o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 4. listopadu 2020, č. j. 5 C 369/2018-189, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 5. března 2021, č. j. 5 C 369/2018-227,

1. Okresní soud v Nymburce (dále jen„ soud prvního stupně“) shora uvedeným rozsudkem zrušil podílové spoluvlastnictví žalobce a žalované k pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], a k pozemku parc. [číslo] vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí] (dále jen„ nemovitosti“, výrok I.), přikázal uvedené nemovitosti do výlučného vlastnictví žalobce (výrok II.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované přiměřenou náhradu ve výši 2 035 250 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), dále rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 193 801,45 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok IV.) a nakonec o povinnosti žalované nahradit České republice - Okresnímu soudu v Nymburce náklady řízení ve výši, která bude určena v samostatném usnesení (výrok V.). Shora označeným usnesením určil soud prvního stupně výši nákladů státu přiznané ve výroku V. rozsudku na 10 623 Kč.

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci jsou spoluvlastníky nemovitostí, žalobce s podílem o velikosti [číslo] a žalovaná s podílem o velikosti [číslo]. Oba účastníci byli ve shodě o tom, že spoluvlastnictví je nutné zrušit a vypořádat. Žalobce v žalobě uvedl, že nemá dostatek finančních prostředků pro případ přikázání nemovitostí do jeho vlastnictví, navrhl tedy, aby nemovitosti byly buď přikázány žalované, nebo aby byl nařízen jejich prodej. Následně svůj postoj k vypořádání spoluvlastnictví změnil a žádal přikázání nemovitostí do svého vlastnictví. Žalovaná trvala na tom, že nemovitosti by měly být reálně rozděleny, následně rovněž žádala o jejich přikázání do svého vlastnictví. V řízení bylo prokázáno, že žalobce je solventní, žalovaná svou solventnost v řízení neprokázala. Cena nemovitostí byla stanovena znaleckým posudkem Ing. [příjmení], podle posudku činí obvyklá cena nemovitostí 5 815 000 Kč.

3. Soud prvního stupně věc právně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), konkrétně podle § 1140 a násl. o. z. co do podmínek pro zrušení podílového spoluvlastnictví a pro jeho vypořádání. Soud prvního stupně uzavřel, že jsou splněny podmínky pro zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastníků, když ani jeden z účastníků v něm nadále nechce setrvávat. Dále hodnotil, jaký ze zákonných způsobů vypořádání přichází v posuzovaném případě v úvahu. Soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, že nemovitosti nelze dobře rozdělit, možné není ani vypořádání vznikem bytových jednotek v rodinném domě. Následně se soud prvního stupně zabýval tím, kterému z účastníků je možné nemovitosti přikázat, a to za situace, kdy oba vyjádřili svůj zájem o jejich přikázání do svého vlastnictví. Žalobce prokázal, že disponuje finančními prostředky k zaplacení přiměřené náhrady žalované, žalovaná svou schopnost zaplatit přiměřenou náhradu neprokázala. Proto soud prvního stupně rozhodl o přikázání nemovitostí žalobci a o jeho povinnosti zaplatit žalované přiměřenou náhradu ve výši 2 035 250 Kč, což odpovídá velikosti podílu žalované na nemovitostech.

4. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“); soud prvního stupně dospěl k závěru, že v řízení byl zcela úspěšný žalobce, neboť žalobě bylo vyhověno a spoluvlastnictví bylo zrušeno způsobem, který žalobce navrhoval. Uložil proto žalované nahradit žalobci náklady spočívající v zaplaceném soudním poplatku a odměně za zastupování žalobce advokátem.

5. O náhradě nákladů řízení státu rozhodl soud prvního stupně podle § 148 odst. 1 o. s. ř. s tím, že je k jejich zaplacení povinna v řízení neúspěšná žalovaná, určení jejich výše vyhradil samostatnému usnesení. Usnesením ze dne 5. 3. 2021, č. j. 5 C 369/2018-227, soud prvního stupně rozhodl o tom, že náklady státu činí 10 623 Kč.

6. Proti rozsudku, a to proti výrokům II., III., IV. a V., i usnesení soudu prvního stupně podala žalovaná včasné odvolání. Namítla, že považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za nesprávné. V první řadě podle ní soud prvního stupně neposoudil správně nedostatek znaleckého oprávnění znalkyně [jméno] [příjmení], pokud jde o otázku dělitelnosti nemovitostí. Znalkyně byla jmenována pro obor Ekonomika, odvětví [jméno] a odhady nemovitostí, nebyla však jmenována pro obor Stavebnictví. Podle žalované tak neměla znalecké oprávnění k vypracování té části znaleckého posudku, která se týkala dělitelnosti nemovitostí a soud prvního stupně, ač to žalovaná v řízení namítala, se touto skutečností nezabýval. Tato okolnost nebyla zhojena ani tím, že znalkyně při vypracování posudku spolupracovala s autorizovaným technikem pro pozemní stavby; pokud znalec využije pro zodpovězení některých otázek konzultanta, i ten by měl být jmenován v příslušném oboru. Dále žalovaná namítla, že soud prvního stupně nesprávně nepřipustil provedení důkazu znaleckým posudkem, který v řízení sama předložila. Žalovaná nesouhlasila s názorem soudu prvního stupně, že tento znalecký posudek není možné provést, neboť byl předložen v rozporu s § 118b o. s. ř. Pokud jde o napadené usnesení, jímž bylo rozhodnuto o nákladech státu, žalovaná namítala, že podaný znalecký posudek nemá význam pro řešení jí vznesené sporné otázky, týkající se možnosti rozdělení společné věci, má význam pouze pro žalobce, neboť jím byla stanovena cena nemovitostí. Z tohoto důvodu navrhovala, že by účastníci měli nahradit náklady státu každý jednou polovinou, bez zohlednění úspěchu či neúspěchu ve věci.

7. Žalobce k odvolání žalované uvedl, že není důvodné. Znalecký posudek [jméno] [příjmení] je podle žalobce v řízení použitelný, jeho závěry jsou jasné, znalkyně své závěry před soudem obhájila. Dále uvedl, že podle něj nebylo třeba zpracovávat jiný znalecký posudek, soud prvního stupně proto podle žalobce postupoval správně, pokud znalecký posudek Ing. [příjmení] neprovedl. Připomněl, že dělení nemovitostí by nebylo možné ani proto, že vztahy mezi žalobcem a žalovanou jsou trvale narušené, je mezi nimi dlouhodobý vzájemný konflikt, který vylučuje vypořádat podílové spoluvlastnictví jeho rozdělením na bytové jednotky.

8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné, jsou však dány důvody pro změnu rozsudu soudu prvního stupně.

9. V první řadě považuje odvolací soud za nutné uvést, že žalovaná svým odvoláním sice napadla pouze výroky II., IV. a V. rozsudku soudu prvního stupně, nicméně je-li rozsudek o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví napaden odvoláním jen v části týkající se způsobu vypořádání, nemůže nabýt právní moci ani v části, které se podílové spoluvlastnictví zrušuje, neboť jde o závislé výroky (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2006, sp. zn. 22 Cdo 879/2005, dostupný na [webová adresa]).

10. Odvolací soud při hodnocení věci vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, na která pro stručnost odkazuje. Dále dokazování podle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil listinami vztahujícími se k prokázání solventnosti účastníků a znaleckým posudkem Ing. [jméno] [příjmení], [číslo]. Z uvedeného znaleckého posudku zjistil, že obvyklá cena nemovitostí byla znalcem určena na 9 300 000 Kč. Znalec se dále vyjádřil k možnému rozdělení nemovitostí a uzavřel, že nemovitosti nelze reálně rozdělit, a to zejména z hlediska rozmístění nosných a protipožárních konstrukcí rodinného domu. Pokud jde o rozdělení na bytové jednotky, znalec dospěl k závěru, že stávající stav nesplňuje požadované podmínky a nemovitosti takto rozdělit nelze.

11. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že [jméno] [příjmení] jako zapůjčitel se zavázal zapůjčit žalované částku 6 045 000 Kč v případě, že na základě konečného rozhodnutí v tomto sporu budou nemovitosti přikázány do výlučného vlastnictví žalované a bude jí uloženo zaplatit žalobci přiměřenou náhradu. Zápůjčka měla být poskytnuta bezúročně a žalovaná se zavázala zapůjčenou částku vrátit nejpozději do [datum].

12. Z potvrzení o zůstatku na účtu [jméno] [příjmení] odvolací soud zjistil, že ke dni [datum] byla na účtu uložena částka 7 203 771,57 Kč.

13. Z výpisu z účtu žalobce u [právnická osoba] ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že na účtu byla k uvedenému dni uložena částka 3 255 000 Kč.

14. Z dopisu ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že zástupce žalované oznámil zástupci žalobce, že zeť žalované má zájem odkoupit podíl žalobce na nemovitostech v ceně vycházející z aktuálního znaleckého posudku Ing. [příjmení]. Z e-mailu ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že žalobce nesouhlasil s návrhem pana [příjmení] a sdělil, že nemá zájem prodat mu svůj spoluvlastnický podíl na nemovitostech. E-mailem ze dne [datum] zástupce žalované sdělil zástupci žalobce, že je zmocněn sdělit, že pan [příjmení] je připraven svou nabídku vůči žalobci navýšit v řádu několika set tisíc korun a požádal o sdělení, zda i za této situace trvá na přikázání nemovitosti do jeho vlastnictví. Z e-mailu ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že žalovaný nadále trval na přikázání nemovitostí do jeho vlastnictví.

15. Zjištěné skutečnosti jsou uvedeny přímo v textu výše uvedených listin, k jejichž pravosti a obsahu neměli účastníci námitky.

16. Podle § 1140 odst. 1 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle odst. 2, věta druhá téhož ustanovení tak nesmí žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

17. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

18. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

19. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

20. Občanský zákoník tedy stanoví nejen možné způsoby zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, ale i závazné pořadí, v němž mohou být tyto jednotlivé způsoby vypořádání použity; soud tak nejprve zkoumá, zda je rozdělení společné věci možné, není-li rozdělení dobře možné, přikáže ji za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům, teprve nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud její prodej ve veřejné dražbě.

21. Podmínka dobře možného rozdělení věci není naplněna jen faktickou možností a technickou proveditelností, ale i funkčním opodstatněním rozdělení. Je třeba, aby nově rozdělené nemovitosti bylo možno řádně užívat a aby náklady na rozdělení nebyly nepřiměřeně vysoké. Přitom ale rozdělení věci nebrání nemožnost rozdělit ji na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se podíl v penězích (§ 1144 odst. 2 o. z.). Při posouzení kritéria nákladů na rozdělení věci je třeba zohlednit nejen hledisko objektivní, pokud jde o výši těchto nákladů, ale i hledisko subjektivní, to je ochotu spoluvlastníků tyto náklady na rozdělení věci hradit (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2057/2008, dostupné na [webová adresa]).

22. Vzhledem k nutnosti posoudit otázku rozdělení nemovitostí a aktualizovat obvyklou cenu nemovitostí byl v odvolacím řízení vypracován znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení], znalcem z oboru ekonomika a z oboru stavebnictví. Z posudku znalkyně [jméno] [příjmení] nebylo možné v tomto případě vycházet, neboť [jméno] [příjmení] je znalkyní v oboru ekonomika, odvětví cena a odhady nemovitostí, nikoli však znalkyní v oboru stavebnictví. Ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení], ale i z listin, jimiž byl proveden důkaz již v řízení před soudem prvního stupně, vyplynulo, že rozdělení nemovitostí není možné. Dům je samostatně stojící, nepodsklepený, s jedním nadzemním podlažím, zastřešený jednou valbovou střechou, dispozice 4+1, podkroví je nevyužité. Součástí je garáž pro jedno vozidlo. [příjmení] části vzniklé případným dělením by podle znalce nesplňovaly podmínky samostatného užívání z hlediska rozmístění nosných a protipožárních konstrukcí, stavba nemá průběžnou středně nosnou konstrukci, která by umožňovala vertikální rozdělení celé stavby až nad úroveň střešní krytiny jako střední hluková a požádně dělící zeď. Znalec dále konstatoval, že z hlediska stavebně technického a s ohledem na hygienické a bezpečnostní požadavky nelze přistoupit ani k dělení stavby na jednotky. Proti závěrům posudku Ing. [příjmení] žalovaná ničeho nenamítala a nadále požadovala, aby jí byly předmětné nemovitosti přikázány.

23. Překážku rozdělení nemovitostí lze dovodit i z důkazů již provedených před soudem prvního stupně, a to z vyjádření [stát. instituce], odboru výstavby a životního prostředí, ze dne [datum] a [datum]. Z těchto vyjádření vyplynulo, že stávající rodinný dům s garáží tvoří jeden požární úsek, pokud jde o jeho rozdělení, tak by bylo možné uvažovat pouze o dělení na bytové jednotky, ovšem pouze za předpokladu, že by části domu byly od sebe stavebně oddělené, jedna část by se doplnila o kuchyni, bylo by nutné vyřešit vnitřní rozvody vody, kanalizace, elektřiny, plynu a vytápění, a stavební úpravy by musely být navrženy a provedeny v souladu s platnými předpisy a nesměly by ohrožovat život a zdraví osob. Pro rozdělení pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] uvedl, že stanovená minimální velikost pozemků pro nízkopodlažní obytnou zástavbu je v případě nové parcelace nebo dělení pozemku stanovena plocha o výměře 700 m², a upozornil, že na pozemku existují další stavby (zpevněné plochy, sklad, bazén). Dále vyjádření konstatovalo, že územní plán [obec] stanovuje plochy dopravy v klidu, parkování a garážování je nezbytné zajistit vždy na vlastním pozemku a územní plán dále stanovuje, že na každou bytovou jednotku je třeba zajistit dvě parkovací místa. Dále zde bylo uvedeno, že územní plán stanovuje koeficient zeleně a z výměry do 800 m² je koeficient 0,65 a z výměry nad 800 m² je koeficient 0,85.

24. S ohledem na uvedené také odvolací soud dospěl k závěru, že dělení nemovitostí není dobře možné, a proto přistoupil ke zhodnocení další možnosti vypořádání, a to přikázání nemovitostí do výlučného vlastnictví některého z účastníků. O to projevila zájem jak žalobkyně, tak i žalovaný. Odvolací soud proto shodně jako soud prvního stupně zvažoval všechny skutečnosti, jež mohou v projednávané věci podpořit výlučné vlastnictví toho kterého z účastníků, konkrétně velikost jejich spoluvlastnických podílů, budoucí účelné využití nemovitostí, existenci vazeb, solventnost i další okolnosti (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2024/2016, dostupné na [webová adresa]).

25. Co se týče účelného využití věci, žalobce i žalovaná v současné době v nemovitostech bydlí, dům si k užívání rozdělili. Žalovaná konstatovala, že dům užívá stále, žalobce podle ní jezdí ke své přítelkyni. Žalobce uvedl, že občas jezdí na návštěvy k příbuzným, neboť v domě nemá vždy klid. Žalovaná připustila, že i ona opouští dům, pokud chce mít soukromí se svým přítelem.

26. Pokud jde o vztah účastníků k nemovitostem, z postoje žalované je zřejmé, že vždy hledala řešení, které by jí umožnilo v nemovitostech (jejich části) setrvat. Žalobce nejprve neměl o nemovitosti zájem, následně svůj postoj v řízení změnil, což mu však nelze při posuzování hledisek pro způsob vypořádání klást k tíži, neboť má právo své stanovisko k vypořádání v průběhu řízení změnit, a to i v závislosti na postojích druhého z účastníků a na vývoji řízení.

27. Žalovaná uvedla, že byla vlastníkem pozemku, původně pole, které se díky změně územního plánu změnilo na stavební pozemek, zajistila jeho oplocení, přivedla na něj sítě a nechala zhotovit studnu, žalobce do projektu vstoupil finančně v době, kdy jí došly finance, pozemek však již byl oplocený, byla vybudována studna a pozemek napojen na okolní komunikaci. Ona zajišťovala firmy, on platil faktury. Žalovaná má k domu citový vztah, ráda pracuje na zahradě, kterou vybudovala, plave v bazénu, má za to, že dům v podstatě vybudovala. Žalovaná uvedla, že o dům pečuje, nicméně potvrdila, že práce na údržbě domu i zahrady vykonává rovněž žalobce.

28. Oba účastníci v řízení předložili listiny, z nichž vyplývá, že jsou schopni vyplatit druhému z nich přiměřenou náhradu za vypořádání. Žalobce disponuje potřebnou částkou na svém účtu, žalovaná prokázala, že získá prostředky z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené s [jméno] [příjmení], který má potřebnou částku uloženou na svém účtu.

29. Potud tedy v zásadě hlediska vypořádání vyznívala pro oba spoluvlastníky v zásadě rovnocenně. Odvolací soud proto přihlédl k velikosti podílů na společné věci, přičemž žalobce má podíl na nemovitostech o velikosti [číslo], žalovaná o velikosti [číslo], a dospěl k závěru, že je na místě předmětné nemovitosti přikázat do vlastnictví žalobce.

30. Dále je nutné uvést, že pokud žalovaná v řízení argumentovala tím, že byla připravena vyplatit žalobci náhradu ve vyšší výši, než jak odpovídá ceně dle znaleckého posudku, odvolací soud k tomuto argumentu nemohl přihlédnout. Z předložených listin jednak vyplývá, že takovou nabídku učinil vůči žalovanému [jméno] [příjmení], který nabídl, že odkoupí podíl žalobce na nemovitostech, jednak na základě smlouvy o zápůjčce žalovaná získá finanční prostředky odpovídající přiměřené náhradě vypočítané dle znaleckého posudku, nikoli další prostředky na navýšení přiměřené náhrady.

31. Odvolací soud dále hodnotil, jakou částku je třeba uložit žalobci k zaplacení žalované jakožto přiměřené náhrady. V tomto ohledu plně vyšel ze závěrů znaleckého posudku [jméno] [příjmení], zpracovaného v průběhu odvolacího řízení. Hodnota nemovitostí byla stanovena na částku 9 300 000 Kč, vzhledem k velikosti podílů účastníků činí přiměřená náhrada pro žalobkyni 3 255 000 Kč a žalobce prokázal, že má tuto částku k dispozici.

32. Rozsudek soudu prvního stupně je tak ve svém základu, co se týká zrušení spoluvlastnictví a způsobu jeho vypořádání, věcně správný. Proto byl v této části podle § 219 o. s. ř. potvrzen. Odvolací soud však změnil výši přiměřené náhrady, která má být žalované vyplacena, a to s ohledem na aktualizaci obvyklé ceny nemovitostí, proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ve výroku III. změnil a uložil žalobci zaplatit žalované přiměřenou náhradu ve výši 3 255 000 Kč.

33. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, odst. 2 o. s. ř., ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud vzal v úvahu, že mezi účastníky nebyl spor o to, zda má být spoluvlastnictví účastníků ke společným nemovitostem zrušeno, sporný však byl způsob vypořádání jejich spoluvlastnictví. Žalobce nejprve navrhoval, aby nemovitosti byly prodány, neboť nedisponuje finančními prostředky, jimiž by mohl zaplatit žalované přiměřenou náhradu a nemá zájem o nabytí nemovitostí do svého vlastnictví, případně aby byly přikázány žalované, následně v průběhu řízení, poté, co byl zpracován znalecký posudek, navrhl, aby mu nemovitosti přikázány byly, neboť je schopen žalovanou vyplatit a svou solventnost také v řízení před soudem prvního stupně prokázal. Žalovaná naopak téměř po celou dobu řízení navrhovala, aby nemovitosti byly rozděleny, v závěru řízení před soudem prvního stupně žádala, aby jí byly nemovitosti přikázány, svou solventnost však v řízení před soudem prvního stupně neprokázala. S ohledem na uvedené odvolací soud dospěl k závěru, že úspěšnějším účastníkem je v řízení žalobce, a to v rozsahu 60 %, neboť spoluvlastnictví bylo zrušeno a vypořádáno způsobem, který nakonec požadoval, nikoli však zcela úspěšným, a to právě s ohledem na to, jak docházelo ke změně jeho procesního stanoviska a co bylo mezi účastníky sporné. Náklady řízení v tomto případě sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 000 Kč a odměna za zastupování advokátem, kterému náleží odměna ve výši 21 340 Kč podle § 6, § 7, § 8 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za každý z devíti úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, písemná výzva k plnění, žaloba, účast na jednání před soudem prvního stupně dne [datum], [datum] a [datum], písemné podání ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum]), paušální náhrada hotových nákladů podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za každý z uvedených úkonů právní služby, 12 půlhodin promeškaného času po 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu, cestovné právního zástupce z [obec] do [obec] a zpět, celkem 128 km osobním automobilem se spotřebou 6 l benzínu na 100 km, což při ceně této pohonné hmoty dle vyhlášky č. 333/2018 Sb. ve výši 33,10 Kč za 1 l a základní náhradě dle citované vyhlášky ve výši 4,10 Kč za 1 km činí 1 558 Kč ( (6/100x33,10 + 4,10) x128) za jednání, která se konala [datum] a [datum], cestovné právního zástupce z [obec] do [obec] a zpět na jednání, které se konalo [datum], celkem 128 km osobním automobilem se spotřebou 6 l benzínu na 100 km, což při ceně této pohonné hmoty dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. ve výši 32 Kč za 1 l a základní náhradě dle citované vyhlášky ve výši 4,20 Kč za 1 km činí 783,40 Kč ( (6/100x32 + 4,20) x128), a náhrada ve výši 41 643,30 Kč odpovídající 21 % sazbě daně z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalobce, podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. Celkem náklady žalobce v řízení před soudem prvního stupně činily 246 944,70 Kč, z toho 20 % představuje částku 49 389 Kč.

34. Odvolací soud shodně jako soud prvního stupně nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení za podání ze dne [datum], [datum] a [datum], neboť se jednalo o repliky k vyjádření žalované, podání ze dne [datum] obsahově odpovídalo podané žalobě, obsahem zbývajících dvou podání bylo vyjádření ke zdravotnímu stavu žalované a její žádosti o odročení jednání a k jejím návrhům na prokázání solventnosti. Uvedená podání tedy nelze považovat za účelná.

35. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, odst. 2 o. s. ř., ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., a právo na náhradu nákladů odvolacího řízení bylo přiznáno v odvolacím řízení úspěšnějšímu žalobci. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná sice nebyla se svým odvoláním úspěšná, co do způsobu vypořádání, který v odvolání uplatnila, nicméně je nutné zohlednit to, že na základě podaného odvolání dosáhla toho, že jí bude vyplacena vyšší přiměřená náhrada, než jak ji určil soud prvního stupně. Proto odvolací soud i pro odvolací řízení zohlednil stejný poměr úspěchu a neúspěchu účastníků, jako v řízení před soudem prvního stupně a rozhodl o tom, že žalovaná je povinna nahradit žalobci 20 % jeho účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení spočívají v odměně zástupce podle § 6, § 7, § 8 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve výši 21 340 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d), g) advokátního tarifu (vyjádření k odvolání ze dne [datum], účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum]), paušální náhradě hotových nákladů podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za každý z uvedených úkonů právní služby a podle § 137 o. s. ř. v náhradě za daň z přidané hodnoty v sazbě 21% ve výši 9 088,80 Kč, celkem 52 368,80 Kč. Žalobce má právo na náhradu 20 % těchto nákladů, tedy na zaplacení částky 10 473,80 Kč.

36. Odvolací soud pro úplnost dodává, že nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů za jeho vyjádření ze dne [datum], neboť žalobce tímto podáním pouze potvrzoval, že nadále žádá o přikázání nemovitostí do jeho vlastnictví a že nadále splňuje podmínky solventnosti, což jsou skutečnosti, které mohl je uvést i při jednání odvolacího soudu.

37. O náhradě nákladů státu za řízení před soudem prvního stupně rozhodl odvolací soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř. O znalečném bylo rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně ze dne 27. 5. 2020, č. j. 5 C 369/2018-150, ve spojení s rozhodnutím odvolacího soudu ze dne 15. 7. 2020, č. j. 28 Co 167/2020-164, jímž bylo znalkyni [jméno] [příjmení] přiznáno znalečné ve výši 14 771 Kč. Dále bylo usnesením soudu prvního stupně ze dne 4. 12. 2020, č. j. 5 C 369/2018-209, přiznáno znalkyni [jméno] [příjmení] přiznáno znalečné za účast u jednání před soudem prvního stupně ve výši 2 852 Kč a nakonec bylo usnesením odvolacího soudu ze dne 1. 3. 2022, č. j. 28 Co 109/2021-345, přiznáno znalci [příjmení] [jméno] [příjmení] znalečné ve výši 24 418 Kč. Znalečné ve výši 14 771 Kč a 24 418 Kč bylo placeno z rozpočtových prostředků státu, znalečné ve výši 2 852 Kč ze zálohy složené žalovanou. Z tohoto důvodu nutné rozhodnout o náhradě nákladů státu v celkové výši 39 189 Kč. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu účastníků bylo namístě rozdělit povinnost k náhradě nákladů státu, které spočívají v zaplaceném znalečné, mezi účastníky tak, že žalobce nahradí náklady státu v rozsahu 40 %, tedy částku 15 675,60 Kč, žalovaná nahradí náklady státu v rozsahu 60 %, tedy částku 23 513,40 Kč.

38. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud důvody. Pokud jde o náklady řízení žalobce, platební místo bylo určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.