o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Kladně z 26. května 2021, č. j. 120 C 20/2019-343,

1. Shora označeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku 127 695 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně ze 109 695 Kč od [datum] do zaplacení a ve výši 10 % ročně z 18 000 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.), v části týkající se 324 964 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z 324 964 Kč od [datum] do zaplacení a z 18 000 Kč od [datum] do [datum] žalobu zamítl (výrok II.) a žalobkyni uložil zaplatit žalovanému do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právní zástupkyně náhradu nákladů řízení ve výši 43 848 Kč (výrok III.).

2. V odůvodnění svého rozsudku uvedl, že žalobkyně se domáhala zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 452 659 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že účastníci před uzavřením jejich manželství koupili pozemek v [katastrální uzemí], jako vlastník byl uveden pouze žalovaný, a to pro účely získání úvěru, po kolaudaci plánované stavby měl být pozemek zapsán do společného jmění účastníků. Žalobkyně proto [datum] uhradila 50 000 Kč na účet realitní kanceláře a dále převedla prodávající 25 400 Kč, uhradila 18 000 Kč za projektovou dokumentaci, vložila celkem 10 760 euro na devizový účet žalovaného ([datum] částku 1 300 euro, [datum] částku 560 euro a [datum] částku 8 900 euro) a převedla na korunový účet žalovaného 64 435 Kč. Uvedla, že pracovala ve směnárně, a měla tak přístup k cizím bankovkám, v zaměstnání měla příjem ve výši 22 000 Kč měsíčně a měla také příjem jako jednatelka v rodinné společnosti a pobírala rodičovský příspěvek. Žalobkyně koupila dvě nemovité věci, jednu do osobního vlastnictví, kterou dále pronajímá, a další do družstevního vlastnictví, na obě čerpala úvěr.

3. Žalovaný namítal, že žalobkyně s ohledem na její majetkové a osobní poměry nedisponovala vyšším obnosem peněz, prostředky, které vložila na jeho účet nebo převedla ze svého účtu, byly jeho výlučné prostředky. Žalobkyně byla zaměstnankyní Evropsko- [právnická osoba], kde žalovanému založila účet. Poté, co se rozhodl žalovaný koupit pozemek, žalobkyně se nabídla, že pro něj obstará vklady na účet a převod prostředků z eurové měny na české koruny. Žalovaný na toto přistoupil, neboť sám neovládal český jazyk, a v důvěře předával žalované hotovost, které měl ze své podnikatelské činnosti, případně od rodiny. Částku 1 300 euro žalobkyni předal za účelem vložení na bankovní účet [datum], částka 560 euro byla z pravidelné splátky za prodaný automobil Mini Cooper, vklad provedl žalovaný. O víkendu [anonymizováno] [datum] předal žalovanému částku 10 000 euro k financování pozemku [jméno] [příjmení], z toho 8 900 euro bylo použito na financování pozemku. Také tvrzené platby v českých korunách byly z prostředků, které předem předal v eurech nebo později provedl kompenzaci. Dále namítal, že žaloba je předčasná, neboť manželství účastníků stále trvá.

4. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. Účastníci navázali vztah v roce 2013, plánovali společnou budoucnost, manželství uzavřeli [datum]. Žalovaný jako kupující a [jméno] [příjmení] jako prodávající uzavřeli [datum] kupní smlouvu o převodu pozemku p. [číslo] v [katastrální uzemí] (dále jen„ pozemek“) za kupní cenu 900 000 Kč, první splátka ve výši 50 000 Kč měla být uhrazena před podpisem smlouvy, druhá splátka ve výši 824 600 Kč měla být uhrazena převodem na bankovní účet [právnická osoba] a třetí splátka ve výši 25 400 Kč měla být uhrazena na účet paní [příjmení], druhá a třetí splátka měla být uhrazena ve lhůtě pěti pracovních dnů od podpisu kupní smlouvy. Na účet žalovaného došlo z korunového účtu žalobkyně k převodu 64 435 Kč dne [datum] s poznámkou„ pozemek“, žalobkyně dále vložila na eurový účet žalovaného 1 300 euro dne [datum], 560 euro dne [datum] a 8 900 euro dne [datum], všechny tyto transakce souvisely s koupí pozemku. Částky 1 500 euro, 560 euro a 10 000 euro předal žalovaný žalobkyni na základě vzájemné dohody ke složení na jeho devizový účet, částku 200 euro si žalobkyně ponechala bez vědomí žalovaného a částku 1 100 euro strhla za předchozí platby. Z účtu žalovaného došlo [datum] k odchozí platbě ve výši 824 600 Kč s poznámkou„ pozemek“. Žalovaná dne [datum] uhradila rezervační poplatek ve výši 50 000 Kč a dne [datum] v souladu s kupní smlouvou zaslala ze svého účtu prodávající 25 400 Kč, dále zaslala ze svého účtu celkem 18 000 Kč za projektovou dokumentaci. Jako vlastník pozemku je v katastru nemovitostí zapsán žalovaný. Při svém závěru o předání částek 1 500, 560 a 10 000 euro žalovaným žalobkyni vyšel soud prvního stupně z výpisů z českých i zahraničních účtů, čestného prohlášení [jméno] [příjmení] a výpovědi svědků [jméno] [příjmení] a [příjmení] [příjmení] a z výpovědi obou účastníků a v odůvodnění svého rozhodnutí přesvědčivě vystihl, jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řízení, proč neprovedl další dokazování a proč neuvěřil verzi žalobkyně, že hotovost vložená v eurech na účet žalovaného pocházela z jejích výlučných zdrojů. Vzal přitom v úvahu i zjištění, že žalovaný odpovídající částky ve stejné měně v době krátce předcházející jednotlivým vkladům získal (a jakým způsobem, včetně prokázání tvrzeného zdroje či solventnosti zapůjčitele), že žalobkyně pracovala v bance, kde měl účet veden, a je tedy pochopitelné, že jí hotovost za účelem vložení na svůj účet svěřil, a že verze žalovaného, podpořená jeho výpovědí, zapadá do uceleného řetězce důkazů a odpovídá četnosti a výši získaných prostředků v eurech žalovaným, nikoli verzi žalobkyně, že měla dle dohody uhradit polovinu kupní ceny a disponovala již dříve částkou v eurech postačující na úhradu částky odpovídající součtu jednotlivých vkladů v této měně.

5. Soud prvního stupně dovodil svou mezinárodní příslušnost a jako rozhodné určil české právo. Zjištěné skutečnosti posoudil podle § [číslo] odst. 1, § [číslo], § [číslo] odst. 2 a § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a dospěl k závěru, že mezi účastníky nebyla uzavřena žádná dohoda, kterou by si ujednali, že pozemek budou financovat rovným dílem a po dokončení výstavby se stane součástí společného jmění manželů. Žalobkyně přesto v souvislosti s koupí pozemku uložila na účet žalovaného 10 760 euro (avšak z prostředků žalovaného) a odeslala celkem 157 835 Kč ze svého účtu. Žalovaný po dohodě účastníků předal žalobkyni 12 060 euro za účelem uložení na jeho devizový účet, došlo ke konverzi na českou měnu v kurzu 27,40 Kč. Tuto dohodu soud prvního stupně právně zhodnotil jako smlouvu příkazního typu dle ust. § 2430 a násl. o. z. a uzavřel, že žalobkyni nevzniklo právo z bezdůvodného obohacení na částku 11 840 euro, se kterou nakládala, a nevzniklo jí ani jiné právo k těmto prostředkům, které vlastnil žalovaný a žalobkyni je předal v souvislosti s obstarávanou záležitostí. V tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta, u ponechání částky 200 euro na potřeby žalobkyně soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný to v rámci snoubeneckého vztahu akceptoval. Ve vztahu ke korunovým prostředkům naopak soud dospěl ke skutkovému závěru, že prostředky vlastnila žalobkyně na svém účtu a ve prospěch žalovaného hradila závazky z kupní smlouvy a smlouvy o dílo. Soud prvního stupně právně posoudil tyto úhrady jako bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť žalobkyně plnila za žalovaného, co měl po právu plnit sám. K částce 1 100 euro (převodní kurz 27,4 = 30 140 Kč) soud prvního stupně dodal, že došlo k zápočtu mezi stranami ve smyslu ust. § 1982 a násl. o. z., kdy žalobkyně tuto část započítala na dřívější platby. Přiznaný úrok z prodlení odůvodnil soud prvního stupně prodlením po splatnosti vyvolané výzvou k zaplacení, a to u 109 695 Kč od [datum] a u 18 000 Kč od [datum] v souvislosti s doručením žaloby, a výší dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dodal, že rozhodnutí ve věci nebrání trvající manželství účastníků, neboť jde o nárok žalobkyně, který měl vzniknout před uzavřením manželství účastníků. Nákladový výrok odůvodnil většinovým úspěchem žalovaného, který vynaložil náklady na právní zastoupení advokátem, který provedl deset úkonů právní služby.

