o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 12. května 2022, č. j. 35 C 227/2021-98,

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 9 623,86 Kč společně s kapitalizovaným úrokem ve výši 884,48 Kč, s úrokem ve výši 23,99 % ročně z částky 9 623,86 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 623.86 Kč od [datum] do zaplacení a 500 Kč jakožto poplatku a tvrdila, že její právní předchůdce, [právnická osoba], se na základě smlouvy o vydání kreditní karty ze dne [datum] zavázal poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč. Žalovaný měl úvěr splatit minimální měsíční splátkou, což nečinil, a proto byl jeho dluh ke dni [datum] zesplatněn a žalovaný byl dopisem z téhož data vyzván k okamžitému zaplacení celé dlužné částky.

2. Okresní soud Praha-východ (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 9 623,86 Kč spolu s úrokem z prodlení 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, částku 884,48 Kč, částku 500 Kč a úrok 10 % ročně z částky 9 623,86 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni úrok 13,99 % ročně z částky 9 623,86 Kč od [datum] do zaplacení (výrok II.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 4 478,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.).

3. Při svém rozhodování vycházel soud prvního stupně z následujících skutkových zjištění učiněných po provedeném dokazování. Právní předchůdce žalobkyně zkoumal schopnosti žalovaného dluh splnit, a to na základě jeho prohlášení, sjetinami jeho bankovních výpisů za několik měsíců a sjetinami systému ohledně jeho dosavadních závazků s výsledkem, že majetkové poměry žalovaného jsou dostatečné a nebyly zjištěny žádné negativní skutečnosti ohledně jeho bonity. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli [datum] smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec v celkové výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit vyčerpaný úvěr spolu s poplatky a úrokem 23,99 % ročně. Žalovaný úvěr čerpal, avšak neplnil dluh řádně, proto byla pohledávka zesplatněna ke dni [datum] a postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne [datum]. Žalovaný ke dni [datum] dlužil jistinu 9 623,86 Kč, poplatek za upomínání 500 Kč a kapitalizované úroky 884,48 Kč. Zjištěné skutečnosti posoudil soud prvního stupně po právní stránce tak, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), a podle zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud prvního stupně hodnotil žalobu jako důvodnou, vyjma části požadovaného úroku z důvodu překročení limitu podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a přiznal je žalobkyni ve výši 4 478,40 Kč.

4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný včasné odvolání. Uvedl, že závěr soudu prvního stupně o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany právního předchůdce žalobkyně považuje za nesprávný. Soud prvního stupně také nedoplnil dokazování všemi žalovaným navrženými důkazy k této otázce, zejména výslechem osoby, která za [právnická osoba] uzavírala smlouvu, přičemž takto by mohlo být mimo jiné zjištěno, zda žalobkyní předložené výpisy z účtu žalovaného byly skutečně vyhotoveny před uzavřením smlouvy nebo až poté. Žalovaný taktéž nesouhlasil s rozhodnutím o náhradě nákladů řízení a navrhl, aby odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

5. Žalobkyně k odvolání uvedla, že nárok považuje za odůvodněný a řádně prokázaný.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je částečně důvodné. Výrok II. nebyl odvolacím soudem přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.).

7. Ze spisu soudu prvního stupně se podává, že žalovaný namítl prostřednictvím ustanoveného opatrovníka podáním ze dne [datum] nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany předchůdce žalobkyně a navrhl k této otázce provedení výslechu žalovaného jako účastníka řízení a provedení výslechu zaměstnance [právnická osoba] Žalobkyně na jednání konaném dne [datum] navrhla, nechť jsou informace ohledně okolností uzavření smlouvy vyžádány od uvedené banky. [právnická osoba], a podáním ze dne [datum] sdělila, že před uzavřením smlouvy o vydání kreditní karty byla ověřena výše příjmu žalovaného na jeho běžném účtu, jeho zaměstnavatel bance žádné informace neposkytl. Žalobkyně k otázce ověření úvěruschopnosti žalovaného tvrdila v podání ze dne [datum], že pro toto je rozhodující právě posouzení [anonymizováno] na běžném účtu klienta, kde jsou zjevné jeho příjmy i výdaje, tj. právní předchůdce žalobkyně těmito údaji disponoval a postupoval řádně.

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v v důsledku prodlení věřitele.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

17. Vzhledem k době uzavření tvrzené smlouvy bylo nutné v první řadě posuzovat, zda žalobkyně, resp. její předchůdce, splnili povinnosti vyplývající ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru). Soud prvního stupně sice učinil závěr, že právní předchůdce žalobkyně podmínky tohoto právního předpisu splnil a řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, což dovodil z toho, že právní předchůdce žalobkyně měl k dispozici výpisy z účtu žalovaného, kde byl zjevný jeho příjem a také čerpané částky, tj. výdaje. Odvolací soud se s tímto hodnocením neztotožňuje.

18. V projednávané věci žalobkyně (její předchůdce), jak vyplývá z provedených důkazů i z jejích vlastních tvrzení, neověřovala žalovaným uváděné údaje, nezabývala se nutnými výdaji žalovaného. Spokojila se pouze s tím, že žalovaný má u ni veden účet, na který je mu připisován příjem. Žalobkyně dokonce ani netvrdila, že by se její předchůdce jakkoliv dotazoval žalovaného na jeho osobní, rodinné a celkové majetkové poměry, tj. zda má nějakou vyživovací povinnost, jaké jsou jeho náklady na bydlení, zda vlastní majetek vyšší hodnoty, zda má závazky, v jaké výši, zda je řádně splácí apod.

19. Odvolací soud má za to, že v daném případě nebyla splněna povinnost poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a prověřených informací. Odvolací soud podotýká, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která ho vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015). Žalobkyně se při dalším posouzení informací spokojila pouze s tvrzeními žalovaného o jeho příjmech, údaje o jeho výdajích neměla vůbec k dispozici, neboť pouhý výpis z účtu, podle něhož nelze bezhotovostní platby či výběry z účtu vůbec přiřadit k nějakému konkrétnímu výdaji žalovaného, je z tohoto pohledu naprosto nedostačující.

20. Soud prvního stupně žalobkyni v návaznosti na svůj právní názor, neposkytl poučení podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. o povinnosti tvrdit a prokázat, že předchůdce žalobkyně řádně a s odbornou péčí hodnotil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Toto poučení byl žalobkyni připraven poskytnout odvolací soud, žalobkyně se však z jednání nařízeného na [datum] omluvila s tím, nechť je jednáno v její nepřítomnosti. Svou neúčastí na jednání před odvolacím soudem se žalobkyně možnosti být poučena podle § 118a o. s. ř., které soud poskytuje při jednání, fakticky vzdala.

21. Povinnost poskytovatele úvěru řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací nebyla splněna. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost úvěrujícího spotřebitele vede k neplatnosti úvěrové smlouvy, ke které soud přihlíží i bez návrhu. Jen takový výklad § 87 odst. zákona o spotřebitelském úvěru je výkladem eurokonformním a odpovídá smyslu a účelu dané právní normy.

22. Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný úvěrový závazek, pak podle § 2993 věty první o. z. vznikl žalobkyni nárok na vrácení peněžité částky v podobě jistiny úvěru, kterou žalovanému poskytla a která nebyla dosud žalovaným vrácena. Žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla částku 9 623,86 Kč (formou úvěru na kreditní kartě), žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Dopisem z [datum] byl žalovaný upozorněn na porušení podmínek splácení úvěru, na jeho zesplatnění a byl vyzván k jeho neprodlenému zaplacení. Jelikož žalovaný neuhradil dlužnou částku řádně a včas, vznikl žalobkyni nárok i na úrok z prodlení podle § 1970 o. z., ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který žalobkyně požadovala od [datum] do zaplacení.

23. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku I. podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil a žalobu v části přesahující nezaplacenou jistinu úvěru zamítl, ve zbývajícím rozsahu výrok I. rozsudku soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

24. Po změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně, a to podle § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Při posouzení úspěchu a neúspěchu je v tomto případě nutné vycházet nejen z jistiny pohledávky, ale ze všech uplatněných nároků, tedy z celého předmětu řízení (srov. závěry nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08, dostupného na [webová adresa], nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, dostupného na [webová adresa]).

25. Žalobkyně v řízení požadovala zaplatit částku 9 623,86 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 884,48 Kč, úrokem ve výši 23,99 % ročně od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení. Odvolací soud vycházel při výpočtu rozsahu úspěchu a neúspěchu toho kterého z účastníků ze součtu všech těchto částek, který činí 16 143 Kč. Žalobkyni bylo přiznáno 9 623,86 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] (1 515,53 Kč), tedy (po zaokrouhlení) 11 139 Kč, byla tak úspěšná co do 69 %, neúspěšná ohledně 31 %, má proto právo na náhradu 38 % nákladů řízení. Náklady řízení v tomto případě přestavuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady na zastoupení advokátem, a to odměna za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) po 300 Kč podle § 14b odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), náhrada hotových výdajů po 100 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a dále odměna ve výši 1 780 Kč podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. d), g) advokátního tarifu za dva úkony právní služby (podání ze dne [datum], účast u jednání soudu dne [datum]), náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za tyto úkony právní služby podle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu a náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z odměny a náhrad podle § 137 odst. 1 o. s. ř ve výši 1 125,60 Kč Celkem náklady řízení před soudem prvního stupně činily 7 285,60 Kč, žalobkyně má právo na jejich náhradu v rozsahu 38 %, tedy (po zaokrouhlení) 2 769 Kč.

26. Stejné principy uplatnil odvolací soud také při rozhodování o nákladech odvolacího řízení a podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. V odvolacím řízení byla předmětem řízení částka 9 623,86 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 884,48 Kč, úrokem ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, tj. celkem 14 280 Kč Žalobkyně uspěla ve stejné rozsahu jako shora, tj. co do částky 11 139, a tedy v 78 %, v rozsahu 22 % nikoliv, její celkový úspěch představuje 56 %. V tomto poměru přiznal odvolací soud žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení v tomto případě představuje odměna za jeden úkon právní služby ve výši 850 Kč podle § 6, § 8 odst. 1, § 7 bod 5. a § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu (sepis jednoduchého vyjádření k odvolání), náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu za tento úkon právní služby a podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 241,50 Kč Celkem náklady odvolacího řízení činily 1 391,50 Kč, žalobkyně má právo na jejich náhradu v rozsahu 56 %, tedy ve výši (po zaokrouhlení) 779 Kč.

27. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod, místo plnění bylo stanoveno dle § 149 odst. 2 o. s. ř.