o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Praha-západ ze dne 13. 3. 2023, č. j. 16 C 14/2019-391,

1. Okresní soud [adresa]-západ (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl shora uvedeným rozsudkem, že se zrušuje spoluvlastnictví účastníků k pozemku p. č. st. 195, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 87 m², budově č. p. 104, rodinný dům, stojící na pozemku p. č. st. 195, a pozemku p. č. 130/29, zahrada, o výměře 1 311 m², vše zapsáno pro k. ú. [adresa], obec [adresa], na LV č. [hodnota], Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa]-západ (dále jen „nemovitosti“, výrok I.), že se nemovitosti přikazují do výlučného vlastnictví žalované (výrok II.), že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni a) [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), že je žalovaná povinna zaplatit žalobci b) [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.), že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni c) [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.), že je žalovaná povinna zaplatit žalobcům a), b) a c) plnou náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VI.), a že je žalovaná povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu [adresa]-západ plnou náhradu nákladů řízení ve výši, která bude stanovena v samostatném usnesení, do tří dnů od právní moci takového usnesení (výrok VII.).

2. Soud prvního stupně vyšel z návrhu žalobců, kteří se domáhali zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem s odůvodněním, že na jeho dalším trvání již nemají zájem. Nemovitosti po řadu let výlučně užívá žalovaná, žalobci vůbec ne. Žalobci tvrdili, že nemovitosti nelze reálně rozdělit, žalobci o ně nemají zájem a navrhují, aby byly přikázány do výlučného vlastnictví žalované oproti úhradě přiměřené náhrady.

3. Soud prvního stupně se zabýval i tvrzeními žalované, která se zrušením spoluvlastnictví souhlasila, souhlasila také s přikázáním nemovitostí do svého výlučného vlastnictví, když i ona tvrdila, že nemovitosti nejsou reálně dělitelné. Žalovaná měla na počátku řízení námitky proti výplatě přiměřené náhrady žalobcům, poukazovala na dobré mravy a zásady spravedlnosti a poctivosti, od těchto svých námitek následně ustoupila. Žalovaná rovněž požadovala vypořádání spoluvlastnictví v širším smyslu, a to z titulu investic do nemovitostí (v podobě výměny krovů, bednění, kanalizace, rozvodů vody, klempířských konstrukcí, předmětů [podezřelý výraz] instalace, zabudování nových oken, dveří, schodiště, vnitřních obkladů atd.) provedených jejím právním předchůdcem [jméno FO], jimiž byly nemovitosti zhodnoceny. Soud prvního stupně vyloučil vzájemný návrh na toto širší vypořádání k samostatnému projednání a rozhodnutí, řízení bylo vedeno před soudem prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka].

4. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. Účastníci jsou v katastru nemovitostí zapsáni jako spoluvlastníci nemovitostí, a to žalobkyně a) jako vlastník podílu o velikosti 1/6, žalobce b) jako vlastník podílu o velikosti 1/12, taktéž žalobkyně c), žalovaná vlastní podíl o velikosti 2/3. Soud prvního stupně měl také za prokázané, že nemovitosti nelze reálně dělit, že jejich současná obvyklá cena činí [částka] a že je žalovaná solventní k výplatě přiměřené náhrady žalobcům podle velikosti jejich spoluvlastnických podílů.

5. Soud prvního stupně posoudil zjištěné skutečnosti podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), konkrétně postupoval při řešení otázky zrušení spoluvlastnictví podle § 1140 odst. 1 a 1143 o. z., způsob vypořádání řešil podle § 1144 odst. 1 a § 1147 o. z. Soud prvního stupně uzavřel, že nelze nikoho nutit, aby setrvával ve spoluvlastnictví, proto vyhověl návrhu na jeho zrušení. Překážku dělení nemovitostí spatřoval soud prvního stupně ve shodných postojích účastníků, kteří se dále shodli na tom, aby byly nemovitosti přikázány žalované, čemuž soud prvního stupně vyhověl. Žalované uložil povinnost k výplatě přiměřené náhrady kalkulované z částky [částka] (jakožto obvyklé ceny zjištěné ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] č 1174-05/22, ve znění posudku č. [hodnota]-03/23 a dodatku č. [hodnota] ze dne [datum], a ve spojení s výslechem znalkyně před soudem prvního stupně dne [datum], jehož závěry považoval soud prvního stupně za správné), a to ve výši [částka] ve prospěch žalobkyně a), a ve výši [částka] pro každého z žalobců b) a c). [adresa] k plnění stanovil v délce tří dnů.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a přiznal je plně úspěšným žalobcům. Jejich plný úspěch dovozoval z toho, že uspěli v jediné sporné otázce mezi účastníky, a to ohledně výše obvyklé ceny nemovitostí. Soud prvního stupně dále hodnotil jednání žalované jako obstrukční, neboť jednak brojila proti výplatě přiměřené náhrady žalovaným, jednak uplatnila požadavek na širší vypořádání až v samém závěru prvního jednání, a konečně uplatnila námitky proti znaleckému posudku až v době před vyhlášením rozhodnutí, nikoliv při výslechu znalkyně. Za účelně vynaložené náklady žalobkyně a) považoval soud prvního stupně celkovou částku [částka], sestávající z odměny za 9 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis podání ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum], účast na jednání ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum]) po [částka] podle § 7 bod 6. ve spojení s § 8 odst. 5, věta druhá, a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), kalkulované z tarifní hodnoty řízení ve výši [právnická osoba] 000 Kč, z paušální náhrady po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za uvedených 9 úkonů právní služby a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty. Účelně vynaložené náklady žalobce b) a žalobkyně c) vyčíslil soud prvního stupně pro každého z nich v částce [částka], jež sestává z odměny za 7 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis podání ze dne [datum], [datum] a [datum], účast na jednání ve dnech [datum], [datum] a [datum]) po [částka] podle týchž ustanovení jako shora a z téže tarifní hodnoty řízení, z paušální náhrady po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za uvedených 7 úkonů právní služby a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty.

7. O náhradě nákladů řízení státu rozhodl soud prvního stupně podle § 148 odst. 1 o. s. ř. s tím, že jejich plnou výši uložil k zaplacení zcela neúspěšné žalované a určení této výše ponechal soud prvního stupně na samostatné usnesení.

8. Proti rozsudku podala včas odvolání žalovaná s tím, že napadá výroky III. až VII. Namítala, že námitky proti výplatě přiměřené náhrady vznesla již ve vyjádření k žalobě a plně svůj postoj odůvodnila. Skutečnost, že první jednání ve věci bylo nařízeno až [datum], nemůže jít za žalovanou. V mezidobí byly řešeny procesní důsledky úmrtí původní žalobkyně [jméno FO] a zpracování znaleckého posudku. Žalovaná již [datum] avizovala, že s jeho závěry nesouhlasí. Požadavek žalované na širší vypořádání rovněž průběh řízení nijak neovlivnil. Uplatnila jej při prvním jednání a soud prvního stupně jej neprodleně vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí. Žalovaná navíc ve svém postupu nespatřuje nic negativního, původní předmět řízení i její požadavek spolu úzce souvisí. Co se týče ceny, ze které vychází částka přiměřené náhrady, žalovaná s ní nesouhlasí. Znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] podle jejího názoru nepostupovala v souladu s pravidly pro zjištění obvyklé ceny, nelze totiž vycházet z pouhého přepočtu indexu cen bez jakékoliv analýzy trhu, ve věci tak měl být zadán a vypracován revizní znalecký posudek, což žalovaná požadovala již v řízení před soudem prvního stupně. Ze všech popsaných důvodů nebylo na místě uložit žalované povinnost plné náhrady nákladů řízení žalobcům a státu, její postupy jednak nebyly obstrukční, jednak je třeba na věc aplikovat závěry nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 404/22. O náhradě nákladů řízení je proto třeba rozhodnout podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná ve výsledku navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. Žalobci se vyjádřili k odvolání žalované tak, že považují postupy i skutkové a právní závěry soudu prvního stupně za bezvadné a souhlasí s nimi, proto navrhují, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Důvody, pro které žalovaná sporovala vyplacení přiměřené náhrady, jsou podle jejich názoru nepravdivé. A pokud požadovala širší vypořádání podílového spoluvlastnictví, tak soud prvního stupně toto správně vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí. Námitky žalované proti znaleckému posudku a jeho doplnění považovali žalobci za formální, bez věcného dopadu na stanovení výše obvyklé ceny. Mají za to, že pokud by byly nemovitosti prodávány běžným postupem, bylo by dosaženo ještě vyšší než znalkyní stanovené ceny. Žalobci se zcela ztotožňují i s rozhodnutím soudu prvního stupně ohledně nákladových výroků.

10. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

11. Odvolací soud uvádí, že předmětem přezkumu v odvolacím řízení byl celý rozsudek soudu prvního stupně, a to i když žalovaná nepodala odvolání proti výrokům I. a II. Pakliže žalovaná napadá částky přiměřených náhrad, které je povinna zaplatit v návaznosti na zrušení spoluvlastnictví a způsob jeho vypořádání, je třeba hodnotit rozhodnutí soudu prvního stupně právě i ohledně těchto jeho závěrů, neboť se jedná o závislé výroky (§ 206 odst. 2 o. s. ř., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dostupný na www.nsoud.cz).

12. Žalobci při jednání odvolacího soudu tvrdili, že i v návaznosti na aktuální ustálení rozhodovací praxe Ústavního soudu co do rozhodování o náhradě nákladů řízení ve věcech iudicium duplex, jsou ve věci dány důvody pro uložení povinnosti žalované nahradit žalobcům náklady řízení před soudy obou stupňů. Odkazovali jednak na důvody, pro které uložil povinnost k zaplacení nákladů žalované soud prvního stupně, jednak tvrdili, že z důvodu nedůvodného odvolání žalované došlo v době od rozhodnutí soudu prvního stupně k poklesu obvyklé ceny nemovitostí, a tedy i přiměřené náhrady, jíž se má každému z účastníků dostat.

13. Ze spisu soudu prvního stupně se podává, že žaloba byla podána dne [datum]. Ve vyjádření došlém soudu prvního stupně dne [datum] žalovaná souhlasila se zrušením spoluvlastnictví a s přikázáním nemovitostí do jejího výlučného vlastnictví, vznesla námitky pouze proti vyplacení přiměřené náhrady žalobcům z důvodu rozporu takového postupu se zásadami poctivosti a dobrými mravy z důvodu, že její otec do nemovitostí investoval částky výrazně převyšující hodnotu jejího spoluvlastnického podílu. Z důvodu úmrtí původní žalobkyně b) [jméno FO] a řešení procesního nástupnictví po jmenované bylo řízení následně přerušeno do [datum]. Soud prvního stupně poté činil kroky k zadání znaleckého posudku na stanovení obvyklé ceny nemovitostí, usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci [datum], ustanovil znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO]. Znalkyně podala znalecký posudek č 1174-05/22 dne [datum]. První jednání ve věci se konalo dne [datum], v jeho úvodu zástupce žalované sdělil, že tato již neuplatňuje námitky proti vyplacení přiměřené náhrady žalobcům. Dále sdělil, že podle názoru žalované je současná obvyklá cena nemovitostí, oproti té stanovené znaleckým posudkem, nižší o 25 – 30 %. Zároveň při tomto jednání žalovaná uplatnila vzájemný návrh na širší vypořádání spoluvlastnictví z důvodu zásadních investic do nemovitostí provedených jejím právním předchůdcem. Soud prvního stupně vyhlásil při jednání usnesení o vyloučení této věci k samostatnému projednání a rozhodnutí. Znalkyně podala [datum] další znalecký posudek č. [hodnota]-03/23 a dne [datum] ještě dodatek č. [hodnota] k tomuto posudku. Na jednání dne [datum] byla znalkyně vyslechnuta, jednání bylo odročeno na [datum] za účelem podání písemných závěrečných návrhů. Žalovaná podala vyjádření dne [datum], vznesla v něm námitky proti postupům i závěrům znalkyně a žádala o vypracování revizního znaleckého posudku. Ze spisu se také podává, že pokud zástupce žalované žádal o odročení jednání, tak vždy doložil důvod takové žádosti ([podezřelý výraz] či kolizi s jiným dříve nařízeným jednáním).

14. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování ke správným skutkovým zjištěním, na která odvolací soud odkazuje, vyjma obvyklé ceny nemovitostí.

15. Odvolací soud doplnil dokazování znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], č. 2687/75/2023, ke stanovení aktuální obvyklé ceny nemovitostí, z něhož bylo zjištěno, že tato činí [částka]. Proti znaleckému posudku neměl námitky žádný z účastníků řízení, stejně tak žádný z nich nevznesl otázky na znalce, přičemž i odvolací soud považuje uvedený znalecký posudek za srozumitelný, jasný, splňující veškeré formální i obsahové náležitosti.

16. Odvolací soud pro úplnost uvádí, že přistoupil k zadání nového znaleckého posudku v odvolacím řízení proto, že předtím vyslechnutá znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] neobhájila závěry jí podaných znaleckých posudků a dodatku č. [hodnota], nebyla schopna vysvětlit své postupy pro stanovení výsledné ceny, zejména použití „variantního“ řešení závislého mimo jiné na předpokládané rychlosti prodeje nemovitostí. Odvolací soud proto ani z jí podaných posudků a dodatku č. [hodnota], ani z její výpovědi před odvolacím soudem nevychází.

17. Z nesporných tvrzení účastníků má odvolací soud dále za prokázané, že je žalovaná solventní k úhradě částek přiměřených náhrad žalobcům podle velkosti jejich spoluvlastnických podílů v návaznosti na v odvolacím řízení zjištěnou obvyklou cenu nemovitostí ve výši [částka].

18. Podle § 1140 odst. 1 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.

19. Podle § 1140 odst. 2 o. z. každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

20. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

21. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

22. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

23. Co se právního posouzení věci týče, tak, jak správně konstatoval soud prvního stupně, žalobci nemohou být v souladu s § 1140 odst. 1 o. z. nuceni setrvávat ve spoluvlastnictví s žalovanou, tj. mají právo dožadovat se zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem. A toto vypořádání musí proběhnout jedním ze způsobů podle § 1142 odst. 2, § 1144, § 1145 a § 1147 o. z. Ostatně zrušení spoluvlastnictví nebylo mezi účastníky spornou otázkou, žalovaná s ním od počátku souhlasila. Spornou otázkou nebyl ani způsob vypořádání, když nemovitosti nelze, v návaznosti na stanoviska účastníků vyjádřená již v řízení před soudem prvního stupně, považovat za reálně dělitelné, a všichni zúčastnění souhlasili s přikázáním nemovitostí do výlučného vlastnictví žalované. I odvolací soud má z uvedených důvodů za to, že jsou splněny podmínky pro vypořádání spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem tímto způsobem.

24. Mezi účastníky zůstala i v odvolacím řízení spornou otázka obvyklé ceny nemovitostí. Odvolací soud proto znovu hodnotil, jakou částku je třeba uložit žalované k zaplacení žalobcům jakožto přiměřenou náhradu. V tomto ohledu plně vyšel ze závěrů znaleckého posudku zpracovaného v odvolacím řízení, když cena, z níž se stanoví přiměřené náhrada, se určuje podle ceny věci v době vypořádání (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný jako i dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz), a touto cenou se podle ustálené rozhodovací praxe míní cena obvyklá. Odvolací soud proto považuje za částku přiměřené náhrady odpovídající velkosti podílu žalobkyně a) sumu [částka] a odpovídající velikosti podílů žalobců b) a c) částku [částka] pro každého z nich.

