o odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 28. dubna 2021, č. j. 7 C 97/2012-714,

1. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen soud prvního stupně) rozhodl shora uvedeným rozsudkem, že se řízení v části, jíž se žalobkyně domáhala vypořádání dřevěné plovoucí podlahy zastavuje (výrok I.), že se do výlučného vlastnictví žalobkyně přikazuje [značka automobilu] a zůstatek na běžném účtu žalobkyně vedeném u [právnická osoba], č. [bankovní účet] (dále jen účet žalobkyně), který ke dni rozvodu činil 9 717,40 Kč (výrok II.), že se do výlučného vlastnictví žalovaného přikazuje automatická pračka [značka automobilu], barevný TV [značka automobilu], barevný TV [značka automobilu], kombinovaná lednice [značka automobilu], fotokamera [značka automobilu], CD přehrávač s radiem [značka automobilu], sedací souprava látková zelené barvy + dřevo, jídelní stůl dřevěný, kulatý a 4 dřevěné židle, předsíňová soustava masiv: šatní skříň, botník, zrcadlo v dřevěném rámu, kancelářský stůl, police a otočná židle barvy třešeň, posilovací stroj, vlněný koberec béžové barvy, lampa stojací kovová, regálový systém kovový, balkonové sezení stůl a 4 židle kovové, vysavač [značka automobilu] vodní, nářadí a pracovní stroje: svářečka, čerpadlo, přímočará pila, cirkulárka, příklepová vrtačka, bruska, 2 sady profi nářadí [příjmení] (šroubováky, kleště), motorová pila, elektrická pila, strunová sekačka, motorová sekačka, sanitární technika do koupelny: rohová vana, WC, bidet, dvě umyvadla, tři baterie, luxfery, zrcadlo (nové, neinstalované), jízdní kolo pánské, [značka automobilu] [anonymizováno], černá limuzína, [registrační značka], [značka automobilu], přívěs za auto [registrační značka] [anonymizována dvě slova], [značka automobilu], [registrační značka], [značka automobilu], [registrační značka] a [značka automobilu], [registrační značka] (výrok III.), že se žaloba v části, jíž se žalobkyně domáhala vypořádání osobního vozidla [příjmení] [příjmení] [příjmení] [jméno], zamítá (výrok IV.), že se žaloba v části, jíž se žalovaný domáhal vypořádání vnosů ve výši 577 535 Kč, zamítá (výrok V.), že na vypořádání podílů ze zaniklého společného jmění manželů je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 101 245,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VI.), že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VII.) a že o náhradě nákladů státu bude rozhodnuto samostatným usnesením (výrok VIII.).

2. V odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně se domáhala vypořádání rozvodem zaniklého společného jmění manželů a požadovala, aby do vypořádání byly zahrnuty movité věci: automatická pračka [značka automobilu], barevný TV [značka automobilu], barevný TV [značka automobilu], kombinovaná lednice [značka automobilu], kombinovaná lednice [značka automobilu], kuchyňská linka včetně vestavěných spotřebičů (myčka, digestoř, varná deska, mikrovlnná trouba), fotoaparát [značka automobilu], fotokamera [značka automobilu], počítačová sestava s monitorem, dvě tiskárny, laptop, CD přehrávač s radiem [značka automobilu], sedací souprava látková zelené barvy + dřevo, jídelní stůl dřevěný kulatý a 4 dřevěné židle, předsíňová soustava masiv: šatní skříň, botník, zrcadlo v dřevěném rámu, kancelářský stůl s policí a otočnou židlí barvy třešeň, posilovací stroj, vlněný koberec béžové barvy, vlněný koberec barvy slonové kosti, lampa stojací kovová, regálový systém kovový, balkonové sezení: stůl a 4 židle kovové, skluzavka venkovní – plast, venkovní bazén – plast s filtrací a příslušenstvím, vysavač [značka automobilu] vodní, nářadí a pracovní stroje: svářečka, čerpadlo, přímočará pila, cirkulárka, příklepová vrtačka, bruska, dvě sady profi nářadí [příjmení] (šroubováky, kleště), motorová pila, elektrická pila, strunová sekačka, motorová sekačka, sanitární technika do koupelny: rohová vana, WC, bidet, dvě umyvadla, tři baterie, luxfery, zrcadlo (nové, neinstalované), dřevěná plovoucí podlaha (nová, nenainstalovaná), koupelnová sestava bílá, jízdní kolo pánské, [značka automobilu] [anonymizováno], černá limuzína [registrační značka], [značka automobilu] [anonymizováno], zelená limuzína s pravostranným řízením, [značka automobilu] [anonymizováno] pořízený na náhradní díly, [značka automobilu], [značka automobilu] [příjmení] [jméno] (na jehož pořízení si účastníci vzali úvěr [číslo] [bankovní účet] sjednaný u [právnická osoba] dne [datum] ve výši 500 000 Kč), [značka automobilu] [anonymizováno], [značka automobilu], přívěs za auto [registrační značka] [anonymizována dvě slova], [značka automobilu], [registrační značka], [značka automobilu], [registrační značka] a [značka automobilu], [registrační značka]. Žalobkyně dále navrhla k vypořádání nemovitosti pořízené na základě kupní smlouvy ze dne [datum], a to: a) pozemek parc. [číslo] b) ideální podíl o velikosti ¼ na pozemku parc. [číslo] c) ideální podíl o velikosti 1/3 na pozemku parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí] (dále jen pozemky). Žalobkyně dále zahrnula k vypořádání zůstatek na bankovním účtu žalobkyně výši 9 717,40 Kč, zůstatek na běžném bankovním účtu žalovaného č. [bankovní účet] vedeném u [právnická osoba], zůstatek na běžném bankovním účtu žalovaného č. [bankovní účet] vedeném u [právnická osoba], zůstatek na běžném bankovním účtu žalovaného vedeném u [právnická osoba] a zůstatek na účtu stavebního spoření žalovaného č. [bankovní účet] vedeném u [právnická osoba] Dále žalobkyně zahrnula k vypořádání závazku ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] s [právnická osoba], ve výši 1 200 000 Kč, z něhož byl mimo jiné financován nákup pozemků (dále jen hypoteční úvěr), k vypořádání zahrnula i závazek z půjčky ve výši 50 000 Kč poskytnuté [územní celek] dne [datum] (dále jen půjčka). Žalobkyně také tvrdila, že žalovaný od roku [rok] nepřispíval na domácnost, ale veškeré prostředky používal na nákup a opravy veteránů, proto požadovala disparitní vypořádání. Od těchto tvrzení a návrhu na disparitu ustoupila poté, co byla poučena o povinnosti doplnit tvrzení a důkazní návrhy k prokázání důvodů pro nerovnoměrné vypořádání. Žalobkyně následně také vzala své návrhy z části zpět, a to ve vztahu k požadavku na vypořádání movitých věcí: kombinovaná lednice [značka automobilu], kuchyňská linka, včetně vestavěných spotřebičů – myčka, digestoř, varná deska a mikrovlnná trouba, fotoaparát [značka automobilu], PC sestava s monitorem, dvě tiskárny a laptop, vlněný koberec v barvě slonové kosti, skluzavka venkovní – plast, venkovní bazén – plast s filtrací a příslušenstvím, koupelnová sestava bílá, [značka automobilu] sedan, zelený, limuzína s pravostranným řízením, [značka automobilu] [anonymizována dvě slova], na náhradní díly, [značka automobilu] [anonymizováno] [číslo], [značka automobilu] [anonymizováno], zůstatků na účtech žalovaného a půjčky. Soud prvního stupně v uvedeném rozsahu usnesením ze dne 6. 10. 2020, č. j. 7 C 97/2012 – 654, které nabylo právní moci dne [datum], řízení částečně zastavil. Žalobkyně vzala žalobu zpět také co do návrhu na vypořádání pozemků (zastaveno usnesením osudu prvního stupně ze dne 13. 1. 2021, č. j. 7 C 97/2012 – 671, které nabylo právní moci dne [datum]) a na vypořádání nové, dosud nenainstalované dřevěné plovoucí podlahy.

3. Soud prvního stupně se rovněž zabýval vzájemným návrhem žalovaného, který se domáhal vypořádání dalších movitých věcí, a to: kuchyňský robot [značka automobilu], plastové nádobí [značka automobilu], čtyři lyžařské soupravy (dvoje sjezdové lyže s botami, dvoje běžecké lyže s botami), zlaté švýcarské hodinky (masivní pravé zlato), zlaté náušnice s briliantem, zlatý prsten s briliantem, zlatý prsten se zirkony, citera – starožitnost, šicí stroj [značka automobilu], šicí stroj [značka automobilu] a [značka automobilu]. Dále žalovaný tvrdil, že žalobkyně ze svého účtu odklonila společné úspory ve výši 750 000 Kč, následně od těchto tvrzení odstoupil. Nesouhlasil s vypořádáním [značka automobilu] [anonymizováno], tvrdil, že jej zakoupili jeho rodiče, on koupi pouze zprostředkoval a poskytl rodičům půjčku ve výši poloviny kupní ceny. Žalovaný uplatnil k vypořádání také vnosy ze svých výlučných prostředků v částce 813 415 Kč, kterou mu měli jako dar poskytnout jeho rodiče. Tato částka byla použita k platbám stavebního spoření, úhradám úvěru ze stavebního spoření a dalších půjček souvisejících s pořízením nemovitostí, na nákup materiálu a úhradu stavebních prací. K vnosům tvrdil, že se jedná o částku ve výši 54 508 Kč (platby matky žalovaného na úvěr u [právnická osoba], vedený na úvěrovém účtu č. [bankovní účet], který byl fakticky placen na účet č. [bankovní účet]), částku ve výši 79 912 Kč (platby matky žalovaného na úvěr [číslo] vedený u [právnická osoba] splácený z účtu č. [bankovní účet] na podúčet [číslo]), částku ve výši 206 235 Kč (platby matky žalovaného na hypoteční úvěr v době od [datum] do [datum]) a částku ve výši 57 320 Kč (platba matky žalovaného určená jeho bratru jakožto ručiteli úvěru vedeného u [právnická osoba]). Žalobce vzal v průběhu řízení žalobu zpět co do návrhu na vypořádání movitých věcí: kuchyňský robot [značka automobilu], plastové nádobí [značka automobilu], čtyři lyžařské soupravy (dvoje sjezdové lyže s botami a dvoje běžecké lyže s botami), zlaté švýcarské hodinky (masivní pravé zlato), zlaté náušnice s briliantem, zlatý prsten s briliantem, zlatý prsten se zirkony, citera – starožitnost, šicí stroj [značka automobilu] a šicí stroj [značka automobilu]. Soud prvního stupně v uvedeném rozsahu usnesením ze dne 6. 10. 2020, č. j. 7 C 97/2012-654, které nabylo právní moci dne [datum], řízení částečně zastavil.

4. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. Účastníci uzavřeli manželství [anonymizována dvě slova] [rok], rozvedeno bylo rozsudkem, který nabyl právní moci [datum]. Účastníci nabyli za trvání manželství ze společných prostředků tyto movité věci, jejichž obvyklá cena činí: automatická pračka [značka automobilu] (500 Kč), barevný TV [značka automobilu] (500 Kč), barevný TV [značka automobilu] (1 000 Kč), kombinovaná lednice [značka automobilu] (1 000 Kč), fotokamera [značka automobilu] (500 Kč), CD přehrávač s radiem [značka automobilu] (500 Kč), sedací souprava látková zelené barvy a dřevo (2 000 Kč), jídelní stůl dřevěný, kulatý a 4 dřevěné židle (2 000 Kč), předsíňová soustava masiv: šatní skříň, botník, zrcadlo v dřevěném rámu (2 000 Kč), kancelářský stůl s policí a otočnou židlí, barvy třešeň (700 Kč), posilovací stroj (1 500 Kč), vlněný koberec béžové barvy (800 Kč), lampa stojací, kovová (300 Kč), regálový systém, kovový (1 500 Kč), balkonové sezení: stůl a 4 židle kovové (500 Kč), vysavač [značka automobilu] vodní (500 Kč), nářadí a pracovní stroje: svářečka, čerpadlo, přímočará pila, cirkulárka, příklepová vrtačka, bruska, dvě sady profi nářadí [příjmení] (šroubováky, kleště), motorová pila, elektrická pila, strunová sekačka, motorová sekačka (5 000 Kč), sanitární technika do koupelny: rohová vana, WC, bidet, dvě umyvadla, tři baterie, luxfery, nové, neinstalované zrcadlo (5 000 Kč), jízdní kolo pánské (5 000 Kč), [značka automobilu] [anonymizováno], černá limuzína, [registrační značka] (27 000 Kč), [značka automobilu] (15 000 Kč), přívěs za auto [registrační značka] [anonymizována dvě slova] (500 Kč), [značka automobilu], [registrační značka] (100 Kč), [značka automobilu], [registrační značka] (100 Kč) a [značka automobilu], [registrační značka] (500 Kč), [značka automobilu] (40 000 Kč). Účastníci shodně navrhovali, aby veškeré movité věci mimo [značka automobilu] nabyl do svého výlučného vlastnictví žalovaný, uvedené vozidlo žalobkyně. Zůstatek na účtu žalobkyně ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství činil 9 717,40 Kč, žalobkyně po rozvodu manželství uhradila na hypoteční úvěr částku 681 804 Kč a na leasing na pořízení [značka automobilu] 32 622 Kč. Matka žalovaného zaplatila na hypoteční úvěr částku 300 377 Kč. Uvedený hypoteční úvěr byl sjednán na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi [právnická osoba] a účastníky ve výši 1 200 000 Kč, který byli oprávněni čerpat nejpozději dne [datum]. Tento úvěr byl sjednán za účelem: a) koupě pozemků, b) přeúvěrování úvěru [číslo] sjednaného u [právnická osoba], a c) proplacení faktur na dostavbu rodinného domu. Účastníci se zavázali čerpaný úvěr spolu s úroky vrátit do [datum]. [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] [jméno], r. v. [rok], č. motoru a chassis 46 925, zakoupila na základě kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené s prodávajícím [anonymizováno] [jméno] [příjmení] matka žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] za cenu 1 000 000 Kč Smlouva byla podepsána tak, že jmenovaná podepsala prázdný papír, kam byl později doplněn text. Matka žalovaného měla za to, že si smlouvou pojistila, že na auto dala peníze, a že automobil vlastní společně s žalovaným. Na kupní cenu bylo dne [datum] zaplaceno 258 000 Kč, dne [datum] 192 000 Kč a dne [datum] 500 000 Kč. Kupní cena byla zaplacena ve výši 500 000 Kč z prostředků rodičů žalovaného vybraných z [příjmení] [příjmení] a ve výši 500 000 Kč z úvěru, který si za tímto účelem vzali účastníci. Nejprve tento dluh splácel žalovaný, a když onemocněl, tak jej začala splácet jeho matka. Žalovaný uvedený obchod zprostředkoval s tím, že rodičům navrhl, že by bylo dobré investovat do veteránů. Na účet žalovaného č. [bankovní účet], vedený u [právnická osoba] (dále jen účet žalovaného), byly za období od [datum] do [datum] poukázány matkou žalovaného částky: 30 000 Kč dne [datum], 10 000 Kč dne [datum], 10 000 Kč dne [datum], 10 000 Kč dne [datum], 10 000 Kč dne [datum], 10 000 Kč dne [datum], 10 000 Kč dne [datum], 10 000 Kč dne [datum], 10 000 Kč dne [datum], 10 000 Kč dne [datum], 5 000 Kč dne [datum], 5 000 Kč dne [datum], 5 000 Kč dne [datum], 5 000 Kč dne [datum], 5 000 Kč dne [datum], 5 000 Kč dne [datum], 5 000 Kč dne [datum], 5 000 Kč dne [datum], 5 000 Kč dne [datum], 5 000 Kč dne [datum] a 5 000 Kč dne [datum], celkem 175 000 Kč. Na účet žalovaného byla dne [datum] vložena částka 10 000 Kč od blíže neurčené osoby, dne [datum] částka 10 000 Kč od blíže neurčené osoby, dne [datum] částka 4 935 Kč od blíže neurčené osoby, [datum] částka 6 300 Kč (5 600 Kč + 700 Kč) od blíže neurčené osoby, celkem 31 235 Kč. V období od [datum] do [datum] byla z účtu žalovaného poukázána na hypoteční úvěr celkem částka 219 294,51 Kč. Žalovaný uzavřel s [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] [rok] (dále jen smlouva o překlenovacím úvěru) na překlenovací úvěr ve výši 138 000 Kč a současně také o úvěru ze stavebního spoření, jehož účelem byla přestavba rodinného domu. Žalovanému byla na základě dluhu vzniklého ze smlouvy o překlenovacím úvěru rozsudkem pro zmeškání Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 11 C 397/2008-15, který nabyl právní moci dne [datum], uložena povinnost uhradit [právnická osoba] částku 47 919,11 Kč s příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozsudku. Následně s bankou komunikovala matka žalovaného s tím, že tento je nemocný a nemůže dluh zaplatit, a dotazovala, se jak lze dluh vyrovnat. [právnická osoba], ji sdělila, že ke dni [datum] činí dluh cca 52 000 Kč včetně příslušenství. Dluh byl následně v pěti splátkách uhrazen (poslední byla zaplacena [datum]), a to na bankou určený účet č. [bankovní účet], vždy s poznámkou [příjmení] [jméno]. Platby byly prováděny z účtu č. [bankovní účet], jehož majitelkou je matka žalovaného, která na dluh celkem uhradila 54 508 Kč. Žalovaný žádal matku o úhradu dluhu vůči [právnická osoba] Matka žalovaného poukázala na úhradu tohoto dluhu v září [rok] celkem 6 372 Kč.

5. Soud prvního stupně posoudil zjištěné skutečnosti podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.) a vypořádání provedl podle pravidel obsažených v § 149 odst. 2 obč. zák. Uzavřel, že zaniklé společné jmění účastníků tvoří movité věci uvedené v odstavci 4 tohoto odůvodnění v tam uvedených cenách, a rozdělil tyto věci mezi účastníky dle jejich shodné vůle. Žalobkyně tedy obdržela movité věci v ceně 40 000 Kč a žalovaný v ceně 74 000 Kč. Dále byly žalobkyni přikázány prostředky na jejím účtu ve výši 9 717,40 Kč. Soud prvního stupně také zohlednil vnos žalobkyně ve výši 681 804 Kč na platby na hypoteční úvěr (který byl ke dni rozhodnutí o vypořádání zcela doplacen) a dále vnos ve výši 32 622 Kč na platby na leasing vozidla [příjmení] [jméno], tj. celkem vnos ve výši 714 42 6 Kč. Soud prvního stupně zohlednil i vnos žalovaného ve výši 300 377 Kč na platby provedené matkou žalovaného na splátky hypotečního úvěru účastníků, dále 175 000 Kč, jako částku, kterou matka žalovanému darovala (převedla ji na jeho účet) a tato částka byla taktéž použita na splátky hypotečního úvěru, částku 54 508 Kč zaplacenou matkou žalovaného na dluh z úvěru vůči [právnická osoba], a částku 6 372 Kč zaplacenou matkou žalovaného na úhradu dluhu vůči [právnická osoba], tj. celkem vnos žalovaného ve výši 536 257 Kč.

6. Soud prvního stupně neměl za prokázaný vnos žalovaného spočívající ve finančních prostředcích darovaných jeho matkou na platby hypotečního úvěru nad shora zmíněných 175 000 Kč (tedy ve výši v rozdílu mezi 206 235 Kč a 175 000 Kč), dále vnos ve výši 57 320 Kč, o kterém žalovaný tvrdil, že tuto částku měla jeho matka darovat jeho bratrovi na zaplacení ručitelského závazku účastníků u [právnická osoba], a ani část žalovaným tvrzeného vnosu nad rámec shora uvedené sumy, představující finanční dar jeho matky na zaplacení úvěru vedeného u [právnická osoba] (tedy ve výši v rozdílu mezi 79 912 Kč a 6 372 Kč), a ani zbývající část žalovaným uplatněných vnosů z darů od rodičů, neboť k nim neposkytl dostatečná tvrzení či je neprokázal, přestože byl soudem prvního stupně poučen podle § 118a odst. 1 a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). Žalobu proto co do žalovaným uplatněného vnosu ve výši 577 535 Kč zamítl.

7. Soud prvního stupně dále uzavřel, že [značka automobilu] [anonymizováno] není součástí zaniklého společného jmění manželů účastníků. Měl za to, že toto vozidlo zakoupila v roce [rok] matka žalovaného, skutečnost, že část kupní ceny byla hrazena z úvěru účastníků, považoval za nerozhodnou. Vlastnictví k automobilu přešlo podle názoru soudu prvního stupně na matku žalovaného jeho převzetím, byť okolnosti převzetí nebyly zcela přesně zjištěny. Do vypořádání nezahrnul ani úvěr [číslo] [bankovní účet] sjednaný u [právnická osoba] dne [datum] v souvislosti se zakoupením [značka automobilu] [anonymizováno], neboť ani jeden z účastníků vypořádání závazku z tohoto úvěru nenavrhl.

8. Ve výsledku kalkuloval soud prvního stupně podíly účastníků podle hodnot a způsobu jejich rozdělení s tím, že žalobkyně obdrží hodnotu 49 717,40 Kč, žalovaný obdrží aktiva v hodnotě 74 000 Kč, tj. aktiva celkem činí 123 717,40 Kč jejich ½ 61 858,70 Kč. Po zohlednění shora popsaných vnosů účastníků (u žalobkyně 714 466 Kč a u žalovaného 536 257 Kč, tj. celkem 1 250 723 Kč) dospěl soud prvního stupně k závěru, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílů 101 245,80 Kč. Nákladový výrok odůvodnil soud prvního stupně shodným procesním úspěchem obou účastníků.

9. Proti tomuto rozsudku, a to proti výroku IV., VI. a VII., podala včas odvolání žalobkyně. Namítala, že závěr soudu prvního stupně ohledně vlastnického režimu [značka automobilu] [anonymizováno] neodpovídá provedeným důkazům a soud prvního stupně se nevypořádal se všemi jejími argumenty. Kupní smlouvu považovala za nevěrohodnou, nikdy nebylo zjištěno, zda skutečně došlo i k doplacení částky 50 000 Kč. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] mimo jiné vypověděla, že vozidlo bylo pro syna, žalovaný zároveň zcela nevyloučil existenci svého záměru vozidlo nabýt, a jeho verzi o tom, že částka 500 000 Kč z úvěru představovala půjčku rodičům, nikdo jiný (především ani jeho matka) nepotvrdil. Automobil matka žalovaného nikdy nepřevzala, učinil to žalovaný, od počátku měli toto vozidlo v držení a užívání účastníci, je tedy součástí zaniklého společného jmění manželů a je třeba jej vypořádat za aktuálně zjištěnou obvyklou cenu. Dále namítala, že úvěr u [právnická osoba] si žalovaný vzal až v roce [rok], přestože dům účastníků byl zkolaudován již v roce [rok], ona k tomuto závazku nedala souhlas, nepovažuje jej za společný, a proto nelze zohlednit vnos žalovaného na úhradu tohoto úvěru z prostředků jeho matky. Také brojila proti vyčíslení vnosu žalovaného představujícího platby z jeho účtu na hypoteční úvěr z prostředků od jeho matky, podle jejího názoru nebylo prokázáno, k jakým účelům žalovaný finanční prostředky použil. K účtu vedenému u [právnická osoba], měl přístup jen žalovaný, není zřejmé, na co byly jeho matkou vložené finanční prostředky použity, zda to bylo na potřeby rodiny či na koníčky žalovaného, zejména veterány. Žalobkyně poukazovala na to, že hypoteční úvěr byl mimo jiné čerpán i na přeúvěrování úvěru poskytnutého [právnická osoba] na úhradu kupní ceny [značka automobilu] [anonymizováno]. Není tedy možné zohlednit platby matky žalovaného na tento úvěr jako vnos a zároveň automobil nevypořádat. Žalobkyně tedy stále uznává pouze vnos žalovaného ve výši 300 377 Kč z titulu plateb jeho matkou na hypoteční úvěr. Žalobkyně má také za to, že je namístě přiznat jí náhradu nákladů řízení. Navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu jej k dalšímu řízení, či aby jej změnil v intencích odvolacích námitek.

10. Žalovaný se napadl rozsudek soudu prvního stupně rovněž odvoláním, to však vzal podáním ze dne [datum] zpět. K odvolání žalobkyně uvedl, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav a správně jej vyhodnotil. Snažil se v řízení spolupracovat, je však po dvou mozkových příhodách, v invalidním důchodu, a zvraty v jeho zdravotním stavu jsou nepředvídatelné. Smlouvu o koupi [značka automobilu] [anonymizováno] podepsala jeho matka, která na kupní cenu zaplatila celkem 750 000 Kč, a pokud v současnosti účastníkům dluží 250 000 Kč, tak toto jim mnohokrát v rámci své finanční výpomoci vrátila. Co se týče úvěru od [právnická osoba], tak smlouva na něj byla uzavřena již [datum], nikoliv v prosinci roku [rok], jak namítá žalobkyně. Její tvrzení ohledně nemožnosti nakládání s účtem u [právnická osoba], je zcela nepodložené. Navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

11. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro částečnou změnu rozsudku soudu prvního stupně. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvolacím soudem přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.), výrok V. byl napaden jen odvoláním žalovaného, které bylo vzato zpět. Odvolací soud přezkoumal kromě odvoláním žalobkyně napadených výroků IV., VI. a VII. také výroky II. a III., neboť ty nemohou nabýt právní moci samostatně bez výroku IV., kterým byla uložena povinnost k zaplacení částky na vyrovnání podílů.

12. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování ke správným skutkovým zjištěním, až na závěr o tom, že [značka automobilu] [anonymizováno] nenabyli za trvání manželství účastníci, ale matka žalovaného. Ve zbývajícím rozsahu však odvolací soud na skutková zjištění soudu prvního stupně odkazuje a vychází z nich.

13. Mezi účastníky nebylo ani v odvolacím řízení sporu o tom, že movitá věc uvedená ve výroku II. rozsudku soudu prvního stupně má být přikázána žalobkyni a její hodnota činí 40 000 Kč, dále že jí má být přikázán i zůstatek na jejím účtu, rovněž nebylo sporu o hodnotě movitých věcí uvedených ve výroku III. rozsudku soudu prvního stupně a o tom, že mají být přikázány žalovanému. Rovněž bylo nesporným, že žalobkyně uhradila po rozvodu manželství účastníků na hypoteční úvěr celkem 681 804 Kč a na leasingové splátky 32 622 Kč a že matka žalovaného zaplatila na hypoteční úvěr 300 377 Kč.

14. Spornou skutečností nadále zůstala otázka, zda [značka automobilu] [anonymizováno] tvoří součást zaniklého společného jmění manželů účastníků či nikoliv. Žalobkyně v odvolacím řízení tvrdila, že tento automobil používal jen žalovaný, rodina nikoliv, ona k němu ani neměla přístup. Pokud došlo ke snížení jeho ceny, tak se to stalo v důsledku zavinění žalovaného, který jej rozebral, žalobkyně o tom nevěděla. Automobil by tak měl být vypořádán v ceně podle kupní smlouvy, tj. 1 000 000 Kč. Žalobkyně také tvrdila, že žalovaný předložil znalci k posouzení jiné než předmětné vozidlo, respektive, že je nepředložil kompletní. Poukazovala na to, že žalovaný nakupoval různé náhradní díly, tyto tedy má k dispozici a mohl je nyní zaměnit, poukazovala na jeho transakci s [jméno] [příjmení] a podle jejího názoru zfalšované doklady s tím, že na doklady k vozidlu byla provedena v roce 2020 STK. Žalovaný k automobilu v odvolacím řízení, v reakci na tvrzení žalobkyně, uvedl, že vozidlo nemělo doklady již při převzetí od [anonymizováno] [příjmení], tj. nebyly k němu emise, nebyla SPZ, nebyl velký technický průkaz, z tohoto důvodu ani v té době nebylo možné provést STK. Doklady, které byly k vozidlu půjčené, byly v roce 2016 zlikvidovány. Z důvodů absence dokladů a toho, že vozidlo nebylo v provozu, nemohla být ani v roce 2020 provedena STK či kontrola tachometru. Tachometr na vozidle už v době převzetí nebyl původní a do současnosti je k dispozici v rozebraném stavu. Sedačky, výplně dveří, čelní sklo a veškeré ostatní komponenty jsou k dispozici a byly znalci předloženy. Žádné díly k vozidlu by neměly chybět. Pokud žalobkyně poukazuje na nějaké transakce s [jméno] [příjmení], tak ty se v žádném případě netýkaly ani předmětného vozidla, ani jeho součástek, nic, co bylo [jméno] [příjmení] eventuálně předáváno, nesouvisí s posuzovaným vozidlem.

15. Odvolací soud zopakoval za účelem posouzení otázky vlastnictví [značka automobilu] [anonymizováno] výslechy následujících svědků. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že žalovaného zná asi 16 let, byli přáteli, oba se zajímali o veterány, kontakt ustal z důvodu zhoršujícího se zdravotního stavu žalovaného, s ním svědek mluvil naposledy před 9 lety. Automobil nikdy neviděl v nerozebraném stavu, žalovaný měl ten automobil velmi rád, těšil se, až jej dá dohromady. Na jeho kupní cenu si vzal půjčku či si snad půjčil od matky. Žalovaný tehdy svědkovi sdělil, že automobil rozebral proto, že tam byla špatná výdřeva, neprofesionálně provedené předchozí opravy, prostě bylo to potřeba provést celé znovu. Svědek pozitivně neví, od koho bylo auto koupeno, pokud při výpovědi před soudem prvního stupně zmiňoval [anonymizováno] [příjmení], tak se pouze domníval, že mohl koupi zprostředkovat. [příjmení] zná jmenovaného velmi dlouho, a tento automobil u něj nikdy neviděl. Svědek [jméno] [příjmení], otec žalobkyně, vypověděl, že žalovaný mu říkal, že automobil koupil za 1 000 000 Kč, že na to dostal od matky 360 000 Kč a zbytek že si s žalobkyní půjčili. Svědek viděl automobil pořádně až v roce [rok], když žalobkyně slavila 40. narozeniny, automobil byl tehdy kompletní. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že se s žalovaným zná od 90. let minulého století. Ví, že kupoval [příjmení] [příjmení] [jméno] v [obec] od [anonymizováno] [příjmení], byl se tam s žalovaným na auto i podívat, neví ale, z jakých prostředků se hradila cena. Automobil viděl jak v kompletním stavu, tak v provozu i rozebrané. V době koupě bylo sice kompletní, ale mělo prasklý rám, proto jej žalovaný rozebral, nemoc mu patrně zabránila auto dokončit. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] vypověděl, že je sběratelem veteránů, [značka automobilu] [anonymizováno] bylo ojedinělé auto v ojedinělé úpravě. Neinzeroval jej, měl několik zájemců mezi sběrateli, mezi nimi i žalovaného, kterého znal dlouhodobě jako odborníka vzděláním, praxí i jeho zaměstnáním ve vývoji v [anonymizováno], proto jej jako kupce upřednostnil, měl za to, že automobil ocení, pro něj byl kupujícím žalovaný. Smlouva byla sepsána a podepsána a svědka po nehlédnutí do ní udivilo, že je tam jako kupující uvedena [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a žalovaný ne. Svědek si to vysvětloval tím, že matka žalovanému na automobil dala či půjčila část peněz, neboť žalovaný neměl k dispozici celou částku. Podpis prodávajícího na smlouvě je svědka. Před dokončením prodeje (ale v době, kdy už byl dohodnutý a část ceny zaplacená) se svědek v souvislosti s tím setkal i s žalobkyní i s matkou žalovaného, bylo to na cestě na sraz veteránů do zahraničí v [obec], normálně se bavili, mimo jiné o tom, že cena nemůže být zaplacena naráz, ale ve splátkách. Svědkovi bylo sděleno něco ve smyslu, že část těch peněz měli rodiče žalovaného vázanou někde na vkladní knížce či něčem podobném. Automobil byl v autentickém stavu, s přiměřeně opotřebovaným podvozkem, s původními čalounickými úpravami, se zakázkovou karosérií, vyrobený v [obec]. Automobil [příjmení] [příjmení] [jméno] vznikl sestavením ze dvou typů. Podvozek byl [příjmení] [příjmení], motor byl typu [anonymizováno], náprava byla také z [anonymizováno] a převodovka naopak z [anonymizováno], toto sestavení už bylo z výroby, podvozky se individuálně karosovaly, byly to prostě individuální automobily. Doklady k němu svědek nemá, neví, zda byl štítek na karoserii původní. Svědek se také podivoval, že v textu kupní smlouvy je proklamace seznámení kupujícího se všemi nepůvodními úpravami automobilu a závadami, vysvětloval si to snad jen modernizovanými koncovými svítilnami. Automobil mohl mít i poškozenou výdřevu. Prasklý rám svědek nemůže vyloučit, karoserii nesundával. Cena 1 000 000 Kč byla zaplacena, pokud existují doklady pouze na 950 000 Kč, tak mu žalovaný možná v sumě 50 000 Kč přenechal nějakou součástku. Peníze obdržel v hotovosti, vozil mu je žalovaný. Automobil byl žalovanému předán po zaplacení poslední splátky, teprve pak si jej odvezl. Svědek nedovedl vysvětlit, proč je v kupní smlouvě uvedeno, že splátky budou hrazeny, když už v té době byly zaplaceny. Svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], matka žalovaného, vypověděla, že nákup [značka automobilu] [anonymizováno] byl nápad žalovaného, ona s manželem do vozidla investovali 300 – 400 000 Kč či více, neplatili to naráz, museli počkat na uvolnění peněz z krachující [příjmení] [příjmení] a vybírali i z dalších účtů. Žalovaný si na kupní cenu bral úvěr 500 000 Kč. Ohledně dohody o tom, kdo auto koupí, svědkyně nejprve vypověděla, že už v roce [rok] se domluvili, že auto bude její a manžela, protože na něj dali víc peněz, platili totiž i stavbu. Po připomenutí, že je řešen automobil, sdělila, že je vlastně pravda, že neschopnost syna splácet úvěr nastala až později, více nedokázala vysvětlit. Co se týče obsahu kupní smlouvy, tak svědkyně jí podepsala, v době podpisu na ní bylo datum a text, pamatuje si výši kupní ceny 1 000 000 Kč. Automobil svědkyně viděla v provozu a pak u žalovaného v rozebraném stavu, sama v něm nikdy nejela. Nepamatovala se, jestli o koupi automobilu někdy hovořila s žalobkyní. Skutečnost, že je automobil registrován na žalovaného, svědkyně nedokázala vysvětlit, stejně tak nedokázala vysvětlit, z jakého důvodu si žalovaný bral na kupní cenu úvěr, nevěděla ani, jak a kdy byly hrazeny splátky kupní ceny, včetně částky 50 000 Kč, která není kryta dokladem. K obsahu své výpovědi před soudem prvního stupně v části, kdy uvedla, že věděli, že syn kupuje veterána a chtěli mu udělat radost, potvrdila, že toto řekla, ale uvedla, že„ tam byla ta dohoda, jak jsem dneska popsala“. K tomu, že před soudem prvního stupně ve vztahu ke kupní smlouvě vypověděla, že podepsala prázdný papír, pak sdělila:„ toho si vůbec nejsem vědoma, že by to takto bylo, já jsem sjednala s panem [příjmení] kupní smlouvu“.

16. Ze znaleckého posudku [číslo] z výpovědi znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že podkladem pro podání znaleckého posudku byla mimo jiné prohlídka [značka automobilu] [anonymizováno], vyrobeného v roce [rok], následně prodaného [datum]. Automobil nemá ani registrační značku, ani technický průkaz či osvědčení o technickém průkazu, není evidován jako historické vozidlo, neprochází systémem STK kontrol. Automobil je v současnosti hodnocen jako zcela demontované historické vozidlo s výskytem vad a chyb bez možnosti uvedení do provozu na veteránské registrační značky. Obvyklá cena proto byla stanovena z hodnoty použitelných náhradních dílů, a to podle technického stavu automobilu ke dni [datum] a současné úrovně cen ve výši 240 000 Kč. Co do identifikace automobilu a zjištění dalších o něm dostupných informací získal znalec podklady z ministerstva dopravy, [stát. instituce], [anonymizována dvě slova], pracoval s celým spisem i s předchozím znaleckým posudkem, bylo dohledáno i to, jak automobil vypadal v době před prodejem v roce [rok]. Vše, co tvoří standardní výbavu automobilu již z výroby (tachometr, čalounění, koberce, čelní sklo) bylo znalci předloženo. Znalec opakovaně ověřoval i žalobkyní namítané druhé doklady a zjistil, že technický průkaz byl vystaven na vozidlo karosérie typu [příjmení], což je karosérie uzavřená, kdy střecha je nosnou konstrukcí, ovšem posuzované vozidlo je kabriolet. Pokud by měl kdokoliv snahu přizpůsobit vozidlo [příjmení] podobě automobilu Škod [příjmení] [jméno] (a tedy vytvořit podvrh), tak by to podle znalce byl nesmyslný a finančně naprosto nevýhodný postup, protože by původní vozidlo zcela zničil a náklady by byly tak vysoké, že by to nebylo vůbec rentabilní. Znalec je jednoznačně přesvědčen, že stav (byť rozebraný) jemu předloženého automobilu odpovídá specifikaci [anonymizováno] [příjmení] [jméno] již z výroby, vyloučil také pochybnosti o identitě vozidla. Nebylo možné ověřit jedině číslo motoru z výroby, u tohoto typu vozu však bylo zcela běžné, že se v době od výroby do prodeje (zde výroba [rok] a prodej [rok]) prováděly zákazníkem požadované úpravy motoru, většinou se měnil za silnější. Co se týče potřeby automobil rozebrat, tak znalec při prohlídce nalezl sváření levé části rámu, stejně tak vyztužení karosérie, což jsou věci, které se nemají na takovém vozidle vyskytovat. Dále zjistil v horní části uhnilý nosník podlahy. Stav tedy vykazuje známky prasklého rámu, což narušuje jízdní vlastnosti a je nutné provést opravu. Rovněž bylo na pravém zadním blatníku nalezeno množství otvorů a známky v minulosti provedené opravy. Podle názoru znalce automobil vypadal v době koupě na povrchu hezky, ale uvnitř to byla katastrofa. Rozebrání a opravu tedy nepovažuje vůbec za zbytečnou, naopak, jízda s takovým vozidlem nemusela být bezpečná.

17. Z listiny nazvané kupní smlouva odvolací soud zjistil, že je na ni uveden [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako prodávající a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako kupující. Kupní cena činí 1 000 000 Kč s tím, že bude hrazena v dohodnutých splátkách, kupující proklamuje svou obeznámenost se závadami a s nepůvodními úpravami. Smlouva je datována [datum], je podepsána za kupujícího i prodávajícího, na vytečkovaném řádku nad slovem prodávající je čitelný ruční podpis [jméno] [příjmení].

18. Odvolací soud nedoplnil dokazování kopií malého technického průkazu na registrační značku [anonymizováno] [číslo] [anonymizována dvě slova] a kupní smlouvou ze dne [datum] týkající se [anonymizována dvě slova] rok výroby [rok] Tyto listinné důkazy žalobkyně navrhla a předložila až v dovolacím řízení, přestože je podle svého vlastního vyjádření měla k dispozici již z doby před rozvodem manželství. Soud prvního stupně poskytl účastníkům řádné poučení podle § 119a odst. 1 o. s. ř., tj. jedná se proto o nepřípustnou novotu (§ 205a písm. e) o. s. ř.).

19. Odvolací soud má ve vztahu k [značka automobilu] [anonymizováno], na rozdíl od soudu prvního stupně, za to, že je v podílovém spoluvlastnictví rodičů žalovaného a účastníků a účastníci jako součást jejich zaniklého společného jmění manželů vlastní ideální podíl vozidla o velikosti ½. Na písemné kupní smlouvě je sice uvedena pouze matka žalovaného, avšak zcela jednoznačně bylo v době pořízení automobilu vůlí rodičů žalovaného a účastníků, že tento automobil nabudou všichni. S tím, že vozidlo nabude (i) žalovaný byl zároveň zcela srozuměn i prodávající. Rodiče žalovaného chtěli investovat peníze, žalovaný si toto vozidlo chtěl pořídit ze zájmu, ale neměl k tomu dostačující finanční prostředky. Ve výsledku byla kupní cena zaplacena rovným dílem z prostředků rodičů žalovaného a z úvěru, který si za trvání manželství vzal žalovaný. Bylo prokázáno, že žalobkyně o této transakci věděla a s pořízením automobilu byla srozuměna. Kupní cenu předával prodávajícímu žalovaný, on také vozidlo reálně převzal a užíval, na užívání se podílela i žalobkyně. Odvolací soud ohledně dohody o způsobu nabytí automobilu nepřihlíží k výpovědi svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] v té části, kdy vypovídala o údajné dohodě, že bude auto jejich (její a manžela), neboť na něj dali víc, když přispívali i na stavbu. Svědkyně totiž v tomto ohledu vypovídala zcela jinak, než před soudem prvního stupně a tento zvrat nedokázala uspokojivě vysvětlit. Navíc není ani logický a nekoresponduje s jinými v řízení zjištěnými skutečnostmi – platby na jiný účel nelze promítnout do kupní ceny a k plnění ze strany svědkyně na splátky úvěru, kterým došlo k přeúvěrování původního úvěru na kupní cenu na automobil, došlo až mnohem později, v souvislosti se zásadním zhoršením zdravotního stavu žalovaného. K svědkyní popisované dohodě tedy nebyl v roce [rok] žádný důvod a její výpověď v této části odvolací soud považuje za přizpůsobenou vývoji soudního řízení.

