení jsou je účastníci povinni nahradit rovným dílem.

7. Proti tomuto rozsudku podali včas odvolání žalobkyně i žalovaný, oba výslovně jen proti výroku VI. Oba se domáhají jeho změny, žalobkyně v podobě zvýšení vypořádacího podílu a žalovaný jeho snížení.

8. Žalobkyně vytýká soudu prvního stupně, že neuznal její další vnos z kupní ceny za prodej její bytové jednotky ve výši [částka] a [částka] na zaplacení částí kupní ceny za automobil zn. Honda, a další částky na zaplacení např. motocyklu a dalších peněžitých vkladů do společnosti za účelem, který není žalobkyni znám. Peníze odčerpal žalovaný zejména formou výběrů z bankomatů a použil je na účely určené výhradně jím, na zaplacení nákladů spojených se stavebními úpravami domu, movitých věcí tvořících zařízení a vybavení domácnosti domu atd. Protože žalobkyně nemá listinné důkazy k prokázání čerpání jejích finančních prostředků k dispozici a s ohledem na "daňovou optimalizaci" jí není známo, jaký majetek žalovaný zahrnul do majetku společnosti, navrhla, aby byl k předložení listinných dokladů vyzván žalovaný, soud prvního stupně však její žádosti nevyhověl. Soud prvního stupně podle žalobkyně nesprávně postupoval i při zohlednění jejího vnosu ve výši [částka], který zohlednil jen jednou polovinou. Žalobkyně nesouhlasí ani se lhůtou plnění, za dostačující považuje lhůtu patnáctidenní, když žalovaný opakovaně v řízení tvrdil, že finanční prostředky na zaplacení vyrovnání bude mít k dispozici. Ty žalobkyně potřebuje, aby si zajistila náhradní bydlení za současné finančně náročné.

9. Žalovaný namítá, že nebylo prokázáno, že na druhou splátku automobilu zn. Toyota byly použity finanční prostředky z kupní ceny za bytovou jednotku žalobkyně. Peníze, které žalobkyně zaslala na účet žalovaného, byly použity na společné dovolené, opravu chrupu žalobkyně a rozmělnily se v rámci běžné spotřeby obou manželů. Pokud soud částku [částka] považoval za vnos žalobkyně na pořízení automobilu zn. Toyota, který byl zakoupen obchodní společností, nemůže současně přiznat žalobkyni podíl na společnosti, neboť tento automobil je spolu s motocyklem a automobilem zn. Honda jediným majetkem obchodní společnosti a žalobkyni by se tím uvedená částka nahradila dvakrát. Dále soudu prvního stupně vytýká, že chybně zahrnul do vypořádání i finanční prostředky na účtu u [právnická osoba]. ve výši [částka], který žalovaný používá v rámci podnikání jako osoba samostatně výdělečně činná a nejedná se tak o prostředky ve společném jmění manželů. A že nezahrnul k vypořádání splátku hypotéky za květen 2025. Na hypoteční splátky a pojistné žalobce zaplatil od dubna 2019, kdy žalobkyně opustila společnou domácnost, ke dni vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, částku [částka], která je jeho vnosem a měla by mu být celá žalobkyní nahrazena. Požaduje i zohlednění jako vnosu automobil zn. Seat, který koupil před uzavřením manželství.

10. V průběhu odvolacího řízení žalovaný uplatnil k vypořádání i splátky hypotečního úvěru, které zaplatil ke dni rozhodnutí odvolacího soudu.

11. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání žalobkyně a žalovaného byla podána proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadené části i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání obou účastníků jsou zčásti důvodná.

12. Řízení o vypořádání společného jmění manželů je řízením o určitém způsobu vypořádání vztahu mezi účastníky, který vyplývá z právního předpisu (srovnej § 153 odst. 2 o. s. ř., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný jako i dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz).

13. Rozsudek o vypořádání společného jmění manželů přezkoumá odvolací soud v celém rozsahu bez ohledu na vymezení předmětu odvolacího řízení odvolatelem, ledaže by snad odvolatel brojil jen proti lhůtě k plnění nebo proti výroku o náhradě nákladů řízení. To znamená, že v případě rozsudku o vypořádání společného jmění manželů se nelze odvolat jen proti některým výrokům o přikázání věcí ze zaniklého společného jmění manželů do výlučného vlastnictví některého z účastníků nebo jen proti výroku o zaplacení vypořádacího podílu, aniž by se předmětem odvolacího řízení staly všechny výroky rozsudku okresního soudu, jimiž došlo k vypořádání.

14. Ačkoliv tedy účastníci napadli z výroků, jimiž bylo vypořádáno jejich společné jmění, výslovně pouze výrok VI. rozsudku soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni na vypořádání částku [částka], napadli tím i výroky o tom, co mají účastníci ze společného jmění nabýt při jeho vypořádání (tedy i výroky I. až V.), nikoli tedy výrok VII. V tomto směru lze odkázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], který uvedl, že výrok o tom, co má nabýt jeden z bývalých manželů ze společného jmění manželů při jeho vypořádání, a výrok o pohledávce, kterou má na základě tohoto nabytí zaplatit na vypořádacím podílu druhému z bývalých manželů, jsou spjaté výroky, jeden z nich bez druhého ztrácí smysl a nemohou samostatně nabýt právní moci.

15. Odvoláním účastníků byly jako výroky závislé na napadeném výroku ve věci samé podle § 206 odst. 2 věty druhé o. s. ř. napadeny i výroky IX. a X. o nákladech řízení.

16. Nenapadený zůstal i výrok VIII. rozsudku, netýkající se vypořádání společného jmění manželů, podle § 206 odst. 2 věty první o. s. ř.

17. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která považuje za správná. Stejně jako soud prvního stupně nedoplňoval dokazování (pro nadbytečnost), když měl skutkový stav pro posouzení věci dostatečně zjištěn, jinými důkazy než dále uvedenými.

18. Odvolací soud zopakoval podle § 213 odst. 2 o. s. ř. důkaz výpisem z obchodního rejstříku společnosti, výpisem z účtů žalovaného a žalobkyně. Z těchto důkazů zjistil:

19. Z výpisu z obchodního rejstříku oproti soudu prvního stupně, že společnost [právnická osoba]. byla do obchodního rejstříku zapsána dne [datum].

20. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně u [právnická osoba]., že po [datum] zaplatila na hypoteční úvěr [částka] [datum], [datum], [částka] [datum], [datum] a [částka] [datum].

21. Z výpisu z účtu žalovaného u [právnická osoba]., č. [č. účtu], že dne [datum] byla na účet připsána z advokátní úschovy částka [částka], v té době byl zůstatek na účtu [částka]. Ke dni [datum] byl zůstatek [částka]. Na účet od 9. 3. do [datum] dále přišlo [částka] a odešlo [částka], od 13. 4. do [datum] přišlo [částka], odešlo [částka], od 9. 5. do [datum] přišlo [částka], odešlo [částka] (z toho dne [datum] bylo odesláno na účet [právnická osoba]. [částka]), od 11. 6. do [datum] přišlo [částka], odešlo [částka], od 13. 7. do [datum] přišlo [částka], odešlo [částka], od [datum] do [datum] přišlo [částka], odešlo [částka], od 13. 9. do [datum] přišlo [částka], odešlo [částka], od 15. 10. do [datum] přišlo [částka], odešlo [částka], od 12. 11. do [datum] přišlo [částka], odešlo [částka] (z toho [datum] na blíže nespecifikovaný účet [částka]), od 13. 12. do [datum] přišlo [částka], odešlo [částka], od [datum] do [datum] přišlo [částka], odešlo [částka] (z toho [datum] bylo poukázáno na účet [právnická osoba]. s poznámkou „honda“ [částka]), od 11. 2. do [datum] přišlo [částka], odešlo [částka] (z toho [datum] vybral žalovaný [částka]), od 11. 3. do [datum] přišlo [částka], odešlo [částka], od 15. 4. do [datum] přišlo [částka], odešlo [částka], od 13. 5. do [datum] přišlo [částka], odešlo [částka], od 13. 6. do [datum] přišlo [částka], odešlo [částka], od 15. 7. do [datum] přišlo [částka], odešlo [částka], od 13. 8. do [datum] přišlo [částka], odešlo [částka], od 11. 9. do [datum] přišlo [částka], odešlo [částka] (z toho dne [datum] odesláno na nespecifikovaný účet [částka]).

22. Odvolací soud doplnil podle § 213 odst. 4 o. s. ř. dokazování s ohledem na odstup času aktuální zprávou [právnická osoba]., z níž zjistil, že ke dni [datum] činí zůstatek na hypotečním úvěru [částka], do [datum] od [datum] bylo zaplaceno celkem [částka], dne [datum] bylo zaplaceno [částka] a po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně až do podání zprávy [částka]. Splátky v sobě zahrnují platbu hypotéky a pojištění úvěru.

23. A důkazy k prokázání aktuální solventnosti žalovaného. Z nich zjistil:

24. Z výpisu z účtu žalovaného u [právnická osoba]., že k [datum] zde byl zůstatek [částka].

25. Z výpisu z účtu [jméno FO] u [právnická osoba]., že k [datum] zde byl zůstatek [částka].

26. Z výpisu z účtu žalovaného u [právnická osoba]., že k [datum] zde byl zůstatek [částka].

27. Soud prvního stupně správně vypořádal zaniklé společné jmění manželů účastníků podle pravidel obsažených v § 742 o. z., jelikož manželství účastníků, a tím i jejich společné jmění, zaniklo dne [datum] (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod č. 63/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní).

28. K odvolacím námitkám účastníků odvolací soud uvádí:

29. Odvolací soud se především nezabýval požadavkem žalovaného na vypořádání jeho vnosu do společného jmění manželů v podobě automobilu zn. Seat a jeho splátek na hypoteční úvěr od rozchodu účastníků do rozvodu jejich manželství a ze dne [datum] (v podání ze dne [datum] zahrnul jen splátky zaplacené do tohoto podání), neboť tyto položky nebyly před soudem prvního stupně uplatněny k vypořádání, jde o nové nároky uplatněné v odvolacím řízení, které jsou nepřípustné podle § 216 odst. 2 o. s. ř., a proto k nim nelze za použití § 211 o. s. ř. podle § 41a odst. 3 o. s. ř. přihlížet. Nadto, i kdyby přípustné byly, jestliže se účastníkům dostalo při posledním jednání soudu prvního stupně poučení podle § 119a odst. 1 o. s. ř., byly by v odvolacím řízení nepřípustné jakákoli nová tvrzení k nim a důkazy na jejich prokázání [§ 205a písm. e) o. s. ř. a contrario)]. A v případě uvedených vnosů (vyjma splátky ze dne [datum]) by tyto byly uplatněny v rozporu s ustanovením § 741 o. z. až po třech letech od zániku společného jmění manželů (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

30. Odvolací soud rovněž nepřihlížel k tvrzení žalovaného, že zůstatek na jeho účtu ve výši [částka] je součástí jeho podniku, protože jde o podnikatelský účet, neboť s tímto tvrzením přes poučení podle § 119a odst. 1 o. s. ř. přichází žalovaný poprvé až v odvolání [§ 205a písm. e) o. s. ř. a contrario)].

31. Pokud jde o hypoteční úvěr, na ten bylo zaplaceno po rozvodu manželství účastníků do [datum] celkem [částka], z toho žalobkyní [částka], žalovaným [částka], a v odvolacím řízení žalovaným [částka] ke dni [datum], kdy podala odvolacímu soudu zprávu úvěrující banka. Dne [datum], kdy byl vyhlášen rozsudek, neměl již odvolací soud k dispozici aktuální informace, a jestliže žalovaný na hypoteční úvěr v mezidobí něco za žalobkyni zaplatil, může si to např. započíst na vypořádací podíl, který mu byl uložen k zaplacení žalobkyni. Nadto nelze přehlédnout, že k vypořádání lze zahrnout jako vnos již učiněnou platbu a při posledním jednání odvolacího soudu dne [datum] listopadová splátka zaplacena nebyla (banka inkasuje splátky k 15. dni v měsíci). Žalovaný tedy zaplatil na hypoteční úvěr podle provedených důkazů celkem [částka] a tato částka byla zohledněna jako jeho vnos do společného jmění manželů.

32. Soud prvního stupně nepochybil, jestliže vypořádal současně obchodní podíl ve společnosti wtbwervis s.r.o. i vnos žalobkyně do obchodního podílu. Jde totiž o dvě různé položky, které nelze zaměňovat jednu za druhou a nejde tak o totéž, jak se domnívá žalovaný.

33. Obchodní podíl nabyli účastníci za trvání manželství, a je tak podle § 709 odst. 1 o. z. součástí jejich společného jmění manželů. Uplatnila-li jej žalobkyně k vypořádání, je třeba jej vypořádat. Na jeho hodnotě [částka] se účastníci dohodli. Žalobkyně ze svých výlučných prostředků vložila do obchodního podílu částku [částka] (viz bod 35. odůvodnění tohoto rozsudku), tato částka tak ovlivnila hodnotu obchodního podílu, a je proto třeba ji vypořádat.

34. Co se týče vnosu žalobkyně do společného jmění, na účet žalovaného byla dne [datum] poukázána částka [částka] za prodej bytové jednotky ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Žalobkyně tvrdila, že uvedená částka byla použita na investice do stavebních úprav domu účastníků, na doplacení automobilu zn. Toyota, který byl majetkem společnosti, a do vybavení a zařízení domu. Při jednání dne [datum] však k poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. uvedla, že k tvrzeným vnosům nemá žádné další důkazy. Dříve označila jen výpisy z účtu žalovaného, na který byly její peníze připsány. Žalobkyně sice navrhovala, aby žalovaný předložil účetnictví společnosti, soud prvního stupě je však správně nevyžádal za situace, kdy žalobkyně ani nenavrhla žádné důkazy k prokázání toho, že vybavení a zařízení domu bylo vůbec kupováno (bez ohledu na to, zda případně bylo později vloženo do společnosti – zde nelze ani přehlédnout, že v průběhu řízení uvedla, že majetkem obchodní společnosti jsou jen tři motorová vozidla). A s investicemi do stavebních úprav domu účetnictví společnosti nijak nesouvisí. Nadto žalobkyně ani neprokázala, že by se v té době jakékoli stavební úpravy domu prováděly.

35. Pokud jde o účet žalovaného, na něm byl v den připsání peněz žalobkyně zůstatek [částka]. Na účtu docházelo k pohybu, kdy na něj pravidelně přicházela každý měsíc mzda minimálně ve výši [částka], případně další platby, a byly vybírány peníze z účtu, poukazovány peníze na jiné účty. Není tedy zřejmé, až na dále uvedenou výjimku, jak správně uzavřel soud prvního stupně, co bylo a z jakých prostředků hrazeno na účet obchodní společnosti, neboť v důsledku příjmů ze zaměstnání přicházela na účet pravidelně každý měsíc vysoká částka (minimálně [částka]). Žalobkyně přitom neví, z jakých prostředků, co bylo z účtu hrazeno, když tvrdí, že neví, jak žalovaný s jejími penězi nakládal, a žalovaný tvrdí, že peníze žalobkyně byly použity na běžné potřeby rodiny. Ke dni [datum], kdy byla z účtu žalovaného poukázána na účet společnosti částka [částka], by i v případě, že by z účtu od příchodu kupní ceny za prodej bytové jednotky žalobkyně ([datum]) bylo vše hrazeno z peněz žalobkyně a nikoli ze společných prostředků účastníků, mohla být celkem částka společných peněz [částka] (zůstatek [částka] + [částka] došlých od 9. 3. do [datum] + [částka] došlých od 11. 4. do 9. 5., resp. [datum]). Z toho je zřejmé, že na zaplacení částky [částka] (vztahující se k automobilu zn. Toyota) by účastníci neměli společné prostředky. Lze tak uzavřít, že jestliže tuto jednorázovou platbu žalovaný provedl, provedl ji z výlučných peněz žalobkyně, neboť jen ty mu umožnily doplacení automobilu skrze obchodní společnost. V případě převodu drobnějších částek na účet společnosti, ale i částky [částka] dne [datum] na blíže nespecifikovaný účet a částky [částka] dne [datum] na účet společnosti s poznámkou „honda“, by bylo na účtu dostatek společných prostředků, z nichž mohly být tyto platby provedeny. Odvolací soud proto stejně jako soud prvního stupně vypořádal jen vnos žalobkyně do společného jmění ve výši [částka].

36. Odvolací soud nemůže přisvědčit požadavku účastníků, aby jejich vnosy do společného jmění byly vypořádány tím způsobem, že jim bývalý manžel uhradí celou jimi do společného jmění vnesenou částku. Účastníci totiž vnesli své výlučné prostředky do společného jmění, čímž ho zhodnotili, příp. placením společného hypotečního úvěru ponížili jeho pasiva, a vnosem se jim tak dostává i na jejich podílu na vypořádávaném jmění více (resp. jsou i oni méně zatíženi dluhy). Jinými slovy, pohledávka toho z manželů, který ze svého výlučného majetku něco vynaložil na společné jmění, nesměřuje vůči druhému z manželů, ale vůči celé mase společného jmění, jehož hodnota je nižší o výši vnosu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

37. Vypořádávaná aktiva zaniklého společného jmění účastníků mají hodnotu [částka] (cena pozemku [částka] + hodnota obchodního podílu [částka] + zůstatky na účtech žalobkyně [částka] + zůstatky na účtech žalovaného [částka]). Při vypořádání je třeba zohlednit vnosy účastníků do společného jmění z jejich výlučných prostředků, žalobkyně [částka] a žalovaného [částka], které hodnotu společného jmění snižují. Tedy po odpočtu částek [částka] a [částka], zbývá hodnota [částka], z níž by při rovnosti podílů podle § 742 odst. 1 písm. a) o. z. náležely každému z účastníků hodnoty ve výši [částka]. Žalobkyni se dostává majetek ve výši [částka] spočívající v zůstatcích na jejích účtech a měla by obdržet svůj vnos, takže žalovaný by jí měl na vypořádání podílů vyplatit po zaokrouhlení [částka] (2 624 145,22 + 338 394 – 146 559,82). Žalovanému se dostává majetek ve výši [částka] (pozemek [částka] + obchodní podíl [částka] + zůstatky na účtech žalovaného [částka]), měly by se mu dostat jeho vnosy ve výši [částka], takže by měl žalobkyni vyplatit na vypořádání podílů po zaokrouhlení [částka] (2 624 145,22 + [částka] – [částka]). Do výše vypořádacího podílu se nepromítá hypoteční úvěr v nezaplacené výši, neboť byl k zaplacení uložen účastníkům rovným dílem.

38. Protože se odvolací soud při vyhlášení rozsudku dopustil početní chyby při počítání výše vypořádacího podílu, opravil ji podle § 164 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř.

39. Lhůtu k plnění stanovil odvolací soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že částku [částka], kterou má žalovaný zčásti sám a zčásti k dispozici od rodinných příslušníků na jejich účtech, uložil žalovanému zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a zbývající částku [částka] do dvou měsíců od právní moci rozsudku, aby měl žalovaný možnost zařídit si úvěr, který má přislíbený bankou. Odvolací soud neshledal důvod pro poskytnutí žalovanému delší lhůty k plnění za situace, kdy manželství účastníků je rozvedeno více jak pět let, žalovaný po tu dobu užívá společný majetek a pozemek získává rozhodnutím soudu. Na žalobkyni nelze spravedlivě požadovat, aby čekala na vypořádání delší dobu.

40. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku VI. podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílů [částka], z toho částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku a částku [částka] do dvou měsíců od právní moci rozsudku; v napadených výrocích I. až V. rozsudek jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

41. Po změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud za použití § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně a podle § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. rovněž o nákladech řízení odvolacího a rozhodl tak, že v obou řízeních nemá žádný z účastníků právo na jejich náhradu.

42. Odvolací soud vycházel ze stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23, uveřejněného jako i dále uvedené rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz, a uzavřel, že v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody. Ústavní soud dále uvedl, že v odůvodněných, a spíše výjimečných, případech lze některému z účastníků přiznat právo na náhradu nákladů podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť způsob vypořádání spoluvlastnictví závisí na úvaze soudu. Zvláštními okolnostmi konkrétního jedinečného případu mohou být např. obstrukční chování některého ze spoluvlastníků, nezájem o konstruktivní vyřešení věci nebo šikanózní výkon práva. Soud také může zohlednit, zda jde o řízení nalézací či odvolací. Uvedené závěry s ohledem na shodný charakter dopadají i na řízení o vypořádání společného jmění manželů (bod 46. citovaného nálezu, nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2148/23).

43. Odvolací soud neshledal v dané věci žádné zvláštní okolnosti, pro které by bylo možno přiznat náhradu nákladů řízení některému z účastníků. Tyto okolnosti nelze spatřovat v odlišných představách účastníků o obsahu a způsobu vypořádaní společného jmění. Navíc žádný z účastníků tuto náhradu ani nežádal.

44. O náhradě nákladů řízení, které vznikly v řízení před soudem prvního stupně státu, rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, odst. 2 a § 148 odst. 1 o. s. ř. Na znalečném bylo zaplaceno [částka] a na dalších nákladech státu [částka], celkem [částka], z toho [částka] bylo kryto zálohami zaplacenými účastníky a zbytek ve výši [částka] z rozpočtových prostředků soudu prvního stupně. Při stejném rozsahu úspěchu a neúspěchu obou účastníků v řízení byla každému z nich uložena povinnost k náhradě poloviny státem zaplacené částky, tj. [částka]. Pouze pro úplnost odvolací soud poznamenává, že zaplacená záloha vždy tvoří součást nákladů řízení účastníka, který ji uhradil. Tudíž ji nelze zohlednit (započíst) v rámci rozhodování o náhradě státem placených nákladů řízení.

45. Lhůta k plnění nákladů řízení státu byla stanovena podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud důvody.