o zaplacení 49 450 Kč s příslušenstvím

1. Okresní soud [adresa]-[Anonymizováno] (dále jen „soud prvního stupně“) shora uvedeným rozsudkem uložil žalovaným zaplatit žalobci společně a nerozdílně [částka] spolu s úrokem ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), a dále rozhodl o povinnosti žalovaných zaplatit žalobci společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Žalobce se svou žalobou domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu zastupování [jméno FO]. [adresa], zemřelého [datum], v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka].

3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, že žalobce jako advokát a [jméno FO]. [právnická osoba] spolu elektronicky komunikovali po předchozím telefonickém hovoru nejpozději od [datum] stran vypořádání zaniklého společného jmění [jméno FO]. [jméno FO] a jeho bývalé manželky [jméno FO]. Dne [datum] [jméno FO]. [jméno FO] udělil žalobci plnou moc k zastupování v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Za přípravu plné moci, prostudování podkladů, úvodní schůzku s klientem, přípravu přípisu s žádostí o prodloužení lhůty k vyjádření, účtoval žalobce dvě hodiny úkonů. Dne [datum] žalobce sepsal vyjádření k žalobě, za což účtoval osm hodin úkonů. Dne [datum] zaslal [jméno FO]. [jméno FO] elektronicky repliku žalobkyně a předvolání k jednání. Od [datum] žalobce elektronicky komunikoval s [jméno FO]. [jméno FO] ohledně osobního jednání, dne [datum] došlo k podpisu smlouvy o poskytování právních služeb. Žalobce se touto smlouvou zavázal pro [jméno FO]. [jméno FO] poskytovat požadované právní služby spočívající v právním zastupování v řízení o vypořádání společného jmění manželů. Odměna byla sjednána ve výši 10 % z vypořádacího podílu, který [jméno FO]. [jméno FO] v řízení získá. Subsidiárně byla sjednána odměna vypočítaná jako násobek časového vyjádření poskytnutých právních služeb a smluvní sazby v jednotkové výši [částka] bez DPH za hodinu. Ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum] žalobce osobně nebo prostřednictvím svého koncipienta nahlédl do spisu, z něhož pořídil kopie; každé nahlédnutí žalobce účtoval jako jeden úkon v trvání jedné hodiny. Dne [datum] se žalobce od 9:15 do 10:30 účastnil jednání u soudu prvního stupně, za což účtoval odměnu za dva úkony právní služby. Dne [datum] se žalobce účastnil od 9:25 do 11:10 jednání u soudu prvního stupně, žalobce účtoval odměnu za dvě hodiny

4. Po právní stránce věc soud prvního stupně posuzoval podle § 2430 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Soud prvního stupně uzavřel, že žalobce minimálně od [datum] vykonával pro žalobce právní služby spočívající v jeho zastupování v řízení o vypořádání společného jmění manželů. Smlouva o poskytování právních služeb dle zákona o advokacii není z pohledu občanského zákoníku samostatným smluvním typem, pokud je jejím předmětem zastupování zejména v řízení před soudy a jinými orgány, podléhá režimu smlouvy příkazní s modifikacemi stanovenými zákonem o advokacii. Podle soudu prvního stupně tak nic nebránilo žalobci a [jméno FO]. [jméno FO], aby o zastupování uzavřeli pouze ústní dohodu včetně stanovení odměny a následně uzavřeli smlouvu písemnou. Podle soudu prvního stupně bylo ve smlouvě řádně specifikováno, co se rozumí právními službami, neboť bylo výslovně ujednáno, že spočívají v právním zastupování [jméno FO]. [jméno FO] v řízení. [jméno FO]. [jméno FO] došlo k zániku povinnosti žalobce obstarávat záležitosti [jméno FO]. [jméno FO]. Ostatní práva z příkazní smlouvy zůstala zachována a přešla podle soudu na jeho právní nástupce. Soud prvního stupně konstatoval, že žalobce řádně vyúčtoval svou odměnu za zastupování žalovaným, které jsou podle vyjádření notářky dědičkami [jméno FO]. [jméno FO] ze zákona. Pokud žalované namítaly, že dosud nebyl poučeny o svém dědickém právu a možnosti dědictví odmítnout, soud prvního stupně konstatoval, že v řízení bylo vyjádřením pověřené notářky prokázáno, že dědictví neodmítly. Naopak se ve smyslu § 1489 odst. 2 o. z. chovaly tak, že dědictví chtějí přijmout, neboť v řízení o vypořádání společného jmění manželů uzavřely v postavení právních nástupců [jméno FO]. [jméno FO] se svou matkou smír ohledně vypořádání společného jmění. Rovněž v dědickém řízení vystupovaly jako dědičky ohledně pohledávky žalobce, neboť tuto pohledávku nepovažovaly za dostatečně prokázanou a požadovaly její doložení doklady. Tímto svým počínáním daly podle soudu prvního stupně najevo, že se k zůstavitelovu majetku chovají jako ke svému vlastnímu. Pokud pověřená notářka sdělila, že dědictví žalovanými odmítnuto nebylo, jsou žalované podle soudu prvního stupně pasivně legitimovány. Soud prvního stupně neshledal důvodnou námitku žalovaných, že odměna byla žalobcem vyúčtována pozdě, konstatoval, že je lidsky pochopitelné, že nepřistoupil k vyúčtování odměny neprodleně po smrti [jméno FO]. [jméno FO] a v tomto jednání není možné spatřovat jakoukoli účelovost. Důvodnou není ani námitka žalovaných o nemorálnosti účtování odměny z důvodu tvrzeného špatného chování [jméno FO]. [jméno FO] k žalovaným; žalobce jako zástupce [jméno FO]. [jméno FO] nemůže nést zodpovědnost za dřívější chování svého klienta. Soud prvního stupně upozornil, že odměna žalobce za zastupování nijak nezasahuje do majetkové sféry žalovaných, neboť tato je hrazena z pozůstalosti. Soud prvního stupně měl za to, že mezi žalobcem a [jméno FO]. [jméno FO] došlo k ujednání smluvní odměny jako podílové a subsidiárně jako hodinové sazby. Soud prvního stupně se neztotožnil s argumentací žalovaných, že odměna byla sjednána v rozporu s ochranou spotřebitele, a uvedl, že [jméno FO]. [jméno FO] byl jednoznačně seznámen s tím, že odměna bude stanovena ve výši 10 % z podílu, který v řízení získá, přičemž rozsah společného jmění manželů byl předmětem dokazování a po žalobci nebylo možné požadovat přesné vyčíslení při sjednání odměny. Soud prvního stupně dále konstatoval, že ve smlouvě nebylo výslovně sjednáno, že sazba je stanovena za každou započatou hodinu, dospěl však k závěru, že nebylo-li dohodnuto jinak, je nutné použít § 4 advokátního tarifu. Ze smlouvy naopak nevyplývalo ani to, že by mezi účastníky bylo dohodnuto účtování po minutách. Soud prvního stupně uvedl, že žalobce nijak nevyužíval způsobu účtování za započatou jednotku tak, že by opakovaně účtoval velmi krátké započetí hodiny jako hodinu celou, přičemž délku některých kratších úkonů nemohl žalobce ovlivnit (např. u jednání před soudem). Pokud jde o nahlížení do spisu, jednalo se o kratší úkony, jejich délku však nelze podle soudu prvního stupně posuzovat jen podle záznamu, neboť advokát musí výsledky nahlížení zpracovat a poslat klientovi. Soud prvního stupně přihlédl i k tomu, že žalobce neúčtoval žádné cestovné v řízení o vypořádání společného jmění, v nyní projednávané věci se nenechal zastoupit, jeho přístup k nákladům v obou řízeních lze považovat za vstřícný vůči žalovaným. Účtovaná odměna je podle soudu prvního stupně přiměřená hodnotě a složitosti řízení o vypořádání společného jmění manželů a vyhovuje i požadavkům rozsudku Soudního dvora EU C-395/21 ze dne [datum].

5. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a v řízení úspěšnému žalobci přiznal právo na jejich náhradu v plném rozsahu.

6. Proti tomuto rozsudku podaly včasné odvolání obě žalované a namítaly, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nezákonné, neodůvodněné, předčasné a zčásti nepřezkoumatelné. V první řadě namítaly, že soud prvního stupně rozhodl o platební povinnosti žalovaných, aniž bylo skončeno dědické řízení, a aniž by bylo dědické řízení ve stadiu, kdy by bylo jednáno o výhradě soupisu a o rozsahu dědictví. Konstatovaly, že se soud měl zabývat zjištěním rozsahu a hodnoty zůstavitelova majetku, a na základě takového zjištění teprve řešit otázku, v jakém rozsahu odpovídá dědic. Dokud nebude skončeno řízení o pozůstalosti, nemá dědic, ani ten, kdo spravuje pozůstalost, povinnost uspokojovat věřitele a pokud takovou povinnost soud prvního stupně žalovaným uložil, jedná se o nezákonný postup. Upozornily, že řízení o pozůstalosti není ani ve fázi, kdy by proběhlo formální jednání u notáře, ve kterém by žalované mohly učinit výhradu soupisu nebo rozhodnutí o tom, zda dědictví odmítají. Jedná se tak o zásadní vadu napadeného rozhodnutí, neboť dosud není známa pasivní legitimace žalovaných a její rozsah, rozsah dědictví ani to, zda je dědictví předluženo; z tohoto důvodu opakovaně navrhly přerušení řízení, na což soud prvního stupně nereagoval. Dále namítaly, že nárok vznesený žalobcem je v hrubém rozporu s dobrými mravy a výkon takového rozhodnutí o nároku nelze přiznat. Uvedly, že výpočet odměny uplatněný žalobcem nelze akceptovat, neboť žalobce účtoval bez ohledu na skutečný rozsah poskytnuté služby zaokrouhlené na celé hodiny, ačkoliv ve smlouvě je uvedeno, že odměna činí 10 % z hodnoty vypořádacího podílu, který klient v řízení získá, a teprve pro případ, že se klientovi nepodaří získat žádný vypořádací podíl, zavázal se uhradit odměnu vypočítanou jako násobek časového vyjádření poskytnutých právních služeb a smluvní hodinové sazby v jednotkové výši [částka] bez DPH za hodinu. Žalované upozornily, že jakékoliv ustanovení smlouvy, pokud se soudu zdá nejednoznačné, by měl vykládat ve prospěch spotřebitele. Podle žalovaných nelze ujednání smlouvy vykládat tak, že bude odměna účtována jednotlivě za každou část právní služby zvlášť a za každou započatou hodinu. Podle žalovaných je třeba sečíst skutečné časy, které advokát prokazatelně vynaložil na práci, a následně takový celkový čas vynásobit hodinovou sazbou. Opačný výklad by byl v rozporu s oprávněným očekáváním spotřebitele a jeho právy a znamenal by, že advokát může libovolně s rozsahem svých služeb nakládat. Účtování za každou započatou hodinu je v rozporu s obsahem smlouvy i v rozporu s právem na ochranou spotřebitele. V tomto směru odkázaly na rozsudek Soudního dvora EU C-395/21 ze dne [datum], který uvedl, že pokud se některé z ustanovení smlouvy ukáže jako zneužívající, nelze k němu přihlížet a zároveň nelze takový stav v rámci vnitrostátního práva nahradit jiným ustanovením, a to i za předpokladu, že advokát za své služby nakonec zaplaceno nedostane. Žalované nesouhlasily ani s tím, že žalobce přistoupil k účtování odměny dle hodinové sazby, ačkoliv bylo možné použít podílovou odměnu z výsledku, a to vzhledem k tomu, že klient žalobce vypořádací podíl získal, neboť v řízení bylo pokračováno s procesními nástupci a v rámci uzavřeného smíru připadla do pozůstalosti práva a povinnosti vztahující se k bankovním účtům a dalším bankovním produktům vedeným na jméno [jméno FO]. [adresa], včetně bankovních úvěrů vedených na jeho jméno ke dni [datum]. Vypořádací podíl tak tvoří čisté aktivum z bankovních účtů, které bude v dědickém řízení zjištěno. Ani s touto námitkou se soud prvního stupně podle žalovaných nevypořádal a nerozhodl o přerušení řízení do doby rozhodnutí v dědickém řízení, ač bylo z tohoto důvodu navrhováno. Dále poukázaly na to, že smlouva mezi žalobcem a [jméno FO]. [jméno FO] byla uzavřena až [datum], přesto žalobce účtoval služby poskytnuté před uzavřením smlouvy. Podle žalovaných byly ve vyúčtování zahrnuty i práce, které nijak nespadají pod právní službu a soud se s touto námitkou nevypořádal a daný stav nesprávně hodnotil skutkově i právně. Administrativní činnosti jsou zahrnuty v odměně advokáta, pokud není ve smlouvě výslovně stanoveno jinak. Do právní služby žalobce nemohl zahrnout čas na cestě, jak bylo konstruováno např. u úkonů nahlížení do spisu. Žalované namítaly, že úkony ze dne [datum], schůzka ani její délka nebyly prokázány, nebylo prokázáno ani prostudování podkladů, ostatní služby z tohoto dne nejsou podle žalovaných buď právní službou vůbec nebo jsou právní službou neúčelnou (žádost o prodloužení lhůty k vyjádření). V případě úkonů z [datum] bylo podle žalovaných prokázáno pouze vyjádření k žalobě, podle nich lze požadovat maximálně časovou dotaci v délce 1,5 hodiny. Žalobce neprokázal, že proběhla revize podání a komunikace s klientem, analýza problematiky obchodního závodu není ve vyjádření k žalobě uvedena. Dále namítaly, že nahlížení do spisu je nutné hodnotit podle jeho délky zaznamenané ve spisu, stejně tak účast žalobce na jednání před soudem prvního stupně. Pokud jde o podání ze dne [datum], podle žalovaných lze za sepis připustit pouze 1,5 hodiny, ostatní úkony k tomuto datu zůstaly podle nich neprokázány. V případě přípravy e-mailu s námitkou relativní neplatnosti převodu osobního vozidla dne [datum] lze podle žalovaných účtovat maximálně 20 minut, v případě komunikace s protistranou ohledně možného smíru dne [datum] maximálně 10 – 15 minut a dne [datum] maximálně 10 minut. Podle žalovaných lze teoreticky připustit rozsah 9 hodin a 22 minut, tedy maximálně bylo možné účtovat [částka] bez DPH. Soud se podle žalovaných nezabýval námitkami žalovaných z pohledu účelnosti poskytnuté právní služby. Žalované soudu prvního stupně vytýkaly, že překročil návrh žalobce, který při posledním jednání vzal žalobu zpět o částku [částka] a DPH, a soud prvního stupně následně nedůvodně akceptoval vyjádření žalobce o údajném omylu. Nárok uplatněný žalobcem je zcela nemravný; žalobce odmítal s žalovanými komunikovat, porušil závažným způsobem své povinnosti advokáta, v důsledku toho nedošlo k uzavření věci za života jeho klienta, který mohl vedle bankovních produktů získat i vypořádací podíl ve výši [částka], pokud by uzavřel mimosoudní dohodu. Tím způsobil škodu žalovaným, které jsou žalobcem označovány jako zákonné dědičky. Advokát je povinen splnit vůči takovým osobám, které sám za dědice označuje, informační povinnost a vydat k jejich rukám klientský spis, což se dosud nestalo. Žalobce i přes sdělení notáře, které obsahovalo požadavek na specifikaci jeho údajné pohledávky, toto neučinil a místo toho uplatnil svůj nárok v samostatném řízení proti žalovaným. Žalované namítaly, že žalobce jako advokát jednal s údajnou družkou [jméno FO]. [jméno FO], která vybrala před smrtí a v den smrti [jméno FO]. [jméno FO] nemalé částky z jeho účtu, a je zde proto možnost, že z těchto částek došlo i k úhradě právních služeb; pokud soud prvního stupně zamítl návrh na provedení důkazu výslechem svědkyně [jméno FO], porušil práva žalovaných na spravedlivý proces. Žalované stejně jako v řízení před soudem prvního stupně poukázaly na to, že se [jméno FO]. [jméno FO] v minulosti dopouštěl domácího násilí vůči manželce a žalovaným, proto je nárok vznesený žalobcem v hrubém rozporu s dobrými mravy a neobstojí tvrzení žalobce o tom, že [jméno FO]. [jméno FO] v trestních řízeních nezastupoval, neboť obsah řízení a rozhodnutí v nich vydaných mu byl znám a bylo mu známo i to, proč byla v řízení o vypořádání společného jmění manželů uplatněna disparita. Nakonec žalované brojily i proti výroku o nákladech řízení, neboť ho považují za zčásti nepřezkoumatelný s ohledem na to, že soud prvního stupně neuvedl, za jaké konkrétní úkony přiznal žalobci paušální náhradu. Za nesprávné považují přiznání cestovného k jednání, na kterém došlo pouze k vyhlášení rozsudku, kam žalobce navíc nepřijel a byl zastoupen advokátním koncipientem, který nebyl oprávněn právní zastoupení převzít. Ze všech uvedených důvodů navrhovaly, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a s pokynem k přerušení řízení do doby rozhodnutí v dědickém řízení nebo aby napadený rozsudek změnil a žalobu v plném rozsahu zamítl a uložil žalobci povinnost nahradit žalovaným náklady řízení. V průběhu odvolacího řízení žalované namítly, že nárok žalobce je částečně promlčen, pokud jde o úkony právní služby učiněné v květnu 2020.

7. Žalobce k odvolání žalovaných uvedl, že rozsudek soudu prvního stupně považuje za věcně správný, řádně odůvodněný a odvolání žalovaných za nedůvodné. K námitkám ohledně nedostatku pasivní legitimace žalovaných uvedl, že žalované po smrti zůstavitele vstoupily jako právní nástupkyně [jméno FO]. [jméno FO] do řízení o vypořádání společného jmění manželů vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka] a uzavřely smír s bývalou manželkou zůstavitele. Je zřejmé, že fakticky nakládaly s pozůstalostí tak, že se aktiv pozůstalosti zřekly, což je jednání, které nemůže být učiněno na úkor věřitelů zůstavitele. Předmětem tohoto řízení je otázka existence nároku žalobce, za situace, kdy žalované existenci pohledávky žalobce sporují, skutečnost, že řízení o pozůstalosti po [jméno FO]. [jméno FO] nebylo dosud skončeno, nemá jakýkoliv vliv na existenci nároku žalobce. Okamžikem rozhodným pro určení stavu majetku náležejícího do pozůstalosti je okamžik smrti zůstavitele, pohledávka žalobce v tomto okamžiku existovala a v době úmrtí zůstavitele tvořila součást dědictví také aktiva, z nichž mohla být pohledávka žalobce uspokojena. Pozůstalost však byla následně většiny aktiv zbavena žalovanými, které smírem uzavřeným s bývalou manželkou zůstavitele jí předmětná aktiva ponechaly. Žalobce je přesvědčen, že za takové situace nemohou žalované pozůstalost odmítnout, že konkludentně vstoupily do práv zůstavitele tím, že disponovaly majetkem po zůstaviteli, jako by byly jeho vlastnicemi. Podle žalobce není pravdivé ani tvrzení žalovaných, že je pozůstalost předlužena, neboť do ní započítávají i pasiva, která nebyla v zaniklém společném jmění manželů a pojila se s podnikáním bývalé manželky [jméno FO]. [jméno FO]. Žalobce odmítl tvrzení žalovaných, že by jeho nárok měl směřovat proti majetku žalovaných, naopak měl záměr uspokojit svou pohledávku z majetku pozůstalosti. K otázce rozporu jeho nároku s dobrými mravy žalobce uvedl, že zastupoval [jméno FO]. [jméno FO] ve sporu, kde obě strany měly velmi špatné vztahy a problematické byly i vztahy mezi zůstavitelem a žalovanými. Žalobce měl pokyn od klienta neposkytovat žalovaným žádné informace týkající se jeho osoby a z tohoto důvodu odmítal žalobce sdělovat žalovaným po smrti [jméno FO]. [jméno FO] podrobnější informace o věci. Odmítl, že by poskytl jakoukoli právní radu partnerce zůstavitele paní [jméno FO]. Tvrzené chování [jméno FO]. [jméno FO] vůči jeho bývalé manželce se netýká palmární pohledávky žalobce vůči [jméno FO]. [jméno FO], nijak nesouvisí s oprávněností nároku žalobce. K vyčíslení odměny uvedl, že je nutné vycházet z § 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., podle něhož platí, že je-li sjednána smluvní odměna podle počtu hodin nebo jiných časových jednotek, náleží dohodnutá sazba časové odměny z každou započatou časovou jednotku. Žalovanými předestřený způsob účtování není obvyklý a nepočítají s ním ani právní předpisy, uvedený způsob nevyplývá ani z uzavřené smlouvy. Pokud by nedošlo k uzavření smlouvy týkající se určení smluvní odměny, byl by žalobce oprávněn po žalovaných požadovat zaplacení odměny ve výši mimosmluvní odměny, postup, který zvolil žalobce je pro žalované mimořádně výhodný. K jednotlivým úkonům právní služby uvedl, že v případě nahlížení do spisu nelze vycházet pouze ze samotného záznamu o nahlížení, neboť v sobě zahrnuje další úkony, mimo jiné také pročtení a prostudování listin a informací získaných nahlížením. Žalobce považoval za správný rovněž výrok o náhradě nákladů řízení a připomněl, že v případě jednání, na němž byl vyhlášen rozsudek, požadoval pouze náhradu nákladů za cestu. Z uvedených důvodů navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných je částečně důvodné.

9. Odvolací soud při svém rozhodování vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, na nějž pro stručnost odkazuje, a doplnil dokazování podle § 213 odst. 4 o. s. ř. o výslech svědkyně [jméno FO], k jejímuž výslechu soud prvního stupně nepřistoupil, neboť jej považoval za nadbytečný a tvrzení žalovaných, že již došlo k úhradě nárokované částky, za nevěrohodné, a dále výpisem z účtu [jméno FO]. [jméno FO] a listinami vztahujícími se k řízení o pozůstalosti [jméno FO]. [jméno FO].

10. Svědkyně [jméno FO] při svém výslechu uvedla, že byla partnerkou [jméno FO]. [jméno FO] téměř dva a půl roku, více než rok spolu bydleli. O jeho zastupování žalobcem věděla, nevěděla, zda mu platil [jméno FO]. [jméno FO] zálohy, nevěděla, kolik mělo zastupování v řízení stát. Svědkyně uvedla, že s žalobcem jednou komunikovala, týkalo se to zastupování [jméno FO]. [jméno FO], bylo to v době, kdy [jméno FO]. [jméno FO] nemohl mluvit. Následně konstatovala, že možná žalobci volala i po smrti [jméno FO]. [jméno FO], bylo to pro ni těžké období a musela toho hodně zařizovat. Uvedla, že žalobci za zastupování [jméno FO]. [jméno FO] nikdy nic neplatila, byť na konci jeho života [jméno FO]. [jméno FO] měla přístup k jeho finančním prostředkům. Pokud jde o hospodaření, [jméno FO]. [jméno FO] jí přispíval na domácnost tím, že udělal nákup, ona zase platila za bydlení. Svědkyně nevěděla o tom, zda [jméno FO]. [jméno FO] hovořil se žalobcem v období dva až tři měsíce před smrtí, neboť sice u ní bydlel, ale když měl léčení v Praze, pobýval i v [adresa]. Svědkyně připustila, že udělala v den, kdy [jméno FO]. [jméno FO] zemřel, převod z jeho účtu, bylo to z toho důvodu, že jí kladl na srdce, aby použila peníze na jeho pohřeb. Další výběry v průběhu září byly uskutečněny v souladu s jeho přáním, kupovala mu různé věci. Svědkyně konstatovala, že neví o tom, že by si [jméno FO]. [jméno FO] stěžoval na kvalitu zastupování. Připustila, že žádala o zastupování žalobcem také pro svou osobu.

11. Z výpisu z účtu [jméno FO]. [jméno FO] u [právnická osoba]., číslo účtu [Anonymizováno], odvolací soud zjistil, že ke dni [datum] činil zůstatek [částka], dne [datum] byla z účtu odepsána částka [částka], dne [datum] částka [částka], dne [datum] částka [částka], dne [datum] částka [částka], dne [datum] částka [částka] a dne [datum] částka [částka].

12. Z vyjádření notářky [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že v řízení byl zjištěn okruh dědiců, jimiž jsou dědičky ze zákona, a to [jméno FO] a [Jméno žalované B], které dědictví neodmítly. Zároveň sdělila, že dosud nebyly vyrozuměny o právu na výhradu soupisu.

13. Z usnesení soudu prvního stupně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], odvolací soud zjistil, že obvyklá cena aktiv pozůstalosti byla určena ve výši [částka], výše pasiv pozůstalosti byla určena ve výši [částka]. Dále byla schválena dohoda dcer zůstavitele [jméno FO]. [jméno FO], jimiž jsou žalované, o rozdělení pozůstalosti, na jejímž základě veškerou pozůstalost, kterou tvoří práva a povinnosti ze smlouvy o vkladu na běžném účtu č. [č. účtu] u [právnická osoba]., se zůstatkem ke dni úmrtí ve výši [částka], práva a povinnosti ze smlouvy o vkladu na běžném účtu č. [č. účtu] u [právnická osoba]., se zůstatkem ke dni úmrtí ve výši [částka], osobní věci zanechané v bytě v [adresa] v ceně ke dni úmrtí ve výši [částka] a pohledávka za Okresní správou sociálního zabezpečení [adresa] z titulu nevyplacené [podezřelý výraz] dávky ve výši [částka], nabyly žalované rovným dílem. Povinnost uhradit pasiva pozůstalosti, jimiž jsou pohledávka [právnická osoba]., ve výši [částka] z titulu smlouvy o úvěru, úvěrový účet č. [č. účtu], pohledávka [právnická osoba]., ve výši [částka] z titulu smlouvy o hotovostním úvěru, úvěrový účet č. [č. účtu], pohledávka [právnická osoba]., z titulu zůstavitelem avalované směnky zajišťující pohledávku bývalé manželky [jméno FO] ve výši [částka], pohledávka [právnická osoba] z titulu dlužného penále na platbách [podezřelý výraz] pojištění ve výši [částka], pohledávka [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno].[Anonymizováno]., z titulu nedoplatku pojistného ze smlouvy č. [hodnota] ve výši [částka] a pohledávka společnosti [právnická osoba], z titulu nedoplatku za odběr zemního plynu ve výši [částka], uhradí obě žalované, každá do výše hodnoty nabytého majetku. Z usnesení dále vyplývá, že soud potvrdil žalovaným nabytí dědictví, které uplatnily výhradu soupisu. Odměnu notářky a její hotové výdaje ve výši [částka] hradí stát z rozpočtu soudu prvního stupně.

14. Z usnesení soudu prvního stupně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], odvolací soud zjistil, že v řízení o vypořádání společného jmění manželů byl schválen smír, jímž se [jméno FO] a žalované dohodly na vypořádání společného jmění, mimo jiné na tom, že [jméno FO] připadla do výlučného vlastnictví bytová jednotka č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v budově č. p. [Anonymizováno], jež je součástí pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], v katastrálním území [adresa], spolu se spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy a pozemku, dále práva a povinnosti z úvěrové smlouvy uzavřené s [právnická osoba], pohledávky z účtů vedených na jméno [jméno FO], obchodní závod [jméno FO], IČO [IČO], a dluh ze smlouvy o hypotečním úvěru uzavřené s Hypoteční bankou a.s. a dluh u společnosti Essilor – optika s.r.o. Do pozůstalosti po zemřelém [jméno FO]. [jméno FO] připadla na základě dohody práva a povinnosti vztahující se k bankovním účtům a bankovním produktům vedeným na jméno [jméno FO]. [adresa], včetně bankovních úvěrů vedených na jeho jméno.

15. Na základě provedených důkazů pak odvolací soud uzavřel, že dluh z titulu smlouvy o poskytování právních služeb nebyl svědkyní [jméno FO] žalobci uhrazen. Svědkyně [adresa] nevěděla nic o tom, že by odměnu za zastupování zaplatil žalobci [jméno FO]. [jméno FO], popřela, že by takovou úhradu provedla ona. Je třeba uvést, že svědkyně vypovídala spontánně, se snahou odpovědět na všechny položené dotazy, byť se jednalo o skutečnosti a situace, které by bylo možné hodnotit pro ni negativně, a bylo pouze zřejmé, že se jedná o skutečnosti, které jsou pro ni i v současné době emocionálně náročné, což nutně platilo pro období těsně po smrti [jméno FO]. [jméno FO], se kterým jako s partnerem žila. Z tohoto důvodu nelze učinit závěr o nevěrohodnosti svědkyně pouze na základě toho, že si nepamatovala, že komunikovala se žalobcem jako zástupcem [jméno FO]. [jméno FO] i po jeho smrti a žádala ho o poskytování právních služeb. Úhrada právních služeb nebyla prokázána ani výpisy z účtu [jméno FO]. [jméno FO] vedeného u [právnická osoba]. Z nich je sice zřejmé, že z účtu byly provedeny výběry (převody) v rozsahu okolo [částka], svědkyně [adresa] však vysvětlila, že finanční prostředky použila na nákupy pro [jméno FO]. [jméno FO], jimiž ji pověřil, poslední částku vybrala na úhradu jeho pohřbu, a odvolací soud neměl žádný důvod její výpovědi neuvěřit. Na uhrazení odměny za zastupování žalobcem nelze usuzovat pouze z toho, že [jméno FO]. [jméno FO] v rozhodném období disponoval finančními prostředky dostačujícími ke splnění jeho povinnosti.

16. Ani odvolací soud neshledal důvod k provedení dalších žalovanými navrhovaných důkazů, s výjimkou shora uvedených, neboť by byly pro rozhodnutí ve věci nadbytečné a jejich provedení by tak kolidovalo se zásadami ekonomie řízení. Rozhodnutí vydaná v přestupkovém řízení, případně v [podezřelý výraz] řízení před soudem, stejně jako výslech žalovaných a jejich matky, by sice mohly ozřejmit chování [jméno FO]. [jméno FO] vůči jeho bývalé manželce, případně širší rodinné vztahy, tyto okolnosti však nemají žádný význam pro rozhodnutí o důvodnosti nároku žalobce uplatněného v tomto řízení.

17. Podle § 22 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen „zákon o advokacii“), se advokacie vykonává zpravidla za odměnu; od klienta lze žádat přiměřenou zálohu.

18. Podle § 23a zákona o advokacii je-li advokát, společnost nebo zahraniční společnost plátcem daně z přidané hodnoty, náleží advokátovi, společnosti nebo zahraniční společnosti a k náhradám podle § 22 nebo 23 rovněž částka odpovídající této dani, kterou jsou povinni advokát nebo společnost z odměny a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu.

19. Podle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

20. Podle § 610 odst. 1 o. z. soud k promlčení přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

21. Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta plynout ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle § 619 odst. 2 o. z. může být právo uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

22. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

23. Podle § 643 odst. 1 o. z. přešla-li povinnost na dědice, skončí promlčecí lhůta nejdříve uplynutím šesti měsíců ode dne, kdy bylo dědici nabytí dědictví potvrzeno.

