o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 3. února 2022, č. j. 13 C 91/2021-121,

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 42 589 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z 38 655 Kč od [datum] do zaplacení, z 418 Kč od [datum] do zaplacení a z 3 516 Kč od [datum] do zaplacení s tím, že v době od [datum] do [datum] žalovanému poskytla na základě smlouvy o poskytnutí zdravotní péče zdravotní péči v hodnotě celkem 42 589 Kč, která nebyla hrazena z veřejného zdravotního pojištění, neboť žalovaný, osoba maďarské národnosti, nebyl pojištěn v systému veřejného zdravotního pojištění a nepředložil ani doklad o komerčním zdravotním pojištění Cena za hospitalizaci, převoz a další ošetření na oddělení urgentního příjmu byla stanovena jako součin hodnoty bodu a počtu bodů stanovených vyhláškou č. 134/1998 Sb.

2. Žalovaný namítal, že k podpisu smlouvy o poskytnutí zdravotní péče došlo až [datum], přestože péče měla být poskytována už od [datum], a navíc je sepsána v českém jazyce, který nebyl pro žalovaného srozumitelný, neboť jeho mateřským jazykem je [anonymizováno]. Dodal, že nebylo nedoloženo ošetření na urgentním příjmu ani převoz žalovaného zdravotnickou dopravní službou.

3. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem žalovanému uložil zaplatit žalobkyni od tří dnů od právní moci rozsudku 42 589 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z 38 655 Kč od [datum] do zaplacení, ze 418 Kč od [datum] do zaplacení a z 3 516 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.) a ve stejné lhůtě náhradu nákladů řízení ve výši 3 350 Kč (výrok III.), výrokem II. nepřiznal České republice právo na náhradu nákladů řízení.

4. Při svém rozhodnutí vyšel soud prvního stupně z následujících skutkových zjištění. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o poskytnutí zdravotní služby uzavřené [datum] zdravotní péči v rozsahu nezbytně nutném pro záchranu jeho života a zdraví a žalovaný se zavázal zaplatit cenu v souladu s ceníkem výkonů. Hospitalizace od [anonymizováno] do [datum] byla vyúčtována fakturou na 38 655 Kč, jejíž převzetí žalovaný podpisem potvrdil a které obsahuje jako přílohu soupis vykonaných úkonů zdravotní péče, žalovaný byl odvezen z nemocnice zdravotní službou, transportu městskou hromadnou dopravou nebyl schopen, převoz byl vyúčtován fakturou na 418 Kč, ošetření žalovaného na urgentním příjmu dne [datum] bylo vyúčtováno na 3 516 Kč také se soupisem úkonů provedené zdravotní péče. Žalovaný nebyl zdravotně pojištěn ani v České republice ani ve svém domovském státě, v České republice je již 15 let, z toho rok bez práce, žalovaný dluhu za poskytnutí zdravotní péče za dobu od [datum] do [datum] písemně uznal, avšak bez uvedení výše dluhu. Žalovanému byla na poslední známou adresu doručena předžalobní výzva.

5. Soud prvního stupně dovodil svou mezinárodní příslušnost a dospěl k závěru, že rozhodným je české právo. Zjištěné skutečnosti posoudil dle § 2053 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách (dále jen z. z. s.) a dopěl k závěru, že žalobkyně prokázala poskytnutí uzavření smlouvy o poskytnutí zdravotní péče, samotné poskytnutí zdravotní péče žalovanému i výši nákladů na tuto péči vynaložených. Připomněl, že smlouva o poskytnutí zdravotní péče nevyžaduje písemnou formu a uvedl, že vzhledem k délce pobytu žalovaného v České republice lze s určitostí dovodit, že věděl, že musí být zdravotně ošetřen a že za takové ošetření musí, není-li zdravotně pojištěn, hradit ze svého. Požadovaný úrok z prodlení odpovídá dle názoru soudu prvního stupně době prodlení a výši dlužných částek. Nákladový výrok odůvodnil soud prvního stupně procesním úspěchem žalobkyně, která vynaložila náklady na zaplacený soudní poplatek, provedla 5 procesních úkonů jako nezastoupená a vynaložila 120 Kč za cestovné k jednání před soudem. Výrok II. odůvodnil soud prvního stupně nevymahatelností nákladů státu.

6. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Namítal, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, neboť nebylo prokázáno, že by žalovaný ovládal český jazyk a byl seznámen se systémem veřejného zdravotního pojištění v České republice. Pokud je cizí jazyk, v němž byl projev vůle učiněn, nesrozumitelným druhému účastníku právního vztahu, jemuž byl adresován, nesrozumitelný, působí projev vůle neplatnost právního úkonu. Poukazoval také na rozpory v tvrzení žalobkyně o počátku hospitalizace žalovaného a na možnost odmítnout zdravotní výkon, který není neodkladnou nebo nutnou péčí a navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Žalobkyně k odvolání žalovaného uvedla, že soud prvního stupně se se všemi námitkami žalovaného správně vypořádal už ve svém rozsudku. Skutečnost, že právní jednání v českém jazyce bylo pro žalovaného nesrozumitelná, ze zjištěných okolností nevyplývá, navíc je třeba vycházet ze zásad, na kterých je založen občanský zákoník, včetně ust. § 4 o. z. Judikatura, na kterou opatrovník žalovaného odkazuje, není dle žalobkyně případná, neboť žalovaný veřejného zdravotního pojištění účasten nebyl. Navrhovala, aby odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný.

8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které vydání rozsudku předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

9. Soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že má k projednání věci mezinárodní příslušnost a že rozhodné právo je právo české.

10. Podle § 41 odst. 1 písm. c) z. z. s. pacient je při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem.

11. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení zodpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování ke správným skutkovým zjištěním a v odůvodnění svého rozsudku také přesvědčivě vysvětlil, jak provedené důkazy hodnotil. Přestože v uznání dluhu není uvedena výše dluhu, a uznání tak nemá účinky předpokládané v § 2053 o. z., bylo provedenými důkazy prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému s jeho souhlasem zdravotní péči (včetně převozu) v hodnotě vyúčtované fakturami, které žalovaný převzal, a že žalovaný nebyl účasten veřejného zdravotního pojištění (a to ani v domovském státě). Soud prvního stupně také správně uzavřel, že žalovaný i přesto, že jeho mateřským jazykem není čeština, porozuměl základnímu obsahu smlouvy o poskytnutí zdravotní péče včetně povinnosti tuto péči uhradit a že veškerá poskytnutá péče byla buď nezbytná, nebo vyžádaná žalovaným. Přiznaný úrok z prodlení odpovídá zjištěné splatnosti jednotlivých faktur, a tedy době prodlení a výši dlužných částek a sazbě zákonného úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

15. Soud prvního stupně proto rozhodl správně, když žalobě vyhověl, pochybení neshledal odvolací soud ani v nákladovém výroku III. rozsudku soudu prvního stupně. Soud prvního stupně také správně uvedl, že náklady spočívající v odměně za zastupování účastníka neznámého pobytu nelze k náhradě tomuto účastníkovi uložit; v takovém případě však není namístě o náhradě nákladů státu rozhodovat. Nadbytečný výrok II. rozsudku nemá na věcnou správnost rozsudku soudu prvního stupně vliv, neboť jím nebyla uložena povinnost k plnění.

16. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný.

17. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný nebyl v odvolacím řízení úspěšný (jeho odvolání nebylo vyhověno), odvolací soud mu proto uložil, aby nahradil žalobkyni náklady, které vynaložila na dva účtované úkony provedené nezastoupenou žalobkyní v odvolacím řízení (vyjádření k odvolání, účast při jednání před odvolacím soudem), tomu odpovídá náhrada ve výši 600 Kč dle § 1 odst. 1 a odst. 3 písm. a) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod.