o odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 17. června 2022, č. j. 214 C 70/2020-172,

1. Okresní soud v Kladně (dále jen soud prvního stupně) shora označeným rozsudkem uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II.), uložil žalovanému zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.) a nepřiznal České republice – Okresnímu soudu v Kladně náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

2. Soud prvního stupně při svém rozhodování vyšel z toho, že žalobkyně požadovala po žalovaném zaplatit [částka] s příslušenstvím. Uvedla, že dne [datum] půjčila žalovanému částku [částka], kterou se žalovaný zavázal vrátit do [datum]. Žalovaný svůj dluh řádně a včas neuhradil, dne [datum] uznal svůj dluh včetně úroku ve výši 2,5 % měsíčně za dobu po splatnosti dluhu a zavázal se žalobkyni zaplatit celkem částku [částka] do [datum] ve splátkách po [částka] měsíčně.

3. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal. Uvedl, že mu žalobkyně uvedené finanční prostředky poskytla, měl za to, že mu je darovala a že se spolu později vyrovnají. Účastníci se v roce 2012 rozvedli, až do roku 2019 spolu o vyrovnání nehovořili, v roce 2019 se měl žalovaný k žalobkyni vrátit, sepsali předmanželskou smlouvu, ale ke sňatku nedošlo. Žalovaný prohlásil, že nepodepsal ani směnku, ani uznání dluhu.

4. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování ke zjištění, že žalovaný uznal dne [datum] svůj dluh vůči žalobkyni ve výši [částka] včetně úroků ve výši [částka] za každý měsíc po splatnosti a zavázal se, že dlužnou částku ve výši [částka] zaplatí v postupných měsíčních splátkách po [částka] do konce roku 2013, počínaje únorem 2013. Ze znaleckého posudku Mgr. [jméno] [příjmení] vzal soud prvního stupně za prokázané, že sporný podpis na uznání dluhu je podpisem žalovaného.

5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.). Dospěl k závěru, že uznáním dluhu byla nastolena vyvratitelná právní domněnka existence závazku žalovaného a bylo na žalovaném, aby prokázal, že v době uznání dluh z půjčky netrval, což se nestalo. Žalovaný sice uvedl, že částku [částka] mu žalobkyně darovala, své tvrzení však neprokázal. Z tohoto důvodu shledal soud prvního stupně požadavek žalobkyně na zaplacení částky [částka] jako důvodný. Dále uvedl, že účastníci si dohodli úrok ve výši 2,5 % měsíčně z dlužné částky, tedy 30 % ročně, což je však úroková míra, která překračovala běžné úrokové sazby poskytované v daném období. Soud prvního stupně proto shledal důvodným požadavek žalobkyně na zaplacení sjednaného úroku pouze z jeho poloviny v kapitalizované výši [částka], ve zbývajícím rozsahu její návrh zamítl. Nákladový výrok mezi účastníky odůvodnil soud mírou úspěchu žalobkyně v řízení. Pokud jde o náklady státu, soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, proto stát nemá proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení.

6. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti výroku II. a III., podala žalobkyně včasné odvolání. Namítala, že žalobou požadovaný úrok není možné hodnotit jako úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně má za to, že maximální přípustná výše úrokových sazeb v daném období činila 36 % ročně, to vyplývá i z občanského zákoníku z roku 1964. Tato maximální výše byla dodržena. Jednalo se o časově ohraničený úrok za pevné období, výše úroku byla stranami smluvena a žalovaný s ní souhlasil. Tuto výši úroků žalovaný ani nijak nezpochybňoval. Žalobkyně uvedla, že soud prvního stupně nesprávně odkázal na nařízení vlády, kterým se stanoví výše úroků z prodlení, dále namítla, že soud prvního stupně neprovedl žádné dokazování směřující k ponížení žalované částky, toto na jednání nezmínil a učinil tak rozhodnutí překvapivým. Navrhovala, aby odvolací soud změnil i rozhodnutí o nákladech řízení.

7. Proti rozsudku se odvolal i žalovaný, který však pouze požadoval, aby byla změněna lhůta k plnění jeho povinnosti a bylo mu umožněno splácet dluh ve splátkách. Uvedl, že v současné době není zaměstnán, pobírá invalidní důchod ve výši [částka], což doložil poštovní poukázkou. Konstatoval, že je povinen platit výživné na syna [jméno] ve výši [částka] měsíčně, cca [částka] měsíčně vynakládá na dietní stravu, neboť je diabetik, léčí se v [anonymizováno] ambulanci v [obec], kam musí pravidelně dojíždět a pohonné hmoty ho stojí [částka] měsíčně. Z uvedených důvodů žádal, aby mu bylo umožněno dluh splácet po [částka] měsíčně.

8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné, odvolání žalovaného je důvodné zčásti. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně nebyl vyjma určené lhůty k plnění odvolacím soudem přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

9. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která považuje za dostatečná a na něž pro stručnost odkazuje, a podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování uznáním dluhu a předžalobní výzvou žalobkyně, kterou zaslala prostřednictvím svého zástupce žalovanému.

10. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný uznal dne [datum] svůj dluh vůči žalobkyni ve výši [částka] vyplývající ze smlouvy o půjčce, kterou uzavřel s žalobkyní dne [datum]. Tato půjčka měla být vrácena do [datum]. Žalovaný v uznání dluhu prohlásil, že co do důvodu a výše uznává tento svůj dluh včetně úroků [částka] za každý měsíc po splatnosti a zavázal se uhradit dlužnou částku [částka] ve splátkách po [částka] měsíčně do konce roku 2013. Dopisem ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného prostřednictvím zástupce k zaplacení dlužné částky, která se podle žalobkyně skládala ze zapůjčených prostředků ve výši [částka] a pevného úroku z prodlení. Zjištěné skutečnosti jsou uvedeny přímo v textu listiny, proti jejichž pravosti a obsahové správnosti nebyly vzneseny námity.

11. Podle § 3028 odst. 1 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3028 odst. 2 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle § 3028 odst. 3 věta prvá o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

12. Podle § 517 odst. 1 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění. Podle § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

13. Podle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené [anonymizováno] národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů.

14. Soud prvního stupně s ohledem na vznik závazku žalovaného správně věc posuzoval podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobkyni, v řízení neprokázal, že by dluh, který uznal, nevznikl nebo již zanikl. Vzhledem k tomu, že svou povinnost vrátit půjčené finanční prostředky žalobkyni nesplnil, soud prvního stupně uzavřel, že žaloba je v tomto rozsahu důvodná a je třeba žalovanému uložit povinnost částku [částka] žalobkyni zaplatit. Tento závěr ostatně žádný z účastníků řízení svým odvoláním nezpochybnil. Odvolací soud považuje za věcně správný i výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu v té části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, byť věc posoudil odlišným způsobem.

15. Z listiny označené jako uznání dluhu totiž vyplynulo, že úrok, který byl mezi účastníky v souvislosti se zajištěním dluhu ujednán, byl dohodnut výlučně pro dobu po splatnosti dohodnuté půjčky, tedy jako sankce za prodlení dlužníka, a to na dobu do [datum]. Tuto vůli účastníků potvrdila i žalobkyně, když vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky, neboť rekapitulovala, že žalovaný dosud neuhradil svůj dluh vyplývající ze smlouvy o půjčce a pevný úrok z prodlení, který se zavázal uhradit. Povaha § 517 odst. 2 obč. zák. však vylučovala, aby výše úroku z prodlení byla v občanskoprávních vztazích dohodnuta jinak, než stanovil právní předpis, který toto ustanovení prováděl (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2005, sp. zn. 33 Odo 1117/2003, dostupný na [webová adresa]). Výše úroku z prodlení, kterou účastníci ujednali, neodpovídala výši úroků z prodlení stanovených nařízením vlády č. 142/1994 Sb. (v druhém pololetí 2012 byla výše úroků stanovena na 7,5 % ročně) a výrazně výši úroků z prodlení uvedenou v nařízení vlády převyšovala, takové ujednání proto bylo nutné podle § 39 obč. zák. nutné posoudit jako neplatné a žalobkyně měla právo pouze na zaplacení úroků stanovených shora uvedeným prováděcím předpisem.

16. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně, pokud jde o výši povinnosti stanovené žalovanému, zůstal odvoláním nenapaden a odvolací soud je jím v tomto rozsahu vázán. Lze však uzavřít, že byť soud prvního stupně posoudil povahu mezi účastníky sjednaných úroků jiným způsobem a přiznal žalobkyni částku odpovídající polovině ujednaných úroků ve výši 15 % ročně, je zřejmé, že správně rozhodl o tom, že žalobkyně nemá právo na zaplacení částky [částka], neboť v této části nebyl úrok z prodlení sjednán platně a úrok z prodlení v zákonné výši, který by v kapitalizovaného podobě činil za uvedené období [částka], byl již pokryt rozhodnutím o přiznání částky [částka] ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně. Správné je i rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žalobkyní požadovaného úroku z prodlení z částky [částka], která měla představovat dohodnutý úrok z prodlení, neboť včasné nesplacení úroků z prodlení z dlužné částky je prodlením s plněním příslušenství pohledávky, nikoliv s plněním vlastního dluhu.