20. Při určení hodnoty automobilu vychází odvolací soud ze závěrů znaleckého posudku podaného v odvolacím řízení, tj. z částky 240 000 Kč. Znalec přesvědčivě odůvodnil své postupy a závěry a v návaznosti na své odborné znalosti a zkušenosti vyvrátil i pochybnosti o identitě automobilu (rozebraných dílů) předložených k obhlídce, když potvrdil, že jsou totožné s těmi z výroby. Stejně tak vyvrátil i spekulace o možné záměrné výrobě podvrhu. Námitka žalobkyně, že k poklesu ceny došlo zaviněním žalovaného a pro vypořádání by se tak mělo vycházet z ceny automobilu ve výši 1 000 000 Kč jako ceny, za kterou byl automobil pořízen, není důvodná. Rozebrání automobilu nebylo nedůvodné, neboť automobil měl prasklý rám i další závady (což potvrdili svědci [příjmení] a [anonymizováno] i znalec), které měly vliv na jízdní vlastnosti a bezpečnost provozu automobilu. Žalovaný tak nejednal ani svévolně, ani v rozporu s péčí řádného hospodáře (§ 149 odst. 3 obč. zák.), a odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3110/2010 tak není případný. V době po rozebrání automobilu se začal zdravotní stav žalovaného podstatně zhoršovat, což bylo žalobkyni známo. Objektivně si tedy musela i uvědomit, že žalovaný nebude vysoce pravděpodobně schopen automobil opravit a zkompletovat, a nijak tuto situaci neřešila. Nyní tedy není namístě přenášet negativa současného výsledného stavu na žalovaného.

21. Závěr soudu prvního stupně, že závazek z úvěru na pořízení automobilu nebyl žádným z účastníků navržen k vypořádání, a nelze jej tedy vypořádat, je správný. Do vypořádání však měla být zahrnuta ideální ½ [značka automobilu] [anonymizováno] v ceně 120 000 Kč Odvolací soud má za to, že tuto ideální polovinu je vhodné přikázat žalovanému, v jehož držení vozidlo fakticky je. Druhou polovinu navíc vlastní rodiče žalovaného, se kterými on bude efektivněji řešit otázky dalšího nakládání s automobilem než žalobkyně.

22. Odvolací soud se dále zabýval námitkami žalobkyně k uplatněným vnosům žalovaného, které soud prvního stupně hodnotil jako důvodné a zahrnul je do vypořádání, tj. ve vztahu k částce 175 000 Kč (finanční prostředky vložené matkou žalovaného na jeho účet a použité na splátky hypotečního úvěru), k částce 54 508 Kč (zaplacené matkou žalovaného na dluh z úvěru vůči [právnická osoba]) a k částce 6 372 Kč (zaplacené matkou žalovaného na úhradu dluhu vůči [právnická osoba]).

23. U částky zaplacené [právnická osoba], soud prvního stupně správně zjistil, že dluh účastníků vznikl jako společný závazek v roce [rok] v souvislosti s financováním nemovitosti využívané k rodinnému bydlení a matka žalovaného zaplatila zbývající dlužnou částku (54 508 Kč) na základně soudního rozhodnutí, které se stalo pravomocným [datum]. Uvedené finanční prostředky tak darovala žalovanému na úhradu společného závazku účastníků, takový vnos je třeba ve vypořádání zohlednit.

24. Soud prvního stupně nepochybil ani při hodnocení částky 175 000 Kč jako vnosu žalovaného realizovaného platbou jeho matky v této výši na další společný závazek účastníků – hypoteční úvěr. Odvolací soud jednak vychází ze zjištění soudu prvního stupně (ohledně dat a částek, které byly převedeny z účtu matky žalovaného za období od [datum] do [datum], a ohledně celkové sumy, jež byla za toto období z účtu žalovaného zaplacena na úhradu hypotečního úvěru), jednak zopakoval důkaz výpisem z účtu žalovaného vedeného u [právnická osoba], č. [bankovní účet], ze kterého bylo zjištěno, že v období od [datum] do [datum] na něj byly, vyjma částek od matky žalovaného, připisovány již jen částky vkládané tam neidentifikovanou osobu, a k úhradě splátek hypotečního úvěru docházelo bezprostředně po připsání finančních prostředků z účtu matky žalovaného a hotovostní výběry z účtu probíhaly pouze sporadicky. Za situace, kdy v době od [datum] do [datum] byla z účtu žalovaného poukázána na hypoteční úvěr celkem částka 219 294,51 Kč lze vzhledem k výše uvedeným skutečnostem uzavřít, že finanční prostředky od matky žalovaného byly použity k tvrzenému účelu.

25. U vnosu ve výši 6 372 Kč bylo prokázáno, jakou částku vložila matka žalovaného na úhradu dluhu z používání kreditní karty žalovaného vedené u [právnická osoba] Ze zprávy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty ze dne [datum] bylo dále zjištěno, že karta s úvěrovým rámcem 10 000 Kč byla vydána k účtu žalovaného vedenému u téhož bankovního ústavu pod č. [bankovní účet]. Z výpisu z tohoto účtu za období od [datum] do [datum] bylo zjištěno, že za celé toto období byly na tomto účtu pohyby ojedinělé (vyšší frekvence nastala až v roce [rok]), byly na něj připisovány částky ve prospěch žalovaného od Úřadu práce v [obec] a následně od ČSSZ (invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně), byly z něj činěny jak hotovostní výběry, tak i platby kartou u obchodníků ([příjmení], [anonymizováno]), nakupovány pohonné hmoty či prováděny platby trvalým příkazem mimo jiné na účet žalovaného u [právnická osoba] (z něhož byly následně hrazeny mimo jiné splátky hypotečního úvěru). Uvedený účet tedy i podle názoru odvolacího soudu sloužil k běžným úhradám potřeb domácnosti, zároveň v žádném z kalendářních měsíců nepřesáhl debetní obrat několik set či tisíc korun. Jednotlivá čerpání z karty tak nepřesáhla míru přiměřenou majetkovým poměrům účastníků (§ 143 odst. 1 písm. b) obč. zák.), částku zaplacenou matkou žalovaného na dluh takto vzniklý na účtu vedeném ke kreditní kartě hodnotil soud prvního stupně správně jako použití žalovanému darovaných prostředků na společný závazek účastníků, a tedy vnos žalovaného.

26. Je třeba uvést, že částka 577 535 Kč, ohledně které soud prvního stupně ve výroku V. svého rozsudku zamítl návrh žalovaného na vypořádání jeho vnosů, není správná. Žalovaný uplatnil k vypořádání vnosy celkem ve výši 813 415 Kč, z toho uspěl v částkách 300 377 Kč, 175 000 Kč, 54 508 Kč a 6 372 Kč, tj. celkem 536 257 Kč. Jeho neúspěch tedy činí pouze sumu 277 158 Kč. Výrok V. rozsudku soudu prvního stupně však nabyl samostatně právní moci, proto jej nelze nijak korigovat. Pro účely výpočtu úspěchu a neúspěchu žalovaného však odvolací soud bude kalkulovat se správnou shora uvedenou částkou.

27. Vypořádání zaniklého společného jmění účastníků je třeba provést podle pravidel obsažených v § 149 odst. 2 obč. zák., neboť manželství účastníků, a tím i jejich společné jmění, zaniklo [datum], tedy za účinnosti uvedeného právního předpisu (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu z 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 6109/2017, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 63/2019 civ).

28. Podle § 143 odst. 1 písm. a) a b) obč. zák. společné jmění manželů tvoří majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka, závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

29. Podle § 149 odst. 1 obč. zák. společné jmění manželů zaniká zánikem manželství. Podle § 149 odst. 2 obč. zák. zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Stejně tak se vychází z toho, že závazky obou manželů vzniklé za trvání manželství jsou povinni manželé splnit rovným dílem.

30. Podle § 150 odst. 4 obč. zák. nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci ze společného jmění manželů pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné; totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželům společných.

31. Aktiva zaniklého společného jmění manželů účastníků tvoří movité věci v hodnotě 234 000 Kč ([příjmení] [anonymizováno] přikázaný žalobkyni v ceně 40 000 Kč + movité věci přikázané žalovanému v celkové ceně 74 000 Kč + ½ podíl na [značka automobilu] [anonymizováno] v ceně 120 000 Kč) a dále částka na účtu žalobkyně ve výši 9 717,40 Kč, tj. aktiva celkem činí 243 717,40 Kč, z čehož by se každému z účastníků mělo dostat ½, tj. 121 858,70 Kč. Žalobkyni se dostalo aktiv v hodnotě 49 717,40 Kč (40 000 Kč movité věci + 9 717,40 Kč prostředky na účtu), žalovanému v hodnotě 194 000 Kč (74 000 Kč movité věci + 120 000 Kč ½ automobilu). Dále je třeba zohlednit vnosy účastníků, jež u žalobkyně činí 714 466 a u žalovaného 536 237 Kč. Na podíl žalobkyně je pak třeba připočíst ½ rozdílu mezi vnosy účastníků (714 466 – 536 257 = 178 209 / 2 = 89 104,50), tj. 89 104,50 Kč, od podílu žalovaného je třeba stejnou částku odečíst. Ve výsledku by tak měla žalobkyně obdržet hodnotu 210 963,20 Kč (121 858,70 + 89 104,50), tj. dostává se jí o 161 245,80 Kč méně (210 963,20 – 49 717,40). Žalovaný by měl obdržet hodnotu 32 754,20 Kč (121 858,70 – 89 104,50), dostává se mu však o 161 245,80 Kč více (194 000 – 32 754,20). [příjmení] na vyrovnání podílů, kterou by měl žalovaný zaplatit žalobkyni, tedy činí právě 161 245,80 Kč.

32. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud zastavil odvolací řízení o odvolání žalovaného (§ 207 odst. 2 o. s. ř.) a dále rozsudek soudu prvního stupně v části výroku III., ve výroku IV. a v části výroku VI. podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil co do zahrnutí podílu o velikosti ½ na [značka automobilu] [anonymizováno] do vypořádání a jeho přikázání žalovanému a co do výše částky na vyrovnání podílů na 161 245,80 Kč; ve výroku II. a ve zbývající části výroku III. a VI. odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

33. Po změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Vycházel z toho, že řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů je sporným řízením, takže je třeba posuzovat rozsah úspěchu toho kterého z účastníků (srovnej nález Ústavního soudu z [datum], sp. zn. I. ÚS 1441/11, dostupný na [webová adresa]). Při stanovení rozsahu tohoto úspěchu odvolací soud zvažoval, co a v jaké hodnotě učinil ten který z účastníků předmětem vypořádání, zda a v jakém rozsahu s takovým požadavkem uspěl, a zda a v jakém rozsahu se účastníci na předmětu vypořádání, jeho hodnotě a způsobu rozdělení shodli (srovnej usnesení Nejvyššího soudu z 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3331/2014, dostupné na [webová adresa]). Žalobkyně navrhovala k vypořádání movité věci, [značka automobilu] [anonymizováno], prostředky na svém účtu, prostředky na účtech žalovaného, pozemky, závazek z hypotečního úvěru, závazek z půjčky a své vnosy a požadovala disparitní vypořádání. V průběhu řízení pak vzala návrh co do vypořádání části movitých věcí, pozemků, prostředků na účtu žalovaného a závazku z půjčky zpět. Závazek z hypotečního úvěru byl doplacen. Žalovaný zahrnul do vypořádání další movité věci, šperky, své vnosy celkem ve výši 813 415 Kč a tvrdil odklon částky 750 000 Kč žalobkyní. Od tohoto tvrzení následně odstoupil, vzal zpět i návrh na vypořádání části movitých věcí a šperků. Na hodnotě ve výsledku vypořádávaných movitých věcí a způsobu jejich vypořádání se účastníci shodli, stejně tak se učinili nespornou celkovou výši vnosu žalobkyně, stejně tak jako část žalovaným tvrzeného vnosu ve výši 300 377 Kč. Co se týče zbývajících sporných skutečností, tak rovnocenný je úspěch účastníků i co do vypořádání [značka automobilu] [anonymizováno]. Žalovaný dále uspěl s dalšími vnosy ve výši 235 880 Kč, se zbývající částkou uplatněných vnosu ve výši 277 158 Kč již nikoliv. Odvolací soud vzal také v úvahu rozsah zpětvzetí ze strany toho kterého z účastníků, včetně změny požadavku žalobkyně (učiněnou až v druhém řízení před soudem prvního stupně) na způsob vypořádání. Rozsah úspěchu a neúspěchu obou účastníků považuje za shodný, právo na náhradu nákladů řízení nemá proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. žádný z účastníků.

34. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a 2, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná uspěla se svým odvoláním jen u automobilu, a to jen částečně, žalovaný vzal své odvolání zpět. Ani na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá proto právo žádný z účastníků.

35. O náhradě nákladů řízení, které vznikly v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení státu, rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, 2, § 148 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Náklady na dokazování vynaložené před soudem prvního stupně byly ve výši 16 012,40 Kč, před odvolacím soudem ve výši 34 199 Kč. Žalobkyni byla uložena povinnosti k náhradě 50 % těchto nákladů (8 006,20 Kč a 17 099,50 Kč). Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod. Žalovanému nebyla povinnost k náhradě nákladů státu uložena, neboť jsou u něj splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, což uložení takové povinnosti brání.