o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 29. dubna 2022, č. j. 5 C 15/2022-90, ve znění opravného usnesení ze dne 5. května 2022, č. j. 5 C 15/2022-97

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 16 000 Kč s kapitalizovaným úrokem za období od [datum] do [datum] ve výši 3 279,50 Kč, s 21,9% úrokem ročně z 16 000 Kč od [datum] do zaplacení a s 8,25% úrokem z prodlení ročně z 16 000 Kč od [datum] do zaplacení a dále 230 825,28 Kč s kapitalizovaným úrokem za období od [datum] do [datum] ve výši 25 532 Kč, s kapitalizovaným úrokem za období z prodlení za stejné období ve výši 205,83 Kč, s 11,99% úrokem ročně z 227 989,17 Kč od [datum] do zaplacení a s 8,25% úrokem z prodlení ročně z 227 989,17 Kč od [datum] do zaplacení. Tvrdila, že jí byly postoupeny pohledávky z následujících smluv. Smlouva uzavřená mezi [právnická osoba] a žalovaným dne [datum] [číslo], kterou se banka zavázala poskytnout žalovanému 230 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splácet v měsíčních splátkách spolu s 11,99% úrokem a dalšími poplatky za sjednaných podmínek. [příjmení] úvěr poskytla, žalovaný však závazky včas a řádně neplnil a proto byl úvěr ke [datum] zesplatněn. Dlužná částka k [datum] činila 227 989,17 Kč na jistině, 25 532 Kč na kapitalizovaném úroku, 205,83 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení a 2 836,11 Kč na poplatcích. Smlouva uzavřená mezi [právnická osoba] a žalovaným dne [datum] [číslo], kterou se banka zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 16 000 Kč, který byl žalovaný oprávněn průběžně čerpat a spolu se sjednaným úrokem ve výši 21,9 % ročně kdykoli částečně nebo zcela splatit, čímž se znovu obnovila možnost čerpat až do uvedené výše, další splatné transakce nad tuto hranici byly evidovány jako položky po splatnosti a jistiny povoleného debetu se dále nenavyšovala. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s 11,99% úrokem a dalšími poplatky za sjednaných podmínek; v obchodních podmínkách bylo dále sjednáno, že banka je oprávněna připisovat úroky, poplatky, pojistné náklady a veškeré další výlohu související s poskytnutým úvěrem k jistině. Žalovaný k [datum] dlužil jistinu 16 000 Kč a kapitalizovaný úrok za období od [datum] do [datum] ve výši 3 279,50 Kč.

2. Žalovaný namítal, že poskytovatel úvěru nezkoumal řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřené smlouvy jsou proto absolutně neplatné, není ani doloženo, že žalovaný peněžní prostředky čerpal. U závazku ve výši 16 000 Kč vznesl také námitku promlčení a namítal.

3. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem (ve znění opravného usnesení) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 243 278,14 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 205,83 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 279,50 Kč, 21,9% úrokem ročně z 16 000 Kč od [datum] do zaplacení a 8,25% úrokem z prodlení ročně z 243 278,14 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.), v části týkající se 3 547,14 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 25 532,31 Kč a 11,99% úrokem ročně z 227 898,17 Kč od [datum] do zaplacení žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

4. Při svém rozhodnutí vycházel soud prvního stupně z následujících skutkových tvrzení učiněných po provedeném dokazování. [právnická osoba] (dále také jen banka) uzavřela s žalovaným [datum] smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, při uzavření doložil žalovaný svou totožnost a zažádal o nastavení služby [anonymizována čtyři slova], [datum] převzal obálku s kódy [anonymizováno] a [anonymizováno] pro použití [anonymizována tři slova] formou SMS zprávy. Žalovaný uzavřel s bankou dne [datum] smlouvu o povoleném debetu na běžném účtu, kdy se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr formou přečerpání na běžném účtu do částky 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru zaplatit smluvní úrok ve výši 21,90 % ročně. Žalovaný byl oprávněn čerpat povolený debet nepřetržitě nejdéle po dobu jednoho roku, byl taktéž oprávněn dlužnou částku splatit kdykoli zcela nebo částečně (tj. zajistit na účtu nulový nebo kreditní zůstatek), byl tak povinen učinit v poslední den lhůty v délce jednoho roku od čerpání, žalovaný byl dne [datum] ohledně schopnosti splácení hodnocen v pořádku bez zjištění negativních informací. Dále žalovaný a banka uzavřeli [datum] smlouvu o půjčce, kterou se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 230 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splácet společně s úrokem ve výši 11,99 % ročně formou 120 pravidelných měsíčních splátek po 3 298,50 Kč k 15. dni v měsíci. Žalovaný na základě smlouvy o povoleném debetu postupně peněžní prostředky, ke dni [datum] povolený debet dosáhl maximální částky 16 000 Kč. Dne [datum] žalovaný čerpal peněžní prostředky ve výši 230 000 Kč, přičemž od data tohoto čerpání do dne [datum] uhradil celkem 2 721,83 Kč. S ohledem na porušování smluvních ujednání banka pohledávky z obou úvěrů prohlásila za splatné k [datum] a vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu. Pohledávky za žalovaným byly následně smlouvou ze dne [datum] postoupeny na [právnická osoba], a.s., o čemž byl žalovaný vyrozuměn původním věřitelem, [právnická osoba], a.s., smlouvou ze dne [datum] pohledávky za žalovaným postoupila žalobkyni, což žalovanému oznámila.

5. Zjištěné skutečnosti posoudil soud prvního stupně podle § 78, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a podle § 2395 a § 2991 občanského zákoníku (dále jen o. z.) a dospěl k závěru, že smlouvy uzavřel žalovaný jako spotřebitel, poskytovatel úvěru byl tedy povinen zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Splnění této povinnosti z předložených dokladů, zejména z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta neplyne, neboť z něj není zřejmé, jako konkrétní skutečnosti k poměrům žalovaného byly zjištěny. Žalobkyně se k jednání před soudem prvního stupně nedostavila, a nemohla tak být k potřebným tvrzením soudem prvního stupně podle § 118a odst. 3 vyzvána a poučena. Smlouvu uzavřenou [datum] považoval proto soud prvního stupně za absolutně neplatnou a plnění poskytnuté na základě této smlouvy za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. U smlouvy o povoleném debetu z [datum] však uzavřel, že nejde o klasickou úvěrovou smlouvu, u které zpravidla po jednorázovém čerpání následuje povinnost dlužníka splácet splátky sjednané ve fixní výši, ale o smlouvu, která umožňovala postupné čerpání v nízkých částkách a splácení sice za určitých pravidel, ale s přihlédnutím k možnostem spotřebitele. Na povinnosti zkoumat před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele tak nelze dle soudu prvního stupně v tomto případě lpět. K námitce promlčení dodal, že splatnost úvěrované částky mohla nastat nejdříve [datum], do té doby bylo na dluh i částečně plněno, tříletá promlčecí lhůta dle 629 odst. 1 o. z. tak nemohla marně uplynout. Žalobě proto vyhověl v plném rozsahu v části týkající se nároků ze smlouvy z [datum], z nároku ze smlouvy z [datum] přiznal jen nárok na vrácení nesplacené části jistiny (230 000 Kč po odečtení uhrazených 2 721,83 Kč), a to se zákonným úrokem z prodlení. Nákladový výrok odůvodnil převážným procesním úspěchem žalobkyně.

6. Proti tomuto rozsudku, a to výslovně jen proti vyhovujícímu věcnému výroku I. rozsudku, podal žalovaný včasné odvolání. Namítal, že zkoumání úvěruschopnosti nebylo dostatečné ani u jedné z uzavřených smluv, že promlčecí doba běží u absolutně neplatných smluv od okamžiku poskytnutí plnění. Dodal, že žalobkyně navržením dalších důkazů nereagovala ani na námitku žalovaného, že poskytnutí peněžních prostředků na základě uvedených smluv žalobkyně neprokazuje. Neúplná zůstala dle názoru žalovaného i skutková zjištění soudu prvního stupně týkající se úvěruschopnosti a čerpání úvěru, nezabýval se ani tím, zda a jaký text smlouvy byl žalovanému doručen. Navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a žalobu v této části zamítl.

7. Žalobkyně navrhovala potvrzení výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, neboť je věcně správný. Dodala, že žalovaný byl klientem banky od dubna 2015, a banka tak měla představu o jeho finanční situaci.

8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné. Výrok II. rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvolacím soudem přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

9. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování ke správným skutkovým zjištěním, včetně zjištění o čerpání celé jistiny úvěru dle smlouvy uzavřené v roce 2019 ve výši 230 000 Kč Odvolací soud zopakoval důkaz mimořádným výpisem z účtu žalovaného [číslo] Touto listinou bylo prokázáno, že výše dlužné jistiny u povoleného debetu činila 16 000 Kč, co odpovídá výši postupně čerpaných částek a částečným úhradám, a že tato jistina byla čerpána po [datum]. Zjištěné skutečnosti plynou přímo z textu listiny, k jejíž pravosti a obsahové správnosti neměli účastníci námitky.

10. Soud prvního stupně věc správně posuzoval po právní stránce s ohledem na dobu uzavření smluv dne [datum] a [datum] podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru).

11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni uzavření výše uvedených smluv poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, tak patnáctý den po odeslání.

17. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

18. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

19. Podle § 609 věty první o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví (§ 611). Jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne podle § 619 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle § 629 odst. 1 o. z. Promlčecí lhůta trvá tři roky. Uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží (§ 648 věta první o. z.).

20. Žalobkyně prokázala, že jí byly postoupeny pohledávky z obou výše uvedených smluv uzavřeným mezi bankou a žalovaným. Bylo zjištěno, že žalovaný vystupoval při uzavření těchto smluv jako spotřebitel. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně dostatečně nezkoumala schopnost žalované zaplatit úvěr, a to v případě obou smluv. Na řádném zkoumání úvěruschopnosti je však třeba u obou smluv také trvat. Přestože podmínky čerpání a splácení úvěru při poskytnutí úvěrového rámce jsou odlišné od smlouvy, kterou bylo dohodnuto jednorázové čerpání a povinnost splácet splátky v předem stanovené výši, nezbavuje to poskytovatele úvěru povinnosti zjistit a ověřit takové informace o dlužníkovi, které svědčí o schopnosti úvěr splácet právě za těchto odlišných podmínek. Pokud neprokáže, že takové informace získal a ověřil v potřebném rozsahu, je třeba smlouvu posoudit jako smlouvu uzavřenou v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

21. Odvolací soud proto považuje obě smlouvy, ze kterých vznikla žalobou uplatněná pohledávka, za neplatné a poskytnuté plnění tak posuzoval jako bezdůvodné obohacení. Nevrácená jistina z povoleného debetu činí 16 000 Kč, nevrácená jistina ze smlouvy o úvěru činí 227 278,17 Kč ([číslo]), celkem dlužná jistina činí 243 278,17 Kč.

22. Odvolací soud se dále zabýval tím, jaká doba pro vrácení nesplacené jistiny byla přiměřená možnostem žalovaného (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). U jistiny ve výši 16 000 Kč má za to, že s ohledem na postupné čerpání dlužné jistiny a dobu prodlení dostatečná lhůta do 1 měsíce od výzvy k zaplacení po okamžitém zesplatnění odeslaném [datum], jehož doručení se v souladu s § 573 o. z. předpokládá [datum], zákonný úrok z prodlení tak z této částky náleží od [datum]. U jistiny úvěru ve výši 227 278,17 však odvolací soud zohlednil jak celkovou výši dluhu, tak předpokládanou výši splátek a má za to, že přiměřenou lhůtou pro zaplacení této jistiny je lhůta, která by odpovídala splátkám přibližně ve výši dvojnásobku sjednané výše splátky od doby poskytnutí jistiny úvěru ([datum]), což odpovídá době 34 měsíců (tedy do [datum]), v době rozhodnutí odvolacího soudu tak byl žalovaný v prodlení se zaplacením dlužné jistiny.

23. V části, ve které byl žalobci přiznán úrok z prodlení za dobu do [datum] z 16 000 Kč (205,83 Kč), kapitalizovaný úrok z této částky (3279,50 Kč) a 21,9% úrok z této částky od [datum] Kč, je žaloba nedůvodná, stejně jako v části týkající se zákonného úroku z prodlení z 227 278,17 Kč (dlužné jistiny úvěru) za dobu do [datum].

24. Soud prvního stupně správně posoudil námitku promlčení jako nedůvodnou, neboť bylo prokázáno, že jistina povoleného debetu ve výši 16 000 Kč byla čerpána po [datum], tedy méně než tři roky před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne [datum].

25. Ze všech výše uvedených důvodů změnil odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že žalobu zamítl v části týkající kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 205,83 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 279,50 Kč a 8,25% úroku z prodlení ročně z 227 278,17 Kč od [datum] do [datum]; ve zbývající části výroku I. potvrdil podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný.

26. Po změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně a podle § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. také o nákladech řízení odvolacího.

27. I po změně rozsudku soudu prvního stupně je žalobkyně převážně procesně úspěšná. Ke dni rozhodnutí odvolacího soudu požadovala (i s žalovanými úroky a úroky z prodlení) celkem 348 713,07 Kč, uspěla v rozsahu 70 %, předmětem odvolání bylo celkem 280 015,32, v části, ve které věcný vyhovující výrok I. zůstal nedotčen, byla žalobkyně úspěšná v odvolacím řízení, to odpovídá jejímu procesnímu úspěchu v odvolacím řízení v rozsahu 87,5 % Odvolací soud proto podle § 142 odst. 1 a 2 přiznal žalobkyni vůči žalovanému náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v rozsahu 40 % ([číslo]) a 75 % (87, [číslo]) za řízení odvolací.

28. Náklady žalobkyně vynaložené v řízení před soudem prvního stupně spočívaly v zaplacených soudních poplatcích (10 034 Kč) a nákladech na právní zastoupení, které soud prvního stupně správně určil na celkem 42 108 Kč, celkem 52 142 Kč, z toho 40 % činí po zaokrouhlení na celé koruny 20 857 Kč. V odvolacím řízení vynaložila žalobkyně náklady na zastoupení advokátem (odměna advokáta za 1 úkon právní služby ve výši 9 300 Kč dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1. § 7 bod 6. a § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu – účast u jednání před odvolacím soudem, paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a náhrada ve výši 2 016 Kč odpovídající 21% sazbě daně z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupkyně žalobkyně, podle § 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem náklady odvolacího řízení činí 11 616 Kč, z toho 75 % činí 8 712 Kč Celkem náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů činí

29. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod, místo plnění bylo stanoveno dle § 149 odst. 2 o. s. ř.

Výrok I. i II. rozsudku soudu prvního stupně obsahuje chybu v počtech. Ačkoli soud prvního stupně správně v odst. 6 odůvodnění uvedl, že hrazeno bylo celkem 2 721,83 Kč, a v odst. 20, že přiznává částku odpovídající rozdílu mezi 230 000 Kč a 2 721,83 Kč, což spolu s přiznanou jistinou ve výši 16 000 Kč činí 243 278,17 Kč, přesto ve výroku I. uvedl částku 243 278,14 Kč. Žalobu dle odst. 20 zamítl ve zbytku, což u jistiny činí 2 721,83 Kč, přesto je ve výroku II. uvedeno 2 721,86 Kč. Vzhledem k tomu, že jde o zcela zjevnou chybu při vyhotovení rozsudku, přezkoumal odvolací soud rozsudek tak, jak to odpovídá správným výpočtům v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, a soudu prvního stupně dle 222 odst. 3 a § 164 o. s. ř. nařídil opravu napadeného rozhodnutí.