o zaplacení 29 847,91 Kč s příslušenstvím

1. Okresní soud [adresa]-východ (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zastavil řízení co do nároku žalobkyně na zaplacení částky [částka] (výrok I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka], kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 26,43 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok III.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.) a nakonec rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši [částka] do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok V.).

2. Při svém rozhodování soud prvního stupně posuzoval tvrzení žalobkyně, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], IČO [IČO], uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, jíž byla žalovanému poskytnuta možnost opakovaného čerpání úvěru do výše [částka] oproti závazku žalovaného úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách při úrokové sazbě 60 % ročně, že žalovaný neplnil své závazky řádně a včas, dostal se do prodlení, což vedlo k zesplatnění úvěru k [datum] a že dosud žalovaný uhradil pouze [částka].

3. Soud prvního stupně na základě zjištění učiněných z žalobkyní předložených listin uzavřel, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta možnost opakovaného čerpání úvěru do výše [částka]. Dne [datum] žalovaný čerpal částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka]. Žalovaný uhradil celkem částku [částka], pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum], žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní výzvou z [datum].

4. Po právní stránce soud prvního stupně věc posuzoval podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru, že byly zohledněny sociální a demografické údaje žalovaného, informace z interních databází a externích registrů, včetně bankovního a nebankovního registru klientských informací a dále byla analyzována bonita a udržitelnost příjmů žalovaného. Soud prvního stupně však měl za to, že způsob ověřování a vyhodnocení získaných údajů byl v daném případě zjevně nedostatečný a nedůsledný; žalobkyně totiž kalkulovala s životními výdaji žalovaného ve výši [částka] měsíčně, aniž by složení těchto výdajů bylo v listinách jakkoli specifikováno a soud prvního stupně tuto částku považoval za zjevně podhodnocenou, když z doloženého výpisu z účtu vyplynulo, že výdaje žalovaného tuto částku několikanásobně převyšují. Pokud se výdaje deklarované žalovaným výrazně odchylovaly od doložených výdajů, měla předchůdkyně žalobkyně podle soudu prvního stupně jejich přezkumu věnovat zvýšenou pozornost. Soud prvního stupně přihlédl i k tomu, že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru již značně zatížen, jeho dosavadní splátky ve výši [částka] činily 71 % jeho doloženého příjmu. Pokud předchůdkyně žalobkyně tyto skutečnosti pominula, nezohlednila předchozí úvěrové zatížení žalovaného a blíže nepátrala po skutečné výši jeho deklarovaných výdajů, nelze její posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr považovat za řádné. Vzhledem k tomu, že žalovaný po podání žaloby uhradil žalobkyni částku [částka], na což žalobkyně reagovala částečným zpětvzetím žaloby, soud prvního stupně řízení ohledně částky [částka] zastavil. Zbývající nárok posuzoval z pohledu pravidel o bezdůvodném obohacení a zohlednil, že žalovaný dosud uhradil částku [částka], proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni [částka]. Současně dospěl k závěru, že žalovaný má právo na úrok z prodlení z přiznané částky, a to od marného uplynutí lhůty poskytnuté žalobkyní v předžalobní výzvě. Ve zbývajícím rozsahu soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl.

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), neboť žalovaný byl ve věci z větší části úspěšný, dle obsahu spisu mu však žádné náklady řízení nevznikly.

6. Proti rozsudku soudu prvního stupně, a to pouze proti výroku II., podal včasné odvolání žalovaný. Namítal, že žalobkyně v průběhu řízení neupozornila soud prvního stupně na to, že již uhradil celkem [částka], a to platbami ze dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka] a dne [datum] ve výši [částka]. Měl za to, že tyto platby nebyly v rozsudku zohledněny, čímž došlo k nesprávnému stanovení výše dlužné částky. Z uvedeného důvodu žádal, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního změnil. Dále uvedl, že by mu neměla být uložena povinnost zaplatit úroky z prodlení z dlužné částky, neboť žalobkyně ho nedostatečně informovala o postoupení pohledávky.

7. Žalobkyně k odvolání žalovaného uvedla, že věc prověřila a zjistila, že eviduje od žalovaného celkem tři platby v celkové výši [částka]. Připomněla, že pokud jde o platbu z [datum], vzala již žalobu částečně zpět a soud prvního stupně v tomto rozsahu řízení zastavil. Potvrdila, že žalovaný uhradil [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka]. S ohledem na uvedené žádala, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému uloží zaplatit žalobkyni [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % od [datum] do zaplacení.

8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contr.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je částečně důvodné.

9. Výroky I., III. a V. rozsudku soudu prvního stupně nebyly odvoláním napadeny, nebyly tedy předmětem přezkumu odvolacího soudu a nabyly samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

10. Pokud jde o vyjádření žalobkyně k odvolání žalovaného, v němž žalobkyně žádala, aby odvolací soud již uložil žalovanému uhradit pouze částku [částka] (namísto částky [částka] přiznané soudem prvního stupně), odvolací soud je podle obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) posoudil jako zpětvzetí žaloby ohledně částky [částka], s čímž žalovaný při jednání odvolacího soudu souhlasil.

11. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.

12. Podle § 96 odst. 2 o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrh též o zrušení rozhodnutí.

13. Podle § 222a odst. 1 o. s. ř. vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

14. Odvolací soud postupoval podle shora uvedených ustanovení a pokud jde o povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni částku [částka], rozsudek soudu prvního stupně v tomto rozsahu zrušil a řízení o zaplacení této částky zastavil.

15. Pokud jde o zbývající část nároku žalobkyně, odvolací soud při svém rozhodování vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, která považoval pro rozhodnutí za dostatečná. Ztotožnil se i s právním posouzením věci, neboť soud prvního stupně učinil správný závěr o tom, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je neplatná, protože ze strany žalobkyně (její právní předchůdkyně) nedošlo ke splnění povinnosti vyplývající z § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (a proti tomuto závěru ostatně žalobkyně ani nebrojila). Žalobkyni proto svědčí pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení, jehož se žalovanému na základě plnění dle neplatných smluv dostalo, a na zaplacení zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o výši nároku na vydání bezdůvodného obohacení, od celkového poskytnutého úvěru je třeba odečíst realizované platby, jak to správně provedl již soud prvního stupně. V případě zúčtování vzájemného bezdůvodného obohacení soudní praxe vychází z toho, že v řízení o vrácení plnění z neplatné nebo zrušené smlouvy lze přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění žalobkyně přesahuje peněžité plnění poskytnuté mu podle smlouvy žalovaným. Při takovém postupu se nevyžaduje projev směřující k započtení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dostupné stejně jako dále uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz).

16. Žalobkyni proto svědčí právo na zaplacení částky [částka] s úroky z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, neboť muselo být zohledněno, jak žalovaný postupně plnil svou povinnost vůči žalobkyni.

17. Odvolací soud současně neshledal důvodnými námitky žalovaného, kterými brojil proti povinnosti platit úrok z prodlení z dlužné částky. Žalovaný uvedl, že mu bylo pouze předchůdkyní žalobkyně oznámeno, že postupuje svou pohledávku za ním žalobkyni, žalobkyně mu však smlouvu o postoupení pohledávek nepředložila a ani s ním neuzavřela novou smlouvu o spotřebitelském úvěru, současně jí vytýkal, že s uplatněním nároku u soudu přišla až s časovým odstupem, což vede k navýšení úroků z prodlení. K tomu je třeba uvést, že skutečností, na kterou právo váže vznik povinnosti dlužníka (žalovaného) plnit postupníkovi (zde žalobkyni), je oznámení postupitele (zde předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba]) dlužníkovi, že došlo k postoupení pohledávky; poté již dlužník musí plnit postupníkovi, nikoliv původnímu věřiteli. Oznámením o postoupení pohledávky postupitel vyvolá změnu osoby oprávněné přijmout plnění a také na sebe bere riziko vyplývající z toho, že v případě neplatnosti postupní smlouvy splní dlužník dluh třetí osobě (postupníkovi) s účinky pro postupitele. Žalovaný ostatně postoupení pohledávky dosud nezpochybňoval a svůj dluh žalobkyni i v průběhu řízení plnil. Žalobkyně pak neměla povinnost uzavřít s ním novou smlouvu o úvěru, neboť v důsledku postoupení pohledávky došlo pouze ke změně závazku v osobě věřitele, nikoli k jeho zániku. Pokud jde o uplatnění nároku žalobkyně s určitou časovou prodlevou po postoupení pohledávky (pohledávka jí byla postoupena smlouvou z [datum], žaloba byla podána [datum]), je třeba uvést, že bylo především povinností žalovaného jako dlužníka, aby plnil své povinnosti ze smlouvy (bez ohledu na její následné posouzení jako neplatné z důvodu nesplnění povinnosti předchůdkyně žalobkyně zkoumat jeho schopnost splácet úvěr), případně dle výzvy ke splnění dluhu z [datum], která mu byla zaslána a v níž byl upozorněn na možnost, že žalobkyně přistoupí k podání žaloby; v tomto případě určité vyčkání s podáním žaloby nelze hodnotit jako zneužití práva žalobkyní. S ohledem na uvedené odvolací soud žádnou z námitek žalovaného neshledal důvodnou.

18. Z uvedených důvodů odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. v části týkající se placení úroků z prodlení tak, že žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení zamítl, ve zbývajícím rozsahu (jak je popsán v bodu 16. odůvodnění) jej podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

19. Po změně rozsudku soudu prvního stupně bylo podle § 224 odst. 1 a 2, § 142 odst. 2, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. znovu rozhodováno o nákladech řízení před soudem prvního stupně a o nákladech řízení odvolacího. Při posouzení úspěchu a neúspěchu je třeba vycházet nejen z jistiny pohledávky, z níž se obvykle vypočítává soudní poplatek a odměna advokáta, ale ze všech uplatněných nároků, tedy z celého předmětu řízení (srov. závěry nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08, dostupného na https://nalus.usoud.cz, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). K příslušenství jistiny pohledávky je třeba podle názoru odvolacího soudu přihlížet zejména v situaci, kdy tvoří významnou část či dokonce většinu uplatněných nároků, tak, aby i rozhodnutí o nákladech odráželo reálný ekonomický výsledek řízení. V daném případě je přitom patrné, že žalobě bylo vyhověno pouze částečně co do nezaplacené jistiny úvěru (a jako úspěch ve věci pro potřeby rozhodnutí o nákladech řízení odvolací soud hodnotil i zastavení řízení z důvodu zpětvzetí žaloby pro částečné plnění dluhu žalovaným po zahájení řízení), při poměření úspěchu a neúspěchu obou účastníků bylo možné uzavřít, že je zhruba stejný a proto odvolací soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.