Rozhodnutí 28 CO 239/2021-170

1. Usnesením ze dne 26. 4. 2021, č. j. 14 C 18/2020-90, Okresní soud v Kolíně (dále jen„ soud prvního stupně“) přiznal ustanovenému zástupci žalovaného 4) v řízení před soudem prvního stupně odměnu za tři úkony právní služby, a to za přípravu a převzetí zastoupení, písemné vyjádření ve věci a účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Soud prvního stupně uvedl, že v řízení šlo o určení neúčinnosti tří právních jednání, přičemž nebyla zjišťována cena předmětu plnění z těchto smluv (a ve všech případech se jednalo o smlouvy bezúplatné). Soud prvního stupně proto vyšel z tarifní hodnoty dle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu, tedy z částky 35 000 Kč, stanovené pro řízení o určení neplatnosti právního jednání, což je podle soudu prvního stupně nejblíže předmětu řízení. Dále soud prvního stupně přiznal ustanovenému zástupci paušální náhradu hotových výdajů za každý z uvedených úkonů právní služby ve výši 300 Kč, náhradu za použití vlastního motorového vozidla ve výši 106 Kč, náhradu za spotřebované pohonné hmoty ve výši 52 Kč, náhradu za promeškaný čas advokáta v souvislosti s poskytnutím právní služby při úkonu prováděném v místě, které není sídlem nebo bydlištěm advokáta, za čas strávený cestou do tohoto místa a zpět v celkové výši 200 Kč a nakonec náhradu za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %; celkem přiznal zástupci žalovaného 4) částku 19 673 Kč.

2. Proti tomuto usnesení podala včasné odvolání žalobkyně, která uvedla, že soud prvního stupně náklady řízení nepřiměřeně zvýšil, neboť žádný ze zastoupených žalovaných nebyl účastníkem ve více než jedné smlouvě a přiznání nákladů trojnásobně každému ze žalovaných je tak nezákonné. Podle žalobkyně nelze navyšovat tarifní základ projednávané věci, žaloba je žalobou na určení, na čemž nic nemění ani skutečnost, že se jedná o více jednání zkracujících žalobkyni. Žalobkyně je tedy přesvědčena, že tarifní základ by měl být stále stejný, a sice 35 000 Kč, a nikoliv 3x 35 000 Kč. Nakonec žalobkyně uvedla, že žalovanému 4) neměl být zástupce pro řízení ustanoven, neboť se do stavu nemajetnosti uvedl zcela účelově a pouze z důvodu zmaření realizace výkonu rozhodnutí na straně svých věřitelů.

3. Zástupce žalovaného 4) k odvolání žalobkyně uvedl, že podle jeho názoru není žalobkyně k podání odvolání proti napadenému usnesení aktivně legitimována, mohla by se odvolat pouze proti rozhodnutí, kterým soud prvního stupně rozhodne o tom, že je povinna nahradit státu náklady ustanoveného zástupce. Dále uvedl, že podle jeho přesvědčení by tarifní hodnota pro výpočet odměny advokáta měla být stanovena ve výši pohledávky, jejíž uspokojení mělo být zkráceno. Pokud dospěl soud prvního stupně k závěru, že hodnotu nelze zjistit, mělo být přihlédnuto k tomu, že žaloba směřovala k neúčinnosti tří právních jednání týkajících se nemovitých věcí, proto bylo na místě vyjít z tarifní hodnoty dle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu ve výši 50 000 Kč. Současně však připustil, že se jedná pouze o akademickou úvahu, neboť odměna ustanoveného zástupce je limitována částkou 5 000 Kč za jeden úkon právní služby.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, odst. 5, odst. 6 o. s. ř. a odvolání žalobkyně shledal důvodným, i když z jiných než žalobkyní namítaných důvodů.

5. V první řadě je nutné uvést, že není důvodná námitka zástupce žalovaného 4), že žalobkyně není osobou legitimovanou podat odvolání proti rozhodnutí, jímž byla stanovena výše odměny a hotových výdajů soudem ustanoveného zástupce žalovaného 4). Odvolání proti usnesení soudu o odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného advokáta je oprávněn podat jak sám ustanovený advokát, jenž je osobou, o jejíchž právech bylo předmětným usnesením rozhodováno, tak účastníci řízení, kteří jsou potenciálně povinni nahradit náklady řízení spočívající v odměně advokáta placené státem.

6. Právě odvolání proti tomuto rozhodnutí jim slouží k účinné ochraně jejich práv. Proti následnému rozhodnutí soudu o povinnosti účastníka nahradit náklady placené státem podle § 148 odst. 1 a § 149 odst. 2 o. s. ř. sice může účastník podat odvolání, nicméně soud již nemůže přezkoumávat výši odměny ustanoveného advokáta (stejně jako výši znalečného) přiznanou pravomocným rozhodnutím. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení placených státem totiž soud zvažuje pouze hledisko výsledku řízení, tj. podle výsledku řízení posoudí, který z účastníků a v jakém rozsahu je povinen hradit náklady řízení, a zároveň zváží, zda u něj nejsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků či důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu § 150 o. s. ř. Nemůže ale již přezkoumávat samotnou výši nákladů, a to ať už z hlediska účelnosti vynaložených nákladů či z jiných hledisek.

7. Podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci nebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i dluhu. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok.

8. Podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li dále stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu částka 10 000 Kč. Podle odst. 3 písm. a) téhož ustanovení se částka 35 000 Kč považuje za tarifní hodnotu ve věcech určení, zda tu je právní vztah nebo právo, určení neplatnosti právního jednání, jde-li o určení práva k věci penězi neocenitelné nebo jde-li o určení neplatnosti právního jednání, jehož předmětem je věc nebo plnění penězi neocenitelné. Podle odst. 4 písm. b) téhož ustanovení se částka 50 000 Kč považuje za tarifní hodnotu ve věcech uvedených v odst. 3 písm. a), jde-li o právní vztah k obchodnímu závodu, nemovité věci, nebo právo z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví.

9. Podle § 12 odst. 3 advokátního tarifu při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí. Podle odst. 4 téhož ustanovení jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20%.

10. Předmětem řízení zahájeného žalobou o neúčinnost právního úkonu nejsou samotné věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty a ani určení práva k nim, nýbrž určení, že právní úkon, kterým tyto věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty ušly z dlužníkova majetku, je vůči věřiteli právně neúčinný. Takový předmět řízení ovšem sám o sobě nelze ocenit penězi (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2015, sp.zn. 21 Cdo 616/2014, které sice bylo přijato v poměrech zákona č. 40/1964 Sb., je však podle odvolacího soudu v tomto případě nadále použitelné).

11. Pokud jde o určení tarifní hodnoty, která slouží za základ pro výpočet mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby, tedy nelze vycházet z hodnoty nemovitých věcí, které byly předmětem smluv, jejichž neúčinnosti se žalobkyně domáhala, ani z výše plnění vyplývajícího z rozsudku soudu prvního stupně ze dne 1. 12. 2017, č.j. 8 T 148/2016-2471, jak namítali žalovaní, ale ani z tarifní hodnoty určené v § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu, jak učinil soud prvního stupně, či v § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, jak uváděl žalovaný 4).

12. Zároveň je nutné uvést, že není správné ani přesvědčení žalobkyně, že ač předmětem řízení bylo určení neúčinnosti tří smluv, neměla by tato skutečnost mít vliv na stanovení tarifní hodnoty. Tím, že se žalobkyně domáhala určení neúčinnosti tří smluv v jednom řízení, a to vůči všem žalovaným, došlo fakticky ke spojení tří věcí a je tedy na místě vycházet z tarifní hodnoty, kterou představuje součet tarifních hodnot spojených věcí (zde 3 x 10 000 Kč). V tomto směru tedy byl postup soudu prvního stupně správný.

13. Náklady řízení spočívají v odměně ustanoveného zástupce podle § 6, § 7, § 9 odst. 1 a § 12a odst. 2 advokátního tarifu ve výši 1 840 Kč (2 300 Kč sníženo o 20%) za tři úkony právní služby § 11 odst. 1 písm. b), d), g) advokátního tarifu (první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání před soudem dne [datum]), paušální náhradě podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za každý z uvedených úkonů právní služby, náhradě za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu ve výši 200 Kč, náhradě cestovních výdajů dle § 13 odst. 1, 5 advokátního tarifu za cestu k jednání dne [datum] na trase [obec] – [obec] a zpět, celkem 24 km, osobním vozem [registrační značka], při průměrné spotřebě ve výši 7,7 l [číslo] km, průměrné ceně pohonných hmot 27,80 Kč za 1 litr a za použití základní sazby náhrady za 1 km jízdy, která podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, činí u osobních silničních motorových vozidel 4,40 Kč, v celkové výši 157 Kč. Dále náklady řízení představuje náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 1 423,20 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř., celkem náklady činí 8 200,20 Kč.

14. Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně analogicky podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil a přiznal ustanovenému zástupci žalovaného 4) právo na odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 8 200,20 Kč.

15. Pro úplnost je třeba uvést, že odvolací soud neshledává korektním postup soudu prvního stupně, který s rozhodnutím o nákladech ustanoveného zástupce nevyčkal a rozhodl o nich ještě před tím, než byla věc spolu s odvoláním předložena odvolacímu soudu.