o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Benešově z 29. října 2021, č. j. 5 C 179/2021-101,

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu prvního stupně dne [datum] domáhal určení, že darovací smlouva ze dne [datum] o převodu spoluvlastnického podílu ve výši ½ na pozemku p. č. st. 651, jehož součástí je stavba [adresa], a na pozemku p. [číslo] vše v katastrálním území a obci [obec] (dále jen„ nemovitosti“), uzavřená mezi manžely [jméno], narozenou [datum], a [jméno], narozeným [datum], [anonymizováno] jako dárci a žalovaným jako obdarovaným, na základě které byl do katastru nemovitostí proveden vklad práva pod V [číslo] 2019 [číslo] (dále jen„ darovací smlouva“) je vůči žalobci právně neúčinná. Tvrdil, že rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 23. 9. 2020, č. j. 8 C 379/2019-204, který je vykonatelný, byla dlužnici [jméno] [příjmení] uložena povinnost zaplatit mu 5 037 188 Kč s příslušenstvím, včetně náhrady nákladů řízení ve výši celkem 644 229,54 Kč. Dlužnice převedla spoluvlastnický podíl na nemovitostech darovací smlouvou na žalovaného, svého syna, jiný majetek nemá, žalobce si vyhradil právo dovolat se neúčinnosti prostřednictvím notářského zápisu, který byl žalovanému [datum] doručen. Nemovitosti byly ve společném jmění manželů, které mohlo být postiženo výkonem rozhodnutí pro vymožení závazku dárkyně, která navíc nemovitosti nadále užívá k bydlení.

2. Žalovaný namítal, že jeho matka byla jen jedním z dárců. Důvodem uzavření smlouvy byla výhradně obava dárců o své zdraví a majetek, neboť s nimi žil i jejich vnuk [jméno] [příjmení], který byl v té době drogově závislý, a opakovaně za ním docházeli jeho věřitelé, kteří mu hrozili fyzickým násilím i poškozením majetku. Poškození žalobce uzavřením darovací smlouvy neshledala ani policie. Dárkyně sice od roku 2009 do roku 2018 neoprávněně převáděla finanční prostředky žalobce na svůj účet a z nich hradila zejména výživu svého vnuka, o kterého se od jeho 5 let starala, a jeho dluhy a závazky plynoucí z drogové závislosti, k darování však došlo před tím, než se dozvěděla o šetření žalobce týkající se neoprávněných plateb a finančních převodů. Závazek vůči žalobci navíc pravidelně dle svých možností splácí. V souvislosti s uzavřením darovací smlouvy dne [datum] neměl žalovaný žádné povědomí o existenci jakýchkoli neoprávněných převodů finančních prostředků žalobce (stejně jako druhý dárce), o tom se dozvěděl až v srpnu, důvodem pro uzavření smlouvy bylo pro žalovaného výhradně to, že dojde ke změně vlastníka a následnému vystěhování problémového vnuka dárce. Ke dni uzavření smlouvy nevěděl žalovaný o žádném závazku své matky vůči žalobci. Žalovaný tak smlouvu uzavíral ve smyslu dobrých mravů a v dobrém úmyslu, dárky neměla úmysl žalobce zkrátit, takový úmysl ani nemohl být žalovanému znám. Nebylo zřízeno ani věcné břemeno užívání, které by bylo zapsáno do katastru nemovitostí. Zápis sepsaný notářkou Mgr. [příjmení] označil žalovaný za irelevantní a poukazoval na to, že k bezúplatnému jednání došlo před více než dvěma roky.

3. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem určil, že právní jednání – uzavření darovací smlouvy ze dne [datum] o převodu spoluvlastnického podílu ve výši 1/2 pozemku st. [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa] a pozemku p. [číslo] vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Benešov, pro katastrální území a obec Pyšely, na [list vlastnictví], uzavřená mezi manželi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], jako dárci a žalovaným, jako obdarovaným, na základě které byl proveden vklad práva do katastru nemovitostí pod [číslo jednací], je vůči žalobci právně neúčinné (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 23 637 Kč (výrok II.).

