o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví,

1. Okresní soud [adresa]-západ (dále jen „soud prvního stupně“) shora uvedeným rozsudkem zrušil spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. [hodnota], jehož součástí je stavba č. p. 310, a k pozemku parc. č. [hodnota], vše v katastrálním území [adresa] (výrok I.), nařídil prodej těchto nemovitých věcí ve veřejné dražbě s tím, že jeho výtěžek bude rozdělen mezi účastníky tak, že každému připadne jedna třetina tohoto výtěžku (výrok II.), a o nákladech řízení mezi účastníky rozhodl tak, že žádný z nich nemá právo na jejich náhradu (výrok III.)

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobce a žalované jsou spoluvlastníky shora popsaných nemovitých věcí, všichni s podílem o velikosti 1/3, a že všichni mají zájem o zrušení spoluvlastnictví ke společným nemovitým věcem. Nemovité věci tvoří funkční celek. Podle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] činila obvyklá cena nemovitých věcí [částka]. Žalobce žádal nemovité věci přikázat do svého vlastnictví, žalované o ně neměly zájem. Přes poučení soudu prvního stupně žalobce neprokázal, že disponuje finančními prostředky pro vyplacení přiměřené náhrady.

3. Soud prvního stupně posoudil zjištěné skutečnosti podle § 1140 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Účastníci měli zájem o zrušení spoluvlastnictví, žádný z nich netvrdil výjimečné důvody pro odklad zrušení spoluvlastnictví nebo pro zamítnutí žaloby, proto jejich spoluvlastnictví k nemovitým věcem zrušil. Soud prvního stupně dále uzavřel, že nemovité věci nejsou dobře dělitelné. Žalobce žádal přikázání nemovitých věcí do jeho vlastnictví, neprokázal však, že by disponoval finančními prostředky k vyplacení přiměřené náhrady ve výši [částka] pro každou ze žalovaných, přičemž vycházel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], byť k němu žalované měly určité výhrady, neboť za této situace považoval za nehospodárné doplňovat dokazování aktuálním znaleckým posudkem. Solventnost žalobce nelze podle soudu prvního stupně dovodit ani z toho, že žalobce sice vlastní vícero nemovitých věcí nebo je jejich spoluvlastníkem, neboť to neznamená, že disponuje nebo bude disponovat (v případě jejich prodeje) potřebnými finančními prostředky. Všechny nemovité věci žalobce jsou zatíženy zástavním právem nebo zákazem zcizení a dalšího zatížení. Z uvedeného důvodu soud prvního stupně nařídil prodej nemovitých věcí ve veřejné dražbě. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 a § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v tomto typu řízení není jednoznačné, který z účastníků měl plný úspěch ve věci za situace, kdy všichni účastníci shodně navrhovali zrušení a vypořádání spoluvlastnictví.

4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal včasné odvolání žalobce, který nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že neprokázal svou solventnost. Uvedl, že tak učinil svým podáním ze dne [datum], v němž vyčerpávajícím způsobem odůvodnil a doložil svou schopnost uhrazení přiměřené náhrady pro obě žalované. Připomněl, že probíhají intenzivní předsmluvní jednání ohledně zahájení dalšího stavebního projektu, díky kterému bude nejpozději do konce roku 2024 disponovat dostatečně vysokou finanční částkou; v době řízení před soudem prvního stupně však nemohl důkazy o tomto jednání předložit, neboť ještě předmětné smlouvy nebyly uzavřeny. Smlouva o dílo se závazkem spolupráce a peněžité zápůjčky byla uzavřena [datum] s [tituly před jménem] [jméno FO], který se mimo jiné zavázal poskytnout žalobci zápůjčku ve výši [částka]. Žalobce dále namítal, že se soud prvního stupně nedostatečně zabýval okolnostmi nabytí vlastnického práva k nemovitým věcem žalovanými, které podíl na nemovitých věcech získaly od žalobce ještě jako nezletilé na základě darovací smlouvy, a tím, že nikdy do nemovitých věcí ze svých prostředků nic neinvestovaly a následně se pokusily docílit toho, aby jejich spoluvlastnické podíly žalobce odkoupil zpět za cenu, která neodpovídá jejich tržní hodnotě. Žalobce měl za to, že takové jednání žalovaných, které požadují, aby byl nařízen prodej nemovitých věcí, nemůže požívat právní ochrany. Z uvedených důvodů žalobce žádal, aby byl rozsudek soudu prvního stupně změněn, nemovité věci mu byly přikázány a aby mu byla stanovena lhůta k zaplacení přiměřené náhrady do [datum]. V průběhu odvolacího řízení žalobce uvedl, že nemá potvrzení investora o vyplacení přiměřené náhrady, navrhl proto žalovaným uzavření dohody, jíž by se zavázal do doby, než bude úvěr schválen, zřídit ve prospěch žalovaných zástavní právo k jednotce č. 63/7 v katastrálním území [adresa], jejíž hodnota podle odhadu ke dni [datum] činila [částka].

5. První žalovaná k odvolání žalobce uvedla, že rozsudek soudu prvního stupně a jeho závěr o tom, že žalovaný neprokázal svou solventnost, považuje za správný. Měla za to, že v řízení byly naopak zjištěny skutečnosti, které tvrzení žalobce o jeho připravenosti a schopnosti zaplatit přiměřenou náhradu vyvracejí. Souhlas s žalobcem navrhovaným způsobem vypořádání by žalované uvedl do postavení věřitelů žalobce a jejich pohledávka by byla problematicky vymahatelná.

6. Druhá žalovaná považovala odvolání žalobce za nedůvodné.

7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo a uzavřel, že odvolání není důvodné.

8. Odvolací soud při hodnocení věci vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, na která pro stručnost odkazuje, jež podle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil o listiny vztahující se k prokázání solventnosti žalobce k vyplacení přiměřené náhrady.

9. Z výpisu z katastru nemovitostí pro list vlastnictví č. [hodnota], obec a katastrální území [adresa], odvolací soud zjistil, že spoluvlastníky předmětných nemovitých věcí jsou účastníci řízení, každý s podílem o velikosti 1/3. Podíl žalobce byl ke dni [datum] zatížen zástavním právem soudcovským ve prospěch společnosti [právnická osoba] a její pohledávku ve výši [částka] s příslušenstvím. Vklad byl proveden na základě usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva ze dne [datum], č. j. [spisová značka].

10. Ze sdělení společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] a jeho přílohy odvolací soud zjistil, že uvedená společnost uzavřela se žalobcem dohodu o tom, že může úvěr dál splácet dle splátkového kalendáře, dosud bylo uhrazeno 50 splátek úvěru a jistina dluhu činí [částka].

11. Z Indikativní nabídky financování odvolací soud zjistil, že společnost [právnická osoba] projednává se společností [právnická osoba] otázku poskytnutí úvěru ve výši [částka], s dobou splatnosti 12-60 měsíců, za účelem koupě nemovitosti, refinancování a rekonstrukce.

12. Z výpisu z obchodního rejstříku pro společnost [právnická osoba], IČO [IČO], odvolací soud zjistil, že jednatelem a jediným společníkem společnosti [právnická osoba] je žalobce.

13. Z návrhu smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti odvolací soud zjistil, že ve prospěch společnosti [právnická osoba] by bylo zřízeno zástavní právo k nemovitým věcem k zajištění dluhů zástavce; konkrétní osoby zástavce, označení nemovitých věcí jako zástavy ani výše zajištěného dluhu nebyly v návrhu smlouvy uvedeny.

14. Z návrhu kupní smlouvy odvolací soud zjistil, že byla připravena smlouva, jíž by první a druhá žalovaná jako prodávající převedly nemovité věci, jež jsou předmětem řízení, žalobci jako kupujícímu, a ten by se zavázal zaplatit za to kupní cenu, která v návrhu smlouvy nebyla dosud stanovena.

15. Z e-mailu společnosti [právnická osoba] adresovaného žalobci dne [datum] odvolací soud zjistil, že společnosti byl zaslán návrh kupní smlouvy, společnost žádala zaslat kupní cenu; otázka financování byla v době zaslání e-mailu posuzována a byla očekávána finální nabídka. Pokud by byl úvěr schválen a žalobce akceptoval nabídku, vyhotovila by se smluvní dokumentace, byly by podepsány zajišťovací dokumenty a následně by byl čerpán úvěr.

16. K námitce 1. žalované, že listiny předložené žalobcem, týkající se prokázání jeho solventnosti, není možné v řízení provést, neboť již nastaly účinky uvedené v § 119a o. s. ř., odvolací soud uvádí:

17. Podle § 119a odst. 1 o. s. ř. před skončením jednání je předseda senátu povinen účastníky přítomné při jednání poučit, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a že důkazy musí být označeny dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v § 205a. Ustanovení § 118b a § 175 odst. 4 část první věty za středníkem tím nejsou dotčena.

18. Podle § 205a písm. f) o. s. ř. skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou u odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé odvolacím důvodem jen tehdy, jestliže nastaly (vznikly) po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně.

19. Žalobce již v řízení před soudem prvního stupně žádal, aby mu byly nemovité věci přikázány a tvrdil, že je solventní k vyplacení přiměřené náhrady oběma žalovaným, soud prvního stupně však uzavřel, že toto tvrzení se mu nepodařilo přes poskytnuté poučení prokázat. V odvolacím řízení se žalobce dovolával jednak Smlouvy o dílo se závazkem spolupráce a peněžité zápůjčky, uzavřené dne [datum], jednak listin týkajících se jednání se společností [právnická osoba] z ledna 2025. V obou případech se jedná o skutečnosti a důkazy, které vznikly až po vyhlášení napadeného rozsudku, jejich provedení tedy nekoliduje se shora uvedenými pravidly § 119a odst. 1 o. s. ř. a § 205a o. s. ř.

20. Podle § 1140 odst. 1 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle § 1140 odst. 2 o. z. může každý ze spoluvlastníků kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

21. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

22. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

23. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

24. Odvolací soud považuje za správný závěr soudu prvního stupně o tom, že je namístě spoluvlastnictví k nemovitým věcem zrušit, neboť žalobce ani žalované nechtěli ve spoluvlastnickém vztahu setrvat a současně netvrdili žádné důvody pro odklad zrušení spoluvlastnictví nebo pro zamítnutí žaloby. Pokud jde o rozdělení nemovitých věcí, s ohledem na jejich velikost, dispozici, počet spoluvlastníků a velikost jejich podílů není ani podle odvolacího soudu dělení dobře možné. Stejně tak není dobře možná transformace spoluvlastnictví na bytové spoluvlastnictví (dělení na jednotky).

25. Z uvedených důvodů se odvolací soud zabýval tím, zda a kterému ze spoluvlastníků lze nemovité věci přikázat. Při rozhodování o tom, komu má být nemovitá věc přikázána, se posuzuje velikost spoluvlastnických podílů, budoucí účelné využití nemovitých věcí a možnosti jejich údržby, existence rodinných vazeb a také solventnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo jeho rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dostupné stejně jako další v textu uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz). Solventnost musí být dána k okamžiku soudního rozhodnutí, kdy účastník mající zájem o nemovitou věc musí prokázat, že dostatečné finanční prostředky již má k dispozici (např. výpisem z účtu), anebo že je schopen si je v přiměřené době opatřit (např. závazným příslibem půjčky či poskytnutím úvěru). Výjimkou z takového postupu je jedině situace, kdy z řízení jednoznačně vyplyne, že účastník potřebné prostředky zcela jistě získá v přiměřené době (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

