o odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 15. 11. 2021, č. j. 7 C 23/2017 – 650,

1. Žalobkyně se domáhala vypořádání zaniklého společného jmění manželů účastníků s tím, že manželství účastníků uzavřené [datum] bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 21. 7. 2015, č. j. 20 C 23/2015-27, který nabyl právní moci [datum]. K vypořádání navrhovala bytové jednotky [číslo] v budově [adresa], která je součástí pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] a nebytové jednotky [číslo] v budově [adresa], která je součástí pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], s podílem na společných částech budovy a pozemku o velikosti [číslo], závazek ze smluv o úvěru vůči [obec] spořitelně (kontokorent), a.s., a [právnická osoba], [značka automobilu], [značka automobilu] [anonymizováno], čtyřkolku [anonymizováno], vybavení truhlářské dílny umístěné v budově bez č. p./č. ev. na pozemku zapsaném na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí] a investici ve výši 3 000 000 Kč ze společných prostředků do nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalovaného v obci [obec]. Žalobkyně popřela tvrzené investice žalovaného a požadovala přikázat oba byty a dvě nebytové jednotky do svého vlastnictví, zbývající nebytové jednotky, vozidla, závazky a vybavení dílny navrhla přikázat žalovanému. Následně navrhla přikázat nemovitosti a závazky do podílového spoluvlastnictví obou účastníků, aby byly hodnoty mezi ně rozloženy rovnoměrně, konečně pak vše přikázat žalovanému a uložit mu povinnost zaplatit jí přiměřenou částku na vyrovnání podílů.

2. Žalovaný namítal, že protože neměl vypořádány majetkové vztahy s předchozí manželkou, jednotky a podíl na pozemku nabyla nejprve jeho matka, ale za jeho výlučné prostředky, které jí poskytl. Po rozvodu svého prvního manželství měl žalovaný v úmyslu nemovitosti nabýt do výlučného vlastnictví, avšak v době uzavření kupní smlouvy byli již účastníci manželé, a proto byly nemovitosti nabyty do jejich společného jmění. Žalovaný měl za to, že se o nabytí nemovitostí výlučně zasloužil, neboť je kupoval od své matky za příznivějších než tržních podmínek a peníze na zaplacení kupní ceny mu následně matka postupně darovala (později tvrdil, že půjčila), a to celkem 4 680 000 Kč (v průběhu řízení uváděl i jinou výši částek poskytnutých mu matkou). Tyto prostředky investoval žalovaný do nemovitostí a požadoval je při vypořádání společného jmění manželů účastníků zohlednit. Navrhoval také, aby byla zohledněna částka 1 000 000 Kč získaná z prodeje prádelny a částka 400 000 Kč z půjčky od dcery, které všechny investoval do společného majetku. Tvrdil, že Automobily [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] jsou součástí jeho závodu, který nebyl učiněn předmětem vypořádání, druhý z automobilů navíc již neexistuje. Ohledně čtyřkolky značky Yamaha žalovaný tvrdil, že její hodnota se pohybuje kolem 60 000 Kč a že v průběhu řízení byla odcizena. Žalovaný sporoval provedení investic ve výši 3 000 000 Kč ze společných prostředků na jeho výlučný majetek a existenci vybavení dílny v [obec], které by stejně bylo součástí závodu. Žalovaný také tvrdil, že účastníci měli další závazky, které hradil výlučně on, a to i po rozvodu manželství, kromě závazků u [právnická osoba] a [právnická osoba] se jedná o závazky vůči Citibank, GE Money Auto, Cetelem, [příjmení] [jméno], Auto Leasing a UniLeasing a úvěr na financování koupě automobilu Škoda Octavia, závazky vůči společenství vlastníků jednotek v domě na adrese jednotek a závazky z kreditních karet. Požadoval, aby bylo zohledněno, a to podle stavu ke dni vyhlášení rozhodnutí ve věci samé, že od právní moci rozsudku o rozvodu manželství hradí z výlučných prostředků společné závazky, a to závazek u [právnická osoba] (kontokorent; jen do [datum] uhradil 699 156,10 Kč, úvěr [číslo] jen do [datum] uhradil 544 022,80 Kč), závazek u GE [příjmení] [příjmení] (původně [jméno] [příjmení] [příjmení]; jen do [datum] uhradil 181 944 Kč), závazek z karty CETELEM, na který uhradil celou částku dluhu ke dni právní moci rozsudku o rozvodu (68 059 Kč), závazek u úvěru u Citibank, na který uhradil celou částku dluhu ke dni právní moci rozsudku o rozvodu (113 460 Kč), závazek u AutoLeasing, na který jen do [datum] uhradil 67 256 Kč, závazek u UniLeasing, na který jen do [datum] uhradil 328 464 Kč, závazek u GE Money Auto, na který jen do [datum] uhradil 137 544 Kč, závazek u [právnická osoba], na který jen do [datum] uhradil 78 750 Kč, a závazky u společenství vlastníků jednotek vzniklé v souvislosti se společnými jednotkami, na které od právní moci rozvodu hradí 17 400 Kč měsíčně. Navrhoval, že všechny společné dluhy převezme. Za spravedlivý způsob vypořádání žalovaný považoval přikázání veškerých aktiv i pasiv jeho osobě s tím, že žalobkyni nebude ničeho hradit.