4. Při svém rozhodnutí vycházel soud prvního stupně z následujících skutkových zjištění učiněných po provedeném dokazování. Žalobci byla vůči dárkyni vykonatelným rozsudkem přiznána pohledávka ve výši 5 037 188 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náhradou nákladů řízení ve výši 644 229,54 Kč, lhůta k plnění dle tohoto rozsudku marně uplynula [datum], bylo zahájeno exekuční řízení k vymožení této pohledávky, před jeho zahájením zaplatila dárkyně 4 000 Kč, majetek, ze kterého by mohla být pohledávka žalobce uspokojena, dárkyně nemá. Nemovitosti vlastní žalovaný, a to ½ na základě darovací smlouvy ze dne [datum], účinné od 29. 4. 2019, a další ½ na základě kupní smlouvy z [datum]. Kontrola účetnictví žalobce probíhala v dubnu, starostka žádala dárkyni, která do konce února 2019 byla u žalobce zaměstnána jako mzdová účetní a v dubnu 2019 si ještě chodila vyklízet věci, aby se pokusila dohledat dvě transakce, ke kterým nebyly doklady, ta se tomu snažila vyhnout, bylo zjištěno, že na její účet odcházely i jiné částky než mzda. Následně neoprávněné převody v květnu 2019 přiznala ve výši 615 029 Kč, poté byly zjištěny další neoprávněné převody, dárkyně byla pravomocně odsouzena za [anonymizována tři slova]. Žalobce si prostřednictvím protokolu sepsaného notářkou [příjmení] [příjmení] pod č. [spisová značka] vyhradil vůči žalovanému právo dovolat se neúčinnosti darovací smlouvy„ ze dne [datum]“ s právními účinky zápisu k [datum] uzavřené mezi [jméno] a [jméno] [příjmení] jako dárci a žalovaným jako obdarovaným o převodu ideální ½ nemovitostí, jako dlužník žalobce je uvedena [jméno] [příjmení], jako pohledávka je uvedena povinnost dlužnice k náhradě škody způsobené neoprávněnými převody z bankovních účtů žalobce ve výši 5 086 188 Kč s příslušenstvím. Výhrada byla dne [datum] doručena notářkou prostřednictvím pošty žalovanému. Žalovaný žalobci navrhl vyplacení 1 000 000 Kč oproti zastavení všech úkonů žalobce směřujících k dovolání se neúčinnosti darovací smlouvy. Dárkyně vypověděla, že zpronevěřené částky využívala na rekonstrukci domu, úhradu dluhů vnuka [jméno] (asi 700 000 Kč), částku 1 200 000 Kč postupně vyplatila žalovanému; polovinu domu darovali, protože chtěli, aby se vnuk odstěhoval, jediný, kdo na něj platil, byl žalovaný. Smlouvou o nájmu bytu si dárkyně s manželem pronajali od žalovaného a jeho manželky byt v předmětných nemovitostech, a to na dobu neurčitou.

5. Soud prvního stupně posoudil zjištěné skutečnosti podle § 589 a násl., § 555, § 556, § 574 a § 578 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., dále jen o. z., a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro vyslovení neúčinnosti darovací smlouvy. Žalobce si včas vyhradil právo dovolat se neúčinnosti právního jednání prostřednictvím notářky, dvouletá lhůta k uplatnění relativní neúčinnosti proto běžela až od [datum], kdy se pohledávka žalobce stala vykonatelnou, žaloba podaná v květnu 2021 je proto včasná. K námitce žalovaného, že v notářském zápisu (protokolu) je nesprávně uvedené datum uzavření darovací smlouvy, soud prvního stupně uvedl, že žalovanému muselo být zcela jasné, o jakou smlouvu se jedná, jasná chyba v psaní v datu smlouvy proto nemůže být tomuto právnímu jednání na újmu, ostatní údaje včetně data zápisu práva dle této smlouvy do katastru nemovitostí, jsou uvedeny správně. Uzavření darovací smlouvy je právním jednáním, které uspokojení pohledávky žalobce zkracuje, neboť dlužnice jiný majetek nemá a připadl by jí minimálně vypořádací podíl při vypořádání společného jmění. Důvody dle § 591 písm. a) až d) o. z. soud prvního stupně neshledal, vědomost žalovaného a dlužnice o šetření zpronevěry nepovažuje soud prvního stupně za podstatné. Nákladový výrok odůvodnil procesním úspěchem žalobce, který vynaložil náklady na zaplacený soudní poplatek (2 000 Kč) a právní zastoupení advokátem, který provedl 5 úkonů právní služby, vynaložil na cestovné celkem 582 Kč, promeškal 3 půlhodiny času a je plátcem daně z přidané hodnoty.

6. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Namítal, že právní jednání v protokolu notářky je neurčité, o pouhou chybu v psaní nejde, neboť nedošlo dosud k opravě notářské listiny postupem dle § 60 notářského řádu. Uvedený protokol proto nemohl mít dle žalovaného na běh dvouleté lhůty pro uplatnění neúčinnosti darovací smlouvy vliv. Dále uvedl, že bylo prokázáno, že důvodem uzavření smlouvy byla obava dárců o jejich zdraví, majetek, jakož i o zdraví jejich vnoučat, šlo tedy o plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti, a tedy o jednání dle § 591 písm. d) o. z. Soud prvního stupně přitom neuvedl, jak dospěl k závěru, že obava dárců o zdraví a majetek pod výjimku dle uvedeného ustanovení nespadá, v tomto směru je rozsudek soudu prvního stupně nepřezkoumatelný. Navrhoval, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítne.

7. Žalobce k odvolání žalovaného uvedl, že ust. § 60 notářského řádu pouze umožňuje provedení opravy v notářské listině, nesankcionuje však notářskou listinu neplatností pro zřejmou nesprávnost v takové listině, navíc žalovanému bylo zcela jasné, jaké smlouvy se výhrada neúčinnosti týká. Darovací smlouva nesměřovala ke splnění mravního závazku, nešlo ani o plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti, neboť obavu o majetek nelze bezúplatným převodem takového majetku řešit, navíc dárkyně s manželem užívaly stejný majetek nadále ve stejném rozsahu. Odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně považuje žalobce za dostačující, neboť posouzení předmětného darování jako mravního závazku je zcela absurdní, navíc je třeba i obecně posuzovat, zda mravní závazek nebo ohled slušnosti převáží nad povinností dlužníka splnit dluh. Formální nedostatky nemohly mít dle žlaobce vliv na platnost notářské listiny. I kdyby snad nebyla výhrada učiněna platně, byla by námitka promlčemí v rozporu s dobrými mravy. Navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Podle § 589 odst. 1 o. z. zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí osoby již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno. Neúčinnost právního jednání dlužníka se podle § 589 odst. 2 o. z. zakládá rozhodnutím soudu o žalobě věřitele, kterou bylo odporováno právnímu jednání dlužníka (odpůrčí žaloba).

10. Podle § 590 odst. 1 o. z. věřitel se může dovolat neúčinnosti právního jednání, a) které dlužník učinil v posledních pěti letech v úmyslu zkrátit své věřitele, byl-li takový úmysl druhé straně znám, b) které dlužník učinil v posledních pěti letech v úmyslu zkrátit své věřitele, byl-li takový úmysl druhé straně znám, c) kterým byl věřitel zkrácen a k němuž v posledních dvou letech došlo mezi dlužníkem a osobou jemu blízkou nebo které dlužník učinil ve prospěch takové osoby, ledaže druhé straně v době, kdy se právní jednání stalo, dlužníkův úmysl zkrátit věřitele znám nebyl a ani znám být nemusel.

11. Osobou blízkou je podle § 22 odst. 1 o. z. příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství (dále jen„ partner“); jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí.

12. Podle § 591 o. z. neúčinnosti bezúplatného právního jednání dlužníka se může věřitel dovolat tehdy, pokud k němu došlo v posledních dvou letech. To neplatí, jedná-li se o a) plnění povinnosti uložené zákonem, b) obvyklé příležitostné dary, c) věnování učiněné v přiměřené výši na veřejně prospěšný účel, nebo d) plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti.

13. Podle § 731 o. z. vznikl-li dluh jen jednoho z manželů za trvání společného jmění, může se věřitel při výkonu rozhodnutí uspokojit i z toho, co je ve společném jmění. Vznikl-li dluh jen jednoho z manželů proti vůli druhého manžela, který nesouhlas projevil vůči věřiteli bez zbytečného odkladu poté, co se o dluhu dozvěděl, může být společné jmění postiženo jen do výše, již by představoval podíl dlužníka, kdyby bylo společné jmění zrušeno a vypořádáno podle § 742. To platí i v případě povinnosti manžela plnit výživné nebo jde-li o dluh z protiprávního činu jen jednoho z manželů nebo v případě, že dluh jen jednoho z manželů vznikl ještě před uzavřením manželství (§ 732 o. z.).

14. Podle 593 o. z. vyhradí-li si věřitel dříve, než se jeho pohledávka stane vykonatelnou, právo dovolat se neúčinnosti právního jednání tím, že výhradu prostřednictvím notáře, exekutora nebo soudu oznámí tomu, vůči komu se neúčinnosti právního jednání může dovolat, pak věřiteli lhůta k dovolání se neúčinnosti právního jednání neběží, dokud se pohledávka vykonatelnou nestane.

15. Podle § 578 o. z. chyby v psaní nebo v počtech nejsou právnímu jednání na újmu, je-li jeho význam nepochybný

16. Podle § 594 o. z. neúčinnosti právního jednání se lze dovolat proti tomu, kdo s dlužníkem právně jednal, nebo kdo z právního jednání přímo nabyl prospěch, vůči jeho dědici nebo vůči tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce.

17. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování ke správným skutkovým zjištěním. Na skutková zjištění soudu prvního stupně proto odvolací soud v plném rozsahu odkazuje. Žalobce se domáhá určení neúčinnosti darovací smlouvy, kterou byl na žalované převeden ideální podíl na nemovitostech. Bylo prokázáno, že žalobce má za dárkyní vykonatelnou pohledávku na náhradu škody způsobené jejím majetkovým trestným činem ve výši přes [anonymizováno] milionu korun, tato dlužnice nemá jiný majetek, ze kterého by mohl být žalobce uspokojen. Uzavřením darovací smlouvy došlo ke zkrácení uspokojení pohledávky žalobce, neboť dluh z protiprávního činu jen jednoho z manželů vzniklý za trvání manželství lze uspokojit ze společného jmění manželů (§ 731 a § 732 o. z.).

18. Soud prvního stupně také správně uzavřel, že žalobce si platně a účinně vyhradil právo odporovat uzavřené kupním smlouvě. K tomu, aby nastaly účinky výhrady dle § 593 o. z. postačí, je-li výhrada učiněna prostřednictvím soudu, notáře nebo exekutora a jde o obecně platné právní jednání, včetně určitosti. Výhrada byla učiněna prostřednictvím notáře, darovací smlouva je v notářské listině popsána způsobem, který u žalovaného nemohl vyvolat pochybnosti o tom, že se týká darovací smlouvy datované [datum], jejíž účinky nastaly vkladem jeho vlastnického práva do katastru nemovitostí k [datum], a to i přesto, že darovací smlouva je opakovaně označena nesprávným datem. Skutečnost, že žalovanému bylo zřejmé, co chce žalobce v uvedené výhradě projevit, je zřejmá i z následného chování účastníků, včetně učiněné nabídky na zaplacení částky 1 000 000 Kč oproti zastavení všech úkonů žalobce směřujících k dovolání se neúčinnosti darovací smlouvy. Odvolací soud proto považuje dovolání se neúčinnosti darovací smlouvy ze strany žalobce za včasné.

19. Shodně se soudem prvního stupně dospěl také odvolací soud k závěru, že uzavření darovací smlouvy nepředstavuje plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti. Pokud si dlužnice a její manžel nadále nepřáli, aby jejich vnuk nemovitosti užíval, a nebyli schopni jej sami přimět k vystěhování, mohl jim žalovaný, jejich syn, pomoci s vystěhováním takové osoby i bez toho, aby na něj svůj majetek převáděli, tím méně smlouvou, ve které bylo sjednáno zřízení věcného břemene doživotního bydlení s tím, že je na oprávněných osobách, aby rozhodovali, kdo bude nemovitosti užívat. Je přitom nerozhodné, že vklad práva odpovídající tomuto věcnému břemenu nebyl následně navržen do katastru nemovitostí a možnost bydlení byla zajištěna nájemní smlouvou. Zájem na vystěhování problematického vnuka navíc nemůže převážit zájem žalobce, veřejnoprávní korporace, na uspokojení škody ve výši několika milionů korun, způsobené úmyslným majetkovým trestným činem matky žalovaného, i kdyby přítomnost vnuka v bydlišti dárců vyvolávalo obavy o majetek nebo zdraví osob (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 28. 2. 2019, sp. zn. 21 Cdo 955/2018, dostupný na [webová adresa]).

20. Zákon po dlužníkovi jako blízké osobě požaduje, aby se při právních jednání s dlužníkem nebo při právních jednáních, které dlužník učinil v její prospěch, přesvědčila, že právní úkon nezkracuje věřitele dlužníka, tedy aby s ohledem na okolnosti případu a s přihlédnutím k obsahu právního úkonu dlužníka vyvinula takovou činnost (aktivitu), že úmysl dlužníka zkrátit věřitele, který tu v době odporovaného právního úkonu objektivně vzato musel být, z jejích výsledků poznala (tj. aby se o tomto úmyslu dozvěděla). Vede ji tak k tomu aby nečinila právní úkony (nepřijímala podle nich plnění) na újmu práv věřitelů dlužníka; v případě, že se tak nezachová, musí být srozuměna s tím, že věřitel může požadovat uspokojení své pohledávky také z majetku, který na základě takového právního úkonu od dlužníka nabyla (viz rozsudek Nejvyššího soudu z 27. 6. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2975/2011, dostupný na [webová adresa]; závěry uvedeného rozhodnutí, které se týkalo neúčinnosti dle občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, se s ohledem na obdobnou právní úpravu neúčinnosti právního jednání mezi osobami blízkými, tedy s ohledem znění ust. § 590 odst. 1 písm. c) o. z., uplatní i v poměrech občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014). Žalovaný při jednání před odvolacím soudem výslovně uvedl, že neměl žádný důvod zjišťovat, zda jeho matka má nějaké závazky. Z toho je zřejmé, že žádnou aktivitu k rozpoznání možného úmyslu dárkyně zkrátit možnost uspokojení pohledávky žalobce nevyvinul. Je třeba dodat, že neobstojí ani námitka žalovaného, že k uzavření darovací smlouvy došlo ještě předtím, než se dárkyně dozvěděla o šetření žalobce. Pohledávka žalobce vznikla úmyslnou majetkovou trestnou činností dárkyně, která tedy věděla, že si neoprávněně přisvojuje peněžité prostředky žalobce k jeho škodě, po celou dobu trestné činnosti. Navíc šetření v účetnictví žalobce probíhalo již v průběhu dubna, což bylo dárkyni známo, neboť byla žádána o součinnost.

21. Žalobce prokázal splnění všech zákonných podmínek, za kterých se lze úspěšně dovolat relativní neúčinnosti právního jednání. Soud prvního stupně proto rozhodl správně, když žalobě vyhověl a žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, jejichž výši správně určil.

22. Z výše uvedených důvodů potvrdil odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný.

23. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný nebyl v odvolacím řízení úspěšný (jeho odvolání nebylo vyhověno), odvolací soud mu proto uložil povinnost k náhradě nákladů, které žalobce v odvolacím řízení vynaložil na právní zastoupení (odměna advokáta za dva úkony právní služby po 3 100 Kč dle § 6 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu – vyjádření k odvolání, účast u jednání před odvolacím soudem, 2 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, a náhrada ve výši 1 428 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalobce, podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 14a odst. 1 advokátního tarifu, celkem 8 228 Kč.

24. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty odvolací soud neshledal žádný důvod. Místo plnění náhrady nákladů řízení bylo stanoveno dle § 149 odst. 1 o. s. ř.