o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 18. května 2022, č. j. 9 C 138/2022-54,

1. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen soud prvního stupně) shora označeným rozsudkem rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni 21 524,05 Kč s 11,75% úrokem z prodlení ročně z částky 21 524,05 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 785,02 Kč, úroku ve výši 7,9 % ročně z částky 33 159,07 Kč od [datum] do zaplacení, úroku kapitalizovaného od [datum] do [datum] částkou 794,95 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 33 309,07 Kč od [datum] do [datum] a z částky 11 785,02 Kč od [datum] do zaplacení (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

2. Soud prvního stupně při svém rozhodování vyšel z toho, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím elektronických prostředků dne [datum] smlouvu o hotovostním úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 70 000 Kč na účet žalovaného [anonymizováno] s číslem [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit ve 36 splátkách po 2 255,42 Kč měsíčně, splatných vždy k 23. dni každého kalendářního měsíce, poslední byla splatná k [datum]. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, uhradil celkem pouze 48 475,95 Kč. Žalovaný byl několikrát upomínán o plnění jeho závazků ze smlouvy, na výzvu nereagoval, žalobkyně proto od smlouvy odstoupila s účinností ke dni [datum]. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] žalobkyně doložila, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k zaplacení částky 39 068 Kč.

3. Po právní stránce soud prvního stupně věc posuzoval podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a podle zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru). Konstatoval, že žalobkyně neprokázala, že by zkoumala úvěruschopnost žalovaného, neboť vycházela pouze z informací o příjmu žalovaného, nezabývala se jeho výdaji, nevyžádala si informace o jeho výdajích na bydlení, energie, dopravu, ošacení a podobně a nevyžádala si od žalovaného příslušné doklady, na jejichž základě by údaje o výdajích verifikovala. Zjištění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků, je nedostatečné. Soud prvního stupně proto posoudil uzavřenou smlouvu jako neplatnou a rozhodl o povinnosti zaplatit rozdíl mezi poskytnutou částkou ve výši 70 000 Kč a dosud vrácenou částkou 48 475,95 Kč, neboť v tomto rozsahu se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Soud prvního stupně dále rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z této částky úrok z prodlení, a to od [datum], tedy ode dne následujícího po dni, kdy se do jeho dispozice dostala žaloba. Ve zbývajícím rozsahu soud prvního stupně žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni 29,24 % nákladů řízení.

4. Proti tomuto rozhodnutí, a to pouze proti výroku II., jímž byla žaloba částečně zamítnuta, podala žalobkyně včasné odvolání, v němž namítla, že soud prvního stupně nesprávně posoudil otázku, zda žalobkyně dodržela svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Žalobkyně je přesvědčena, že zjišťovala a ověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr, neboť z výpisu z bankovního účtu žalovaného ověřovala jeho pravidelné příjmy a zjistila, že v období od [datum] do [datum] mu přicházel pravidelný příjem, v posledních šesti měsících před poskytnutím úvěru mu přicházela na účet částka cca 10 500 Kč měsíčně. Z opatrnosti odhadla nižší průměrnou výši pravidelného příjmu pouze na částku 7 065 Kč, neboť na bankovní účet přicházela částka nižší, než žalovaný uvedl v žádosti o poskytnutí úvěru. Posuzovala i případné náklady žalovaného na běžný život, vycházela z žádosti o poskytnutí úvěru, v níž žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost a pobírá čistý měsíční příjem ve výši 20 000 Kč, dále vycházela z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, jenž byl žalovanému před podpisem smlouvy předložen, a z výpisu z bankovního účtu žalovaného [anonymizováno] č. [bankovní účet]. Provedla i lustraci ve vlastní evidenci, podle které žalovaný v době podání žádosti u ní neměl poskytnutý žádný úvěr, zjistila také, že žalovaný neměl poskytnutý úvěr ani od jiných bankovních institucí, ověřila, že žalovaný neprochází evidencí dlužníků a není evidován v insolvenčním rejstříku a posuzovala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím svého interního ekonomického modelu, jenž pracuje se statistickými daty a aktuálními údaji o životních nákladech a o normativních nákladech na bydlení, na jehož základě došla k závěru, že žalovaný je schopen měsíčně hradit splátky až ve výši 3 472,25 Kč. Podle žalobkyně je nepochybné, že vyčerpávajícím způsobem zjišťovala a ověřovala konkrétní aktivní i pasivní stránku majetkových poměrů žalovaného, a je třeba přihlédnout i k tomu, že žalovaný téměř dva roky úvěr splácel, což svědčí o jeho schopnosti splatit úvěr v celé výši. Namítla také, že vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky již [datum] a následně dne [datum]. Navrhovala, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit celý žalobou požadovaný nárok, případně změnil rozsudek alespoň co do počátku běhu úroku z prodlení.

5. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, jakož i řízení, které vydání rozsudku předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvolacím soudem přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

7. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu správně zjištěného soudem prvního stupně, který je pro rozhodnutí ve věci dostačující, na nějž pro stručnost odkazuje.

