o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 3. května 2021, č. j. 7 C 80/2017-422,

1. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen„ soud prvního stupně“) rozhodl shora uvedeným rozsudkem, že se do výlučného vlastnictví žalobce přikazuje pozemek parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], a pozemek parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí] (dále jen„ nemovitosti [obec]“), myčka, elektrická trouba, mikrovlnná trouba, sklokeramická deska, látková sedací souprava béžové barvy, trámová postel, velká komoda se zásuvkami z masivu, koupelnová skříň, konferenční stolek z trámů s kováním, komoda sloužící jako TV stolek, rozkládací sedací souprava látková v šedé barvě, jídelní stůl z masivu a čtyři dřevěné židle, sekačka na trávu se samo pohonem a starožitný stůl (výrok I.), že se do výlučného vlastnictví žalované přikazuje pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], a pozemek parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí] (dále jen„ nemovitosti [obec]“), obchodní podíl ve společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ obchodní podíl“ a„ společnost“), a závazek z hypotečního úvěru [číslo] ([číslo]), uzavřený s [právnická osoba] dne [datum], v zůstatkové výši 1 758 605,89 Kč včetně v budoucnu přirostlého příslušenství (dále jen„ závazek [číslo]“, výrok II.), že se řízení v části návrhu žalobce na vypořádání závazku z hypotečního úvěru [číslo] ([číslo]), uzavřeného s [právnická osoba], dne [datum], zastavuje (dále jen„ závazek [číslo]“, výrok III.), že se vzájemná žaloba v části návrhu žalované na vypořádání pohledávky společnosti [právnická osoba] ve výši 66 550 Kč za žalobcem, zamítá (výrok IV.), že je žalovaná povinna zaplatit žalobci na vyrovnání podílů 228 184,00 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.), že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI.), že je žalobce povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Mladé Boleslavi náhradu nákladů státu ve výši 12 326,75 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VII.), že je žalovaná povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Mladé Boleslavi náhradu nákladů státu ve výši 10 326,75 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VIII.), že se žalobci vrací složená záloha 3 000 Kč (výrok IX.) a že se žalované vrací složená záloha 3 000 Kč (výrok X.).

2. V odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žalobce se domáhal vypořádání rozvodem zaniklého společného jmění manželů a požadoval, aby do vypořádání byly zahrnuty nemovitosti [obec], nemovitosti [obec], movité věci (pevný disk, topinkovač, toustovač, PC [anonymizováno] touch, sound bar, datové úložiště, IP kamera, malotraktor, [anonymizováno] čtečka, [anonymizována dvě slova] A3, konferenční stolek, stolní lampa, [anonymizováno] fotoaparát, [anonymizováno] – dron, přívěs, TV [anonymizováno], [příjmení] vysavač, TV [anonymizováno], jídelní stůl, svítilna [příjmení], toustovač, [příjmení] [příjmení] přehrávač, pračka se sušičkou [anonymizováno], PC Probook 650, radiomagnetofon [anonymizováno], TV do auta, vysavač, mikrovlnná trouba, chladnička [anonymizováno], mobilní telefon [anonymizováno], odšťavňovač [anonymizováno], pevný disk, fotoaparát [anonymizováno] pix, [značka automobilu], notebook [anonymizováno]), obchodní podíl, závazky [číslo] [číslo] hypoteční úvěr ze smlouvy o hypotečním úvěru uzavřené dne [datum] mezi účastníky s [právnická osoba]

3. Soud prvního stupně se rovněž zabýval vzájemným návrhem žalované, která se domáhala vypořádání dalších movitých věcí, a to: myčka, elektrická trouba, mikrovlnná trouba, sklokeramická deska, automatická pračka [anonymizováno], látková sedací souprava béžové barvy, trámová postel, velká komoda se zásuvkami z masivu, koupelnová skříň, konferenční stolek z trámů s kováním, komoda sloužící jako TV stolek, psací stůl, otočná židle, rozkládací sedací souprava látková v šedé barvě, regál Ikea, jídelní stůl z masivu a čtyři dřevěné židle, starožitný stůl a sekačka na trávu se samopohonem. Rovněž navrhla vypořádat pohledávku společnosti [právnická osoba] za žalobcem ve výši 66 550 Kč. K obchodnímu podílu tvrdila, že činnost byla ještě před rozvodem utlumována, neboť společnost byla založena za účelem podnikání žalobce, který ji od počátku ovládal a vždy za ni na základě plné moci jednal, žalovaná společnost převzala z důvodu pracovního poměru žalobce neslučitelného s jeho působením ve společnosti, která však byla založena na know-how žalobce a jeho obchodních kontaktech a vztazích. Po rozvodu manželství převedl žalobce veškeré aktivity na [právnická osoba] s.r.o., čímž se společnost stala bezcennou. Žalovaná rovněž tvrdila, že žalobce užil bezprostředně po rozvodu manželství prostředky společnosti ve výši 595 320 Kč na úhradu fiktivně provedených služeb ze strany [právnická osoba], a také neoprávněně uhradil právní služby poskytnuté mu Mgr. [jméno] [příjmení] ve výši 66 550 Kč. Žalovaná zaúčtovala uvedené prostředky v účetnictví společnosti jako pohledávky za žalobcem.

4. Žalobce vzal v průběhu řízení před soudem prvního stupně žalobu týkající se návrhu na vypořádání movitých věcí (vyjma těch uvedených ve výroku II. rozsudku soudu prvního stupně) postupně zpět, stejně tak jako ohledně závazku z hypotečního úvěru poskytnutého [právnická osoba], soud prvního stupně v tomto rozsahu řízení průběžně částečně zastavil.

5. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. Účastníci uzavřeli manželství 18 8. 2001, rozvedeno bylo rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 4. 10. 2016, č. j. 8 C 222/2016-29, který nabyl právní moci [datum]. Dále bylo zjištěno, že nemovitosti [obec] i nemovitosti [obec] byly nabyty za trvání manželství účastníků z jejich společných prostředků. Mezi účastníky existuje shoda o tom, že první z nemovitostí by měla být přikázána do výlučného vlastnictví žalobce, druhá žalované. Hodnota nemovitostí [obec] činí 4 800 000 Kč, hodnota nemovitostí [obec] činí 3 300 000 Kč. Součástí zaniklého společného jmění účastníků jsou movité věci myčka, elektrická trouba, mikrovlnná trouba, sklokeramická deska, látková sedací souprava béžové barvy, trámová postel, velká komoda se zásuvkami z masivu, koupelnová skříň, konferenční stolek z trámů s kováním, komoda sloužící jako TV stolek, rozkládací sedací souprava látková v šedé barvě, jídelní stůl z masivu a čtyři dřevěné židle, sekačka na trávu se samopohonem a starožitný stůl, když celková hodnota věcí činí 20 000 Kč a podle dohody účastníků by měly být přikázány do vlastnictví žalobce. Mezi účastníky existovala také shoda o tom, že obchodní podíl bude přikázán do výlučného vlastnictví žalované. Společnost v roce 2013 založil žalobce, následně ji převedl na žalovanou, která v ní vedla účetnictví, jednatelem byl její bratr [jméno] [příjmení]. Žalobce nadále pro společnost vykonával činnost na základě dohody o spolupráci (z důvodu existence pracovního poměru k třetí osobě). Hodnota obchodního podílu činila ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství 1 587 000 Kč, současná hodnota činí 116 000 Kč. Pokles hodnoty byl zapříčiněn útlumem činnosti společnosti (provozní výdaje klesly z 179 000 Kč v roce 2017 na 30 000 Kč v roce 2020), prodejem majetku a odpisem pohledávek z důvodu promlčení (pohledávka za žalobcem ve výši 663 000 Kč). Dne [datum] poukázal žalobce z účtu společnosti částku 66 550 Kč na úhradu dvou faktur vystavených advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] za právní služby poskytované žalobci v souvislosti s řízením o rozvod manželství účastníků a úpravu rodičovské odpovědnosti, tyto faktury byly jakožto nesouvisející s činností společnosti vyřazeny na pokyn žalované z účetnictví. Společnost se vůči žalobci domáhala v řízení vedeném u soudu prvního stupně zaplacení 66 550 Kč, rozsudkem ze dne ze dne 27. 2. 2020, č. j. 8 C 336/2019-39, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2020, č. j. 23 Co 114/2020-71, byla žaloba z důvodu promlčení nároku zamítnuta. Dále bylo zjištěno, že společnost zastoupená žalobcem uzavřela s [právnická osoba] (dále i jen„ dodavatel“) dne [datum] smlouvu o poskytování služeb (dále i jen„ smlouva“), jíž se dodavatel zavázal poskytovat po dobu jednoho roku společnosti konzultace a odborné rady a společnost se zavázala hradit odměnu 45 000 Kč měsíčně. Objednávku služeb vystavil za společnost dne [datum] také žalobce. Dodavatel vystavil [datum] na základě uvedené objednávky a smlouvy fakturu na částku 72 600 Kč, dne [datum] fakturu na částku 99 220 Kč, obě byly na základě příkazu vystaveného žalobcem proplaceny. Dále vystavil dodavatel dne [datum] fakturu na částku 319 440 Kč, téhož dne vystavil i fakturu na částku 104 060 Kč. Platby na tyto faktury byly ve dnech 2. a [datum] poukázány z účtu společnosti na příkaz žalobce. Faktury vystavené [právnická osoba] byly na pokyn žalované rovněž vyřazeny z účetnictví společnosti, neboť žalobce nedoložil poskytnutí plnění. Další platbu z účtu společnosti poukázal žalobce [datum] ve výši 1 500 Kč, rovněž není doložen její důvod, proto společnost i tuto částku zahrnula do výčtu pohledávek za žalobcem. Společnost disponovala k [datum] na svém účtu finančními prostředky ve výši 728 254,74 Kč, [datum] již jen ve výši 229 723,16 Kč. Žalobce měl dále od [datum] v dočasném užívání movité věci ve vlastnictví společnosti, a to celkem v hodnotě 42 853 Kč. Na závazek [číslo] zaplatil žalobce po rozvodu manželství účastníků celkem 4 100 358 Kč, tento závazek zanikl zaplacením [datum]. Závazek [číslo] hradí po rozvodu manželství žalovaná, která na něj do doby rozhodnutí soudu prvního stupně zaplatila celkem 481 386 Kč, uvedený závazek účastníci shodně navrhli přikázat žalované. Taktéž bylo zjištěno, že ke dni [datum] činil nesplacený zůstatek tohoto závazku 1 758 605,89 Kč (jistina ve výši 1 757 086,01 Kč a úroky ve výši 1 519,88 Kč).

6. Soud prvního stupně posoudil zjištěné skutečnosti podle občanského zákoníku č 89/2012 Sb. (dále jen„ o. z.“), vypořádání provedl podle pravidel obsažených v § 742 o. z. Uzavřel, že předmět zaniklého společného jmění účastníků tvoří movité věci uvedené ve výroku I. jeho rozsudku v celkové hodnotě 20 000 Kč, přičemž tyto movité věci přikázal na základě shody účastníků do výlučného vlastnictví žalovaného. Aktiva zaniklého společného jmění dále tvoří nemovitosti [obec] a nemovitosti [obec], účastníci se shodli, že první z nich bude přikázána žalované, druhá žalobci, a co do jejich hodnoty vyšel soud prvního stupně z částek 3 300 000 Kč a 4 800 000 Kč. Dalším aktivem zaniklého společného jmění účastníků je obchodní podíl, s jeho přikázáním do vlastnictví žalované souhlasili oba účastníci, spor byl o výši jeho hodnoty. Soud prvního stupně měl za to, že za daných okolností případu není důvod se odchýlit od závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1205/2019 a vycházet z hodnoty obchodního podílu ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků. Žalobce namítal, že žalovaná měla toto aktivum znehodnotit, soud prvního stupně naopak shledal důvody poklesu hodnoty obchodního podílu na straně žalobce, na němž převážně spočívala obchodní činnost společnosti, a který dal bezprostředně po právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků pokyn k proplacení faktur vystavených [právnická osoba] celkem ve výši 423 500 Kč a také úmyslně snížil hodnotu podílu proplacením dvou faktur vystavených Mgr. [jméno] [příjmení] v souhrnné částce 66 550 Kč. Navýšením hodnoty obchodního podílu na částku ke dni právní moci rozsudku o rozvodu by podle názoru soudu prvního stupně žalobce de facto těžil ze svého nepoctivého jednání. [ulice] podíl byl proto přikázán žalované v hodnotě 116 000 Kč. Za pasivum zaniklého společného jmění manželů účastníků považoval soud prvního stupně dluh ze závazku [číslo] to ve výši ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků, která činila 1 758 605,89 Kč. Soud prvního stupně také zohlednil vnos žalobce ve výši 4 100 358 Kč a vnos žalované ve výši 481 386 Kč.

7. Ve výsledku kalkuloval soud prvního stupně podíly účastníků podle hodnot a způsobu jejich rozdělení s tím, že žalobce obdrží hodnotu 4 820 000 Kč, žalovaná obdrží aktiva v hodnotě 3 416 000 Kč a pasiva ve výši 1 758 605,89 Kč. Po zohlednění vnosů účastníků dospěl soud prvního stupně k závěru, že je žalovaná povinna zaplatit žalobci na vyrovnání podílů 228 184 Kč. K vypořádání pohledávky společnosti [právnická osoba] za žalobcem ve výši 66 550 Kč neshledal soud prvního stupně podmínky, neboť byla k vypořádání navržena až po uplynutí lhůty podle § 741 o. z.

8. Nákladové výroky odůvodnil soud prvního stupně tím, že žádný z účastníků nepožadoval náhradu nákladů řízení. Při určení výše náhrady nákladů státu proto soud prvního stupně vycházel z jejich stejného rozsahu neúspěchu s tím, že polovina výše znalečného činila 14 826,75 Kč, přičemž ze zálohy složené žalobcem bylo spotřebováno 2 500 Kč, ze zálohy složené žalovanou 4 500 Kč. Proto byla žalobci uložena povinnost k náhradě 12 326,75 Kč a žalované k náhradě 10 326,75 Kč.

9. Proti tomuto rozsudku, a to proti výroku V., podal včas odvolání žalobce. Namítal, že soud prvního stupně použil při kalkulaci výše částky na vyrovnání podílů nesprávnou hodnotu obchodního podílu. Podle jeho názoru mělo být pracováno s částkou 1 587 000 Kč jako hodnotou obchodního podílu ke dni zániku společného jmění manželů účastníků. Žalobce se dovolával specifičnosti případu a individuálních okolností v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1205/2019. Důvody pro takový postup spatřoval v podstatném snížení hodnoty obchodního podílu za situace, kdy jedinou společnicí a jednatelkou společnosti byla žalovaná a žalobce ve společnosti již nijak nefiguroval. Angažmá žalované ve společnosti nebylo jen formální, jinak by totiž k [datum] nevypověděla plnou moc žalobci k jednání za společnost. Žalovaná taktéž prodala majetek společnosti a nevedla ji tak, aby prosperovala. To vše je třeba vzít k tíži žalované. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně a uložil žalované povinnost zaplatit mu na vyrovnání podílů 1 021 684 Kč, respektive 943 178 Kč v návaznosti na úplné zaplacení závazku [číslo].

10. Žalobkyně se vyjádřila k odvolání žalovaného tak, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav a správně jej vyhodnotil. Správně také vycházel ze současné hodnoty obchodního podílu, neboť žalovaná nijak nezapříčinila její pokles. Naopak se tak stalo v důsledku činnosti žalobce, z jehož příkazu byly bezprostředně po rozvodu manželství provedeny platby ve výši 564 000 Kč společnosti [právnická osoba] Není rozhodné, zda byly tyto pohledávky fiktivní či nikoliv, jako takové je žalovaná označila z opatrnosti a z tohoto důvodu provedla v účetnictví tomu odpovídající zákonné změny. I kdyby byly částky vyplaceny po právu, tak by snížily aktiva společnosti a znamenaly podstatný odliv jejích finančních prostředků. Dále došlo ke snížení hodnoty obchodního podílu z důvodu proplacení podstatné částky Mgr. [jméno] [příjmení] za právní služby poskytnuté žalobci v souvislosti s rozvodem. Žalovaná se cítí být odvoláním žalobce i morálně poškozena, neboť mu přece nemůže vyplácet peníze, které byly ze společnosti odvedeny na jeho popud. Hodnota obchodního podílu je podle žalované nyní de facto nulová, a pouze z důvodu tohoto řízení nebylo přistoupeno k likvidaci společnosti. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

11. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že je třeba rozsudek soudu prvního stupně zčásti změnit, byť z jiných než namítaných důvodů.

12. Odvolací soud nejprve zdůrazňuje, že vyjma výroků III, IV, IX a X, byl předmětem přezkumu v odvolacím řízení celý rozsudek soudu prvního stupně, byť žalobce výslovně napadl pouze V. výrok. Jedná se totiž o výrok ukládající povinnost žalované k zaplacení částky na vyrovnání podílů ve prospěch žalobce, která vychází z rozdělení aktiv a pasiv rozvodem zaniklého společného jmění manželů účastníků, tj. žalobce tímto způsobem napadl i výrok I. a II., neboť z nich vychází kalkulace uvedené částky.

13. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování ke správným skutkovým zjištěním, na která odvolací soud v plném rozsahu odkazuje.

14. Mezi účastníky nebylo ani v odvolacím řízení sporu o tom, že movité věci uvedené ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně mají být přikázány žalobci a jejich hodnota činí 20 000 Kč, dále že hodnota nemovitostí [obec] činí 4 800 000 Kč a mají být přikázány také žalobci, a že hodnota nemovitostí [obec] činí 3 300 000 Kč a tyto mají být přikázány žalované. Rovněž bylo nesporným, že žalobce uhradil po rozvodu manželství účastníků závazek [číslo] výše jeho vnosu činí 4 100 358 Kč, dále účastníci učinili nesporným, že žalovaná po rozvodu manželství zaplatila na závazek [číslo] částku 2 281 001,17 Kč, čímž byl tento závazek zcela doplacen. V návaznosti na tuto skutečnost vzal žalobce návrh na vypořádání závazku [číslo] zpět. Stejně tak mezi účastníky nebylo sporu o tom, že obchodní podíl má být přikázán do vlastnictví žalované.

15. Spornou skutečností nadále zůstala otázka okamžiku, k němuž bude stanovena hodnota obchodního podílu. Žalobce i žalovaná v tomto ohledu v odvolacím řízení shodně tvrdili, že se společnost v době před i po rozvodu manželství účastníků zabývala nákupem a prodejem řezného nářadí pro kovovýrobu, vykonávala pro zákazníky servis, vyhledávala nové zákazníky a poskytovala úklidové služby. Žalobce dále tvrdil, že k uzavření smlouvy mezi společností a [právnická osoba] došlo z důvodu, že společnost nedisponovala potřebným know-how, dodavatel však ano. S dodavatelem jednal do dne [datum] vždy on sám, plnění na základě smlouvy (tj. informace a know-how) bylo poskytnuto přímo jemu, žádné písemné doklady o tom neexistují. Žalobce setrval na názoru, že se hodnota obchodního podílu snížila v důsledku činnosti žalované za dobu po rozvodu jejich manželství o cca 90 %, a proto by měla být stanovena ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků. Žalovaná tvrdila, že prodala [značka automobilu] z majetku společnosti [datum] společnosti [právnická osoba] za 200 000 Kč, finanční prostředky byly použity na úhradu půjčky od [právnická osoba] Dále byl prodán i [značka automobilu], a to za 157 300 Kč [právnická osoba] s.r.o. Z této částky bylo použito 52 225,82 Kč na úhradu debetu společnosti v bance a zbývající částka na zaplacení dodavatelských faktur a mezd zaměstnanců společnosti za měsíc květen 2018. Společnost zaměstnávala dvě administrativní pracovnice a dále tři osoby na úklidové práce na základě dohod mimo pracovní poměr. Žalovaná nadále tvrdila, že ke snížení hodnoty obchodního podílu došlo v návaznosti na jednání žalobce, který mimo jiné fakticky převedl hlavní činnost na [právnická osoba], s.r.o., založenou na jméno jeho sestry, ale fakticky ovládanou žalobcem, proto je na místě vyjít pro účely vypořádání ze současné hodnoty obchodního podílu.

16. Úplným výpisem z obchodního rejstříku bylo v odvolacím řízení prokázáno, že společnost vznikla [datum] a žalobce byl do [datum] jejím jediným jednatelem, do tohoto data byli společníky oba účastníci. V době od [datum] do [datum] vykonával činnost jednatele [jméno] [příjmení], od [datum] až do současnosti žalovaná, která je od [datum] jedinou společnicí. Po celou dobu existence je předmětem podnikání společnosti výroba, obchod a služby uvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba] bylo zjištěno, že vznikla [datum], jejím předmětem podnikání byla výroba, obchod a služby uvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor. Tato společnost byla dnem [datum] zrušena s likvidací. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku týkajícího se [právnická osoba] s.r.o., bylo zjištěno, že tato společnost vznikla [datum], sídlí na adrese [adresa], jejím předmětem podnikání je výroba, obchod a služby uvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Její jedinou jednatelkou a společnicí je [jméno] [příjmení], bytem [adresa], Slovenská republika.

17. Fakturou [číslo] výpisem z účtu společnosti za období května 2018 bylo prokázáno, že společnost převedla [značka automobilu] za částku 157 300 Kč na společnost [právnická osoba], kupní cena byla zaplacena [datum]. Fakturou [číslo] výpisem z účtu společnosti za období června 2017 a kupní smlouvou ze dne [datum] bylo dále prokázáno, že společnost převedla [značka automobilu] na [právnická osoba] za částku 200 000 Kč, tato kupní cena byla zaplacena [datum] Smlouvou o zápůjčce ze dne [datum] bylo prokázáno, že ji uzavřela společnost jako vydlužitel s [právnická osoba] jako zapůjčitelem na částku 250 000 Kč na úhradu závazků z provozní činnosti společnosti, kterou se vydlužitel zavázal vrátit do [datum]. Z výpisu z účtu společnosti za červen 2017 bylo zjištěno, že vydlužitel poskytl zápůjčku v květnu 2017, dne [datum] ji společnost vrátila.

18. Fakturou [číslo] její přílohou bylo prokázáno, že ji vystavila Mgr. [jméno] [příjmení], advokátka, dne [datum] na společnost (s dodatkem„ [příjmení]“), za advokátní služby a konzultace, na částku 12 100 Kč. Fakturou č. 2016 bylo dále prokázáno, že ji vystavila opět Mgr. [jméno] [příjmení], advokátka, dne [datum] na společnost (s dodatkem„ [příjmení] [jméno]“), za„ odměny/výdaje“, na částku 54 450 Kč.

19. Fakturou [číslo] bylo prokázáno, že ji dne [datum] vystavil na společnost dodavatel na částku 99 220 Kč s předmětem plnění„ za provedené pomocné práce“. Fakturou [číslo] bylo prokázáno, že ji téhož dne vystavil na společnost dodavatel na částku 72 600 Kč s předmětem plnění„ za provedené pomocné práce“. Fakturou [číslo] bylo prokázáno, že ji dne [datum] vystavil na společnost dodavatel na částku 319 440 Kč s předmětem plnění„ dle smlouvy o poskytování služeb“. Fakturou [číslo] bylo také prokázáno, že ji téhož dne vystavil na společnost taktéž dodavatel na částku 104 060 Kč s předmětem plnění„ dle smlouvy o poskytování služeb“. Smlouvou o poskytování služeb bylo prokázáno, že ji uzavřela společnost jako klient a [právnická osoba] jako poskytovatel, který se zavázal poskytovat služby, tyto nebyly ve smlouvě žádným způsobem specifikovány ani co do konkretizace činnosti, ani její kvantity, termínů realizace a způsobu dodání. Odměna byla sjednána ve výši 45 000 Kč měsíčně. Způsob komunikace byl sjednán jako„ výhradně osobní“. Smlouva byla uzavřena na dobu 12 měsíců, za společnost ji podepsal žalobce.

20. Z pohybů na účtu společnosti za období od října 2016 do května 2018 a ze soupisu nákladů za období od května do prosince 2018 bylo zjištěno, že její bankovní účet vykazoval k [datum] zůstatek 42 685,22 Kč, k [datum] činil zůstatek 30 158,98 Kč a k [datum] částku 17 025,72 Kč, za rok 2017 dosáhla společnost příjmů v souvislosti s prodejem nářadí 196 072 Kč, z úklidu 180 113 Kč a ostatních příjmů ve výši 878 951 Kč. Výdaje za rok 2017 činily 1 226 739,17 Kč. V roce 2018 neměla společnost v souvislosti s prodejem nářadí žádný příjem, z úklidu 53 435 Kč a ostatní příjmy činily 204 300 Kč. Výdaje společnosti za rok 2018 činily 167 251,97 Kč. Výdaje společnosti představovaly náklady na mzdy, nákup čistících a úklidových prostředků, pohonné hmoty, platby za telefon a internet, pojištění, vedení účetnictví, bankovní poplatky, silniční daň, provozní materiál a občerstvení.

21. E-mailovou korespondencí ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobce sděloval žalované„ …že nemá žádnou objednávku, protože [anonymizována dvě slova] neobjednalo nic takového“, zpráva byla odeslána z adresy [email], žalobce se podepsal jako„ [jméno] [příjmení] – technické poradenství“, pod touto identifikací jsou dále uvedeny kontaktní údaje a logo [právnická osoba] s.r.o.

22. Přehledem plateb, oznámením o dočerpání úvěru, potvrzením o zániku zástavního práva a vyčíslením a potvrzením o výši předčasné splátky bylo prokázáno, že žalovaná ke dni [datum] doplatila závazek [číslo] kdy měsíčně platila pravidelnou splátku 8 445 Kč, dne [datum] uhradila mimořádnou splátkou 1 691 584,67 Kč na jistinu a dále 7 307,65 Kč na úrok z jistiny a 7 827,87 Kč na odložených úrocích. Závazek [číslo] zanikl ke dni [datum] zaplacením.

23. [právnická osoba] ze dne [datum] bylo prokázáno, že zůstatek na účtu vedeném na jménu žalobkyně činí k uvedenému datu 294 063 Kč.

24. Vypořádání zaniklého společného jmění účastníků je třeba provést, jak správně uvedl soud prvního stupně, podle pravidel obsažených v § 742 o. z., jelikož manželství účastníků, a tím i jejich společné jmění, zaniklo [datum], tedy již za účinnosti uvedeného právního předpisu (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu z 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 6109/2017, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 63/2019 civ).

25. Podle § 742 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla:

a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné,

b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek,

c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek,

d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí,

e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost,

f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění (odst. 1).

Hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen (odst. 2).

26. Aktiva zaniklého společného jmění manželů účastníků tvoří movité věci v hodnotě 20 000 Kč, nemovitosti [obec] v hodnotě 4 800 000 Kč, nemovitosti [obec] v hodnotě 3 300 000 Kč a obchodní podíl v hodnotě 116 000 Kč.

27. Odvolací soud má shodně se soudem prvního stupně za to, že je pro účely vypořádání třeba vycházet ze současné hodnoty obchodního podílu, nikoliv z žalobcem požadované sumy 1 587 000 Kč jako hodnoty ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství. Žalobce se dovolával výjimky, pro kterou je třeba se odchýlit od parametrů rozhodných pro ocenění společné věci nastolených současnou rozhodovací praxí (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu z 28. 4. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1205/2019, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 103/2020 civ.), podle názoru odvolacího soudu však nejsou k takovému postupu splněny podmínky. Žalovaná je sice od [datum] jednatelkou společnosti a od [datum] její jedinou společnicí, ale z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že společnost až do [datum] fakticky řídil žalobce. S ohledem na předmět podnikání týkající se prodeje řezného nářadí pro kovovýrobu, servis pro zákazníky a zajišťování nových zákazníků v této oblasti si také musel být velmi dobře vědom, že žalovaná není v tomto ohledu kvalifikována a objektivně nemohl očekávat, že bude schopna udržovat tuto oblast obchodní činnost na stávající úrovni. Podstatnou okolností, z níž odvolací soud při stanovení okamžiku určení hodnoty obchodního podílu vychází, je dále fakt, že sám žalobce tvrdil, že společnost neměla dostatečné know-how a kontakty, proto byla uzavřena smlouva s dodavatelem. Plnění z této smlouvy však obdržel zjevně v podobě ústně předaných informací opět jedině žalobce, odpovídá to i jeho tvrzení, že žádné listiny o poskytnutí plnění neexistují, a také obsahu smlouvy, ve které bylo ujednáno, že veškerý kontakt bude probíhat pouze osobně. Společnost tedy nijak„ netěžila“ z kontraktu, za který během roku 2016 uhradila celkem částku 595 320 Kč (a tím došlo k podstatnému odlivu jejich finančních aktiv), naopak takto zaplacené know-how a nové kontakty si v podobě svých vědomostí„ s sebou odnesl“ žalobce, který je zřejmě uplatňuje ve prospěch [právnická osoba] s.r.o. [právnická osoba] totiž vznikla necelé tři týdny po právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků, podniká ve stejné oblasti a žalobce (jak jednoznačně vyplývá z e-mailové korespondence) působí v její prospěch. Pro společnost tedy představuje tato firma jednak konkurenci, jednak žalobce při své činnosti pro ni může těžit z informací nabytých za prostředky společnosti. Nelze přehlédnout ani skutečnost, že na příkaz žalobce byly z prostředků společnosti uhrazeny faktury vystavené advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] za právní pomoc poskytnutou žalobci v souvislosti rozvodem účastníků, čímž opět došlo k nedůvodnému snížení finančních aktiv společnosti. Takový postup, nahlíženo optikou dobrých mravů, nelze rozhodně považovat za korektní, a žalované nelze klást k tíži, že následně v rámci řízení společnosti vypověděla žalobci plnou moc k zastupování společnosti. Útlum činnosti společnosti tedy v žádném případě nelze klást za vinu žalované. [příjmení], které v době po rozvodu manželství účastníků žalovaná dále činila, tj. prodej majetku společnosti (shora uvedených automobilů), použití takto získaných prostředků na úhradu závazků společnosti, stejně tak jako spektrum nákladových položek společnosti, také nevybočují z mezí běžného udržování chodu obchodní společnosti za podmínek, které okolnosti konkrétního případu účastníků generovaly. Konečně je třeba zdůraznit, že vypořádání zaniklého společného jmění není zúčtovacím sporem, a mezi bývalými manželi, byť se jedná o vypořádání vztahů k obchodnímu podílu, nelze beze zbytku uplatnit tytéž parametry, jako ve sporu mezi podnikateli či ve sporu o náhradu škody vůči společníku či statutárnímu zástupci obchodní korporace, které žalobce de facto navrhoval aplikovat. Žalobci také nic nebránilo projevit odpovídající zájem o společný majetek a o jeho udržení a rozvoj a domáhat se soudní úpravy správy obchodního podílu. Na základě všech popsaných skutečnosti činí odvolací soud závěr, že je třeba stanovit hodnotu obchodního podílu podle jeho současného stavu a v úrovni současných cen, tj. v částce 116 000 Kč.

28. Vypořádávaná aktiva zaniklého společného jmění účastníků tedy mají celkem hodnotu 8 236 000 Kč (20 000 Kč movité věci + 4 800 000 Kč nemovitosti [obec] + 3 300 000 Kč nemovitosti [obec] + 116 000 Kč obchodní podíl), z čehož by se každému z účastníků mělo dostat ½, tj. 4 118 000 Kč.

29. Žalovanému se dostalo věcí v hodnotě 4 820 000 Kč (20 000 Kč movité věci + 4 800 000 Kč nemovitosti [obec]), žalované v hodnotě 3 416 000 Kč (3 300 000 Kč nemovitosti [obec] + 116 000 Kč obchodní podíl). Dále je třeba zohlednit vnosy účastníků, jež u žalobce činí 4 100 358 Kč a u žalované 2 281 001,17 Kč. Na podíl žalobce je pak třeba připočíst ½ rozdílu mezi vnosy účastníků (4 100 358 – 2 281 001,17 = 1 819 356,83 / 2 = 909 678,415), tj. 909 678, 415 Kč, od podílu žalované je třeba stejnou částku odečíst. Ve výsledku by tak měl žalobce obdržet hodnotu 5 027 678, 415 Kč (4 118 000 + 909 678,415), tj. dostává se mu o 207 678, 415 Kč méně (5 027 678,415 – 4 820 000). Žalovaná by měla obdržet hodnotu 3 208 321, 585 Kč (4 118 000 – 909 678,415), dostává se jí však o 207 678, 415 Kč více (3 416 000 – 3 208 321,595). Částka na vyrovnání podílů, kterou by měla žalovaná zaplatit žalobci, tedy činí právě (po zaokrouhlení) 207 678 Kč. Po chybě v počtech došlo při vyhlášení rozsudku k uvedení nesprávné výše této částky. Odvolací soud proto za použití ust. § 164 o. s. ř. uvedl v písemném vyhotovení rozsudku správnou výši, která odpovídá výpočtu shora. Žalovaná prokázala, že je co do této částky solventní, a tedy je schopna ji žalobci neprodleně zaplatit.

30. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. v části týkající se vypořádání závazku [číslo] z důvodu částečného zpětvzetí žaloby podle § 222a o. s. ř. zrušil a řízení v této části zastavil. V části výroku V. odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně co do výše částky na vyrovnání podílů na částku 207 678 Kč a ve zbývající části výroku II. a V. a ve výroku III. odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

31. Po změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Vycházel z toho, že se oba účastníci náhrady těchto nákladů vzdali, proto rozhodl, že na jejich náhradu nemá právo žádný z nich.

32. Odvolací soud dále rozhodoval podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a 2 a § 151 odst. 1 o nákladech odvolacího řízení. Vycházel z toho, že řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů je sporným řízením, takže je třeba posuzovat rozsah úspěchu toho kterého z účastníků (srovnej nález Ústavního soudu z [datum], sp. zn. I. ÚS 1441/11, dostupný na [webová adresa]). Při stanovení rozsahu tohoto úspěchu vycházel odvolací soud z toho, co a v jaké hodnotě učinil ten který z účastníků předmětem vypořádání, zda a v jakém rozsahu s takovým požadavkem uspěl, a zda a v jakém rozsahu se účastníci na předmětu vypořádání, jeho hodnotě a způsobu rozdělení shodli (srovnej usnesení Nejvyššího soudu z 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3331/2014, dostupné na [webová adresa]). Žalobce navrhoval k vypořádání nemovitosti, závazky a obchodní podíl, žalovaná navrhovala k vypořádání movité věci a pohledávku společnosti za žalobcem. Na hodnotě movitých věcí a způsobu jejich vypořádání se účastníci shodli, stejně tak se shodli na způsobu vypořádání nemovitostí a nebrojili proti jejich hodnotě stanovené znaleckým posudkem, shodli se i na tom, že jako součást jejich zaniklého společného jmění je třeba vypořádat i obchodní podíl, závazky [číslo] [číslo] (po jejich doplacení oba souhlasili se zastavením řízení v části jich se týkající), učinili nespornou výši vnosů toho kterého z nich. Odvolací soud proto hodnotí v uvedeném rozsahu jejich úspěch a neúspěch jako rovnocenný. Co se týče návrhu na vypořádání pohledávky, tak v této části byl vzájemný návrh zamítnut již v řízení před soudem prvního stupně, když k této položce nebylo vedeno žádné dokazování. De facto jedinou spornou otázkou, k níž byl jak v řízení před soudem prvního stupně, tak i v odvolacím řízení, veden největší rozsah dokazování, byla hodnota obchodního podílu, potažmo okamžik, k němuž má být stanovena. Odvolací soud za tuto hodnotu považuje 116 000 Kč, s čímž souzněla žalovaná, tj. žalovaná uspěla ve fakticky stěžejní otázce. Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem považuje odvolací soud žalobce úspěšného v rozsahu 40 %, žalovanou v rozsahu 60 %, žalobce je tedy povinen nahradit žalované 20 % ([číslo]) nákladů, které vynaložila v odvolacím řízení. Za účelně vynaložené náklady žalované považuje odvolací soud odměnu její zástupkyně stanovenou podle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) ve výši 24 780 Kč za jeden úkon právní služby, kalkulované podle § 8 odst. 6 advokátního tarifu z tarifní hodnoty sporu ve výši 4 118 000 Kč jakožto jedné poloviny vypořádávaných hodnot, a to za šest úkonů (účast na jednání před odvolacím soudem ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum] a sepis podání ze dne [datum] a [datum]), náhradu paušálních výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za těchto šest úkonů a náhradu za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 31 600,80 Kč Celkem činí náklady žalované 182 080,80 Kč, z čehož představuje 20 % (po zaokrouhlení) částku 36 416 Kč, a na náhradu těchto nákladů má žalovaná právo.

33. O náhradě nákladů řízení, které vznikly v řízení před soudem prvního stupně státu, rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, 2 a § 148 odst. 1 o. s. ř. Náklady na dokazování pravomocně určené ve výši celkem 29 384,50 Kč nebyly ve výši 22 384,50 Kč kryty zálohou, povinnost k náhradě částky 22 384,50 Kč, kterou stát platil, byla účastníkům uložena ve výši odpovídající jejich procesnímu neúspěchu, tedy 60 % žalobci (13 430,70 Kč) a 40 % žalované (8 953,80 Kč).

34. Lhůta k plnění ve výroku III., IV. a V. tohoto rozsudku byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod. Platební místo pro úhradu nákladů odvolacího řízení žalobkyni bylo stanoveno podle § 149 odst. 1 o. s ř.