o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 6. února 2024, č. j. 8 C 5/2019-576, ve spojení s doplňujícím rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 18. července 2024, č. j. 8 C 5/2019-606, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 4. března 2024, č. j. 8 C 5/2019-583,

1. Okresní soud v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) shora uvedeným rozsudkem ve spojení s doplňujícím rozsudkem a ve znění opravného usnesení uložil žalobci zaplatit žalované [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), uložil oběma účastníkům nahradit náklady státu každému ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výroky III. a IV.), zamítl návrh žalované na zaplacení částky [částka] (výrok V.) a nakonec rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o vyhlášení doplňujícího rozsudku (výrok VI.).

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalovaná žádala vypořádat investice do nemovitých věcí ve výši [částka] (po částečném zpětvzetí) a žalobce je učinil nespornými.

3. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle § 1148 odst. 1, odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Uzavřel, že žalovaná má právo na úhradu poloviny požadované částky, neboť vyšel z toho, že nemovité věci byly zakoupeny účastníky do podílového spoluvlastnictví, každému s podílem o velikosti jedné poloviny. Dále uvedl, že vklad odlišného množství finančních prostředků od nákupu nemovitých věcí byl řešen a vyřešen v předchozích fázích řízení. Soud prvního stupně připomněl, že při ocenění nemovitých věcí byly vzaty v úvahu veškeré vložené investice, neboť nemovité věci byly oceněny ke dni rozhodování. Polovinu investic žalovaná učinila do svého vlastnictví, nemá proto právo na jejich úhradu.

4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť nemovité věci byly podle soudu prvního stupně vypořádány přesně podle spoluvlastnických podílů, soud prvního stupně nehodnotil postup žalované v řízení jako šikanózní výkon práva ani jako obstrukční chování, neshledal tedy žádné důvody pro odklon od obecného pravidla, že v tomto typu řízení nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Důvodem pro uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení žalobkyni není podle soudu prvního stupně ani skutečnost, že po rozhodnutí o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví žalovaná odmítla nemovité věci vyklidit a žalobce byl nucen podat další žaloby.

5. Proti tomuto rozsudku, a to konkrétně proti výroku I. a II., podal žalobce včasné odvolání, v němž namítl, že v předchozím řízení bylo zjištěno a učiněno nesporným, že žalobce investoval do pořízení nemovitých věcí částku [částka] a žalovaná částku [částka]. Nesouhlasil s argumentem soudu prvního stupně, že odlišný vklad finančních prostředků spoluvlastníků na pořízení nemovitých věcí byl řešen v předchozích fázích řízení. Žalobce konstatoval, že opakovaně tvrdil, že tento rozdíl v počáteční investici je nutné vypořádat v rámci širšího vypořádání a pokud tak soud prvního stupně neučinil, nerozhodl o celém předmětu řízení a dospěl k nesprávnému závěru, že má žalobce povinnost zaplatit žalobkyni na širším vypořádání částku [částka]. Do závěrečného vypořádání měla být započtena částka [částka] a žalovaná měla žalobci uhradit částku [částka]. Nesouhlasil ani s rozhodnutím o nákladech řízení, neboť závěr o tom, že si každý z účastníků má hradit náklady sám, se může týkat pouze vypořádání spoluvlastnictví v užším smyslu. Pokud jde o širší vypořádání, soud měl vyjít z principu úspěchu účastníků řízení a vzít v úvahu, že žalovaná se nejprve domáhala vypořádání částky [částka], že vzala částečně svůj požadavek zpět a částečně byl její vzájemný návrh zamítnut. Soud prvního stupně podle žalobce nesprávně nepřihlédl k tomu, že i odvolací soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, evidentně se tedy nedomníval, že by žádný z účastníků neměl mít právo na náhradu nákladů řízení. Z uvedených důvodů žádal, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku a zároveň jí uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení před soudy všech stupňů.

6. Žalovaná k odvolání žalobce uvedla, že je nepovažuje za důvodné. K otázce nákladů řízení připomněla, že judikatura se již ustálila v závěru, že v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nemá obecně žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, má za to, že v tomto případě by mělo stejné pravidlo být uplatněno i pro rozhodování o nákladech řízení o tzv. širším vypořádání spoluvlastnictví. Pokud jde o nároky vznesené žalobcem v odvolání, uvedla, že žalobce je neuplatnil řádně a včas, avšak i kdyby tak učinil, namítla promlčení takových nároků.

7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání ve věci samé není důvodné. Výroky V. a VI. doplňujícího rozsudku zůstaly odvoláním nenapadeny a nabyly samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

8. V první řadě je třeba k námitce žalobce o tom, že doplňující rozsudek obsahuje chybu, neboť je v něm uvedeno, že se zamítá návrh „žalobkyně“ na zaplacení částky [částka], ač se zamítal návrh žalované, uvést, že tato zjevná nesprávnost bude následně soudem prvního stupně opravena postupem podle § 164 o. s. ř.; z odůvodnění doplňujícího rozsudku je nepochybně jasné, že navazuje na rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení, jímž bylo žalobci uloženo zaplatit žalované částku [částka], tedy polovinu z částky [částka], a že soud prvního stupně doplňujícím rozsudkem zamítl nárok žalované ve zbývajícím rozsahu. Žalobce sám žádný takový nárok v řízení neuplatnil, je tedy nepochybné, o jaký nárok se jedná a že označení osobou „žalobkyně“ namísto „žalované“ je zjevná nesprávnost. Současně je nutné uvést, že v souvislosti s touto opravou doplňujícího rozsudku soudu prvního stupně v tomto případě nepočne běžet nová lhůtu k podání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně.

9. Odvolací soud při svém rozhodování vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně i soudem odvolacím, jak byl popsán v rozsudku odvolacího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], na nějž pro stručnost odkazuje.

10. Podle § 1148 odst. 1 o. z. při zrušení spoluvlastnictví si spoluvlastníci vzájemně vypořádají pohledávky a dluhy, které souvisejí se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí. Podle § 1148 odst. 2 o. z. každý ze spoluvlastníků může žádat úhradu splatné pohledávky, jakož i pohledávky, jejíž splatnost nastane do jednoho roku po účinnosti dohody o zrušení spoluvlastnictví nebo po zahájení řízení o zrušení spoluvlastnictví.

11. Podle § 1128 odst. 1 o. z. o běžné správě společné věci rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů. Podle § 1128 odst. 2 o. z. rozhodnutí má právní účinky pro všechny spoluvlastníky pouze v případě, že všichni byli vyrozuměni o potřebě rozhodnout, ledaže se jednalo o záležitost, která vyžadovala jednat okamžitě. Spoluvlastník opominutý při rozhodování o neodkladné záležitosti může navrhnout soudu, aby určil, že rozhodnutí o neodkladné záležitosti nemá vůči němu právní účinky, nelze-li po něm spravedlivě požadovat, aby je snášel.

12. Podle § 1136 o. z. spoluvlastník, který vynaložil na společnou věc náklad v zájmu ostatních spoluvlastníků bez jejich vyrozumění a souhlasu, může požadovat a) poměrnou část náhrady v rozsahu zhodnocení věci, jednalo-li se o náklad, který byl spoluvlastníkům ku prospěchu, b) náhradu nutných nákladů, jednalo-li se o náklad, který bylo třeba vynaložit na záchranu věci.

13. O dohodu o hospodaření se společnou věcí jde tehdy, souhlasí-li ostatní spoluvlastníci s nákladem vynaloženým jedním nebo více spoluvlastníky na společnou věc (přičemž je nerozhodná povaha těchto nákladů). V takovém případě má investující spoluvlastník právo proti ostatním spoluvlastníkům na úhradu vynaložených prostředků; totéž platí v případě rozhodnutí většinového spoluvlastníka učiněného postupem podle § 1128 o násl. o. z.

14. Vynaložil-li některý ze spoluvlastníků se souhlasem ostatních či na základě principu majority investici na společnou věc, jsou její části připadající na spoluvlastnické podíly neinvestujících spoluvlastníků splatné již za trvání spoluvlastnictví, nebyla-li mezi spoluvlastníky uzavřena jiná dohoda. Není-li mezi spoluvlastníky dohodnuto, jakým způsobem se budou na těchto investicích podílet, je rozhodující velikost spoluvlastnických podílů. Skutečnost, že spoluvlastníci žili v nesezdaném partnerském svazku, neovlivňuje sama o sobě posouzení požadavku jednoho ze spoluvlastníků na vypořádání investic vynaložených na věc ve spoluvlastnictví takových osob (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dostupný stejně jako dále v textu uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz).

15. Podle § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle odst. 2 téhož ustanovení se započtením obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

16. Podle § 1982 odst. 2 o. z. započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

17. Podle § 1987 odst. 1 o. z. jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem.

18. Podle § 1989 odst. 1 o. z. promlčení pohledávky započtení nebrání, nastalo-li po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení.

19. Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

20. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

21. Podle § 646 o. z. mezi manžely nepočne promlčecí doba běžet ani neběží, dokud manželství trvá. To platí obdobně i pro práva mezi osobami žijícími ve společné domácnosti, mezi zastoupeným a zákonným zástupcem, opatrovancem a opatrovníkem nebo mezi poručencem a poručníkem.

22. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce v podání ze dne [datum] uznal a učinil nesporným, že žalovaná hradila ze svých finančních prostředků částku [částka] vynaloženou na elektroinstalační práce, částku [částka] za revizní prohlídku kotle, částku [částka] za koupi a montáž plovoucí podlahy, částku [částka] za možnost napojení domu na obecní kanalizaci, částku [částka] za instalatérské práce provedené v lednu 2016, částku [částka] za instalatérské práce provedené v únoru 2016, částku [částka] a [částka] za instalatérské práce provedené v březnu 2016, částku [částka] za instalatérské práce provedené v srpnu 2016, částku [částka] za zednické práce, částku [částka] za instalaci kotle a spalinové cesty, částku [částka] za nákup dlažby do kuchyně předmětného domu, částku [částka] za výměnu radiátorů, částku [částka] za zasklení dveří, částku [částka] na koupi a vybudování vestavěné skříně, částku [částka] za nákup a instalaci kuchyňské linky a částku [částka] na zednické práce v lednu 2016. Celkem tak žalovaná investovala do společných nemovitých věcí částku [částka], učinila tak se souhlasem žalobce a s ohledem na velikost spoluvlastnického podílu má právo na úhradu poloviny takto vynaložených prostředků. V tomto směru jsou závěry soudu prvního stupně správné a žalobce ostatně proti nim ve svém odvolání ani nebrojil. Namítal však, že soud prvního stupně nepřihlédl k tomu, že každý z účastníků uhradil jinou část kupní ceny nemovitých věcí a že o vypořádání této částky nerozhodl.

23. K tomu je třeba nejprve uvést, že žalobce v žalobě nepožadoval, aby mu byl zaplacen rozdíl toho, o co zaplatil na kupní ceně nemovitých věcí do spoluvlastnictví s žalovanou více, pouze žádal, aby poměrem k tomu, jak se účastníci podíleli na zaplacení kupní ceny, byla stanovena výše přiměřené náhrady. Dále sice v řízení uváděl, že žádá, aby bylo zohledněno, co účastníci investovali do pořízení nemovitých věcí, požadavek na zaplacení žádné částky však nevznesl, a ještě v průběhu prvního odvolacího řízení uváděl, že neměl důvod podávat návrh, aby mu žalovaná uhradila rozdíl v zaplacené kupní ceně. Až ve svém vyjádření ze dne [datum] navrhl, aby soud při vypořádání vztahů ze spoluvlastnictví mezi účastníky přihlédl k tomu, že žalobce investoval do pořízení nemovitých věcí částku o [částka] vyšší než žalobkyně a že navrhoval provést kompenzaci investic učiněných žalovanou do rekonstrukce nemovité věci oproti jeho větší investici na pořízení nemovitých věcí. Teprve ve svém odvolání ze dne [datum] navrhl, aby oproti nároku žalované ze širšího vypořádání byla započtena polovina uvedené částky, tedy [částka], a aby žalované bylo uloženo zaplatit žalobci částku [částka].

24. Podle § 216 odst. 1 o. s. ř. pro odvolací řízení § 92, 97 a 98 neplatí. Žalobce v této konkrétní věci tedy nemůže za odvolacího řízení uplatnit svá práva proti žalované vzájemnou žalobou a pokud tak učinil (neboť žádal, aby mu žalovaná po započtení zaplatila rozdíl částek ve výši [částka]), nemohl mít takový návrh sledované účinky a odvolací soud k němu nepřihlížel (§ 41a odst. 3 o. s. ř.). Žalobce však mohl v odvolacím řízení vznést námitku započtení vůči vzájemnému návrhu žalované, neboť jde o institut hmotného práva, jehož uplatnění zákon nekoncentruje do určitého stadia řízení před soudem. Žalovaná namítala, že pohledávka žalobce na zaplacení rozdílu částí kupních cen placených účastníky je promlčena a z tohoto důvodu nemůže být oproti nároku žalované započtena.

25. Promlčení pohledávky jejímu započtení nebrání, nastalo-li až poté, co se setkala s pohledávkou, na níž se zápočet provádí. Úvaze, zda započítávaná pohledávka byla z hlediska námitky promlčení kompenzabilní, musí tudíž předcházet závěr o tom, kdy se započítávané pohledávky setkaly, tedy kdy dospěla pohledávky později splatná (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Při splnění dalších podmínek (vzájemnost pohledávek, stejný druh plnění a platný právní úkon směřující k započtení) dojde k zániku pohledávek okamžikem, kdy se setkaly. Za okamžik setkání pohledávek se považuje okamžik splatnosti pohledávky později splatné; v tomto okamžiku dojde k zániku pohledávek následkem započtení, a to v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí. Dokud není pohledávka splatná, nelze ji úspěšně započítat proti splatné pohledávce. Jinými slovy řečeno, úkon směřující k započtení lze úspěšně učinit až poté, co se obě pohledávky setkaly, tj. v okamžiku, kdy se stala splatnou pohledávka později splatná. Je-li započítávána pohledávka splatná k žádosti žalobce coby věřitele, je úkon žalobce směřující k započtení této pohledávky předčasný, jestliže žalovanou coby dlužníka před tímto úkonem nevyzval k jejímu zaplacení (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

26. Investice na pořízení společné věci, vynaložená na základě dohody obou spoluvlastníků, je obecně splatná již za trvání spoluvlastnictví. Z kupní smlouvy uzavřené dne [datum] mezi účastníky a společností IBC International [právnická osoba] vyplývá, že kupní cena za předmětné nemovité věci činila [částka] a byla placena tak, že částka [částka] byla uhrazena před uzavřením smlouvy na účet realitní kanceláře dne [datum], část kupní ceny ve výši [částka] byla zaplacena dne [datum] a část kupní ceny ve výši [částka] byla zaplacena dne [datum], tedy celá kupní cena byla zaplacena do [datum]. S ohledem na vztah účastníků (nesezdaní partneři) a jejich soužití bylo možné uvažovat o započetí běhu promlčecí doby až po ukončení jejich společného soužití (§ 646 o. z.), přičemž z obsahu spisu je zřejmé, že již v roce 2018 vznikaly opakovaně konflikty, partnerský vztah účastníků byl v té době ukončen (což jednak vyplývá z listin vztahujících se k řešení jejich přestupků, kde se označují jako bývalí partneři, potvrdila to i žalovaná ve svém podání ze dne [datum], kdy uvedla, že účastníci jednají od poloviny roku 2018 o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a že na podzim 2018 požadovala delší čas na vystěhování z nemovitých věcí a nakonec to lze dovodit i ze skutečnosti, že žalobce následně nemovité věci opustil) a dne [datum] byla podána žaloba na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Od chvíle, kdy spolu účastníci přestali vést společnou domácnost, měl žalobce možnost vyzvat žalovanou k uhrazení rozdílu zaplacených částí kupní ceny nemovitých věcí, nicméně žalobce netvrdil, že a kdy tak učinil; za takovou výzvu k zaplacení nelze považovat podání ze dne [datum], v němž takový požadavek absentuje a není uvedena ani konkrétní částka, jejíhož zaplacení se žalobce domáhá. Nicméně i kdyby bylo možné toto podání za výzvu k zaplacení považovat (případně odvolání ze dne [datum]), promlčecí doba před její splatností již uplynula, uplynula tedy před tím, než se pohledávka stala způsobilou k započtení a žalobce se proto nemůže svého práva započtení pohledávky s úspěchem při obraně proti vzájemnému návrhu žalované v řízení dovolat.

27. Pro úplnost je třeba k argumentům obou účastníků prezentovaným v odvolacím řízení uvést, že pro rozhodnutí ve věci nehraje roli otázka posouzení způsobilosti otce žalované uzavřít dohodu o zrušení věcného břemene, neboť existenci věcného břemene a její vliv na obvyklou cenu nemovitých věcí nelze v řízení zohlednit. Spoluvlastnictví účastníků bylo zrušeno a vypořádáno rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který nabyl v tomto rozsahu právní moci dne [datum]. Obvyklá cena nemovitých věcí byla podkladem pro stanovení přiměřené náhrady, kterou měl žalobce povinnost žalované na vypořádání zaplatit, a odvolací soud nemůže otázku stanovení obvyklé ceny nemovitých věcí se zohledněním existence věcného břemene v řízení o širším vypořádání spoluvlastnictví účastníků otevřít. Pokud jde o požadavek žalované na vypořádání jejích vnosů na společnou nemovitou věc ve valorizované výši, je třeba uvést, že otázka valorizace vnosů jako pravidlo pro vypořádání je v občanském zákoníku výslovně upravena pouze pro řízení o vypořádání společného jmění manželů (§ 742 odst. 2 o. z.) a byť jsou si řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a řízení o vypořádání společného jmění manželů typově blízká, nelze výslovnou úpravu § 742 odst. 2 o. z. analogicky vztáhnout i na řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví.

28. Odvolací soud s ohledem na odvolací námitky žalobce přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně také v nákladových nárocích a dospěl k závěru, že soud prvního stupně pochybil, pokud o nákladech řízení mezi účastníky rozhodl tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.

29. S přihlédnutím k tomu, že předmětem řízení byly dva samostatné nároky, a to zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a zaplacení investic do nemovitých věcí, bylo třeba při rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovanou míru úspěchu a neúspěchu posoudit podle vzájemného poměru tarifních hodnot uplatněných nároků (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněné pod č. 68/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), pokud jde o první řízení před soudem prvního stupně a první odvolací řízení. V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je tarifní hodnotou podle § 8 odst. 5 a § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), částka [částka], v řízení o zaplacení investic je tarifní hodnotou podle § 8 odst. 1 a § 7 bod 6. advokátního tarifu částka [částka]. Zde je nutné uvést, že žalovaná po výzvě k odstranění vady svého návrhu požadovala po žalobci zaplatit pouze částku [částka], nikoli částku vyšší (nežádala zaplatit částku [částka], jak uváděl žalobce, tuto částku zmiňovala pouze v souvislosti se svým návrhem na započtení na přiměřenou náhradu v počátku řízení, nestala se tak předmětem tohoto řízení).

30. Plénum Ústavního soudu přijalo dne [datum] pod sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23 stanovisko, že v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody. Dále uvedl, že v odůvodněných, a spíše výjimečných, případech lze některému z účastníků přiznat právo na náhradu nákladů podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť způsob vypořádání spoluvlastnictví závisí na úvaze soudu. Zvláštními okolnostmi konkrétního jedinečného případu může být např. obstrukční chování některého ze spoluvlastníků nebo šikanózní výkon práva.

31. V nyní řešeném případě odvolací soud žádnou z popsaných specifických okolností neshledal, to, že účastníci měnili svůj postoj k vypořádání spoluvlastnictví a nesouhlasili se stanovením obvyklé ceny nemovitých věcí, nelze hodnotit jako obstrukční jednání, je pouze výrazem toho, že se oba snažili dosáhnout pro sebe co nejlepšího výsledku sporu. Proto v případě rozhodnutí o nákladech řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví v užším smyslu ve vztahu mezi účastníky podle § 142 odst. 2 o. s. ř. vycházel odvolací soud z toho, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků. Pokud jde o tvz. širší vypořádání, zde odvolací soud vycházel z poměru vzájemného úspěchu a neúspěchu v řízení. V řízení o širším vypořádání, a to v prvním řízení před soudem prvního stupně a v prvním odvolacím řízení, byla žalovaná úspěšná jen z části, ohledně částky [částka], co do částky [částka] bylo řízení zastaveno pro zpětvzetí návrhu žalovanou, nikoli však pro chování žalobce, ohledně zbývající částky byla žaloba zamítnuta, lze proto uzavřít, že byla žalovaná neúspěšná ohledně části svého nároku ve výši [částka]. Počítáno podle poměru tarifních hodnot činil úspěch žalobce [Anonymizováno],[Anonymizováno] % ([částka] jako poloviční úspěch v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví + [částka] jako částečný úspěch v řízení o širším vypořádání, děleno celkovou tarifní hodnotou, tedy součtem všech tarifních hodnot ve výši [částka], to vše x 100); žalovaná byla úspěšná jen ve zbývajícím rozsahu 45,3 %, žalobce tak má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v uvedené fázi řízení ve výši odpovídající rozdílu úspěchu a neúspěchu, tedy ve výši [Anonymizováno],[Anonymizováno] %; zároveň vzal odvolací soud v potaz, že se žalobce práva na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně vzdal. Pokud jde o druhé řízení před soudem prvního stupně, dovolací řízení a druhé řízení před odvolacím soudem, bylo nutné vycházet jen z poměru úspěchu a neúspěchu tzv. širšího vypořádání, přičemž žalobce byl úspěšný ohledně částky [částka], tedy v rozsahu 67 %, žalovaná ohledně částky [částka], tedy ohledně 33 %, žalobce tak má právo na úhradu 34 % nákladů této části řízení.

32. Práva na náhradu nákladů v prvním řízení před soudem prvního stupně se žalobce vzdal, v prvním odvolacím řízení učinil zástupce žalobce jeden úkon právní služby, a to účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]. Náklady této části řízení tak představuje odměna advokáta za jeden úkon právní služby ve výši [částka] podle § 7 bod 6., § 8 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, jedna náhrada hotových výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu, celkem [částka], z čehož má žalobce právo na [Anonymizováno],[Anonymizováno] % z celku, tedy [částka]. V dalším řízení až do vydání napadaného rozsudku jsou náklady řízení žalobce představovány odměnou advokáta za čtyři úkony právní služby ve výši [částka] (z tarifní hodnoty [částka]) za jednání, které se konalo dne [datum], [datum] a [datum] a za podání z [datum], odměnou za jeden úkon právní služby ve výši [částka] (z tarifní hodnoty [částka]) za účast na jednání, které se konalo dne [datum], a pěti náhradami hotových výdajů po [částka] podle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu, celkem [částka], z čehož má žalobce právo na 34 % z celku, tedy [částka]. Celkem náklady žalobce této části řízení činily [částka]. Odvolací soud se při vyhlášení rozsudku dopustil chyby v počtech, pokud jde o stanovení výše náhrady nákladů řízení ve výroku II. rozsudku soudu prvního stupně, proto podle § 164 o. s. ř. tuto chybu napravil a výrok I. rozsudku opravil.