3. Okresní soud v Kladně (dále jen„ soud prvního stupně“) výše uvedeným rozsudkem přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného jednotku [číslo] jiný nebytový prostor, se spoluvlastnickým podílem o velikosti [číslo] na společných částech budovy [adresa], obytný dům, postavené na pozemku parc. [číslo] jednotku [číslo] jiný nebytový prostor, se spoluvlastnickým podílem o velikosti [číslo] na společných částech budovy [adresa], obytný dům, postavené na pozemku parc. [číslo] jednotku [číslo] jiný nebytový prostor, se spoluvlastnickým podílem o velikosti [číslo] na společných částech budovy [adresa], obytný dům, postavené na pozemku parc. [číslo] jednotku [číslo] jiný nebytový prostor se spoluvlastnickým podílem o velikosti [číslo] na společných částech budovy [adresa], obytný dům, postavené na pozemku parc. [číslo] jednotku [číslo] jiný nebytový prostor, se spoluvlastnickým podílem o velikosti 2080 [číslo] na společných částech budovy [adresa], obytný dům, postavené na pozemku parc. [číslo] jednotku [číslo] jiný nebytový prostor, se spoluvlastnickým podílem o velikosti [číslo] na společných částech budovy [adresa], obytný dům, postavené na pozemku parc. [číslo] jednotku [číslo] byt, se spoluvlastnickým podílem o velikosti [číslo] na společných částech budovy [adresa], obytný dům, postavené na pozemku parc. [číslo] jednotku [číslo] byt, se spoluvlastnickým podílem o velikosti [číslo] na společných částech budovy [adresa], obytný dům, postavené na pozemku parc. [číslo] vše zapsáno v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec], vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, [stát. instituce], a spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo], který je spojen s vlastnictvím jednotek na pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, zapsaný v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec], vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, [stát. instituce] (dále jen„ jednotky a podíl na pozemku“ či„ nemovitosti“, výrok I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílů 5 000 000 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku, (výrok II.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

4. Při svém rozhodnutí vycházel soud prvního stupně z následujících skutkových zjištění, ke kterým dospěl po provedeném dokazování. Společné jmění manželů účastníků zaniklo rozvodem dne [datum]. [jméno] [příjmení], matka žalovaného, v prohlášení sepsaném ve formě notářského zápisu ze dne [datum], sp. zn. NZ [číslo], [spisová značka], uvedla, že žalovanému v letech 2001 až 2014 postupně po částech půjčila finanční prostředky v celkové výši 8 000 000 Kč, a to za účelem opravy a rekonstrukce domu [adresa] v [anonymizováno] v ulici [ulice], a dále že závazek žalovaného přesahoval míru přiměřenou majetkovým poměrů účastníků a žalovaný jej převzal bez souhlasu své manželky. Jmenovaná také prohlásila, že darovala žalovanému chatu v [anonymizováno], a to ve stavu po rekonstrukci, a že mu v únoru 2002 půjčila 4 680 000 Kč a následně ještě 400 000 Kč. Obvyklá cena bytových jednotek činí 3 638 400 Kč ([číslo]) a 2 644 800 Kč ([číslo]) a nebytových jednotek [číslo] 106 2 444 100 Kč, 1 356 600 Kč, 678 000 Kč, 1 960 800 Kč, 624 000 Kč a 3 264 000 Kč, od doby zpracování znaleckého posudku dne [datum] do doby vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně došlo k nárůstu těchto cen o 10 %, celková cena nemovitostí tedy činí 18 271 770 Kč, a to podle jejich současného stavu a současné úrovně cen. Rekonstrukci nemovitostí prováděli účastníci společně, závazky hradil žalovaný. Takto doplatil dluh vůči [právnická osoba], částkou 424 740 Kč, dluh vůči Citibank Europe (převedený na [právnická osoba]) částkou 44 978,66 Kč, dluh vůči [jméno] [příjmení] částkou 389 708 Kč, dva úvěry u [právnická osoba], částkami 297 405,02 Kč, 1 253 264 Kč a 1 776 Kč, dluh vůči [právnická osoba] částkou 172 359 Kč, dluh vůči BNP Paribas částkou 68 481,93 Kč, dluh vůči [právnická osoba] částkou 393 200 Kč; žalovaný takto uhradil celkem 3 710 039 Kč.

5. Soud prvního stupně hodnotil rozsah společného jmění manželů účastníků podle § 709 a § 710 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a při vypořádání vycházel z pravidel obsažených v § 742 o. z.

6. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že celková hodnota společného jmění manželů účastníků je 18 271 770 Kč, což odpovídá hodnotě společných nemovitých věcí. Závazky byly žalovaným beze zbytku splaceny, částku zaplacenou žalovaným právě na tyto dluhy účastníků ve výši 3 710 039 Kč posoudil soud prvního stupně jako jeho vnos. Požadovaný vnos žalovaného spočívající v investicích do společného majetku z prostředků získaných z půjčky od jeho matky hodnotil soud prvního stupně jako nedůvodný s tím, že získané prostředky tvořily společné jmění, přestože šlo o výlučný závazek žalovaného, a daný způsob zajištění prostředků na investice do společného majetku neodůvodňuje v tomto případě ani disparitu podílů. Tvrzení žalobkyně o vynaložení společných 3 000 000 Kč na výlučný majetek žalovaného označil soud prvního stupně za neprokázané a nedostatečně konkrétní. Soud prvního stupně dále uvedl, že obchodní závod žalovaného nebyl navrhován k vypořádání a nikdo z účastníků v průběhu řízení nezpochybnil, že jeho součástí měla být i motorová vozidla, z nichž navíc minimálně jedno už zaniklo, zmínka o tom, že žalovaný získal část prostředků na splacení společné půjčky od dcery, zůstala v rovině tvrzení. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný nemovitosti drží, spravuje, má s nimi výdaje, a proto je na místě přikázat je do jeho výlučného vlastnictví. Ve výsledku, při kalkulaci hodnot, kterých se žalovanému dostalo, a při zohlednění jeho vnosu, vypočetl soud prvního stupně částku 5 425 845 Kč jako částku, kterou by měl žalovaný zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílů. Soud prvního stupně však zároveň uvedl, že nebyla zjištěna žádná významná okolnost, která by odůvodnila zásadní vychýlení aktiv přikazovaných žalovanému, ale pokud účastníci dlouhodobě investovali do jednotek za účelem jejich komerčního využití, je třeba počítat s kolísáním trhu oběma směry, a to jak u výše nájemného, tak u hodnoty nemovitostí. Vypořádání SJM není navíc zúčtovacím sporem, ale snahou o maximálně funkční uspořádání majetkových vztahů, proto soud prvního stupně vzal v úvahu kolísání hodnot a to, že nemovitý majetek udržuje po rozvodu manželství žalovaný, a za spravedlivou proto považuje, aby žalované zaplatit na vypořádání jen 5 000 000 Kč, a to s pariční lhůtou 3 měsíce, která by měla být dostačující pro opatření si např. úvěru od banky. Nákladový výrok odůvodnil soud prvního stupně povahou sporu a tím, že nelze hovořit o úspěchu jen jednoho z účastníků.

7. Proti tomuto rozsudku, a to proti výroku II. a III., podala včas odvolání žalobkyně. Domáhá se jejich změny s tím, že soud prvního stupně de facto rozhodl o disparitním vypořádání, pro které nejsou dány žádné důvody, a své rozhodnutí odpovídajícím způsobem neodůvodnil. Žalobkyně požadovala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí na vyrovnání podílů 5 425 845 Kč. Soudu prvního stupně dále vytýkala, že opomenul rozhodnout o separaci nákladů ve prospěch žalobkyně a že jí nepřiznal plnou náhradu nákladů řízení, přestože byla procesně úspěšná.

