o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 2. července 2021, č. j. 21 C 89/2020-213,

1. Žalobce se domáhal vydání 20 skenerů typu„ 1PMC7596 - PYCSUQWA9WR + PinPad + tiskárna“ s evidenčními čísly: [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo]; a pro případ, že žalovaná nemá některý z těchto skenerů v držení, aby jí byla uložena povinnost zaplatit jejich cenu celkem 1 064 535 Kč (cenu každého z nich zvlášť specifikoval). Tvrdil, že účastníci spolupracovali od roku 2010, přičemž [datum] uzavřeli smlouvu o provozu dopravního prostředku, v níž sjednali, že žalobce za účelem plnění smlouvy pořídí na své náklady skenery. Žalobce tedy pořídil celkem 20 výše specifikovaných skenerů, a to jednak na základě smlouvy o operativním leasingu ze dne [datum] (skenery 18 až 20), jednak na základě kupních smluv uzavřených s [jméno] [příjmení] (skenery 15 až 17), dále dne [datum] s [jméno] [příjmení] (skenery 1 až 8) a s [jméno] [příjmení] (skener 14). Ke dni [datum] ukončila žalovaná s žalobcem spolupráci, avšak skenery (které předtím převzala do své dispozice) mu odmítla předat, přestože ji k tomu žalobce vyzval dopisem ze dne [datum]. Žalobce také tvrdil, že se skenery zacházel s péčí a opatrností, a proto předpokládá, že stále vykazují majetkovou hodnotu blížící se pořizovací ceně. Pokud mu žalovaná nabídla vydání skenerů, tak tyto nebyly ve stavu odpovídajícím tomu, v němž byly zadrženy. Všechny skenery převzal od řidičů žalobce dne [datum] technik žalované [jméno] [příjmení] v depu [obec].

2. Žalovaná namítala, že z důvodu nespokojenosti s úrovní služeb žalobce vypověděla s ním uzavřenou smlouvu o provozu dopravního prostředku, a to ke dni [datum], přičemž žalobce se v řízení vedeném před Okresním soudem Praha-východ pod sp. zn. 7 C 52/2020 domáhá určení, že vztah mezi účastníky nadále trvá. Ne všechny skenery, jejichž vydání se žalobce domáhá, byly kdy žalované předány, zbývající požadované skenery byla žalovaná připravena předat žalobci v areálu Depa [obec], žalobce o to však ve skutečnosti nemá zájem. V dopise ze dne [datum] žalovaná znovu nabízela předání skenerů, které od žalobce převzala, a dále i skenerů stejného typu a v počtu požadovaném žalobcem, ten na nabídku nereagoval. Dne [datum] byl pro žalobce připraven počet jím požadovaných skenerů ve funkčním stavu, žalobce je (až na tři kusy) odmítl převzít pro údajné vady a poškození, tj. neposkytl součinnost při řádně nabídnutém plnění. Skenery jsou připraveny k vyzvednutí, žalobce však na nabídky nereagoval. Žalovaná také poukazovala na nesrovnalosti v sériových číslech uvedených žalobcem v žalobě a ve výzvě ze dne [datum] a na nepřiměřenost žalobcem požadované a tvrzené ceny skenerů, neboť jsou zastaralé a jejich zůstatková hodnota je minimální, respektive nulová.

3. Žalobce vzal žalobu částečně zpět ohledně skenerů evidenční [číslo] to nikoli pro chování žalované v průběhu řízení, soud prvního stupně řízení v tomto rozsahu usnesením zastavil.

4. Shora označeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalované povinnost vydat žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku sedm kusů skenerů typu„ 1PMC7596 - PYCSUQWA9WR + PinPad + tiskárna“ s evidenčními čísly: [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] (výrok I.), žalobu o vydání devíti kusů skenerů typu„ 1PMC7596 - PYCSUQWA9WR + PinPad + tiskárna“ s evidenčními čísly: [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo], eventuálně zaplacení celkem 443.814 Kč zamítl (výrok II.), žalobce uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 21 780 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok III.) a ve stejné lhůtě České republice - Okresnímu soudu Praha-východ náhradu nákladů ve výši 990 Kč (výrok IV.).

5. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. Účastníci uzavřeli [datum] smlouvu o provozu dopravního prostředku. V jejím čl. 1 odst. 7 sjednali, že žalobce převezme skener, platební terminál a tiskárnu na základě„ Protokolu o předání“ podle přílohy [číslo] smlouvy s tím, že je povinen si tato zařízení obstarat na vlastní náklady a používat je na vlastní náklady po celou dobu smluvního vztahu mezi účastníky. Žalobce souhlasil s tím, že financování pořízení těchto zařízení bude prostřednictvím leasingu. Leasingové splátky bude hradit leasingové společnosti žalovaná a žalobce je následně povinen tyto částky žalované uhradit. Žalovaná nabyla držbu ke skenerům [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo]. Žalobce převzal dne [datum] od žalované skenery [číslo], [číslo] a [číslo], skenery [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] odmítl převzít, stejně tak odmítl převzít i další žalovanou předložené skenery s tím, že se nejedná o jeho zařízení. Všechny skenery předložené žalovanou žalobci dne [datum] byly otestovány jako funkční a ve stavu odpovídajícímu obvyklému opotřebení. Pro čtyři kusy skeneru Motorola MC7596 [číslo] dobíjecí zařízení k Motorola MC7596, plastová pouzdra k Motorola MC7596, [příjmení] karty, platební terminál Motorola a tiskárnu Zebra platí podmínky sjednané v čl. 1 odst. 7 smlouvy o provozu dopravního prostředku. Na základě smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi žalobcem jako nájemcem a [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], jako pronajímatelem, si žalobce mimo jiné pronajal čtyři kusy skenerů MC7596 a platební část skeneru s příslušenstvím. Období leasingu bylo stanoveno na 36 měsíců od [datum]. Žalobce vzal na vědomí, že leasingové splátky bude hradit žalovaná. Žalobce uzavřel [datum] s [jméno] [příjmení] kupní smlouvu o převodu tiskárny, PINPAD a skenovacího zařízení Motorola MC7596, a to [číslo] celkem za cenu 584 721 Kč, jež byla ke dni [datum] plně uhrazena. Žalovaná vypověděla [datum] smlouvu o provozu dopravního prostředku, výpovědní doba uplynula ke dni [datum]. Žalobce vyzval žalovanou dopisem ze dne [datum] k vydání 22 kusů skenerů specifikovaných výrobními čísly, žalovaná reagovala tak, že má většinu zařízení k dispozici, avšak nebyly jí odevzdány všechny žalobcem uváděné skenery, dopisem ze dne [datum] vyjádřila žalovaná připravenost vydat veškeré skenery, které jí byly žalobcem nebo jeho zaměstnanci předány, nedisponuje však všemi, o kterých to žalobce tvrdí. [jméno] [příjmení], pracující od roku 2017 pro žalovanou jako„ technik depa“, převzal od řidičů žalobce zařízení, která byla majetkem žalované, a to skenery typu Zebra TC56. Uvedená zařízení nahradila na konci roku 2019 starší typ Motorola. Jmenovaný poté, co žalobce skončil s prací pro žalovanou, připravil na pokyn svého zaměstnavatele pro žalobce cca 20 skenerů, nikdo je však nevyzvedl.

6. Soud prvního stupně naproti tomu neměl za prokázané, že se žalovaný stal vlastníkem skenerů [číslo] (tj. 12, 14 až 17 a 19 a 20) a že skenery [číslo] (tj. 5 až 7, 14 až 18 a 20) přešly do držby žalované.

7. Soud prvního stupně posoudil zjištění skutečnosti podle § 1040 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) a uzavřel, že s ohledem na neunesení břemene důkazního žalobcem co do nabytí jeho vlastnického práva ke skenerům [číslo] co do nabytí držby žalované ke skenerům [číslo] nejsou ohledně těchto věcí dány podmínky pro ochranu vlastnického práva žalobce reivindikační žalobou podle uvedeného zákonného ustanovení, proto žalobu v tomto rozsahu (tj. ve vztahu ke skenerům ad. 5, 6, 7, 14, 15, 16, 17, 18 a 20) zamítl. Soud prvního stupně ohledně těchto skenerů neshledal ani důvody pro možnost vyhovět eventuálnímu petitu (požadavku na zaplacení celkem 443 814 Kč), neboť při neprokázání vlastnického práva, respektive držby žalované, nemůže žalobci svědčit ani právo na náhradu škody. Ve vztahu ke skenerům [číslo] soud prvního stupně žalobě vyhověl, neboť bylo prokázáno, že je žalobce jejich vlastníkem a že jsou tato zařízení v držení žalované.

8. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 a § 143 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Zohlednil připravenost žalované vydat žalobci skenery, jež má v držení, k čemuž byla ochotna ještě v době před podáním žaloby, naproti tomu žalobce většinu z nich odmítl převzít. Soud prvního stupně proto přiznal žalované plnou náhradu nákladů řízení, které spočívají v odměně advokáta za10 úkonů právní služby po 1 500 Kč a v paušální náhradě za těchto 10 úkonů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhradě 21% daně z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalované plátcem, podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Soud prvního stupně dále rozhodl o náhradě nákladů řízení státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř.. Náhradu nákladů spočívajících ve svědečném pro [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] v celkové výši 990 Kč uložil k zaplacení žalobci.

9. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti výroku II., podal žalobce včasné odvolání, v němž namítal, že závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobce neprokázal vlastnictví či držbu žalované k některým skenerům považuje za nesprávný. Podle názoru žalobce bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce měl řadu zaměstnanců, kteří využívali v rozhodném období skenery typu Motorola, o něž v řízení šlo, a jež byly bez výjimky ve vlastnictví žalobce. Skutečnost, že vyslechnutí svědci nebyli schopni specifikovat čísla jednotlivých skenerů, nemůže být v neprospěch žalobce, při zohlednění všech důkazů ve vzájemné souvislosti bylo na místě vyhodnotit jeho nárok jako důvodný. Soud prvního stupně také učinil závěr o neunesení břemene důkazního přesto, že neprovedl úplné dokazování a nevyslechl svědky [příjmení], [jméno], [příjmení] a [příjmení]. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

10. Žalovaná se vyjádřila k odvolání žalobce tak, že rozsudek soudu prvního stupně považuje za věcně správný a navrhuje jeho potvrzení. Dále poukázala na to, že žádný z vyslechnutých svědků neztotožnil používané skenery s těmi, jejichž čísla žalobce specifikoval, stejně tak z žádného důkazního prostředky neplyne, že by žalobce (či jeho zaměstnanci) kdy předali žalované skenery, ohledně nichž tato od počátku tvrdí, že je nemá v držení. Soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování, vyvinul nadstandardní aktivitu, aby zajistil provedení žalobcem navržených důkazů, přestože žalobce neposkytl o některých ze svědků ani základní údaje. Žalovaná upozornila i na jednání žalobce před podáním žaloby i v průběhu řízení spočívající v tom, že smírné jednání odmítal, nabídnuté plnění bez racionálního důvodu nepřevzal, naopak spor bezdůvodně eskaloval. Žalovaná taktéž požadovala náhradu nákladů odvolacího řízení.

11. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Výrok I. nebyl odvolacím soudem přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

12. Skutková zjištění soudu prvního stupně považuje odvolací soud za správná a v plném rozsahu na ně odkazuje. Odvolací soud doplnil dokazování výslechem svědka [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a listinnými důkazy. Ani těmito důkazy však nebylo prokázáno tvrzení žalobce, že žalovaná disponuje všemi skenery označenými v žalobě. [příjmení] [příjmení] vypověděl, že v letech 2013 – 2017 pracoval pro žalovanou jako dispečer, od žalobce nikdy žádné skenery nepřebíral, větší množství skenerů nikdy nepřebíral ani od jiné osoby, která by toto předání měla jménem žalobce zprostředkovat, skenery přebíral pouze v jednotlivých případech od řidičů, kteří pro žalobce jezdili, s tím, že tyto skenery se dávaly přes noc nabít na dispečink, pokud řidič neměl nabíječku, evidence nebyla vedena, na skeneru byl štítek s linkou či jménem řidiče; svědek nebyl schopen říct, jaké typy skenerů se používaly v době, kdy pracoval pro žalovanou, věděl jen, že se jednalo o starší a novější typ; svědek taktéž neměl informace o okolnostech ukončení vztahu mezi účastníky, neví nic o tom, že by žalovaná nějak nakládala se skenery od žalobce a co se s nimi stalo. [jméno] [příjmení] vypověděl, že pro firmu žalobce„ jezdila“ do roku 2015 cca dva roky firma manželky svědka, neví nic o tom, že by žalobce předával žalované jakékoliv skenery, zásilky se musely skenovat, ale za uvedenou dobu se používaly asi tři typy, měnilo se to; svědek nikdy nebyl přítomen u toho, kdy žalobce či někdo jeho jménem předával žalované větší množství skenerů než jeden kus, to se dělo tehdy, když se skenery dávaly na nabíječku k žalované, nechávaly se tam takto přes noc, maximálně přes víkend; svědek nezná žádná fakta o ukončení vztahu mezi účastníky, donesly se k němu jen nějaké zvěsti, neví nic o existenci sporu mezi účastníky ohledně skenerů.

13. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2021, č. j. 21 Co 127/2021-71, bylo v odvolacím řízení prokázáno, že byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Praha-východ, jímž byla zamítnuta žaloba na ochranu osobnosti, kterou se žalobce po žalované domáhal omluvy za pořízení videonahrávky ze schůzky dne [datum] v provozovně žalované [příjmení] [jméno]. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 24. 8. 2021, č. j. 7 C 52/2020-75, bylo v odvolacím řízení prokázáno, že žaloba na určení, že vztah mezi žalobcem a žalovanou založený smlouvou o provozu dopravního prostředku ze dne [datum] trvá, byla zamítnuta.

14. Výslech svědka [jméno] [příjmení] nebylo možno provést, neboť ten se v jediném známém bydlišti nezdržuje, svědka [ulice] neoznačil žalobce přes výzvu a poučení odvolacím soudem tak, aby bylo možné svědka ztotožnit.

15. Zamítavým výrokem II. bylo rozhodnuto také o skeneru označeném výrobním [číslo] cenou 64 969 Kč. Tento skener byl v žalobě (a ve všech dalších podáních žalobce) uváděn pod pořadovým [číslo] také (s totožným označením) pod pořadovým [číslo] O skeneru s výrobním [číslo] bylo rozhodnuto také vyhovujícím výrokem I. rozsudku soudu prvního stupně, který nabyl právní moci, důvodnost žaloby ve vztahu k tomuto skeneru proto již nelze v odvolacím řízení přezkoumat.

16. Závěry soudu prvního stupně týkající se ostatních movitých věcí označených v zamítavém výroku II. rozsudku soudu prvního stupně považuje odvolací soud za správné. Odvolací soud se dále plně ztotožňuje jak se skutkovými, tak i s právními závěry soudu prvního stupně. Pokud žalobce označil věci, jejichž vydání se domáhá, konkrétními čísly, tak na sebe vzal povinnost prokázat (a zároveň i riziko, že důkazní břemeno neunese), že právě a jedině tyto konkrétní věci nabyl do vlastnictví, a že (současně) má žalovaná tyto konkrétní věci v držení. Zjištění, že žalobce používal skenery typu Motorola, že takové skenery používali při činnosti pro žalovanou na základě smlouvy ze dne [datum] řidiči žalobce, a že žalovaná (což sama potvrzuje) má některé z nich stále v držení, nemůže vést k závěru, že je žalobce vlastníkem a žalovaná držitelem ostatních žalobcem zcela konkrétně identifikovaných skenerů. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku nejen srozumitelně vylíčil, jak provedené důkazy hodnotil, ale také jasně popsal, z jakého důvodu neprovedl další žalobcem navržené důkazy. Nabytí a (nebo) držba skenerů s výrobními čísly uvedenými v zamítavém výroku II. rozsudku soudu prvního stupně žalovanou nebyly prokázány ani po doplnění dokazování v odvolacím řízení. Jiné důkazy k prokázání takového tvrzení, které by bylo možné provést, žalobce neoznačil.

17. Podle § 1012 věta první o. z. vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Podle § 1040 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

18. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

19. Žalobce se domáhá vydání movitých věcí (skenerů s konkrétními výrobními čísly), neprokázal ale, že by byl vlastníkem skenerů [číslo] že skenery [číslo] žalovaná někdy zadržovala. Soud prvního stupně proto postupoval správně, když žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl, a to i v části týkající se eventuálního požadavku na zaplacení ceny těchto skenerů pro případ, že nebude možno uložit jejich vydání. Nebylo-li totiž prokázáno porušení vlastnického práva žalobce k výše specifikovaným movitým věcem ze strany žalované, nepřichází v úvahu ani právo na náhradu škody způsobené porušením vlastnického práva žalobce.

20. Ze všech výše uvedených důvodů změnil odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v části výroku II. týkající se návrhu na vydání skeneru [číslo] či eventuálně zaplacení 64 969 Kč tak, že o vydání této movité věci eventuálně zaplacení 64 969 Kč se nerozhoduje; ve zbývající části výroku II. rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný.

21. Po změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a podle § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. také o nákladech řízení odvolacího. Žalovaný byla i po změně rozsudku soudu prvního stupně plně procesně úspěšná, neboť žaloba byla z větší části zamítnuta a v části, ve které žalobce uspěl, nezavdala svých chováním příčinu k podání návrhu na zahájení řízení. Nepeněžitý dluh totiž dlužník v souladu s § 1955 odst. 1 věta první o. z. plní v místě svého bydliště nebo sídla a podle § 1968 věta druhá o. z. dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Bylo prokázáno, že skenery označené ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně nebyly žalobci vydány jen pro nedostatek jeho součinnosti. S vydáním skenerů, pro které byla žaloba v průběhu řízení vzata zpět, nebyla žalovaná v prodlení. Odvolací soud proto podle § 142 odst. 1, § 146 odst. 1 a 2 a § 143 o. s. ř. přiznal žalované náhradu nákladů řízení, jejíž výši soud prvního stupně správně určil. Na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně lze proto v tomto směru zcela odkázat. O náhradě nákladů státu vzniklých v řízení před soudem prvního stupně a správně vypočtených soudem prvního stupně bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení plně neúspěšná (jejímu odvolání nebylo vyhověno), odvolací soud jí proto uložil povinnost nahradit žalované náklady, které v odvolacím řízení vynaložila na právní zastoupení (odměnu advokáta za tři úkony právní služby po 1 500 Kč dle § 6 odst. 1, § 9 odst. 1 zástupce podle § 7 bod 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve spojení s § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu – vyjádření k odvolání, 2x účast na jednání před odvolacím soudem, tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a náhrada ve výši 1 134 Kč odpovídající 21% sazbě daně z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalované, podle § 137 odst. 3 o. s. ř.) celkem 6 534 Kč. Stát vynaložil v odvolacím řízení náklady na svědečné svědka [příjmení], výše těchto nákladů nebyla v době vyhlášení rozsudku odvolacího soudu známa. Podle § 148 odst. 1 a § 155 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto o základů náhrady nákladů řízení, a to tak, že povinnost k náhradě v plné výši byla uložena procesně neúspěšnému žalobci.

23. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod. [obec] plnění náhrady nákladů řízení žalované byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř.