o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 28. února 2022, č. j. 219 C 22/2021-92,

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 32 346,43 Kč s úrokem ve výši 1 273,67 Kč za dobu od [datum] do [datum], s 14,9% úrokem ročně od [datum] do [datum], s 8,25% úrokem ročně od [datum] do zaplacení a s 8,25% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení. Tvrdila, že [datum] uzavřela s žalovaným rámcovou smlouvu [číslo] na základě které aktivovala žalovanému účet a na základě dodatku [číslo] k rámcové smlouvě poskytla žalovanému na jeho žádost dne [datum] vyplacením na jeho účet úvěr č. [anonymizováno] ve výši 35 000 Kč. Uvedla, že provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele, posouzení proběhlo na základě informací, které jí žalovaný sám poskytl v žádosti o úvěr; osobní údaje jsou ověřovány dle dokladů klienta, údaje o jeho finanční situaci poskytuje klient sám, žalobkyně tyto údaje dále podle potřeby ověřuje a dále posuzuje úvěruschopnost z interních a externích databází. Byla sjednána úroková sazba ve výši 14,9 % ročně a splátky ve výši 700 Kč měsíčně k 13. dni v měsíci od [anonymizováno] [rok], 12. den v měsíci v prosinci [rok] a 16. den v měsíci v lednu [rok], žalovaný uhradil splátky za listopad a prosinec [rok] a za leden [rok], dále uhradil jen na splátku splatnou v únoru 2020 ve výši 630,01 Kč, žalobkyně proto k [datum] úvěr zesplatnila a žalovaného vyzvala k úhradě celého dluhu.

2. Žalovaný namítal, že nebylo prokázáno, že smlouvu žalovaný skutečně uzavřel a že není zřejmé, jak dospěla žalobkyně k výši úroků. Za nedostatečné považoval také ověření jeho úvěruschopnosti.

3. Okresní soud v Kladně (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 28 069,99 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 930,01 Kč, úroku ve výši 14,9 % ročně z částky 32 346,43 Kč od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 930,01 Kč od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 32 346,43 Kč od [datum] do zaplacení a kapitalizovaného úroku za období od [datum] do [datum] částkou 1 273,67 Kč (výrok II.) a rozhodl o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 543,48 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

4. Soud prvního stupně vycházel při svém rozhodnutí z následujících skutkových zjištění učiněných po provedeném dokazování. Účastníci uzavřeli dne [datum] rámcovou smlouvu [číslo] na základě které byl ve spojení s dodatkem [číslo] žalovanému vyplacen dne [datum] úvěr ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 700 Kč od [datum], byl sjednán 14,9% úrok ročně. Žalovaný uhradil řádně a včas splátky v listopadu a prosinci [rok] a v lednu [rok], v únoru uhradil 630,01 Kč Poslední splátku ve výši 630,01 Kč zaplatil v srpnu [rok].

5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posuzoval podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a podle zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru). Uvedl, že v první řadě je nutné se zabývat tím, zda byla splněna povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele a že v případě porušení této povinnosti je třeba smlouvu o úvěru hodnotit jako neplatnou. Soud prvního stupně nepovažoval tvrzení žalobkyně o splnění povinnosti prověřit úvěruschopnost žalovaného za dostatečná a uvedl, že měl v úmyslu žalobkyni poučit podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů ke splnění povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však ústního jednání nezúčastnila. Soud prvního stupně dodal, že žalobkyně břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla, neboť sice v tomto směru uvedla určitá tvrzení, ale nepředložila k nim žádný relevantní důkaz. Uzavřenou smlouvu proto soud prvního stupně posoudil jako neplatnou s tím, že k neplatnosti je třeba přihlížet z úřední povinnosti. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 35 000 Kč a ten jí dosud vrátil pouze 6 930,01 Kč, soud prvního stupně proto rozhodl o jeho povinnosti zaplatit žalobkyni rozdíl těchto částek, tedy 28 069,99 Kč, neboť žalovaný se v tomto rozsahu na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení do [datum], proto žalobkyni přiznal také úrok z prodlení z této částky od [datum] ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V rozsahu, který soud prvního stupně považoval za zbývající, žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 42 % nákladů řízení (rozdíl mezi jejím úspěchem v rozsahu ve výši 71 % a neúspěchem v rozsahu 29 %).

6. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti výroku II. a III., podala žalobkyně včasné odvolání, v němž uvedla, že žalobkyně se chtěla jednání před soudem prvního stupně zúčastnit a byla připravena na výzvu soudu doplnit důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Dne [datum] odeslala soudu řádnou žádost o odročení jednání, a to z důvodu podezření na onemocnění covid-19 u pracovníka pověřeného vystupovat za žalobkyni před soudem prvního stupně. V nevyhovění žádosti o odročení jednání žalobkyně spatřuje odnětí možnosti jednat před soudem, tímto postupem soud prvního stupně nesplnil povinnost poskytnout účastníkovi možnost, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti a zasáhl tím do jejího práva zakotveného v Listině základních práv a svobod. Připomněla, že v žalobě ve stručnosti sdělila, jak provedla vyhodnocení úvěruschopnosti a že je připravena v případě potřeby předložit důkazy, před jednáním však k doplnění vyzvána nebyla. Pokud soud prvního stupně uváděl, že za žalobkyni se mohl zúčastnit jiný pracovník, žalobkyně uvedla, že ostatní pracovníci žalobkyně sídlí v brněnské pobočce, z důvodu hospodárnosti a nenavyšování nákladů řízení žádala žalobkyně o odročení jednání, aby se mohl jednání zúčastnit pověřený pracovník pro daný region. Dále uvedla, že pokud by byla vyzvána k doplnění, uvedla by, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla na základě informací, které jí žalovaný sám poskytl v žádosti o úvěr, žalovaný předložil potvrzení o výši příjmu, ze kterého žalobkyně zjistila, že v předcházejícím období měl příjem v průměrné výši 20 596 Kč a že jeho pracovní poměr je na dobu určitou. Dále posoudila informace z externích a interních databází (úvěrová zpráva z Bankovního registru klientských informací, insolvenční rejstřík). V případě žalovaného neměla pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, proto mu ho poskytla. O splnění povinnosti postupovat při sjednávání úvěru a posuzování úvěruschopnosti s odbornou péčí svědčí podle žalobkyně i to, že další žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru zamítla. Z uvedených důvodů žádala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a aby bylo návrhu žalobkyně zcela vyhověno.

7. Žalovaný rozhodnutí soudu považuje za správné, má za to, že omluva žalobkyně nebyla řádná a jednání před soudem prvního stupně se mohl zúčastnit jiný pracovník žalobkyně. Z vyjádření žalobkyně je zřejmé, že disponovala důkazy k prokázání svých tvrzení již v době jednání před soudem prvního stupně, avšak nepředložila je, ač tak měla učinit. Navíc i z následně zaslaných dokumentů vyplývá, že zkoumání úvěruschopnosti nebylo dostatečné.

8. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, jakož i řízení, které vydání rozsudku předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné, jsou však dány důvody pro změnu rozsudku soudu prvního stupně. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvolacím soudem přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (srov. § 206 o. s. ř.).

9. Rovněž odvolací soud věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobkyně. Předvolání k jednání, které se konalo dne [datum], jí bylo doručeno [datum], dne [datum] žalobkyně navrhla, aby jednání proběhlo bez její účasti. Účast žalobkyně nebyla nezbytná, což bylo uvedeno i v textu předvolání. Účast na jednání je v takovém případě právem, nikoli povinnosti účastníka. Je tedy zcela na něm, zda se svou neúčastí vzdá možnosti aktivně reagovat na průběh jednání, včetně možnosti vyjádřit se k dokazování, reagovat na poučení soudu, která soud poskytuje při jednání, nebo na procesní postup protistrany.

10. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování ke správným skutkovým zjištěním, na která odvolací soud v plném rozsahu odkazuje. Zjištěné skutečnosti soud prvního stupně také správně právně posoudil.

11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v v důsledku prodlení věřitele.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele, posouzení proběhlo na základě informací, které jí žalovaný sám poskytl v žádosti o úvěr. Žalobkyně dále popsala, že osobní údaje jsou ověřovány dle dokladů klienta, údaje o jeho finanční situaci poskytuje klient sám a žalobkyně tyto údaje dále podle potřeby ověřuje a že dále posuzuje úvěruschopnost z interních a externích databází (úvěrová zpráva z Bankovního registru klientských informací, Nebankovního registru klientských informací, informace z některých společností ze skupiny PPF). Jako důkazy k prokázání shora uvedených skutečností (včetně uzavření smlouvy) označila Rámcovou smlouvu [číslo] Dodatek [číslo] k Rámcové smlouvě, obchodní podmínky žalobkyně, podmínky pro používání úvěru, mimořádný výpis z účtu žalovaného a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Závěr soudu prvního stupně o tom, že tyto informace nejsou pro posouzení, zda žalobkyně splnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr, dostatečné, je namístě, neboť shora uvedená tvrzení jsou pouze obecného charakteru a není zřejmé, jak konkrétně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti postupovala, jaké informace o příjmech a výdajích žalovaného měla k dispozici a zda a jak tyto údaje ověřovala. Tvrzení žalobkyně současně nebyla doložena žádnými důkazy.

20. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Poučení dle § 118a o. s. ř. poskytuje soud zásadně při jednání. Na jednání, které se konalo před soudem prvního stupně dne [datum], se žalobkyně nedostavila, přičemž odvolací soud má shodně jako soud prvního stupně za to, že omluva žalobkyně a její žádost o odročení jednání nebyla důvodná. Žalobkyně sama uvedla, že má právní oddělení, které se zabývá vymáháním pohledávek, a jeho pracovníci vystupují za žalobkyni před soudy. Skutečnost, že jeden z těchto pracovníků se jednání nemohl zúčastnit z důvodu onemocnění covid-19 (či podezření na onemocnění, jak bylo uvedeno v odvolání), není důvodem pro to, aby bylo jednání odročeno, neboť bylo možné (a žalobkyně v žádosti o odročení netvrdila opak), aby za žalobkyni před soudem jednal jiný pracovník. Z tohoto pohledu tedy skutečnosti uvedené v žádosti o odročení jednání nepředstavovaly vážný důvod pro odročení jednání. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.

21. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se jednání před soudem prvního stupně neúčastnila, nelze další tvrzení a důkazy k prokázání řádného ověření úvěruschopnosti považovat ani za přípustný odvolací důvod dle § 205a písm. d) nebo e) o. s. ř., neboť k absenci poučení žalobykně dle § 118a o. s. ř. a 119a odst. 1 o. s. ř. nedošlo pro pochybení soudu prvního stupně, ale pro neúčast žalobkyně, které by jinak (v případě její přítomnosti na jednání) byla tato poučení adresována.

22. Pro úplnost je však třeba uvést, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která ho vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015). Poskytovatel úvěru posouzení schopnosti splácet úvěr činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně, již jen podle tvrzení žalobkyně, vzhledem k nedostatku podkladů, zejména k výdajům žalovaného, informací o dalších závazcích žalovaného, v daném případě nemohlo dojít.

23. Povinnost poskytovatele úvěru řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací nebyla splněna. Soud prvního stupně také správně uzavřel, že porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost úvěrujícího spotřebitele vede k neplatnosti úvěrové smlouvy, ke které soud přihlíží i bez návrhu. Jen takový výklad ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je výkladem eurokonformním a odpovídá smyslu a účelu dané právní normy.

24. Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný úvěrový závazek, pak podle § 2993 věty první o. z. vznikl žalobkyni nárok na vrácení peněžité částky v podobě jistiny úvěru, kterou žalovanému poskytla a která nebyla dosud žalovaným vrácena, tedy ve výši 28 069,99 Kč (35 000 Kč 6 930,01 Kč), spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum], neboť žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě stanovené žalobkyní, kterou lze považovat za přiměřenou. Soud prvního stupně správně posoudil žalobu ve zbývající části jak nedůvodnou, nesprávně však zamítl část jistiny, která je žalovaná nedůvodně, s příslušenstvím. Žalobkyně se domáhala jistiny ve výši 32 346,43 Kč, což částku 28 069,99 Kč přesahuje jen o 4 276,44 Kč.

25. Ze všech výše uvedených důvodu změnil odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. výrok II. rozsudku soudu prvního stupně tak, že o částce 2 653,57 Kč (6 930,01 Kč – 4 276,44 Kč) s 8,25% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení se nerozhoduje; ve zbývající části věcného zamítavého výroku II. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

26. Po změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně, to podle § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř.

27. Při posouzení úspěchu a neúspěchu je v tomto případě nutné vycházet nejen z jistiny pohledávky, z níž se obvykle vypočítává soudní poplatek a odměna advokáta, ale ze všech uplatněných nároků, tedy z celého předmětu řízení (srov. závěry nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08, dostupného na [webová adresa], nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, dostupného na [webová adresa]). K příslušenství jistiny pohledávky je třeba podle názoru odvolacího soudu přihlížet zejména v situaci, kdy tvoří významnou část uplatněných nároků, tak, aby i rozhodnutí o nákladech odráželo reálný ekonomický výsledek řízení.

28. Žalobkyně v řízení požadovala zaplatit částku 32 346,43 Kč spolu s příslušenstvím, které by ke dni rozhodování činilo 9 726,71 Kč (kapitalizovaný úrok ve výši 14,9 % ročně od [datum] do [datum] částkou 1 273,67 Kč, od [datum] do [datum] částkou 396,13 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8,25 % ročně [datum] do dne rozhodování částkou 3 955,34 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do dne rozhodování částkou 4 101,57 Kč). Žalobkyni bylo přiznáno 28 069,99 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, byla tak úspěšná co do 75 %, neúspěšná ohledně 25 %, má proto právo na úhradu 50 % účelně vynaložených nákladů v řízení před soudem prvního stupně. Náklady řízení v tomto případě představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 294 Kč, neboť z obsahu podání a vyúčtování nákladů je zřejmé, že náhrady nákladů řízení za úkony nezastoupeného účastníka se žalobkyně vzdala. S ohledem na uvedené má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení ve výši 647 Kč.

29. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1, § 149 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně nebyla v odvolacím řízení úspěšná (jejímu odvolání nebylo vyhověno), odvolací soud jí proto uložil, aby zaplatila státu náklady řízení žalovaného. Jeho náklady odvolacího řízení sestávají z odměny za jeden úkon právní služby ve výši 1 500 Kč za účast při jednání odvolacího soudu dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu za jeden úkon právní služby, náhrady za zmeškaný čas za 4 započaté půlhodiny ve výši 400 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu a cestovné zástupce žalovaného z [obec] do [obec] a zpět dne [datum], celkem 62 km osobním automobilem se spotřebou 4,5 l motorové nafty na 100 km, což při ceně této pohonné hmoty dle vyhlášky č. 116/2022 Sb. ve výši 47,1 Kč za 1 l a základní náhradě dle citované vyhlášky ve výši 4,70 Kč za 1 km činí 422 Kč ( (4,5/100x47,10 + 4,70) x62), celkem 2 622 Kč.

30. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty odvolací soud neshledal žádný důvod.