o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 13. února 2024, č. j. 10 C 322/2023-57,

1. Okresní soud v [adresa] (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni [částka] do dvou měsíců od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka], kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 6,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II.), a rozhodl o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).

2. Soud prvního stupně při svém rozhodování vyšel z toho, že žalobkyně se domáhala zaplacení [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, kterou uzavřela předchůdkyně žalobkyně, Equa Bank, a.s., se žalovanou dne [datum]. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky splatit spolu s dohodnutými úroky ve 120 měsíčních splátkách po [částka]. Žalovaná podle žalobkyně nehradila dohodnuté splátky řádně a včas, proto byl dluh ke dni [datum] zesplatněn. Žalovaná neuhradila dlužnou částku ani na základě výzvy, kterou jí žalobkyně zaslala dne [datum].

3. Po právní stránce soud prvního stupně věc posuzoval podle § 2395 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Soud prvního stupně se v první řadě zabýval tím, zda byla splněna povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Uzavřel, že předchůdkyně žalobkyně této své povinnosti nedostála, a proto smlouvu uzavřenou s žalovanou posoudil jako neplatnou. V řízení bylo prokázáno, že žalované byla poskytnuta na základě smlouvy o úvěru částka [částka], nesplacenou část dluhu ve výši [částka] posoudil soud prvního stupně jako bezdůvodné obohacení žalované a v tomto rozsahu shledal návrh žalobkyně důvodným. Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nepřiznání úroku z prodlení odůvodnil odkazem na § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Uvedl, že do prodlení s plněním poskytnuté jistiny se žalovaná může dostat nejprve k okamžiku, kdy uplyne soudem stanovená, případně účastníky sjednaná dodatečná lhůta, žalovaná se tak podle soudu prvního stupně dosud neocitla v prodlení a žalobkyni nevznikl nárok na úrok z prodlení; soud prvního stupně zde odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Při určení lhůty k plnění vzal soud prvního stupně v úvahu zjištěné majetkové poměry žalované, které podle jeho přesvědčení neumožňují žalované zaplatit dlužnou částku jednorázově ani v kratší lhůtě. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tak, že přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 28 %, což odpovídá poměru jejího úspěchu a neúspěchu v řízení, včetně zohlednění jí požadovaného příslušenství.

4. Proti zamítavému výroku II. a proti nákladovému výroku III. rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání, přičemž výrok II. napadla jen v části zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobkyně namítala, že nárok věřitele na úrok z prodlení vyplývá přímo z § 1970 o. z. a jeho výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná se podle žalobkyně dostala do prodlení v důsledku neplnění svých peněžitých závazků, proto je žalobkyně podle § 1958 odst. 2 o. z. oprávněna požadovat plnění ihned a žalovaná je povinna bez zbytečného odkladu plnit. Žalobkyně považuje za první den prodlení [datum], neboť žalovaná byla vyzvána k plnění svého peněžitého dluhu žalobkyni jako novému věřiteli v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Nejpozději třetí den po odeslání se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalované, po marném uplynutí lhůty deseti dnů, která jí byla poskytnuta ke splnění dluhu, se žalovaná dostala dnem [datum] do prodlení. Dále žalobkyně žalovanou upomínala o zaplacení ještě předžalobní upomínkou z [datum]. Žalovaná tak podle žalobkyně měla dostatečný prostor vrátit minimálně poskytnutou jistinu, což však neučinila. Žalobkyně dále připomněla, že žalovaná v řízení před soudem prvního stupně netvrdila ani neprokazovala, že by neměla možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit. Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu vrátit však podle žalobkyně nese spotřebitel a je na něm, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal. V této souvislosti žalobkyně poukázala mimo jiné na rozhodnutí Krajského soudu v [adresa], pobočka v Olomouci, ze dne [datum], č. j. [spisová značka], které bylo vydáno v obdobné věci. Z uvedených důvodů navrhovala, aby odvolací soud v napadené části rozsudek soudu prvního stupně změnil.

5. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila, k jednání odvolacího soudu se nedostavila, ač k němu byla řádně předvolána.

6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, jakož i řízení, které vydání rozsudku předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání je pouze částečně důvodné. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvolacím soudem přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (srov. § 206 odst. 2 o. s. ř.). Totéž platí i pro odvoláním nedotčenou část výroku II., tedy zamítnutí žaloby ohledně zbývající jistiny a převážné části příslušenství.

7. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, který je správný a pro rozhodnutí ve věci dostačující, na nějž pro stručnost odkazuje.

8. Soud prvního stupně věc správně posuzoval po právní stránce s ohledem na dobu uzavření smlouvy podle o. z. i podle zákona o spotřebitelském úvěru. Je třeba uvést, že se správně zabýval otázkou zkoumání úvěruschopnosti žalované a správně uzavřel, že v důsledku nesplnění povinnosti předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalované nebyla smlouva o úvěru sjednána platně. V daném směru ostatně žalobkyně svým odvoláním ani rozsudek soudu prvního stupně nezpochybňovala a nenapadala.

9. Odvolací soud však odlišně posoudil otázku prodlení žalované s úhradou předmětného dluhu, která je předmětem odvolání žalobkyně.

10. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Pokud je smlouva o úvěru neplatná, vzniklo žalované bezdůvodné obohacení v rozsahu čerpaného úvěru po odečtení případných plateb. Jiné nároky, jak již správně uvedl soud prvního stupně, požadovat nemůže. V případě neplatné smlouvy nelze vycházet z ujednání stran o splatnosti dluhu. Není-li tu pozdější dohody o splatnosti vydání bezdůvodného obohacení, může věřitel požadovat plnění ihned, tedy vyzvat dlužníka k plnění kdykoli od vzniku dluhu a poté musí dlužník plnit bez zbytečného odkladu. Lhůta k plnění bez zbytečného odkladu není zákonem výslovně vymezena, lze však konstatovat, že jde o velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu.

15. V tomto případě odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalovaná byla k zaplacení dluhu vyzvána nejprve oznámením o zesplatnění půjčky ze dne [datum] nejpozději do 10 dnů od data vyhotovení této výzvy, přičemž tato výzva byla žalované odeslána teprve dne [datum]. Pokud jde o vyrozumění o postoupení pohledávky, na něž odkazovala žalobkyně, toto bylo datováno dnem [datum], žalované bylo odesláno téhož dne, nebyla v něm však stanovena ani lhůta ke splnění, ani zde nebyla uvedena částka, kterou žalobkyně žádala zaplatit (o výši dluhu a konkrétním bankovním spojení pro jeho úhradu se žalovaná měla informovat prostřednictvím telefonu či e-mailu). Za první řádnou výzvu k plnění tak odvolací soud považoval teprve výzvu k plnění ze dne [datum], která byla žalované odeslána [datum] a která stanovila, že vyčíslená dlužná částka má být uhrazena nejpozději do [datum].

16. Podle § 570 odst. 1 o. z. působí právní jednání vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde. Projev vůle věřitele (výzva) musí dojít do dispoziční sféry dlužníka, což v případě doručení prostřednictvím provozovatele poštovních služeb předpokládá dodání. V případě prokázaného odeslání lze vyjít i z domněnky dojití podle § 573 o. z.; předžalobní výzvu tak lze považovat za doručenou.

17. Žalovaná na tuto výzvu nijak nereagovala, lhůtu stanovenou žalobkyní nezpochybnila. Zákon v zájmu spotřebitele stanoví, že poskytnutou jistinu není spotřebitel povinen vrátit ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem, v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Žalovaná se však lhůtě určené žalobkyní nijak nebránila, a to ani v průběhu řízení, žádné informace ke svým možnostem splácet dluh nesdělila a po celou dobu řízení zůstala pasivní. „Spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru o takto určenou dobu plnění nevyvolala. Uvedená právní úprava je speciální, nejde o jednostrannou volbu času plnění dlužníkem (§ 1960 o. z.) ani věřitelem (§ 1958 odst. 2 o. z.). Pojem „spor“ je třeba vykládat jen jako aktivní, nevyřešený střet rozdílných představ stran o přiměřené době plnění, pasivita dlužníka (jako v tomto případě) takový konflikt nezakládá. Do výzvy věřitele k plnění je tak třeba vycházet z toho, že věřitel do té doby akceptoval faktické plnění ze strany dlužníka bez výhrad a o přiměřenosti doby plnění tu nebyl spor a totéž musí podle odvolacího soudu platit, pokud věřitel vyzval dlužníka k plnění a dlužník proti takové výzvě v přiměřené době aktivně nevystoupil s argumentem, že taková doba plnění není přiměřená jeho možnostem.

18. Toto obecně nebrání, aby dlužník uplatnil své argumenty týkající se doby plnění v rámci soudního řízení, nese však břemeno tvrzení a důkazní o tom, že není v jeho možnostech a schopnostech vrátit poskytnutou jistinu ve věřitelem stanovené lhůtě. Pokud zůstane pasivní a netvrdí žádné okolnosti, z nichž by se podávalo, že není v jeho možnostech a schopnostech dlužnou jistinu vrátit, není pak důvod hodnotit lhůtu určenou věřitelem jako lhůtu možnostem dlužníka nepřiměřenou. Podle odvolacího soudu není na soudu, aby sám nahradil procesní aktivitu žalované a bez zjištění týkajících se jejích možností (přičemž nelze vycházet pouze z informací, které poskytla žalobkyni, resp. její předchůdkyni, v procesu uzavírání smlouvy) uzavřel, že se dosud do prodlení nedostala.

19. Odvolací soud tak nepovažuje za správné určení doby plnění (ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru) v rozsudku, kterým se dlužníku ukládá povinnost podle žaloby na plnění. Rozdíl mezi konstitutivním a deklaratorním rozsudkem musí zůstat zachován, stejně jako rozdíl mezi hmotněprávní dobou splatnosti a pariční lhůtou (§ 160 o. s. ř.). Takto by soud ukládal povinnost k plnění nároků, které ještě nejsou splatné, ačkoli nejde o placení opětujících se dávek splatných v budoucnu (§ 154 odst. 2 o. s. ř.), a věřitel by také vždy musel případný nárok na úrok z prodlení uplatnit (následnou) samostatnou žalobou, což je výklad, který nelze považovat za logický ani praktický.

20. V tomto směru není přiléhavý odkaz na již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (dostupný stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz), neboť v něm byla řešena skutkově odlišná situace, v níž soudy odvozovaly splatnost nároku na vrácení jistiny pouze od výzvy věřitele, aniž se zabývaly možnostmi spotřebitele, který byl v řízení aktivní a nepřiměřenost doby vrácení poskytnuté jistiny jeho možnostem namítal.

21. Jak bylo shora uvedeno, odvolací soud v nyní projednávané věci považoval za rozhodnou předžalobní výzvu z [datum], podle níž lhůta k plnění uplynula [datum]; od následujícího dne je žalovaná v prodlení s plněním dluhu uvedeného ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně a žalobkyni náleží právo na úrok z prodlení z této částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., což sazba 11,75 % ročně požadovaná žalobkyní nepřevyšuje.

22. S ohledem na uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. v napadené části výroku II. změnil a přiznal žalobkyni část zamítnutého úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve zbývajícím rozsahu napadené části výrok II. (tedy ohledně požadavku na zaplacení uvedeného úroku z prodlení za období od [datum] do [datum]) jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, byť z jiných, než soudem prvního stupně uvedených důvodů.

23. Po změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně a dále o nákladech řízení odvolacího.

24. Při posouzení úspěchu a neúspěchu je v tomto případě nutné vycházet, jak již uvedl soud prvního stupně, nejen z jistiny pohledávky, z níž se obvykle vypočítává soudní poplatek a odměna advokáta, ale ze všech uplatněných nároků, tedy z celého předmětu řízení (srov. závěry nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], dostupného na https://nalus.usoud.cz, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). K příslušenství jistiny pohledávky je třeba také podle názoru odvolacího soudu přihlížet zejména v situaci, kdy tvoří významnou část uplatněných nároků, tak, aby i rozhodnutí o nákladech odráželo reálný ekonomický výsledek řízení.

25. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a ve věci úspěšnější žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a odměna advokáta za čtyři úkony právní služby po [částka] podle § 6, § 8 odst. 1, § 7 bod 6. a § 11 odst. 1 písm. b), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, předžalobní výzvu, žalobu a účast na jednání soudu dne [datum], čtyři paušální náhrady hotových výdajů po [částka] podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu za každý z uvedených úkonů právní služby a podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši [částka]. Celkem náklady řízení před soudem prvního stupně činily [částka]. Žalobkyně v řízení požadovala zaplatit částku [částka] spolu s poplatky ve výši [částka], kapitalizovaným úrokem z prodlení do [datum] ve výši [částka] a kapitalizovaným smluvním úrokem do [datum] ve výši [částka] do dni podání žaloby, dále se smluvním úrokem kapitalizovaným ke dni [datum] ve výši [částka] a s úrokem z prodlení kapitalizovaným ke dni rozhodnutí odvolacího soudu ve výši [částka], celkem [částka]. Žalobkyni bylo přiznáno [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky od [datum] kapitalizovaným ke dni rozhodnutí odvolacího soudu ve výši [částka] (celkem [částka]). V řízení před soudem prvního stupně proto byla úspěšná pouze ohledně 69 % svého nároku (po zaokrouhlení), žalovaná byla úspěšná co do 31 %, žalobkyně má proto právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 38 %, což činí [částka].

26. Odvolací soud shodně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že není na místě přiznat žalobkyni náhradu nákladů řízení za písemné podání ze dne [datum], neboť se nejedná o účelně vynaložený úkon právní služby, přičemž v podrobnostech odkazuje na správné odůvodnění soudu prvního stupně v bodu 41. rozsudku soudu prvního stupně.

27. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, v něm úspěšnější žalobkyně má právo na náhradu 60 % účelně vynaložených nákladů (žalobkyně žádala přiznat úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, odvolací soud jí přiznal požadovaný úrok z prodlení pouze od [datum] do zaplacení a ve zbývající napadené části rozsudek soudu prvního stupně potvrdil), což představuje úspěch žalobkyně v rozsahu 80 % a úspěch žalované v rozsahu 20 % (opět na základě principu kapitalizace požadovaného příslušenství ke dni rozhodnutí odvolacího soudu, kdy kapitalizovaný úrok z prodlení ode dne [datum] do [datum] činí [částka], kapitalizovaný úrok od [datum] do [datum] činí [částka]). Náklady řízení v tomto případě spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši [částka] a nákladech na zastoupení advokátem v řízení, a to za dva úkony právní služby ve výši [částka] podle § 6, § 8 odst. 1, odst. 2, § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu (odvolání, účast na jednání u odvolacího soudu dne [datum], z tarifní hodnoty představující pětinásobek hodnoty ročního plnění ve výši [částka]), náhrada hotových výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu za uvedené úkony právní služby a podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši [částka]. Celkem náklady odvolacího řízení činily [částka], žalobkyně má právo na jejich náhradu v rozsahu 60 %, tedy ve výši [částka].

28. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., místo plnění bylo stanoveno dle § 149 odst. 1 o. s. ř.