8. Soud prvního stupně věc správně posuzoval s ohledem na dobu uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v v důsledku prodlení věřitele.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. V první řadě je třeba uvést, že soud prvního stupně správně řešil otázku, zda žalobkyně dostála svým povinnostem vyplývajícím ze zákona o spotřebitelském úvěru a zda řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr. S porušením uvedené povinnosti poskytovatele úvěru je spojena neplatnost úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby toho byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

18. V projednávané věci má odvolací soud stejně jako soud prvního stupně za to, že úvěruschopnost žalovaného nebyla řádně a s náležitou odbornou péčí posouzena. Žalobkyně, jak vyplývá i z jejích vlastních tvrzení, neověřovala žalovaným uváděné údaje; pokud jde o příjem, žalovaný v žádosti uváděl vyšší částku, než kolik mu přicházelo na jeho účet vedený žalobkyní, žalobkyně však neověřovala výši jeho příjmu, ale pracovala s odhadem nižší průměrné výše pravidelného příjmu žalovaného. Dále vyšla z toho, že je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost, nezabývala se výdaji, které žalovaný musí pravidelně vynakládat, akceptovala to, že žalovaný nevyplnil v žádosti o poskytnutí úvěru údaje o svém bydlení ani o svých dalších závazcích.

19. Odvolací soud podotýká, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která ho vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015). Poskytovatel úvěru posouzení schopnosti splácet úvěr činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně, již jen podle tvrzení žalobkyně, vzhledem k nedostatku podkladů, zejména k výdajům žalovaného, v daném případě nemohlo dojít. Důslednost při posuzování údajů poskytnutých spotřebiteli je nutná i za situace, kdy tito prohlásí, že jimi uvedené údaje jsou„ pravdivé a úplné“. Přípravou obecného formuláře prohlášení spotřebitele se totiž poskytovatel úvěru své povinnosti nezprostí a nemůže se následně odvolávat jen na nepoctivost spotřebitele ve smyslu § 6 o. z. Pokud žalobkyně uváděla, že se konkrétně zabývala aktivní i pasivní stránkou majetkových poměrů žalovaného, nelze takovému názoru přisvědčit, neboť již z jejího tvrzení vyplývá, že v tomto případě pracovala především s daty ze svého interního ekonomického modelu, jenž pracuje se statistickými daty a aktuálními údaji o životních nákladech a o normativních nákladech na bydlení, nikoli s konkrétními, žalovaným poskytnutými a žalobkyní ověřenými, údaji. Skutečnost, že žalovaný po určitou dobu zvládl plnit své povinnosti ze smlouvy, nemá na posouzení splnění povinnosti žalobkyně jako poskytovatele úvěru, vliv.

20. Důsledkem nesplnění zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je neplatnost dotčené smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele (žalovaného).

21. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 70 000 Kč, žalovaný dosud zaplatil 48 475,95 Kč, netvrdil, že by uhradil na svůj dluh více, nárok žalobkyně v rozsahu rozdílu mezi oběma uvedenými částkami je tedy důvodný. Se zaplacením částky 21 524,05 Kč je žalovaný v prodlení od [datum]. Za výzvu k plnění žalované částky nelze dle názoru odvolacího soudu považovat výzvu ze dne [datum], kterou žalobkyně žalovaného upozornila na aktuální výši závazku žalovaného ve výši 6 661,10 Kč, není z ní však jasně patrné, že s plněním takového závazku je žalované v prodlení. K zaplacení dlužné částky do 10 dnů od doručení žalobkyně žalovaného vyzvala výzvou [datum] odeslanou [datum], která se dle § 573 o. z. považuje za doručenou [datum], lhůta k plnění uplynula [datum]. Plnění ve lhůtě do [datum] odpovídá podle názoru odvolacího soudu lhůtou přiměřenou, a to zejména s ohledem na výši dlužné částky a dobu, která uplynula od poskytnutí prostředků na základě neplatné smlouvy.

22. Ze shora uvedených důvodu odvolací soud napadený výrok II. v části týkající se povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21 524,05 Kč od [datum] do [datum] změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalovanému uložil povinnost k plnění v tomto rozsahu, ve zbývajícím rozsahu zamítavý výrok II. rozsudku soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

23. Po změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně, to podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř.

24. Při posouzení úspěchu a neúspěchu je v tomto případě nutné vycházet nejen z jistiny pohledávky, z níž se obvykle vypočítává soudní poplatek a odměna advokáta, ale ze všech uplatněných nároků, tedy z celého předmětu řízení (srov. závěry nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08, dostupného na [webová adresa], nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, dostupného na [webová adresa]). K příslušenství jistiny pohledávky je třeba podle názoru odvolacího soudu přihlížet zejména v situaci, kdy tvoří významnou část uplatněných nároků, tak, aby i rozhodnutí o nákladech odráželo reálný ekonomický výsledek řízení.

25. Žalobkyně v řízení požadovala zaplatit částku 33 309,07 Kč spolu s úrokem ve výši 7,9 % ročně od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení. Ke dni rozhodování odvolacího soudu by kapitalizovaný úrok činil 7 571,62 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení by činil 9 627,69 Kč (celkem nárok žalobkyně činil včetně jí kapitalizovaného úroku 51 303,33 Kč). Žalobkyni bylo přiznáno 21 524,05 Kč, v řízení před soudem prvního stupně byla tedy méně úspěšná, úspěšnějšímu žalovanému však žádné náklady v řízení nevznikly, a proto bylo o nákladech řízení rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

26. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř.; v odvolacím řízení se žalobkyně již domáhala pouze částky 11 785,02 Kč spolu s příslušenstvím, nebyla však se svým odvoláním (až na nepatrnou část v poměru k předmětu odvolacího řízení) úspěšná. Žalovanému v odvolacím řízení náklady nevznikly. Žádný z účastníků nemá proto právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.