o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 23. června 2022, č. j. 4 C 18/2021-193,

1. Okresní soud v Kolíně (dále jen soud prvního stupně) shora označeným rozsudkem zrušil výrokem I. podílové spoluvlastnictví účastníků ke stavbě pro rodinnou rekreaci č. ev. 276 na st. [parcelní číslo] (dále jen pozemek) v katastrálním území Blaženice, obec Rabyně (dále jen nemovitost), nemovitost přikázal do výlučného vlastnictví žalované (výrok II.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci přiměřenou náhradu [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.) a uložil žalobci povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Benešově náhradu nákladů řízení státu ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.).

2. V odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žalobce se domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitosti s tím, že žalobce vlastní podíl o velikosti 1/3, žalovaná podíl o velikosti 2/3. Žalobce požadoval přikázání nemovitosti do výlučného vlastnictví žalované s tím, že tato mu vyplatí přiměřenou náhradu podle ceny stanovené jím předloženým znaleckým posudkem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení]. Tvrdil, že žalovaná je zároveň výlučnou vlastnicí pozemku a také výlučnou vlastnicí souvisejících pozemků – p. p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, v katastrálním území Blaženice a dále spoluvlastnicí podílu o velikosti 1/3 na p. p. [číslo] ostatní plocha a nádvoří, ve stejném katastrálním území, která tvoří příjezdovou cestu k nemovitosti. Rovněž tvrdil, že reálné rozdělení nemovitosti není možné, a že ji využívá pouze žalovaná.

3. Žalovaná se zrušením podílového spoluvlastnictví účastníků souhlasila, stejně tak souhlasila s přikázáním nemovitosti do svého výlučného vlastnictví s tím, že nemovitost není reálně dělitelná a ona žalobci zaplatí přiměřenou náhradu ve výši podle v řízení zpracovaného znaleckého posudku v částce [částka].

4. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobce je vlastníkem podílu o velikosti 1/3 na nemovitosti, žalovaná o velikosti 2/3. Nemovitost není reálně dělitelná a její obvyklá cena činí [částka], žalovaná je solventní k zaplacení náhrady žalobci v rozsahu 1/3 uvedené částky, tj. ve výši [částka].

5. Zjištěné skutečnosti posoudil soud prvního stupně podle § 1143 a § 1147 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), a uzavřel, že jsou splněny podmínky pro zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastníků, neboť ani jeden z nich v něm nadále nechce setrvávat. Rozdělení věci není dle soudu prvního stupně s ohledem na postoje účastníků objektivně možné. Dále soud prvního stupně posuzoval, kterému z účastníků svědčí kritéria pro přikázání nemovitosti do jeho výlučného vlastnictví, a vzal v úvahu, že žalovaná je většinovou spoluvlastnicí, vlastní pozemek, na kterém je nemovitost postavena, stejně tak jako sousední pozemky, a je spoluvlastnicí přístupové cesty, oba účastníci přikázání žalované shodně navrhovali. Při určení výše přiměřené náhrady vycházel soud prvního stupně z obvyklé ceny nemovitosti určené znaleckým posudkem zpracovaným v řízení na [částka], a tuto povinnost uložil žalobkyni v rozsahu 1/3 takto zjištěné částky, tj. ve výši [částka]. Soud prvního stupně nevycházel ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení], neboť tento viděl nemovitost pouze zvenčí, nemohl být proto objektivně schopen posoudit její stav a v návaznosti na to stanovit obvyklou cenu. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky odůvodnil soud prvního stupně procesním úspěchem žalované, která vynaložila náklady na právní zastoupení. Od plného neúspěchu žalobce se pak odvíjí i výrok o náhradě nákladů řízení státu ve výši, které stát vynaložil z rozpočtových prostředků na znalečné.

6. Proti tomuto rozsudku, a to proti výrokům III., IV. a V., podal žalobce včasné odvolání. Namítal, že byla nesprávně stanovena obvyklá cena nemovitosti, a tedy i výše částky přiměřené náhrady. Podle jeho názoru znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] dostatečně nevysvětlil své postupy, vycházel z realizovaných prodejů nikoliv v současnosti, ale již i v letech 2016 a 2017, nevybral správné srovnávací nemovitosti. Žalobce dále soudu prvního stupně vytýkal, že nevyšel z jím předloženého znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení], neprovedl jeho výslech, případně nezadal zpracování revizního znaleckého posudku. Brojil také proti nákladovým výrokům, měl za to, že soudní řízení probíhalo v důsledku nečinnosti žalované, která nereagovala na jeho výzvu ke zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, což mělo být zohledněno. Řízení o vypořádání spoluvlastnictví také představuje tzv. judicium duplex, a soud prvního stupně se tak měl řídit podle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 404/22, a nevycházet ze zásady procesního úspěchu, který navíc svědčí žalobci. Navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil v souladu s odvolacím návrhem.

7. Žalovaná k odvolání uvedla, že považuje rozsudek soudu prvního stupně za věcně a právně správný, a navrhla jeho potvrzení včetně nákladových výroků. Znalecký posudek předložený žalobcem vykazuje značné nedostatky, s nimiž se soudem prvního stupně ustanovený znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] vypořádal, podstatné je zejména to, že znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] nemovitost neviděl uvnitř. Rovněž bylo vysvětleno, z jakého důvodu nejsou vhodné srovnávací nemovitosti z lokality [obec] (předmětná nemovitost se nachází v jiné oblasti a bez automobilu je prakticky nedostupná). Poukázala dále na to, že o nemovitost roky pečuje pouze ona, zakoupila i zastavěný pozemek a pozemky související, stejně tak zaplatila veškeré přípojky.

8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné pouze v části týkající se nákladových výroků.

9. Přestože žalobce výslovně napadl pouze výrok III. a související nákladové výroky rozsudku soudu prvního stupně, tak je (s ohledem na to, že tento výrok ukládá žalované povinnost zaplatit žalobci tam uvedenou částku přiměřené náhrady) jeho odvoláním napaden rozsudek soudu prvního stupně ve všech výrocích týkajících se zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, neboť o zrušení, vypořádání a o povinnosti platit přiměřenou náhradu nelze rozhodovat odděleně, tyto výroku spolu neoddělitelně souvisí. Předmětem přezkumu odvolacího soudu je tedy celý rozsudek soudu prvního stupně.

10. Podle § 1140 odst. 1 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.

11. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

12. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům.

13. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování ke správným skutkovým zjištěním, na která odvolací soud v plném rozsahu odkazuje. Mezi účastníky je dále nesporné, že je žalovaná solventní k zaplacení částky [částka].

14. Žalobce nechce nadále setrvávat ve spoluvlastnictví se žalovanou, k tomu nemůže být nucen. K požadavku, aby bylo spoluvlastnictví zrušeno a vypořádáno, navíc obecně nemusí být na straně žalující dán žádný zvláštní důvod. Ve spoluvlastnictví již navíc nechce setrvat ani žalovaná. Vypořádání musí proběhnout jedním ze způsobů podle § [číslo], § 1145 a § 1147 o. z.

15. Mezi účastníky byla po dobu řízení před soudem prvního stupně nesporná reálná nedělitelnost nemovitosti, stejně tak i způsob vypořádání jejich spoluvlastnictví, oba navrhli přikázání nemovitosti do výlučného vlastnictví žalované. Žalovaná je většinovou spoluvlastnicí, vlastní zastavěný pozemek i související pozemky a rovněž podíl na příjezdové cestě. V takové situaci je namístě postup podle § 1147 o. z., tedy přikázání nemovitosti do výlučného vlastnictví žalované.

16. Spornou otázkou v řízení před soudem prvního stupně i v odvolacím řízení byla výše ceny nemovitosti a od toho se odvíjející částka přiměřené náhrady. Odvolací soud ze zcela ztotožňuje s postupem soudu prvního stupně, který co do výše obvyklé ceny vyšel ze závěrů znaleckého posudku zpracovaného Ing. [jméno] [příjmení]. Znalecký posudek splňuje veškeré formální i obsahové náležitosti požadované právní úpravou, znalec učinil závěr na základě relevantních zdrojů dat (§ 53 vyhlášky č. 503/2020 Sb.), představujících mimo jiné kompletní prohlídku nemovitosti, jejíž uspořádání, vybavenost a stavebnětechnický stav podrobně popsal. Jako zcela odpovídající postup znalce hodnotí odvolací soud i korekci realizovaných cen srovnávaných nemovitostí, jichž bylo dosaženo v letech 2016 až 2018, pomocí znalcem použitých indexů. Znalec se také vypořádal s námitkami žalobce ohledně výběru porovnávaných nemovitostí (které vybíral i v návaznosti na konkrétní umístění nemovitosti). Znalec oslovený žalobcem (Ing. [příjmení] [příjmení]) naopak nemohl porovnávané nemovitosti objektivně zvolit, a to právě pro naprostou neznalost vnitřního stavu stavby. Znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] rovněž obvyklou metodou korigoval cenu nemovitosti v souvislosti s tím, že se jednalo pouze o stavbu bez zastavěného pozemku, což je skutečnost, která se v obvyklé ceně výrazně projeví. Stejně jako soud prvního stupně tedy i odvolací soud vychází z obvyklé ceny nemovitosti ve výši [částka], k zaplacení třetiny takto určené ceny je žalovaná solventní. Soud prvního stupně proto rozhodl správně, když spoluvlastnictví účastníků zrušil, nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalované a uložil jí, aby žalovanému zaplatila přiměřenou náhradu ve správné výši, tedy ve výši [částka].

17. Nákladové výroky rozsudku soudu prvního stupně správné nejsou. Řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je řízením s povahou iudicii duplicis. V poslední době nastal z pohledu rozhodování Ústavního soudu zásadní posun od rozhodování o nákladech v těchto věcech a to ve prospěch postupu podle § 142 odst. 2 o. s. ř. (srovnej např. nálezy Ústavního soudu z [datum], sp. zn. I. ÚS 262/20-3, či z [datum], sp. zn. IV. ÚS 404/22, oba dostupné na [webová adresa]). Pravidlem má být v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví rozhodnutí o tom, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků, použití § 142 odst. 3 o. s. ř. je podmíněno zvláštními okolnostmi případu, zejména pak např. šikanózním výkonem práva či zneužitím práva, obstrukčním chováním spoluvlastníka či nezájmem účastníka řízení o konstruktivní vyřešení věci. Odvolací soud neshledal v této věci žádnou z popsaných specifických okolností v průběhu řízení před soudem prvního stupně, skutečnost, že se žalovaná před podáním žaloby na smírném vyřešení věci neshodla, nelze za obstrukční chování považovat. Právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nemá proto žádný z účastníků. Stejně je pak třeba nahlížet na poměr úspěchu a neúspěchu účastníků při rozhodování o nákladech státu dle § 148 odst. 1 o. s. ř., náklady, které stát vynaložil na znalečné, je proto třeba rozdělit mezi účastníky rovným dílem, tomu odpovídá povinnost každého z nich k zaplacení [částka].

18. Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV. a V. změnil tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků a každý z účastníků je povinen zaplatit státu [částka], a to v obecné pariční lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a ve výroku I., II. a III. rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

19. O nákladech odvolacího řízení rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení se povaha řízení již neprojeví, je třeba vycházet z toho, jaká otázka byla sporná a z poměru úspěchu a neúspěchu účastníků. Žalobce byl v odvolacím řízení úspěšný jen v části odvolání týkající se nákladového výroku, tento úspěch lze hodnotit jako 5% Odvolací soud proto žalobci uložil, aby žalované zaplatil 90 % ([číslo]) nákladů, které v odvolacím řízení vynaložila na právní zastoupení (odměna advokáta za jeden úkon právní služby podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 5 věta druhá, § 7 bod 6. a § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, při tarifní hodnotě [částka], paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a náhrada ve výši [částka] odpovídající 21% sazbě daně z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalované plátcem, podle § 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem [částka], z toho 90 % činí ve výši [částka], tj. celkem částku [částka], z čehož 90 % činí [částka] Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod, místo plnění učeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.