o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 1. února 2022, č. j. 3 C 237/2018-354,

1. Žalobkyně se domáhá zaplacení 20 500 euro s 8,05% úrokem z prodlení ročně z 9 000 euro od [datum] do zaplacení, ze 4 000 euro od [datum] do zaplacení a ze 7 500 euro od [datum] do zaplacení s tím, ze uvedené častky zaplatila jako zálohu na kupní cenu vozidel [anonymizována dvě slova], a to na základě zálohových faktur [rok], [rok], [rok], [rok] a [rok], vozidla však nebyla dodána. Popřela, že by byly uzavřeny písemné kupní smlouvy o převodu uvedených vozidel či písemné smlouvy o smlouvách budoucích kupních, pokud je na nějaké listině podpis [anonymizována dvě slova], který jejím jménem při prohlídce vozidel jednal, šlo o absolutně neplatné právní jednaní, neboť český jazyk neovládá, nejde ani o jeho pravý podpis. [anonymizována dvě slova] disponoval jen písemným zmocněním k převzetí [anonymizováno] vozidel, a to v roce [rok] [ulice] praxe byla taková, že po prohlednutí vozidel byly vystaveny proforma faktury, po jejichž zaplacení připravila žalovaná celní doklady, občas byla ponechána i část zálohy v hotovosti (obvykle 1 000 eruo). Proforma faktury byly přitom vystaveny i v tomto případě, o změně obchodní praxe žalovaná žalobkyni neinformovala. Dodala, že platby probíhaly prostřednictvím německých a belgických bank, variabilní symboly proto nejsou směrodatné, žalovaná navíc nezpochybňovala, že šlo o platby na základě předmětných proformafaktur z roku [rok], obchody probíhaly tak, že bez zaplacení vozidla na základě proformafaktury nebylo možné s vozidlem odjet. Žalobkyně kupní smlovy k proformafakturám č. [rok] a [rok] nikdy neobdržela, pochybuje, že by některé platby měly probíhat až 2 roky po uzavření obchodů. Připomněla, že žalovaná sama tvrdila, že částka 20 500 euro byla složena jako závdavek ve výši 4 100 euro za každý z 5 tahačů. Obranu žalované, že platby ve výši 7 500 a 4 000 euro byly plněním na jiné závazky, označila žalobkyně za neopodstatněnou novotu. Fakturu [číslo] datovanou [datum] na 7 500 euro za služby spojené s vývozem [anonymizováno] vozidel [anonymizováno] a fakturu datovanou [datum] na 4 000 euro za opravy palivového systému a služby spojené s vývozem žalobkyně od žalované neobdržela, vědomost o nich získala až nahlížením do spisu, tuto fakturu neeviduje ani ve svém účastnictví, platby 7 500 euro a 4 000 euro označila neodpovídajícími variabilními symboly zřejmě omylem. Účtovaná částka by navíc byla zcela nepřiměřená a kupní cena byla stanovena jako paušální, zahrnující i všechny uvedené služby. Namítla také promlčení této pohledávky a zpochybnila pravost podpisu na objednávce opravy.

2. Žalovaná namítala, že žalobkyně sice v minulosti zakoupila některá použitá vozidla bez písemné kupní smlouvy, žalovaná však přibližně od roku [rok] začala užívat institut závdavku. [anonymizována dvě slova] byl obsah kupních smluv vysvětlen v anglickém jazyce, včetně rozhodčí doložky a důsledků uzavření smluv, to potvrzuje i následná úhrada závdavku v souladu s těmito smlouvami, kterou byla účinnost dohod utvrzena. Později upřesnila, že s [anonymizována dvě slova] bylo jednáno v češtině, jen v případě, že neznal nějaké slovíčko, byl použit ekvivalent v angličtině, avšak výjimečně, podepisovaným dokumentům rozuměl. Žalobkyně ani bez zbytečného odkladu případný exces při zástupčím jednání nenotifikovala. Dodala, že na ní nelze spravedlivě požadovat, aby si ověřovala platnost a rozsah plné moci udělené v roce [rok], navíc tím, že svědek [příjmení] běžně i kupní smlouvy podepisoval a žalobkyně proti takovému postupu nic nenamítala, došlo touto běžnou praxí smluvních stran ke konkludentnímu rozšíření jeho zmocnění na podpisy smluvních dokumentů. Funkcí závdavku je i záloha na budoucí plnění, v souladu s tím bylo také fakturováno. Žalovaná učinila nesporným, že žalobkyně na její účet zaslala v uvedená data částky 9000 euro, 4 000 euro a 7500 euro, poukazovala však na to, že jen u částky 9 000 euro je platba označena údaji odpovídajícími předmětným proformafakturám, částka 4 000 euro je označena platebním symbolem [rok] a částka 7 500 euro platebním symbolem 2013, což odpovídá číslům proformafaktur ze starších obchodů s žalobkyní. [jméno] žalobkyně přitom tvrdí, že všechny předchozí obchody v pořádku proběhly, musí proto jít o platby za vozidla zakoupená v letech [rok] a [rok] a žalobkyní odvezená. Proforma faktura č. [rok] byla na částku 48 800 euro za [anonymizováno] ks vozidel [anonymizováno] rok výroby [rok] a byla vystavena na základě [anonymizováno] uzavřených kupních smluv s kupní cenou ve výši 6 100 euro za [anonymizováno] vozidlo, ke kterým byly vystaveny předávací protokoly. Všechny tyto smlouvy byly uzavřeny během několika dnů v říjnu [rok] a vozidla dne [datum] ([anonymizováno] kusy) a [datum] ([anonymizováno] kusy) odvezena, v kupní smlouvě není zaplacení kupní ceny potvrzeno. Proforma faktura č. [rok] vystavená na 5 850 euro se týkala jediného vozidla převzatého na základě kupní smlouvy [číslo] ze dne [datum] s kupní cenou 5 850 euro, odpovídá i číslo karoserie s koncovkou [číslo]. Platby byly proto doplatky na jistinu nebo za sankci z uvedených smluv. Zaplacených 7 500 euro se týkalo ceny za zajištění správních a administrativních nákladů souvisejících s vývozem zakoupených a zaplacených vozidel do zahraničí (evidenční kontrola, exportní značky, zaclení, pojištění vozidel pro tyto účely, dokumenty [anonymizováno] – prohlašení o emisní třídě, prohlášení výrobce o výrobě vozidel v EU, související smluvní dokumentace), odpovídající faktura je také v účetním deníku žalované. Zaplacených 4 000 euro se týkalo stejných administrativních a správních nákladů a dále opravy palivové soustavy a palivového čerpadla včetně vstřikovačů, a to u zaplaceného a odvezeného vozidla; na opravě se strany dohodly separátně, oprava byla provedena na základě písemné objednávky z [datum].

3. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku 20 500 euro s 8,05% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.), v části týkající se 8,05% úroku z prodlení ročně z 9 000 euro od [datum] do [datum], ze 4 000 euro od [datum] do [datum] a ze 7 500 euro od [datum] do [datum] žalobu zamítl (výrok II.), žalované uložil povinnost nahradit České republice na účet Okresního soudu v Rakovníku náklady ve výši 8 636,80 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.) a ve stejné lhůtě náhradu nákladů řízení žalobkyni ve výši 295 362,80 Kč, k rukám jejího zástupce (výrok IV.).

4. Při svém rozhodnutí vycházel soud prvního stupně z následujících skutkových zjištění. Žalovaná vystavila [datum] žalobkyni proforma fakturu č. [rok] na 5 850 euro s datem splatnosti [datum] jako zálohu [anonymizováno] [číslo] a dne [datum] proforma fakturu č. [rok] na 48 800 euro s datem splatnosti [datum] jako přijaté zálohy [anonymizována dvě slova] [číslo], r. v. [rok], žalobkyně řádně uhradila kupní cenu vozidel vyúčtovanou uvedenými proforma fakturami. Dne [datum] vystavila žalovaná žalobkyni proforma fakturu [číslo] na 7 500 euro s datem splatnosti [datum] za služby spojené s vývozem [anonymizováno] vozidel [anonymizováno] (smluvní dokumentace, EK, exp. RZ, zaclení, pojištění, CEMT, prohlášení výrobce), dne [datum] vystavila žalovaná žalobkyni proforma fakturu [číslo] na 4 000 euro s datem splatnosti [datum] za opravu palivového systému včetně tří vstřiků a služby spojené s vývozem vozidla [anonymizována dvě slova] [číslo] - smluvní dokumentace, EK, exp. RZ, zaclení, pojištění, CEMT, prohlášení výrobce. Žalobkyně odeslala na bankovní účet žalované dne [datum] částku 9 000 euro s označením [rok] a [rok], dne [datum] částku 4 000 euro s označením [rok] a dne [datum] částku 7 500 euro s označením [rok]. Žalovaná vyzvala dopisem ze dne [datum] žalobkyni k odebrání a úhradě vozidel, neboť byla provedena částečná úhrada vozidel [anonymizována dvě slova] [číslo] v počtu [anonymizováno] kusů s číslem [příjmení]: ZC [bankovní účet], [příjmení]: ZC [bankovní účet], [příjmení]: ZC [bankovní účet], [příjmení]: ZC [bankovní účet], [příjmení]: ZC [bankovní účet], s datem úhrady jednotlivých vozidel: hotově 1 000 euro dne [datum], bankovním převodem 9 000 euro dne [datum], 4 000 euro dne [datum] a 7 500 euro dne [datum]. Soud prvního stupně neměl naopak za prokázané, že by platby ve výši 4 000 euro a 7 500 euro byly provedeny k úhradě faktur za služby spojené s vývozem zakoupených vozidel a provedením opravy jednoho z nich. Žalovaná totiž ani přes opakovanou výzvu a poučení dle § 118a o. s. ř. netvrdila, zda a jak se faktury, jejichž označení a fakturovaná částka mají odpovídat označení a výši plateb ve výši 4 000 a 7500 euro, dostaly do dispozice žalobkyně, nenavrhla k prokázání takové skutečnosti žádné důkazy a neprokázala ani, že by fakturované služby nebo opravy byly provedeny.

5. V odůvodnění svého rozsudku soudu prvního stupně podrobně vylíčil dosavadní průběh řízení a důvody rozhodnutí soudů všech stupňů vydaných k námitce žalované o uzavřené rozhodčí doložce, včetně důvodů a skutkových zjištění, pro které nelze na podpis dohod ze dne [datum] obsahujících rozhodčí doložky ze strany [anonymizována dvě slova] nahlížet jako na platné a účinné právní jednání. Zjištěné skutečnosti posoudil dle § 2991 občanského zákoníku č. 859/2012 Sb. (dále jen o. z.) a uzavřel, že žalobkyně odeslala na účet žalované 20 500 euro, a to na základě faktur vystavených po dohodě z [anonymizována dvě slova] [rok], která však nebyla platně uzavřena, a žalované se nepodařilo prokázat, že by k takovému plnění byl právní důvod, jde tak o bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně. Prodlení žalované s vrácením žalované částky trvalo dle soudu prvního stupně až od [datum], neboť k plnění byla vyzvána výzvou doručenou [datum]. Nákladové výroky odůvodnil soud prvního stupně procesním úspěchem žalobkyně, která vynaložila náklady na soudní poplatky a právní zastoupení, a dále vznikem nákladů státu spojených s tlumočením svědecké výpovědi a zaplacením svědečného.

6. Proti tomuto rozsudku, a to výslovně jen proti výrokům I., III. a IV. podala žalovaná včasné odvolání. Namítala, že rozsudek soudu prvního stupně je nepřezkoumatelný, neboť z něj není zřejmé, co vedlo soud prvního stupně k závěru, že žalovaná neprokázala existenci právního důvodu pro přijetí platby 4 000 euro a 7 500 euro, přestože žalovaná doložila po poučení ze strany soudu množství relevantních smluvních a účetních dokladů. Tyto důkazy soud prvního stupně sice provedl, ale přestože nedošlo k popření jejich pravosti ani pravdivosti, nevyvodil z nich žádné skutkové a právní závěry. Nesouhlasila ani se závěrem soudu prvního stupně o tom, že sama žalovaná tvrdila shodný důvod k inkasu částky 20 500 euro jako žalobkyně. Uvedla, že takové tvrzení ze strany žalované nikdy nezaznělo, jen v meritorní argumentaci konzistentně napadala žalobu v rozsahu plateb 4 500 euro a 7 000 euro a u 9 000 euro nesporovala, že šlo o zálohu na neodebraná vozidla. Soudu prvního stupně žalovaná dále vytýkala, že ji neúměrně zatížil důkazním břemenem, neboť bylo na žalobkyni, aby prokázala důvodnost vrácení částky 11 500 euro, do které žalovaná brojila, a také vysvětlila, proč označila platby ve výši celkem 11 500 euro platebními symboly, které s plánovaným převodem 5 vozidel, o kterém bylo jednáno [datum], nesouvisely, zejména když nešlo o náhodné (nesprávné) symboly, ale o platby odpovídající výší i platebními symboly fakturám, které žalovaná již dříve žalobkyni vystavila. Soud prvního stupně dle žalované také pochybil, když neposkytl k uplatnění tvrzení po opakovaném poučení dodatečnou lhůtu, a narušil tak princip rovnosti zbraní. Zdůraznila, že proforma faktury na 4 500 a 7 000 euro lícují s platebními symboly, které žalobkyně při poukázání těchto částek zcela dobrovolně užila, a také s platebními symboly dříve realizovaných obchodů, datace časově odpovídá době uzavření kupních smluv, se kterými bylo poskytnutí dalšího plnění, které je při mezinárodním prodeji a přepravě vozidle zcela běžné; těmto listinám odpovídá také účetní deník žalované a faktura na 900 euro za obdobné služby poskytnuté nad rámec sjednané kupní ceny. Důvodnost fakturace opravy doložila žalovaná i písemnou objednávkou opravy. Pokud soud prvního stupně nezohlednil, že předmětné faktury žalovaná vystavila a žalobkyně je zcela dobrovolně uhradila, zcela tak popřel autonomii vůle účastníků právního vztahu. Navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

7. Žalobkyně navrhovala potvrzení rozsudku soudu prvního stupně v napadeném rozsahu. Odkázala na závěry odvolacího a dovolacího soudu týkající se právních účinků smlouvy z [datum] a na to, že žalovaná neuspěla ani s ústavní stížností. Dodala, že žalovaná přistoupila ke změně procesní obrany až po více než třech letech vedení sporu a k doplnění tvrzení jí byla opakovaně poskytnuta dostatečná lhůta. Žalovaná přijetí částky 20 500 euro nikdy nerozporovala, že šlo o platbu na vozidla, o kterých bylo jednáno [datum], sama žalovaná uváděla ve výzvě k převzetí těchto vozidel a poté znovu v reakci na předžalobní upomínku. Faktury, na které nově žalovaná poukazuje, žalobkyně nikdy neobdržela. Z odůvodnění rozsudku soud prvního stupně je zřejmé, že soud argumentaci žalované neuvěřil.

8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné, jsou však dány důvody pro změnu nákladového výroku rozsudku soudu prvního stupně. Výrok II. rozsukdu soudu prvního stupně nebyl odvolacím soudem přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci § 206 odst. 2 o. s. ř.).

9. Odvolací soud už ve svém usnesení ze dne 25. 6. 2021, č. j. 30 Co 22/2021-198, odůvodnil mezinárodní příslušnost českých soudů, soud prvního stupně také správně jako rozhodné určil právo české.

10. Podle § 1785 o. z. smlouvou o smlouvě budoucí se nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem.

11. Podle § 1808 odst. 1 o. z. byl-li ujednán závdavek, vyžaduje se, aby byl odevzdán nejpozději při uzavření smlouvy. Závdavkem se potvrzuje uzavření smlouvy a strana, která jej dala, poskytuje jistotu, že dluh splní. Nesplní-li se dluh z příčiny na straně toho, kdo dal závdavek, může si druhá strana závdavek ponechat. Dala-li tato strana závdavek, má právo požadovat, aby jí buď bylo vydáno dvojnásobně tolik, anebo aby dlužník dluh splnil, nebo, není-li splnění dluhu již možné, náhradu škody (§ 1808 odst. 2 o. z.).

12. Podle § 1807 o. z. má se za to, že co dala jedna strana druhé před uzavřením smlouvy, je záloha.

13. Podle § 545 o. z. právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran. Podle § 553 odst. 1 o. z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 2 o. z.).

15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

16. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení zodpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování ke správným skutkovým zjištěním, na která odvolací soud v plném rozsahu odkazuje.

18. Odvolací soud zopakoval důkaz fakturami [číslo] ze kterých zjistil, že byly vystaveny žalovanou žalobkyni za prodej služeb do třetích zemí dne [anonymizována dvě slova] [rok] a [datum], faktury z [datum] a [datum] jsou označeny stejným variabilním symbolem, jaký byl uveden ve fakturách z [datum] (variabilní číslo i číslo faktury [rok]) na 5 850 euro a z [datum] (variabilní číslo i číslo faktury [rok]) na 48 800 euro, tedy na fakturách, který byly dle nesporného tvrzení účastníků zcela zaplaceny a které se týkaly zálohy na kupní cenu za vozidla [anonymizováno]. Z faktur vystavených [datum] č. [rok], [rok] a [rok] odvolací soud zjistil, že byly vystaveny žalobkyni za zálohy [anonymizováno] [číslo], [číslo] a [číslo], a to pod variabilními symboly shodnými s čísly faktur. Z dopisu datovaného [datum] odvolací soud zjistil, že je adresován žalobkyni, jako odesílatel je označen [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], jednatel žalované, dopis obsahuje výzvu k odebrání [anonymizováno] vozidel [anonymizována dvě slova], a to i s čísly [příjmení], která končí šestičíslím [číslo], [číslo] a [číslo], s tím, že k úhradě vozidel mělo dojít hotově [datum] (1 000 euro) a bankovním převodem ([datum] 9000 euro, [datum] 4 000 euro a [datum] 7 500 euro). Z faktury vystavené dne [datum] odvolací soud zjistil, že žalovaná vystavila žalobkyni i další fakturu za prodej služeb do třetích zemí, z listiny označené jako účetní deník [právnická osoba] odvolací soud zjistil, že faktury z [anonymizována dvě slova] [rok], [datum] a [datum] jsou v soupisu dokladů vystavených žalobkyni uvedeny, jiný doklad s označením prodej služeb do třetích zemí se v tomto soupisu za období od [datum] do [datum] nevyskytuje.

19. Mezi účastníky je nesporné, že žalobkyně zaslala na účet žalované částku celkem 20 500 euro, a to dne [datum] (9 000 euro), [datum] (4 000 euro) a [datum] (7 500 euro). Žalovaná namítala, že šlo o závdavek, u částky 9 000 euro jinou obranu neuplatnila, u částek 7 500 a 4 000 euro dále namítala, že šlo o platby za poskytnuté služby spojené s vývozem vozidel do zahraničí a za provedenou opravu.

20. Odvolací soud již ve svém rozhodnutí ze dne, č. j. 25 6 2021, č. j. 30 Co 22/2021-198, přijal a odůvodnil závěr, že smlouvy o budoucí kupní smlouvě uzavřené dne [datum] neměly stran tam sjednané rozhodčí doložky žádné účinky, neboť [anonymizována dvě slova], který jménem žalované jednal, nerozumí českému jazyku a s obsahem smluv nebyl dostatečně seznámen. Zjištěné zcela nedostatečné vysvětlení obsahu smluv se přitom týkalo i ujednání o závdavku, jak odvolací soud zjistil i z výslechu svědka [příjmení], který před odvolacím soudem uvedl, že k závdavku se snažil při uzavírání smluv vysvětlit, že když bude smlouva podepsána a dojde k úhradě, bude smlouva závazná pro obě strany, nic dalšího k povaze závazku neřešili, příliš to nerozebírali. Přestože ke sjednání závdavku není třeba písemné formy, uplatní se uvedené závěry i ve vztahu k ujednání o závdavku, neboť poskytnuté vysvětlení funkci závdavku, zejména měl-li být sjednán ve výši celé kupní ceny, nevystihuje. Je rovněž nesporné, že šlo o první návrhy smluv ze strany žalované, které obsahovaly ujednání o závdavku, nelze se proto odvolávat ani na zavedenou praxi smluvních stran. K ujednání o závdavku proto nelze pro jeho nesrozumitelnost přihlížet (§ 553 odst. 1 o. z.), a žalovaná si tak není oprávněna přijaté plnění jako závdavek ponechat. Je třeba dodat, že z provedených důkazů rovněž vyplynulo, že žalobkyně ani nehodlala plnit na závdavek, neboť plnila na základě proforma faktur vystavených na plnění označené jako záloha na kupní cenu, což naopak odpovídalo nejen označení plnění ve vystavených fakturách, ale také zavedené praxi stran.

21. Správný je i závěr soudu prvního stupně o tom, že žalovaná neprokázala, že by částky 4 000 euro a 7 500 euro byly plněny na jinou pohledávku žalované. Žalované je sice třeba dát za pravdu v tom směru, že pokud někdo tvrdí, že plnil bez právního důvodu, je třeba, aby také uvedl a prokázal, proč plnil, tedy v čem spočíval jeho omyl, neboť lidé si zpravidla neplní jen tak (srov. Hulmák, [anonymizováno] a kol.: [anonymizováno] zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 [číslo]). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, [číslo] s.). Žalobkyně však tvrdí, že plnila zálohu na kupní cenu za vozidla, která hodlala zakoupit na základě jednání s žalovanou, které proběhlo [datum], a že nesprávné variabilní symboly u dvou ze tří plateb uvedla omylem. Bylo zjištěno, že pod stejnými variabilními symboly (a shodným číslem faktury) byla žalobkyni účtována kupní cena za dříve odebraná vozidla, která, jak je mezi účastníky nesporné, byla již dříve zcela zaplacena. Žalovaná namítá, že vystavila další faktury se stejným variabilním symbolem (a jiným číslem faktury), a to na odpovídající částky, vůle žalobkyně tak musela směřovat k úhradě těchto faktur.

22. Ze skutečnosti, že žalovaná vystavila další faktury se stejným variabilním symbolem, které výší účtované částky odpovídají výši plateb, však nelze dovozovat, že žalobkyně plnila na základě těchto dalších faktur. [příjmení] totiž mohla být dovozována vůle žalobkyně plnit na základě takových faktur, muselo by být prokázáno, že faktury se dostaly do dispozice žalobkyně a že se tak stalo před plněním žalobkyně. K prokázání takové skutečnosti nenavrhla žalovaná žádné důkazy, ačkoli byla v tomto směru ze strany soudu prvního stupně řádně vyzvána a poučena. Žalobkyně popřela, že by se o takových fakturách dozvěděla dříve, než z obrany žalované v tomto řízení.

23. Pokud nebylo prokázáno, že se žalobkyně s dalšími fakturami se shodným variabilním symbolem, který již byl dříve používán, seznámila před provedenou platbou, pak nelze ani uzavřít, že její vůle směřovala k plnění vyúčtované těmito fakturami. Nešlo totiž o jedinečný platební údaj, který by bez znalosti obsahu těchto konkrétních faktur nemohl být žalobkyni znám, ale o číslo, které bylo jako variabilní symbol pro platbu žalované užito již dříve. Soud prvního stupně vzal v úvahu i období, kdy žalobkyně plnila, které časově navazuje na příslib uzavření kupních smluv na dodávku [anonymizováno] vozidel [anonymizováno] a vystavení proforma faktur, a dále písemnou výzvu žalované k vyzvednutí těchto vozidel, ve které sama žalovaná předmětné platby k platbám záloh na tato vozidla přiřazuje, a dospěl ke správnému skutkovému závěru, že platby žalobkyně byly určeny na zálohy na kupní cenu 5 vozidel, u kterých se na základě jednání o budoucích kupních smlouvách ze dne [datum] předpokládalo uzavření kupních smluv.

24. Je třeba dodat, že i pokud by bylo prokázáno, že vůle žalobkyně směřovala k plnění faktur vystavených dne [datum] a [datum] nebyla by tato skutečnost pro úspěšnou obranu žalované dostatečná. Žalobkyně tvrdí, že plnění účtované těmito fakturami jí žalovaná neposkytla a že účtované částky jsou přemrštěné. Pouhá vůle plnit na základě konkrétní faktury vystavené věřitelem totiž nárok věřitele na fakturované plnění nezakládá. Plnění na základě konkrétní faktury může vést k úvaze o tom, na jaký z více závazků u stejného věřitele dlužník plní, faktura však není právním důvodem plnění a jen zaplacením konkrétní faktury nedochází ani k uznání dluhu. Dojde-li proto ke sporu o existenci právního důvodu pro zaplacení takové faktury, je věřitel povinen existenci svého nároku na plnění vyúčtované zaplacenou fakturou tvrdit a prokázat (neplnil-li dlužník s vědomím, že k tomu není povinen). Námitka žalované, že výzvy soudu prvního stupně k tvrzení a prokázání poskytnutí účtovaného plnění, byly nad rámec poučovací povinnost soudu, je tedy nedůvodná. Pokud by totiž bylo prokázáno, že žalobkyně plnila na uvedené faktury (zejména pokud by bylo prokázáno, že faktury se do dispozice žalobkyně dostaly), nešlo by o právně nevýznamné skutečnosti.

25. Dostatečným právním důvodem k poskytnutí zálohy na budoucí koupi je i příslib budoucího bezplatného převodu vlastnického práva, bezdůvodným obohacením se záloha stává ve chvíli, kdy tento právní důvod odpadne, zpravidla tedy v okamžiku, kdy je zřejmé, že koupě nebude realizována (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. 7. 2009, sp. zn. 30 Cdo 4946/2007, dostupné na [webová adresa]). Bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla částku celkem 20 500 euro jako zálohu na kupní cenu 5 vozidel, u kterých se koupě následně nerealizovala. Odpadl tak právní důvod pro zaplacené zálohy a žalovaná je povinna částku 20 500 euro žalované jako bezdůvodné obohacení vrátit.

26. Žalobkyně vyzývala žalovanou k vrácení uvedené částky [datum], od [datum] byla žalovaná s vrácením částky ve výši 20 500 euro v prodlení. Soud prvního stupně rozhodl správně, když žalobě vyhověl v části týkající se 20 500 euro se zákonným úrokem z této částky od [datum] do zaplacení. Soud prvního stupně také správně procesně nespěšné žalované uložil povinnost k náhradě nákladů státu, které byly vynaloženy na tlumočení při dokazování, a procesně úspěšnější žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Opomněl však zohlednit míru úspěchu žalobkyně. K okamžiku vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně se žalobkyně domáhala zaplacení celkem 30 594,95 euro (20 500 euro + 8,05% úrok z prodlení ročně z 9 000 euro od [datum] do [datum], ze 4 000 euro od [datum] do [datum] a ze 7 500 euro od [datum] do [datum]), uspěla co do částky 27 738,49 euro (20 500 euro + s 8,05% úrok z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení), což odpovídá 91% úspěchu. Má tak nárok na náhradu 82 % nákladů ([číslo]), které vynaložila na soudní poplatek (26 522 Kč) a právní zastoupení advokátem, který provedl celkem 18 úkonů právní služby, kterým odpovídá odměna ve výši 166 520 Kč určená dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve spojení s § 11 odst. 1 a 2 advokátního tarifu při tarifní hodnotě odpovídající kurzu eura při provedení úkonu právní služby tak, jak je uvedeno v následující tabulce, paušální náhrada hotových výdajů ve výši celkem 5 400 Kč (18x300) dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, cestovné právního zástupce žalobkyně osobním automobilem se spotřebou 5,4 l motorové nafty na 100 km, v roce 2019 celkem 390 km, což při ceně pohonné hmoty dle vyhlášky č. 333/2018 Sb. ve výši 33,60 Kč za 1 l a základní náhradě dle citované vyhlášky ve výši 4,10 Kč za 1 km činí 2 307 Kč ( (5,4/100x33,6+4,1) x390), v roce 2020 celkem 260 km, což při ceně pohonné hmoty dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. ve výši 31,80 Kč za 1 l a základní náhradě dle citované vyhlášky ve výši 4,20 Kč za 1 km činí 1 538 Kč ( (5,4/100x31,8+4,2) x260), v roce 2021 celkem 130 km, což při ceně pohonné hmoty dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. ve znění od [datum] ve výši 27,20 Kč za 1 l a základní náhradě dle citované vyhlášky ve výši 4,40 Kč za 1 km činí 763 Kč ( (5,4/100x27,2+4,4) x130) a v roce 2022 celkem 260 km, což při ceně pohonné hmoty dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve znění do [datum] ve výši 36,10 Kč za 1 l a základní náhradě dle citované vyhlášky ve výši 4,70 Kč za 1 km činí 1 729 Kč ( (5,4/100x36,1+4,7) x260), náhrada 32 půlhodin promeškaného času po 100 Kč dle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu (3 200 Kč) a náhrada ve výši 38 106 Kč odpovídající 21% sazbě daně z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalobkyně, dle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř., celkem náklady činí 246 085 Kč, z toho 82 % činí po zaokrouhlení na celé koruny 201 790 Kč.

úkon; dne; kurz eura (Kč); tarifní hodnota (Kč); odměna (Kč)

převzetí věci; [datum]; 25,74; 527 670; 10 420

jednoduchá výzva; [datum]; 26,675; 546 837,50; 10 500 x 0,5

žaloba; [datum]; 25,845; 529 822,50; 10 420

odvolání; [datum]; 25,725; 527 362,50; 10 420 x 0,5

ústní jednání; [datum]; 25,815; 529 207,50; 10 420

ústní jednání; [datum]; 25,67; 526 235; 10 420

ústní jednání; [datum]; 25,52; 523 160; 10 420

ústní jednání; [datum]; 25,285; 518 342,50; 10 380

ústní jednání; [datum]; 26,68; 546 940; 10 500

odvolání; [datum]; 26,20; 537 100; 10 460 x 0,5

ústní jednání; [datum]; 25,45; 521 725; 10 420

ústní jednání; [datum]; 25,485; 522 442,50; 10 420 x 2

vyjádření k dovolání; [datum]; 25,295; 518 547,50; 10 380

ústní jednání; [datum]; 25,435; 521 417,50; 10 420

Vyjádření ve věci; [datum]; 24,26; 497 330; 10 300

ústní jednání; [datum]; 24,495; 502 147,50; 10 340

vyhl. rozsudku; [datum]; 24,335; 498 867,50; 10 300 x 0,5

166 CELKEM;;;; 520

27. Ze všech výše uvedených důvodů změnil odvolací soud podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. nákladový výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně tak, že výši náhrady nákladů řízení určil na 201 790 Kč; ve zbývající části výroku IV. (určení povinné a oprávněné osoby, lhůty a místa plnění) a ve výrocích I. a III. potvrdil podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný.

28. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1. § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná nebyla v odvolacím řízení úspěšná (jejímu odvolání nebylo vyhověno), odvolací soud jí proto uložil povinnost k náhradě nákladů, které žalobkyně vynaložila v odvolacím řízení (odměna advokáta za 2 úkony právní služby po 10 340 Kč (při kurzu eura k [datum] 24, 745 Kč a při kurzu eura k [datum] 24,49 Kč) dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 6. a § 11 odst. 1, písm. g) a k) advokátního tarifu – vyjádření k odvolání, účast u ústního jednání, 2 paušální náhrady nákladů řízení po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a náhrada ve výši 4 469 Kč, odpovídající 21% sazbě daně z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalobkyně, dle § 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem 25 749 Kč.

29. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod. [obec] plnění náhrady nákladů řízení bylo určeno dle § 149 odst. 1 o. s. ř.