26. V tomto případě jak v řízení před soudem prvního stupně, tak v odvolacím řízení žádal o přikázání nemovitých věcí do svého vlastnictví pouze žalobce. Soudem prvního stupně byl žalobce poučen, že je třeba, aby svou schopnost vyplatit přiměřenou náhradu, alespoň ve výši dle znaleckého posudku, který byl v řízení předložen, prokázal. Podáním ze dne [datum], na něž žalobce odkazoval v odvolání, žalobce shrnul, že je vlastníkem nemovitých věcí v katastrálním území [adresa], evidovaných na listech vlastnictví č. [hodnota] a č. [hodnota], jejichž hodnota činí [částka] a [částka], vlastníkem pozemků v katastrálním území [adresa], evidovaných na listu vlastnictví č. [hodnota], jejichž hodnota činí [částka], vlastníkem automobilu v hodnotě [částka], má finanční prostředky na účtu vedeném u ČSOB stavební spořitelny, a.s., se zůstatkem [částka]. Při zohlednění výše jeho pasiv byl žalobce přesvědčen, že hodnota aktiv trojnásobně převyšuje hodnotu jeho pasiv, čímž je jeho solventnost prokázána. Při jednání soudu prvního stupně žalobce dále uvedl, že finančními prostředky bude disponovat v budoucnosti, že je těsně před finalizací projektu, na jehož základě by měl mít částku k výplatě přiměřené náhrady do konce roku 2024, důkazy k tomuto svému tvrzení však nepředložil.

27. Teprve v odvolacím řízení žalobce předložil Smlouvu o dílo se závazkem spolupráce a peněžité zápůjčky, která byla uzavřena [datum] s [tituly před jménem] [jméno FO], který se mimo jiné zavázal poskytnout žalobci zápůjčku ve výši [částka], následně však odvolacímu soudu sdělil, že tato dohoda nebude naplněna, neboť majetek [tituly před jménem] [jméno FO] postihuje exekuční řízení, a že započal jednání s jinými investory, kteří by mu byli schopni potřebné finanční prostředky zapůjčit. Nakonec odkázal na svá jednání se společností [právnická osoba] o poskytnutí úvěru ve výši [částka]. Z předložených listin však vyplynulo, že jednání se společností [právnická osoba] jsou v počátečním stádiu, možnost poskytnutí úvěru je pouze prověřována a úvěr nebyl dosud poskytnut. Nelze odhlédnout ani od toho, že úvěr má být poskytnut společnosti [právnická osoba], nikoli žalobci, byť je tento jediným společníkem a jednatelem uvedené společnosti.

28. Po zhodnocení shora uvedených skutečností odvolací soud uzavírá, že žalobce neprokázal, že disponuje potřebnými finančními prostředky, ale ani to, že potřebné prostředky zcela jistě získá v přiměřené době. Na svá jednání s třetími osobami poukazoval žalobce po celou dobu řízení, aniž by však prokázal, že jednání dospěla do fáze, kdy by žalobce od označených osob získal konkrétní příslib poskytnutí potřebných finančních prostředků a zároveň bylo nepochybné, že tyto osoby mají prostředky ke splnění svého závazku samy k dispozici. Dále je třeba k námitce žalobce uvést, že jeho solventnost k vyplacení přiměřené náhrady není možné dovodit pouze ze skutečnosti, že je vlastníkem či spoluvlastníkem dalších nemovitých věcí a má na účtu finanční prostředky ve výši [částka]. Uvedené finanční prostředky k vyplacení přiměřené náhrady nedostačují a žalobce ani netvrdil, že by si další finanční prostředky opatřoval prodejem jiných svých nemovitých věcí; na ostatní spoluvlastníky však nelze přenášet riziko, že by přiměřenou náhradu měli vymáhat exekučně prodejem společné věci nebo jiného majetku žalobce (viz přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

29. Na základě popsaných okolností odvolací soud shodně jako soud prvního stupně uzavřel, že nejsou splněny předpoklady pro přikázání nemovitých věcí do vlastnictví žalobce, neboť ten neprokázal, že je solventní k zaplacení přiměřené náhrady oběma žalovaným. Pokud jde o výši přiměřené náhrady, odvolací soud považoval za správnou úvahu soudu prvního stupně, že byť žalované měly k závěrům znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] výhrady a předpokládaly, že nemovité věci mohou mít vyšší cenu, žalobce neprokázal svou solventnost ani k vyplacení přiměřené náhrady stanovené dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] a za takové situace by náklady na další znalecké zkoumání byly nadbytečné a nehospodárné. Pokud žalované neměly zájem o přikázání nemovitých věcí do svého vlastnictví a žalobce neprokázal, že by byl schopen zaplatit žalovaným přiměřenou náhradu, je správný závěr soudu prvního stupně, že zrušené spoluvlastnictví účastníků je třeba vypořádat postupem podle § 1147, věta druhá, o. z., tj. nařízením jejich prodeje a rozdělením dosaženého výtěžku mezi účastníky. Na tento závěr nemůže mít vliv námitka žalobce, že žalované (resp. předchůdkyně 1. žalované a 2. žalovaná) nabyly podíl na společných nemovitých věcech darem a že do nemovitých věcí neinvestovaly ničeho ze svých prostředků, což činí jejich požadavek na vypořádání nařízením prodeje nemovitých věcí rozporným s dobrými mravy. Způsob vypořádání zrušeného spoluvlastnictví totiž stanoví občanský zákoník, a to včetně závazného pořadí, v němž mohou být tyto jednotlivé způsoby vypořádání použity; soud tak nejprve zkoumá, zda je rozdělení společné věci možné, není-li rozdělení dobře možné, přikáže ji za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům, teprve nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud její prodej ve veřejné dražbě. S ohledem na vše shora uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně nákladového výroku.

30. Plénum Ústavního soudu přijalo dne [datum] pod sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23 stanovisko, že v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody. Dále uvedl, že v odůvodněných, a spíše výjimečných, případech lze některému z účastníků přiznat právo na náhradu nákladů podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť způsob vypořádání spoluvlastnictví závisí na úvaze soudu. Zvláštními okolnostmi konkrétního jedinečného případu mohou být např. obstrukční chování některého ze spoluvlastníků, nezájem o konstruktivní vyřešení věci nebo šikanózní výkon práva. Soud také může zohlednit, zda jde o řízení nalézací či odvolací.

31. Pokud jde o řízení před soudem prvního stupně, odvolací soud neshledal žádnou z popsaných specifických okolností (postoj účastníků, kteří se neshodli na způsobu vypořádání zrušeného spoluvlastnictví, nelze v tomto případě hodnotit jako nezájem o konstruktivní vyřešení věci či jako obstrukční chování), má tedy za to, že jsou dány důvody pro postup podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nemá žádný z účastníků.

32. Odvolací soud však odlišně posoudil otázku náhrady nákladů odvolacího řízení, o kterých rozhodoval podle § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nebyl se svým odvoláním úspěšný, nedosáhl změny rozhodnutí soudu prvního stupně, a to z důvodu neprokázání solventnosti k vyplacení přiměřené náhrady, což byla otázka, která byla již řešena před soudem prvního stupně a neprokázání solventnosti žalobce bylo důvodem, pro který byl nařízen prodej předmětných nemovitých věcí ve veřejné dražbě. V odvolacím řízení úspěšné žalované tak mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, spočívajících v nákladech jejich zastoupení advokátem.

