o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 22. července 2021, č. j. 4 C 201/2020-232, ve znění usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 6. září 2021, č. j. 4 C 201/2020-251,

1. Okresní soud v Benešově (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zastavil řízení o návrhu žalobců, aby soud zřídil služebnost nezbytné cesty za účelem vjezdu a výjezdu u garáže žalobců, která je součástí domu [adresa], který je součástí pozemku žalobců parc. [číslo] ve prospěch pozemku parc. [číslo] k tíži pozemku parc. [číslo] oba v katastrálním území Benešov u Prahy (výrok I.), zamítl žalobu, jíž se žalobci domáhali zřízení služebnosti nezbytné cesty za účelem zajištění údržby a oprav jímky nacházející se částečně na pozemku žalobců parc. [číslo] částečně na pozemku žalované parc. [číslo] za účelem zjištění stavu naplněnosti jímky a zajištění likvidace odpadních vod z jímky, vše ve prospěch pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], a to k tíži pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], v rozsahu dle geometrického plánu, za jednorázovou úplatu (výrok II.), a uložil žalobcům povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 71 148 Kč k rukám jejího zástupce (výrok III.).

2. Soud prvního stupně vyšel při svém rozhodnutí z následujících skutkových zjištění. Žalobci jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], v [katastrální uzemí]. Odpadní voda z domu žalobců je odváděna do jímky, která z části zasahuje na pozemek žalované parc. [číslo]. Přístup k jímce je možné realizovat z pozemku žalobců, avšak pouze přes pozemek žalované se lze dostat ke vstupu do jímky. Umístění jímky a jejího víka je neměnné od roku 1987, jímka byla vybudována v rámci přestavby bývalého mlýna na rekreační objekt v souladu s projektovou dokumentací Ing. Arch. [jméno] [příjmení], která byla schválena dne [datum] Městským národním výborem v [obec] a povolena k užívání kolaudačním rozhodnutím ze dne [datum]. V minulosti bylo žalobcům umožněno vstupovat na pozemek žalované brankou, aktuálně je jim v přístupu bráněno. Soud prvního stupně zjistil, že ke stavbě jímky na cizím pozemku nebyl dán souhlas předchůdkyní žalované.

3. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle § 1029 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Dospěl k závěru, že jímka byla postavena na pozemku žalované (na cizím pozemku) neoprávněně, neboť předchůdkyní žalované nebyl dán souhlas s jejím vybudováním. Zřízení nezbytné cesty je výjimečným institutem, který soud povolí pouze za splnění zákonných podmínek, a to pouze ke stavbě oprávněně zřízené na cizím pozemku. Podle soudu prvního stupně není možné návrhu žalobců vyhovět, neboť tato nezbytná cesta nesplňuje zákonné podmínky pro její zřízení, když si žalobci, resp. jejich právní předchůdci, způsobili nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti nebo úmyslně (§ 1032 odst. 1 o. z.). Dále při svém rozhodování zohlednil i to, že žalobci mají k jímce přístup i ze svého pozemku, ač ztížený. Pokud jde o výrok I. rozsudku, soud prvního stupně řízení částečně zastavil z důvodu zpětvzetí žaloby ohledně zřízení služebnosti nezbytné cesty za účelem vjezdu a výjezdu u garáže žalobců. Nákladový výrok soud prvního stupně odůvodnil plným procesním úspěchem žalované, která vynaložila náklady na právní zastoupení advokátem.