8. Proti rozsudku soudu prvního stupně, a to proti výroku II., podal včas odvolání i žalovaný. Namítá, že soud prvního stupně nesprávně vypořádal jeho vnos a pochybil, když nezohlednil jeho vnos ve výši 1 250 000 Kč získaný z prodeje prádelny, nezabýval se částkou získanou z půjčky od dcery a nepracoval s částkou 4 000 000 Kč z půjčky od matky žalovaného, která žalovanému podle jeho názoru z vypořádání zaniklého společného jmění manželů účastníků náleží, neboť celková půjčka byla ve výši 8 000 000 Kč. Domnívá se, že také mělo být pracováno s tím, že zaplatil do fondu oprav 830 000 Kč, dále s částkami, které do nemovitostí vložil on i jeho matka, a také s faktem, že nemovitosti až do současnosti přinášely pouze ztrátu, nikoliv výnos. Závazky s nimi spojené vyčíslil ve výši 17 000 000 Kč a dodal, že budou ještě cca 15 let„ prodělečné“. Poukazoval na to, že on na rozdíl od žalobkyně své postoje v průběhu řízení neměnil. Vnosy žalobce by měly být podle jeho názoru valorizovány a ve výsledku by žalobkyně neměla obdržet na vypořádání ničeho. K odvolání žalobkyně uvedl, že důvody pro disparitní vypořádání jsou dány, o náhradě nákladů řízení lze rozhodnout podle úspěchu ve věci, stejně jako z pohledu hodnocení řízení jako řízení iudicium duplex.

9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání byla podána proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnými osobami (účastníky řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že je na místě rozsudek soudu prvního stupně zrušit a vrátit mu věc k dalšímu řízení.

10. Odvolací soud nejprve uvádí, že byť účastníci ve svých odvoláních označili výroky, proti nimž jejich opravný prostředek podávají, tak je odvoláním žalobkyně i žalovaného napaden rozsudek soudu prvního stupně jako celek a jako takový je předmětem přezkumu v odvolacím řízení, neboť řízení o vypořádání společného jmění manželů je řízením, u něhož z právní úpravy vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky. Podle § 212 písm. c) o. s. ř. proto není odvolací soud odvolacím rozsahem vázán.

11. Podle § 708 odst. 1 o. z. to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů (dále jen„ společné jmění“). To neplatí, zanikne-li společné jmění za trvání manželství na základě zákona.

12. Podle § 709 odst. 1 o. z. Součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku. Součástí společného jmění je zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů (§ 709 odst. 2 o. z.).

13. Podle § 710 o. z. součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže a) se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, b) je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

14. Podle § 736 o. z. je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.

15. Podle § 740 o. z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

16. Podle § 742 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění. Hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen (§ 742 odst. 2 o. z.).

17. Kromě bytových a nebytových jednotek navrhovala žalobkyně vypořádat také [značka automobilu], [značka automobilu] [anonymizováno], čtyřkolku [anonymizováno] a vybavení truhlářské dílny umístěné v budově bez č. p./č. ev. na pozemku zapsaném na [list vlastnictví] pro katastrální území Račice. Soud prvního stupně uvedené movité věci nevypořádal a odkázal na tvrzení žalovaného, že tvoří součást jeho závodu, který nebyl předmětem vypořádání, případně že některé z věcí již neexistují nebo byly ve vlastnictví leasingových společností, a na to, že tato tvrzení nikdo nezpochybnil. Soud může vzít podle § 120 odst. 3 o. s. ř. za svá skutková zjištění též shodná tvrzení účastníků, skutečnost, že jeden z účastníků tvrzení protistrany nezpochybňuje, však k závěru o nesporném tvrzení nepostačuje. Shodné tvrzení žalobkyně o uvedených skutečnostech neplyne ani z obsahu spisu.

18. Soud prvního stupně nezohlednil ani žalobkyní uplatněný vnos ve výši 3 000 000 Kč spočívající ve vynaložení společných prostředků na nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalovaného a uvedl, že žalobkyně nic dalšího v tomto směru nekonkretizovala a tuto skutečnost ani neprokázala. Žalobkyni přitom v průběhu řízení poučení o potřebě tvrzení nebo označení důkazů neposkytl. Poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. neposkytl ani žalovanému k jeho tvrzení o investicích prostředků ve výši 400 000 Kč získaných od jeho zletilé dcery do společného majetku a tento žalovaným uplatněný vnos nevypořádal s tím, že zmínka o něm zůstala v rovině tvrzení. O žalovaným uplatněném vnosu ve výši 1 000 000 Kč z prostředků získaných prodejem prádelny se soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku nezmiňuje vůbec, k doplnění tvrzení, které by umožnila posoudit důvodnost tohoto vnosu, soud prvního stupně žalovaného v průběhu řízení rovněž nevyzval. Soud prvního stupně se dále nevypořádal ani s žalobcem uplatněným tvrzením, že po rozvodu manželství hradil ze svých výlučných prostředků závazky vůči společenství vlastnictví jednotek (v domě [adresa]), přestože žalovaný uplatnil vnos odpovídající platbám ve výši 17 400 Kč měsíčně.

19. K tvrzení žalobce, že prostředky, které získal půjčkou od své matky bez vědomí žalobkyně, investoval do společných nemovitostí, soud prvního stupně sice správně uvedl, že majetkové hodnoty, které jeden z manželů získal jako plnění ze závazkového právního vztahu, jehož rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů a který převzal bez souhlasu druhého, jsou součástí společného jmění manželů; součástí společného jmění nejsou dluhy, které pro něj ze závazkového právního vztahu vyplývají, a odkázal přitom na rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 2008/2020, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 44/2021 civ.). Opomněl však, že výlučný závazek manžela, který takto majetkové hodnoty ve prospěch společného jmění opatřil, může vést k závěru o disparitě podílů. Pokud žalovaný tvrdí, že do společného majetku investoval prostředky v řádech milionů korun, které díky svému výlučnému závazku získal, je třeba se zabývat tím, zda a do jaké míry to může vést k odchýlení od prinicipu rovnosti podílů, zejména pokud takové investice vedly ke zhodnocení společného majetku.

20. Správně soud prvního stupně nepostupoval ani při určení ceny společných nemovitých věcí. Při vypořádaní společného jmění manželů zaniklého podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. se zásadně vychází z obvyklé ceny věci a jejího stavu v době rozhodování soudu, ve specifických případech a s přihlédnutím k individuálním okolnostem může požadavku spravedlivého řešení více odpovídat potřeba zohlednění stavu vypořádávané věci v době zániku společného jmění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 28. 4. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1205/2019, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 103/2020 civ.). Usnesením ze dne 10. 3. 2020, č. j. 7 C 23/2017-339, zadal soud prvního stupně zpracování znaleckého posudku na stanovení obvyklé ceny nemovitostí s tím, že má být posouzen jejich stav ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství, takto byl posudek ze dne [datum], [číslo] i zpracován. Při jednání konaném dne [datum] byl znalec dotazován na obvyklou cenu nemovitostí podle jejich současného stavu a současné úrovně cen a mimo jiné sdělil, že jednotky již od doby provedení místního šetření za účelem zpracování znaleckého posudku neviděl, pouze„ chodí okolo“. Při tomto jednání přitom žalovaný tvrdil, že se stavebně technický stav jednotek v době od rozvodu manželství účastníků změnil, neboť on na ně v mezidobí vynaložil ze svých výlučných prostředků částku 3 000 000 Kč, a požadoval zpracování revizního znaleckého posudku. Je tedy zřejmé, že současný stav nemovitostí nebyl pro účely ocenění řádně zjištěn.

21. Soud prvního stupně provedl fakticky disparitní vypořádání zaniklého společného jmění manželů účastníků, když uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni nikoliv částku připadající na ni po zohlednění ceny aktiv a výše vnosu žalovaného, ale částku o přibližně 430 000 Kč nižší. Skutečnost, o kterou svou úvahu opřel, tedy že žalovaný měl s nemovitostmi výdaje, ale nebyla v řízení nijak prokázána. Žalovaný sice tvrdil, že jde o výdaje ve výši 860 000 Kč, netvrdil však ani neprokazoval, z jakých položek tato částka sestává a kdy a na co konkrétně byly jeho prostředky vynaloženy. Poukaz na to, že vypořádání zaniklého společného jmění manželů není vyúčtovacím sporem, není v popsaném kontextu okolností posuzované věci případný.

22. Je také třeba podotknout, že pokud soud prvního stupně pracuje s vnosem žalovaného jakožto s celkovou částkou, kterou ze svých výlučných prostředků zaplatil na společné závazky účastníků 3 710 039 Kč), tak celkově vyčíslená suma neodpovídá součtu částek jednotlivě rozepsaných v odstavci 17. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Pokud soud prvního stupně vyšel při vyčíslení vnosu nikoliv ze zpráv jednotlivých bank, ale ze shodných tvrzení účastníků, jakožto svého skutkového zjištění, je třeba toto jednoznačně a srozumitelně uvést.

23. Soud prvního stupně rovněž nerespektoval závěry dlouhodobě zaujímané ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu spočívající v tom, že pokud nejsou aktiva a pasiva účastníků na vypořádávaném majetku z jejich zaniklého společného jmění ve stejné výši, a je proto nutno uhradit částku na vyrovnání podílů, tak je třeba zkoumat i solventnost toho z účastníků, který má takovou platbu provést, respektive že kritériem pro možnost provést vypořádání přikázáním věci do výlučného vlastnictví některého z účastníků je i jeho solventnost (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1942/2016, dostupný na [webová adresa], jehož závěry jsou přiměřeně aplikovatelné i v řízení o vypořádání společného jmění manželů). Úvaha soudu prvního stupně spočívající v tom, že pokud žalovaný nemovitosti drží a spravuje, tak je na místě přikázat je bez dalšího jeho osobě a poskytnout mu lhůtu k zajištění prostředků z bankovního úvěru v poměrně vysoké částce (5 mil. Kč) bez toho, že by zde existovala jakákoliv představa o aktuálních finančních možnostech žalovaného, je zcela nepřiměřená. Je to soud, který je povinen zkoumat, zda jsou dány podmínky pro to, aby se tomu z účastníků, který pozbyde vlastnictví k určitému aktivu společného jmění (zde k nemovitostem), dostalo v přiměřené době odpovídajícího ekvivalentu v penězích.

24. Z výše uvedeného je zřejmé, že soud prvního stupně se nezabýval řadou právně významných skutečností týkajících se nejen několika položek uplatněných k vypořádání, ale také uplatněných vnosů a skutečností, které mohou vést k závěru o disparitě podílů. K prokázání takových skutečností neprovedl soud prvního stupně žádné (případně zcela nedostatečné) dokazování, ve vztahu k některým z těchto skutečností absentuje poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. ze strany soudu prvního stupně, na poučení poskytnuté v tomto směru odvolacím soudem účastníci reagovali. Rozsah potřebného dokazování možnosti odvolacího řízení přesahuje. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 219a odst. 2 a § 213 odst. 4 o. s. ř. zrušil a věc mu podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení.

25. V průběhu dalšího řízení soud prvního stupně žalobu znovu projedná. Bude se zabývat všemi aktivy navrženými k vypořádání a rozhodnutí o nich promítne do výroku rozsudku. Dále posoudí všechna rozhodná tvrzení vztahující se k uplatněným vnosům, zejména z jakých prostředků byly vynaloženy a v čem tvrzené investice spočívaly. Vezme přitom v úvahu, že vnosem nemůže být částka, která byla pouze spotřebována, byť v souvislosti s vedením rodinné domácnosti účastníků a na jejich společné potřeby. U vnosů uplatněných žalovaným si ujasní, v jaké výši jsou vnosy spočívající v investicích do společných nemovitostí uplatněny. Bude se zabývat také tím, zda a na jaké částky lze případně hledět jako na„ zásluhovost“ žalovaného o nabytí, udržení a zvelebení společného majetku, zde nemovitostí. Při tomto hodnocení soud prvního stupně nepomine dobu, kdy žalovaný jednotlivé položky uplatnil, tj. vyhodnotí, zda k uplatnění některého z vnosů nedošlo až v době po uplynutí tří let od právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků. Pokud by byla existence a způsob použití takové částky prokázána, tak by mohla být hodnocena případně pouze z pohledu výše zmíněné zásluhovosti. Případnou zásluhovostí žalovaného a z toho plynoucí možností disparitního vypořádání se bude soud prvního stupně zabývat i tehdy, jestliže bude mít za prokázanou existenci výlučného závazku z půjčky žalovanému jeho matkou a investici takových finančních prostředků ve prospěch nemovitostí, tj. aktiv společného jmění manželů účastníků. Při posouzení otázky zásluhovosti žalovaného v důsledku použití prostředků z půjčky zváží i to, zda a z jakých zdrojů byla taková půjčka splacena.

26. Soud prvního stupně se bude zabývat i otázkou možné valorizace zjištěných vnosů žalovaného. Vezme přitom v úvahu, že institut valorizace toho, co některý z bývalých manželů vynaložil ze svého na společný majetek, byl nastolen právní úpravou účinnou od 1. 1. 2014 a dosud není řešen ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího a Ústavního soudu. Z dosavadních postupů těchto vrcholných soudních instancí je však zjevné, že je nezbytně třeba posoudit existenci příčinné souvislosti mezi provedením vnosu a výslednou současnou obvyklou cenou věci, které se vnos týká. Zároveň je při stanovení valorizace vnosu třeba brát v úvahu všechny ostatní faktory, které mohou mít vliv na nárůst ceny, přičemž se zejména jedná o vliv vývoje trhu (který je za několik posledních let v České republice naprosto nepochybný) a také o vliv zhodnocení věci (zde nemovitostí) případnými stavebními úpravami realizovanými v době po jejich pořízení účastníky ze společných prostředků.

27. Ve vztahu ke zjištění obvyklé ceny bytové jednotky zadá soud prvního stupně zpracování nového znaleckého posudku v souladu s judikaturou, tedy tak, aby obvyklá cena byla určena v souladu s platnými zákony a postupy oceňování nemovitostí porovnávací metodou ke dni rozhodování soudu prvního stupně s ohledem na aktuální stav nemovitostí, respektive ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků, pakliže budou zjištěny skutečnosti odůvodňující výjimku z ustálené rozhodovací praxe. Zpracování posudku však musí být zadáno až v době, kdy bude postaveno najisto, zda a v jakém rozsahu se stav jednotek v důsledku investice výlučných prostředků žalovaného v době po rozvodu manželství změnil, a zároveň v době, kdy již bude možné očekávat brzké rozhodnutí ve věci, aby znalecký posudek nezastaral.

28. Po zjištění obvyklé ceny nemovitostí vyzve soud prvního stupně toho z účastníků, který bude mít o jejich přikázání zájem, aby prokázal svou solventnost v částce, která bude odpovídat sumě na vyrovnání podílů. Zde odvolací soud výslovně upozorňuje, že prokázáním solventnosti se rozumí stav, kdy má účastník potřebné finanční prostředky buď ve své dispozici (obvykle na svém účtu), či má jiná bezprostředně obchodovatelná aktiva v dostatečné ceně (podílové fondy, dluhopisy, cenné papíry atd.), anebo má závazný příslib banky (případně i jiného věřitele) o poskytnutí potřebné částky za účelem vypořádání společného jmění manželů. Pokud nebude žádný z účastníků schopen poskytnout tomu druhému částku na vyrovnání podílů, je třeba zvažovat rozdělení jednotek mezi účastníky, a pokud by o ně některý z nich neměl zájem, tak nařízení jejich prodeje.

29. Ve svém novém rozhodnutí rozhodne soud prvního stupně znovu také o nákladech řízení, včetně nákladů řízení odvolacího (§ 224 odst. 3 o. s. ř.). Své rozhodnutí ve věci soud prvního stupně přesvědčivě a srozumitelně odůvodní v souladu se zákonnými požadavky zakotvenými v ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. zejména ve svém rozsudku neopomene nejen stručně a jasně vyložit, které skutečnosti má za prokázané a které nikoli, ale také o které důkazy opřel svá skutková tvrzení a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil. Soud prvního stupně tedy podrobně uvede i to, jak dospěl k výši hodnot, jež ze společného jmění manželů přebírá každý z účastníků, jak dospěl k částce na vyrovnání podílů a případně i v jakých konkrétních a prokázaných skutečnostech spatřuje důvod pro disparitní vypořádání a v jakém rozsahu. V odůvodnění svého rozsudku se soud prvního stupně vypořádá také se všemi relevantními námitkami účastníků.

30. Odvolací soud pro úplnost dodává, že řízení není koncentrováno, neboť v průběhu prvního jednání, při kterém byli účastníci poučení dle § 118b o. s. ř., nebyly provedeny úkony dle § 118 odst. 1 a 2 o. s. ř., tento nedostatek již nelze zhojit (k řádnému poučení o koncentraci viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 31 Cdo 4616/2010, dostupný na [webová adresa]). Právním názorem odvolacího soudu je podle § 226 odst. 1 o. s. ř. soud prvního stupně vázán.