o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 3. června 2022, č. j. 5 C 172/2022-57,

1. Okresní soud v Kutné Hoře (dále jen soud prvního stupně) shora popsaným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 270 530,82 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 233 583 Kč od [datum] do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok I.) a dále rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Soud prvního stupně při svém rozhodování vyšel z toho, že žalobkyně požadovala po žalovaném zaplatit částku 270 530,82 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce, kterou s žalovaným uzavřela dne [datum]. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 110 000 Kč, žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu se sjednaným úrokem formou 60 měsíčních splátek po 5 130 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, došlo ke zesplatnění dluhu a žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení částky 183 824,34 Kč přestavující novou jistinu zápůjčky, částku 10 002 Kč představující smluvní pokutu za prodlení se splátkami v délce 15 a 30 dnů, částku 39 757,50 Kč představující smluvní pokutu za prodlení s placením nové jistiny zápůjčky, částku 36 947,82 Kč přestavující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny zápůjčky za období od [datum] do [datum] a částku 1 200 Kč jako minimální výši nákladů spojených s uplatněním pohledávky.

3. Po právní stránce soud prvního stupně věc posuzoval podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a podle zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru). Uvedl, že posoudil smlouvou jako smlouvu uzavřenou se spotřebitelem, neboť měl za to, že nemohl pouze na základě označení žalovaného a z označení smlouvy uzavřít, že žalovaný uzavíral smlouvu v postavení podnikatele. Dále konstatoval, že je mu z úřední činnosti známo, že v projednávané věci se nejedná o jedinou žalobu podanou vůči žalovanému na zaplacení dlužné částky plynoucí ze smlouvy o úvěru či zápůjčce. Žalovaný se opakovanými žádostmi o poskytnutí peněžních prostředků od různých subjektů snažil řešit svou aktuální nepříznivou finanční situaci, což samo o sobě nemá souvislost s jeho podnikáním. S ohledem na uvedený závěr tak bylo nutné zabývat se tím, zda byla splněna povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Následně uzavřel, že přes poskytnuté poučení žalobkyně neprokázala, že řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr, proto je smlouva o zápůjčce uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným neplatná. Z tohoto důvodu má žalobkyně právo pouze na vrácení poskytnutých peněžních prostředků ve výši 110 000 Kč. Vzhledem k tomu, že dosud žalovaný zaplatil na svůj závazek částku 148 770 Kč, soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl. Nákladový výrok odůvodnil § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a tím, že procesně že úspěšnému žalovanému náklady nevznikly.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, a to výslovně jen proti té části výroku I., kterou byla zamítnuta žaloba v části týkající se 203 703 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení. Tato částka sestává z nové jistiny zápůjčky ve výši 183 824,34 Kč a poloviny smluvní pokuty dle článku 8.5 smlouvy ve výši 19 878,75 Kč (polovina z 39 757,50 Kč). Namítala, že není jasné, z jakého důvodu soud prvního stupně uzavřel, že se kromě označení smlouvy a žalovaného jinak z textu smlouvy nepodává, že by byla uzavřena mezi podnikateli, neboť podle žalobkyně toto vyplývá i z toho, že účel zápůjčky byl na potřeby podnikání, ve smlouvě bylo uvedeno nejen IČO, ale i sídlo žalovaného, bylo zde odkazováno na zákon o obchodních korporacích, na podnikatelskou činnost žalovaného jako vydlužitele a závazek nečinit zhoršující změny v podnikání. Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1129/2008, podle kterého pokud podnikatel jako účastník smlouvy uvedl ve smlouvě své identifikační číslo osoby, dal tím najevo, že se smlouva týká jeho podnikatelské činnosti. Takto chápaly obě strany smlouvy, proto byla smlouva o zápůjčce uzavřena. Pokud by se jednalo o spotřebitele, byla by uzavřena smlouva o úvěru, kterou žalobkyně nabízí spotřebitelům. Upozornila, že již samotný nadpis smlouvy neponechává prostor k pochybnostem o podnikatelském charakteru zápůjčky. Dodala, že úvěruschopnost žalovaného i bez zákonné povinnosti posuzovala; žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu vymáhání a obchodník, který s žalovaným jednal, doporučil zápůjčku ke schválení. Dále odkázala na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 12. 2013, č. j. 101 VSPH 803/2018-58, a na to, že podnikatel, který uzavře smlouvu při svém podnikání, se nemůže dovolat neplatnosti smlouvy podle § 1796 o. z., nepřísluší mu ani právo dovolat se neplatnosti ujednání o úrocích pro rozpor s dobrými mravy, neboť neumožňuje-li zákon podnikateli napadnout neplatnost smlouvu pro její lichevní charakter, pro zjevně úmyslné protiprávní jednání vůči němu, tím spíše nemůže podnikatel namítat neplatnost ujednání o úrocích pouze pro jejich nepřiměřenou výši. Žalobkyně rovněž navrhla, aby jí byla přiznána plná náhrada nákladů řízení, které se mají odvíjet od výše přiznané jistiny, nikoli také jejího příslušenství.

5. Žalovaný k odvolání žalobkyně uvedl, že soud prvního stupně správně posoudil smlouvu jako spotřebitelskou. Ve formuláři byl žalovaný sice označen prostřednictvím IČO, ale také rodným číslem a místem bydliště. Určení zápůjčky k podnikatelským účelům nevyplývá ani z označení účelu zápůjčky. Připomněl, že neměl možnost do smlouvy jakkoli zasahovat, žalobkyně podle jeho přesvědčení pouze využila toho, že žalovaný má živnostenské oprávnění a uzavřela s ním smlouvu jako s podnikatelem, aby obešla své povinnosti vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dále uvedl, že žalobkyně uzavírá smlouvy, aniž by zkoumala, zda poskytnutý úvěr či zápůjčka je skutečně určena pro podnikání. Dodal, že úvěr byl poskytnut pro jeho osobní, nikoli podnikatelskou potřebu, že je slabší smluvní stranou a úrok sjednaný ve smlouvě několikanásobně převyšuje obvyklé úrokové sazby u podnikatelských úvěrů. Smlouva by měla být dle žalovaného posouzena jako neplatná pro rozpor s dobrámi mravy i proto, že závazek ze smlouvy byl zajištěn několika smluvními pokutami.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání je z části důvodné. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně v rozsahu, v němž převyšoval částku 203 703 Kč spolu se zákonným úrokem z této částky od [datum] do zaplacení, nebyl odvolacím soudem přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

7. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a zopakoval dokazování podle § 213 odst. 2 o. s. ř. smlouvou o revolvingové podnikatelské zápůjčce.

8. Smlouvou o revolvingové podnikatelské zápůjčce [číslo] ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o zápůjčce, jíž se žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku 110 000 Kč žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté finanční prostředky společně s úrokem ve výši 197 800 Kč v šedesáti měsíčních splátkách po 5 130 Kč, úrok byl sjednán pevnou částkou za celou dobu splácení zápůjčky v řádném termínu. Žalovaný byl ve smlouvě označen prostřednictvím IČO i rodného čísla, místem bydliště i sídlem podnikání. Ve smlouvě je uvedeno, že jde o podnikatelský účel zápůjčky, a to o ostatní provozní zápůjčky. V oddílu II., odstavci 1.8 je dále uvedeno, že zápůjčka je poskytována pro podnikatelské účely vydlužitele. V článku 8.1 smlouvy si účastníci ujednali, že v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části a) o více než patnáct dnů po termínu splatnosti vzniká povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 8 % z výše dlužné splátky, a dále b) o více než třicet dnů po termínu splatnosti vzniká povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni, nad rámec smluvní pokuty uvedené v předchozím bodě, smluvní pokutu ve výši 13 % z dlužné splátky. Podle článku 8.3 v případě, že nebudou uhrazeny dvě splátky dle aktuálního splátkového kalendáře řádně a včas, nebo v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou splátky nebo její části déle než šedesát dnů, a) je žalobkyně oprávněna odepřít plnění veškerých svých závazků ze smlouvy, b) automaticky dojde k zesplatnění zápůjčky (stávají se okamžitě splatnými veškeré splátky zápůjčky až do konce sjednaného splátkového kalendáře zápůjčky, tedy jak jistina zápůjčky, tak běžný úrok zápůjčky zahrnutý do těchto splátek). V článku 8.4 smlouvy si účastníci ujednali, že v případě, že způsobem sjednaným v této smlouvě dojde k zesplatnění zápůjčky, se veškeré v tom okamžiku nezaplacené původní splátky zápůjčky až do konce splátkového kalendáře, zahrnující jak jistinu zápůjčky, tak běžný úrok zápůjčky, stávají součástí nové jistiny zápůjčky. Tuto novou jistinu zápůjčky se žalovaný zavázal zaplatit nejpozději v den následující po dni, kdy k tomuto zesplatnění zápůjčky došlo. V bodu 8.5 smlouvy si účastníci ujednali, že v případě, že žalovaný po zesplatnění zápůjčky nezaplatí částku odpovídající nové jistině zápůjčky ani ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy k tomuto zesplatnění zápůjčky došlo, vzniká žalovanému jako vydlužiteli povinnost zaplatit žalobkyni nad rámec smluvní pokuty uvedené v článku 8.1 smlouvy smluvní pokutu ve výši 25 % z aktuální výše dlužné nové jistiny zápůjčky. V článku 8.7 smlouvy si účastníci ujednali, že v případě, že nebude zaplacena částka odpovídající nové jistině zápůjčky ani v den následující po dni, kdy k zesplatnění došlo, vznikne žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny zápůjčky za každý den prodlení s její úhradou, a to až do jejího úplného zaplacení, a to i v případě, že by žalobkyni vzniklo právo na smluvní pokutu podle článku 8.5 smlouvy.

9. Dále odvolací soud doplnil podle § 213 odst. 4 o. s. ř. dokazování výpisem z databáze [příjmení] [jméno] národní banky, z něhož zjistil, že výše úrokových sazeb poskytovaných v červenci 2018 bankami živnostníkům činila u úvěrů s fixací sazby do jednoho roku 5,97 %, s fixací sazby na jeden rok do pěti let včetně 4,13 % a s fixací nad pět let 5,23 %.

10. Odvolací soud neprovedl důkaz protokolem o výslechu úvěrového poradce z řízení vedeného v jiné věci u Okresního soudu v Chrudimi, tedy důkaz navržený žalovaným k prokázání obvyklé praxe žalobkyně v případě, kdy žadatel o úvěr či zápůjčku má živnostenské oprávnění, ale není schopen doložit své příjmy, neboť prokazovaná skutečnost nemá vliv na posouzení smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným jako spotřebitelské.

11. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

12. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

13. Podle § 433 odst. 1 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

14. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 1793 odst. 1 o. z. zaváží-li se strany k vzájemnému plnění a je-li plnění jedné ze stran v hrubém nepoměru k tomu, co poskytla druhá strana, může zkrácená strana požadovat zrušení smlouvy a navrácení všeho do původního stavu, ledaže jí druhá strana doplní, oč byla zkrácena, se zřetelem k ceně obvyklé v době a místě uzavření smlouvy. To neplatí, pokud se nepoměr vzájemných plnění zakládá na skutečnosti, o které druhá strana nevěděla ani vědět nemusela.

18. Podle § 1796 o. z. je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

19. Podle § 1797 o. z. podnikatel, který uzavřel smlouvu při svém podnikání, nemá právo požadovat zrušení smlouvy podle § [číslo] odst. 1, ani se nemůže dovolat neplatnosti smlouvy podle § [číslo].

20. Podle § 1798 odst. 1 o. z. ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit. Podle § 1798 odst. 2 o. z. použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem.

21. Podle § 5 odst. 1 zákona č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19, se o délku ochranné doby odkládá čas plnění peněžitých dluhů úvěrovaného vůči úvěrujícímu ze smlouvy o úvěru. Podle § 5 odst. 3 písm. b) zákona č. 177/2020 Sb. za dobu trvání ochranné doby vzniká úvěrujícímu právo na úrok, který v případě, že úvěrovaný je podnikatelem, odpovídá úroku, který byl sjednán.

22. S ohledem na odvolací námitky žalobkyně se odvolací soud v první řadě zabýval posouzením smluvního ujednání účastníků, neboť ustanovení na ochranu spotřebitele by měla být aplikována i na vztahy, v nichž vystupuje fyzická osoba, jež má podnikatelské oprávnění, avšak v těchto vztazích se jako podnikatel nechová.

23. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. 33 Cdo 1685/2015 (dostupném stejně jako další v tomto textu citovaná rozhodnutí na [webová adresa]) uvedl, že pro odpověď na otázku, zda fyzická osoba uzavírající smlouvu s dodavatelem je v postavení spotřebitele, je rozhodující především účel jednání takové osoby v konkrétním smluvní vztahu. Okolnost, že spotřebitel má podnikatelské oprávnění, je pro posouzení jeho právního postavení ve smluvním vztahu s dodavatelem irelevantní. Spotřebitelem může být každý člověk, tedy i fyzická osoba podnikatel, který mimo rámec své podnikatelské činnosti uzavírá smlouvu s jiným podnikatelem.

24. Účastníci uzavřeli smlouvu označenou jako smlouvu o podnikatelské revolvingové zápůjčce, žalovaný se mimo jiné identifikoval jako podnikatel prostřednictvím svého IČO a sídla, text smlouvy na několika místech odkazuje na to, že je uzavírána v souvislosti s podnikáním žalovaného a pro jeho podnikatelské účely. Žalovaný v řízení před soudem prvního stupně uvedl, že je drobným živnostníkem, podnikatelská činnost a osobní život včetně majetkových poměrů u něho splývají. Věděl o tom, že uzavírá smlouvu jako podnikatel, smlouvu uzavřel s tím, že byl ubezpečen, že pokud podniká a má IČO, bude poskytnutí úvěru jednodušší. Pokud nyní tvrdí, že ve skutečnosti žádal o poskytnutí spotřebitelského úvěru, že finanční prostředky poskytnuté žalobkyní nepotřeboval pro své podnikání, ale pro řešení své osobní finanční situace a pro svou osobní potřebu, přichází s tímto tvrzením až v odvolacím řízení v rozporu s § 205a písm. e) o. s. ř. To, jak žalovaný následně naložil s žalobkyní poskytnutými finančními prostředky a že je případně nepoužil k účelům uvedeným ve smlouvě, nemá podle odvolacího soudu na posouzení charakteru uzavřené smlouvy vliv. Stejně tak nelze na spotřebitelský charakter smlouvy usuzovat ani z toho, že žalovaný uzavíral smlouvy o úvěru i s jinými subjekty a řešil tak svou nepříznivou finanční situaci (jak uvedl soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí).

25. Odvolací soud po zvážení všech shora uvedených okolností dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky dne [datum] byla smlouvou uzavřenou mezi podnikateli, a na posouzení její platnosti nelze použít úpravu obsaženou v zákoně o spotřebitelském úvěru týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně nebyla povinna zkoumat úvěruschopnost žalovaného, jak stanoví § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a důsledkem nezkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr není neplatnost předmětné smlouvy.

26. Žalovaný v řízení na svou obranu namítal, že v případě, že by smlouva nebyla posouzena jako spotřebitelská, měla by být hodnocena jako absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, neboť ujednané úroky několikanásobně překračují obvyklé úrokové sazby u podnikatelských úvěrů a zároveň namítal, že byla zajištěna několika smluvními pokutami. Podle judikatury Nejvyššího soudu i podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 platí, že smluvní volnost stran podléhá korektivu dobrých mravů, jenž pro právní jednání obecně vyplývá z § 1 odst. 2 a § 547 o. z. a že právní jednání, které se příčí dobrým mravům, je třeba posoudit jako neplatné podle § 580 odst. 1 a § 588 o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1490/2019). Nejvyšší soud se v uvedeném rozhodnutí zabýval možností aplikace korektivu dobrých mravů na sjednané úroky z prodlení a dospěl k závěru, že korektiv dobrých mravů lze uplatnit i v případě, kdy by ujednání o výši úroků z prodlení bylo zneužitím smluvní volnosti v neprospěch dlužníka. Podle tohoto rozhodnutí postavení dlužníka jako podnikatele ho takové ochrany nezbavuje. Podnikatel nemůže požadovat zrušení smlouvy podle § 1973 odst. 1 o. z. (neúměrné zkrácení) nebo se dovolávat neplatnosti smlouvy podle § 1796 o. z. (lichva). Nejvyšší soud však neshledal důvod zbavovat podnikatele ochrany před excesivním ujednáním o úrocích z prodlení, která se příčí obecným morálním zásadám demokratické společnosti, jen z důvodu, že je profesionálem v příslušné oblasti. Nicméně uvedl, ve shodě s komentářovou literaturou, že zpravidla nebude možné rozpor s dobrými mravy spatřovat v existenci hrubého nepoměru vzájemných plnění vzniklého tím, že při uzavírání smlouvy někdo zneužil jeho tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti.

27. Ve shora uvedeném rozhodnutí byly přezkoumávány smluvené úroky z prodlení za porušení závazku prodlením dlužníka, v nyní projednávané věci se však žalovaný domáhá posouzení úroku, který je úplatou za užívání půjčené jistiny. V řízení bylo zjištěno, že sjednaná výše úroků převyšuje úrokové sazby poskytované ve stejném období živnostníkům bankami, nicméně je nutné přihlédnout k tomu, že možnost ujednat si výši úrokové sazby je projevem smluvní volnosti stran. Nejde o sjednání případné sankce za porušení smluvního závazku, ale o ujednání o úplatě za hlavní plnění, přičemž je třeba vzít v potaz, že hlavnímu plnění je zpravidla smluvními stranami věnována i hlavní pozornost. Strany přitom předpokládají, že plnění bude poskytnuto řádně a včas. Na sjednanou výši úrokové sazby přistupuje dlužník s tím, že ji v budoucnu bude muset uhradit. Případný zásah soudu do autonomie vůle stran pro rozpor s dobrými mravy bude ve vztahu k ujednání o úroku, úplatě za užívání půjčené jistiny, přestavovat zásah výjimečný a odůvodněný mimořádnými okolnostmi daného případu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019). Takové mimořádné okolnosti odvolací soud v tomto případě neshledal. Smlouva je v tomto ohledu formulována zcela jednoznačně, mezi parametry poskytnuté zápůjčky je uvedeno, že výše zápůjčky činí 110 000 Kč, sjednaný úrok za poskytnutí zápůjčky činí 197 800 Kč, celková částka splacená po poskytnutí zápůjčky má činit 307 800 Kč.

28. Ve shora citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud dále uvedl, že korektiv dobrých mravů nevylučuje posouzení, zda na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím ujednáním druhé strany (například právní úprava ochrany slabší strany). Uzavřel-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o. z. Práva dovolávat se ochrany prostřednictvím právní úpravy poskytující ochranu před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele podle § 433 o. z. nezbavuje podnikatele, je-li v závazku slabší stranou, ani ustanovení § 1797 o. z. Ustanovení § 433 o. z. poskytuje ochranu všem subjektům, které splňují naplnění předpokladů postavení slabší strany a prokáží, že druhá strana zneužila své hospodářské postavení nebo kvalitu odborníka k vytvoření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Zároveň však Nejvyšší soud uzavřel, že ve vztahu ke sjednanému úroku pro účely aplikace § 433 o. z. nepostačují pouhá skutkové zjištění o jeho výši a nepostačuje prokázání toliko silnějšího hospodářského postavení nebo kvality odborníka, ale je třeba prokázat, že došlo ke zneužití takového postavení nebo kvality odborníka silnější strany. Žalovaný v řízení před soudem prvního stupně ani netvrdil, že by žalobkyně zneužila svého postavení a odvolací soud v projednávaném případě takové zneužití postavení žalobkyně, byť je ve vztahu k žalovanému silnější stranou, neshledal. S tvrzením, že žalovaný byl v tíživé situaci a nemá jinou možnost, než uzavřít smlouvu s žalobkyní za jí nabídnutých podmínek, přichází žalovaný až v odvolacím řízení, aniž by specifikoval, v čem spočívá jeho tíživá situace a co mu bránilo, přestože věděl, za jakých podmínek má být smlouva uzavřena, smlouvu neuzavřít nebo se pokusit vyjednat podmínky jiné. V této souvislosti žalovaný také namítal, že smlouva byla formulářového typu a že ji formulovala výhradně žalobkyně. Nejvyšší soud se ve shora citovaném rozsudku vyjádřil i k otázce aplikace právní úpravy adhezních smluv; je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, dopadá působnost právní úpravy o adhezní kontraktaci i na vztahy mezi podnikateli (nevyloučí-li si ji strany za splnění zákonných předpokladů podle § 1801 o. z.). Pouhá nepřiměřenost úplaty, tedy i úroku, však předmětem přezkumu právní úpravou adhezních smluv (prostřednictvím § 1800 odst. 2 o. z.) být nemůže.

29. S ohledem na uvedené odvolací soud uzavřel, že v tomto konkrétním případu, s přihlédnutím ke všem okolnostem, nemohl smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Vzhledem k tomu, že žalovaný dosud neuhradil celý závazek ze smlouvy vyplývající, je povinen zaplatit žalobkyni dosud nesplacenou jistinu zápůjčky, úrok a dále ujednanou smluvní pokutu s tím, že žalobkyně nakonec požadovala (s ohledem na rozsah podaného odvolání) uhradit pouze polovinu smluvní pokuty dle článku 8.5 smlouvy, tedy smluvní pokutu ve výši 19 878,75 Kč (ve zbývajícím rozsahu proti zamítnutí nároku na smluvní pokuty a náklady na uplatnění pohledávky nebrojila).

30. Z tvrzení žalobkyně i provedených důkazů vyplývá, že žalovaný měl zaplatit celkem částku 307 800 Kč, dosud podle tvrzení žalobkyně, která žalovaný v řízení nezpochybnil, uhradil částku 148 770 Kč. Zbývající část neuhrazené jistiny a dohodnutého úroku činí 159 030 Kč, k tomu žalobkyni náleží úrok za dobu odkladu splátek v souvislosti s pandemií COVID-19 ve výši 19 780 Kč. Odvolací soud dospěl k závěru, že úrok za dobu odkladu splátek nelze vyčíslit způsobem uvedeným žalobkyní, neboť žalovaný se zavázal zaplatit úrok v celkové výši 197 800 Kč spolu s poskytnutou jistinou v 60 měsíčních splátkách, výše úroku za jeden měsíc tak odpovídá (bez ohledu na způsob splácení a poměr úroku a úmoru) částce 3 296,66 Kč, za šest měsíců odkladu částce 19 780 Kč. Dále má žalobkyně právo na smluvní pokutu za prodlení žalovaného s placením zesplatněné zápůjčky, přičemž žalobkyně požadovala úhradu její poloviny v celkové výši 19 878,75 Kč. Žalobkyně má proto právo na zaplacení částky 198 688,75 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od [datum], neboť žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě uvedené v oznámení o zesplatnění pohledávky a výzvě k zaplacení dluhu ze dne [datum].

31. Z výše uvedených důvodů odvolací soud odvoláním žalobkyně napadenou část výroku I. rozsudku soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 198 688,75 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, ve zbývajícím rozsahu odvoláním napadenou část výroku I. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správnou potvrdil.

32. Po změně rozsudku soudu prvního stupně bylo podle § 224 odst. 1, odst. 2, § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. znovu rozhodováno o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Podle výsledku řízení byla převážně úspěšná žalobkyně; žalobkyně se domáhala zaplacení částky 270 530,82 Kč s příslušenstvím, bylo jí vyhověno pouze co do částky 198 688,75 Kč s příslušenstvím, tedy ohledně 73,5% jejího nároku, žalovaný byl úspěšný co do 26,5 %, žalobkyně má proto právo na náhradu 47 % nákladů řízení. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 13 527 Kč, odměny advokáta za čtyři úkony právní služby po 9 420 Kč dle § 6, § 7 bod 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, žaloba a účast na jednání před soudem prvního stupně), 4 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 8 230,53 Kč, celkem náklady řízení před soudem prvního stupně činily 60 950,53 Kč, z toho 47 % činí 28 647 Kč (po zaokrouhlení).

33. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyni, která byla v odvolacím řízení úspěšná ohledně 97,5 % svého nároku, náleží právo na náhradu 95 % nákladů, které v odvolacím řízení vynaložila na soudní poplatek (10 186 Kč) a právní zastoupení (odměna advokáta za dva úkony právní služby po 9 140 Kč dle § 6, § 7 bod 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu - odvolání, účast na jednání u odvolacího soudu), 2 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 3 964,80 Kč), celkem 33 030,80 Kč, z toho 95 % činí 31 379 Kč (po zaokrouhlení).

34. Chybou v psaní (uvedení částky 196 888,75 Kč namísto správné částky 198 688,75 Kč) došlo při vyhlášení rozsudku rovněž k chybě v počtech při výpočtu procesního poměru úspěchu účastníků, která se projevila v nesprávném výpočtu náhrady nákladů řízení žalobkyně. Odvolací soud proto za použití ust. § 164 o. s. ř. uvedl v písemném vyhotovení rozsudku správnou výši částky, kterou je žalovaný povinen žalobkyni uhradit, a rovněž správnou výši náhrady nákladů řízení tak, jako to odpovídá výpočtům shora.

35. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty odvolací soud neshledal žádný důvod. [obec] plnění náhrady nákladů řízení bylo určeno dle § 149 odst. 1 o. s. ř.