24. Podle § 1677 odst. 1 o. z. povolal-li zůstavitel správce pozůstalosti nebo vykonavatele závěti, spravuje pozůstalost až do potvrzení nabytí dědictví správce pozůstalosti, jinak vykonavatel závěti. Nepovolal-li zůstavitel žádného z nich, spravuje pozůstalost dědic; je-li dědiců více a neujednají-li si nic jiného, spravují pozůstalost všichni dědicové.

25. Podle § 1701 odst. 1 o. z. dluhy zůstavitele přecházejí na dědice, ledaže zákon stanoví jinak.

26. Podle § 1703 o. z. dokud soud nepotvrdí dědici nabytí dědictví, mohou věřitelé vymáhat plnění jen vůči tomu, kdo spravuje pozůstalost, a domáhat se uspokojení jen z majetku náležejícího do pozůstalosti.

27. Podle § 1704 1 o. z. neuplatnil-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele v plném rozsahu. Neuplatnilo-li výhradu soupisu více dědiců, hradí dluhy zůstavitele společně a nerozdílně.

28. Podle § 1706 o. z. uplatnil-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví. To platí i v případě, že soupis pozůstalosti nařídil soud v zájmu osoby pod zvláštní ochranou.

29. Podle § 1707 o. z. každý z dědiců, který uplatnil výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele společně a nerozdílně s ostatními dědici, věřitel však může po každém dědici vyhradivšímu si soupis požadovat plnění jen do výše odpovídající jeho dědickému podílu.

30. Podle § 1713 o. z. nebylo-li žádáno o výzvu věřitelům, nebo uspokojí-li dědic některého z hlásících se věřitelů bez zřetele na práva ostatních, a nedosáhne-li proto některý věřitel úplného uhrazení pohledávky z pozůstalosti, je dědic věřiteli zavázán nad rámec uvedený v § 1692, a to až do výše, v jaké by věřitel dosáhl uspokojení při likvidaci pozůstalosti podle jiného právního předpisu.

31. Podle § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

32. Podle § 1813 odst. 1 o. z. zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1813 odst. 2 o. z. zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí.

33. Podle § 2430 o. z. příkazní smlouvou se příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce.

34. Podle § 2438 odst. 1 o. z. příkazce poskytne příkazníkovi odměnu, byla-li ujednána nebo je-li obvyklá, zejména vzhledem k příkazcovu podnikání.

35. Podle § 2438 odst. 2 o. z. příkazce poskytne odměnu, i když výsledek nenastal, ledaže byl nezdar způsoben tím, že příkazník porušil své povinnosti. To platí i v případě, že splnění příkazu zmařila náhoda, ke které příkazník nedal podnět.

36. Podle § 2441 o. z. závazek z příkazu zaniká smrtí příkazce i smrtí příkazníka. To platí i tehdy, zanikne-li právnická osoba, aniž má právního nástupce.

37. Podle § 1 odst. 1 advokátního tarifu se odměna advokáta za poskytování právních služeb (dále jen „odměna advokáta“) řídí jeho smlouvou s klientem (dále jen „smluvní odměna“); není-li odměna advokáta takto určena, řídí se ustanoveními této vyhlášky o mimosmluvní odměně.

38. Podle § 2 odst. 1 advokátního tarifu má advokát vedle nároku na odměnu advokáta též nárok na náhradu hotových výdajů a na náhradu za promeškaný čas za podmínek a ve výši stanovené touto vyhláškou. Podle § 2 odst. 2 advokátního tarifu jiné náklady advokáta, zejména náklady na běžné administrativní práce, jsou zahrnuty v odměně advokáta.

39. Podle § 3 odst. 1 advokátního tarifu je smluvní odměna ujednáním mezi advokátem a klientem o částce, za niž bude právní služba poskytnuta, anebo o způsobu jejího určení. Podle § 3 odst. 2 advokátního tarifu ujednání o smluvní odměně je buď součástí smlouvy, na jejímž základě se právní služba poskytuje, nebo je sjednáno samostatně.

40. Podle § 4 odst. 1 advokátního tarifu je-li sjednána smluvní odměna podle počtu hodin nebo jiných časových jednotek (dále jen „časová odměna“), náleží dohodnutá sazba časové odměny za každou započatou časovou jednotku, není-li dohodnuto jinak. Na požádání klienta je advokát povinen při vyúčtování odměny advokáta předložit klientovi časovou specifikaci poskytnutých právních služeb. Podle § 4 odst. 2 advokátního tarifu jestliže advokát ve smlouvě o časové odměně provedl odhad její celkové výše, je povinen předem písemně upozornit klienta na podstatné překročení původně odhadnuté výše odměny advokáta; jinak se nemůže domáhat zaplacení té části odměny advokáta, o kterou byl původní odhad její výše překročen. Podle § 4 odst. 3 advokátního tarifu smluvní odměna musí být přiměřená a nesmí být ve zřejmém nepoměru k hodnotě a složitosti věci.

41. Podle § 273 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), na základě rozvrhového usnesení se uspokojují postupně pohledávky podle těchto skupin: a) pohledávky ze smluv, které byly uzavřeny s likvidačním správcem nebo notářem, b) pohledávky vzniklé státu na nákladech vynaložených na zpeněžování majetku likvidační podstaty a jeho správu, popřípadě též na úschovu majetku patřícího do likvidační podstaty u vhodného schovatele, c) pohledávka odměny a náhrady nákladů likvidačního správce a, byla-li likvidačnímu správci poskytnuta záloha, státu, d) pohledávka odměny a náhrady nákladů notáře za úkony, které v řízení o pozůstalosti provedl jako soudní komisař, e) pohledávka nákladů zůstavitelova pohřbu, f) pohledávky odměny a náhrady nákladů těch, kdo vykonávali správu pozůstalosti za řízení v době do nařízení likvidace pozůstalosti, g) pohledávky výživného, h) pohledávky za náhradní výživné podle jiného zákona, i) ostatní pohledávky.

42. Podle § 273 odst. 4 z. ř. s. nelze-li plně uspokojit pohledávky patřící do téže skupiny, uspokojí se poměrně.

43. V první řadě je třeba k odvolacím námitkám žalovaných uvést, že přezkoumatelným, tj. srozumitelným a řádně odůvodněným, je rozhodnutí, jež v souladu s požadavky § 157 odst. 2 o. s. ř. obsahuje stručný a jasný výklad o tom, které skutečnosti měl soud za prokázané a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů, proč neprovedl další navrhované důkazy a z jakého důvodu neučinil žádná zjištění z některých provedených důkazů. Nezbytným požadavkem řádného odůvodnění rozhodnutí je soudem přijatý závěr o skutkovém stavu věci a na něj navazující právní posouzení věci. Vadou, jež by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by mohl být jen takový nedostatek odůvodnění napadeného rozsudku, jenž by jej činil pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů nepřezkoumatelný (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný jako i dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz). Měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). V tomto případě rozsudek soudu prvního stupně požadavkům uvedeným v § 157 odst. 2 o. s. ř. nepochybně dostál, a z odůvodnění odvolání je zřejmé, že jeho obsah umožnil žalovaným formulovat výhrady proti jeho závěrům.

44. Soud prvního stupně podrobně vysvětlil, k jakým skutkovým zjištěním v řízení dospěl, přičemž podle odvolacího soudu lze jeho skutková zjištění považovat za správná, a při právním posuzování věci vyšel ze správných ustanovení občanského zákoníku, zákona o advokacii a advokátního tarifu, a na jeho hodnocení smluvního vztahu uzavřeného mezi [jméno FO]. [jméno FO] a žalobcem, obsahu smlouvy a jednotlivých úkonů právní služby, za něž žalobce nárokuje svou odměnu, lze odkázat. Současně lze konstatovat, že soud prvního stupně také reagoval na námitky, které žalované vůči uplatněnému nároku v průběhu řízení vznášely a které nyní představují základ jejich odvolací argumentace.

45. Nejprve je třeba uvést, že soud prvního stupně nepochybil, pokud dospěl k závěru, že je možné věc projednat a rozhodnout, byť v době jeho rozhodování nebylo dosud skončeno řízení o pozůstalosti a že jsou žalované v řízení pasivně legitimovány. Z vyjádření notářky [tituly před jménem] [jméno FO] vyplynulo, že zůstavitel nepovolal správce pozůstalosti, správce pozůstalosti nebyl ustanoven soudem a ke správě pozůstalosti byly povolány dědičky zůstavitele ze zákona, tedy žalované. Za takové situace mohl žalobce požadovat plnění po žalovaných jako po osobách spravujících pozůstalost (srov. § 1703 o. z.). Ani podle odvolacího soudu nebyl důvod pro přerušení řízení do doby skončení řízení o pozůstalosti.

46. Odvolací soud shodně jako soud prvního stupně uzavřel, že žalobce a [jméno FO]. [jméno FO] uzavřeli smlouvu o poskytování právních služeb, a to nejprve ústně, následně dne [datum] zachytili obsah svého ujednání v písemné podobě, přičemž poskytování právních služeb spočívalo v zastupování [jméno FO]. [jméno FO] žalobcem v řízení před soudem. V tomto směru odvolací soud odkazuje na přiléhavé odůvodnění napadeného rozsudku soudu prvního stupně v bodech 37. a 38. V řízení bylo prokázáno, že žalobce [jméno FO]. [jméno FO] v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka] zastupoval. [jméno FO]. [jméno FO] došlo k zániku povinnosti žalobce poskytovat mu právní služby dohodnuté ve smlouvě, povinnost zaplatit za poskytnuté právní služby dohodnutou úplatu pak přešla na žalované jako jeho dědičky.

47. Odvolací soud považuje za správné také závěry soudu prvního stupně týkající se sjednání odměny za právní služby poskytnuté žalobcem [jméno FO]. [jméno FO]. Odměna za poskytnuté právní služby byla primárně stanovena ve výši 10 % z vypořádacího podílu, který [jméno FO]. [jméno FO] získá v řízení o vypořádání společného jmění, a za splnění dohodnutých podmínek, tedy v případě, pokud se [jméno FO]. [jméno FO] nepodaří získat v řízení žádný vypořádací podíl, bude [jméno FO]. [jméno FO] povinen zaplatit odměnu časovou. Právo na vyplacení vypořádacího podílu v řízení o vypořádání společného jmění [jméno FO]. [jméno FO] nevzniklo. [jméno FO]. [jméno FO] před skončením řízení zemřel a vypořádací podíl nebyl stanoven ani v rozhodnutí, jímž bylo společné jmění vypořádáno a v němž žalované vystupovaly jako nástupkyně [jméno FO]. [jméno FO], neboť se dohodly s [jméno FO] na tom, že do pozůstalosti po [jméno FO]. [jméno FO] připadnou pouze pohledávky z účtů u bank vedených na jeho jméno, z dalších bankovních produktů a práva a povinností z úvěrových smluv u bank sjednaných jeho jménem, zbývající majetek včetně bytové jednotky připadl do vlastnictví [jméno FO], aniž by jí vznikla povinnost zaplatit do pozůstalosti podíl na vyrovnání podílu z vypořádání. Z tohoto důvodu bylo namístě postupovat podle ujednání smlouvy o povinnosti zaplatit za poskytování právních služeb odměnu sjednanou jako časovou, a to se sazbou ve výši [částka] bez daně z přidané hodnoty za hodinu. K námitce žalovaných, že odměna byla dohodnuta tak, že bylo třeba sečíst skutečnou časovou dotaci, kterou žalobce jako zástupce [jméno FO]. [jméno FO] vynaložil na práci a teprve tento čas násobit sjednanou hodinovou sazbou, odvolací soud uvádí, že shodně jako soud prvního stupně nedospěl k závěru, že by takovým způsobem byla odměna za poskytování právních služeb dohodnuta. Časovou jednotkou, která byla základem pro výpočet odměny, byla jedna hodina, nikoli jiné časové jednotky, současně smlouvou nebylo ujednáno, jak předpokládá advokátní tarif, že dohodnutá sazba časové odměny nebude náležet za každou započatou časovou jednotku, ale že bude účtována jinak.

48. Podle odvolacího soudu tento výklad nekoliduje se závěry rozsudku Soudního dvora EU C-395/2021 ze dne [datum]. Soudní dvůr v tomto rozhodnutí připustil, že s ohledem na povahu služeb, které jsou předmětem smlouvy o poskytování právních služeb, je často obtížné, aby advokát jako podnikatel při uzavření smlouvy stanovil přesný počet hodin potřebných k poskytnutí takových služeb, a v důsledku toho celkové skutečné náklady na tyto služby. Dodržení požadavku transparentnosti, přičemž žalované se dovolávaly absence transparentnosti při sjednání ceny za poskytování právních služeb žalobcem [jméno FO]. [jméno FO], musí být posuzováno s ohledem na informace, které měl podnikatel k dispozici ke dni uzavření smlouvy, kterou uzavřel se spotřebitelem. Od podnikatele nelze požadovat, aby spotřebitele informoval o konečných finančních důsledcích jeho závazku, které závisí na budoucích, nepředvídatelných událostech, nicméně informace, které je povinen sdělit před uzavřením smlouvy, musí spotřebiteli umožnit, aby se rozhodl obezřetně a se znalostí věci, pokud jde o možnost, že takové události mohou nastat, a o důsledky, které mohou mít po dobu poskytování dotčených právních služeb. Soudní dvůr dále uvedl, že transparentnost smluvního ujednání je jedním z prvků, které je třeba zohlednit v rámci posouzení zneužívající povahy tohoto ujednání, přičemž vnitrostátním soudům přísluší, aby posoudily možné nedodržení požadavku poctivosti a následně existenci případné významné nerovnováhy v neprospěch spotřebitele. Dále uvedl, že čl. 3 odst. 1 směrnice 93/13 musí být vykládán v tom smyslu, že ujednání smlouvy o poskytování právních služeb uzavřené mezi advokátem a spotřebitelem, které na základě hodinové sazby stanoví cenu těchto služeb, nesmí být považováno za zneužívající pouze proto, že nesplňuje požadavek transparentnosti stanovený v čl. 4 odst. 2 této směrnice, ledaže členský stát, jehož vnitrostátní právo se na danou smlouvu vztahuje, v souladu s článkem 8 uvedené směrnice výslovně stanoví, že ujednání musí být kvalifikováno jako zneužívající z tohoto samotného důvodu. Ujednání o ceně nelze podle odvolacího soudu hodnotit ani jako nepřiměřené podle § 1813 o. z., neboť [jméno FO]. [jméno FO] byl seznámen s tím, že dohodnutá odměna bude stanovena jako jasně dané procento z vypořádacího podílu, přičemž znal rozsah vypořádávaného společného jmění manželů, a s tím, kdy za splnění dohodnutých podmínek mohou být aplikována pravidla o účtování časové odměny za poskytnuté právní služby.

49. Pokud jde o námitky týkající se vyúčtování konkrétních úkonů právní služby, odvolací soud uvádí, že i podle jeho názoru měl žalobce právo účtovat odměnu za právní služby poskytnuté [jméno FO]. [jméno FO] na počátku května 2020. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce byl oprávněn [jméno FO]. [jméno FO] v řízení zastupovat a že tak činil. Současně je třeba uvést, že právo na odměnu není v případě těchto úkonů právní služby promlčeno, jak namítaly žalované. Žaloba, jíž se žalobce domáhá zaplacení částky [částka], byla u soudu prvního stupně podána dne [datum]. První úkon ve věci, který žalobce na základě dohody o poskytování právní služby učinil, byl uskutečněn dne [datum]. Vzhledem k tomu, že žalobce měl provádět vše, co bylo pro uplatnění nároku [jméno FO]. [jméno FO] v řízení o vypořádání společného jmění nezbytné, byl by příkaz splněn provedením celé činnosti spočívající v právní službě při uplatňování jeho nároku; právo na odměnu pak mělo vzniknout dosažením předpokládaného výsledku, tedy rozhodnutím o vypořádání společného jmění manželů a získáním vypořádacího podílu. Za takové situace promlčecí lhůta nepočínala běžet zvlášť pro každý žalobcem učiněný úkon právní služby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). V posuzované věci by se však nárok žalobce nepromlčel ani při aplikaci opačného přístupu, neboť smluvní vztah zanikl smrtí [jméno FO]. [jméno FO], povinnost zaplatit odměnu za jeho zastupování v řízení přešla na dědice a promlčecí lhůta tak mohla skončit nejdříve uplynutím šesti měsíců ode dne, kdy bylo žalovaným potvrzeno nabytí dědictví (§ 643 o. z.).

50. Žalované dále namítaly, že do vyúčtování byly zahrnuty i činnosti, které nespadají pod pojem právní služby, že administrativní činnosti jsou zahrnuty v odměně advokáta, že úkony ze dne [datum] nebyly prokázány a že úkony byly účtovány v nepřiměřené časové dotaci, případně že byly účtovány úkony neúčelné. V první řadě je třeba uvést, že plná moc, která prokazuje, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda o poskytování právních služeb, byla podepsána a soudu prvního stupně v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] předložena dne [datum]. Převzetí zastupování a uzavření dohody o poskytování právních služeb podle odvolacího soudu předpokládá kontakt klienta s advokátem a seznámení se s věcí, v tomto konkrétním případu zahrnovaly první úkony rovně přípravu plné moci a první písemnou komunikaci se soudem, odvolací soud proto shodně jako soud prvního stupně považoval vyúčtované dvě hodiny práce za odpovídající povaze a rozsahu provedené právní služby. Dále je třeba uvést, že z obsahu provedených listin vyplývá, že [jméno FO]. [jméno FO] se žalobcem nadále písemně komunikovali, žalobce [jméno FO]. [jméno FO] informoval o úkonech, které v řízení činil, a plnění příkazu dle smlouvy vyplývá i z obsahu spisu vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka]. Dále je třeba uvést, že při hodnocení důvodnosti nároku žalobce nelze postupovat stejně, jako by bylo nahlíženo na provedené úkony právní služby při rozhodování o náhradě nákladů řízení a posuzovat je přísně z hlediska § 11 advokátního tarifu, tedy zda odpovídají definici úkonu právní služby pro účely rozhodování o mimosmluvní odměně, a jejich účelnosti dle § 142 o. s. ř., neboť primární byly v tomto případě pokyny a požadavky [jméno FO]. [jméno FO] a jeho dohoda se žalobcem, a nelze odhlížet ani od toho, že [jméno FO]. [jméno FO] byl po část řízení [podezřelý výraz] indisponován a bylo proto o to více na žalobci, aby komunikoval se soudem a zajišťoval podklady, kontroloval, zda a jaké podklady do spisu předložila protistrana a reagoval na vývoj řízení. Stejně tak nelze vyjít z přesvědčení žalovaných a jejich zástupkyně, že poskytnuté právní služby vyžadovaly menší než účtovanou časovou dotaci, neboť nelze vycházet pouze z doby, kterou by např. vyžadovalo sepsání jednotlivého podání, ale je třeba zahrnout také dobu, kterou vyžaduje příprava podkladů, jejich prostudování a myšlenkové procesy, které vedou k písemně vyjádřenému výsledku.

51. Žalované dále namítaly, že soud prvního stupně překročil návrh žalobce, když nesprávně vyhodnotil částečné zpětvzetí žaloby. Podle protokolu o jednání ze dne [datum] žalobce uvedl, že v případě účtovaného úkonu právní služby spočívajícího v účasti na jednání soudu dne [datum] bere svou žalobu zpět v rozsahu jedné hodiny, když namísto účtovaných tří hodin požaduje odměnu pouze za dvě hodiny práce, následně však své stanovisko korigoval s tím, že se spletl a zaměnil uvedené jednání s jednáním konaným dne [datum]. Odvolací soud však v postupu soudu prvního stupně, který řízení v této části částečně nezastavil, nespatřuje pochybení. Z vyúčtování právních služeb žalobce vyplývá, že za jednání, které se konalo dne [datum], nárokoval odměnu pouze za dvě hodiny právní služby. Zpětvzetí žaloby je projevem dispozičního oprávnění žalobce, jeho předpokladem je však existence návrhu, kterým může žalobce disponovat. V tomto případě žalobce návrh přiznání odměny za tři hodiny právních služeb vykonaných v souvislosti s jednáním soudu prvního stupně dne [datum] neučinil, nemohl jej tedy ani v rozsahu třetí hodiny účinně vzít zpět a soud prvního stupně k tomuto úkonu správně nepřihlížel.

52. Soud prvního stupně se podle odvolacího soudu správně vypořádal i s námitkou žalovaných, které zakládaly nedůvodnost nároku žalobce a jeho uplatnění mimo jiné na jeho kolizi s dobrými mravy.

53. Dobrými mravy se rozumí souhrn společenských, kulturních a mravních norem, které v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sídleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

54. Výkon subjektivního práva směřuje k uskutečnění cíle sledovaného právní normou. Vynucení splnění subjektivní povinnosti někdy může mít za následek újmu na straně povinného subjektu, což je však dané vzájemně opačným postavením účastníků právního vztahu. Protože výkon práva vylučuje protiprávnost, je třeba považovat chování, které směřuje k zákonem předpokládanému výsledku, za dovolené i tehdy, pokud je jeho případným vedlejším následkem vznik majetkové (příp. nemajetkové) újmy na straně dalšího účastníka právního vztahu. Za výkon práva v rozporu s dobrými mravy by bylo možné považovat pouze takové jednání, jehož cílem by nebylo dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, ale které je v rozporu s dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

55. V nyní posuzované věci však nelze z okolností uváděných žalovanými dovodit, že by žalobce uplatněním svého nároku vůči žalovaným u soudu nesledoval uspokojení své pohledávky a že by cílem tohoto jeho postupu bylo poškození žalovaných. Ostatně z obsahu rozhodnutí č. j. [spisová značka], vydaného v řízení o pozůstalosti vyplývá, že žalobce svou pohledávku ve výši [částka] přihlásil do pozůstalostního řízení, žalované však tuto pohledávku za zůstavitelem popřely a trvaly na tom, aby pohledávka do pasiv pozůstalosti nebyla zařazena. Na rozpor s dobrými mravy pak nelze usuzovat ani z žalovanými popisovaných okolností, které se však vztahovaly k chování [jméno FO]. [jméno FO] k žalovaným a jejich matce, neboť tyto nemají žádný vliv na důvodnost či nedůvodnost nároku účtovat odměnu za poskytnuté právní služby, ani na to, že žalované jako dědičky odpovídají za dluhy [jméno FO]. [jméno FO] jako zůstavitele. Důvodem pro zamítnutí návrhu žalobce, jenž se domáhá odměny za zastupování [jméno FO]. [jméno FO] v řízení o vypořádání společného jmění manželů, pro rozpor s dobrými mravy, nemůže být ani tvrzené porušení informační povinnosti žalobce ve vztahu k žalovaným a nepředání spisu, který byl v souvislosti s poskytováním právních služeb veden, případný rozpor jednání advokáta se stavovskými předpisy je třeba řešit jinými prostředky.

56. Pokud žalované namítaly, že nejsou odpovědné za vzniklý dluh, neboť jeho splatnost nenastala před smrtí [jméno FO]. [jméno FO], je třeba uvést, že na dědice přecházejí dluhy, které mají původ v právních skutečnostech, z nichž by měl plnit zůstavitel, kdyby mu v tom nezabránila jeho smrt [srov. § 171 odst. 2 písm. a) z. ř. s.]. Pro zařazení dluhu do pasiv dědictví tak není významné, kdy se dluh stal splatným, jak argumentují žalované, ale to, zda dluh v době úmrtí zůstavitele existoval. Do pasiv dědictví tedy může být zařazen i dluh budoucí, pokud závazek vznikl za života zůstavitele.

57. Důvodná není ani námitka žalovaných, že neodpovídají za dluh [jméno FO]. [jméno FO] pro předlužení dědictví. Dluhy zůstavitele přecházejí na dědice, ledaže zákon stanoví jinak. Toto pravidlo dopadá na dědice zůstavitele, kteří svým prohlášením vůči pozůstalostnímu soudu dědictví neodmítli a kteří se na základě toho stávají právními nástupci zůstavitele v postavení dlužníků; to platí pro případ, že nejsou v řízení o pozůstalosti dány předpoklady pro jiný způsob skončení řízení, než je potvrzení nabytí dědictví dědicům zůstavitele (např. likvidace pozůstalosti z důvodu jejího předlužení nebo zastavení pozůstalostního řízení z důvodu nemajetnosti zůstavitele, kdy pozůstalostní řízení končí bez určení právního nástupnictví zůstavitele). V tomto případě pozůstalostní řízení skončilo schválením dohody žalovaných o rozdělení pozůstalosti a potvrzením nabytí dědictví oběma žalovaným. Pro rozsah odpovědnosti dědiců za dluhy zůstavitele má však význam jiná skutečnost, a to, zda uplatnili výhradu soupisu, neboť pak jsou sice obecně povinni uhradit dluhy zůstavitele a ostatní pasiva pozůstalosti nejen z dědictví, ale i ze svého ostatního majetku, na úhradu dluhů zůstavitele však nejsou povinni vynaložit víc, než kolik činí obvyklá cena nabytého dědictví. Výše nabytého dědictví se odvíjí od majetku, který byl zařazen do aktiv pozůstalosti a od jeho ocenění ke dni smrti zůstavitele, které bylo provedeno pro účely určení obvyklé ceny aktiv pozůstalosti. V tomto případě žalované uplatnily výhradu soupisu pozůstalosti, jejíž účinky nebyly relevantním způsobem zpochybněny. Aktiva pozůstalosti po [jméno FO]. [jméno FO] byla určena částkou [částka]. Hodnota výše pasiv byla určena částkou [částka], je tedy zřejmé, že cena dědictví nabytého žalovanými nepostačuje k plnému uspokojení všech dluhů [jméno FO]. [jméno FO]. Bylo tedy nutné postupovat podle § 1713 o. z., z něhož lze dovodit, že dědic je povinen, nepostačuje-li cena nabytého dědictví k uspokojení všech věřitelů, každému z věřitelů poskytnout takové plnění, jaké by obdržel, kdyby byla nařízena likvidace pozůstalosti a kdyby byli věřitelé uspokojováni podle pravidel pro likvidaci pozůstalosti a skupin uvedených v § 273 z. ř. s. V tomto případě dospěl odvolací soud k závěru, že pohledávka žalobce patří spolu s ostatními pohledávkami do téže skupiny podle § 273 odst. 1 písm. i) z. ř. s. a je nutné posoudit, jakou částku by žalobce obdržel v rámci likvidace pozůstalosti, při níž by se tyto dluhy hradily poměrně.

58. Odvolací soud vyšel z toho, že obvyklá cena aktiv pozůstalosti byla určena částkou [částka], výše pasiv pozůstalosti [částka]. Odměna za poskytování právních služeb činila [částka], celkem by pasiva pozůstalosti za této situace činila [částka]. Pohledávka žalobce tak představuje 16,294 % z pasiv pozůstalosti. Na úhradu této pohledávky tak připadá z aktiv pozůstalosti částka [částka] [([částka]/100)x16,294] a v tomto rozsahu je žaloba důvodná.

59. Omezení odpovědnosti dědice za dluhy zůstavitele dané výhradou soupisu pozůstalosti se nevztahuje na dluhy, které vznikly vlastním prodlením dědice, k němuž došlo až po zůstavitelově smrti (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Vzhledem k uvedené zásadě uložil odvolací soud žalovaným zaplatit úroky z prodlení z částky [částka] počínaje [datum], neboť žalobce vyzval žalované k zaplacení do sedmi dnů od doručení výzvy, tato výzva byla žalovaným vložena do domovní schránky dne [datum], lhůta poskytnutá k úhradě požadované částky uplynula [datum] a od následujícího dne se žalované ocitly v prodlení.

60. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobu v části, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení zamítl, ve zbývajícím rozsahu rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

61. Po změně rozhodnutí podle § 224 odst. 2 ve spojení s § 151 odst. 1 o. s. ř. rozhodoval o nákladech řízení před soudem prvního stupně i řízení odvolacího.

62. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

63. Ustanovení § 150 o. s. ř. je právní normou s relativně neurčitou hypotézou, tj. právní normou, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, ale která přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy z předem neomezeného okruhu okolností (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

64. Ustanovení § 150 o. s. ř. slouží k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá práva či právem chráněné zájmy (a v řízení byl úspěšný), obdržel náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší soud například v usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], v němž dále vyložil, že okolnostmi hodnými zvláštního zřetele se rozumí takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Nemůže však jít o libovolné okolnosti řízení, nýbrž o takové okolnosti, které mají skutečný vliv na spravedlnost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Soud musí také své rozhodnutí řádně a přesvědčivě odůvodnit. V postupu, který není odpovídajícím způsobem vysvětlen, lze spatřovat jisté prvky libovůle a nahodilosti (srov. například nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 727/2000, uveřejněný na www.usoud.cz).

65. V tomto případě byl žalobce v řízení s převážnou částí svého nároku neúspěšný, byl by tak povinen hradit žalovaným náhradu nákladů řízení, odvolací soud však dospěl k závěru, že s ohledem na konkrétní okolnosti případu je namístě uplatnit § 150 o. s. ř. a úspěšnějším žalovaným právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznat. Přihlédl totiž k tomu, že žalobce uplatnil svůj nárok vůči žalovaným jako nástupkyním [jméno FO]. [jméno FO] v řízení o pozůstalosti, žalované však jeho nárok odmítly, nepovažovaly ho za prokázaný a trvaly na tom, aby pohledávka nebyla do pasiv pozůstalosti zařazena. Z toho důvodu bylo třeba, aby žalobce svůj nárok uplatnil v samostatném řízení, a ač žalované namítaly, že žalobce měl v řízení o pozůstalosti svůj požadavek na uplatnění pohledávky dále specifikovat a doplnit, nikoli hned podat žalobu, je s ohledem na jejich obranu v nalézacím řízení a postoj k úhradě dluhu zřejmé, že ani po doplnění údajů by své stanovisko k zařazení pohledávky do pasiv pozůstalosti nezměnily. Svůj nesouhlas s nárokem žalobce prezentovaly žalované po celé řízení před soudem prvního stupně a prakticky i po celé odvolací řízení, na otázku aplikace § 150 o. s. ř. tedy nemá podle odvolacího soudu vliv ani skutečnost, že při jednání dne [datum] žalované nabídly žalobci možnost uzavřít smír, jímž by se zavázaly zaplatit částku [částka] bez příslušenství, což žalobce odmítl. Dále nelze odhlédnout od toho, že odvolací soud shledal co do základu nárok žalobce důvodným, nicméně jeho neúspěch je dán výsledkem řízení o pozůstalosti a limitací rozsahem toho, co žalované jako dědičky v řízení o pozůstalosti nabyly. Z obsahu usnesení soudu prvního stupně, jímž byl schválen smír žalovaných a [jméno FO] v řízení o vypořádání společného jmění, však vyplývá, že majetek větší hodnoty ve společném jmění připadl na základě uvedené dohody matce žalovaných, aniž by byla povinna do pozůstalosti zaplatit jakoukoli částku na vypořádání, zatímco do pozůstalosti v důsledku tohoto jednání žalovaných připadly pouze pohledávky [jméno FO]. [jméno FO] z účtů vedených na jeho jméno a tedy aktiva pozůstalosti byla tímto významně snížena.

66. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud důvody.