6. Proti tomuto rozsudku, a to výslovně proti výrokům II. a III., podala žalobkyně včasné odvolání. Namítala, že soud prvního stupně provedené důkazy nesprávně hodnotil, neboť nepřihlédl k tomu, že žalovaný začal až v průběhu řízení tvrdit, že 1 300 euro, které měl žalobkyni předat za účelem vkladu na jeho devizový účet, získal půjčkou od [příjmení] [příjmení], přehlédl, že žalovaný nepředložil žádný důkaz o prodeji vozidla [příjmení] [příjmení] ani příjmové doklady o předání a převzetí údajných splátek, přestože tvrdil, že vklad 560 euro provedl z těchto prostředků. Navíc tvrdil, že vklad provedl sám a až poté, co bylo prokázáno, že vklad provedla žalobkyně, uváděl, že jí uvedenou částku předal. Nebyla uzavřena ani žádná smlouva mezi žalovaným a jeho bratrem [jméno] [příjmení]. Shrnula, že žalovaný jí žádná eura za účelem vložení na jeho účet nepředal, banka poskytovala služby i v ruštině a nebyl důvod, aby žalovaný neprovedl vklady sám, pokud by měl potřebné finance k dispozici. Žalobkyně přitom vysvětlila, že z důvodu práce ve směnárně měla i úspory v eurech a část měla uloženou v sejfu u svých rodičů. Žalovaný sice tvrdí a prokazuje, že po ukončení podnikání získal z prodeje podniku celkem 8 400 euro, jde však jen o částku kolem 200 000 Kč; žalobkyně nepopírá, že žalovaný uhradil větší část kupní ceny, avšak musel také ještě z něčeho v České republice žít. Vysvětlení žalovaného, že žalobkyně obstarávala převody finančních prostředků z eura na koruny proto, že má jako zaměstnanec banky výhodnější kurz, označila žalobkyně za nelogické a poukaz žalovaného na to, že mu vznikl nárok na poskytnutí náhrady za to, že nezletilý syn žalobkyně trávil celé letní měsíce u jeho matky, považuje žalobkyně za faktické přiznání toho, že vklady v eurech na jeho účet činila žalobkyně ze svých prostředků. Poukazovala také na to, že svědkyně [příjmení] vypověděla, že půjčila žalovanému 1 500 euro v nominálních hodnotách 100 nebo 200 euro, vklad byl ale proveden bankovkami 100 a 50 euro, svědkyně neuměla ani vysvětlit, proč částku nezaslala na účet žalovaného, je málo pravděpodobné, že by měla peníze doma (jak vypověděla). Svědek [příjmení], který vypovídal o půjčce ve výši 10 000 euro na pozemek, neměl doklad o výběru peněz ani o zápůjčce, jeho výpověď navíc soud prvního stupně nedostatečně hodnotil, zejména s ohledem na příbuzenský vztah k žalovanému, soud se spokojil s tím, že svědek měl v minulosti prodat v [země] byt za 60 000 euro. Tvrzení žalovaného o tom, že předal žalované k vložení na jeho účet 10 000 euro a ona vložila jen 8 900 euro s tím, že musela něco zaplatit, je dle žalobkyně nedomyšlenou fabulací, neboť částka 8 900 euro byla po převedení na koruny částkou, která doplnila druhou splátku kupní ceny ve výši celkem 824 600 Kč. Proto žalobkyně vložila svoje uspořená eura právě v této výši. Protože neměla devizový účet, ukládala si eura do sejfu svých rodičů, nákup prováděla při výhodném kurzu. Soud prvního stupně dle žalobkyně pochybil, když nevyslechl její matku, neboť ta by mohla uložení peněz v sejfu potvrdit. V podání z [datum] vysvětlovala také původ částek 1 300 euro a 560 euro. Úvahu soudu prvního stupně o zápočtu 1 100 euro označila za překvapivou a nesprávnou a navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části zrušil a žalobě vyhověl. V průběhu odvolacího řízení také tvrdila, že žalovaný měl dle svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] vrátit půjčených 25 000 euro z kupní ceny za pozemku ve [obec], avšak v kupní smlouvě je způsob úhrady výslovně sjednán a není tam uvedeno, že by se měla z kupní ceny nějaká část bratrovi žalovaného vracet.

7. Žalovaný navrhoval potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. Skutková zjištění soudu prvního stupně považuje za správná a hodnocení důkazů za přesvědčivé.

8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro částečnou změnu rozsudku soudu prvního stupně. Výrok I. nebyl odvolacím soudem přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

9. Soud prvního stupně správně určil a odůvodnil svou mezinárodní příslušnost a také rozhodné právo. Odvolací soud považuje za zcela správná i skutková zjištění soudu prvního stupně, učiněná po provedeném dokazování a řádném a přesvědčivém hodnocení provedených důkazů. Odvolací soud proto na skutková zjištění soudu prvního stupně v plném rozsahu odkazuje a ztotožňuje se i s důvody, pro které nebyly provedeny další navržené důkazy. K navrženému výslechu matky žalobkyně však dodává, že tento důkaz byl navržen k prokázání tvrzení, že měla žalobkyně k dispozici eura a dolary a hradila částky za pozemek zakoupený na jméno žalovaného, o kterém jí žalobkyně řekla, že bude v budoucnu ve společném jmění manželů. Ani tyto skutečnosti však nevylučují prokázané předání hotovosti v eurech k uložení na účet žalovaného ze strany žalovaného a plný úspěch ve věci by žalobkyni nepřineslo ani zjištění, že nešlo o bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu, ale z právního důvodu, který odpadl.

10. K nově navrhovanému důkazu kupní smlouvou je třeba uvést, že ze skutečnosti, že v kupní smlouvě není výslovně uvedeno, že část kupní ceny má být hrazena dlužníkovi prodávajícího, nelze dovozovat, že prodávající z obdržené kupní ceny svůj závazek neuhradil nebo neuhradí. Bylo proto nadbytečné zabývat se tím, zda navrhovaná kupní smlouva je přípustným důkazem dle § 205a o. s. ř.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se podle § 2991 odst. 2 o. z. obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

13. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení (§ 1982 odst. 2 o. z.).

15. Bylo prokázáno, že žalobkyně uhradila ze svých výlučných prostředků na závazek žalovaného z kupní smlouvy částku celkem 157 835 Kč, v této výši se tedy žalovaný na její úkor bezdůvodně obohatil. Přestože bylo prokázáno, že částka ve výši celkem 10 760 euro byla na účet žalovaného vložená z prostředků, které ve výši 12 060 euro žalobkyni za tím účelem předal, nelze prokázanou výši bezdůvodného obohacení vzniklého platbami žalované v českých korunách bez dalšího krátit o částku odpovídající 1 100 euro, kterou si měla žalobkyně„ započíst na předchozí platby“, jak to učinil soud prvního stupně. Žalovaný započtení své případné pohledávky na vrácení 1 100 euro neuplatnil, předmětem žaloby byla jen částka 10 760 euro, jen v této výši proto bylo možné žalobu s ohledem na výše zjištěné rozhodné skutečnosti zamítnout (a tím spíše, pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, byť ničím nepodloženému, že tuto částku si žalobkyně započetla na„ předchozí platby“).

16. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalovanému (nad rámec povinnosti uložené mu pravomocným výrokem I.) uložil povinnost zaplatit žalobkyni 30 140 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení, neboť co do počátku prodlení a výše zákonného úroku z prodlení se závěry soudu prvního stupně shoduje, a to v obecné pariční lhůtě dle § 160 odst. 1 část věci před středníkem o. s. ř.; ve zbývající části věcného zamítavého výroku II. potvrdil odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný.

17. Po změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně a podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a 2, § 151 o. s. ř. také o nákladech řízení odvolacího.

18. Žalobkyně uspěla ve výsledku z přibližně z 35 % ([číslo]), odvolací soud jí proto uložil, aby žalovanému nahradila 30 % nákladů ([číslo]), které vynaložil v řízení před soudem prvního stupně na právní zastoupení a které soud prvního stupně správně určil na celkem 104 400 Kč, z toho 30 % činí 31 320 Kč.

19. V odvolacím řízení uspěla žalobkyně se svým odvoláním jen v rozsahu přibližně 10 % Odvolací soud jí proto podle § 142 odst. 1 a 2 o. s. ř. uložil povinnost nahradit žalovanému 80 % ([číslo]) nákladů, které v odvolacím řízení vynaložil na právní zastoupení (odměna advokáta za 1 úkon právní služby ve výši 9 620 Kč dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 6. a § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu – účast na jednání před odvolacím soudem, paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a náhrada ve výši 2 083 Kč, odpovídající 21% sazbě daně z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupkyně žalovaného, podle § 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem 12 003 Kč, z toho 80 % po zaokrouhlení na celé koruny činí 9 602 Kč. Účtovaná porada s klientem nebyla žádným způsobem doložena, vyjádření k odvolání bylo zasláno těsně před ústním jednáním před odvolacím soudem (při ústním jednání jej ještě neměl odvolací soud ani k dispozici) a obsahoval skutečnosti, které mohla zástupkyně žalovaného přednést při tomto ústním jednání, odvolací soud proto toto vyjádření nepovažuje za účelný samostatný úkon právní služby.

20. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty odvolací soud neshledal žádný důvod. [obec] plnění náhrady nákladů řízení bylo stanoveno dle § 149 odst. 1 o. s. ř.