o odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 26. listopadu 2021, č. j. 17 C 128/2020-195,

1. Okresní soud v Mělníku shora uvedeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 65 000 Kč spolu s 8,05% úrokem z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu v části týkající se zaplacení 7 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ze 72 000 Kč od [datum] do [datum] a ze 7 000 Kč od [datum] do zaplacení (výrok II.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 45 090,25 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce (výrok III.), uložil žalobci povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Mělníku náhradu nákladů řízení státu ve výši 1 507,06 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.) a uložil žalované povinnost České republice – Okresnímu soudu v Mělníku náhradu nákladů řízení státu ve výši 12 193,49 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.).

2. Soud prvního stupně vyšel ze situace, kdy se se žalobce, osoba oprávněná hospodařit s majetkem České republiky, domáhal zaplacení 72 000 Kč s tím, že žalovaná bez právního důvodu užívá pozemky p. č. st [anonymizováno] a p. č. st. [anonymizováno] v [katastrální uzemí] (dále jen pozemky), na kterých jsou umístěny stavby [adresa], bydlení, a [adresa], rodinný dům (dále jen stavby) ve vlastnictví žalované, která se takto bezdůvodně obohacuje. Výši tohoto obohacení kalkuloval žalobce jako 5 % z obvyklé ceny pozemků ve výši 480 000 Kč, tj. 24 000 Kč ročně. Zaplacení této částky požadoval žalobce za dobu tří let od data podání žaloby zpětně.

3. Žalovaná namítala, že od roku 2010 usiluje o koupi pozemků, avšak bezvýsledně, přestože vlastníku stavby na sousedním pozemku žalobce tento pozemek prodal. Žalovaná rovněž rozporovala, že by byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení žalované částky, a považovala žalobcem vyčíslenou částku za nepřiměřeně vysokou. Tvrdila, že [územní celek] pronajímá pozemky za cenu 7,50 Kč/m2/rok, a že úřední cena pronájmu půdy pro [územní celek] je stanovena vyhláškou na 7,80 Kč/m2/rok.

4. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobce je státním podnikem v likvidaci, jehož zřizovatelem je Ministerstvo zemědělství, a má právo hospodařit s majetkem České republiky, konkrétně i s předmětnými pozemky. Na pozemcích se nacházejí stavby ve vlastnictví žalované, mezi účastníky není ohledně užívání pozemků žalovanou uzavřena nájemní smlouva a žalovaná za jejich užívání ničeho nehradí. Dále bylo prokázáno, že žalobce zaslal žalované výzvu k zaplacení bezdůvodného obohacení datovanou [datum], jíž požadoval úhradu 72 000 Kč za dobu [datum] až [datum], výzvu zaslal na adresu [adresa], přestože žalovaná již dříve sdělila žalobci, že se zdržuje na adrese [adresa]. Mezi účastníky v minulosti probíhala neúspěšná jednání o koupi pozemků žalovanou. Obvyklá cena nájemného za užívání pozemků za období od [datum] do [datum] činí 65 000 Kč.

5. Soud prvního stupně posoudil věc po právní stránce podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a uzavřel, že se žalovaná užíváním pozemků ve vlastnictví státu, k nimž žalobci náleží právo hospodaření, bez právního důvodu bezdůvodně obohatila. Výši tohoto obohacení určil soud prvního stupně peněžitou částkou, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobné věci formou nájmu, kterou by byl nájemce za obvyklých okolností povinen plnit podle platné nájemní smlouvy. Za takovou částku považoval soud prvního stupně za dobu od [datum] do [datum] sumu stanovenou znaleckým posudkem ve výši 65 000 Kč. Zájem žalované o koupi pozemků hodnotil soud prvního stupně jako bezpředmětný, neboť z žádné skutečnosti nelze dovodit právo žalované na uzavření takové smlouvy, zejména za situace, kdy žalovaná nabyla stavby s vědomím, že jsou umístěny na cizím pozemku. Ve výši 7 000 Kč pak soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl. Soud prvního stupně také přiznal žalobci úroky z prodlení z částky 65 000 Kč podle § 1970 o. z., ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení stanovil v návaznosti na datum doručení žaloby žalované dne [datum] na den [datum] (tj. po uplynutí tří dnů), neboť žalobcem zaslaná výzva k plnění se nedostala do dispozice žalované.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a tuto přiznal v plné výši žalobci, konkrétně v částce 45 090,25 Kč, neboť rozhodnutí záviselo na znaleckém posudku. Za účelně vynaložené náklady žalobce považoval soud prvního stupně 3 600 Kč za zaplacený soudní poplatek, spotřebovanou zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem ve výši 5 000 Kč, odměnu advokáta podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) ve výši 3 700 Kč za jeden úkon právní služby (z předmětu sporu 65 000 Kč), a to za převzetí a přípravu zastoupení, sepis výzvy k plnění, sepis žaloby, sepis dalšího podání a účast na jednání ve dnech [datum], [datum] a [datum], paušální náhradu hotových výdajů po 300 Kč za uvedené úkony podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, cestovní náhradu a náhradu za promeškaný čas za celkem 8 půlhodin v celkové výši 2 157,23 Kč (za cestu [datum] ve výši 752,41 Kč + náhradu za ztrátu času v rozsahu 3 půlhodin, za cestu [datum] ve výši 752,41 Kč + náhradu za ztrátu času v rozsahu 3 půlhodin, za cestu [datum] ve výši 652,41 Kč + náhradu za ztrátu času v rozsahu 2 půlhodin) a náhradu za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 6 333,02 Kč.

7. O náhradě nákladů řízení státu rozhodl soud prvního stupně podle § 148 odst. 1 o. s. ř. podle rozsahu neúspěchu toho kterého z účastníků. Vycházel přitom z rozsahu procesního neúspěchu každého z účastníků a z celkové výše znalečného 18 700,55 Kč, které bylo co do částky 5 000 Kč proplaceno ze zálohy složené žalobcem a co do částky 13 700,55 Kč ze státních prostředků. Poměru neúspěchu žalobce 11 % odpovídá ve vztahu prostředkům hrazených ze státního rozpočtu částka 1 507,06 Kč, poměru neúspěchu žalované pak částka 12 193,49 Kč.

8. Proti výroku IV. a V. rozsudku soudu prvního stupně podal včasné odvolání žalobce. Namítal, že na záloze na znalečné zaplatil 5 000 Kč, přičemž tato částka nebyla nijak zohledněna v rozhodnutí o povinnosti účastníků platit náklady státu. Měl za to, že v návaznosti na rozsah neúspěchu toho kterého z účastníků by žalobci měla být uložena povinnost pouze k zaplacení 2 057,06 Kč (a částka 2 942,94 Kč by mu měla být vrácena), žalované pak povinnost k zaplacení částky 16 643,49 Kč. Ve zbývajícím rozsahu žalobce s rozsudkem soudu prvního stupně po věcné i právní stránce souhlasil a navrhl jeho potvrzení.

9. Proti všem výrokům rozsudku podala včas odvolání žalovaná. Namítala, že výše bezdůvodného obohacení nebyla stanovena správně, neboť mělo být postupováno porovnávací metodou, což soudem ustanovený znalec neučinil, brojila i proti výši znalečného. Dále namítala, že žaloba na vydání bezdůvodného obohacení neměla být vůbec podána, neboť ona se snaží o koupi pozemků a nebylo jí vyhověno, přestože její sousedce žalobce pozemek prodal. Žalovaná taktéž namítala, že se k jednání nařízenému soudem prvního stupně na den [datum] nestihla dostavit z důvodu náhlého kolapsu na cestě. Navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Žalovaná dále v odvolacím řízení tvrdila, že znalečné by nemělo být vyšší než 10 000 Kč včetně daně z přidané hodnoty, a že si je sice vědoma toho, že by měla nějaké bezdůvodné obohacení zaplatit, avšak měla by být snížena částka za metr čtvereční, k čemuž má k dispozici nájemní smlouvu na stavební pozemek z roku 2020.

10. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 odst. 2 a contr. o. s. ř.) přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 212 o. s. ř., stejně jako řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212a odst. 1, 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná, jsou však dány důvody pro změnu nákladového výroku III.

11. Žalobce napadl odvoláním také výrok V. rozsudku soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti žalované k náhradě nákladů státu, žalovaná napadla odvoláním také výrok II. a IV. rozsudku soudu prvního stupně, kterými došlo k částečnému zamítnutí žaloby a rozhodnutí o povinnosti žalobce k náhradě nákladů státu. Z povahy odvolání jakožto řádného opravného prostředku však vyplývá, že odvolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Odvolání žalobce proti výroku V. a odvolání žalované proti výrokům II. a IV. rozsudku soudu prvního stupně proto odvolací soud podle § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2999 odst. 1 věta první o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

14. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování ke správným skutkovým zjištěním a odvolací soud na ně proto v plném rozsahu odkazuje. Soud prvního stupně zjištěné skutečnosti také správně právně posoudil.

15. Žalovaná užívá pozemky k umístění svých staveb, žádný právní důvod k takovému užívání ani netvrdí. Na úkor žalobce se tak bezdůvodně obohacuje, vydání předmětu bezdůvodného obohacení není možné, je proto povinna poskytnout žalobci peněžitou náhradu. Zájem žalované o odkoupení pozemky právní důvod k užívání pozemků nezakládá a není ani důvodem pro odepření nároků z bezdůvodného obohacení, stejně jako skutečnost, že na jinou osobu byl obdobný zastavěný pozemek žalobcem převeden.

16. Důvodné nejsou ani námitky žalované týkající se stanovené výše bezdůvodného obohacení. Soud prvního stupně vyšel ze znaleckého posudku zadaného a zpracovaného v jím vedeném řízení, znalecký úkol zadal v intencích ustálené rozhodovací praxe pro určení výše bezdůvodného obohacení v obdobných případech (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2578/98, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 53/2000 civ., jehož závěry se uplatní i v poměrech občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.). Zástupce znaleckého ústavu se ve své výpovědi vypořádal s námitkami žalované, které shodně uplatňuje i v odvolacím řízení, tj. že by částka za metr čtvereční měla být nižší a že by mělo být postupováno porovnávací metodou, stejně tak jako se znaleckým posudkem předloženým žalovanou, a odvolací soud neshledal žádný důvod pro nemožnost vycházet ze závěrů tohoto posudku. K žalovanou uvedené nájemní smlouvě na stavební pozemek z roku 2020, kterou navrhla k důkazu v odvolacím řízení, pak nelze přihlížet, neboť byl uplatněn v rozporu s § 205a písm. e) o. s. ř.

17. Námitky žalované proti znalečnému jsou bezpředmětné. O jeho výši bylo rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně ze dne 22. 7. 2021, č. j. 17 C 128/2020-170, které nabylo právní moci [datum], tj. nelze do ní nikterak zasahovat. Pokud žalovaná se znalečným nesouhlasila, měla uvedené usnesení napadnout včas podaným odvoláním, což neučinila.

18. Soud prvního stupně tedy rozhodl správně, když žalobě vyhověl v části týkající se 65 000 Kč, správně také určil počátek prodlení a výši zákonného úroku z prodlení. Soud prvního stupně nezatížil řízení ani žádnou vadou. K námitce žalované, že soud prvního stupně jednal [datum] v její nepřítomnosti, je třeba uvést, že jednání dne [datum] bylo zahájeno v 13:05 hodin, žalovaná se bez omluvy nedostavila, v 13:38 hodin (po provedení dokazování, poskytnutí poučení podle § 119a odst. 1 o. s. ř. a v závěru přednesu závěrečného návrhu žalobce) byla prostřednictvím pracovnice infocentra soudu tlumočena telefonická omluva žalované s tím, že ji na cestě k jednání postihla náhlá [anonymizována dvě slova] a že by„ …dorazila do 15 minut“. Jednání bylo skončeno ve 13:45 hodin a bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na [datum]. Ze spisu se dále podává, že se žalovaná dostavila na soud v 13:50 hodin a převzala na infocentru protokol z jednání. Žalovaná byla k uvedenému jednání řádně předvolána téměř dva měsíce předem, v okamžiku zahájení jednání a až do samého závěru soud prvního stupně neměl informace o případné překážce účasti na straně žalované, která o odročení jednání ve své telefonické omluvě navíc ani nežádala. Soud prvního stupně tedy správně jednal v její nepřítomnosti.

19. Soud prvního stupně správně převážně procesně neúspěšné žalované uložil povinnost k náhradě nákladů řízení, jejich výši však nesprávně určil. Odvolací soud souhlasí s přiznáním této náhrady v plné výši žalobci podle § 142 odst. 3 o. s. ř., úkony spočívající v odměně advokáta za sepis předžalobní výzvy a za sepis podání žalobce ze dne [datum], dodaný téhož dne do datové schránky soudu prvního stupně, odvolací soud za samostatné účelné úkony právní služby nepovažuje, výzva nebyla zaslána na adresu bydliště žalované a do její dispozice se nedostala a obsah podání z [datum] mohl být bez dalšího přednesen při neprodleně následujícím jednání dne [datum] Odvolací soud tedy považuje za účelně vynaložené náklady žalobce odměnu advokáta za zbývajících 5 úkonů právní služby podle § 7 bod 5 advokátního tarifu po 3 700 Kč, 5 paušálních náhrad po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu přináležejících k těmto úkonům, cestovné a náhradu za ztrátu času na cestě ke třem jednáním v rozsahu 8 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu v celkové výši 2 157,25 Kč, náhradu za 21% sazbu daně z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 4 653 Kč, zaplacený soudní poplatek 3 600 Kč a spotřebovanou zálohu na znalečné 5 000 Kč, tj. celkem 35 410 Kč.

20. V nákladových výrocích IV. a V. odvolací soud pochybení neshledal. Soud prvního stupně správně stanovil rozsah neúspěchu toho kterého z účastníků i výši částky, která na něj v tomto poměru z prostředků zaplacených na znalečném z rozpočtových státních prostředků (tj. z částky 13 700,55 Kč) připadá. Správně tedy k náhradě nákladů státu uložil jen částku, kterou stát skutečně platil (§ 148 odst. 1 o. s. ř.) a zaplacenou zálohu považoval v souladu s § 137 odst. 1 za náklad důkazu ze strany žalobce a zahrnul jej do výpočtu účelně vynaložených nákladů, které byly žalobci uhrazeny v plné výši.

21. Odvolací soud ze všech výše uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku III. tak, že výši náhrady určil na 35 410 Kč; ve zbývající části výroku III. (určení povinné a oprávněné osoby, místa a lhůty k plnění) a ve výroku I., IV. a V. jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

22. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná nebyla v odvolacím řízení úspěšná, odvolací soud jí proto uložil povinnost k náhradě nákladů, které žalobce vynaložil v odvolacím řízení (odměna advokáta za 2 úkony právní služby po 3 700 Kč dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5. advokátního tarifu a § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu – sepis odvolání, účast při jednání před odvolacím soudem), 2 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a náhrada ve výši 1 680 Kč odpovídající 21% sazbě daně z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalobce, dle § 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem 9 680 Kč.

23. Lhůta k plnění byla u nákladových výroků stanovena podle § 160 odst. 1, věta před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty nebyly shledány důvody, místo plnění bylo určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.