o odvolání žalobkyně a vedlejšího účastníka proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 6. dubna 2022, č. j. 4 C 70/2016-815, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Rakovníku ze dne 9. května 2022, č. j. 4 C 70/2016-827,
Mgr. Petra Kubáčová · Rozhodnutí ze dne 13. 9. 2022
Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Kubáčové a soudkyň Mgr. Aleny Zemkové a Mgr. Šárky Hájkové ve věci
žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně]
sídlem [adresa]
zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení]
sídlem [adresa]
vedlejší účastník: [ulice] společnost [právnická osoba], [IČO]
sídlem [adresa]
zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno].
sídlem [adresa]
proti
žalované: [osobní údaje žalované]
sídlem [adresa]
zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení]
sídlem [adresa]
o nahrazení projevu vůle
o odvolání žalobkyně a vedlejšího účastníka proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 6. dubna 2022, č. j. 4 C 70/2016-815, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Rakovníku ze dne 9. května 2022, č. j. 4 C 70/2016-827,
I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění ve výroku II. tak, že výše nákladů řízení činí 256 675 Kč, ve zbývající části výroku II. a ve výroku I. se potvrzuje.
II. Rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III., IV. a usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že České republice se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
III. Žalobkyně a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit žalované společně a nerozdílně náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 48 728 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalované.
1. Okresní soud v Rakovníku (dále jen soud prvního stupně) shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobkyní dohodu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k pozemkům p. č. st. [číslo], p. č. st. [číslo], p. [číslo] v [katastrální uzemí] a dále zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o převodu spoluvlastnického podílu o velikosti 3/6 k pozemkům p. č. st. [číslo], p. [číslo] v [katastrální uzemí] (výrok I.), uložil žalobkyni a vedlejšímu účastníku zaplatit žalované společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 272 360 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II.), dále rozhodl o povinnosti žalobkyně a vedlejšího účastníka nahradit společně a nerozdílně státu náklady řízení ve výši 8 884 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.) a o povinnosti žalobkyně a vedlejšího účastníka nahradit státu znalečné ve výši a lhůtě, která bude uvedena v samostatném usnesení (výrok IV.). Usnesením ze dne 9. 5. 2022, č. j. 4 C 70/2016-827, soud prvního stupně rozhodl o povinnosti žalobkyně a vedlejšího účastníka nahradit společně a nerozdílně znalečné ve výši 1 898 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
2. Soud prvního stupně při svém rozhodování vyšel z toho, že žalobkyně a právní předchůdci žalované byli ke dni [datum] a k [datum] spoluvlastníky shora uvedených pozemků, a to žalobkyně s podílem o velikosti 3/6, [jméno] [příjmení] s podílem o velikosti 2/6 a [jméno] [příjmení] s podílem o velikosti 1/6. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] nabyli vlastnické právo k podílům na předmětných pozemcích na základě schválené dohody o vypořádání dědictví. Kupní smlouvou ze dne [datum] prodala [jméno] [příjmení] žalobkyni svůj spoluvlastnický podíl na shora uvedených pozemcích za kupní cenu 507 906 Kč. Žalobkyně nabídla [jméno] a [jméno] [příjmení] odkup jejich podílů za 613 440 Kč a 306 720 Kč Kupní smlouvou ze dne [datum] prodali [jméno] a [jméno] [příjmení] své podíly na shora uvedených pozemcích žalované za dohodnutou kupní cenu 723 358 Kč a 361 440 Kč, celkem za 1 085 037 Kč. Soud prvního stupně dále zjistil, že ke dni [datum] byla žalobkyně zapsána jako vlastník stavby bez č. p./č. e. na pozemku p. č. st. [číslo], v [katastrální uzemí]; dále byla k uvedenému dni žalobkyně zapsána jako spoluvlastník stavby bez č. p./č. e., nezapsané v katastru nemovitostí, na pozemku p. č. st. [číslo] a p. č. st. [číslo] v obci [obec], [katastrální uzemí], a to s podílem o velikosti 3/6, dalšími spoluvlastníky byli [jméno] [příjmení] s podílem o velikosti 2/6 a [jméno] [příjmení] s podílem o velikosti 1/6. Pokud jde o stavbu bez č. p./č. e. na pozemku p. č. st. [číslo] a p. č. st. [číslo] v obci [obec], [katastrální uzemí], ke dni [datum] byli spoluvlastníky [právnická osoba] s.r.o. s podílem o velikosti [číslo], [anonymizováno] [jméno] [příjmení] s podílem o velikosti [číslo] a [jméno] [příjmení] s podílem o velikosti [číslo]. Dopisem ze dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované převedení jejího spoluvlastnického podílu k pozemkům za úplatu 1 085 037 Kč, žalovaná však tuto výzvu odmítla. Žalobkyně namítala, že došlo k porušení jejího zákonného předkupního práva, a to pokud jde o pozemek p. č. st. [číslo] dle § 3056 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), pokud jde o ostatní pozemky podle § 1125 odst. 1 o. z., neboť se jedná o zemědělský závod.
3. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil především podle § [číslo], § [číslo], § [číslo] odst. 1 a § 3062 o. z. Uvedl, že předkupní právo by se uplatnilo pouze v případě, že by spoluvlastnictví k zemědělskému závodu vzniklo pořízením pro případ smrti nebo jinou právní skutečností tak, že spoluvlastníci nemohli svá práva a povinnosti od počátku ovlivnit. V daném případě však tato podmínka nebyla splněna, nešlo o převod zemědělského závodu a spoluvlastnictví bylo děděním založeno jen mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] a [jméno] [příjmení]. Existenci zemědělského závodu nelze podle soudu prvního stupně dovozovat z historických souvislostí, ani z písemných podkladů žalobkyní předložených. Z tohoto důvodu nebylo podle soudu prvního stupně možné dospět k závěru o porušení předkupního práva z důvodu existence zemědělského závodu. Dále soud prvního stupně posuzoval, zda nebylo porušeno předkupní právo žalobkyně podle § 3056 o. z. Pokud jde o stavbu na pozemku p. č. st. [číslo] v [katastrální uzemí], soud prvního stupně uzavřel, že k rozhodnému dni [datum] nebyla žalobkyně vlastníkem předmětné stavby, neboť tuto stavbu zakoupila až kupní smlouvou ze dne [datum] od [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], a nesvědčilo jí tedy zákonné předkupní právo. Pokud jde o stavbu na pozemku p. č. st. [číslo] v [katastrální uzemí], ani v tomto případě nebyla žalobkyně ke dni [datum] jejím vlastníkem, neboť v uvedenou dobu ji vlastnila [právnická osoba] s.r.o., [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Pokud jde o stavbu na pozemku p. č. st. [číslo] v [katastrální uzemí], ke dni [datum] byla jejím vlastníkem žalobkyně, přesto nebylo možné ani v tomto rozsahu její žalobě vyhovět. Žalobkyně se domáhala nahrazení projevu vůle žalované uzavřít dohodu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a smlouvu o převodu spoluvlastnického podílu; soud prvního stupně vyložil, že konkrétní způsob uplatnění předkupního práva vychází z § 2144 o. z. a § 2147 o. z., soud je návrhy účastníků vázán, nemůže přiznat více nebo něco jiného, než čeho se žalobce domáhá. V daném případě však obsah dohody specifikované v petitu žaloby s přímým odkazem na § 1141 o. z. nekoresponduje s obsahem smlouvy uzavřené mezi žalovanou a [jméno] a [jméno] [příjmení]. Soud prvního stupně dále přihlédl k tomu, že pozemky p. [číslo] jsou v podílovém spoluvlastnictví účastníků a dále [právnická osoba] s.r.o., přesto se žalobkyně domáhá převodu celého podílu žalované. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) tak, že v řízení úspěšné žalované přiznal právo na náhradu jí vynaložených nákladů na zastoupení advokátem, při určení výše jeho odměny vyšel z ceny pozemků uvedených v žalobě. O nákladech státu rozhodl soud prvního stupně podle § 148 odst. 1 o. s. ř.
4. Proti rozsudku i usnesení podala žalobkyně a vedlejší účastník včasné odvolání.
5. Žalobkyně nesouhlasila se závěry soudu prvního stupně o neexistenci zemědělského závodu a o nesplnění podmínek pro vznik spoluvlastnictví k němu ve smyslu § 1125 odst. 1 o. z. Předmětné pozemky před únorem [rok] představovaly ucelený soubor zemědělských pozemků náležejících k zemědělské usedlosti, hospodaření s nimi bylo jejich původním vlastníkům v době nesvobody odňato a znovu umožněno po roce [rok], kdy hospodaření na těchto pozemcích na základě restitučních a transformačních předpisů obnovil pan [jméno] [příjmení]. Ten zemřel [datum] se zanecháním závěti, kterou mimo jiné tímto řízením dotčené pozemky odkázal své manželce [jméno] [příjmení] (1/2), [jméno] [příjmení] ([číslo]) a [jméno] [příjmení] ([číslo]). Všemi dědici byla jeho vůle respektována. Ačkoli k dědění došlo ještě za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., podle žalobkyně lze tento způsob nabytí dědictví nepochybně podřadit pod vznik spoluvlastnictví k zemědělskému závodu pro případ smrti. Důsledky vzniku podílového vlastnictví [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] k tomuto zemědělskému závodu na základě pořízení pro případ smrti přecházejí podle žalobkyně na právní nástupce [jméno] [příjmení], [jméno] a [jméno] [příjmení]. Tak, jako svědčilo předkupní právo [jméno] a [jméno] [příjmení] při nabytí spoluvlastnického podílu [jméno] [příjmení] k předmětnému zemědělskému závodu žalobkyní, svědčilo žalobkyni předkupní právo ke spoluvlastnickému podílu k tomuto zemědělskému závodu, který kupní smlouvou ze [datum] nabyla žalovaná od [jméno] a [jméno] [příjmení]. Úvahy soudu prvního stupně o nedůvodnosti žaloby u pozemků, na kterých je umístěna stavba, označila žalobkyně za nadbytečné, neboť žalobkyně se dovolávala předkupního podle § 1125 odst. 1 o. z., jeho závěry o nedůvodnosti žaloby u pozemku p. č. st. [číslo] v [katastrální uzemí], u kterého existenci předkupního práva připustil, za nepřezkoumatelné. Žalobkyně dále považuje za překvapivé rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení, neboť došlo k zásadní změně při rozhodování o nákladech oproti předchozí fázi řízení a hodnota předmětu sporu nebyla provedeným dokazováním postavena najisto. Navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k novému rozhodnutí soudu prvního stupně, případně aby rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě zcela vyhověl.
6. [ulice] účastník se ztotožnil s odvoláním žalobkyně a dále uvedl, že zejména u pozemku p. č. st. [číslo] je rozhodnutí soudu prvního stupně překvapivé a přepjatě formalistické. Pokud soud prvního stupně dospěl k závěru o porušení předkupního práva a k tomu, že žalobě nelze při současném znění žalobního petitu vyhovět, měl o tom žalobkyni přiměřeně poučit a poskytnout jí prostor procesně reagovat. Soudu prvního stupně také vytýkal, že neprovedl důkazy k prokázání existence zemědělského závodu a oproti původnímu rozsudku zcela změnil své právní hodnocení ohledně určení výše tarifní hodnoty sporu a vyšel z výše kupní ceny pozemků, přestože žalobkyně se domáhala především nahrazení projevu vůle uzavřít dohody o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
7. Žalovaná k odvolání žalobkyně uvedla, že nebyl naplněn pojem zemědělského závodu, ani [jméno] [příjmení], ani jeho dědicové a zejména [jméno] a [jméno] [příjmení], nikdy nebyli evidováni jako soukromě hospodařící rolníci, ani nebyli účastníky právnické osoby, která by provozovala zemědělskou výrobu. Skutečnost, že [jméno] [příjmení] byl do roku [rok] soukromě hospodařícím rolníkem a poté vstoupil do [anonymizováno], není pro aplikaci § 1125 odst. 1 o. z. významná. Po nabytí účinnosti zákona o půdě a transformačního zákona se [jméno] [příjmení] stal oprávněnou osobou uplatňující nároky podle těchto zákonů, žádný zemědělský závod již nevytvořil. Upozornila i na to, že předmětem dědictví po [jméno] [příjmení] byl pouze spoluvlastnický podíl na pozemcích, nikoli zemědělský závod nebo podíl na něm. Dále žalovaná uvedla, že nebyla splněna ani podmínka vzniku podílového spoluvlastnictví k zemědělskému závodu pořízením pro případ smrti nebo jinou právní skutečností tak, že spoluvlastníci nemohli svá práva a povinnosti od počátku ovlivnit, neboť žalobkyně nabyla svůj podíl na předmětných pozemcích kupní smlouvou, kterou byl navíc převáděn pouze spoluvlastnický podíl na pozemku, nikoli na zemědělském závodu. Žalovaná považovala za správný rozsudek soudu prvního stupně i v části, jímž bylo posouzeno předkupní právo podle § 3056 o. z., u pozemku p. č. st. [číslo] byla navíc žalobkyně od počátku řízení upozorňována a poučována, že se nelze s úspěchem domáhat nahrazení projevu vůle směřujícího k uzavření dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení odpovídá dle žalované ustálené rozhodovací praxi Nejvyššího soudu. K odvolání vedlejšího účastníka uvedla, že rozhodnutí soudu prvního stupně nelze hodnotit jako překvapivé, neboť žalovaná od počátku řízení upozorňovala na to, že znění petitu žaloby neodpovídá v obecné rovině § 2144 o. z., přesto na svém požadavku v řízení setrvala. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.
8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná, jsou však dány důvody pro změnu nákladových výroků rozsudku soudu prvního stupně.
9. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu správně zjištěného soudem prvního stupně, který je pro rozhodnutí ve věci dostačující, na nějž pro stručnost odkazuje.
10. Po právní stránce odvolací soud posuzoval věc shodně jako soud prvního stupně podle občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 do [datum].
11. Podle § 1123 o. z. spoluvlastník může se svým podílem nakládat podle své vůle. Takové nakládání však nesmí být na újmu právům ostatních spoluvlastníků bez zřetele k tomu, z čeho vyplývají.
12. Podle § 1124 odst. 1 o. z. bylo-li spoluvlastnictví založeno pořízením pro případ smrti nebo jinou právní skutečností tak, že spoluvlastníci nemohli svá práva a povinnosti od počátku ovlivnit, a převádí-li některý ze spoluvlastníků svůj podíl, mají ostatní spoluvlastníci k podílu po dobu šesti měsíců ode dne vzniku spoluvlastnictví předkupní právo, ledaže spoluvlastník podíl převádí jinému spoluvlastníku nebo svému manželu, sourozenci nebo příbuznému v řadě přímé. Nejednají-li si spoluvlastníci, jak předkupní právo vykonají, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů.
13. Podle § 1125 odst..1 o. z. vzniklo-li spoluvlastnictví k zemědělskému závodu pořízením pro případ smrti nebo jinou právní skutečností tak, že spoluvlastníci nemohli svá práva a povinnosti od počátku ovlivnit, a převádí-li některý ze spoluvlastníků svůj podíl, mají ostatní spoluvlastníci k podílu předkupní právo; předkupní právo se vztahuje i na dědický podíl. Neujednají-li si spoluvlastníci nebo spoludědicové, jak předkupní právo vykonají, mají právo vykoupit podíl podle velikosti podílů.
14. Podle § 502 o. z. obchodní závod (dále jen závod) je organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti. Má se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu.
15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění do [datum] (dále jen obch. zák.), se podnikáním rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Podle § 2 odst. 2 písm. d) obch. zák. je podnikatelem podle tohoto zákona osoba, která provozuje zemědělskou výroku a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu.
16. Podle § 5 odst. 1 obch. zák. se podnikem pro účely tohoto zákona rozumí soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem k své povaze mají tomuto účelu sloužit.
17. Podle § 2140 odst. 1 o. z. ujedná-li si předkupník k věci předkupní právo, vzniká dlužníku povinnost nabídnout věc předkupníkovi ke koupi, pokud by ji chtěl prodat třetí osobě (koupěchtivému).
18. Podle § 2143 o. z. povinnost prodávajícího nabídnout věc předkupníkovi ke koupi dospěje uzavřením smlouvy s koupěchtivým.
19. Podle § 2144 odst. 1 o. z. je-li předkupní právo zřízeno jako právo věcné, opravňuje předkupníka domáhat se vůči nástupci druhé strany, jenž věc nabyl koupí nebo způsobem postaveným ujednání o předkupním právu na roveň, aby mu věc za příslušnou úplatu převedl. Podle § 2144 odst. 2 o. z. nabude-li nástupce vlastnické právo k věci jiným způsobem, přechází na něho povinnost nabídnout předkupníkovi věc ke koupi za podmínek, kterými byl vázán jeho předchůdce.
20. Podle § 2147 odst. 1 o. z. nabídku učiní prodávající předkupníkovi ohlášením všech podmínek. Při nabídce se vyžaduje oznámení obsahu smlouvy uzavřené s koupěchtivým. Nabídka ke koupi nemovité věci vyžaduje písemnou formu.
21. Podle § 3054 o. z. stavby, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, přestává být dnem nabytí účinnosti tohoto zákona samostatnou věcí a stává se součástí pozemku, měla-li v den nabytí účinnosti tohoto zákona vlastnické právo k stavbě i vlastnické právo k pozemku táž osoba.
22. Podle § 3056 odst. 1 o. z. vlastník pozemku, na němž je zřízena stavba, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku a nestala se součástí pozemku ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, má ke stavbě předkupní právo a vlastník stavby má předkupní právo k pozemku. Předkupní právo vlastníka pozemku se vztahuje i na podzemní stavbu na stejném pozemku, která je příslušenstvím nadzemní stavby. K ujednáním vylučujícím nebo omezujícím předkupní právo se nepřihlíží.
23. Podle § 3062 o. z. zákonné předkupní právo spoluvlastníků podle § 140 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zanikne uplynutím jednoho roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. To neplatí v případě spoluvlastnictví k zemědělskému nebo rodinnému závodu.
24. Odvolací soud, shodně jako soud prvního stupně, v prvé řadě řešil otázku, zda žalobkyni svědčilo předkupní právo a došlo k jeho porušení.
25. Pozemky p. č. st. [číslo], p. č. st. [číslo], p. [číslo] v [katastrální uzemí], u kterých se žalobkyně domáhala nahrazení projevu souhlasu uzavřít dohodu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví žalobkyně a žalované, jsou ve spoluvlastnictví žalobkyně a žalované s podíly o velikosti ½. V případě pozemků p. č. st. [číslo], p. [číslo] v [katastrální uzemí], u nichž se žalobkyně domáhala nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o převodu spoluvlastnického podílu, je žalovaná spoluvlastníkem s podílem o velikosti 3/6, spoluvlastnický podíl na těchto pozemcích nabyla žalobkyně kupní smlouvou ze dne [datum] uzavřenou s [jméno] [příjmení], žalovaná kupní smlouvou uzavřenou [datum] s [jméno] a [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] i [jméno] a [jméno] [příjmení] nabyli předmětné pozemky v dědickém řízení po [jméno] [příjmení].
26. Odvolací soud shodně jako soud prvního stupně nemohl dospět k závěru, že by předmětné pozemky tvořily zemědělský závod. V řízení nebylo zpochybňováno, že předmětné pozemky slouží k zemědělské výrobě, žalobkyni byl podíl na pozemcích pronajat [jméno] a [jméno] [příjmení], podle tvrzení žalobkyně na pozemcích hospodaří prostřednictvím vedlejšího účastníka, který provozuje zemědělskou výrobu.
27. Občanský zákoník pojem zemědělský závod blíže nevymezuje, komentářová literatura v tomto případě odkazuje na obecnou definici závodu s tím, že jeho povaha jako zemědělského vyplývá z faktického zaměření a činnosti závodu. Vymezení obchodního závodu vyžaduje jednak objektivní, jednak subjektivní prvek. Objektivním prvkem je existence organizovaného souboru jmění vytvořeného podnikatelem, obchodní závod je tedy pojímán jako soubor jmění mající určitou kvalitu, a to kvalitu organizovanosti. Subjektivním prvkem je existence vůle podnikatele, aby tento organizovaný soubor jmění sloužil k provozování jeho podnikatelské činnosti, zde zemědělské. [jméno] [příjmení] požádal v roce 1992 o vydání majetkových podílů (i předmětných pozemků) z družstva a vypověděl nájem k pozemkům v jeho vlastnictví s odůvodněním, že bude provozovat zemědělskou výrobu samostatně, nicméně z toho nelze bez dalšího dovozovat, že pozemky určil k provozování podniku a že skutečně sám zemědělsky podnikal. Dohoda o vydání majetkových podílů byla uzavřena [datum], brzy poté, [datum], uzavřel k předmětným pozemkům nájemní smlouvu s [anonymizována tři slova] a přenechal jí předmětné pozemky k jejich zemědělskému využití, aniž by tedy sám na předmětných pozemcích zemědělsky hospodařil. Předmětem dědického řízení po [jméno] [příjmení] nebyl zemědělský závod (podnik) ani podíl na něm. Stejně tak nehovoří o podílu na něm ani kupní smlouva uzavřená mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení] ani smlouva uzavřená mezi žalovanou a [jméno] a [jméno] [příjmení]. [jméno] a [jméno] [příjmení] na předmětných pozemcích rovněž sami nehospodařili, předmětné pozemky (podíl na nich) pouze přenechali formou nájmu (pachtu) k užívání žalobkyni, sami však nebyli registrováni jako zemědělští podnikatelé, pouhý pronájem (propachtování) pozemků osobě, která provozuje zemědělskou výrobu, nelze za provozování zemědělské výroby jimi samotnými považovat. Přenechání pozemků jinému za účelem jeho vlastního hospodaření pak podle názoru odvolacího soudu netvoří z předmětných pozemků součást zemědělského závodu ve smyslu § 1125 o. z.
28. Z tohoto důvodu se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že nešlo o převod zemědělského závodu a žalobkyni nevzniklo předkupní právo dle § 1125 odst. 1 o. z.; předkupní právo spoluvlastníků, založené úpravou § 140 obč. zák. zaniklo uplynutím jednoho roku od nabytí účinnosti nového občanského zákoníku.
29. Dále se odvolací soud zabýval otázkou tvrzeného porušení předkupního práva žalobkyně u pozemku p. č. st. [číslo] v [katastrální uzemí] podle § 3056 o. z. V tomto případě bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně je vlastníkem stavby bez č. p./č. e., která stojí na pozemku p. č. st. [číslo], který je ve spoluvlastnictví žalobkyně a žalované, a na pozemku p. č. st. [číslo] ve vlastnictví žalobkyně. Podmínky stanovené občanským zákoníkem tak byly splněny a žalobkyni jako vlastníku stavby svědčilo předkupní právo k uvedenému pozemku, neboť by tím došlo ke sjednocení vlastnického režimu pozemku a stavby a naplnění superficiální zásady. Při absenci podrobnější úpravy výkonu zákonného předkupního práva se judikatura přidržela tradičního konceptu s přiměřenou využitelností ustanovení o smluvním předkupním právu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3407/2015, dostupné shodně jako další v rozsudku citovaná rozhodnutí na [webová adresa]).
30. V poměrech projednávané věci to znamená, že pokud by žalobkyni svědčilo předkupní právo a zbývající podíloví spoluvlastníci (předchůdci žalované) převedli svůj spoluvlastnický podíl bez toho, že by ho nabídli žalobkyni, měla by žalobkyně možnost domáhat se na žalované jako nabyvateli, aby jí spoluvlastnický podíl nabídla ke koupi a pokud by tak neučinila dobrovolně, mohla by se domáhat, aby soud rozhodl tak, že se nahrazuje projev vůle žalované uzavřít smlouvu konkrétního znění (podle § 2144 odst. 1 o. z., aby věc za příslušnou úplatu převedla). Žalobkyně v tomto případě v žalobě (po její změně, která byla soudem připuštěna) ve vztahu k pozemku p. č. st. [číslo] žádala, aby byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít dohodu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že způsob uplatnění nároků z porušení předkupního práva vychází s ohledem na shora uvedené z § 2144 o. z., tedy pokud nástupce věc nabyl koupí nebo způsobem postaveným ujednání o předkupním právu koupi naroveň, má předkupník právo domáhat se, aby mu nástupce druhé strany věc za příslušnou úplatu převedl, za podmínek, za nichž věc sám nabyl. Zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví má odlišnou povahu, byť spoluvlastníci mohou zrušit své spoluvlastnictví také dohodou. Žaloba, kterou se žalobce domáhá nahrazení projevu vůle, není žalobou určovací, ani právotvornou, ale žalobou na plnění, neboť žalovaný byl povinen projevit určitou vůli (učinit nějaké jednání, ke kterému se zavázal nebo mu je ukládá zákon), ale tuto vůli neprojevil. Pokud se spoluvlastníci na podmínkách dohody o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví neshodnou a k jejímu uzavření nedojde, může se kterýkoliv z nich obrátit na soud, ten o zrušení spoluvlastnictví rozhodne a vypořádá ho podle pravidel uvedených v občanském zákoníku, který stanoví nejen způsoby vypořádání, ale i závazné pořadí, v němž mohou být tyto jednotlivé způsoby vypořádání použity. Povinnost uzavřít dohodu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví neplyne tedy nejen z porušení zákonného předkupního práva spoluvlastníka, ale ani z jiného zákonného ustanovení.
31. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2476/2005, na které žalobkyně odkazuje, je založeno na závěru, že v případě, kdy jde o převod celého spoluvlastnického podílu druhému spoluvlastníku, který vlastní celý zbývající spoluvlastnický podíl, má nabídka převodu podobu návrhu dohody na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a nepodléhá režimu § 140 obč. zák.; pokud však některý ze spoluvlastníků nabídne podíl k převodu (také) osobám stojícím vně spoluvlastnického vztahu, pak se § 140 obč. zák. uplatní v klasické podobě a nerespektování uvedeného ustanovení má za následek porušení předkupního práva. Dovolací soud tedy posuzoval povahu jednání mezi dvěma spoluvlastníky o ukončení spoluvlastnického vztahu, nikoli mezi nabyvatelem spoluvlastnického podílu a spoluvlastníkem, jehož předkupní právo bylo porušeno.
32. Přisvědčit nelze ani názoru žalobkyně a vedlejšího účastníka, že soud měl při svém rozhodování postupovat podle § 41 o. s. ř. a posoudit si žalobu v části týkající se pozemku p. č. st. [číslo] jako návrh na uzavření kupní smlouvy, projev vůle, jehož nahrazení se žalobkyně domáhá, byl totiž ze strany žalobkyně jasně vymezen a u uvedeného pozemku nahrazení projevu vůle převést pozemek kupní smlouvou, neodpovídal. Soud prvního stupně naopak nepochybil, když se při svém závěru o tom, zda bylo porušeno předkupní právo žalobkyně, zabýval také předkupním právem žalobkyně dle § 3056 o. z., neboť jen tak mohl zjištěné skutečnosti v plném rozsahu právně posoudit. Dospěl také ke správnému závěru o tom, že u pozemků p. č. st. [číslo] a p. č. st. [číslo] v [katastrální uzemí] k porušení předkupního práva dle citovaného ustanovení nedošlo, neboť stavby na těchto pozemcích nebyly ve vlastnictví žalobkyně ke dni uzavření kupní smlouvy mezi žalovanou a [jméno] a [jméno] [příjmení].
33. Soud prvního stupně správně procesně neúspěšné žalobkyni a vedlejšímu účastníkovi na straně žalobkyně uložil povinnost k náhradě nákladů žalované, jejich výši však nesprávně určil. Žalovaná vynaložila náklady na zaplacenou zálohu (2 000 Kč) a právní zastoupení (odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 8 780 Kč dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 5., a § 11 odst. 1 písm. a), c), g) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při tarifní hodnotě 191 574 Kč – převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě a účast na jednání dne [datum], odměna advokáta za 12 úkonů právní služby po 12 660 Kč dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 6., a § 11 odst. 1 písm. c) a g) advokátního tarifu při tarifní hodnotě 1 085 037 Kč – účast na jednání dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], podání ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], odměna za 4 úkony právní služby po 6 330 Kč dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 6., a § 11 odst. 2 písm. advokátního tarifu při tarifní hodnotě 1 085 037 Kč – účast na vyhlášení rozhodnutí dne [datum], odvolání proti rozhodnutí o nákladech řízení, podání ze dne [datum], [datum], 19 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, náhrada za 4 půlhodiny promeškaného času po 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu, cestovné z [anonymizováno] do [obec] a zpět, celkem 120 km osobním automobilem se spotřebou 8 l benzínu na 100 km, což při ceně této pohonné hmoty dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. ve výši 27,80 Kč za 1 l a základní náhradě dle citované vyhlášky ve výši 4,40 Kč za 1 km činí 794,87 Kč ( (8/100x27,80 + 4,40) x120) a podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 44 199,73 Kč), celkem po zaokrouhlení na celé koruny 256 675 Kč Odvolací soud nezahrnul do nákladů žalované odměnu advokáta za dvě porady s klientem, neboť nebyly doloženy. Podání ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] nepovažuje odvolací soud za podání ve věci samé ani za jiný úkon právní služby dle § 11 advokátního tarifu, neboť šlo o písemné reakce na postup řízení či vyjádření k zadání znaleckého posudku.
34. Tarifní hodnotu soud prvního stupně správně určil na základě ceny, za kterou by jí předmětné pozemky měly být převedeny (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 15. 12. 2005, sp. zn. 33 Odo 865/2005 nebo jeho usnesení z 30. 6. 2015, sp. zn. 33 Cdo 4825/2014). Žalobkyně se domáhala nahrazení projevu vůle žalované uzavřít dvě dohody (o převodu spoluvlastnického podílu a o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví), nikoli zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, tedy v obou případech uzavření smlouvy, jejíž předmět je penězi ocenitelný a který žalobkyně vyjádřila částkou 1 085 037 Kč.
35. V dané věci sice vznikly státu náklady zaplacením znalečného, odvolací soud však přihlédl k tomu, že soud prvního stupně přistoupil k zadání znaleckého posudku, ač jím byla, s ohledem na řešení otázky, zda bylo porušeno předkupní právo žalobkyně, prokazována skutečnost, která nebyla v řízení právně významná. Takový postup soudu prvního stupně představuje důvody zvláštního zřetele hodné, pro které je namístě státu podle § 150 o. s. ř. náhradu nákladů řízení nepřiznat.
36. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil usnesení soudu prvního stupně a rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. a IV. tak, že státu se náhrada nákladů řízení nepřiznává, a ve výroku II. tak, že výše náhrady nákladů činí 256 675 Kč; ve zbývající části výroku II. (určení povinné a oprávněné osoby, místa a lhůty k plnění) a ve výroku I. potvrdil odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný.
37. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.; v odvolacím řízení úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení, které představuje odměna advokáta za tři úkony právní služby po 12 660 Kč podle § 6, § 8 odst. 1, § 7 bod 6. a § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu za vyjádření k odvolání žalobkyně a vedlejšího účastníka a účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, čtyři půlhodiny promeškaného času po 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu, cestovné právního zástupce z [anonymizováno] do [obec] a zpět, celkem 120 km osobním automobilem se spotřebou 8 l benzínu na 100 km, což při ceně této pohonné hmoty dle vyhlášky č. 116/2022 Sb. ve výši 44,50 Kč za 1 l a základní náhradě dle citované vyhlášky ve výši 4,70 Kč za 1 km činí 991,20 Kč ( (8/100x44,50 + 4,70) x120), a podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 8 456,96 Kč Celkem náklady odvolacího řízení činí 48 728 Kč (po zaokrouhlení).
38. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod, místo plnění bylo stanoveno dle § 149 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání jen tehdy, jestliže tento rozsudek závisel na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Účastník může podat dovolání do dvou měsíců, jdoucích ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozsudku, u Okresního soudu v Rakovníku (§ 240 odst. 1, věta první, o. s. ř.). Dovolání nelze podat jen proti výrokům o nákladech řízení.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci.