o zaplacení 250 000 Kč s příslušenstvím,

1. Okresní soud [adresa]-západ (dále jen „soud prvního stupně“) v pořadí druhým rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], zamítl žalobu o povinnosti žalovaných zaplatit žalobci [částka] se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.) a žalobci uložil povinnost nahradit do tří dnů od právní moci rozsudku na nákladech řízení 1. žalovanému [částka] k rukám jeho zástupce (výrok II.) a 2. žalované [částka] (výrok III.).

2. Soud prvního stupně žalobu zamítl již rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka]-[Anonymizováno], který byl k odvolání žalobce usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], zrušen a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení s tím, že soud prvního stupně nerozhodl o změně žaloby, když žalobce žalobu opřel o tvrzení, že žalovanou částku zaslal na účet 1. žalovaného omylem, neboť měl v úmyslu zaslat ji jinému exekučnímu úřadu na jím vedenou dražbu, aby v průběhu řízení změnil svá skutková tvrzení a začal tvrdit, že „pravým důvodem“ zaplacení žalované částky bylo to, že byla určena na dražbu, k níž žalobce nebyl připuštěn. V dalším řízení soud prvního stupně změnu žaloby usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], připustil.

3. Soud prvního stupně zjistil, že usnesením Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] [právnická osoba]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno], ve spojení s usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byl nařízen soudní prodej zástavy spoluvlastnických podílů povinného [jméno FO] ve výši 9/40 a žalobce ve výši 9/40 na jednotkách č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v bytovém domě [adresa] stojícím na pozemku parc. č. [hodnota] s podílem na společných částech domu a pozemku a na pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v obci a katastrálním území [adresa] (dále jen „nemovité věci“) pro uspokojení pohledávky 2. žalované jako oprávněné ve výši [částka] podle smlouvy o zřízení zástavního práva č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum] zapsané v katastru nemovitostí s právními účinky vkladu k témuž dni, a pro uspokojení nákladů řízení a nákladů, které prodejem zástavy vzniknou. Provedením exekuce byl soudem pověřen 1. žalovaný. K návrhu 2. žalované byla exekuce zastavena do částky [částka], která jí byla vyplacena v exekučním řízení 1. žalovaným. 1. žalovaný usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], vydal veřejnou dražební vyhlášku a nařídil první elektronickou dražbu nemovitých věcí na den [datum]. Žalobce zaplatil dne [datum] na účet 1. žalovaného částka [částka] s variabilním symbolem, jímž bylo rodné číslo žalobce, a přihlásil se do dražby, pro účast v ní podle elektronického výpisu nesplnil podmínky. E-mailem ze dne [datum] žádal žalobce kandidátku exekutorského úřadu 1. žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] o vrácení platby [částka] nejpozději do [datum]. Ta mu odpověděla, že jeho platba byla použita na částečnou úhradu pohledávky oprávněné (2. žalované) vymáhané v exekučním řízení a částečně na náklady exekuce, které byly určeny v příkazu k úhradě nákladů exekuce, který mu byl doručen dne [datum]. Dne [datum] vyrozuměl 1. žalovaný žalobce o skončení exekuce, neboť zástava byla zpeněžena. Soud prvního stupně neměl za prokázané, že 1. žalovaný musel vědět, že platba [částka] souvisí s účastí žalobce v dražbě. Měl-li žalobce úmysl přihlásit se do dražby, měl to vyjevit 1. žalovanému, který důvodně vycházel z toho, že uvedená částka je platbou na dluh žalobce. K vnitřní pohnutce žalobce soud přihlížet nemůže.

4. Po právní stránce posoudil soud prvního stupně věc podle § 336h odst. 4 o. s. ř. a § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a uzavřel, že žalobce jako povinný se nesměl přihlásit do dražby a vystupovat jako dražitel a za těchto okolností 1. žalovaný zaúčtoval a vypořádal částku [částka] podle platné právní úpravy na pohledávku 2. žalované jako oprávněné v exekučním řízení. Žalovaní se neobohatili bez spravedlivého důvodu na úkor žalobce, proto žalobu zamítl. Soud prvního stupně souhlasil s 2. žalovanou, že zástavní dlužník, s odkazem na § 1937 o. z., může plnit ze zástavního práva dobrovolně, tedy uhradit pohledávku zástavního věřitele tak, aby nedošlo ke zpeněžení nemovité věci, a to bez souhlasu obligačního dlužníka.

5. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a přiznal jejich náhradu v řízení úspěšným žalovaným.

6. 1. žalovanému ve výši [částka], kterou tvoří náklady za zastoupení advokátem, a to odměna po [částka] za sedm úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, odpor a vyjádření ve věci, účast u jednání dne [datum] a [datum], u odvolacího soudu dne [datum], vyjádření k odvolání žalobce ze dne [datum], vyjádření ke změně žaloby ze dne [datum]), sedm náhrad hotových výdajů, pět po [částka] a dvě za úkony po [datum] po [částka], podle § 7 a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a daň z přidané hodnoty ve výši [částka].

7. 2. žalované, která nebyla zastoupena advokátem, ve výši [částka] podle § 1 odst. 3 písm. b) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhláška č. 254/2015 Sb.“), jako náhradu po [částka] za šest úkonů (odpor a vyjádření ve věci ze dne [datum], vyjádření ve věci ze dne [datum], příprava účasti na jednání, účast na jednání dne [datum] a [datum], vyjádření ke změně žaloby ze dne [datum]).

8. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalobce, který se domáhá jeho zrušení a vyhovění žalobě. Soudu prvního stupně vytýká, že v rozsudku není zmínka o změně žaloby, že se soud převážně zabývá „původním petitem žaloby“ a nepřipouští stav vnitřního rozpoložení žalobce, který se původně dovolával „nešťastného omylu“, neboť neznal svá práva, nebyl právně zastoupen a podlehl výkladu 1. žalovaného, že nemá na vrácení jistoty nárok. Proto se domníval, že „omyl“ bude lepší než pravdivá skutečnost. Žalobce se do dražby přihlásil podle propozic dražební vyhlášky, která byla dostačující proto, aby 1. žalovaný věděl, že se do dražby hlásí. Protože byl povinný ze zástavy, ne povinný podle § 336 h odst. 4 o. s. ř., mohl se dražby účastnit. Zaplatil i jistotu. Do dražby nebyl připuštěn pro „nezaplacení jistiny“, přestože platbu provedl. Jelikož věc měla být posouzena podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), je argumentace § 1937 o. z. irelevantní. Věc měla být posouzena podle ustanovení § 164 odst. 2 obč. zák., jím se však soud prvního stupně nezabýval. Argumentace soudu, že žalobce chtěl odvrátit uvedenou platbou dražbu, není logická, protože dražbu takto oddálit nelze. Žalobce byl zástavním dlužníkem, ne osobním dlužníkem. [adresa] [Anonymizováno] Kč nebyla z výtěžku zástavy, šlo o prostředky žalobce, přesto byla postižena, jako by byl žalobce povinný, nikoliv povinný ze zástavy. Žalobce složením částky [částka] neměl vůli zaplatit dluh obligačního dlužníka, věřiteli žádnou platbu nenabízel. Peníze složené jako jistota měl 1. žalovaný vrátit a nepoužít je na umoření dluhu, neboť to odporuje § 164 odst. 2 obč. zák.

9. 1. žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného.

10. 2. žalovaná rovněž navrhla potvrdit rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný. Žalobce byl v exekučním řízení povinnou osobou a podle § 336h odst. 4 o. s. ř. se nesměl dražby účastnit jako dražitel. Úhrada části vymáhané pohledávky může být důvodem pro posečkání s dražbou nemovité věci, když vymáhaná povinnost může být uhrazena ještě před jejím započetím, a to v několika splátkách. Žalovaní nemohou předjímat záměry povinného. Platba byla dobrovolně uhrazena a soudní exekutor ji po právu započetl na vymáhanou povinnost. Vnitřní pohnutky žalobce mu nebyly, ani nemohly být, známy. Žalobce jako zástavce mohl uhradit cenu zástavy zástavnímu věřiteli bez toho, aniž by musel přistupovat k závazku. Bylo by zcela proti smyslu zákona i postavení zástavních dlužníků, kdyby zástavní dlužníci nebyli oprávněni k úhradě dluhů zajištěných nemovitými věcmi v jejich vlastnictví. Kdyby tomu tak bylo, zástavní dlužníci by v případě prodlení obligačních dlužníků neměli jinou možnost než strpět prodej nemovité věci.

11. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

12. Předně je třeba uvést, že nelze souhlasit se žalobcem, že by se soud prvního stupně v napadeném rozsudku o změně žaloby nezmínil. V bodech 1. a 2. odůvodnění uvádí soud skutková tvrzení žalobce, o která svoji žalobu opírá, i jejich změnu v průběhu řízení, v bodě 7. zmiňuje výslovně usnesení, kterým změnu žaloby připustil. Nelze souhlasit ani s námitkou, že se většina odůvodnění rozsudku týká žaloby před její změnou a nevztahuje se k předmětu sporu po změně žaloby. Zjištění z provedených důkazů i zjištěný skutkový stav (body 8. a 9. odůvodnění) se vztahují k aktuálnímu předmětu sporu (byť shodné byly, vzhledem k tomu, že žalobce změnil „jen“ důvod platby částky [částka], i v případě původní žaloby), body 12. a 16. se výslovně týkají neunesení důkazního břemene žalobce ohledně tvrzení o účelu platby částky [částka]. Body 13. až 15. a 17. až 20. obsahují argumentaci, proč si 1. žalovaný právem ponechal žalobcem zaplacenou částku [částka]. Se žalobcem lze souhlasit, že soud prvního stupně se nezabýval posouzením věci podle § 164 odst. 2 obč. zák., a to proto, že ji posoudil s odkazem na stanovisko 2. žalované podle § 1937 o. z.

13. Vytýká-li žalobce soudu prvního stupně a žalovaným, že se vyjadřují k jeho původním tvrzením o zaslání platby [částka] na účet 1. žalovaného z důvodu „omylu“, nelze přehlédnout, že tak činí v souvislosti s hodnocením důvodu změny jeho tvrzení. Žalobce se tomu nemůže divit, jestliže podstatným způsobem změnil svá tvrzení o účelu platby v průběhu řízení a v odvolání přiznal, že v žalobě o účelu platby lhal, aby zlepšil svoji šanci na úspěch v řízení, maje za to, že s tvrzením o zaslání částky [částka] na účet 1. žalovaného jako jistoty na dražbu nebude úspěšný. Žalobce neomlouvá to, že nemá právnické vzdělání či že nebyl zastoupen advokátem, neboť úmyslně v žalobě uvedl tvrzení o nepravdivých skutečnostech. Nemůže se pak divit, že takový procesní postup má vliv na jeho věrohodnost v řízení a že z tohoto důvodu považují žalovaní jeho tvrzení za účelová.

14. Odvolací soud vychází ze správných skutkových zjištění soudu prvního stupně, vyjma zjištění o účelu platby částky [částka]. Dokazování zejména za účelem zjištění důvodu platby žalobce doplnil níže uvedeným způsobem.

15. Odvolací soud zopakoval podle § 213 odst. 2 o. s. ř. dokazování dále uvedenými důkazy, z nichž zjistil:

16. Z usnesení o nařízení dražebního jednání – elektronická dražba 1. žalovaného ze dne [datum], č. j. [spisová značka], že byla nařízena první elektronická dražba nemovitých věcí na den [datum]. Výše jistoty byla určena na [částka] a měla být složena na účet č. [č. účtu] s variabilním symbolem, jímž bude rodné číslo či IČO zájemce. O splnění povinnosti složit dražební jistotu měl být dražitel informován na jím uvedenou e-mailovou adresu.

17. Z potvrzení [právnická osoba]., ze dne [datum], že žalobce provedl dne [datum] platbu částky [částka] na účet č. [č. účtu], s variabilním symbolem [var. symbol].

18. Z příkazu k úhradě nákladů exekuce 1. žalovaného ze dne [datum], č. j. [spisová značka], že náklady exekuce činí [částka].

19. Z dokladu o dražbě nemovitých věcí [datum], předloženého žalobcem, že byl přihlášen, nebyla doložena jeho totožnost a nebyla složena dražební jistota. Podmínky účasti v dražbě nebyly splněny.

20. Z rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum], že [jméno FO] bylo uloženo zaplatit 2. žalované částku [částka] s příslušenstvím a na nákladech řízení jí nahradit [částka].

21. Podle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil odvolací soud dokazování doručenkou datové zprávy, z níž zjistil, že ve věci „vrácení provedené platby“ odeslal žalobce 1. žalovanému datovou zprávu dne [datum].

22. Z e-mailové korespondence žalobce a [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] neučinil odvolací soud jiná skutková zjištění než soud prvního stupně. Dokazování pro nadbytečnost, když skutkový stav měl dostatečně zjištěn, nedoplnil dalšími navrženými důkazy. Datovou zprávou žalobce ze dne [datum] nemohl důkaz provést, neboť ji již žalobce nedohledal.

23. Odvolací soud na základě doplněného dokazování učinil skutkový závěr, že žalobce zaplatil 1. žalovanému dne [datum] částku [částka] jako jistotu na elektronickou dražbu, která se měla konat dne [datum], a jejímž předmětem měly být nemovité věci, včetně spoluvlastnického podílu žalobce. To, že peníze byly 1. žalovanému poukázány za tímto účelem, dokládá podle odvolacího soudu časová návaznost jednotlivých kroků, když první dražba byla nařízena na den [datum], dne [datum] skládá žalobce na účet 1. žalovaného, v souladu s pokyny dražební vyhlášky, částku [částka] s uvedením svého rodného čísla jako variabilního symbolu na v dražební vyhlášce označený účet 1. žalovaného. Dne [datum] se domáhá vrácení této částky, neboť v řízení nebylo tvrzeno, že by žalobce v dané době zaslal 1. žalovanému jinou částku. Stalo se tak pravděpodobně poté, co neobdržel e-mail 1. žalovaného potvrzující složení jistoty. Dne [datum] se žalobce přihlásil k dražbě, ale nebyl k ní připuštěn. Vrácení peněz požaduje i e-mailem ze dne [datum].

24. Pro uvedený závěr odvolacího soudu je nepodstatné, že se žalobce, jak správně uvedl již soud prvního stupně, nebyl oprávněn dražby svého spoluvlastnického podílu podle § 336h odst. 4 o. s. ř. jako dražitel účastnit. Žalobce měl v exekučním řízení postavení povinného a je z tohoto pohledu bez významu, že byl „jen“ zástavním dlužníkem. Měl-li o svůj spoluvlastnický podíl, zajištěný zástavním právem ve prospěch 2. žalované, zájem, mohl jej „vyplatit“. Žalobci lze však uvěřit, že se mohl domnívat, že dražit může, jestliže mu bylo umožněno přihlásit se do dražby spoluvlastnických podílů jiných spoluvlastníků týchž nemovitých věcí, které byly draženy samostatně. Zřejmě si neuvědomil, že v ostatních exekučních řízeních neměl postavení povinného, neboť se netýkaly jeho spoluvlastnického podílu.

25. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 120/2021 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném ke dni [datum], v rámci pověření exekutorským úřadem exekutor provádí nucený výkon exekučních titulů včetně zřizování exekutorského zástavního práva (dále jen „exekuční činnost“) a další činnost.

26. Podle § 32 odst. 1 exekučního řádu nestanoví-li zvláštní zákon jinak, je exekutor povinen nahradit újmu tomu, komu ji způsobil v souvislosti s činností podle tohoto zákona. Exekutor je povinen nahradit újmu i tehdy, byla-li újma způsobena při výkonu exekuční nebo další činnosti jeho zaměstnancem; případná povinnost této osoby nahradit újmu podle zvláštních předpisů tím není dotčena.

27. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „zákon o odpovědnosti státu“), za výkon státní správy podle § 3 odst. 1 písm. b) se považuje i sepisování veřejných listin o právních úkonech, zápisy skutečností do veřejného rejstříku provedené notářem podle zákona upravujícího veřejné rejstříky právnických a fyzických osob, úkony notáře jako soudního komisaře a úkony soudního exekutora, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidát, při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu.

28. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

29. V ustanovení § 4 odst. 1 zákona o odpovědnosti státu je odpovědnost státu za činnost soudního exekutora výslovně omezena jen na výkon exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a činnost vykonávanou exekutorem z pověření soudu. Přímá odpovědnost soudního exekutora za škodu podle § 32 odst. 1 exekučního řádu nastupuje jen tam, kde z § 4 odst. 1 zákona o odpovědnosti státu nevyplývá odpovědnost státu za škodu. Exekuční činností je podle § 1 odst. 2 zákona o odpovědnosti státu i nucený výkon exekučních titulů, tedy včetně rozhodnutí soudu o nařízení soudního prodeje zástavy.

30. V projednávané věci je nepochybné, že částka [částka], která byla žalobcem složena na účet 1. žalovaného, nebyla žalobci po skončení dražby ani později vrácena a byla ponechána 1. žalovaným zčásti na náhradu jeho nákladů exekuce a zčásti byla vyplacena 2. žalované jako oprávněné v exekučním řízení na umoření její pohledávky za obligačním dlužníkem [jméno FO]. S uvedenou částkou tedy nakládal a rozhodoval o ní 1. žalovaný jako soudní exekutor v rámci exekučního řízení, v němž byl pověřen soudem k provedení exekuce, tedy v rámci své exekuční činnosti. Obdobný závěr by platil i v případě, že by žalobce žalovanou částku na účet 1. žalovaného zaplatil omylem a 1. žalovaný by s ní naložil tak, jak to učinil. Za této situace není žalobce oprávněn domáhat se případné škody vzniklé mu činností 1. žalovaného v rámci jeho exekuční činnosti přímo po 1. žalovaném. Za případnou škodu, v případě že by 1. žalovaný nepostupoval v souladu se zákonem, by žalobci podle § 4 odst. 1 zákona o odpovědnosti státu odpovídala Česká republika. Pokud jde o 2. žalovanou, té vyplatil 1. žalovaný v rámci své exekuční činnosti část z žalobcem zaplacené částky [částka] jako plnění na její v exekučním řízení vymáhanou pohledávku. Nelze proto uzavřít, že by se na úkor žalobce bez spravedlivého důvodu obohatila a byla proto povinna 1. žalovaným jí vyplacenou částku žalobci vrátit z titulu bezdůvodného obohacení.

31. Protože by za případnou škodu vzniklou žalobci odpovídal stát, bylo nadbytečné zabývat se tím, zda byly splněny podmínky pro postup soudního exekutora podle § 164 odst. 2 obč. zák. či § 1937 o. z.

32. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (výrok I.) podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. Z týchž důvodů jej potvrdil podle § 219 o. s. ř. i ve výroku III. o nákladech řízení mezi žalobcem a 2. žalovanou a ve výroku II. v části o platební povinnosti, lhůtě a místě plnění. Zde pro stručnost odvolací soud odkazuje na odůvodnění bodu 23. rozsudku soudu prvního stupně a body 6. a 7. odůvodnění tohoto rozsudku. Podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil odvolací soud ve výroku II. rozsudku pouze výši náhrady nákladů řízení přisouzených 1. žalovanému na částku [částka], když mu, na rozdíl od soudu prvního stupně, pro neúčelnost (neobsahovalo žádné argumenty) nepřiznal odměnu, náhradu hotové výlohy a náhradu za daň z přidané hodnoty za vyjádření k prvnímu odvolání žalobce; ohledně zbylých 1. žalovanému přisouzených nákladů řízení souhlasí odvolací soud se soudem prvního stupně.

33. Za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř. rozhodl odvolací soud o nákladech odvolacího řízení a přiznal je v odvolacím řízení úspěšným žalovaným.

34. Účelně vynaložené náklady 1. žalovaného za odvolací řízení činí [částka], a tvoří je odměna za dva úkony právní služby (účast u jednání dne [datum] a [datum]) po [částka], vycházeje z tarifní hodnoty [částka], náhrada hotových výdajů za uvedené úkony právní služby po [částka], a to podle § 7 bodu 6, § 11 odst. 1 písm. g), § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, a náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z uvedených částek ve výši [částka] podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. Pro neúčelnost (nedostatek argumentace k odvolacím důvodům) nepřiznal odvolací soud 1. žalovanému odměnu, náhradu hotové výlohy a náhradu za daň z přidané hodnoty za vyjádření k odvolání žalobce.

35. 2. žalované bylo přiznáno na nákladech odvolacího řízení celkem [částka], tuto částku tvoří paušální náhrada po [částka] za tři úkony (vyjádření k odvolání, účast u jednání dne [datum] a [datum]) podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.

36. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., platební místo v případě 1. žalovaného podle § 149 odst. 1 o. s. ř.