o zaplacení 266 200 Kč s příslušenstvím,

1. Okresní soud v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 0,05% denně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení a z částky [částka] od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), v části o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 0,05% denně od [datum] do zaplacení řízení zastavil (výrok II.) a rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že na základě smlouvy o nájmu motorového vozidla ze dne [datum] si žalovaná jako nájemce pronajala od žalobkyně jako pronajímatelky na dobu od [datum] do [datum] nákladní přívěs za dohodnuté nájemné ve výši [částka] měsíčně, včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty (dále i jen „DPH“). Podle článku VI. odst. 3 smlouvy si účastnice ujednaly, že pokud nájemce ukončí v průběhu sjednané doby nájem, je to možné s tím, že doplatí plnou výši nájmu za sjednané období. Pro případ prodlení s úhradou nájemného se nájemce zavázal platit smluvní úrok z prodlení ve výši 0,05 % denně. Dopisem ze dne [datum] žalovaná jako nájemce požádala o ukončení nájmu. Žalobkyně si nákladní přívěs převzala dne [datum] a v souladu se smlouvou vyúčtovala žalované dlužné měsíční splátky nájmu a částku představující nájemné do konce platnosti smlouvy o nájmu. Žalovaná tak žalobkyni dluží na nájemném po částečné úhradě celkem [částka]. Dále se soud prvního stupně zabýval procesní obranou žalované v podobě námitky započtení její pohledávky za žalobkyní ve výši [částka] z titulu nákladů, které vynaložila na opravu nákladního automobilu, který převzala od žalobkyně na základě kupní smlouvy ze dne [datum]. Uvedená kupní smlouva byla uzavřena mezi leasingovou společností [právnická osoba] jako kupující na straně jedné a žalobkyní jako prodávající na straně druhé za účasti žalované jako příjemkyně předmětu koupě – nákladního automobilu N3 Iveco TRAKKER. Podle článku VII. odst. 2 kupní smlouvy k uplatnění nároků z vad zboží je oprávněn příjemce svým jménem. Není však oprávněn bez předchozího písemného souhlasu kupujícího od smlouvy odstoupit, převzít nové (náhradní) zboží ani inkasovat vrácení kupní ceny či její části (a to ani v případě poskytnutí slevy z kupní ceny). V článku XI. odst. 3 byla sjednána rozhodčí doložka, dle které majetkové spory vzniklé z kupní smlouvy bude řešit rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem], případně [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] Jednatel žalované zaslal žalobkyni žádost o zaplacení částky [částka] bez DPH za opravu vad nákladního automobilu ve lhůtě do [datum].

3. Po právní stránce soud prvního stupně věc ohledně práv z vadného plnění posuzoval podle § 2099 – § 2112, ve vztahu k nájmu podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jakož i podle § 97, § 98 a § 106 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Soud prvního stupně se v první řadě zabýval námitkou započtení uplatněnou žalovanou a v té souvislosti, zda je dána jeho pravomoc o věci rozhodovat vzhledem k rozhodčí doložce sjednané v kupní smlouvě ze dne [datum]. Jelikož žalovaná po žalobkyni požadovala částku nižší, nejde o podání vzájemné žaloby a její pohledávka tedy není samostatným předmětem řízení, soud prvního stupně proto uzavřel, že na popsanou situaci rozhodčí doložka nedopadá a soud se námitkou započtení musí zabývat. Dále dospěl k závěru, že žalovaná netvrdila konkrétní skutečnosti, zda, kdy, případně jakým způsobem u žalobkyně uplatňovala právo z vadného zboží. Nadto není žalovaná podle kupní smlouvy oprávněna k přijetí žádných plnění vyplývajících z uplatnění práv za vady. Nebylo rovněž sjednáno právo kupujícího, případně příjemce odstranit vady věci na náklady prodávajícího. Proto měl za to, že žalované vůči žalobkyni žádná pohledávka nevznikla. Z pohledu soudu prvního stupně naopak žalobkyně prokázala uzavření nájemní smlouvy i její podmínky, ze kterých vyplývala výše nájemného i povinnost žalované uhradit nájemné za celou dobu trvání smlouvy i v případě, kdy smlouvu sama předčasně ukončí. Žalovaná po podání žaloby i část dluhu sama uhradila, proti nároku žalobkyně jinak neměla žádné výhrady. Z jejího projevu započtení naopak vyplývá, že pohledávku žalobkyně považuje za oprávněnou. Soud prvního stupně proto žalobě vyhověl a žalobkyni přisoudil i úrok z prodlení podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

4. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 a § 146 odst. 2, věta druhá, o. s. ř. tak, že procesně plně úspěšné žalobkyni, neboť to byla žalovaná, kdo zavinil, že řízení muselo být částečně zastaveno, přiznal právo na jejich náhradu.

5. Proti výrokům I. a III. rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Namítala, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl jí navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, zejména výslech jednatele, jak navrhovala ve svém podání ze dne [datum]. Součástí tohoto podání byla omluva a žádost o odročení nařízeného jednání u soudu prvního stupně pro náhlou [podezřelý výraz] indispozici jednatele žalované. Žádosti o odročení soud prvního stupně nevyhověl ani na základě opakované žádosti jednatele ze dne [datum]. Vyslovila proto názor, že tím došlo k porušení práva na osobní účast u jednání před soudem ve smyslu článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Žalovaná přitom měla v úmyslu prostřednictvím navrženého výslechu jednatele sdělit soudu bližší okolnosti stran uplatnění práva z vad. Také by v případě koncentrace řízení byla poučena, pokud by neunášela břemeno tvrzení a důkazní, a mohla tak činit další důkazní návrhy. Dále namítala, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil její obranu, jestliže uzavřel, že jí vůči žalobkyni nevznikla žádná pohledávka. Závěrem navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a náklady řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

6. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila tak, že není důvodné. K námitce žalované založené na porušení práva podle článku 38 odst. 2 Listiny uvedla, že žalovaná byla v řízení zastoupena advokátem a měla tak zajištěnou plnohodnotnou procesní přítomnost prostřednictvím svého zástupce. Jestliže se následně zástupce z účasti na jednání omluvil poté, co mu bylo soudem prvního stupně sděleno, že jednání nebude odročeno, projevila tím svou vůli se jednání nezúčastnit. Žalovaná byla po celé řízení zastoupena advokátem, tedy osobou znalou právních předpisů, procesních pravidel i podmínek pro vedení sporů a jeho prostřednictvím mohla včas navrhnout důkazy a rozvést skutková tvrzení, což neučinila. Neobstojí ani námitka, že tak chtěla učinit při jednání až v rámci výslechu jednatele, neboť tak mohla učinit již dříve. Soud není ani povinen návrhu na výslech jednatele automaticky vyhovět a neúčast jednatele u jednání nelze považovat za zásadní porušení práva na spravedlivý proces. V souvislosti se zásadou koncentrace řízení bylo odpovědností advokáta, aby se nařízeného jednání zúčastnil a splnil procesní povinnosti s tím spojené, ať již přímo nebo prostřednictvím zástupce na základě udělené substituční plné moci. Soud prvního stupně nejednal svévolně, naopak postupoval v souladu s § 119 o. s. ř. a rozhodl na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu. Žalobkyně proto navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

7. Při odvolacím jednání žalobkyně uvedla, že žalovaná jí dosud nic nezaplatila.

8. K jednání odvolacího soudu se žalovaná nedostavila, svoji neúčast omluvila, o odročení jednání nežádala. Odvolací soud proto věc podle § 101 odst. 3 o. s. ř. projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.

9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contr.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu (výroky I. a III.), jakož i řízení, které vydání rozsudku předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Výrok II. rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvolacím soudem přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2, věta první, o. s. ř. a contr.).

11. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

12. Podle § 97 o. s. ř., žalovaný může za řízení uplatnit svá práva proti žalobci i vzájemným návrhem.

13. Podle § 98 o. s. ř. vzájemným návrhem je i projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení, avšak jen pokud navrhuje, aby bylo přisouzeno více, než co uplatnil žalobce. Jinak soud posuzuje takový projev jen jako obranu proti návrhu.

14. Soud prvního stupně dospěl ke správným skutkovým zjištěním, na která odvolací soud pro stručnost v plném rozsahu odkazuje. Odvolací soud souhlasí i s právním posouzením věci soudem prvního stupně a s ohledem na shora popsaný skutkový stav věci uzavřel, že v daném případě je nárok žalobkyně na zaplacení dlužného nájemného důvodný. Ostatně tyto závěry soudu prvního stupně žalovaná v odvolání nenapadala. Pokud napadla závěr, že není podle kupní smlouvy oprávněna k přijetí žádných plnění vyplývajících z uplatnění práv za vady, učinila tak jen obecně, bez jakékoli argumentace, k níž by se mohl odvolací soud vyjádřit.

15. K dalším odvolacím námitkám žalované odvolací soud uvádí:

16. V první řadě nepovažuje odvolací soud za důvodnou procesní námitku žalované založenou na tom, že soud prvního stupně nesprávně jednal a rozhodl v její nepřítomnosti (podle § 101 odst. 3 o. s. ř.), ačkoliv požádala o odročení jednání z důvodu náhlého [podezřelý výraz] svého jednatele. Z obsahu spisu se podává, že omluva k jednání byla soudu prvního stupně doručena prostřednictvím zástupce žalované dne [datum], tedy těsně před nařízeným jednáním na den [datum]. Tuto svou omluvu žalovaná žádným způsobem nedoložila (neobjektivizovala) např. lékařskou zprávou (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný jako i dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz). Absentovaly rovněž konkrétní údaje, proč se jednání nemůže zúčastnit její zástupce (§ 25 o. s. ř.). Znění omluvy tak nenaplnilo judikaturou definovaný požadavek na řádnost omluvy (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Soud prvního stupně žalovanou prostřednictvím zástupce informoval, že jejímu návrhu na odročení jednání nevyhoví, neboť účasti žalované není třeba. Na to zástupce žalované reagoval podáním ze dne [datum], v němž jednání z důvodu nepřítomnosti žalované označil za neúčelné a po dohodě se žalovanou svoji neúčast u jednání omluvil. Soud prvního stupně tedy nepochybil, jestliže jednání k žádosti žalované neodročil.

17. I další v odvolání uplatněnou námitku žalované, že se chtěla jednání zúčastnit a prostřednictvím navrženého výslechu jednatele sdělit bližší okolnosti stran odpovědnosti žalobkyně za vady z kupní smlouvy, lze hodnotit jako zjevně neopodstatněnou. Předně je nutno zdůraznit, že povinnost tvrzení předchází povinnosti důkazní a nelze z provedených důkazů zjišťovat obsah rozhodných skutkových tvrzení. Jinak řečeno, nelze prokazovat něco, co nebylo tvrzeno. Nadto by navrženým postupem soud v podstatě plnil za žalovanou její procesní povinnost, což je nepřípustné. Stejně, pokud jde o poučovací povinnost, tak ta se primárně realizuje při jednání (viz § 118a o. s. ř.). Žalovaná se tohoto jednání, jak správně konstatovala žalobkyně, o své vůli neúčastnila, ač na straně jejího zástupce tomu nic nebránilo. Povinností advokáta je postupovat tak, aby byly oprávněné zájmy klienta řádným způsobem chráněny a prosazovány. A tuto odpovědnost nelze přenášet na soud s odůvodněním, že měl vyhovět žádosti žalované a jednání odročit. Lze rovněž souhlasit i s tím, že žalovaná měla již před jednáním časový prostor pro řádnou formulaci své obrany v rámci svého vyjádření ze dne [datum]. Tvrzení a označení důkazů mohla žalovaná, jak výše uvedeno, doplnit i při jednání soudu prvního stupně na základě poučení podle § 118a o. s. ř., musela by se však k takovému jednání dostavit. Pouze jednal-li by soud v nepřítomnosti žalované, pokud by požádala z důležitého důvodu o odročení jednání, nemohl by uzavřít, že to byla žalovaná, kdo svou nepřítomností u soudu způsobila, že se jí příslušného poučení nedostalo, a že tedy svou neúčastí při jednání dobrodiní poučení podle § 118a o. s. ř. pozbyla (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Tak tomu však v projednávané věci nebylo, neboť žalovaná se sama vzdala možnosti být účastna u jednání soudu prvního stupně v zastoupení svým zástupcem, který se na základě jejich dohody, ač věděl, že jednání nebude odročeno, k jednání nedostavil a svoji účast u jednání omluvil. Lze tedy uzavřít, že v postupu soudu prvního stupně nelze spatřovat porušení práva žalované na spravedlivý proces, jak se žalovaná snaží dovozovat.

18. Odvolací soud jen pro úplnost poznamenává, že i kdyby byla porušena žalovanou tvrzená procesní práva a byl by dán důležitý důvod pro odročení jednání, nezměnilo by to nic na výsledku řízení, jestliže žalovaná se nedostavila ani k odvolacímu jednání, u něhož by se jí v takovém hypotetickém případě dostalo poučení podle § 118a o. s. ř. (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

19. Soud prvního stupně správně posoudil i námitku započtení, kterou vznesla žalovaná.

20. Námitka započtení musí být formulována jasně a srozumitelně a důkazní břemeno, co se týče námitky započtení, leží na žalované. Jak správně konstatoval soud prvního stupně, tvrzení žalované ohledně částky ve výši [částka], kterou měla vynaložit za opravu vozidla, které na základě kupní smlouvy ze dne [datum] zakoupila společnost [právnická osoba] a žalovaná převzala jen do užívání, jsou neúplná a není zřejmé, zda, kdy a jakým způsobem uplatnila žalovaná u žalobkyně práva z vadného plnění. Žalobkyně přitom tvrzenou pohledávku žalované sporovala. Povinností žalované tak bylo, aby již ve svém vyjádření tvrdila a ke svým tvrzením označila důkazy, že vady zakoupeného vozidla byly žalobkyni řádně vytknuty a jaké právo z odpovědnosti z vad bylo uplatněno, a že žalovaná byla oprávněna k přijetí takového plnění z titulu odpovědnosti za vady. Případně aby svá tvrzení doplnila při jednání soudu, a to i na základě poučení podle § 118a o. s. ř., k němuž by se dostavila (i jen prostřednictvím svého zástupce), což však žalovaná neučinila. Povinnost tvrzení a povinnost důkazní jsou ve sporném řízení naplněním projednací zásady, která stanoví, že je zásadně věcí účastníků řízení tvrdit skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení, následkem nesplnění povinnosti tvrzení je rozhodnutí, které vyzní v neprospěch účastníka, který svou povinnost tvrzení nesplnil. Z uvedených důvodů odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že pohledávka žalobkyně nezanikla započtením.

21. Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I. a III. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, když věcně správným shledal i nákladový výrok (pro stručnost se odkazuje na odstavec 21. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1, věty před středníkem, o. s. ř., když žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná. Náklady odvolacího řízení žalobkyně spočívají v odměně za dva úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání, účast při odvolacím jednání) po [částka] určené podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náhradě hotových výdajů po [částka] podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu za uvedené úkony právní služby. Celkem náklady žalobkyně v odvolacím řízení činí [částka] (2x [částka] + 2x [částka]).

23. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., místo plnění bylo stanoveno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.