o zaplacení 29 300 Kč s příslušenstvím

1. Okresní soud v Berouně (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] společně s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka] a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.) a dále rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Při svém rozhodování soud prvního stupně posuzoval tvrzení žalobkyně, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o půjčce č. [hodnota], na jejímž základě žalované poskytla částku [částka] a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši [částka]. Na tento dluh žalovaná podle žalobkyně dosud zaplatila pouze [částka], poslední splátka byla zaplacena dne [datum]. Primárně se však zabýval tvrzením žalobkyně, že dne [datum] uzavřela se společnosti [právnická osoba] smlouvu o postoupení pohledávek, jíž byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni jako novému věřiteli.

3. Soud prvního stupně věc posuzoval podle § 1879 a § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a podle § 79 odst. 1, odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Soud prvního stupně konstatoval, že žalobkyně neprokázala, že by došlo k tvrzenému postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně sice navrhla důkazy způsobilé předmětné skutečnosti prokázat, navržené listinné důkazy však k žalobě nepřipojila a nepředložila je ani při jednání soudu. Namísto nich žalobkyně předložila upravenou kopii smlouvy o postoupení pohledávek, ve které vymazala četné pasáže, a několik vybraných stran seznamu postupovaných pohledávek. Podle soudu prvního stupně však upravená kopie smlouvy o postoupení pohledávek není schopna tvrzené skutečnosti prokázat, protože není možné zjistit obsah celé smlouvy, takto pozměněná listina je podle soudu prvního stupně značně nevěrohodná a není zřejmé, zda vymazané části jsou pro posouzení obsahu smlouvy významné či nikoliv. Z předložených jednotlivých stran seznamu pohledávek nelze podle soudu prvního stupně učinit závěr, že pohledávka za žalovanou byla skutečně součástí přílohy č. [hodnota], že se strany dohodly na obsahu přílohy a že se jedná právě o tu přílohu, která měla být součástí smlouvy o postoupení pohledávek. Podle soudu prvního stupně nelze vyloučit záměnu přílohy, neboť žalobkyně opakovaně kupuje pohledávky za účelem jejich vymáhání a uzavírá smlouvy o postoupení pohledávek a opakovaně odkazuje na Přílohu č. [hodnota], která má být nedílnou součástí smlouvy o postoupení pohledávek. Soud prvního stupně uvedl, že je mu však z úřední činnosti známo, že žalobkyně v jiném řízení předložila tři různé verze Přílohy č. [hodnota], a to s odlišným obsahem, počtem stran i odlišnými podpisy, přičemž všechny měly být nedílnou součástí jediné smlouvy o postoupení pohledávek. Soud prvního stupně dále uvedl, že na povinnost prokázat před soudem legitimaci k podání žaloby nemá vliv ani případné oznámení o postoupení pohledávky a s tím spojené hmotněprávní důsledky, tedy způsob, jak se dlužník zprostí své povinnosti. Toto oznámení má podle soudu prvního stupně pouze deklaratorní účinek a samo o sobě nezakládá přechod pohledávky a nemůže tedy zhojit neplatnost ani nahradit neexistenci smlouvy o postoupení pohledávky. Soud prvního stupně dále doplnil, že si je vědom toho, že smlouva o postoupení pohledávky nemusí být písemná, pokud ale dospěl k závěru, že postupitel postupníkovi pohledávku řádně nepostoupil na základě tvrzené písemné smlouvy, neznamená to, že by pohledávka byla postoupena automaticky ústně. Soud prvního stupně proto uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno postoupení pohledávky, která je předmětem řízení, a žalobu pro nedostatek aktivní legitimace žalobkyně k podání žaloby zamítl.

4. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla ve věci úspěšná, žádné náklady jí však v řízení nevznikly.

5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání, v němž namítla, že podle svého přesvědčení řádně tvrdila rozhodné skutečnosti týkající se její aktivní legitimace a rovněž doložila důkazy, které prokazují, že předmětná pohledávka přešla na žalobkyni. Jednak předložila smlouvu o postoupení pohledávky včetně přílohy č. [hodnota], v níž je uvedena i předmětná pohledávka, jednak doložila oznámení o postoupení pohledávky. Upozornila, že shodným způsobem postupuje v soudních sporech napříč republikou a jiné soudy považují legitimaci žalobkyně za prokázanou. Pokud jde o anonymizované části textu smlouvy o postoupení pohledávek, podle žalobkyně je taková smlouva dostačujícím důkazem pro prokázání skutečnosti, že žalobci svědčí aktivní věcná legitimace. S ohledem na uvedené žalobkyně žádala, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek a žalobě bylo vyhověno.

6. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contr.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.

8. Odvolací soud doplnil podle § 213 odst. 4 o. s. ř. dokazování o listiny týkající se uzavření smlouvy o půjčce mezi účastníky a postoupení z ní vzniklé pohledávky a dále o přehled databáze časových řad [jméno FO] národní banky.

9. Ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] a zákaznické karty z téhož dne odvolací soud zjistil, že žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], IČO [IČO], smlouvu č. [hodnota], na jejímž základě jí byla poskytnuta částka [částka], jejíž převzetí v hotovosti při uzavření smlouvy žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zároveň zavázala zaplatit v souvislosti s poskytnutím půjčky souhrnný poplatek ve výši [částka] a celkovou částku [částka] zaplatit v 59 splátkách po [částka] týdně a poslední splátce ve výši [částka] s tím, že první splátku byla povinna platit sedmý den od uzavření smlouvy. V textu smlouvy bylo uvedeno, že je sjednána podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a dále podle zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského zákona a o změně zákona č. 64/1986 Sb. Žalovaná poskytla žalobkyni své osobní údaje, údaje o adrese, na níž bude realizován výběr splátek, adresu trvalého pobytu a další kontaktní adresu, uvedla, že je stávající zákazník, byl zjišťován účel poskytnuté půjčky, její příjmy a výdaje.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek odvolací soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dne [datum] mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní, jejím předmětem bylo postoupení nezajištěných pohledávek na vrácení poskytnutých zápůjček specifikovaných v příloze č. [hodnota] smlouvy s tím, že pohledávky budou ve smlouvě identifikovány číslem smlouvy a jménem a příjmením dlužníka; text smlouvy ve své úplnosti nebyl soudu předložen, neboť části textu byly při vyhotovení její kopie překryty. Z listiny označené jako příloha č. [hodnota] bylo zjištěno, že v seznamu jmen je uvedeno také jméno a příjmení žalované a číslo [hodnota].

11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího lístku odvolací soud zjistil, že žalované bylo společností [právnická osoba] oznámeno, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] se věřitelem pohledávky žalované ze smlouvy č. [hodnota] stala žalobkyně, výše pohledávky ke dni postoupení činila [částka] a že tuto pohledávku je třeba uhradit do deseti dnů od data doručení dopisu na účet č. [č. účtu]. Dopis byl žalované odeslán dne [datum].

12. Z výzvy k plnění ze dne [datum] včetně podacího lístku odvolací soud zjistil, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě částky [částka] pod variabilním symbolem [var. symbol], na účet č. [č. účtu], a to do [datum]. Výzva byla žalované odeslána [datum].

13. Z přehledu databáze časových řad [jméno FO] národní banky odvolací soud zjistil, že obvyklá výše úrokových sazeb pro domácnosti a úvěry s fixací sazby nad jeden rok do pěti let včetně činily v době uzavření smlouvy (říjen 2010) 13,82 % ročně, s fixací nad pět let 14,38 % ročně, u kontokorentních a revolvingových úvěrů 14,34 % ročně, u kontokorentů 15,34 % ročně a u úvěrů z kreditních karet 21,60 % ročně.

14. Na základě provedeného dokazování odvolací soud uzavřel, že žalovaná a předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřely smlouvu o půjčce, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka [částka] v hotovosti, a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit předchůdkyni žalobkyně spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka] v dohodnutých splátkách. Žalované bylo dopisem ze dne [datum], který jí byl odeslán [datum], oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni.

15. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

16. S ohledem na uvedené bylo třeba posuzovat právní jednání mezi účastníky podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do [datum] (dále jen „obč. zák.“), a dále podle zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb.

17. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

18. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při peněžité půjčce dohodnout úroky.

19. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

20. Podle § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

21. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

22. Podle § 451 odst. 2 obč. zák. je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

23. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

24. Podle § 524 odst. 1 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému.

25. Podle § 524 odst. 2 obč. zák. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

26. Podle § 526 odst. 1 obč. zák. postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli.

27. Podle § 526 odst. 2 obč. zák. oznámí-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel, není dlužník oprávněn se dožadovat prokázání smlouvy o postoupení.

28. Podle § 563 obč. zák. není-li doba splnění dohodnuta, stanovená právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

29. Podle § 580 obč. zák. mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev vůle směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení.

30. Odvolací soud se v první řadě zabýval otázkou postoupení pohledávky a prokázáním této skutečnosti v řízení.

31. Účinky oznámení o postoupení pohledávky vzniklé před [datum] se podle § 3028 odst. 3 o. z. řídí i po tomto datu ustanoveními občanského zákoníku z roku 1964 (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dostupné jako dále v textu uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz).

32. Nejvyšší soud ve svém rozhodování k právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, vycházel z toho, že smlouvou o postoupení pohledávky dochází ke změně v osobě věřitele, tj. do právního vztahu mezi věřitelem a dlužníkem nastoupí na místo původního věřitele (postupitele) věřitel nový (postupník), aniž by došlo ke změně v obsahu závazku. Není-li ve smlouvě o postoupení pohledávky dohodnuto jinak, dochází ke změně osoby věřitele již uzavřením smlouvy, bez ohledu na to, zda postupitel postoupení pohledávky dlužníkovi oznámil, popř. postupník postoupení pohledávky dlužníkovi prokázal; možnost dlužníka přivodit zánik svého dluhu vůči dosavadnímu věřiteli tím není dotčena (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

33. Oznámení postupitele dlužníkovi, že došlo k postoupení pohledávky, je skutečností, na kterou právo váže vznik povinnosti dlužníka plnit postupníkovi a poté již dlužník musí plnit postupníkovi, nikoliv původnímu věřiteli. Oznámením o postoupení pohledávky postupitel vyvolá změnu osoby oprávněné přijmout plnění a také na sebe bere riziko vyplývající z toho, že v případě neplatnosti postupní smlouvy splní dlužník dluh třetí osobě (postupníkovi) s účinky pro postupitele. Právní skutečností, na kterou právo váže změnu osoby oprávněné přijmout plnění, je oznámení postupitele dlužníkovi, aniž by bylo podstatné, zda ve skutečnosti k postoupení platně či vůbec došlo, jinak by byl dlužník v trvalé nejistotě, zda plnil tomu, komu měl. Oznámil-li postupitel dlužníku, že pohledávku postoupil postupníkovi, pak dlužník nemá (s výjimkou případů uvedených v § 525 obč. zák.) vůči postupníku ve sporu o úhradu pohledávky k dispozici obranu založenou na námitce neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky. Lze tedy uzavřít, že notifikační úkon vyvolá zamýšlené právní účinky, týkající se osoby oprávněné přijmout plnění, i tehdy, jestliže k postoupení vůbec nedošlo či smlouva o postoupení byla neplatná. Otázku, zda pohledávka byla skutečně postoupena a zda bylo postoupení platné, pak lze řešit jen ve sporu mezi postupitelem a postupníkem. Není-li podle hmotného práva pro určení osoby, která je v důsledku postoupení pohledávky a následné notifikace věřitele dlužníkovi oprávněna přijmout plnění s účinky pro splnění dluhu, rozhodné, zda smlouva o postoupení byla platná a zda k ní opravdu došlo, pak tato okolnost nemůže být významná ani v soudním řízení (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

34. S ohledem na uvedené odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že pro prokázání legitimace k uplatnění nároku vůči žalované postačovalo oznámení o postoupení pohledávky, které učinila předchůdkyně žalobkyně vůči žalované.

35. Odvolací soud se dále zabýval smlouvou uzavřenou mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, zejména otázkou platnosti ujednání o souhrnném poplatku. Zde dospěl k závěru, že tento poplatek neměl jinou funkci, než funkci sjednané odměny za poskytnutí peněžních prostředků, tedy plnil funkci úroku z půjčky. Úrok ve výši [částka] jako odměna za poskytnutí půjčky [částka] na dobu 60 týdnů představuje 71,65 % celé jistiny zápůjčky. Při porovnání s úroky, které byly v uvedeném období požadovány při sjednání úvěrů pro domácnosti se splatností od jednoho roku do pěti let bankami, je zřejmé, že nyní sjednaná výše je více než pětinásobná. Za této situace je nutné posoudit takto sjednaný úrok pro jeho nepřiměřenou výši jako úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy, a tedy toto ujednání hodnotit jako absolutně neplatné (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Odvolací soud se zabýval i tím, zda lze tuto část ujednání oddělit od ostatního obsahu, či zda se důvod neplatnosti vztahuje na celé právní jednání. Smlouva o půjčce je neplatná v ujednání o výši úroku jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavírala smlouvu o půjčce jako podnikatel, předmětem jejího podnikání v době uzavření smlouvy bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů. Pokud by nebyl ujednán úrok (či jiná odměna) za přenechání půjčených peněžních prostředků, zisk by generován nebyl. Na základě toho lze učinit závěr, že částečná neplatnost ujednání o úrocích, která je jinak obecně oddělitelná od zbytku smlouvy, způsobuje v tomto konkrétním případu absolutní neplatnost celé smlouvy o půjčce, neboť oddělení této části brání okolnosti, za nichž k uzavření smlouvy došlo.

36. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy o půjčce pak bylo třeba nárok žalobkyně posoudit podle pravidel o bezdůvodném obohacení; žalobkyně tak má právo pouze na úhradu částky představující jistinu pohledávky, právo uhrazení soudního poplatku jí nenáleží. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši [částka] a současně bylo tvrzeno, přičemž žalovaná toto tvrzení nezpochybnila, že žalovaná uhradila svůj závazek pouze částečně ve výši [částka]. Realizované platby je třeba od částky poskytnuté půjčky odečíst, neboť v případě zúčtování vzájemného bezdůvodného obohacení soudní praxe vychází ze závěru, že v soudním řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné nebo zrušené smlouvy lze přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění žalobce (nebo peněžitá náhrada za ně) přesahuje peněžité plnění (nebo peněžitou náhradu za ně) poskytnuté mu podle smlouvy žalovaným. Při takovém postupu se nepředpokládá projev směřující k započtení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

37. Žalobkyni proto svědčí toliko nárok na úhradu částky [částka], a to spolu s žalobkyní požadovaným úrokem z prodlení z této částky. Předchozí zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., neobsahoval žádnou speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy, proto je třeba vyjít z obecné úpravy, obsažené v § 563 obč. zák., tedy že splatnost nastává následující den po dni, kdy byl dlužník vyzván k plnění. Žalovaná byla vyzvána ke splnění dlužné částky výzvou ze dne [datum], která jí byla odeslána [datum]. Lhůta ke splnění její povinnosti byla žalobkyní stanovena do deseti dnů od doručení uvedené výzvy. Za doručení lze podle § 573 o. z. považovat třetí pracovní den po odeslání, tedy v tomto případě [datum], proto počínaje dnem [datum] je žalovaná v prodlení.

38. Z výše uvedených důvodů odvolací soud odvoláním žalobkyně napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku, ve zbývajícím rozsahu rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

39. Po změně rozsudku soudu prvního stupně bylo podle § 224 odst. 1 a 2, § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. znovu rozhodováno o nákladech řízení před soudem prvního stupně i o nákladech řízení odvolacího. Žalobkyně byla v řízení před soudy obou stupňů úspěšná pouze částečně, přičemž při posuzování míry úspěchu a neúspěchu bylo třeba vycházet nejen z jistiny pohledávky, ale ze všech uplatněných nároků, tedy z celého předmětu řízení (srov. závěry nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). K příslušenství jistiny pohledávky je třeba podle názoru odvolacího soudu přihlížet zejména v situaci, kdy tvoří významnou část či dokonce většinu uplatněných nároků, tak, aby i rozhodnutí o nákladech odráželo reálný ekonomický výsledek řízení. V daném případě bylo žalobě vyhověno jen částečně co do části požadované jistiny pohledávky (jejích 54 %) a úroku z prodlení, jiná plnění odvolací soud žalobkyni nepřiznal. S ohledem na shora uvedené je třeba úspěch a neúspěch obou stran považovat za rovnocenný, a proto odvolací soud rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

40. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty odvolací soud neshledal žádný důvod.