33. V řízení úspěšný účastník nemá právo na náhradu všech nákladů řízení, ale pouze nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), proto nemohly být přiznány pro neúčelnost náklady za vyjádření žalobce k odvolání ze dne [datum], neboť mohlo být předneseno při jednání, které se konalo dne [datum].

34. O nákladech státu rozhodl soud prvního stupně správně podle § 148 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. S ohledem na to, že náklady na znalečné byly vynaloženy v souvislosti s řízením o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví tzv. v užším smyslu, v němž žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení, soud prvního stupně správně uložil oběma účastníkům, aby každý nahradil polovinu nákladů státu placených z rozpočtových prostředků. V řízení bylo rozhodnuto o znalečném v celkové výši [částka], částka [částka] byla placena ze záloh účastníků, z rozpočtových prostředků tak byla hrazena částka [částka]. Soud prvního stupně proto správně uložil každému z účastníků nahradit náklady státu ve výši [částka].

35. Ze všech výše uvedených důvodů změnil odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. výrok II. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalované uložil zaplatit žalobci náhradu nákladů ve výši [částka], a ve výrocích I., III. a IV. rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

36. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.; žalobce nebyl se svým odvoláním úspěšný, je proto povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení, které sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby ve výši po [částka] (z tarifní hodnoty [částka]) za účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] podle § 6, § 8 odst. 1, § 7 bod 6. a § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, jedné paušální náhrady hotových výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu a náhrada ve výši [částka] odpovídající 21% sazbě daně z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1 o. s. ř. Celkem náklady odvolacího řízení činily [částka].

37. Pro úplnost je třeba uvést, že odvolací soud neshledal důvod pro postup podle § 150 o. s. ř., jak navrhoval žalobce.

38. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

39. Ustanovení § 150 o. s. ř. je právní normou s relativně neurčitou hypotézou, tj. právní normou, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, ale která přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy z předem neomezeného okruhu okolností (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Slouží k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá práva či právem chráněné zájmy (a v řízení byl úspěšný), obdržel náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší soud například v usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], v němž dále vyložil, že okolnostmi hodnými zvláštního zřetele se rozumí takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Nemůže však jít o libovolné okolnosti řízení, nýbrž o takové okolnosti, které mají skutečný vliv na spravedlnost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (srov. například nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 727/2000, dostupný na https://nalus.usoud.cz).

40. Žalobce netvrdil žádné skutečnosti, které by vedly odvolací soud k závěru, že by uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení negativně zasáhlo do jeho majetkových, sociálních či osobních poměrů. Pokud jde o skutečnosti, které žalobce namítal, tedy že žalovaná zapříčinila značnou délku řízení, že nerespektuje pravomocná rozhodnutí soudu a vyvolává tím řadu souvisejících řízení, odvolací soud nedospěl k závěru, že by tyto okolnosti odůvodňovaly odepření náhrady nákladů odvolacího řízení žalované. Délka řízení o tzv. širším vypořádání nebyla zapříčiněna obstrukčním jednáním žalované, která projednání věci nijak nebránila ani je neztěžovala (to, že nebyla zcela se svým nárokem úspěšná, není důvodem pro aplikaci § 150 o. s. ř., ale promítlo se do úvah o jejím úspěchu a neúspěchu v řízení). Pokud žalovaná nerespektuje již vydaná rozhodnutí soudu, případně její jednání vede ke vzniku dalších sporů, bude tato skutečnost zohledněna v rozhodnutí o nákladech těchto dalších řízení, včetně případného řízení vykonávacího, není to však důvodem pro moderaci nákladů řízení v nyní projednávané věci.

41. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod, místo plnění bylo stanoveno dle § 149 odst. 1 o. s. ř.