25. Žalovaná splnila i další z kritérií pro přikázání nemovitostí do jejího výlučného vlastnictví, a to solventnost (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či jeho rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), kteroužto skutečnost učinili účastníci v odvolacím řízení nespornou.

26. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil v části výroků III., IV. a V. rozsudek soudu prvního stupně co do výše přiměřené náhrady uložené žalované k zaplacení, ve výrocích I., II. a ve zbývající části výroků II., IV. a V. odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

27. Po změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Vycházel přitom ze zásady vyslovené v nálezu pléna Ústavního soudu ze dne [datum], Pl. ÚS-st. 59/23 (dostupný na www.nalus.usoud.cz), že v řízení iudicium duplex nemá zásadně právo na náhradu nákladů takového řízení žádný z účastníků.

28. Odvolací soud neshledal v projednávané věci důvody pro odchýlení se od uvedené zásady. Skutečnosti, na které v tomto ohledu poukazovali žalobci, totiž nejsou ničím, co by bylo možno hodnotit jako obstrukční či šikanózní jednání ze strany žalované. Délka řízení není v žádném případě dána jejím postupem ve věci (viz odstavec 13. odůvodnění), pokud uplatnila námitky proti výplatě přiměřené náhrady, tak toto její tvrzení se nijak neprojevilo ani na délce řízení, ani na rozsahu dokazování, při prvním jednání ve věci od své obrany ostatně ustoupila. Vzájemný návrh žalované také nijak negativně neovlivnil toto řízení. Žalovaná jej také uplatnila při prvním jednání, soud prvního stupně ihned rozhodl o jeho vyloučení k samostatnému projednání a rozhodnutí. A ostatně žalovaný účastník má na adekvátní obranu v řízení plné právo. Konečně nelze ani uzavřít, že snad z důvodu podání odvolání a s jeho projednáváním spojeného běhu času došlo k poklesu ceny nemovitostí. Není totiž vůbec postaveno najisto, že tato cena skutečně činila v době rozhodnutí soudu prvního stupně částku [částka]. Znalecké posudky [tituly před jménem] [jméno FO], ve spojení s dodatkem č. [hodnota] a jejími výpověďmi před soudy obou stupňů, nejsou podle názoru odvolacího soudu způsobilým podkladem pro zjištění takové ceny. Žalovaná nadto uplatnila námitky proti znaleckým závěrům už v řízení před soudem prvního stupně, tento je nezohlednil, což logicky vyústilo v podání odvolání.

29. Odvolací soud dále rozhodoval podle § 224 odst. 1 a 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. o nákladech odvolacího řízení. Vycházel ze stejné premisy, jako je uvedeno v odstavci 27., proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo ani na náhradu nákladů odvolacího řízení.

30. O náhradě nákladů řízení, které vznikly státu v řízení před soudem prvního stupně i v odvolacím řízení, rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 2 a § 148 odst. 1 o. s. ř. Vycházel přitom ze stejného rozsahu neúspěchu účastníků a z toho, že v řízení před soudem prvního stupně byla z rozpočtových prostředků zaplacena celkem částka [částka] (když soud prvního stupně sice nevydal avizované usnesení o určení konkrétní výše nákladů, které by měl platit každý z účastníků, částky znalečného hrazeného z rozpočtových prostředků jsou však již postaveny najisto a z obsahu spisu jsou zjevné) a v odvolacím řízení částka [částka]. Žalobci a žalovaná uhradí každý jejich ½, tj. za řízení před soudem prvního stupně [částka] a za odvolací řízení [částka].

31. [adresa] k plnění ve výrocích III. a IV. tohoto rozsudku byla určena podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod.