o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 26. července 2021, č. j. 12 C 1/2021-83,

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 15 065 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Tvrdila, že účastníci jsou spoluvlastníky chovné feny [jméno] ze [obec], trpasličího drsnosrstého jezevčíka tetovací [číslo] ze které se [datum] narodila tři štěňata, která žalovaný v rozporu s původní dohodou účastníků prodal za celkem 36 000 Kč třetím osobám. Neplatnost kupních smluv nenamítala a požadovalo polovinu kupní ceny po odečtení nákladů vynaložených žalovaným ve výši 5 870 Kč. Žalovaný namítal, že žalobkyně ani neprojevila snahu podílet se na nákladech na poplatky ze psů, odměnu za krytí, vakcinaci štěňat a vystavení průkazů původu, proto se také rozhodl štěňata prodat. Namítal také, že žalobkyně v letech 2018 a 2019 sama prodala šest štěňat ze stejné chovné feny a s žalovaným se přes výzvu písemně nevyrovnala. Jako obranu proti návrhu žalobkyně uplatnil k započtení svou pohledávku na zaplacení celkem 32 500 Kč s tím, že jde o polovinu částky, kterou žalobkyně inkasovala za prodej pěti štěňat v roce 2018 a jednoho štěněte v roce 2019 (Fifi za 12 000 Kč, Fatty za 12 000 Kč, [příjmení] za 12 000 Kč, [jméno] za 11 000 Kč, štěně s číslem tetování [číslo] za 6 000 Kč a štěně s číslem tetování 99671 Kč za 12 000 Kč). K obraně žalovaného žalobkyně uvedla, že výtěžek z prodeje štěňat v roce 2018 a 2019 si účastníci okamžitě rozdělili, započítávanou pohledávku označila za nejistou (spornou). V části týkající se 940 Kč s příslušenstvím vzala v průběhu řízení žalobu zpět, neboť žalovaný uplatnil další náklady spojené s prodanými štěňaty, a to ve výši 1 880 Kč, které žalobkyně nerozporovala.

2. Okresní soud v Kolíně (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 125 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), zastavil řízení ohledně částky 940 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok II.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 26 764 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce (výrok III.).

3. Soud prvního stupně vyšel při svém rozhodnutí z následujících skutkových zjištění. Žalobkyně a žalovaný byli spoluvlastníky chovné feny [jméno] ze [obec], narozené [datum]. Z feny se dne [datum] narodila tři štěňata. Žalovaný prodal všechna štěňata třetím osobám za kupní cenu 12 000 Kč za štěně, ač byl s žalobkyní dohodnut na způsobu vypořádání štěňat tak, že žalobkyni předá polovinu narozených štěňat a případně ještě dojde k finančnímu vyrovnání. K obraně žalované soud prvního stupně uvedl, že žalovaný neprokázal existenci pohledávky vůči žalobkyni a své tvrzení uplatnil účelově až v průběhu řízení.

4. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle § 1140 a § 2991 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) a dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že žalovaný prodal tři společná štěňata třetím osobám, ač byl se žalobkyní dohodnutý, že jí jedno štěně přenechá, zaniklo spoluvlastnictví účastníků k těmto štěňatům a nelze je vypořádat. Na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, žalovaný je povinen toto bezdůvodné obohacení vydat, a to ve výši poloviny získané kupní ceny po odečtení nákladů, u kterých žalobkyně uznala, že je žalovaný vynaložil na péči o štěňata. Dále soud prvního stupně konstatoval, že žalobkyně má právo i na úrok z prodlení z přisouzené částky, a to ode dne následujícího po změně žaloby (od [datum]). Námitku započtení považuje soud prvního stupně za uplatněnou v rozporu s § 1987 o. z., a tedy nedůvodnou. Výrok II. rozsudku soudu prvního stupně nebyl odůvodněn, nákladový výrok odůvodnil soud prvního stupně plným úspěchem žalobkyně, která vynaložila náklady na soudní poplatek a právní zastoupení.

5. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Namítal, že soud prvního stupně neprovedl jím navržené důkazy, přesto uzavřel, že žalovaný neprokázal existenci pohledávky vůči žalobkyni. Žalovaný nesouhlasil s tím, že jeho obrana je účelová, neboť byla uplatněna až v průběhu řízení, a poukazoval na to, že z předložené výzvy je zřejmé, že svou pohledávku vůči žalobkyni uplatnil již [datum], tedy ještě před tím, než žalobkyně navrhla změnu žaloby na zaplacení peněžité částky. Soudu prvního stupně také vytýkal, že z odůvodnění rozsudku nelze zjistit, zda soud dospěl k závěru, že žalovaný pohledávky vůči žalobkyni nemá anebo je má, ale není možné je z důvodů uvedených v § 1987 o. z. započíst. Dodal, že rozchod účastníků probíhal dramaticky a původně neměl v úmyslu jakoukoli pohledávku vůči žalobkyni uplatňovat, svůj názor změnil až poté, co proti němu žalobkyně zahájila soudní řízení. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítne.

6. Žalobkyně k odvolání žalovaného uvedla, že uplatnila nárok z titulu spoluvlastnictví zvířete, včetně spoluvlastnictví štěňat. S posouzením nároku jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení nesouhlasí, rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé však považuje za správné. Akcentovala, že žalovaný ve svém odvolání nijak nezpochybnil závěry soudu prvního stupně o existenci pohledávky žalobkyně vůči žalovanému, přestože před zahájením řízení nijak nereagoval na výzvy žalobkyně a v průběhu řízení popíral spoluvlastnický režim fenky [jméno] ze [obec]. Námitka započtení byla podle žalobkyně uplatněna v rozporu s § 1897 o. z., a to vzhledem k nejistému charakteru uplatněné vzájemné pohledávky. Žalovaný pohledávku z prodeje štěňat z let 2018 a 2019 nemá; v té době vedli oba účastníci společnou domácnost a podíleli se na nákladech vedení společné domácnosti dohodnutým způsobem. V okamžiku ukončení společného soužití měl žalovaný vůči žalobkyni naopak dluh z titulu společného hospodaření, tento dluh sám žalovaný chtěl žalobkyni uhradit za přítomnosti Policie České republiky. Připomněla, že žalovaný ignoroval dohody uzavřené s žalobkyní ohledně držení jejich společné feny a o rozdělení štěňat narozených z jejich společné feny, tato štěňata zatajil a bez jejího vědomí prodal, ač věděl, že žalobkyně má dle uzavřené smlouvy právo na vydání sjednaného počtu štěňat, resp. na vypořádání celého vrhu. Navrhovala, aby byl rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrzen.

7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Výrok II. nebyl odvolacím soudem věcně přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

8. Žalovaný podáním ze dne [datum], označeným jako vzájemný návrh, požadoval, aby soud, pokud bude nárok žalobkyně shledán jako oprávněný, uložil žalobkyni zaplatit žalovanému částku 875 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od [datum] do zaplacení, a pro případ, že by návrhu žalobkyně vyhověno nebylo, aby jí bylo uloženo zaplatit částku 15 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení.

9. Podle § 97 odst. 1 o. s. ř. může žalovaný za řízení uplatnit svá práva proti žalobci i vzájemným návrhem.

10. Podle § 98 o. s. ř. je vzájemným návrhem i projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení, avšak jen pokud navrhuje, aby bylo přisouzeno více, než co uplatil žalobce. Jinak soud posuzuje takový projev jen jako obranu proti návrhu.

11. Podle § 216 odst. 1 o. s. ř. ustanovení § 92, 97 a 98 pro odvolací řízení neplatí. V odvolacím řízení nelze podle § 216 odst. 2 o. s. ř. uplatnit nový nárok.

