o určení relativní neúčinnosti právního jednání,

1. Okresní soud v [adresa] (dále jen „soud prvního stupně“) výrokem I. rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (dále jen „napadené rozhodnutí“), určil, že právní jednání žalované a dlužníka [jméno FO], narozeného [datum], bytem [adresa] (dále jen „dlužník“), v podobě souhlasného prohlášení ze dne [datum], na základě kterého se žalovaná stala výlučnou vlastnicí nemovitých věcí – parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa], č. p. [Anonymizováno], obec [adresa], parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba bez čp/če, parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa], č. p. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], vše v obci [adresa] a v katastrálním území [adresa], zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota] u [právnická osoba] pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] (dále jen „nemovité věci“), je vůči žalobci právně neúčinné. Výrokem II. rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Soud prvního stupně vyšel z návrhu žalobce, kterým se domáhal určení, že právní jednání žalované a dlužníka v podobě souhlasného prohlášení ze dne [datum], na základě kterého se žalovaná stala výlučnou vlastnicí nemovitých věcí, je vůči němu právně neúčinné. Tvrdil, že rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který je vykonatelný, byla dlužníkovi uložena povinnost zaplatit mu [částka] s příslušenstvím, včetně náhrady nákladů řízení v celkové výši [částka]. Nemovité věci byly ve společném jmění manželů žalované a dlužníka. V souvislosti s rozvodem jejich manželství byla uzavřena smlouva o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práv a povinností společného bydlení pro dobu po rozvodu ze dne [datum] (dále jen „smlouva o vypořádání ze dne [datum]“), podle které nemovité věci připadly do výlučného vlastnictví žalované, avšak smlouva nenabyla účinnosti, neboť nebyl podán návrh na její vklad do katastru nemovitostí. Jestliže do tří let od zániku společného jmění manželů žalovaných nedošlo k jeho vypořádání dohodou, ani za tím účelem nebylo zahájeno řízení u soudu, pak nastupuje nevyvratitelná domněnka, podle které mimo jiné platí, že nemovité věci jsou v podílovém spoluvlastnictví obou manželů a jejich podíly jsou stejné. Dlužník převedl svůj podíl v rozsahu jedné poloviny na nemovitých věcech na žalovanou bezúplatným právním jednáním v podobě souhlasného prohlášení ze dne [datum], které bylo vloženo do katastru nemovitostí dne [datum] s právními účinky ke dni [datum]. Jiný majetek dlužník nemá. Jsou proto naplněny zákonné podmínky pro to, aby se domáhal uspokojení své vymahatelné pohledávky na nemovitých věcech v rozsahu jedné ideální poloviny.

3. Soud prvního stupně se zabýval i obranou žalované, která uváděla, že po uzavření smlouvy o vypořádání ze dne [datum], kterou opomněli vložit do katastru nemovitostí, žila v domnění, že nemovité věci jsou v jejím výlučném vlastnictví. Až s odstupem času zjistila, že v katastru nemovitostí není zapsána jako výlučný vlastník nemovitých věcí. Souhlasné prohlášení ze dne [datum] tudíž mělo napravit toto pochybení. Do té doby měla nemovité věci v poctivé držbě a uvedeným souhlasným prohlášením s dlužníkem pouze deklarovali, že uvedené nemovité věci přešly do jejího výlučného vlastnictví už citovanou smlouvou o vypořádání. Nemovité věci navíc vydržela uplynutím desetileté vydržecí doby, která začala plynout nejpozději od jejího rozvodu s dlužníkem, tj. od [datum]. Od rozvodu manželství nežije s dlužníkem ve společné domácnosti a nemá o jeho podnikatelských aktivitách žádné informace. Jelikož vykonatelná pohledávka vznikla ze smlouvy o zápůjčce v roce 2018, odmítá, že by jí byl či mohl být znám úmysl dlužníka zkrátit žalobce jako věřitele také vzhledem k tomu, že nemá o jeho majetkových poměrech žádné informace. Na uvedené jednání nelze pohlížet ani jako na bezúplatné právní jednání, neboť se jedná o splnění závazku dlužníka ze smlouvy o vypořádání ze dne [datum] a stejně tak nejde o jednání mezi blízkými osobami, neboť s dlužníkem jsou bývalí manželé. Žalobu tudíž považuje za zcela nedůvodnou.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k následujícím skutkovým zjištěním. Manželství žalované a dlužníka bylo pravomocně rozvedeno ke dni [datum]. Na základě smlouvy o vypořádání ze dne [datum] uzavřené podle § 24a zákona č. 94/1963 Sb., zákon o rodině (dále jen „zákon o rodině“) převzala žalovaná do svého výlučného vlastnictví nemovité věci. Ve lhůtě tří let od právní moci rozvodu manželství žalované a dlužníka nebyl podán návrh na vklad vlastnického práva žalované k nemovitým věcem dle smlouvy o vypořádání ze dne [datum]. Žalobce na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] poskytl dlužníkovi peněžní prostředky ve výši [částka], které měl dlužník žalobci vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 8,8 % ročně do [datum]. Tato pohledávka byla žalobci vůči dlužníku přiznána vykonatelným rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], podle něhož byla dlužníkovi uložena povinnost zaplatit žalobci [částka] s příslušenstvím, včetně náhrady nákladů řízení v celkové výši [částka]. K vymožení této pohledávky bylo zahájeno exekuční řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka], v jehož průběhu pověřený exekutor [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa], dne [datum] sdělil, že dlužník nemá žádný majetek, ze kterého by mohla být pohledávka žalobce uspokojena. Dlužník a žalovaná dne [datum] učinili souhlasné prohlášení, na základě kterého se žalovaná stala výlučnou vlastnicí nemovitých věcí s odkazem na smlouvu o vypořádání ze dne [datum], případně nejpozději vydržením dne [datum], s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dni [datum], aniž by dlužníkovi bylo poskytnuto jakékoliv protiplnění. Žaloba o určení neúčinnosti souhlasného prohlášení byla podána u soudu prvního stupně dne [datum].

5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posuzoval podle § 589, § 591, § 594 odst. 1, § 595 odst. 1, § 741 písm. b), § 1105 a § 1903 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“ nebo „zákon č. 89/2012 Sb.“), otázky vztahující se k otázce vzniku, změny a zániku vlastnických práv podle § 6 věty druhé, § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro vyslovení neúčinnosti právního jednání žalované a dlužníka v podobě souhlasného prohlášení ze dne [datum]. Předně se soud zabýval aktivní a pasivní legitimací účastníků a dospěl k závěru, že žalobce jako věřitel vykonatelné pohledávky za dlužníkem je aktivně legitimován k podání odpůrčí žaloby, pasivně legitimovanou je žalovaná, neboť s dlužníkem právně jednala. Mezi dlužníkem a žalovanou šlo o bezúplatné právní jednání, jelikož dlužník od žalované v rámci tohoto právního jednání neobdržel obvyklou cenu ani jinou přiměřenou náhradu odpovídající hodnotě jeho podílu na nemovitých věcech. Z tohoto důvodu není v řízení významná skutečnost, zda žalované byl či musel být znám zkracující úmysl dlužníka. Za rozhodný okamžik, od kterého je nezbytné odvíjet dvouletou lhůtu k uplatnění práva dovolat se relativní neúčinnosti, je třeba považovat den, kdy nastaly účinky vkladu práva do katastru nemovitostí, tj. [datum]. Žaloba podaná dne [datum] je proto včasná. Nemovité věci byly původně součástí společného jmění žalované a dlužníka, jejichž manželství bylo pravomocně rozvedeno ke dni [datum]. Vzhledem k tomu, že ve lhůtě tří let nebyl podán návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podle smlouvy o vypořádání ze dne [datum], platí, že nemovité věci se staly podílovým spoluvlastnictvím žalované a dlužníka. V důsledku dlužníkem učiněného uznání výlučného vlastnického práva žalované na nemovitých věcech objektivně došlo ke zmenšení majetku dlužníka, tudíž pohledávka žalobce za dlužníkem nemůže být uspokojena, neboť dlužník žádný jiný majetek nevlastní a ani mu v souvislosti s tímto právním jednáním nebyla žalovanou poskytnuta obvyklá cena či přiměřená náhrada. Soud dále dospěl k závěru, že i kdyby dlužník tímto právním jednáním měl v úmyslu napravit opomenutí spočívající v nepodání návrhu na vklad do katastru nemovitostí dle smlouvy o vypořádání ze dne [datum], není tím odůvodněna výjimka uvedená v § 591 písm. d) o. z., která vylučuje možnost věřitele dovolat se neúčinnosti bezúplatného právního jednání dlužníka. Vyslovil názor, že pro rozpor s dobrými mravy nelze upřednostnit splnění morálního závazku dlužníka vůči žalované oproti splnění jeho povinnost vyplývající ze smlouvy, když dlužník se splněním „morálního závazku“ vůči žalované fakticky vzdal svého majetku bez odpovídající náhrady, čímž zkrátil práva žalobce na uspokojení jeho vykonatelné pohledávky.

6. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle zásady úspěchu ve věci a žalobci přiznal náklady spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši [částka] (z toho [částka] žaloba a [částka] předběžné opatření), odměně za zastoupení advokátem, sestávající z odměny do [datum] po [částka] za každý ze tří úkonů a od [datum] z odměny po [částka] za jeden úkon určené vždy podle § 9 odst. 3 písm. a), § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu za uvedené úkony právní služby s tím, že do [datum] se jednalo o částku [částka] a od [datum] o částku [částka], z cestovného celkem [částka], z náhrady za ztrátu času 4 půlhodiny po [částka] podle § 14 advokátního tarifu, a podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %. Náklady žalobce činily celkem [částka].

7. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Namítala, že posouzení právního jednání učiněné soudem prvního stupně je zcela nedostatečné a tudíž nesprávné, neboť se soud vůbec nezabýval výkladem vůle účastníků ani dalšími skutečnostmi, jakož i navrženými důkazy, a to zejména smlouvu o vypořádání ze dne [datum], podle které měl každý z manželů nabýt tu část společného jmění, na které se dohodli, tj. žalovaná se měla stát výlučným vlastníkem nemovitých věcí a dlužník naopak výlučným vlastníkem podílů v obchodních společnostech zde specifikovaných. Tím, že opomněli ve lhůtě tří let od právní moci rozsudku o rozvodu podat návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podle této smlouvy, nastala zákonná domněnka, že nemovité věci se podle § 741 písm. b) o. z. staly rovnopodílovým spoluvlastnictvím žalované a dlužníka. Zdůraznila, že na učiněné souhlasné prohlášení proto nelze hledět izolovaně jako na samostatné právní jednání, avšak je třeba je posoudit ve vztahu ke smlouvě o vypořádání ze dne [datum], neboť souhlasným prohlášením pouze deklarovali stav, který měl nastat, pokud by podle ní byla provedena změna zápisu vlastnického práva k nemovitým věcem, což se jejich opomenutím nestalo. Nejde přitom ani o bezúplatné jednání, které by nebylo vyváženo odpovídající protihodnotou. Je to naopak žalovaná, která v důsledku opomenutí nenabyla tu část společného jmění, na kterou měla nárok. Dlužník tedy nemusel činit žádnou majetkovou oběť bez přiměřené protihodnoty. Soud prvního stupně tedy pochybil v tom, že neposuzoval souhlasné prohlášení jako právní jednání vzájemně související se smlouvou o vypořádání ze dne [datum], ale zkoumal každé z těchto právních jednání samostatně, přestože vůlí účastníků bylo vyvolat právní následky zamýšlené již citovanou smlouvu o vypořádání. Z uvedených důvodů má žalobkyně za to, že jde o právní jednání úplatné a soud prvního stupně se tedy měl zabývat i skutečností, zda jí byl či musel být znám zkracující úmysl dlužníka, k čemuž uvedla tvrzení a navrhovala důkazy, s nimiž se soud prvního stupně nijak nevypořádal. A už vůbec se nezabýval otázkou posouzení jejího vztahu s dlužníkem jako osob blízkých, když v té souvislosti poukázala na to, že od doby rozvodu jejich manželství není s dlužníkem v téměř žádném kontaktu, nežije s ním ve společné domácnosti a nemá o jeho podnikatelských aktivitách ani osobním životě žádné bližší informace. Závěrem žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil a žalobu jako nedůvodnou zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

8. Žalobce se k podanému odvolání vyjádřil v tom smyslu, že se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně a je přesvědčen o správnosti vydaného rozsudku. Jak posouzení merita věci, tak odůvodnění rozsudku je zcela dostatečné, logické a správné. Nelze souhlasit s námitkou žalované založenou na tom, že se soud vůbec nezabýval výkladem vůle účastníků ani dalšími skutečnostmi a navrženými důkazy. Naopak soud prvního stupně jasně vysvětlil, proč bylo pro posouzení relativní neúčinnosti podstatné pouze souhlasné prohlášení a nikoli obsah smlouvy o vypořádání ze dne [datum], když na jejím základě nedošlo ke vkladu vlastnického práva k nemovitým věcem, což potvrdila sama žalovaná ve svém odvolání. Ta také v odvolání uvádí, že z toho důvodu po třech letech nastoupila zákonná domněnka obsažená v ustanovení § 741 o. z. Tudíž žalovaná a dlužník se stali podílovými spoluvlastníky nemovitých věcí. Souhlasné prohlášení je tak nutné posoudit zejména ve vztahu k zákonné domněnce, neboť ta nastupuje bez jakékoliv nutnosti ingerence ze strany bývalých manželů. Současně je nepochybné, že právní jednání v podobě souhlasného prohlášení bylo bezúplatné, neboť v jeho důsledku dlužník ztratil vlastnické právo k polovině nemovitých věcí a zcela bez významu je posouzení vztahu žalované s dlužníkem jako osob blízkých, neboť tato skutečnost nebyla předmětem dokazování. Nadto je třeba uvést, že dlužník má více než 10 let od rozvodu s žalovanou stále stejnou adresu trvalého pobytu, shodnou s adresou žalované. Závěrem navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil jako věcně správné a uložil žalované povinnost nahradit mu náklady odvolacího řízení.

9. V odvolacím řízení doplnila žalovaná svou argumentaci zejména v reakci na poučení odvolacího soudu podle § 118a odst. 1 o. s. ř. tak, že nemovité věci tvoří soubor nemovitých věcí – rodinný dům s pozemkem, tenisová hala, ve které se nachází 2 tenisové dvorce, penzion s restaurací o kapacitě 6 pokojů/18 lůžek, parkoviště, přilehlé pozemky. Rodinný dům s přilehlým pozemkem užívá žalovaná za účelem vlastního bydlení. Tenisová hala s penzionem a restaurací s přilehlými pozemky jsou předmětem pronájmu [jméno FO] a [jméno FO], [adresa]. Jelikož měla žalovaná za to, že je výlučným vlastníkem nemovitých věcí, uzavřela jako (výlučná) pronajímatelka nájemní smlouvy o nájmu nebytových prostor s každým z uvedených nájemců zvlášť s tím, že nájem byl sjednán původně na dobu určitou do [datum]. Následně byly sjednány nové nájemní smlouvy dne [datum] na dobu určitou do [datum]. Nájemné bylo s nájemcem [jméno FO] sjednáno ve výši [částka] měsíčně a s [jméno FO] ve výši [částka] měsíčně. Jelikož nájemci zamýšleli investovat do předmětu pronájmu a chtěli žádat o dotace, k čemuž byl nezbytný souhlas pronajímatele doložený výpisem z katastru nemovitostí, počátkem roku 2023 zjistili, že nemovité věci jsou zapsány ve společném jmění manželů žalované a dlužníka. Proto se obrátili na žalovanou, aby v zájmu právní jistoty situaci vyřešila buď změnou zápisu v katastru nebo úpravou nájemního vztahu. Ke svým majetkovým poměrům ke dni [datum] žalovaná uvedla, že byla podílovým spoluvlastníkem nemovitých věcí v rozsahu jejich ideální poloviny. V rodinném domě č. p. [Anonymizováno], který je součástí pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], bydlí sama. Z movitého majetku vlastnila jen obvyklé vybavení domácnosti, které představuje zařízení rodinného domu, a dále obvyklé vybavení tenisové haly a penzionu s restaurací. Hodnota uvedeného majetku představovala částku cca [částka]. Byla (a stále je) zaměstnaná v lázních [adresa] jako [podezřelý výraz] sestra s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši [částka]. V roce 2023 měla roční příjem z fotovoltaiky umístěné na nemovitých věcech, z důvodu daňové ztráty neměla žádný příjem z pronájmu nemovitých věcí. Majetková situace dlužníka ke dni [datum] byla taková, že byl druhým podílovým spoluvlastníkem nemovitých věcí v hodnotě cca [částka]. Dlužník byl dále 50 % akcionářem společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa], která byla jediným akcionářem společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa], když hodnota akciového podílu (dlužníka) ve společnosti [právnická osoba]., byla nulová, s nesplacenou pohledávkou dlužníka vůči společnosti přesahující částku [částka] z roku 2017. Dlužník byl (je) zaměstnán u společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], sídlem [adresa], u které jeho základní hrubá měsíční mzda činila [částka] podle pracovní smlouvy ze dne [datum]. Dlužník měl formálně evidované trvalé bydliště na adrese [adresa], fakticky však bydlel u svého syna [jméno FO] ml. na adrese [adresa]. Žalovaná poukázala na stáří nemovitých věcí, které přesahuje 27 let a od kolaudace (r. 1998) nebylo do jejich údržby a oprav investováno, v rodinném domě není kanalizace ani vodovod. Navíc jsou nemovité věci zatíženy zástavním právem ve prospěch [právnická osoba] v likvidaci, [adresa], [adresa], pro pohledávku ve výši [částka] s příslušenstvím a budoucí pohledávky do [datum] do výše [částka] a do výše [částka] podle smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne [datum], V-4853/2008-208. Plnění poskytnuté dlužníkem pro žalobkyni představovalo subjektivně majetkovou sociální jistotu z hlediska uspokojování jejích bytových a životních potřeb, kterou ideální podílové spoluvlastnictví neposkytuje, naopak ji vede do značné nejistoty, zvláště při současné existenci právní vady v podobě zástavního práva třetí osoby.

