o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 23. 4. 2021, č. j. 9 C 74/2020-71,

1. Okresní soud v Kolíně (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zrušil výrokem I. podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa], v [katastrální uzemí] [příjmení] (dále jen„ nemovitost“), nemovitost přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně (výrok II.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na vypořádání podílu [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení.

2. V odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví s žalovanou k nemovitosti, když každá z účastnic vlastní podíl o velikosti ½. Požadovala přikázání nemovitosti do svého výlučného vlastnictví s tím, že žalované vyplatí přiměřenou náhradu [částka]. Tvrdila, že účastnice nejsou schopny domluvit se na záležitostech souvisejících s údržbou a provozem nemovitosti, ve které bydlí její otec [jméno] [příjmení], pro něhož chce žalobkyně zajistit nerušené užívání i do budoucna. Argumentovala také tím, že v bezprostřední blízkosti nemovitosti jsou situovány pozemky a další dům, v němž žije její matka, a dále tím, že žalovaná o nemovitost nepečuje a ani toho není do budoucna schopna, s výjimkou vyvložkování komína nese veškeré náklady na nemovitost žalobkyně. Žalovaná souhlasila s převzetím nemovitosti žalobkyni tehdy, pokud jí tato zaplatí přiměřenou náhradu [částka] a pro [jméno] [příjmení], bratra žalované, bude zřízeno věcné břemeno doživotního užívání, v opačném případě požaduje, aby byly nemovitosti přikázány do jejího vlastnictví. Žalovaná také tvrdila silný citový vztah k nemovitosti.

3. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. Každá z účastnic je vlastníkem podílu o velikosti ½ na nemovitosti. Žalobkyně nabyla podíl od svého otce [jméno] [příjmení] na základě darovací smlouvy ze dne [datum] s právními účinky vkladu práva ke dni [datum]. Žalovaná nabyla podíl dědictvím po matce v roce [rok], takto nabyl následně darovaný podíl i [jméno] [příjmení], on a žalovaná jsou sourozenci. [jméno] [příjmení] žije v nemovitostech asi 10 let, domluvil se na tom s žalovanou i se svou dcerou – žalobkyní. Na rodinném domě nebyly za tuto dobu provedeny žádné větší úpravy, byla jen vybudována kanalizační a vodovodní přípojka, což hradila žalobkyně, a vyvložkován komín, to platila žalovaná. Náklady na elektřinu platí [jméno] [příjmení], poplatky za odvoz odpadu hradila v letech [rok] – [rok] žalobkyně, stejně tak jako daň z nemovitosti v letech [rok] a [rok]. Od smrti matky žalované a do doby nastěhování [jméno] [příjmení] v nemovitosti nikdo nežil. Žalobkyně svého otce přibližně dvakrát týdně navštěvuje. Žalovaná měla v nemovitosti asi do roku 2016 zahrádku, v sezóně tam z tohoto důvodu denně dojížděla, mimo sezónu navštěvovala nemovitost jednou měsíčně. Rodinný dům je co do vnitřní dispozice uspořádán jako jednotka o velikosti 2 +1, obvyklá cena nemovitosti činí [částka]. Žalobkyně bydlí v jiné obci v domě s manželem a dětmi, žalovaná žije taktéž v jiné obci, v domě s rodinou své dcery. Žalobkyně disponuje částkou [částka], žalovaná vlastní podílové listy a podobné cenné papíry kolektivního investování v aktuální hodnotě [částka] a disponuje částkou [částka].

4. Zjištěné skutečnosti posoudil soud prvního stupně podle § 1143 a § 1147 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a uzavřel, že jsou splněny podmínky pro zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastnic, když ani jedna z nich v něm nadále nechce setrvávat. Rozdělení věci není dle soudu prvního stupně s ohledem na stavebně-technické uspořádání rodinného domu objektivně možné. Dále soud prvního stupně posuzoval, které z účastnic svědčí ve větší míře kritéria pro přikázání nemovitosti do jejího výlučného vlastnictví s tím, že jejich podíly jsou stejné, ani jedna v nemovitosti nebydlí, solventní jsou obě dvě, obě mají k nemovitosti citový vztah, žalovaná jej však proklamuje, ale nijak se neodráží v péči o nemovitost. Pro přikázání nemovitosti žalobkyni svědčí její snaha o péči o nemovitost, naopak žalovaná potřebné záležitosti s žalobkyní neřeší, vzhledem ke svému věku není schopna se o nemovitost postarat a ani k tomu není ochotna. Žalobkyně podle názoru soudu prvního stupně nemovitost také účelněji využije. Při určení výše přiměřené náhrady vycházel soud prvního stupně z obvyklé ceny nemovitosti stanovené znaleckým posudkem na [částka], a tuto povinnost uložil žalobkyni v rozsahu ½ takto zjištěné částky, tj. ve výši [částka]. Nákladový výrok odůvodnil procesním úspěchem žalobkyně, která vynaložila náklady na soudní poplatek a právní zastoupení.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Namítala, že v nemovitosti chce žít, je dostatečně vitální a chtěla by se vrátit do rodného domu. Byla také připravena navyšovat nabízenou částku přiměřené náhrady a zároveň upozornila, že podle jejího názoru v mezidobí vzrostla cena nemovitosti, což by mělo být ve vypořádání zohledněno. Podle jejího názoru je to žalobkyně, která již jen samotnou žalobou narušila klid svého otce, žalovaná nikdy nesouhlasila s tím, že on bude v nemovitosti bydlet. Žalovaná chtěla respektovat vůli své matky, která si přála, aby nemovitost byla ve spoluvlastnictví jejích dětí, tedy žalované a otce žalobkyně. Žalovaná také zpochybnila solventnost žalobkyně s tím, že finanční prostředky jsou patrně ve společném jmění žalobkyně a jejího manžela. Soudu prvního stupně také vytýkala, že své závěry řádně neodůvodnil a nepostupoval v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu k rozhodným kritériím při vypořádání spoluvlastnictví. Navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a přikázal nemovitost do jejího výlučného vlastnictví. V průběhu odvolacího řízení žalovaná dále uvedla, že dne [datum] došlo k úmrtí jejího bratra a otce žalobkyně, který spáchal sebevraždu. Za těchto okolností ona již nemá o nemovitost zájem, nebyla by schopna ji užívat. Učinila nesporným, že žalobkyně disponuje finančními prostředky ve výši odpovídající polovině obvyklé ceny nemovitosti určené znaleckým posudkem v odvolacím řízení.

6. Žalobkyně k odvolání uvedla, že žalovaná netvrdí žádné důvody způsobilé ke změně rozhodnutí soudu prvního stupně, v průběhu celého řízení navíc neuvedla žádný relevantní důvod, pro který by měla být nemovitost přikázána jí. Žalobkyně naproti tomu kromě zajištění klidného žití svého otce uváděla, že je nemovitost v bezprostřední blízkosti jejích dalších nemovitostí a ona si nedovede představit, že by předmětnou nemovitost vlastnil někdo jiný. Zdůraznila, že nikdo nemůže být nucen setrvat ve spoluvlastnictví a že žalovaná se nikdy nechtěla dohodnout na správě nemovitosti, nepečovala o ni a neprojevovala o ni opravdový zájem. I po smrti otce hodlá nemovitost zrekonstruovat a využívat k bydlení, neboť v její bezprostřední blízkosti žije její matka, kterou velmi často navštěvuje, matčin zdravotní stav se navíc zhoršil a žalobkyně o ni hodlá pečovat. Navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně i právně správný potvrdil.

7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

8. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování ke správným skutkovým zjištěním, na která lze odkázat. Odvolací soud doplnil podle § 213 odst. 4 o. s. ř. dokazování znaleckým posudkem ze dne [datum], [číslo] ze kterého zjistil, že dispoziční členění rodinného domu je: veranda, spíž, tři pokoje, kuchyň a koupelna, stavba je zděná, nepodsklepená, se sedlovou střechou, zastavěná plocha všech podlaží činí 99,73 m2. Do rodinného domu není zavedena voda, vytápění je na tuhá paliva, kanalizace není funkční, původně byla řešena do vsaku. Dále bylo zjištěno, že současná obvyklá cena nemovitosti činí [částka], proti takto zjištěné obvyklé ceně neuplatnily účastnice žádné námitky.

9. Výpisem z účtu [jméno] [příjmení] a jeho písemným čestným prohlášením bylo v odvolacím řízení prokázáno, že k účtu vedenému na jeho jméno a se zůstatkem k [datum] ve výši [částka], má dispoziční právo i žalobkyně, jeho manželka, a že tyto prostředky jsou určeny na vypořádání spoluvlastnictví, o kterém je vedeno toto odvolací řízení. Žalovaná učinila solventnost žalobkyně k úhradě částky na vypořádání dle nového znaleckého posudku nespornou, odvolací soud proto již důkaz výslechem svědka [jméno] [příjmení] neprováděl.

