o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. září 2021, č. j. 14 C 191/2010-280,

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 432 000 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení získaného užíváním budovy (objekt bydlení) [adresa] (dále jen„ dům“) na pozemku p. č. st. [číslo] a pozemků p. č. st. [číslo] a p. [číslo] v [katastrální uzemí] (dále jen„ nemovitosti“) bez právního důvodu v době od [datum] do [datum]. Tvrdila, že je výlučnou vlastnicí nemovitostí, nabyla je v nedobrovolné dražbě s účinností od [datum], nemovitosti však v žalovaném období užívala žalovaná, vyklidila je až 12. 4. 211.

2. Žalovaná namítala, že cena nemovitostí pro provedení dražby byla podhodnocena, žalobkyně je získala za 950 000 Kč, takže se bezdůvodně obohatila ve výši rozdílu mezi správně stanovenou cenou a uvedenou částkou, žalovaná započítává toto bezdůvodné obohacení proti nároku žalobkyně. Dále tvrdila, že dům nebyl dokončen a nebyl obyvatelný (nedokončené zábradlí, koupelna, chybějící okno, nefunkční kotel, chybějící kuchyňská linka), za nemovitost této úrovně by podle názoru žalované činilo nájemné výrazně nižší částku než 18 000 Kč. Žalovaná po dobu řízení o určení neplatnosti nedobrovolné dražby žila v dobré víře, že tato je neplatná a dům zůstává v jejich vlastnictví, nemovitosti po celou dobu ani neužívala. S Ing. [příjmení] žili od roku 2000 odděleně, žalovaná většinou pobývala s dcerou v domě svého bratra nebo u kamarádek, navíc mohla v domě používat pouze jednu místnost a WC, společně pak s Ing. [příjmení] užívali kuchyň a koupelnu, bývalý manžel v domě i podnikal, dosud v něm má uloženy své věci. Poukazovala i na to, že problémy vznikly kvůli dluhům Ing. [příjmení] z podnikání, na své závažné [anonymizováno] problémy a na to, že je zcela nemajetná, přesto splácí dluhy bývalého manžela.

3. Shora označeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalované povinnost zaplatit žalobkyni 432 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od [datum] do zaplacení do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), rozhodl, že se státu nepřiznává náhrada nákladů řízení (výrok II.), a že se žalobkyni nepřiznává náhrada nákladů řízení (výrok III.).

4. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně je na základě příklepu licitátora v nedobrovolné veřejné dražbě ze dne [datum] (dále jen„ nedobrovolná dražba“) výlučnou vlastnicí nemovitostí. Dům má garáž a dvě nadzemní podlaží s podkrovím, dispozičně je řešen tak, že se v 1. PP nachází kotelna, uhelna, chodba, komora, sušárna, dva sklady, garáž a schodiště, v 1. NP zádveří, hala, WC, kuchyň, spíž, zimní zahrada, pokoj, terasa a schodiště, v 2.NP pět pokojů, koupelna, WC a schodiště a v podkroví pokoj, WC a sklad. Výše obvyklého měsíčního nájemného činila ke dni [datum] částku 18 600 Kč (97 Kč za m² měsíčně), tato částka nezahrnuje poplatky za služby. Žalovaná nemovitosti užívala, vyklidila je a předala žalované včetně klíčů dne [datum]. Za období od [datum] do [datum] žalovaná za užívání nemovitostí žalobkyni nic nezaplatila, k zaplacení byla vyzvána.

5. Soud prvního stupně posoudil věc podle § 451 odst. 1, odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) za použití § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a uzavřel, že žalobkyně prokázala vlastnické právo k nemovitostem užívaným žalovanou bez právního důvodu nejméně ode dne [datum], a má tak právo na vydání bezdůvodného obohacení za toto užívání za období od [datum] do [datum] (24 měsíců před podáním žaloby) ve výši 432 000 Kč (nejméně 18 600 Kč měsíčně). Měl také za to, že žalobkyně mohla požadovat zaplacení celé žalované částky i jen pouze po žalované, neboť s již zemřelým Ing. [jméno] [příjmení] jsou solidárními dlužníky dle § 511 obč. zák. Námitky žalované ohledně nedokončenosti domu a jeho nezpůsobilosti k bydlení považoval soud prvního stupně za irelevantní, neboť nájemné určené znaleckým posudkem bylo dokonce vyšší než žalovaná částka. Kompenzační námitku žalované posoudil soud prvního stupně také jako nedůvodnou s tím, že není oprávněn posuzovat průběh nedobrovolné dražby a výši částky přiznané příklepem. Povinnost k zaplacení úroků z prodlení uložil soud prvního stupně žalované podle § 517 odst. 2 obč. zák. ve výši podle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Lhůtu k plnění delší tří dnů stanovil soud prvního stupně s ohledem na osobní poměry žalované [příjmení] invalidní důchodkyně. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 150 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), důvody zvláštního zřetele hodné spatřoval v invaliditě a nemajetnosti žalované s tím, že nepřiznání náhrady nákladů řízení by se nemělo negativně odrazit v majetkové sféře žalobkyně. Náhrada nákladů řízení státu nebyla přiznána z důvodu osvobození neúspěšné žalované od soudních poplatků.

6. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, jímž se domáhá jeho změny a zamítnutí žaloby. Namítala, že nebylo prokázáno, že by nemovitosti užívala, a že závazky vzniklé z užívání domu žalovanou a Ing. [příjmení] nemohou mít povahu solidárních závazků. V řízení stanovené nájemné je podle žalované nesprávné, údaje uvedené ve znaleckém posudku ohledně domu nejsou přesné (stropy v přízemí nejsou keramické, ale panelové, plynový kotel v 1. PP není od počátku funkční, v koupelně v 2. NP je pouze sprchový kout, nikoliv vana). Znovu poukazovala na dobrou víru ve vlastnictví nemovitostí, na svůj zdravotní stav a nemajetnost a na to, že důvodem problémů bylo podnikání manžela. Znovu také uvedla, že za nemovitosti byla zaplacena nepřiměřeně nízká cena. Požadavek žalobkyně na zaplacení nájemného ve výši 18 000 Kč měsíčně považuje za rozporné s dobrými mravy a lidskými právy. Dodala, že s Ing. [příjmení] nevedla již před rozvodem společnou domácnost, často přebývala v domě bratra či u kamarádek a v domě užívala jen jednu místnost a WC a spoluužívala kuchyň a koupelnu, ostatní prostory užíval Ing. [příjmení].

7. Žalobkyně označila odvolání za nedůvodné a účelové. Žalovaná od roku 2002 nikdy nenamítala, a to ani v řízení o vyklizení nemovitostí, že by je neužívala, trvalý pobyt jí byl dokonce zrušen až s účinností ode dne [datum], klíče od nemovitostí vydala až dne [datum]. Žalovaná brojí proti znaleckému posudku, ale výslech znalkyně nenavrhla, nikdy také nespecifikovala kompenzační námitku. Navrhovala, aby byl rozsudek soudu prvního stupně jako věcně i právně správný potvrzen.

8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Skutková zjištění soudu prvního stupně považuje odvolací soud za správná a v plném rozsahu na ně odkazuje.

10. Z obsahu spisu se dále podává, že žalobkyně se původně domáhala bezdůvodného obohacení ve výši 432 000 Kč za dobu od [datum] do [datum] za neoprávněné užívání nemovitých věcí proti žalované a Ing. [jméno] [příjmení], jejímu bývalému manželovi. Usnesením z [datum] bylo řízení proti Ing. [jméno] [příjmení], zemřelém [datum], zastaveno poté, co byla nařízena likvidace dědictví. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. 9. 2009, č. j. 30 C 71/2006-260, který nabyl právní moci [datum], byla zamítnuta žaloba žalované a Ing. [jméno] [příjmení] na určení, že je nedobrovolná dražba neplatná. Mezi účastníky bylo dále vedeno řízení o vyklizení nemovitostí, řízení bylo zastaveno z důvodu zpětvzetí žaloby učiněného po dobrovolném vyklizení a předání nemovitostí žalovanou dne [datum].

11. Podle § 3028 odst. 3, věta prvá, o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

12. Podle § 451 odst. 1, odst. 2 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, které odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

13. Podle § 458 odst. 1 obč. zák. musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.

14. Podle § 511 odst. 1 obč. zák. jestliže je právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, nebo účastníky dohodnuto, anebo vyplývá-li to z povahy plnění, že více dlužníků má témuž věřiteli splnit dluh společně a nerozdílně, je věřitel oprávněn požadovat plnění na kterémkoli z nich. Jestliže dluh splní jeden dlužník, povinnost ostatních zanikne.

15. Podle § 517 odst. 1, odst. 2 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

16. Podle § 580 obč. zák. mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení.

17. Žalobkyně byla vlastníkem nemovitostí od [datum], žalovaná nemovitosti užívala po celé žalované období, aniž měla k takému užívání právní důvod. Její případná dobrá víra v neplatnost dražby takový právní důvod (a ani rozpor výkonu práva žalobkyně s dobrými mravy) nezakládá. Žalovaná měla až do [datum] od nemovitostí klíče, žalobkyně nikoliv, žalovaná měla tedy do nemovitostí neomezený přístup, měla je k dispozici v celém rozsahu a bylo jen na její úvaze, do jaké míry se bude v nemovitostech zdržovat. V žalovaném období tedy opanovala nemovitosti v plném rozsahu, a je proto nerozhodné, pokud po určitou dobu pobývala u bratra a u kamarádek.

18. Rovněž závěr soudu prvního stupně o výši bezdůvodného obohacení je podle názoru odvolacího soudu správný, neboť vychází z v místě a čase obvyklé výše nájemného (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1332/2012, a ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5622/2015). S dispozičním řešením domu, jeho technickým stavem a vybaveností se znalkyně ve znaleckém posudku vypořádala a právě z důvodu jeho technického stavu a vybavenosti provedla korekci (snížení) nájemného ve vztahu k porovnávaným nemovitostem. Žalobkyní požadované bezdůvodné obohacení pak nelze považovat za odporující dobrým mravům, pro použití tohoto korektivu nebyl v řízení zjištěn žádný důvod. Žalobkyně naopak žádá nižší částku, než jaká vzešla z provedeného dokazování.

19. Soud prvního stupně správně posoudil i uplatněnou námitku započtení. Podstatou dražby je prodej dražené věci (zde nemovitostí) za nejvyšší podání, přičemž stanovení částky, od které bude dražba počínat, je věcí dražebníka, nikoliv vydražitele (žalobkyně). Veškerá případná pochybení týkající se nedobrovolné dražby měla a mohla být řešena v řízení o určení její neplatnosti, takové řízení však již bylo pravomocně skončeno zamítnutím žaloby. Neexistuje-li pohledávka namítané k započtení, nemohlo dojít k zániku žalobou uplatněné pohledávky započtením takové námitky ani z části.

20. Žalovaná již v řízení před soudem prvního stupně uplatnila tvrzení, ze kterých by bylo možné uvažovat o existenci dohody o způsobu a rozsahu užívání nemovitostí mezi ní a Ing. [příjmení]. Tvrdila totiž, že v domě užívala jen jednu místnost a WC a s Ing. [příjmení] spoluužívala kuchyň a koupelnu, ostatní prostory užíval Ing. [příjmení]). Odvolací soud proto poskytl žalované poučení podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. o povinnosti doplnit tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání uzavření dohody o takovém způsobu užívání a její realizaci v žalovaném období. Žalovaná v návaznosti na uvedené poučení tvrdila, že až do listopadu roku 2021 měl v nemovitosti složené věci bývalý manžel, žalovaná nebyla informována o průběhu dědického řízení a trvalý pobyt měla na adrese nemovitostí proto, že se„ neměla kam přihlásit“. Dále uvedla, že s bývalým manželem od roku 2001 nehospodařili, každý si zajišťoval své potřeby sám. Ing. [příjmení] hradil náklady domácnosti, žalovaná mohla užívat jednu místnost a spoluužívat kuchyň a koupelnu. Ing. [příjmení] měl v té době již jiné partnerky, v domě měl kancelář a věci k podnikání, v domě přespávali pracovníci jeho firmy, toto vše si řídil pouze bývalý manžel žalované. Žalovaná navrhla doplnění dokazování dotazem na živnostenský úřad o tom, jaké subjekty měly na adrese nemovitostí sídlo, dotazem na [anonymizováno] evidenci obyvatel, jaké osoby měly v nemovitostech trvalý pobyt, dále výslechem svého bratra a dcery, fotodokumentací z předání nemovitostí, předávacím protokolem, spisem ohledně řízení o rozvod manželství žalované a Ing. [příjmení], spisem ohledně řízení o úpravu poměrů jejich tehdy nezletilé dcery, spisem ohledně dědického řízení po Ing. [příjmení], dopisem Ing. [příjmení] jiné ženě z [datum], cestovní smlouvou týkající se pobytu v roce 2005 a potvrzením o úhradě cestovní kanceláři ze dne [datum].

21. Odvolací soud nedoplnil dokazování žalovanou navrženými důkazními prostředky. Tvrzení, která žalovaná po poučení ze strany odvolacího soudu uplatnila, nejsou ve vztahu k existenci dohody mezi ní a Ing. [jméno] [příjmení] o způsobu užívání nemovitosti žalobkyně, obsahu takové dohody a její realizaci relevantní, neboť existence dohody (projevené shodné vůle žalované a Ing. [příjmení] užívat nemovitosti popsaným způsobem) nebyla ani tvrzena.

22. Odvolací soud proto vyšel z toho, že dohoda o způsobu užívání nemovitostí žalobkyně nebyla uzavřena. Nebylo ani tvrzeno reálné rozdělení nemovitostí, i případné užívání nemovitostí více osobami by tak založilo jejich solidární odpovědnost poskytnout za užívání peněžitou náhradu, neboť to vyplývá z povahy plnění (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1941/2014, rozsudky ze dne 24. 10. 2002, sp. zn. 28 Cdo 542/2002, či ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 651/2017, rozhodnutí dostupná na [webová adresa]). Žalobkyně je proto oprávněna požadovat splnění žalované povinnosti po kterémkoliv z neoprávněných uživatelů, tedy i jen po žalované.

23. Z výše uvedeného je zřejmé, že soud prvního stupně rozhodl správně, když žalobě na vydání bezdůvodného obohacení vyhověl, a to včetně úroku z prodlení, který odpovídá zjištěné době prodlení a výši zákonného úroku dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Pochybení neshledal odvolací soud ani ve stanovení lhůty k plnění v délce 30 dnů, ani v nákladových výrocích II. a III. rozsudku soudu prvního stupně (výrok II. lze pouze považovat za nadbytečný). Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

24. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení plně úspěšná (odvolání žalované nebylo vyhověno) a odvolací soud již neshledal důvody pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. ve prospěch žalované. Ta totiž již z prvního rozhodnutí odvolacího soudu musela vědět, v čem tkví podstatné skutečnosti pro rozhodnutí ve věci, přesto je netvrdila a nedoložila, vyvolala odvolací řízení a ani v něm nevyvinula potřebnou aktivitu. Odvolací soud proto uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady, které v odvolacím řízení vynaložila na právní zastoupení (odměnu advokáta za čtyři úkony právní služby po 10 060 Kč podle § 6 odst. 1, § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve spojení s § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu – vyjádření k odvolání, vyjádření k doplnění tvrzení žalované a účast na dvou jednáních před odvolacím soudem, čtyři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a náhrada ve výši 8 702,40 Kč odpovídající 21% sazbě daně z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalobkyně, podle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem (po zaokrouhlení) 50 142 Kč.

25. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod. [obec] plnění náhrady nákladů řízení žalobkyni bylo stanoveno dle § 149 odst. 1 o. s. ř.