10. Žalobce v reakci na doplněná tvrzení žalované uvedl, že je zřejmé, že odporované právní jednání dlužníka bylo nejen nepřiměřené jeho majetkovým poměrům, ale také podstatným způsobem snížilo hodnotu jeho majetku. Právním jednáním v podobě souhlasného prohlášení tedy dlužník převedl celý svůj tehdejší majetek. Jeho základní hrubá mzda činila [částka] měsíčně a hodnota jeho podílu jako 50 % akcionáře ve společnosti [Anonymizováno] a. s. byla nulová. Nebyly tak naplněny podmínky pro užití výjimky uvedené v § 591 písm. d) o. z. Společnost [právnická osoba] v likvidaci, se v současné době nachází v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [Anonymizováno] [spisová značka]. Dále žalobce poukázal na to, že dluh vůči [právnická osoba] v likvidaci, převzal na základě smlouvy o vypořádání ze dne [datum] dlužník, přestože byla úvěrová smlouva sjednána i s žalovanou, která byla s dlužníkem zavázána plnit společně a nerozdílně. Podle smlouvy o vypořádání ze dne [datum] měla žalovaná obdržet veškeré nemovité věci a dlužník převzít veškeré závazky s nimi spojené, což žalobce nepovažuje za logické, natož za spravedlivé vypořádání. Vzhledem ke svým majetkovým poměrům nebyla žalovaná na dlužníkovi nijak finančně závislá.

11. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12. Odvolací soud při svém rozhodování vycházel ze shora uvedených skutkových zjištění soudu prvního stupně, která mají oporu v provedeném dokazování, a na která odvolací soud v plném rozsahu odkazuje. Odvolací soud pro úplnost považoval za nezbytné doplnit dokazování dále uvedeným způsobem.

13. Podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval odvolací soud dokazování následujícími důkazy, z nichž zjistil:

14. Z listiny označené jako souhlasné prohlášení o vzniku práva bylo zjištěno, že bylo sepsáno žalovanou a dlužníkem dne [datum], kdy k němu připojili své úředně ověřené podpisy. V článku 1 označeném jako úvodní ustanovení prohlásili, že uzavřeli dne [datum] smlouvu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práva a povinnosti společného bydlení pro dobu po rozvodu podle § 24a odstavec 1 písm. a) tehdy účinného zákona o rodině. Současně uvedli, že opomenuli podat návrh na vklad vlastnického práva podle této smlouvy. V článku 2 učinili podle § 66 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška), souhlasné prohlášení, podle něhož se žalovaná stává výlučným vlastníkem nemovitých věcí. Současně v bodě II. citovaného článku uvedli, že ke vzniku vlastnického práva k nemovitým věcem došlo na základě smlouvy, nejpozději však dne [datum] vydržením podle § 1089 odst. 1 ve spojení s § 1091 odst. 2 o. z.

15. Z listiny označené jako smlouva o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práva a povinnosti společného bydlení pro dobu po rozvodu manželství ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná a dlužník tuto smlouvu sepsali pro účely rozvodového řízení dle § 24a zákona o rodině. Podle smlouvy žalovaná přebírá do výlučného vlastnictví veškeré nemovité věci, dlužník naopak společný závazek z titulu smlouvy o úvěru č. [hodnota]-21296 ze dne [datum], kterou oba uzavřeli se společností [právnická osoba]. Žalovaný převzal i obchodní podíl ve výši 100 % na základním kapitálu obchodních společností [právnická osoba], IČO [IČO], [právnická osoba], IČO [IČO], a [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] s. r. o., IČO [IČO].

16. Podle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil odvolací soud dokazování dále uvedenými důkazy, včetně těch, které žalovaná navrhla po poučení, které jí bylo poskytnuto odvolacím soudem podle § 118a odst. 3 o. s. ř., ke svým i dlužníkovým majetkovým poměrům ke dni [datum].

17. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. [hodnota] pro obec [adresa] a katastrální území [adresa], vyhotoveného ke dni [datum], bylo zjištěno, že nemovité věci byly k uvedenému datu ještě zapsány jako společné jmění (manželů). Jako nabývací tituly byly označeny kupní smlouvy uzavírané v průběhu let 1994-2000 ve spojení s kolaudačními rozhodnutími. Nemovité věci byly zatíženy zástavním právem ve prospěch [právnická osoba] v likvidaci, [adresa], [adresa], pro pohledávku ve výši [částka] s příslušenstvím a budoucí pohledávky do [datum] do výše [částka] a do výše [částka] dle smluv o zřízení zástavního práva ze dne [datum], V-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno] a [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno].

18. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. [hodnota] pro obec [adresa] a katastrální území [adresa], vyhotoveného ke dni [datum], bylo zjištěno, že jako výlučný vlastník nemovitých věcí je zapsána žalovaná. Jako nabývací titul bylo označeno „souhlasné prohlášení o vydržení práva“ ze dne [datum] s právními účinky zápisu ke dni [datum]. Na nemovitých věcech vázne zástavní právo pro pohledávku ve výši [částka] s příslušenstvím a budoucí pohledávky do [datum] do výše [částka] a do výše [částka] dle smluv o zřízení zástavního práva ze dne [datum], [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno] a [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno].

19. Z ortofotomapy bylo zjištěno, že nemovité věci tvoří jeden rozlehlý funkční celek se sportovní halou, penzionem, rodinným domem č. p. [Anonymizováno], včetně přilehlých pozemků.

20. Ze smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne [datum] uzavřené mezi žalovanou jako pronajímatelkou a [jméno FO] jako nájemcem bylo zjištěno, že předmětem pronájmu je pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], obec [adresa]. Účelem nájmu je provoz sportovního zařízení a ubytovací služby. Nájemné bylo sjednáno ve výši [částka] měsíčně a doba trvání nájmu byla sjednána na dobu určitou do [datum].

21. Ze smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne [datum] uzavřené mezi žalovanou jako pronajímatelkou a [jméno FO] jako nájemcem bylo zjištěno, že předmětem pronájmu je pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], obec [adresa]. Účelem nájmu je provoz sportovního zařízení a ubytovací služby. Nájemné bylo sjednáno ve výši [částka] měsíčně a doba trvání nájmu byla sjednána na dobu určitou do [datum].

22. Ze smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne [datum] uzavřené mezi žalovanou jako pronajímatelkou a [jméno FO] jako nájemcem bylo zjištěno, že předmětem pronájmu byl pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], obec [adresa]. Účelem nájmu je provoz sportovního zařízení a ubytovací služby. Nájemné bylo sjednáno ve výši [částka] měsíčně a doba trvání nájmu byla sjednána na dobu určitou do [datum].

23. Z daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2022 bylo zjištěno, že žalovaná vykázala příjmy od zaměstnavatele ve výši [částka], příjmy z pronájmu ve výši [částka] (z toho pronájem haly [částka] a [částka] pronájem rodinného domu), výdaje s tím spojené činily [částka], daňová ztráta z nájmu [částka].

24. Ze smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne [datum] pod č. [hodnota]- [Anonymizováno]– [Anonymizováno] ve spojení se smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem z téhož data pod č. [hodnota]– [Anonymizováno]– [Anonymizováno] bylo zjištěno, že žalovaná a dlužník jako zástavci sjednali ve prospěch [právnická osoba], IČO [IČO], pro pohledávku ve výši [částka] s příslušenstvím a budoucí pohledávky do [datum] do výše [částka] a do výše [částka] zástavní právo k nemovitým věcem za účelem uhrazení pohledávky z titulu uzavřené smlouvy o úvěru číslo [hodnota]– [Anonymizováno] ze dne [datum], na jejímž podkladě čerpali úvěr v celkové výši [částka].

25. Z veřejně přístupného insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že do majetkové podstaty [právnická osoba] v likvidaci, byla pod položkou 19 sepsána pohledávka za dlužníkem z titulu úvěrové smlouvy č. [hodnota]–[Anonymizováno].

26. Ze zprávy insolvenční správkyně [tituly před jménem] [jméno FO] úpadce [právnická osoba] v likvidaci, bylo zjištěno, že vůči dlužníkovi byla z titulu čerpaného úvěru č. [hodnota]–21296 podána jednak žaloba na zaplacení smluvních pokut ve výši cca [částka], jednak byl podán exekuční návrh k vymožení pohledávky ve výši cca [částka].

27. Odvolací soud nečinil skutková zjištění z výzvy insolvenční správkyně ze dne [datum] adresované žalované k zaplacení úroků z prodlení po splatnosti ve výši [částka], jakož i z předžalobní výzvy k úhradě dlužné částky z úvěru číslo [hodnota]–21296 ze dne [datum], neboť tyto důkazy nemají pro právní posouzení věci žádný význam. Stejně tak pro nadbytečnost nedoplnil dokazování o důkazy, které žalovaná navrhovala k prokázání toho, že v souhlasném prohlášení se jedná o úplatné právní jednání, k interpretaci v něm projevené vůle a k posouzení vztahu žalované a dlužníka jako osob blízkých.

28. Podle § 589 odst. 1 o. z., zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí osoby již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno. Neúčinnost právního jednání dlužníka se zakládá rozhodnutím soudu o žalobě věřitele, kterou bylo odporováno právnímu jednání dlužníka (odpůrčí žaloba).

29. Podle § 591 o. z. neúčinnosti bezúplatného právního jednání dlužníka se může věřitel dovolat tehdy, pokud k němu došlo v posledních dvou letech. To neplatí, jedná-li se o: a) plnění povinnosti uložené zákonem, b) obvyklé příležitostné dary, c) věnování učiněné v přiměřené výši na veřejně prospěšný účel, nebo d) plnění, kterým bylo vyhověno [podezřelý výraz] závazku nebo ohledům slušnosti.

30. Podle § 594 odst. 1 o. z. se neúčinnosti právního jednání lze dovolat proti tomu, kdo s dlužníkem právně jednal, nebo kdo z právního jednání přímo nabyl prospěch, vůči jeho dědici nebo vůči tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce.

31. Podle § 3028 odst. 2 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

32. Podle § 10 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), právní účinky zápisu nastávají k okamžiku, kdy návrh na zápis došel příslušnému katastrálnímu úřadu.

33. Podle § 66 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška), v případech, kdy zákon stanoví, že právo zapisované do katastru vzniká, mění se nebo zaniká na základě určité právní skutečnosti nezávisle na zápisu do katastru, anebo se promlčuje, ale nestanoví listinu, na jejímž základě se tato změna zapíše do katastru, ani listinu, která tuto změnu potvrzuje, nebo listinu, na jejímž základě k takové změně dochází, případně pro tuto listinu nestanoví náležitosti potřebné pro zápis do katastru, lze provést zápis do katastru na základě souhlasného prohlášení o vzniku, změně nebo zániku práva učiněného osobou, jejíž právo zapsané dosud v katastru zaniklo nebo se omezilo, a osobou, jejíž právo vzniklo nebo se rozšířilo (dále jen „souhlasné prohlášení“).

34. Pokud jde o právní posouzení věci, odkazuje odvolací soud na správné a velmi podrobné a pečlivé odůvodnění soudu prvního stupně, který se vypořádal se všemi podstatnými námitkami žalované a odkázal i na přiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu. Odvolací soud k tomu na základě odvolacích námitek dále doplňuje.

35. Předně odvolací soud souhlasí s právním posouzením soudu prvního stupně potud, že nemovité věci se staly součástí podílového spoluvlastnictví žalované a dlužníka. Jak bylo prokázáno, jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], podle § 24a zákona o rodině, neboť mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o vypořádání majetkových vztahů, kterou zákon o rodině podmiňoval rozvod manželství bez zjišťování příčin rozvratu manželství (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Právní režim zániku společného jmění a jeho vypořádání nelze od sebe oddělit. Proto se vypořádání společného jmění manželů, zaniklého před 1. lednem 2014, řídí stejným právním režimem, jako jeho zánik, tedy zákonem č. 40/1964 Sb. (dále jen „obč. zák.“ nebo „zákon č. 40/1964 Sb.“). Věcněprávní účinky smlouvy o vypořádání nastávaly až vkladem do katastru nemovitostí (§ 24a zákona o rodině; § 150 odst. 1 obč. zák.). Uvedená smlouva o vypořádání ze dne [datum] však do katastru nemovitostí vložena nikdy nebyla, nikdy tedy nenabyla účinnosti. Jestliže do tří let od zániku společného jmění manželů nedošlo k jeho vypořádání dohodou, ani za tím účelem nebylo zahájeno řízení u soudu, pak nastupuje nevyvratitelná domněnka zakotvená v § 150 odst. 4 obč. zák., podle které mimo jiné platí, že nemovité věci se stávají podílovým spoluvlastnictví bývalých manželů a jejich podíly jsou stejné (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). V poměrech souzené věci tato skutečnost vedla k tomu, že žalovaná a dlužník se stali podílovými spoluvlastníky nemovitých věcí v rozsahu každý jednou polovinou, a to podle ustanovení § 150 odst. 4 obč. zák., nikoliv podle ustanovení § 741 o. z., jak uváděl soud prvního stupně. Nicméně závěr soudu prvního stupně o vzniku podílového spoluvlastnictví je správný.

36. Námitku žalované, že nemovité věci případně řádně vydržela, neboť je v dobré víře užívala nepřetržitě od rozvodu manželství, tj. od [datum], a uplynutím desetileté vydržecí doby se stala jejich výlučným vlastníkem, nepovažuje odvolací soud za opodstatněnou. Především v režimu zákona č. 40/1964 Sb. by bylo možné o vydržení uvažovat, pokud by byly splněny podmínky podle tohoto zákona (včetně uplynutí vydržecí doby) před jeho zrušením, tj. nejpozději k 31. prosinci 2013. K tomu však nedošlo, neboť desetiletá vydržecí lhůta začala plynout v roce 2012 a do okamžiku zrušení zákona č. 40/1964 Sb. proto podmínky pro vznik vlastnického práva žalované k nemovitým věcem na základě vydržení podle tohoto zákona nebyly splněny. [právnická osoba] zákona č. 89/2012 Sb. k řádnému vydržení podle § 1089 odst. 1 nemohlo dojít, protože se držba nemovitých věcí žalovanou nezakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (§ 1090 odst. 1 o. z.), neboť smlouva o vypořádání ze dne [datum] nenabyla nikdy účinnosti (k uvedenému srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

37. Smyslem žaloby podle ustanovení § 589 o. z. (odpůrčí žaloby) je – uvažováno z pohledu žalujícího věřitele – dosáhnout rozhodnutí soudu, kterým by bylo určeno, že právní jednání dlužníka není vůči tomuto věřiteli účinné. Rozhodnutí soudu, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno, představuje podklad k tomu, aby se věřitel mohl na základě titulu způsobilého k výkonu rozhodnutí (exekučního titulu), vydaného proti dlužníku, domáhat nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) postižením toho, co neúčinným jednáním ušlo z dlužníkova majetku (srov. ustanovení § 595 odst. 1 větu první o. z.), a to nikoliv proti dlužníku, ale vůči některé z osob uvedených v § 594 o. z. Odpůrčí žaloba je tedy právním prostředkem sloužícím k uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele v řízení o výkon rozhodnutí (v exekučním řízení), a to postižením věcí nebo jiných majetkových hodnot, které odporovaným právním jednáním ušly z dlužníkova majetku a ze kterých by se věřitel mohl uspokojit, kdyby k tomuto právnímu jednání nedošlo.

38. Skutkové podstaty vymezující podmínky, za nichž se věřitel může dovolat neúčinnosti právního jednání, jsou upraveny v § 590 a v § 591 o. z. Ustanovení § 590 o. z. vymezuje obecně podmínky, za nichž se věřitel může dovolat neúčinnosti právního jednání, ustanovení § 591 o. z. pak upravuje podmínky, za nichž se věřitel může dovolat neúčinnosti bezúplatného právního jednání. Výkladem za použití obecného výkladového pravidla lex specialis derogat legi generali (tj. zvláštní právní úprava vylučuje použití právní úpravy obecné) nutno dovodit, že u bezúplatných právních jednání zvláštní právní úprava relativní neúčinnosti v ustanovení § 591 o. z. vylučuje použití ustanovení § 590 o. z.; tj. jinými slovy řečeno, že podle ustanovení § 590 o. z. lze posoudit pouze relativní neúčinnost právních jednání úplatných (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný jako i dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz). Pojem bezúplatnosti je přitom pojmem širším nežli darování. Bezúplatným je každé právní jednání, které znamená pro dlužníka majetkovou oběť, za niž mu druhá strana neposkytne adekvátní protihodnotu.

39. V daném případě žalobce odpůrčí žalobou napadl právní jednání v podobě souhlasného prohlášení žalované a dlužníka ze dne [datum], na jehož základě bylo vloženo vlastnické právo žalované k nemovitým věcem ke dni, kdy byl návrh na vklad doručen příslušnému katastrálnímu úřadu, tj. ke dni [datum]. Jak také správně uzavřel soud prvního stupně, ke zkrácení uspokojení pohledávky věřitele může dojít až tím, že dlužník přestal být vlastníkem převáděných nemovitých věcí, což v případě nemovitého majetku zapsaného v katastru nastává až okamžikem provedeného zápisu vkladem do katastru, a to s právními účinky k okamžiku, kdy návrh na zápis došel příslušnému katastrálnímu úřadu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

40. Žalovaná v řízení tvrdila, že na učiněné souhlasné prohlášení ze dne [datum] nelze hledět izolovaně jako na samostatné právní jednání, avšak je třeba je posoudit ve vztahu ke smlouvě o vypořádání ze dne [datum], neboť souhlasným prohlášením byl pouze deklarován stav, který měl nastat, pokud by podle uvedené smlouvy byla provedena změna zápisu vlastnického práva k nemovitým věcem v katastru nemovitostí, což se opomenutím nestalo. Podle žalované nejde o bezúplatné jednání, které by nebylo vyváženo odpovídající protihodnotou, neboť ona v důsledku opomenutí nenabyla tu část společného jmění, na kterou měla nárok. Dlužník tedy nemusel činit žádnou majetkovou oběť bez přiměřené protihodnoty.

41. Jak již uzavřel správně soud prvního stupně, souhlasné prohlášení žalované a dlužníka v projednávané věci představuje samostatný právní titul, kde jeho účastníci deklarují shodné tvrzení o skutečnosti, na základě které vzniklo vlastnické právo. Odvolací soud k tomu jen doplňuje, že pokud by souhlasné prohlášení pouze deklarovalo stav nastalý již dříve na základě dohody o vypořádání (a ne na základě vydržení), nebylo by způsobilým titulem pro vklad, neboť katastrální úřad vyžaduje listinu, z níž bezpečně plyne právní důvod vzniku (vlastnického) práva a aktuální projev vůle účastníků (§ 17 katastrálního zákona). [právnická osoba] má totiž charakter tzv. knihovního orgánu, a proto při rozhodování o tom, zda vklad povolí, či nikoli, není nadán pravomocí přezkoumávat existenci či rozsah práv k nemovitým věcem – tedy zda platně došlo k převodu vlastnického práva, v daném případě z dlužníka na žalovanou. Jinak řečeno, katastrální úřad jakožto evidenční orgán rozhoduje pouze o povolení vkladu takových práv do katastru (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

42. Odvolací soud je ve shodě se soudem prvního stupně i ohledně otázky bezúplatnosti právního jednání v podobě souhlasného prohlášení. Předně je třeba uvést, že úplatnost nebo bezúplatnost se posuzuje primárně podle obsahu příslušné listiny. Zda strany sjednaly protiplnění (cenu či jiné ekvivalentní plnění) musí být z listiny zjevné. V předmětném souhlasném prohlášení není ujednáno žádné protiplnění žalované ve prospěch dlužníka a úplatnost nelze vyvozovat ze smlouvy o vypořádání ze dne [datum]. K převodu vlastnického práva dochází na základě nového titulu – vkladové listiny v podobě souhlasného prohlášení, nikoli ex tunc na základě smlouvy, která nebyla vložena do katastru nemovitostí. Proto ani z hlediska okamžiku plnění nelze tvrdit, že by šlo o splnění povinností ze starší smlouvy; jde o nové plnění bez sjednané protihodnoty. Z uvedených důvodů odvolací soud přisvědčuje právní kvalifikaci souhlasného prohlášení jako samostatného bezúplatného právního jednání.

43. Z citovaného ustanovení § 591 o. z., jak správně konstatoval již soud prvního stupně, vyplývá, že věřitel se neúčinnosti bezúplatného právního jednání svého dlužníka může úspěšně dovolat za podmínky, že takové právní jednání dlužníka zkracuje uspokojení jeho vykonatelné pohledávky (§ 589), a že k němu došlo v posledních dvou letech. Jiné podmínky určení relativní neúčinnosti bezúplatného právního jednání – s výjimkami uvedenými v § 591 pod písmeny a) až d) o. z. – zákon nestanoví. Subjektivní stránka, tj. to, zda dlužník měl zkracující úmysl a zda byl nebo musel být takový úmysl znám druhé straně, se tudíž v takovém případě neposuzuje. Nebylo proto třeba zabývat se vůlí žalované a dlužníka při uzavření souhlasného prohlášení. Skutečnost, zda druhou stranou bezúplatného jednání dlužníka byla osoba jemu blízká, je taktéž ve vztahu k dlužníkovým bezúplatným právním jednáním bez významu. Obě výše uvedené zákonné podmínky pro závěr o neúčinnosti právního jednání byly v daném případě splněny. Žalobce má vůči dlužníku vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným a vykonatelným rozsudkem soudu prvního stupně. V exekučním řízení vedeném pro tuto pohledávku bylo zjištěno, že dlužník nemá žádný postižitelný majetek. Návrh na povolení vkladu vlastnického práva dle souhlasného prohlášení ze dne [datum] byl katastrálnímu úřadu doručen dne [datum], žaloba byla podána dne [datum], tedy před uplynutím zákonné dvouleté propadné (prekluzivní) lhůty.

44. Správný je i závěr soudu prvního stupně, že žalovaná by se mohla ubránit určení relativní neúčinnosti souhlasného prohlášení pouze v případě, že by nastala některá z okolností uvedených v § 591 písm. a), b), c) nebo d) o. z.

45. V daném případě žalovaná poukazovala na to, že souhlasné prohlášení ze dne [datum], kterým došlo k převodu poloviny nemovitých věcí do jejího výlučného vlastnictví, nebylo žádným pokusem o vyvedení nemovitých věcí z vlastnictví dlužníka, ale pouze dodržením jeho závazků plynoucích z dříve uzavřené smlouvy o vypořádání ze dne [datum]. Proto pro ni plnění poskytnuté dlužníkem představovalo subjektivně majetkovou sociální jistotu z hlediska uspokojování jejích bytových a životních potřeb, kterou ideální podílové spoluvlastnictví neposkytuje, když naopak ji vede do značné nejistoty, zvláště při současné existenci právní vady na nemovitých věcech v podobě zástavního práva třetí osoby.

46. Odvolací soud v této souvislosti jako na správné odkazuje na právní závěry obsažené v napadeném rozhodnutí, spočívající v tom, že § 591 písm. d) o. z. nelze interpretovat tak, že by jakékoliv bezúplatné právní jednání dlužníka, které by z obecného hlediska bylo možné ve vztahu k nabyvateli plnění považovat za mravné a slušné, mohlo být důvodem k vyloučení možnosti věřitele dovolat se neúčinnosti tohoto bezúplatného právního jednání dlužníka (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Takový výklad ustanovení § 591 písm. d) o. z. by nadřazoval mravní závazky a ohledy slušnosti nad závazky právní bez ohledu na jejich konkrétní podobu a prakticky by znemožňoval věřitelům dovolat se neúčinnosti bezúplatných právních jednání dlužníka.

47. Nejvyšší soud v soudem prvního stupně odkazovaném rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], vysvětlil, že otázku, zda jde o plnění, kterým bylo ve smyslu ustanovení § 591 písm. d) o. z. vyhověno [podezřelý výraz] závazku nebo ohledům slušnosti, je třeba posuzovat vždy s ohledem na konkrétní okolnosti každého případu a při jejím posuzování je třeba přihlížet zejména k tomu, o jaké konkrétní plnění se jedná, zda je v dané situaci ospravedlnitelné, že tímto plněním třetí osobě dlužník tuto osobu zvýhodní na úkor svého věřitele, zda je dlužníkem poskytnuté plnění za daných okolností přiměřené jeho majetkovým poměrům a zda se poskytnutím plnění podstatně nesnižuje hodnota dlužníkova majetku, v jaké majetkové (popřípadě sociální) situaci se v době právního jednání nacházel nabyvatel plnění a jakou subjektivní hodnotu pro něj toto plnění s ohledem na jeho majetkovou (sociální) situaci představuje, ale i k tomu, zda tímto plněním dlužník skutečně sledoval vyhovění svému [podezřelý výraz] závazku nebo ohledům slušnosti (zda toto bezúplatné právní jednání nečinil pouze v úmyslu zkrátit uspokojení pohledávky věřitele, a nikoli v úmyslu vyhovět svému [podezřelý výraz] závazku nebo ohledům slušnosti).

48. Z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že za plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti vůči jiné osobě (nabyvateli plnění), by bylo možné považovat například poskytování „výživného“, byť by k tomu dlužník nebyl podle zákona povinen, za situace, kdy by nabyvatel plnění byl na tomto příjmu existenčně závislý. I v takovém případě však musí být plnění dlužníka přiměřené jeho majetkovým poměrům a nesmí podstatně snižovat hodnotu jeho majetku. Stejně tak plnění, kterým bylo ve smyslu ustanovení § 591 písm. d) o. z. vyhověno [podezřelý výraz] závazku, musí být přiměřené majetkovým poměrům dlužníka, nesmí podstatně snižovat hodnotu jeho majetku a musí se jednat o takový mravní závazek, který převáží nad povinností dlužníka plnit svůj právní závazek vůči věřiteli a kterému je proto třeba dát přednost před právem věřitele na uspokojení jeho vykonatelné pohledávky (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

49. V řízení bylo prokázáno, že dlužník nemá žádný exekucí postižitelný majetek. K datu [datum] (sepis souhlasného prohlášení) byl přitom vlastníkem poloviny nemovitých věcí v hodnotě cca [částka], jiný majetek nevlastnil a jeho jediným příjmem měla být mzda v hrubé měsíční výši [částka]. Ohledně existence jiného majetku dlužníka žalovaná v řízení ničeho dalšího netvrdila, natož prokázala. Je tak mimo vší pochybnost, že plnění, které v důsledku souhlasného prohlášení ze dne [datum] dlužníkovi ušlo, je zcela nepřiměřené jeho majetkovým poměrům. Argument, že nemovité věci byly a jsou zatíženy zástavním právem ve prospěch pohledávky třetí osoby a že jsou tedy bez hodnoty, čímž by nemohlo dojít k uspokojení pohledávky žalobce (ani částečnému), protože výtěžek ze zpeněžení by získal zástavní věřitel, nemůže na uvedeném závěru ničeho změnit. Obecně je tomu předně proto, že i nemovité věci zatížené zástavním právem mají nepochybně svou hodnotu. Lze uzavřít, že dlužník se tímto převodem zbavil jediného majetku, který mohl být použit k uspokojení pohledávky žalobce, přitom nezískal žádné protiplnění, které by mohlo být použito k úhradě dluhu žalobce. Podle odvolacího soudu je zde prokázána příčinná souvislost mezi právním jednáním dlužníka a zkrácením uspokojení vykonatelné pohledávky žalobce.

50. V kontextu shora zjištěného shodně se soudem prvního stupně dospěl i odvolací soud k závěru, že v dané věci nejde o plnění, kterým by bylo vyhověno [podezřelý výraz] závazku dlužníka nebo ohledům slušnosti. Majetkové poměry žalované byly ke dni [datum] nadstandardní, neboť byla vlastníkem druhé poloviny nemovitých věcí v hodnotě cca [částka], příjmy jí plynuly ze zaměstnání, jakož i z provozu fotovoltaiky umístěné na nemovitých věcech. Další příjmy měla žalovaná i z pronájmu sportovní haly a penzionu s restaurací, byť v důsledku daňové optimalizace tyto příjmy pokryly náklady spojené s jejich údržbou a provozem. Nicméně i vynaložené náklady jsou majetkovou hodnotou. Nelze tudíž dovodit, že by převod poloviny nemovitých věcí byl ze strany dlužníka motivován mravní povinností či ohledy slušnosti.

51. Jestliže tedy soud prvního stupně dospěl k závěru, že právní jednání v podobě souhlasného prohlášení žalované a dlužníka ze dne [datum] je vůči žalobci právně neúčinné, je jeho rozhodnutí věcně správné. Jelikož nebylo shledáno pochybení ani v jeho rozhodnutí o nákladech řízení, které v napadeném rozsudku náležitě odůvodnil a na toto odůvodnění (odstavec 37. napadeného rozhodnutí) lze pro stručnost pouze odkázat, odvolací soud napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. v celém rozsahu jako věcně správný potvrdil.

52. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1, věty před středníkem, o. s. ř., když žalobce byl v odvolacím řízení úspěšný. Náklady odvolacího řízení žalobce spočívají v odměně za čtyři úkony právní služby (vyjádření k odvolání, vyjádření ze dne [datum], účast při odvolacím jednání dne 14. srpna a [datum]) po [částka] určené podle § 7 bod 5., § 9 odst. 1 advokátního tarifu, náhradě hotových výdajů po [částka] za uvedené úkony právní služby podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu. K tomu náleží podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši [částka]. Celkem náklady žalobce v odvolacím řízení činí [částka].

53. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., místo plnění bylo stanoveno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.