33. První žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení ve výši [částka], které představuje odměna advokáta za tři úkony právní služby po [částka] za jeden úkon právní služby podle § 6, § 8 odst. 5, § 7 bod 6. a § 11 odst. 1 písm. a), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za převzetí a přípravu zastoupení a za účast při jednání odvolacího soudu dne [datum] a [datum], náhrada hotových výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu (ve znění do [datum]) za jeden úkon právní služby, náhrada hotových výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu za dva úkony právní služby učiněné po [datum] a náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši [částka] podle § 137 odst. 1 o. s. ř.

34. Odvolací soud nepřiznal 1. žalované náhradu cestovného a náhradu za ztrátu času na cestě k jednání odvolacího soudu, neboť nedospěl k závěru o jejich účelnosti. Neztrácí ze zřetele, že každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy a má i svobodu volby advokáta. Nelze však pominout, že spor se týká zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitým věcem v katastrálním území [adresa], 1. žalovaná má sídlo v Praze, přesto si k zastupování zvolila advokáta se sídlem v [adresa]. Nejednalo se však o spor mimořádně náročný, skutkově i právně komplikovaný, svou povahou ojedinělý, což by mohlo volbu advokáta, například úzce specializovaného na danou problematiku, z opačné části republiky odůvodňovat a prostředky vynaložené na jeho přepravu a náhradu za ztrátu času na cestě hodnotit jako účelně vynaložené.

35. Druhá žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení ve výši [částka], které představuje odměna advokáta za dva úkony právní služby po [částka] za jeden úkon právní služby podle § 6, § 8 odst. 5, § 7 bod 6. a § 11 odst. 1 písm. a), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za účast při jednání odvolacího soudu dne [datum] a [datum], náhrada hotových výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu za uvedené úkony právní služby a náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši [částka] podle § 137 odst. 1 o. s. ř.

36. Odvolací soud nepřiznal 2. žalované právo na náhradu nákladů za převzetí věci v souvislosti se změnou zastoupení 2. žalované v odvolacím řízení a za poradu uskutečněnou dne [datum]. Z obsahu spisu se podává, že 2. žalovaná dopisem ze dne [datum] odvolala plnou moc k zastupování, kterou udělila [tituly před jménem] [jméno FO], pro další průběh odvolacího řízení udělila plnou moc k zastupování [Jméno advokáta D]. Jak bylo shora uvedeno, odvolací soud nezpochybňuje, že každý účastník má svobodu volby advokáta, jímž se nechá v řízení zastoupit, nicméně nelze přehlížet, že 2. žalovaná byla zastoupena i v řízení před soudem prvního stupně, z obsahu spisu neplyne žádný zvláštní důvod, pro který ke změně advokáta došlo. [adresa]-li si účastník v řízení zástupcem jiného advokáta za předpokladu, že změna v osobě zástupce je vynucena objektivními důvody, může soud za tento úkon právní služby přiznat účastníků odměnu, v opačném případě není odměna za tento úkon právní služby účelně vynaloženým nákladem, jenž by měl jít k tíži druhého účastníka řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Pokud jde o poradu 2. žalované s jejím zástupcem dne [datum], s ohledem na deklarovaný průběh porady (seznámení s obsahem odvolání žalobce, poučení o možnosti účastnit se ústního jednání před odvolacím soudem, informace o možném způsobu rozhodnutí odvolacího soudu a jeho účincích, projednání strategie jednání o případné mimosoudní dohodě), na průběh řízení před soudem prvního stupně, stěžejní důvody rozhodnutí soudu prvního stupně a odvolací námitky žalobce, dospěl odvolací soud k závěru, že se jednalo spíše o informace a postupy obecné povahy, související s převzetím zastoupení novým zástupcem, které neměly konkrétní dopad na průběh a výsledek odvolacího řízení, nikoli o další poradu s klientem ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu. Z tohoto důvodu dospěl odvolací soud k závěru, že nelze povinnost k úhradě takového úkonu právní služby žalobci uložit.

37. Lhůta k plnění nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud důvody, místo plnění nákladů bylo určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.