o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Praha-západ ze dne 26. 3 2024, č. j. 41 C 232/2021-157,

1. Okresní soud [adresa]-západ (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl shora označeným rozsudkem žalobu (výrok I.), a rozhodl, že je žalobkyně povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 27 588 do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalované (výrok II.).

2. Soud prvního stupně se zabýval žalobou ve znění podání ze dne [datum] (jímž došlo ke zpětvzetí žaloby v rozsahu [částka]) na zaplacení [částka] se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení s tím, že žalobkyně provedla [datum] odtah vozidla Ford Tranzit r. z. [Anonymizováno] [Anonymizováno], světle modré barvy (dále jen „vozidlo“), jehož vlastníkem zapsaným v registru vozidel byla žalovaná. Vozidlo bylo nuceně skladováno na parkovišti provozovaném žalobkyní, která proto požaduje zaplacení žalované částky sestávající z nákladů na odtah [částka], z nákladů za parkování ve výši [částka] denně za první tři dny a ve výši [částka] denně za čtvrtý až sto osmdesátý den a ve výši [částka] denně za každý další den.

3. Soud prvního stupně se taktéž zabýval argumentací žalované spočívající v tom, že nebyla a není ani vlastníkem, ani provozovatelem vozidla, neuzavřela kupní smlouvu a také nepodepsala návrh na změnu údajů ohledně vozidla v registru. Ve věci tedy není pasivně věcně legitimována, patrně byly zneužity její údaje a stala se obětí [podezřelý výraz] činu.

4. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně provedla odtah vozidla z [adresa] dne [datum]. Rovněž bylo prokázáno, že Hlavní město [adresa] stanovilo nařízením č. 13/2021 částky parkového korespondující s tvrzením žalobkyně. Dále bylo prokázáno, že předchozím vlastníkem vozidla byl [jméno FO]. S žalovanou o jeho prodeji nikdy nejednal, jednal s mužem kolem 30 let, s tmavými vlasy, vyšší postavy, který tvrdil, že chce vozidlo koupit pro svou sestru, jejíž jméno mu nesdělil. Kupní cenu platil jmenovanému také tento neznámý muž, a to částku cca [částka]. Jméno tohoto muže [jméno FO] nezná, nic mu neříkají ani jména [jméno FO] či [jméno FO], pouze ví, že dotyčný byl automechanik. Písemná smlouva nebyla uzavřena, [jméno FO] nebyl osobně přítomen při provedení změn zápisu v registru vozidel, domnívá se, že popisovanému muži vystavil plnou moc, jeho telefonní číslo předal na policii. Soud prvního stupně měl dále za prokázané, že [jméno FO] je bývalý přítel žalované, jejich vztah skončil v roce 2021. Popis [jméno FO] na něj „nesedí“, je totiž výrazně menší a nikdy se nevěnoval opravám aut. Taktéž bylo prokázáno, že žalovaná nikdy nejednala s [jméno FO], nebyla při přepisu vozidla, nikdy neměla zájem o jeho koupi, nemá řidičské oprávnění. Konečně bylo prokázáno, že podpis žalované na žádosti o změnu údajů v registru vozidel není jejím pravým podpisem.

5. Soud prvního stupně naproti tomu neměl za prokázané, že (a to ani po poučení poskytnutém žalobkyni podle § 118a odst. 1, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“), že žalovaná projevila vůli stát se vlastníkem vozidla.

6. Soud prvního stupně posoudil zjištěné skutečnosti podle § 17a odst. 6 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, a uzavřel, že zápis žalované jako vlastníka vozidla v registru vozidel má pouze evidenční charakter. Žalovaná však žádost o zápis změny vlastníka nepodepsala, kupní smlouva byla uzavřena s jinou osobou, žalovaná neprojevila vůli nabýt vozidlo a zaplatit za něj kupní cenu, přičemž nevyšlo najevo ani to, že by žalovaná zmocnila [jméno FO] či [jméno FO] ke koupi vozidla. Žalovaná také podle názoru soudu prvního stupně neměla žádný důvod nabýt vozidlo, neboť nemá ani řidičské oprávnění. Soud prvního stupně tedy žalobu v plném rozsahu zamítl.

7. Nákladový výrok odůvodnil soud prvního stupně § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal náhradu nákladů řízení plně úspěšné žalované. Její účelně vynaložené náklady spatřoval v odměně zástupce podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve výši [částka] za jeden úkon právní služby, a to celkem za 5 takových úkonů (příprava a převzetí zastoupení, sepis vyjádření k žalobě a účast u tří jednání před soudem prvního stupně), v paušální náhradě hotových výdajů po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za uvedené úkony a v 21% náhradě daně z přidané hodnoty [částka], celkem tedy [částka].

8. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Namítala, že nabytí vozidla osobou bez řidičského oprávnění není ničím výjimečným a absence takového oprávnění není pro posouzení této věci relevantní. Rozhodná dále není ani otázka vlastnictví ve smyslu soukromého práva, zásadní je zápis žalované jako provozovatele v registru vozidel, když pojem provozovatel je vymezen právě na základě tohoto registračního principu. Jako provozovatel žalovaná odpovídá za škodu způsobenou vozidlem. Žalobkyně považovala za zcela jisté, že žalovaná byla při zápisu její osoby do registru vozidel přítomna, neboť o tom svědčí předložení jejího platného občanského průkazu, ohledně kterého nikdy nehlásila odcizení., tj. projevila vůli být jako provozovatel zapsána. Přítomen musel být i původní vlastník, protože k žádosti o změnu zápisu údajů nebyla doložena plná moc. Pracovnice úřadu zcela jistě ověřila podobu žalované i [jméno FO] na fotografiích na předložených dokladech. Pokud soud prvního stupně neměl tuto skutečnost za zjištěnou, měl podle návrhu žalobkyně provést výslech příslušné pracovnice [právnická osoba] [adresa] [jméno FO]. Podle názoru žalobkyně měla také být provedena konfrontace svědků Pinto a [jméno FO] a ověřena identita muže jednajícího s [jméno FO] pomocí telefonního čísla, které poskytl policii. Žalobkyně měla za to, že ve sporu je žalovaná věcně pasivně legitimována, a navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalobkyně v reakci na vyjádření žalované, viz níže, ještě doplnila, že výslech svědkyně [jméno FO] považuje za zcela zásadní. Dále také tvrdila, že žalovaná se příliš nestarala o své záležitosti, což dokládá sám fakt registrace jejího trvalého pobytu na městském úřadu. Žalobkyni není ničeho známo o tom, že by žalovaná měla datovou schránku.

9. Žalovaná se k odvolání vyjádřila tak, že rozsudek soudu prvního stupně považuje za věcně i právně správný a navrhuje jeho potvrzení. Žalovaná není ve věci pasivně věcně legitimována. Naopak na ní byl spáchán [podezřelý výraz] čin poškozování cizích práv, což bylo jednoznačně zjištěno šetřením Policie České republiky. Žalobou vznesený nárok je tedy minimálně v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná nebyla v žádném případě osobně přítomna provedení zápisu její osoby do registru vozidel, nebyla přítomna ani koupi vozidla, nikoho k takovým jednáním nezmocnila. Pokud [jméno FO] před Policií České republiky popisovala průběh ověření totožnosti osob, jejíchž údaje se zapisují do registru, má žalovaná za to, že vypovídala o standardním postupu, nevyjadřovala se ke konkrétnímu nyní projednávanému případu, to při množství jí zpracovávaných kauz ani není objektivně možné. Na úřadu nemohl být přítomen ani [jméno FO], který ve své výpovědi jednoznačně uvedl, že se tak nestalo.

10. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Podle § 17a odst. 6 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, platí, že nepožádá-li nikdo o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla do 30 dní od jeho přiložení, je vlastník komunikace oprávněn po dohodě s obecní policií vozidlo na náklady jeho provozovatele odstranit. Povinnosti úhrady nákladů na odstranění vozidla se jeho provozovatel zprostí, pokud prokáže závažné důvody, které mu znemožnily, aby před odstraněním vozidla požádal o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla.

12. Podle § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění účinném od [datum], je provozovatelem silničního vozidla osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba.

13. Podle § 2 odst. 2 psím a), písm. b) vyhlášky č. 343/2014 Sb., o registraci vozidel, se právnost údajů zapisovaných do registru silničních vozidel ručním vepsáním ověřuje podle údajů uvedených v žádosti o provedení zápisu nebo v přílohách k této žádosti a v dokladu totožnosti žadatele, je-li při podání žádosti ověřována jeho totožnost.

14. Odvolací soud předesílá, že se žalobkyně k jednání odvolacího soudu bez omluvy nedostavila, přestože jí bylo předvolání k jednání doručeno prostřednictvím jejího zástupce do jeho datové schránky již dne [datum], tj. více jak 10 dnů před termínem jednání, jež se konalo [datum]. Odvolací soud proto věc projednal podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobkyně.

15. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování ke správným skutkovým zjištěním (viz odstavec 4. odůvodnění), na která odvolací soud v plném rozsahu odkazuje a vychází z nich. Dále odvolací soud vychází ze skutkového stavu zjištěného v odvolacím řízení, viz odstavce 16. až 19.

16. Odvolací soud doplnil dokazování spisem Policie České republiky, Obvodního ředitelství [adresa] II, Místní oddělení [právnická osoba], sp. zn. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno] (dále jen „spis policie“), z něhož bylo zjištěno, že policie šetřila oznámení žalované o podezření ze spáchání [podezřelý výraz] poškozování cizích práv, spočívajícího v převodu vlastnictví vozidla na žalovanou bez jejího souhlasu za použití jejích osobních údajů. [jméno FO] v rámci tohoto šetření vypověděl, že vozidlo od něj převzal a koupil nějaký muž, jehož totožnost nezná, má na něj pouze k dispozici jím sdělené telefonní číslo [tel. číslo] Vozidlo bylo nepojízdné, ten muž mu také platil kupní cenu, asi [částka]. Tento člověk také „vozidlo převáděl“, za tímto účelem si od jmenovaného vzal veškeré k tomu potřebné doklady. Občanský průkaz mu nepředával, maximálně mu jej mohl ofotit, přesně si to již po těch letech nepamatuje. Podpis na žádosti o změnu údajů ohledně vlastníka vozidla v registru vozidel (který se mu jevil jako jeho vlastní) si dotazovaný vysvětloval tak, že patrně tomu muži „papíry“ podepsal. Rovněž byl vyslechnut [jméno FO], který vypověděl, že vozidlo kupoval, chtěl to po něm [jméno FO], vozidlo bylo nepojízdné, on jej od prodávajícího také převzal a převezl je do servisu, kde tehdy pracoval. V další části výpovědi tuto pozměnil v tom smyslu, že vozidlo kupoval a přebíral spolu s panem [jméno FO], který si od vozidla převzal i doklady. Také tvrdil, že vozidlo opravil a pan [jméno FO] si je patrně vyzvedl. Dále byla vyslechnuta [jméno FO], matka [jméno FO], která vypověděla, že shora uvedené telefonní číslo je evidováno na její osobu, avšak fakticky je používá její syn. Rovněž byl vyslechnu [jméno FO], který vypověděl, že [jméno FO] nikdy neviděl, vozidlo od něj ani nekupoval, ani nepřebíral. Vozidlo samotné viděl až na odstavném parkovišti poté, co žalované, jeho bývalé partnerce, přišla nyní řešená pokuta od žalobkyně. Neví nic o tom, že by žalovaná vozidlo chtěla koupit či koupila, nemá řidičský průkaz, vozidlo nepotřebovala ani k žádné své činnosti. Ze spisu policie bylo taktéž zjištěno, že bylo zpracováno odborné vyjádření z oboru kriminalistika, zkoumání ručního písma, na určení, zda na písemnosti Žádost o zápis změny vlastníka nebo provozovatele silničního vozidla (dále jen „žádost“) ze dne [datum] týkající se vozidla, jsou dva pravé podpisy žalované, a to s výsledkem, že ani jeden ze sporných podpisů není pravým podpisem [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0].

17. Ze spisu [právnická osoba] [adresa] týkajícího se žádosti bylo zjištěno, že se v něm nachází kopie velkého technického průkazu vozidla s razítky ZRUŠENO ohledně údajů vlastníka [jméno FO]. Dále je jeho součástí protokol o technické prohlídce, která měla být provedena [datum]. Součástí spisu je také žádost, datovaná dne [datum], v níž je ohledně shora jmenovaného i žalované uvedeno jméno, příjmení, rodné číslo, bydliště a číslo občanského průkazu.

18. Odvolací soud dále zjistil z výpovědi svědkyně [jméno FO], že od roku 2002 pracuje jako referent registru vozidel na Městském úřadu [adresa]. Denně vyřídí cca 30 až 40 žádostí o změnu údajů v registru. Při množství takto vyřizovaných věcí není svědkyně schopna vybavit si okolnosti konkrétního přepisu, to se týká i přepisu vozidla na žalovanou jako vlastníka a provozovatele, byť se při vědomí předvolání k jednání odvolacího soudu snažila vybavit si okolnosti tohoto případu. Je schopna spíše popsat, jak postup při vyřizování žádostí o změnu údajů v registru obvykle probíhá. Právě pro popsané množství a pro velký časový odstup to nelze. Z výpovědi jmenované, poté co ji bylo umožněno nahlédnout do žádosti, bylo dále zjištěno, že údaje o původním a novém vlastníku psala ona, stejně tak je na listině její podpis, vyplňovala i údaje o vozidle. Pokud jsou do žádosti vepsána čísla, jedná se o čísla dokladů, které jí byly předloženy, a podle kterých ověřuje totožnost osob. Pokud by byla svědkyni předložena plná moc, byla by součástí spisu. Podle svědkyně musí být osoby, jichž se změna údajů týká, přítomny buď osobě, či musí být předložena plná moc pro jejich zastupování, přepis na základě předložení kopií dokladů totožnosti se neprovádí. Skutečnost, kdy podpisy „[jméno FO]“ na žádosti byly podrobeny odbornému zkoumání a vyhodnoceny jako nikoliv pravé podpisy žalované, si svědkyně vysvětluje jedině tak, že mohla při vyřizování tohoto případu něco přehlédnout či špatně vyhodnotit.

19. Odvolací soud provedl výslech svědka [jméno FO], který vypověděl, že vozidlo měl zájem koupit [jméno FO], svědek mu tuto koupi „dohodil“ od pana [jméno FO], na něj získal kontakt od svého nadřízeného z autoservisu, v němž tehdy pracoval. Svědek byl u prodávajícího s panem [jméno FO] pro vozidlo, bylo nepojízdné, odtahovali je. [jméno FO] převzal doklady k vozidlu, míněno i doklady potřebné pro převod vozidla, přepis vozidla v registru si jmenovaný řešil sám, podle povědomí svědka si měl vozidlo převádět na sebe. [jméno FO] také platil kupní cenu, bylo to 10 000 až [částka]. Svědek si nepamatoval, zda mezi těmito doklady byla i plná moc, domníval se, že spíš ano, protože prodávající bydlel mimo Prahu a pro vozidlo se jelo s tím, aby se s prodávajícím vyřídilo vše potřebné. Svědek vozidlo pouze opravoval, aby bylo schopné provozu, panu [jméno FO] předal klíče, ten si ale opravené vozidlo poté nevyzvedl. Vozidlo však z místa, kde je svědek zaparkoval, po nějaké době „zmizelo“, podle svědka patrně došlo k jeho odtahu. Skutečnost, že [jméno FO] na policii sdělil jako číslo kupujícího [tel. číslo](které je evidováno na svědkovu matku, ale používá je svědek), si vysvětluje tak, že v kontaktu s prodávajícím byl právě svědek. Žalovaná nebyla přítomna při jednání s panem [jméno FO], svědek neměl k dispozici nikdy její občanský průkaz, nikdy si nepořizoval kopie ani jejích dokladů, ani dokladů pana [jméno FO].

20. Výslech [jméno FO] nebylo možné provést, neboť jmenovaný se na předvolání k odvolacímu soudu neodstavil, byť mu toto předvolání bylo doručeno na adresy zjistitelné z Informačního systému základních registrů, stejně tak jako na mailovou adresu sdělenou jmenovaným Policii České republiky. Ve výsledku navíc zjištěné skutečnosti plně dostačují pro závěr o skutkovém stavu potřebném pro rozhodnutí v projednávané věci.

21. Odvolací soud v návaznosti na odvolací námitky žalobkyně a po doplnění dokazování v intencích jejích výtek k rozsahu dokazování provedeného soudem prvního stupně, opětovně hodnotil, zda žalovaná je provozovatelem vozidla, a tedy zda (neboť skutečnost odtažení vozidla byla jednoznačně prokázána) je povinna zaplatit žalobkyni náklady na odtažení vozidla a na jeho následné umístění na odstavné parkoviště žalobkyně (srovnej usnesení Nejvyššího soudu z [datum], sp. zn. [spisová značka], dostupné na www.nsoud.cz).

22. Odvolací soud předně uvádí, že postavení osoby jakožto provozovatele vozidla, je skutečně poplatné registračnímu principu, tj. provozovatelem je ten, kdo je jako vlastník vozidla zapsán v registru.

23. Odvolací soud má ale zároveň za jednoznačně a nepochybně prokázané, že žalovaná nejednala o koupi vozidla, to ani nepřevzala, ani za něj nezaplatila kupní cenu. V tomto ohledu odvolací soud vychází z obsahu spisu policie, stejně tak jako z výpovědi svědka [jméno FO] provedené v řízení před soudem prvního stupně a svědka [jméno FO] vyslechnutého v odvolacím řízení, když v této části se výpovědi jmenovaných shodují. Odvolací soud má dále za prokázané, že vozidlo zaplatil a převzal právě [jméno FO]. Toto zjištění opírá odvolací soud o výpovědi [jméno FO], neboť ten vypovídal obdobně jak na policii, tak před soudem prvního stupně, naproti tomu výpovědi [jméno FO] se liší, přičemž [jméno FO] uvedl jako telefonní číslo kupujícího takové, které nepochybně používá právě [jméno FO].

24. Rovněž bylo nepochybně prokázáno, že žalovaná nepřevzala od [jméno FO] ani doklady k vozidlu potřebné pro provedení zápisu změn v registru silničních vozidel, a ani žádost o změnu těchto údajů nepodepsala. Co se týče závěrů o pravosti podpis „[jméno FO]“ na žádosti, je podle názoru odvolacího soudu naprosto dostačující odborné vyjádření obsažené ve spise policie, neboť to obsahuje podrobnou porovnávací analýzu sporných podpisů se srovnávacími pravými podpisy žalované a bylo podáno odborníkem v oblasti analýzy ručního písma. Uvedený závěr navíc podporuje i celý obsah spisu policie, stejně tak jako výpověď svědka [jméno FO].

25. Skutečnost, že podpisy „[jméno FO]“ na žádosti byly odborně vyhodnoceny jako nikoliv pravé, si pak svědkyně [jméno FO] (která provedla změnu zápisu v registru ohledně vozidla na základě žádosti na žalovanou jako vlastníka a provozovatele) vysvětluje jedině tak, že v tomto konkrétním případě něco přehlédla nebo špatně vyhodnotila. V návaznosti na svědectví jmenované pak nelze z žádosti vyjít jako z listiny, jež je řádným podkladem pro zápis žalované jako vlastníka vozidla do registru.

26. Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem činí odvolací soud závěr, že sice formálně došlo k zápisu žalované do registru silničních vozidel, avšak tento zápis není správný, neboť žalovaná nepodepsala žádost. Nebyla tedy „žadatelem o zápis“, proto z takového zápisu nelze vycházet. Žalovaná se tedy nikdy nestala provozovatelem vozidla ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení, takže mezi žalovanou a žalobkyní nevznikl závazkový vztah založený způsobením škody ze strany žalované, představující právě shora zmíněné náklady (srovnej nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 150/03, dostupný na www.nalus.usoud.cz).

27. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně, včetně správného nákladového výroku, podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

28. Odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., jejichž náhradu přiznal plně úspěšné žalované. Za její účelně vynaložené náklady považuje odvolací soud odměnu zástupkyně podle § 7 bod 5 advokátního tarifu ve výši [částka] za jeden úkon právní služby, a to za dva úkony (sepis vyjádření k odvolání a účast u jednání), paušální náhradu hotových výdajů po [částka] za tyto úkony podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a náhradu 21% sazby daně z přidané hodnoty, jejíž je zástupkyně žalované plátkyní, ve výši [částka], tj. celkem [částka].

29. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1, věta před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud důvody. Platební místo bylo určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.