17. Správným shledal odvolací soud i výrok III. rozsudku soudu prvního stupně, jímž soud prvního stupně rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně a na jehož odůvodnění lze pro stručnost odkázat; žalobkyni náleží právo na náhradu nákladů řízení, které mimo jiné představují náklady na zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna a náhrada hotových výdajů za šest úkonů právní služby, jak správně uvedl soud prvního stupně. Odvolací soud pouze pro úplnost konstatuje, že zástupce žalované má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů také za účast na jednání u odvolacího soudu dne [datum], naopak nebylo možné přiznat náhradu nákladů za podání ze dne [datum], neboť toto podání nebylo možné hodnotit jako podání ve věci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Ve zbývajícím rozsahu je však odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení správné.

18. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.

19. Odvolací soud s ohledem na okolnosti uvedené žalovaným v podání, které bylo posouzeno jako odvolání proti lhůtě k plnění, zvažoval, zda je třeba změnit rozhodnutí soudu prvního stupně ohledně lhůt, které stanovil žalovanému ke splnění jeho povinností. Žalovaný tvrdil, že mu jeho majetková situace neumožňuje splnit dluh jinak než ve splátkách po [částka] měsíčně, neboť není zaměstnaný, pobírá invalidní důchod, jehož výši doložil, má zvýšené výdaje v souvislosti se svým [anonymizováno] stavem a je povinen platit výživné pro své děti. Odvolací soud dospěl k závěru, že se jedná o okolnosti, které jsou důvodem pro poskytnutí delší, než zákonem určené lhůty, nicméně požadavek žalovaného, aby mohl svůj dluh plnit ve splátkách po [částka], nelze akceptovat. Je totiž nutné vzít v potaz zájem žalobkyně na uhrazení dluhu a nutnost, aby se tak stalo v přiměřené době, a nelze odhlédnout ani od toho, že smlouva o půjčce byla uzavřena v roce 2012 a žalovaný dosud ke splnění svého dluhu nepřistoupil. Z tohoto důvodu odvolací soud dospěl k závěru, že odpovídající poměrům žalovaného bude stanovení splátek ve výši [částka] měsíčně, počínaje třetím měsícem po právní moci rozhodnutí, což vytvoří žalovanému dostatečný časový prostor pro to, aby si prostředky pro zaplacení splátek mohl opatřit. Ze stejného důvodu pak odvolací soud přiměřeně prodloužil i lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit náklady řízení, které byly soudem prvního stupně žalobkyni přiznány, a to na šest měsíců, s ohledem na výši nákladů řízení a povinnost žalovaného zajistit prostředky na splnění povinnosti vyplývající z výroku I. rozsudku soudu prvního stupně.

20. Pokud jde o náklady státu, soud prvního stupně správně postupoval podle § 148 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V tomto případě správně zvažoval osobní a majetkovou situaci žalovaného a uzavřel, že žalovaný splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, proto mu povinnost nahradit státu náklady řízení neuložil. Opomněl však, že účastníci řízení měli pouze poměrný úspěch ve věci a že žalobkyně byla úspěšná pouze co do 80,8 % předmětu řízení. Z tohoto důvodu má povinnost nahradit náklady státu vynaložené v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku v rozsahu 19,2 %. Znalci [příjmení] [příjmení] bylo přiznáno znalečné ve výši [částka] a [částka], z toho [částka] bylo hrazeno ze složené zálohy. S ohledem na uvedené je žalobkyně povinna nahradit státu náklady řízení ve výši [částka] (po zaokrouhlení).

21. Ze všech výše uvedených důvodů změnil odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. výrok I. rozsudku soudu prvního stupně tak, že rozhodl o tom, že žalovaný je povinen splnit svou povinnost ve stanovených splátkách, ve výroku III. tak, že lhůtu k plnění stanovil na šest měsíců od právní moci rozsudku a ve výroku IV. tak, že uložil žalobkyni povinnost zaplatit náklady státu ve výši [částka]; ve výroku II. a ve zbývající části výroku III. rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.; žalobkyně nebyla se svým odvoláním úspěšná, žalovaný se však práva na náhradu nákladů odvolacího řízení vzdal. Z tohoto důvodu odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

23. Lhůta ke splnění povinnosti nahradit náklady státu byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.).