10. Podle § 1140 odst. 1 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.

11. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

12. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům.

13. Žalobkyně nechce nadále setrvávat ve spoluvlastnictví se žalovanou, k tomu nemůže být nucena. K požadavku, aby bylo spoluvlastnictví zrušeno a vypořádáno, navíc obecně nemusí být na straně žalující dán žádný zvláštní důvod. Ve spoluvlastnictví již navíc nechce setrvat ani žalovaná, jak uvedla v odvolacím řízení. Vypořádání musí proběhnout jedním ze způsobů podle § [číslo], § 1145 a § 1147 o. z.

14. Mezi účastnicemi byl po dobu řízení před soudem prvního stupně sporný způsob vypořádání jejich spoluvlastnictví, když obě navrhovaly přikázání nemovitosti do výlučného vlastnictví té které z nich. V odvolacím řízení pak žalovaná, v návaznosti na úmrtí svého bratra [jméno] [příjmení], od tohoto požadavku ustoupila a souhlasila s přikázáním nemovitosti do výlučného vlastnictví žalobkyně. Reálné rozdělení nemovitosti není ani podle názoru odvolacího soudu dobře možné, a to vzhledem ke stavebně-technickému vnitřnímu uspořádání rodinného domu (které odpovídá jednomu bytu nevelké užitné plochy), velikosti pozemku a především výrazně zhoršenému technickému stavu rodinného domu, jehož rozdělení a uvedení do stavu využitelnosti by si vyžádalo nemalé náklady (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2474/2006, dostupné na [webová adresa]).

15. Žalobkyně má o nemovitost zájem, není menšinovou spoluvlastnicí, má k nemovitosti rodinné vazby a je jednoznačně solventní k zaplacení přiměřené náhrady odpovídající jedné polovině současné obvyklé ceny nemovitosti stanovené aktuálním znaleckým posudkem (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2024/2016 či sp. zn. 22 Cdo 1236/2017, dostupný na [webová adresa]), žalovaná o přikázání nemovitosti do svého výlučného vlastnictví aktuálně zájem nemá. V takové situaci je namístě postup podle § 1147 o. z., tedy přikázání nemovitosti do výlučného vlastnictví žalobkyně, a to za přiměřenou náhradu odpovídající polovině znalcem zjištěné aktuální obvyklé ceny nemovitosti, tedy ve výši [částka].

16. Z výše uvedených důvodů změnil odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. tak, že výši přiměřené náhrady určil na [částka], a ve výroku I. a II. rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

17. Po změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně a podle § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. také o nákladech řízení odvolacího. S ohledem na okolnosti případu je podle názoru odvolacího soudu jednoznačně na místě vycházet z rozsahu úspěchu a neúspěchu toho kterého z účastníků (srovnej nález Ústavního soudu z [datum], sp. zn. III. ÚS 186/20, dostupný na [webová adresa]), a to v návaznosti na to, jaká otázka byla v řízení sporná (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3082/2016, dostupné na [webová adresa]). Žádná z účastnic se nebránila zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, v závěru odvolacího řízení došlo i na shodu ohledně způsobu vypořádání, tedy přikázání do výlučného vlastnictví žalobkyně. Žalovaná sice ještě v odvolacím trvala na přikázání nemovitosti do svého výlučného vlastnictví, zároveň však pro případ přikázání do výlučného vlastnictví žalobkyně navrhovala zaplacení přiměřené náhrady ve výši, která polovině obvyklé hodnoty nemovitosti odpovídá, a v odvolacím řízení v části týkající se výše přiměřené náhrady uspěla. Odvolací soud přihlédl také k důvodu, pro který žalovaná již na přikázání nemovitostí do svého výlučného vlastnictví netrvá, tedy k tragickému úmrtí [jméno] [příjmení], otce žalobkyně a bratra žalované, a k tomu, že požadavek na přikázání nemovitosti do svého vlastnictví odůvodňovala žalobkyně hlavně potřebou využít nemovitost pro bydlení jejího otce a toto využití nebylo už v době rozhodnutí odvolacího soudu možné. Ze všech těchto důvodů lze podle názoru odvolacího soudu posoudit procesní úspěch obou účastnic jako shodný. Podle § 142 odst. 1 a 2 o. s. ř. nemá proto žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

18. O náhradě nákladů řízení státu bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 148 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím byla na znalečné vynaložena z rozpočtových prostředků celkem částka [částka], povinnost k náhradě těchto nákladů byla účastníkům se stejným rozsahem procesního neúspěchu v odvolacím řízení uložena rovným dílem. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod.