o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 12. ledna 2022, č. j. 8 C 410/2020-225,

1. Žalobce se domáhal zaplacení 95 015 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci jsou od roku 2017 spoluvlastníky domu a pozemků na [list vlastnictví] v [katastrální uzemí], a to každý v rozsahu ½. S vlastnictvím je spojena daň z nemovitosti, platby za elektřinu, vodné a stočné, poplatek ze psů, pojištění nemovitosti, poplatek TV a rozhlas, platby za internet a zabezpečení domu, na čemž se žalovaná nijak nepodílí, přestože k tomu byla žalobcem vyzvána. Nejprve jí o to v letech 2018 až 2020 (poté, co odešel do starobního důchodu) žádal ústně, v říjnu 2020 jí zaslal písemnou výzvu k zaplacení. Na adrese nemovitosti je k trvalému pobytu hlášena i dcera žalované, proto žalobce požaduje, aby se žalovaná podílela na platbách za elektřinu a vodné/stočné v rozsahu dvou třetin, u ostatních položek v rozsahu jedné poloviny.

2. Žalovaná namítala, že v roce 2017 účastníci uzavřeli časově neomezenou dohodu o hospodaření se společnými nemovitostmi tak, že žalovaná převezme a bude splácet úvěr, který byl sjednán na úhradu kupní ceny, žalobce bude platit náklady související s provozem nemovitostí. Žalobce tuto dohodu respektoval do roku 2020, kdy došlo k ukončení partnerského vztahu účastníků, poté zaslal žalované předžalobní výzvu. Ta jí byla doručena do zaměstnání až koncem října 2020. Žalovaná mu následně začala hradit 1 600 Kč měsíčně jako příspěvek na provozní náklady, od května 2021 z tohoto důvodu přispívá částkou 1 770 Kč, v září 2021 zaplatila žalobci 3 901,25 Kč na nedoplatek za elektřinu. Navíc, i kdyby byl nárok žalobce oprávněný, tak by se účastníci měli podílet na nákladech rovným dílem, dcera žalované v nemovitosti nebydlí. Žalovaná také platí pojištění nemovitostí, pouze ona v domě uklízí, pere, stará se o zahradu, rozhlas ani televizi nevyužívá, psi nejsou její, smlouvu ohledně kamerového střežení uzavřel žalobce bez jejího vědomí, tj. měl by náklady nést jen o sám, on také více využívá prostory domu a energie, neboť v domě provozuje i svou advokátní praxi. Žalovaná také vznesla námitku promlčení žalovaných částek požadovaných za období do ledna do listopadu 2018.

3. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci 95 015 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % z částky 26 824 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 10 % z částky 36 958 Kč od [datum] do zaplacení a ve výši 10 % z částky 31 233 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení 37 752 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

4. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. Účastníci jsou spoluvlastníky pozemku p. č. st. 743, jehož součástí je stavba (dále jen„ dům“), a pozemku p. [číslo] vše v [anonymizována dvě slova] a obci [obec] (dále jen„ nemovitosti“), a to každý s podílem o velikosti ½. [anonymizováno] ze dne [datum] žalobce vyzval žalovanou k úhradě 153 729 Kč za období duben 2018 až říjen 2020 (4 959 Kč měsíčně), konkrétně se jednalo o platby na daň z nemovitostí, zálohy na elektrickou energii, vodné a stočné, odvoz odpadu, poplatek za psy, pojistné domu, TV a rozhlas, zabezpečení, internet (vše celkem 2 459 Kč měsíčně) a o platby na potraviny 2 500 Kč měsíčně. Žalovaná reagovala dopisem ze dne [datum] tak, že s požadavkem nesouhlasí, neboť v souvislosti s rozhodnutím pořídit nemovitosti uzavřeli účastníci ústně dohodu o tom, že si žalovaná vezme hypoteční úvěr a žalobce bude hradit náklady spojené s užíváním rodinného domu. Dcera žalované [jméno] [příjmení] je od [datum] podnájemkyní bytu v [obec] [část obce], s účastníky bydlela v nemovitostech pouze z počátku cca šest týdnů. Účastníci měli partnerský vztah, plánovali svatbu, vztah ukončili koncem roku 2020. Ohledně nákladů na nemovitosti uzavřeli dohodu, podle které měla žalovaná uzavřít smlouvu o hypotečním úvěru, platit jeho řádné splátky a pojištění domácnosti, žalobce provozní náklady domu a mimořádné splátky úvěru. Žalobce tyto mimořádné splátky platí, uhradil takto cca 2 mil. Kč, žalovaná zaplatila na řádných splátkách cca 900 tis. Kč (měsíční splátka činí 17 500 Kč). Žalobce uzavřel dne [datum] s [právnická osoba] pojistnou smlouvu o škodovém pojištění rodinných domů a bytových jednotek ve vztahu k domu s ročním pojistným ve výši 6 316 Kč, žalovaná uzavřela dne [datum] s [právnická osoba] pojistnou smlouvu na pojištění s ročním pojistným 4 692 Kč. V listopadu a v prosinci 2020 uhradila žalovaná žalobci 1 600 Kč jako příspěvek na náklady spojené s užíváním domu.

5. Soud prvního stupně posoudil zjištěné skutečnosti podle § [číslo], § 1127 a § 1136 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) a uzavřel, že se žalobce domáhal úhrady tzv. režijních nákladů vznikajících při užívání nemovitostí, avšak netvrdil existenci dohody mezi účastníky o běžné správě společné věci. Žalobce je proto oprávněn požadovat po žalované pouze náklady uvedené v § 1136 o. z., žádný takový neuplatnil. Vyjma daně z nemovitostí a plateb pojistného považoval soud prvního stupně žalobou uplatněné částky za náklady na provoz společné domácnosti s tím, že bylo na rozhodnutí účastníků, jak mezi sebou upraví jejich úhradu. To učinili právě dohodou, podle které fakticky postupovali. Soud prvního stupně proto žalobu zamítl. Nákladový výrok odůvodnil soud prvního stupně plným procesním úspěchem žalované.

6. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalobce, který namítal, že v letech 2018 až 2020 opakovaně žádal žalovanou, aby se podílela na nákladech souvisejících s nemovitostmi. Soud prvního stupně však k jeho tvrzením nepřihlédl a neprovedl jím navržené důkazy, týkající se plateb jednotlivých jím specifikovaných nákladových položek. Žalobce považoval žalovanou uplatněná tvrzení ohledně plánování svatby, pouhých návštěv její dcery a zejména údajné dohody mezi účastníky za nepravdivá a účelová, poukazoval na to, že na mimořádných splátkách úvěru zaplatil 2 462 542 Kč, další 1 000 000 Kč uhradil za vybavení domu, a již jen z této skutečnosti lze podle jeho názoru usoudit na nevěrohodnost tvrzení žalované, neboť on takto svůj podíl již výrazně„ přeplatil“. Není tedy žádný důvod, proč by měl za žalovanou hradit další platby. Soudu prvního stupně dále vytýkal, že jeho protokolace výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] (která tvrdila, že k označení žalované požil hrubé výrazy) byla zkreslená, a on se tak nemohl vůči jejím invektivám účinně bránit, že soud prvního stupně pominul úpravu § 1138 o. z., že nevyšel z jeho výpovědi jakožto účastníka řízení, přičemž jen on vypovídal pravdivě, že vyšel ze svědectví„ z druhé ruky“ (když svědkyně jej neznají a on osobně jim nikdy uzavření žalovanou tvrzené dohody nepotvrdil), a že použil pojem společná domácnost, kterou nyní účinný právní řád nezná. Žalobce poukazoval dále na to, že žalovaná nadále užívá řadu jeho věcí, téměř jen ona využívá v domě energie (on pere a stravuje se mimo dům), ze zahrady bere jen užitky. Navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

7. Žalovaná k odvolání žalobce uvedla, že žalobce žádné ze svých tvrzení neprokázal. Účastníci spolu dlouhou dobu žili, jejich soužití bylo po všech stránkách partnerské, žalobce nabídl žalované i manželství. Společně tedy i hospodařili, a to v intencích žalovanou tvrzené a prokázané dohody. Rozsudek soudu prvního stupně považuje žalovaná za věcně i právně správný a navrhla jeho potvrzení.

8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání je z části důvodné.

9. Skutková zjištění soudu prvního stupně považuje odvolací soud za správná a v plném rozsahu na ně odkazuje. Odvolací soud zopakoval dokazování předžalobní výzvou, ze které bylo zjištěno, že mezi částky, které žalobce požaduje po žalované uhradit, není zahrnuta platba daně z nabytí nemovitostí, daň z nemovitostí však ano, a to ve výši ½ z částky 763 Kč ročně. Ve výzvě žalobce požadoval zaplacení tam uvedených částek do [datum] Odvolací soud dále zopakoval dokazování pojistnou smlouvou o škodovém pojištění domácnosti, uzavřenou [datum] mezi žalobcem jako pojistníkem a [právnická osoba] jako pojistitelem, ze které bylo zjištěno, že žalobce je zároveň pojištěným a že v případě škodní události bude pojistné plnění vyplaceno jemu. Odvolací soud také doplnil dokazování dvěma potvrzeními [příjmení] [příjmení], z nichž bylo zjištěno, že dne [datum] byla z účtu vedeného na jméno žalobce provedena úhrada daně z nabytí nemovitostí jednak za jeho osobu ve výši 8 659 Kč, jednak v téže výši a z téhož důvodu za žalovanou. V odvolacím řízení učinili účastníci nesporným, že žalobce zaplatil za žalovanou v letech 2018, 2019 a 2020 daň z nemovitosti, a to vždy v částce 382 Kč ročně, odpovídající ½ výše této daně.

10. Z obsahu spisu dále vyplývá, že se žalobce v žalobě domáhal zaplacení částky 85 223 Kč s příslušenstvím s tím, že jedná o požadavek na úhradu plateb za daň z nemovitosti za roky 2018, 2019 a 2020 (382 Kč ročně), elektřinu, vodné a stočné, poplatek ze psů, pojištění nemovitosti, poplatek TV a rozhlas, platby za internet a zabezpečení domu. Podáním došlým soudu prvního stupně dne [datum] rozšířil žalobce žalobu o 8 659 Kč, tedy o částku, kterou za žalovanou zaplatil v roce 2019 za daň z nabytí nemovitostí, a o částku 1 223 Kč za vodné a stočné za čtvrté čtvrtletí roku 2020 Ani v tomto podání, ani v žádném z následujících, nepožadoval úhradu úroků z prodlení z těchto částek.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 2 o. z.).

12. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že účastníci žili nejméně do října 2020 v domě jako partneři a že v souvislosti s pořízením nemovitostí uzavřeli ústně dohodu o způsobu úhrady nákladů spojených s tímto jejich soužitím v domě, podle které měl žalobce hradit provozní výdaje a žalovaná běžné splátky úvěru na pořízení nemovitostí. Na tomto místě odvolací soud pro úplnost dodává, že šlo o dohodu o způsobu hospodaření v rámci partnerského vztahu účastníků žijících v jedné domácnosti, takže tato dohoda byla účinná po dobu trvání vztahu účastníků. Dokazování provedené soudem prvního stupně (výslechy svědkyň [příjmení], [příjmení] a [anonymizováno] a dále žalované) považuje odvolací soud za dostačující k prokázání tvrzení žalované. Všechny slyšené vypovídaly víceméně shodně, jejich výpovědi zachycené v protokolech o jednání před soudem prvního stupně nepůsobí naučeným či vykonstruovaným dojmem, naopak jmenované uváděly skutečnosti, které jsou logické a v návaznosti na celkovou situaci účastníků objektivně uvěřitelné (že si hypoteční úvěr brala jen žalovaná z důvodu věku žalobce, že splátky úvěru jsou poměrně vysoké, a i proto se účastníci dohodli, že běžné výdaje bude hradit žalobce, a že žalovaná z důvodu dohody mezi účastníky neměla obavu vzít na sebe poměrně vysoký závazek). Soud prvního stupně provedené důkazy hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti a jeho skutková zjištění o existenci a obsahu dohody účastníků považuje odvolací soud za logicky a přesvědčivě odůvodněná. Není rozhodující, že svědkyně nebyly při jejím uzavření přítomny, není ani není nezbytné, aby jim žalobce existenci dohody„ sám potvrdil“ (jak namítá). Naopak z řízení nevyplynula žádná skutečnost zpochybňující věrohodnost svědkyň. Pokud ji napadal žalobce, tak pouze v obecné rovině s tím, že jen jeho verze situace odpovídá realitě. Jen z takového důvodu nelze svědkyně označit za nevěrohodné.

13. Za popsaných okolností souhlasí odvolací soud také s tím, že soud prvního stupně co do hodnocení důkazů a přijetí svých závěrů nevyšel z výpovědi žalobce, neboť jím uváděné informace naprosto vybočují z jinak konzistentně zjištěného skutkového stavu. Co do správnosti závěru soudu prvního stupně je také naprosto irelevantní použití pojmu„ společná domácnost“, byť nyní účinná právní úprava takový pojem nezná a nedefinuje jej. Faktem totiž zůstává, že účastníci žili společně v jednom domě, měli společné výdaje na jeho pořízení a chod domácnosti a také se dohodli, jak budou takové společné výdaje hradit.

