o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 15. června 2022, č. j. 28 C 23/2022-72,

1. Okresní soud v Kladně (dále jen soud prvního stupně) shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 25 210 Kč společně s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 333,14 Kč, s úrokem ve výši 19,31 % ročně z částky 12 839,29 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 6 363,06 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 456,50 Kč, úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 12 839,29 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 363,06 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.) a dále rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Při svém rozhodování soud prvního stupně posuzoval tvrzení žalobkyně, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě žalované poskytla částku 13 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit úrok ve výši 2 600 Kč a sazbě 19,31 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč a životní pojištění s poplatkem 360 Kč. Na tento dluh žalovaná podle žalobkyně dosud zaplatila pouze 7 200 Kč. Dále žalobkyně tvrdila, že dne [datum] uzavřela předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě žalované poskytla částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 1 400 Kč a sazbě 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a životním pojištěním s poplatkem 290 Kč. Na tuto pohledávku podle žalobkyně dosud žalovaná uhradila pouze 9 290 Kč. Obě pohledávky byly žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Soud prvního stupně věc posuzoval podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), a podle zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud prvního stupně konstatoval, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované, neboť vycházela pouze z údajů, které jí poskytla žalovaná v zákaznických kartách, aniž by tyto údaje měla jakkoli objektivně podložené. S ohledem na uvedené posoudil obě smlouvy o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatné. Soud prvního stupně uvedl, že nároku žalobkyně nelze vyhovět ani z titulu bezdůvodného obohacení. Žalované sice byly poskytnuty na základě neplatných smluv finanční prostředky ve výši 15 155 Kč, které přestavují bezdůvodné obohacení, ale žalovaná dosud uhradil předchůdkyni žalobkyně částku 16 490 Kč, a svou povinnost vydat bezdůvodné obohacení již tedy v plném rozsahu podle soudu prvního stupně splnila. Soud prvního stupně dále uvedl, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní ohledně předání zbytku dohodnuté částky, neboť ze smlouvy plyne toliko předání částky 15 155 Kč v hotovosti. Právní jednání spočívající v započtení pohledávek první předchůdkyně žalobkyně z jiných úvěrových smluv na pohledávky žalované na čerpání úvěru z nyní projednávaných smluv, jsou podle soudu prvního stupně neplatné, neboť neplatné jsou tyto smlouvy jako celek. Započtení by podle soudu prvního stupně bylo neplatné i pro nemožnost plnění od počátku, neboť žádná z nyní projednávaných smluv o úvěru pro neplatnost nevznikla, proto nevznikla ani žádná pohledávka žalované na čerpání úvěru. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), neboť žalovaná byla ve věci úspěšná, žádné náklady jí však v řízení nevznikly.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně, a to pouze proti výroku I. v části, jíž nebyla žalobkyni přiznána částka 6 510 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 800 Kč od [datum] do zaplacení a ve výši 9 % ročně z částky 710 Kč od [datum] do zaplacení. Uvedla, že nesporuje závěry soudu prvního stupně o neplatnosti obou smluv o spotřebitelském úvěru z důvodu řádného nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele. Namítla však, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému zjištění, že žalované byla ze strany předchůdkyně žalobkyně poskytnuta pouze částka 15 155 Kč z titulu obou smluv. Žalovaná totiž podpisem smlouvy potvrdila, že převzala v hotovosti částku odpovídající rozdílu mezi poskytnutými finančními prostředky ve výši 13 000 Kč a 10 000 Kč a zbývající částkou předchozího úvěru, který byl touto smlouvou refinancován. Podle žalobkyně nemůže mít neplatnost obou smluv o spotřebitelském úvěru za následek neplatnost dohody o zápočtu vzájemných peněžitých pohledávek, vtělené do obou smluv o spotřebitelském úvěru, neboť se jedná o dvě oddělitelná, samostatná právní jednání. S ohledem na uvedené žalobkyně žádala, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uloží žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 510 Kč spolu s příslušenstvím.

4. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.

6. V řízení bylo prokázáno, a odvolací soud v tomto směru vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která považuje za správná, že žalovaná jako vydlužitel uzavřela dne [datum] s [právnická osoba], jako zapůjčitelkou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě společnost [právnická osoba], přenechala žalované částku 10 000 Kč; tato částka měla být předána žalované v hotovosti proti podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s úrokem ve výši 1 400 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a poplatkem za pojištění 290 Kč, celkem 17 690 Kč v 58 týdenních splátkách po 305 Kč. V článku 9 smlouvy bylo dojednáno refinancování pohledávky [právnická osoba], vůči žalované ze spotřebitelského úvěru [číslo] ve výši 4 504 Kč. Žalovaná souhlasila, že po započtení jí bude v hotovosti vyplacen rozdíl ve zbývající výši 5 496 Kč. Dále žalovaná jako vydlužitel uzavřela dne [datum] s [právnická osoba], jako zapůjčitelkou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě společnost [právnická osoba], přenechala žalované částku 13 000 Kč; tato částka měla být předána žalované v hotovosti proti podpisu smlouvy, pokud není mezi stranami dále dohodnuto jinak. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s úrokem ve výši 2 600 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč a poplatkem za pojištění 360 Kč, celkem 23 760 Kč v 60 týdenních splátkách po 396 Kč. V článku 9 smlouvy bylo dojednáno refinancování pohledávky [právnická osoba], vůči žalované ze spotřebitelského úvěru [číslo] ve výši 3 341 Kč. Žalovaná souhlasila, že po započtení jí bude v hotovosti vyplacen rozdíl ve zbývající výši 9 659 Kč [právnická osoba], postoupila žalobkyni pohledávky z obou smluv se žalovanou a postoupení oznámila žalované dopisem z [datum].

7. Odvolací soud doplnil podle § 213 odst. 4 o. s. ř. dokazování dopisem žalobkyně ze dne [datum], jímž bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou ke splnění dluhu nejpozději do [datum].

8. Podle § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle § 1982 odst. 2 o. z. se započtením obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení. Podle § 1991 o. z. zákaz započtení pohledávky prohlášením jedné ze stran nebrání stranám, aby si započtení ujednaly; k ujednání o započtení proti pohledávce výživného pro nezletilého, který není plně svéprávný, se však nepřihlíží.

9. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni uzavření předmětných smluv poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru).

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu.

13. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Soud prvního stupně vyšel správně z toho, že je na smluvní vztah účastníků nutno aplikovat úpravu odpovídající době uzavření předmětných smluv, a to jednak příslušná ustanovení občanského zákoníku, jednak zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle zákona o spotřebitelském úvěru stíhala předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru povinnost s odbornou péčí zkoumat schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr s tím, že následkem porušení této povinnosti je neplatnost smlouvy, ke které soud přihlíží i bez návrhu. Soud prvního stupně učinil správný závěr o tom, že smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jsou neplatné, neboť ze strany žalobkyně (její právní předchůdkyně) nedošlo ke splnění povinnosti vyplývající z § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (proti tomuto závěru žalobkyně svým odvoláním ani nebrojila). Žalobkyni proto svědčí pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení, jehož se žalované na základě plnění dle neplatných smluv dostalo, a na zaplacení zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

15. Odvolací soud se však neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o výši nároku žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně plnila žalované, aniž tu byl platný závazek a vzniklo jí právo na vrácení poskytnuté jistiny, a to se zohledněním toho, co na svůj dluh žalovaná již plnila.

16. Neplatná část právního jednání je oddělitelná od zbývající části, pokud tato zbývající část může sama o sobě obstát, tedy pokud sama splňuje předpoklady nezbytné pro vznik a platnost právního jednání. Řádné zkoumání schopnosti spotřebitele splácet poskytnutý úvěr je podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, nikoli však dohody o započtení vzájemných pohledávek. Plnění podle neplatné smlouvy bylo částečně poskytnuto na splnění jiného závazku, jehož existence nebyla v řízení zpochybněna. Dohodu smluvních stran o zápočtu vzájemných závazků, u kterých není započtení vyloučeno zákonem, nelze považovat za dohodu, která by nebyla oddělitelná od smlouvy o spotřebitelském úvěru. Účel dohody o zápočtu byl samostatný a byl jím zánik jiného dluhu žalované. Jedná se tak o dvě oddělitelná právní jednání, která mohou obstát samostatně a byla pouze obsažena v jedné písemné smlouvě. Žalovaná uzavřela obě dohody o započtení, její platnost ani zánik svého dluhu nezpochybnila. Z dohody o započtení vyplývá, že žalovaná požádala, aby finanční prostředky čerpané na základě posuzovaných smluv byly použity ke splacení dosud neuhrazených a v dohodě specifikovaných starších závazků žalované u předchůdkyně žalobkyně, přičemž se tak stalo dohodnutým započtením pohledávky předchůdkyně žalobkyně vůči žalované oproti pohledávce žalované na vyplacení poskytnutých peněžních prostředků. Vůle účastníků dohody směřovala k zániku jiných dluhů žalované, pohledávka žalobkyně je identifikována číslem smlouvy i výší zůstatku, který má být uhrazen, pohledávka žalované je identifikována označením„ pohledávka na vyplacení spotřebitelského úvěru dle této smlouvy“, z ujednání je zřejmé, že se jedná o finanční prostředky, které byly v tomto případě žalované poskytnuty, byť je účastníci kvalifikovali jako pohledávku vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru.

17. Žalobkyni proto svědčí nárok na úhradu plnění poskytného podle neplatných smluv, který po odečtení plnění žalované ve výši 16 490 Kč činí 6 150 Kč, a to spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná byla vyzvána ke splnění dlužné částky výzvou ze dne [datum], lhůta ke splnění její povinnosti byla žalobkyní stanovena do [datum]. Uvedenou lhůtu považuje odvolací soud za přiměřenou výši dlužné částky a době poskytnutí jednotlivých jistin. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku ve výše uvedené lhůtě neuhradila, je v prodlení, a žalobkyně má počínaje dnem [datum] právo na placení úroku z prodlení. Požadavku žalobkyně na placení úroku z prodlení z žalované částky již od [datum] nebylo možné vyhovět, neboť žádost předchůdkyně žalobkyně o zaplacení částky 26 710 Kč bez příslušenství obsaženou v oznámení o postoupení pohledávek z [datum] na žalobkyni, nelze podle obsahu za výzvu věřitele k plnění ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. považovat.

18. Z výše uvedených důvodů odvolací soud odvoláním žalobkyně napadenou část výroku I. rozsudku soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 150 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 800 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 710 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku, ve zbývajícím rozsahu odvoláním napadenou část výroku I. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správnou potvrdil.

19. Po změně rozsudku soudu prvního stupně bylo podle § 224 odst. 1 a 2, § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. znovu rozhodováno o nákladech řízení před soudem prvního stupně. V řízení byla převážně úspěšná žalovaná, neboť žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 25 210 Kč s příslušenstvím, bylo vyhověno pouze co do částky 6 150 Kč s příslušenstvím. Žalované náklady řízení nevznikly, právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nemá proto žádný z účastníků.

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 3 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyni, která nebyla v odvolacím řízení úspěšná pouze v poměrně nepatrné části řízení (část úroků z prodlení), byla přiznána plná náhrada nákladů, které v odvolacím řízení vynaložila na soudní poplatek (1 000 Kč) a právní zastoupení (odměna advokáta za 2 úkony právní služby po 1 500 Kč dle § 6, § 7 bod 4, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu - odvolání, účast na jednání u odvolacího soudu, 2 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 756 Kč), celkem náklady odvolacího řízení činí 5 356 Kč.

21. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty odvolací soud neshledal žádný důvod. [obec] plnění náhrady nákladů řízení bylo stanoveno dle § 149 odst. 1 o. s. ř.