4. Proti tomuto rozsudku podali žalobci včasné odvolání. Namítli, že soud prvního stupně nezjistil úplně skutkový stav, neboť neprovedl žalobci navržené důkazy a v rozsudku neprovedení důkazů nijak neodůvodnil a s jejich neprovedením se nevypořádal. Soud prvního stupně nezjistil skutečný a přesný přesah jímky žalobců na pozemek žalované parc. [číslo] historické skutečnosti a právní režim týkající se evidence pozemku nyní označovaného jako parc. [číslo] s tím související následky, ani míru ztížení přístupu žalobců k jímce z jejich pozemku, resp. nemožnost přístupu žalobců k jímce z jejich pozemku, nezjistil reálný stav věci na místě samém. Dále žalobci uvedli, že soud prvního stupně nesprávně uzavřel, že nebyl udělen souhlas předchůdkyně žalované ke stavbě jímky. Dle přesvědčení žalobců však nelze vyloučit, že jímku bylo dle tehdy účinné úpravy možné postavit i bez souhlasu podle § 58 odst. 4 zákona č. 50/1976 Sb. Žalobci však mají za to, že souhlas se stavbou jímky byl ze strany předchůdkyně žalované udělen, což plyne ze zápisu z jednání v kanceláři odboru výstavby Městského národního výboru v [obec] ze dne [datum], který podle žalobců dokládá, že se stavbou jímky souhlasila, jinak by proti ní aktivně brojila, stejně jako proti stavbě terasy, a následně z dlouhodobého chování předchůdkyně žalované i žalované samotné po dobu více než 30 let, které strpěly část jímky na pozemku parc. [číslo]. V době jednání dne [datum] byla předchůdkyně žalované seznámena se skutečností, že součástí úprav bývalého mlýna má být i vybudování bezodtokové jímky, přičemž situování této jímky, tedy i její přesah na pozemek dnes evidovaný jako parc. [číslo] bylo zřejmé z výkresu [číslo] projektové dokumentace. Stavba jímky tak byla podle žalobců zrealizována se souhlasem předchůdkyně žalované. Pokud se soud prvního stupně ve svém rozhodnutí zabýval úvahami, zda je možné zřídit služebnost nezbytné cesty i k tzv. černé stavbě, zaměnil podle žalobců pojmy neoprávněná stavba a nepovolená stavba. V tomto případě nebylo při přezkumu povolovacího řízení ke stavbě shledáno ohledně stavby jímky žádné pochybení, nemůže se tedy jednat o stavbu nepovolenou. Nakonec žalobci uvedli, že soud prvního stupně pochybil při stanovení výše náhrady nákladů řízení, neboť nesprávně stanovil počet úkonů právní služby poskytnutých zástupcem žalované, jejich počet zdvojnásobil.

5. Žalovaná k odvolacím námitkám žalobců uvedla, že žalobci při jednání soudu prvního stupně, které se konalo dne [datum], vzali zpět návrh na provedení důkazu výslechem svědků a účastníků. Dále byli poučení podle § 119a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a ani po tomto poučení nic dalšího netvrdili a neoznačili další důkazy. Proto podle žalované soud prvního stupně postupoval správně, pokud další důkazy neprovedl. Již ze samotné žaloby a k ní připojených důkazů vyplývá, že předmětná jímka se nachází i na pozemku parc. [číslo] ve vlastnictví žalované, a tvrdí to i všichni účastníci. Pro danou věc však podle žalované není významné, jaký je skutečný a přesný přesah jímky žalobců na pozemek žalované. Žalobci byli vlastníky pozemku parc. [číslo] vlastníkem všech okolních pozemků byla vždy žalovaná, resp. její předchůdci (s výjimkou sousedící obecní cesty). Podle kupní smlouvy z [datum] výměra pozemku parc. [číslo] činila 209 m², nyní má výměru 204 m². Nelze tedy dovozovat, že by jímka měla být postavena i mimo pozemek ve vlastnictví žalobců a tam povolena. Otázka přístupu k jímce či jeho ztížení není podle žalované zásadní, pokud je jímka postavena v rozporu se stavebním právem i v rozporu s právem civilním. Žalobci mají k jímce přístup ze svého pozemku (z veřejné komunikace i přímo z domu [adresa]), je jen jejich věcí, zda si udělají nějaké drobné stavební úpravy, aby si přístup ulehčili, či udělají poklop na jímce v části ležící na jejich pozemku. Žalovaná odmítla, že by její předchůdkyně nebo ona sama někdy dala souhlas se zřízením jímky na svém pozemku, souhlas by musel mít písemnou formu. Za takový souhlas podle žalované nelze považovat zápis z [datum], a to i z toho důvodu, že jímka byla zbudována v roce 1987. Ze všech uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně byl jako správný potvrzen.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Výrok I. nebyl odvolacím soudem věcně přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

7. Odvolací soud při hodnocení věci vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, na která pro stručnost odkazuje a která pro rozhodnutí věci považuje za dostatečná.

8. Podle § 1029 odst. 1 o. z. vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek. Podle § 1029 odst. 2 o. z. nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.

9. Podle § 1021 o. z. vlastník umožní sousedovi vstup na svůj pozemek v době, rozsahu a způsobem, které jsou nezbytné k údržbě sousedního pozemku nebo k hospodaření na něm, nelze-li tohoto účelu dosáhnout jinak; soused však nahradí vlastníku pozemku škodu tím způsobenou.

10. Podle § 1022 odst. 1 o. z. nemůže-li se stavba stavět nebo bourat, nebo nemůže-li se opravit nebo obnovit jinak než užitím sousedního pozemku, má vlastník právo po sousedovi požadovat, aby za přiměřenou náhradu snášel, co je pro tyto práce potřebné. Podle § 1022 odst. 2 o. z. žádosti nelze vyhovět, převyšuje-li sousedův zájem na nerušeném užívání pozemku zájem na provedení prací.

11. Zřízení nezbytné cesty představuje vážný zásah do práva vlastníka pozemku, a proto je třeba vždy poměřovat výhodu, kterou cesta poskytuje, s újmou, která by vznikla zřízením cesty pro vlastníka zatížené nemovitosti. Soud musí zajistit, aby bylo možno stavbu řádně užívat, především však musí dbát, aby vlastník pozemku byl omezen co nejméně. Občanský zákoník proto stanoví, že ke zřízení věcného břemene může soud přistoupit pouze v případě, kdy přístup ke stavbě nelze zajistit jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 22 Cdo 3903/2008, dostupný na [webová adresa]).

12. Má-li vlastník stavby možnost zřídit přístup ke stavbě jinak, bez omezení vlastníka přilehlého pozemku, nelze právo věcného břemene cesty zřídit. Věcné břemeno nezbytné cesty nemůže soud zřídit, má-li žalobce zajištěn přístup na základě obligačního práva nebo může-li k přístupu využít pozemky ve svém vlastnictví. Skutečnost, že přístup zřízený přes cizí pozemek na základě práva odpovídajícího věcnému břemeni by byl pro žalobce pohodlnější, resp. výhodnější, nebo že by se obešel bez stavebních úprav, není významná (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 22 Cdo 3903/2008, dostupný na [webová adresa]).

13. V tomto případě žalobci požadovali zřídit nezbytnou cestu, která by jim sloužila k zajištění údržby a oprav jímky, zjištění naplněnosti a zajištění likvidace odpadních vod z dvoukomorové jímky, která je částečně umístěna na jejich pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] a částečně na pozemku žalované parc. [číslo] v [katastrální uzemí]. Účastníci souhlasně uvedli, že víka obou komor jsou v současné době umístěna na pozemku žalované. Žalobci dále uvedli, že jímku je třeba vyvážet zhruba jedenkrát za měsíc, za použití vozu k tomu určeného, který stojí na veřejné komunikaci a hadice je vedena přes pozemek žalované, přičemž vzdálenost jímky od komunikace činí cca 10 metrů. Dále uvedli, že je nutné jímku čas od času opravit a zkontrolovat její nepropustnost, což se uskutečňuje při jejím vyvezení. V návaznosti na tvrzení, která uvedli již v řízení před soudem prvního stupně, žalobci potvrdili, že odvádění odpadních vod a většiny dešťové vody bude nadále realizováno prostřednictvím čističky, kterou vybudovali na jiném pozemku a která je v současné době těsně před dokončením a kolaudací. Dosavadní jímka tak bude užívána pouze k zachycení části dešťové vody, a to kvůli technickým požadavkům na spád uloženého potrubí.

14. Za této situace odvolací soud shodně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobě není možné vyhovět. Zákonná úprava zdůrazňuje požadavek minimalizace zásahů do práva vlastníka dotčeného pozemku, soud může nezbytnou cestu zřídit jen v rozsahu, který zajišťuje objektivně řádné užívání, byť nepůjde o užívání komfortní. Nelze přehlížet, že jímka se nenachází jen na pozemku žalované, ale rovněž na pozemku žalobců. V první řadě by tedy žalobci měli zajistit, aby vstup do komor jímky byl zřízen na jejich pozemku, což při jednání sami nevyloučili a uvedli, že se jedná o řešení, které je možné (nejistotu projevili jen v tom směru, že jedna z komor jímky je umístěna pouze na pozemku žalované). Takové řešení by však zajistilo, že by žalobci mohli kontrolovat naplněnost jímky přímo ze svého pozemku, stejně tak splnění požadavku na její nepropustnost. Pokud jde o její vyvážení, žalobci uvedli, že fekální vozidlo stojí na veřejné komunikaci a vzdálenost k jímce je zhruba 10 metrů. Tato vozidla v současné době disponují nikoli krátkými hadicemi pro čerpání, stejně tak sacími rameny, která umožňují, aby byla hadice k otvoru jímky vedena bez nutnosti vjezdu na pozemek, poničení plotu a podobně.

15. Pokud by nebylo možné zajistit kontrolu, údržbu či vyvážení jímky z pozemku žalobců, je nutné vzít v úvahu, že jímka je svou povahou stavbou, která slouží potřebám obyvatel rodinného domu, na který je napojena, její fungování však nezbytně nevyžaduje každodenní údržbu, a tudíž není nezbytný stálý přístup k ní. Vedle možného pravidelného provádění oprav či údržby jímky lze dále uvažovat o jejím čištění či vyvezení; k zajištění těchto funkcí jsou dostačující právní nástroje vyplývající z § 141 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), a § 1021 a § 1022 o. z. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1814/2015, dostupný na [webová adresa]).

16. Při primární minimalizaci zásahů do práv vlastníka pozemku je zřejmé, že v takovém případě je namístě aplikace zákonných ustanovení, která vlastníku pozemku sice ukládají vymahatelné povinnosti směřující k účelu, jehož dosažení se žalobci domáhají, ale pozemek nezatěžují právem odpovídajícím věcnému břemeni. Jinak řečeno, mají-li žalobci k dispozici jiné právní nástroje, jak přístup k jímce zajistit, nelze služebnost nezbytné cesty zřídit.

17. Pro úplnost odvolací soud k námitce žalobců uvedené v odvolání uvádí, že soud prvního stupně nepochybil, pokud neprovedl další žalobci navržené důkazy. V první řadě je nutné uvést, že soud není vázán důkazními návrhy účastníků potud, že by byl povinen provést všechny nabízené (označené) důkazy; je oprávněn posoudit důkazní návrhy a určit, které z navrhovaných důkazů provede (srov. § 120 odst. 1 o. s. ř.), a to v závislosti na hodnocení, které důkazy je (ke zjištění skutkového stavu) nezbytné provést a zda a nakolik je potřebné dosavadní stav dokazování doplnit. Mezi účastníky není spor o tom, že jímka je umístěna nejen na pozemku žalobců, ale i na pozemku žalované. Přesné zaměření a konkrétní rozsah, v jakém je jímka umístěna na pozemku žalované, by pro toto řízení bylo nadbytečné. Z tohoto důvodu nebylo pro rozhodnutí ve věci nutné zjišťovat ani historické skutečnosti týkající se evidence pozemku žalované, dnes označeného jako parc. [číslo]. Nadbytečné bylo i navrhované dokazování znaleckým posudkem k možnosti odčerpávání obsahu jímky z pozemku žalobců bez nutnosti vstupu a vjezdu na pozemky žalované, k posouzení obvyklé výše nákladů, které by přineslo vytvoření nového otvoru v jímce, a k posouzení, zda je jímka ve stávajícím stavu způsobilá k plnění své funkce a zda je možné ji opravit. Na řešení těchto otázek totiž rozhodnutí ve věci nespočívá.

18. Soud prvního stupně rozhodl věcně správně, když žalobu jako nedůvodnou zamítl, procesně úspěšné žalované také správně přiznal právo na náhradu nákladů řízení, výši této náhrady však nesprávně určil. Žalovaná vynaložila náklady na právní zastoupení advokátem (odměna advokáta za 6 úkonů právní služby po 3 900 Kč dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. c), § 12 odst. 3 a § 11 odst. 1 písm. a), c), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu – převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast na jednání soudu [datum] v délce přesahující dvě hodiny, porada v délce přesahující jednu hodinu dne [datum], odměna advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 1 950 Kč dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. c), § 12 odst. 3, § 11 odst. 2 písm. f), odst. 3 advokátního tarifu – účast u ústního jednání dne [datum], odměna advokáta za jeden úkon právní služby po 2 500 Kč dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. c) a § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu – za účast u jednání soudu dne [datum] (po částečném zpětvzetí žaloby tarifní hodnota činila 35 000 Kč), 8 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, a náhrada ve výši 6 352,50 Kč odpovídající 21% sazbě daně z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalované, podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. Celkem náklady žalované v řízení před soudem prvního stupně činí 36 602,50 Kč.

19. Ze všech výše uvedených důvodů změnil odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. výrok III. rozsudku soudu prvního stupně tak, že výši náhrady nákladů určil na 36 602,50 Kč, a ve zbývající části výroku III. (určení oprávněné a povinné osoby, místa a lhůty k plnění) a v zamítavém věcném výroku II. rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.; v odvolacím řízení úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 8 271,30 Kč, které představuje odměna advokáta za dva úkony právní služby po 2 500 Kč podle § 6, § 8 odst. 1, § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu za vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu, dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, 4 půlhodiny promeškaného času po 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu, cestovné právního zástupce z [obec] do [obec] a zpět, celkem 100 km osobním automobilem se spotřebou 9,86 l motorové nafty na 100 km, což při ceně této pohonné hmoty dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve výši 37,10 Kč za 1 l a základní náhradě dle citované vyhlášky ve výši 4,70 Kč za 1 km činí 835,80 Kč ( (9,86/100x37,10 + 4,70) x100), a podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 1 435,30 Kč.

21. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod, místo plnění bylo stanoveno dle § 149 odst. 2 o. s. ř.