12. Z uvedeného tedy vyplývá, že žalovaný nemůže za odvolacího řízení uplatnit svá práva proti žalobkyni vzájemnou žalobou, neboť se jedná o nový nárok, jehož přezkum je v odvolacím řízení vyloučen. Vzájemná žaloba uplatněná žalovaným za odvolacího řízení je úkonem, který nemá procesní účinky a jako k nepřípustnému procesnímu úkonu k němu proto odvolací soud nepřihlížel (§ 41a odst. 3 o. s. ř.).

13. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování ke správným skutkovým zjištěním, na které odvolací soud v plném rozsahu odkazuje. Je nesporné, že účastníci jsou spoluvlastníky chovné feny [jméno] ze [obec], a to každý jedné ideální poloviny.

14. Podle § 494 o. z. má živé zvíře zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor. Živé zvíře není věcí a ustanovení o věcech se na živé zvíře použije obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze.

15. Podle § 1073 o. z. plody, které vydává zvíře, náleží vlastníku zvířete.

16. Podle § 1120 odst. 1 o. z. se plody a užitky ze společné věci dělí podle poměru podílů. Podle odst. 2 téhož ustanovení dohoda spoluvlastníků určí, jak se naloží s plody a užitky ze společné věci, které nelze podle podílů rozdělit. Nedohodnou-li se spoluvlastníci, prodají se tyto plody a užitky vhodným způsobem a výnos se rozdělí podle podílů.

17. Podle § 1117 o. z. má každý spoluvlastník právo k celé věci. Toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka. Podle § 1122 o. z. podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci.

18. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

19. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Účastníci jsou spoluvlastníci chovné feny, štěňata z ní narozená se považují za plody společné věci. V řízení bylo prokázáno, že se účastníci jako spoluvlastníci fenky [jméno] ze [obec] dohodli, že v případě vrhu štěňat této feny si žalobkyně odebere polovinu narozených štěňat, při lichém počtu štěňat dojde k finančnímu vypořádání. Dne [datum] se narodila tři štěňata, k jejich rozdělení dle uvedené dohody nedošlo, neboť žalovaný prodal štěňata třetím osobám za kupní cenu 12 000 Kč za štěně. Žalobkyně kupní smlouvy, které žalovaný uzavřel bez dohody s ní, nenapadala, je jimi tedy rovněž vázána. Bez ohledu na předchozí dohodu tak žalobkyni v souladu s § 1120 o. z. vzniká právo na část výnosu z prodeje štěňat, a to ve výši odpovídající jejímu 50% podílu. Žalobou uplatněná částka takovou část výnosu nepřevyšuje.

22. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalobou uplatněné částky při jednání před soudem prvního stupně dne [datum], následujícího dne byl tak dluh splatný, a až od [datum] byl žalovaný v prodlení. Výši zákonného úroku soud prvního stupně určil v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

23. Shodně se soudem prvního stupně posoudil odvolací soud obranu žalovaného jako nedůvodnou, i když z jiných důvodů.

24. Podle § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle odst. 2 téhož ustanovení se započtením obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

25. Podle § 1987 odst. 1 o. z. jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Podle § 1987 odst. 2 o. z. pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

26. Podle § 553 odst. 1 o. z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

27. Žalovaný jako obranu proti návrhu uplatnil k započtení pohledávku vyplývající z nároku na vyrovnání kupních smluv za prodeje štěňat z předchozích vrhů. Tvrdil, že žalobkyně uzavřela šest kupních smluv a sama inkasovala finanční prostředky v celkové výši 65 000 Kč. Z tohoto důvodu ji vyzval k zaplacení částky 32 500 Kč a v řízení uvedl, že započítává svůj nárok na zaplacení částky 32 500 Kč vůči nároku žalobkyně ve výši 15 065 Kč.

28. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že při započtení více vzájemných pohledávek musí ten, kdo činí kompenzační úkon, určit, které pohledávky mají provedeným započtením zaniknout. Projev vůle směřující k započtení tedy musí být určitý do té míry, aby z něj bylo možné jednoznačně zjistit, které pohledávky a do jaké jejich výše započtením zanikají. U aktivně započítávaných pohledávek (těch, které započítávající strana použije k započtení), jejichž součet převyšuje pasivně započítávanou pohledávku (tu, proti které je započtení uplatněno), je tento požadavek splněn, jestliže kompenzační projev obsahuje prohlášení, v němž je určitě a srozumitelně určeno, které započítávané pohledávky, případně která jejich část, se uplatňuje k započtení (a tedy započtením zanikne). V opačném případě jde o právní jednání neurčité, a tedy zdánlivé ve smyslu ustanovení § 553 odst. 1 o. z., k němuž se ve smyslu ustanovení § 554 o. z. nepřihlíží; ani v režimu občanského zákoníku nelze uplatnit zásadu priority, tedy pravidlo pro zápočet platby při více peněžitých závazcích dlužníka, který neurčí, na který závazek plní, neboť započtení není jiným způsobem či formou splnění dluhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze 17. 8. 2020, sp. zn. 32 Cdo 565/2019, dostupný na [webová adresa], a judikaturu v něm citovanou).

29. V tomto případě částka 32 500 Kč, kterou žalovaný k započtení uplatnil, vyplývá ze smluv o prodeji štěňat v roce 2018 a 2019, jichž bylo podle tvrzení žalovaného uzavřeno celkem šest. Při uplatnění námitky započtení však žalovaný neurčil, z které konkrétní smlouvy pohledávku vůči nároku žalobkyně započítává a která pohledávka nebo její část započtením zanikne. Jde o neurčité právní jednání, k němuž odvolací soud nemohl přihlížet. Nezabýval se proto ani tím, zda žalovaný tvrzenou pohledávkou skutečně disponuje a zda nejde o pohledávku nezpůsobilou k započtení dle § 1987 o. z.

30. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil v části výroku I. týkající se úroku z prodlení za dobu od 26. 4. do [datum] tak, že žalobu v této části zamítl, a ve zbývající části výroku I. potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

31. Po změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně, to podle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 věta první o. s. ř.; v části odpovídající 6 % uplatněného nároku vzala žalobkyně žalobu zpět, a to nikoli pro chování žalovaného, kterým by po zahájení řízení její nárok nebo jeho část uspokojil, ve zbývající části byla v plném rozsahu úspěšná, neboť část zákonného úroku z prodlení, pro který byla žaloba zamítnuta, činí zcela zanedbatelnou část jejího nároku. Odvolací soud jí proto vůči žalovanému přiznal právo na náhradu 88 % nákladů, které v řízení před soudem prvního stupně vynaložila na zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a náklady právního zastoupení (odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 1 820 Kč dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 5, § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – převzetí a příprava, předžalobní výzva, žaloba, odměna advokáta za 4 úkony právní služby po 1 740 Kč dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu – 2x účast u ústního jednání, 2x vyjádření ve věci samé, odměna advokáta za 1 úkon právní služby ve výši 1 700 Kč dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu – účast u ústního jednání, 8 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, 12 půlhodin promeškaného času po 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu, cestovné právního zástupce z [obec] do [obec] a zpět, celkem 390 km osobním automobilem se spotřebou 6,3 l motorové nafty na 100 km, což při ceně této pohonné hmoty dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. ve výši 27,20 Kč za 1 l a základní náhradě dle citované vyhlášky ve výši 4,40 Kč za 1 km činí 2 384 Kč ( (6,3/100x27,20 + 4,40) x390), a náhrada ve výši 4 221,80 Kč odpovídající 21% sazbě daně z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalobkyně, podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.) Celkem náklady žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně činí 26 325,80 Kč, z toho 88 % představuje částku 23 166,70 Kč.

32. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.; v odvolacím řízení úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 4 840 Kč, které představuje odměna advokáta za dva úkony právní služby po 1 700 Kč podle § 6, § 8 odst. 1, § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu za vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu, 2 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 840 Kč.

33. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod, místo plnění bylo stanoveno dle § 149 odst. 2 o. s. ř.