14. Právní posouzení zjištěných skutečností soudem prvního stupně odvolací soud za správné nepovažuje. Na žalobcem označené výdaje nelze totiž hledět jako na náklady související se společnou věcí (nemovitosti), které by měly být řešeny podle pravidel právní úpravy týkající se podílového spoluvlastnictví, ale jako na běžné výdaje, které, pokud by je žalobce platil za žalovanou bez právního důvodu, by představovaly na její straně bezdůvodné obohacení podle § 2991 o. z.

15. Odvolací soud proto znovu hodnotil, které z žalobcem požadovaných částek lze podřadit pod prokázanou dohodu účastníků. Odvolací soud má za to, že provozními náklady či náklady souvisejícími s užíváním domu nejsou platby daně z nabytí nemovitosti, platby daně z nemovitosti a platby pojistného. Uvedené položky nesouvisí ani s chodem domácnosti, ani s běžným provozem domu či nemovitostí, jedná se o platby související s nabytím a vlastnictvím tohoto majetku a o jeho pojištění. Co se týče požadavku na zaplacení daně z nabytí nemovitostí, tak žalobce prokázal, že za žalovanou zaplatil [datum] částku 8 659 Kč, a že tato suma činila jednu polovinu této daně, tj. částku odpovídající velikosti spoluvlastnického podílu žalované. Dále prokázal, že za žalovanou v letech 2018 – 2020 zaplatil daň z nemovitosti celkem ve výši 1 146 Kč, která opět představuje jednu polovinu výše daně z nemovitostí za roky 2018 - 2020. Co se týče pojistného, tak žalobce sice uzavřel pojistnou smlouvu a platí pojištění, avšak v případě pojistné události by bylo pojistné plnění vyplaceno jemu, proto by naopak bylo bezdůvodným obohacením na straně žalobce, kdyby se žalovaná měla podílet na platbách tohoto pojistného. Nad rámec dohody účastníků tedy žalobce zaplatil za žalovanou celkem částku 9 805 Kč (8 659 + 1 146), když však pouze u plateb daně z nemovitosti požadoval i zaplacení úroku z prodlení. Na ten má pak v návaznosti na lhůtu k plnění ([datum]) uvedenou ve výzvě ze dne [datum] nárok až od [datum], a to v zákonné výši 10 % ročně.

16. Žalobce požadoval i zaplacení vodného a stočného za čtvrté čtvrtletí roku 2020 ve výši 1 223 Kč, v návaznosti na ukončení partnerského vztahu účastníků cca v říjnu 2020 se již na dohodu o způsobu hospodaření v rámci partnerského soužití nelze odvolávat a žalovaná by se měla na těchto nákladech podílet. Jak však bylo prokázáno, tak v listopadu a v prosinci 2020 zaplatila žalobci dvakrát 1 600 Kč právě jako příspěvek na náklady související s provozem domu, tato částka uvedený žalobní požadavek plně pokrývá.

17. Ze všech výše uvedených důvodů změnil odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že žalobě v části týkající se zaplacení 9 805 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 1 146 Kč ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení vyhověl; ve zbývající části věcného zamítavého výroku I. odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

18. Po změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a podle § 224 odst. 1 a § 151 o. s. ř. také o nákladech řízení odvolacího. Žalovaná byla po změně rozsudku soudu prvního stupně převážně procesně úspěšná (žaloba byla v rozsahu 90 % zamítnuta), odvolací soud proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. žalobci uložil povinnost nahradit jí 80 % ([číslo]) nákladů, které v řízení před soudem prvního stupně vynaložila na právní zastoupení (odměna advokáta za 6 úkonů právní služby po 4 940 Kč podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu - příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ze dne [datum], 3x účast u jednání, z toho 1x v trvání přes 2 hodiny, 6 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, náhrada za promeškaný čas ve výši 2 470 Kč podle § 14 odst. 2 advokátního tarifu za účast u jednání dne [datum], které bylo odročeno bez projednání věci, a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 7 121,10 Kč), celkem 42 931,10 Kč, z toho 80 % činí po zaokrouhlení 34 265 Kč.

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto také podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť i v něm byla žalovaný co do 90 % úspěšná a má tak právo na náhradu 80 % nákladů vynaložených v odvolacím řízení na právní zastoupení (odměnu advokáta za dva úkony právní služby po 4 940 Kč dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu – vyjádření k odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem, dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1a 4 advokátního tarifu a náhrada ve výši 2 201 Kč odpovídající 21% sazbě daně z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalované, podle § 137 odst. 3 o. s. ř.) celkem 12 681 Kč, z toho 80 % činí 10 145 Kč.

20. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod. [obec] plnění náhrady nákladů řízení žalované byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř.