o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví,

1. Okresní soud [adresa]-západ (dále jen „soud prvního stupně“) shora uvedeným rozsudkem zamítl návrh žalovaného na odklad zrušení spoluvlastnictví k pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], a pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], zapsaným pro obec a katastrální území [adresa] (výrok I.), zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k uvedeným nemovitým věcem a nařídil jejich prodej ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek bude rozdělen podle výše spoluvlastnických podílů (výrok II.), rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o návrhu na odklad zrušení spoluvlastnictví ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), o nákladech řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok IV.), a nakonec rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit náklady státu ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.).

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobce a žalovaný jsou spoluvlastníky shora popsaných nemovitých věcí, každý s podílem o velikosti ½. Jedná se o rodinný dům s jednou bytovou jednotkou, s přilehlou zahradou, jde o reálně nedělitelnou věc, v případě teoretického rozdělení předmětných nemovitých věcí by se jejich hodnota snížila. Nemovité věci užívá výlučně žalovaný se svou manželkou. Obvyklá cena nemovitých věcí byla určena znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši [částka]. Žalovaný je od listopadu 2021 starobním důchodcem. Kromě spoluvlastnického podílu na předmětných nemovitých věcech žalovaný vlastní podíl o velikosti 1/6 na rodinné chalupě v katastrálním území [adresa], podíl o velikosti 1/3 na nemovitých věcech v [adresa] a podíl o velikosti 1/6 na pozemku a 1/12 na domu v katastrálním území [adresa], podíl o velikosti 1/6 na bytové jednotce a garáži v [adresa], podíl o velikosti 1/6 na bytové jednotce a garáži v obci [adresa], katastrálním území [adresa]. Soud prvního stupně dále uvedl, že žalovaný se v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] u Okresního soudu v [Anonymizováno] domáhá nahrazení projevu vůle uzavřít s žalovaným kupní smlouvu, kterou bude převeden spoluvlastnický podíl o velikosti 1/3 na nemovitých věcech v [adresa] za kupní cenu [částka]. Řízení, ve kterém se žalovaný domáhá zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitým věcem v obci [adresa], je přerušeno do skočení dědického řízení po otci účastníků.

3. Soud prvního stupně posoudil zjištěné skutečnosti podle § 1140 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), nejprve se však podle § 1155 odst. 1 o. z. zabýval návrhem žalovaného na odklad zrušení spoluvlastnictví, neboť nelze rozhodnout o žalobě na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, aniž by bylo rozhodnuto o žalobě na odklad zrušení spoluvlastnictví. Uvedl, že zohlednil především délku řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, které bylo zahájeno [datum]. Soud prvního stupně nepřitakal argumentům žalovaného o tom, že by zrušením spoluvlastnictví byl ohrožen jeho oprávněný zájem na bydlení a jeho právo na respektování rodinného života. Podle soudu prvního stupně je třeba si uvědomit, že žalovaný a jeho rodina od roku 1995 užívali společnou věc ve větší míře, než představuje jeho spoluvlastnický podíl, a to bez jakékoliv finanční kompenzace. Od roku 2020 je majetek žalobce exekučně postižen a následkem toho jsou možnosti řešení zrušení spoluvlastnictví k nemovitým věcem z důvodu nemožnosti žalobce nakládat se svým majetkem značně omezeny. To nelze klást za vinu žalobci, ale právě přístupu žalovaného, který svou bytovou situaci dlouhé roky neřešil a nyní na žalovaného dopadá následek jeho předchozí liknavosti. Pokud žalovaný odůvodnil svůj návrh na odklad zrušení spoluvlastnictví požadavkem na zabránění majetkové ztrátě, která by mohla vzniknout, soud prvního stupně uvedl, že samotná skutečnost, že dojde k prodeji nemovitých věcí ve veřejné dražbě za nevýhodných podmínek pro dosavadní spoluvlastníky, nemůže být důvodem pro odklad zrušení spoluvlastnictví, neboť jde pouze o jeden ze zákonem upravených způsobů vypořádání spoluvlastnictví v případech, kdy jiné způsoby vypořádání nejsou možné. Žalovaný namítal, že je předpoklad, že se mu v mezidobí podaří prodat podíly na jiných nemovitých věcech, případně skončí některý ze sporů, které vede, a podaří se mu získat finanční prostředky na vyplacení přiměřené náhrady, podle soudu prvního stupně však netvrdil ani neprokázal žádné konkrétní skutečnosti, ze kterých by vyplynulo, že v dohledné době dojde k prodeji některého z jeho podílů na těchto nemovitých věcech, naopak uvedl, že se jedná o minoritní podíly, čímž je jejich prodejnost snížena. S ohledem na průběh dalších soudních sporů vedených žalovaným považoval soud prvního stupně jeho tvrzení o tom, že v dohledné době tyto spory skončí, za čistě spekulativní. Podle soudu prvního stupně nebyla důvodná ani námitka žalovaného o tom, že chování žalobce je v rozporu s dobrými mravy. Dále uvedl, že v návrhu žalovaného na odklad zrušení spoluvlastnictví absentuje požadavek na dočasnost důvodů, pro které má být zrušení spoluvlastnictví odloženo. Vysoký věk a s ním spojená nemožnost získat úvěr, dlouhodobá citová vázanost na nemovité věci a okolnosti jejího zhodnocení nejsou okolnostmi dočasného charakteru, nýbrž naopak charakteru trvalého, u nichž z objektivních důvodů nelze očekávat žádné změny, a nemohou proto bránit zrušení spoluvlastnictví. Žalovaný podle soudu prvního stupně neprokázal, že by se mu ve lhůtě pro odklad zrušení spoluvlastnictví podařilo získat potřebné finance a mohlo tak objektivně dojít k vyřešení ochrany jeho oprávněného zájmu. Ze všech uvedených důvodů soud prvního stupně návrh žalovaného na odklad zrušení spoluvlastnictví zamítl a přistoupil ke zrušení a vypořádání spoluvlastnictví.

4. Pokud jde o vypořádání zrušeného spoluvlastnictví k nemovitým věcem, soud prvního stupně věc posuzoval podle kritérií uvedených v § 1144 a § 1147 o. z. Uvedl, že rozdělení společné věci není dobře možné. Podle soudu prvního stupně nepřipadá v úvahu ani přikázání věci za přiměřenou náhradu jednomu ze spoluvlastníků, neboť žalovaný sice měl zájem o přikázání nemovitých věcí do svého výlučného vlastnictví, ovšem netvrdil a nedoložil, že by měl dostatečné finanční prostředky na vyplacení přiměřené náhrady žalobci. Soud prvního stupně vycházel z ocenění, provedeného znalcem [právnická osoba], který určil obvyklou cenu nemovitých věcí k [datum] na částku [částka]. Žalovaný nedoložil, že by měl finance na zaplacení přiměřené náhrady, proto soud prvního stupně dospěl k závěru, že není třeba znalecký posudek aktualizovat. Soud prvního stupně dále uvedl, že žalovaný neuplatnil investice do společných nemovitých věcí jako samostatný nárok na zaplacení vynaložených investic, proto k nim v tomto řízení nepřihlížel. Vzhledem k tomu, že v tomto případě nepřipadal v úvahu jiný způsob vypořádání spoluvlastnictví, nařídil prodej nemovitých věcí s rozdělením výtěžku mezi účastníky podle výše jejich podílů.

5. O nákladech řízení o návrhu na odklad zrušení spoluvlastnictví rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, kterou představuje odměna zástupce žalobce za tři úkony právní služby, náhrada paušálních výdajů za tři úkony právní služby a náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, celkem [částka].

6. O nákladech řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví rozhodl soud prvního stupně tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, přičemž přihlédl k povaze tohoto řízení a k tomu, že procesní úspěch žalobce a odpovídající procesní neúspěch ostatních účastníků řízení nelze odvozovat od skutečnosti, že bylo vyhověno návrhu na zrušení spoluvlastnictví, ani od výsledného způsobu jeho vypořádání.

7. O nákladech řízení státu rozhodl tak, že uložil žalovanému zaplatit polovinu znalečného ve výši [částka]; žalobci tuto povinnost neuložil, neboť usnesením z [datum] byl od placení soudních poplatků osvobozen.

8. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal včasné odvolání žalovaný, v němž namítl, že soud prvního stupně nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem a jím označeným důkazům. Soud prvního stupně podle žalovaného v napadeném rozhodnutí odkázal na důkazy, ze kterých nevyplývá skutkový závěr uvedený soudem, a s provedenými důkazy se dostatečně nevypořádal, případně z nich vyvodil nesprávné skutkové i právní závěry. Na daný případ nelze podle žalovaného vztáhnout soudem prvního stupně citovanou judikaturu Nejvyššího soudu, neboť situace mezi spoluvlastníky je specifická, spoluvlastníci vlastní podíly na nemovitých věcech, ve kterých fakticky žijí a uspokojují své potřeby, jiné nemovité věci určené k bydlení nevlastní. Žalovaný žádal, aby mu předmětné nemovité věci byly přikázány, vycházel přitom ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], který stanovil obvyklou cenu nemovitých věcí na [částka] a z požadavku na tzv. širší vypořádání bezdůvodného obohacení, jehož se žalobci dostalo v důsledku investic žalovaného do společné věci. Žalovaný namítal, že soud prvního stupně nechal zpracovat znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], který stanovil obvyklou cenu nemovitých věcí ve výši [částka] a jakékoliv investice žalovaného do společné nemovité věci nebyly zohledněny. Závěry znaleckého posudku však podle žalovaného byly zcela nesprávné a nepřezkoumatelné, což opakovaně namítal. Nesprávnost znaleckého posudku se podle žalovaného potvrdila znaleckým posudkem [právnická osoba] zpracovaným pro účely dražby podílu žalobce v exekuci vedené soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO] ve věci sp. zn. [spisová značka], podle kterého hodnota podílu žalobce na nemovitých věcech činila [částka]. Skutečnost, že na podíl žalobce na nemovitých věcech je vedena exekuce prodejem nemovitých věcí byla soudu prvního stupně nepochybně známa, měl k ní při rozhodování přihlížet a byla podle žalovaného i důvodem pro odklad zrušení spoluvlastnictví. Žalovaný nesouhlasil s tím, že soud prvního stupně při rozhodování o návrhu na odklad zrušení spoluvlastnictví argumentoval délkou řízení a nesouhlasil s tím, že by k délce trvání řízení přispěl dlouhodobým neposkytováním součinnosti, neboť soudu opakovaně deklaroval omluvitelné důvody, pro které nebylo možné prohlídku nemovitých věcí uskutečnit. Žalovaný dále poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu, v nichž dovolací soud připustil, že při rozhodování o odkladu zrušení a vypořádání spoluvlastnictví se může jednat i o důvody charakteru trvalého, například dlouhodobý nepříznivý [podezřelý výraz] stav bez reálné možnosti jeho zlepšení, vysoký věk spojený s potřebou obživy a bydlení, pokud lze předpokládat, že ve lhůtě pro odklad zrušení spoluvlastnictví může objektivně dojít k vyřešení ochrany oprávněného zájmu spoluvlastníka. Žalovaný poukázal na své životní podmínky a nemožnost zajištění jiného bydlení a upozornil, že by mohl získat finanční prostředky z ukončených soudních sporů (vedených i s žalobcem) a z prodeje podílů na jiných nemovitých věcech. Podle jeho přesvědčení by žalobci naopak žádná újma nevznikla, neboť ten má vlastní bydlení a v důsledku nařízené exekuce ani není oprávněn s podílem na těchto nemovitých věcech nakládat. Žalobce podle žalovaného v době, kdy věděl, že jeho majetek bude postižen exekucí, se části majetku zbavil, s žalovaným vypořádání k předmětným nemovitým věcem nijak neřešil a místo toho zahájil toto řízení, a to za účelem prospěchu z majetku, na jehož hodnotě se vůbec nijak nepodílel. I proto žalovaný namítal, že postup žalobce je zcela zjevným zneužitím práva. S těmito skutečnostmi se soud prvního stupně nijak nevypořádal a místo toho klade žalovanému k tíži, že údajně situaci kolem spoluvlastnictví neřešil. Ze závěrů soudu prvního stupně je podle žalovaného patrná nerovnost přístupu k právům a povinnostem účastníků. Soud prvního stupně se podle žalovaného nijak nevypořádal s námitkou ztráty jediného bydlení žalovaného, který na rozdíl od žalobce nemá možnost uspokojení bytové potřeby v jiných nemovitých věcech. Připomněl, že právo na bydlení je základním lidským právem. Dále uvedl, že soud měl vzít v úvahu mimo jiné okolnosti, za kterých došlo k nabytí spoluvlastnického podílu, přihlédnout k tomu, zda spoluvlastníci užívají část domu v rozsahu odpovídajícím jejich spoluvlastnického podílu a zvážit, zda výše poskytnuté náhrady jim umožní si pořídit jiné bydlení. Podle žalovaného soud prvního stupně zatížil řízení vadou, neboť se s důvody pro odklad zrušení spoluvlastnictví řádně a relevantně nevypořádal a jeho rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné. Žalovaný dále nesouhlasil s tím, že uplatnil nároky ze širšího vypořádání způsobem, který neumožňuje jejich zohlednění v řízení; vnímá, že rozhodnutí o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví má konstitutivní povahu, nicméně s ohledem na § 1148 o. z. je třeba, aby soud provedl současně vypořádání pohledávky žalovaného za žalobcem z titulu bezdůvodného obohacení, které vyplývá z jeho podílu na investicích žalovaného do společné věci. Žalovaný uvedl, že v řízení požadoval právě vypořádání bezdůvodného obohacení, nikoli započtení investic na vypořádací podíl, jak nesprávně dovodil soud prvního stupně. Pokud jde o rozhodnutí o nákladech řízení, žalovaný měl za to, že soud prvního stupně rozhodl formalisticky, bez přihlédnutí k aktuálním podmínkám účastníků a diskriminačně vůči žalovanému. Žalovaný uvedl, že soud prvního stupně měl na danou věc aplikovat § 150 o. s. ř. a náhradu nákladů žalobci nepřiznat. Z uvedených důvodů žádal, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

9. Žalobce k odvolání žalovaného uvedl, že žalovaný s rodinou užívá nemovité věci od roku 1990, nereaguje na výzvy k placení obvyklého nájemného, brání žalobci v užívání nemovitých věcí. Pokud prováděl nějaké práce v nemovitých věcech, činil tak bez vědomí a souhlasu žalobce, ale i bez vědomí příslušných orgánů, např. stavebního úřadu. Náklady na údržbu a investice neuplatnil zákonným způsobem a nyní se dožaduje promlčených nároků, aniž by byl schopen prokázat, zda a kdy byly provedeny. Žalobce dále uvedl, že žalovaný argumentoval posudkem [tituly před jménem] [jméno FO], nicméně v řízení se prokázalo, že znalec je podjatý, k posudku vypracovanému podjatým znalcem by soud neměl vůbec přihlížet. Podle žalobce není pravdivé tvrzení žalovaného, že nevlastní jiné nemovité věci pro bydlení; manželka žalovaného vlastní byt v Praze, žalovaný vlastní podíl na bytu v [adresa], podíl na nemovitých věcech v [adresa] a podíl o velikosti 1/3 na nemovitých věcí v [adresa]. Ve všech těchto nemovitých věcech je podle žalobce možné bydlet a některé jsou k trvalému bydlení v současnosti užívány. Ke znaleckému posudku [právnická osoba] uvedl, že znalec mohl vycházet jen ze závěrů šetření provedeného [tituly před jménem] [jméno FO], a vycházel z faktu, že se prodává jen polovina nemovitých věcí. Skutečná tržní cena se podle žalobce určí až vlastním prodejem nemovitých věcí v dražbě, znalecký posudek určuje pouze vyvolávací cenu. Dále žalobce uvedl, že žádné rozhodnutí rodičů o nemovitých věcech neexistovalo, ani žádná dohoda mezi žalobcem a žalovaným. Žalovaný disponuje dalšími spoluvlastnickými podíly a nic mu nebrání, aby je nabídl ostatním spoluvlastníkům k odkupu. Žalobce tak měl za to, že napadený rozsudek soudu prvního stupně je správný. V průběhu odvolacího řízení žalobce uvedl, že žádá přikázat předmětné nemovité věci do svého vlastnictví a že je solventní k vyplacení přiměřené náhrady, přičemž nabídl, že by žalovanému na vypořádání zaplatil částku [částka]. Nemovité věci (podíl na nich) nabyl jako investiční příležitost, po jejich získání by je prodal.

10. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contr.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo.

11. Odvolací soud se v první řadě zabýval námitkou žalovaného o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudu prvního stupně. Přezkoumatelným, tj. srozumitelným a řádně odůvodněným je rozhodnutí, jež v souladu s požadavky § 157 odst. 2 o. s. ř. obsahuje stručný a jasný výklad o tom, které skutečnosti měl soud za prokázané a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů, proč neprovedl další navrhované důkazy a z jakého důvodu neučinil žádná zjištění z některých provedených důkazů. Nezbytným požadavkem řádného odůvodnění rozhodnutí je soudem přijatý závěr o skutkovém stavu věci a na něj navazující právní posouzení věci. Vadou, jež by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by mohl být jen takový nedostatek odůvodnění napadeného rozsudku, jenž by jej činil pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů nepřezkoumatelný (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dostupný jako další v textu uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz). V tomto případě rozsudek soudu prvního stupně požadavkům uvedeným v § 157 odst. 2 o. s. ř. nepochybně dostál, a z odůvodnění odvolání je zřejmé, že jeho obsah umožnil žalovanému formulovat výhrady proti jeho závěrům.

12. Odvolací soud při hodnocení věci vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, na která pro stručnost odkazuje, jež podle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil o aktualizaci znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], znaleckým posudkem [právnická osoba], znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO], výslechem obou znalců, revizním posudkem [právnická osoba], sdělením Krajského úřadu Středočeského kraje a listinami vztahujícími se k prokázání solventnosti účastníků k vyplacení přiměřené náhrady.

13. Z výpisu z účtu u [právnická osoba]., vedeného pro žalobce [jméno FO] odvolací soud zjistil, že ke dni [datum] činil zůstatek na účtu [částka].

14. Z nabídky Hypotéky [právnická osoba]., platné do [datum], odvolací soud zjistil, že [právnická osoba]., potvrdila možnost poskytnutí úvěru ve výši [částka] manželce žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] za účelem vypořádání majetkových poměrů. [tituly před jménem] [jméno FO] zároveň prohlásila, že nabídnutý hypoteční úvěr od [právnická osoba]., bude použit na úhradu vypořádání poloviny rodinného domu [adresa].

15. Z výpisu z účtu žalovaného vedeného u [právnická osoba]. odvolací soud zjistil, že ke dni [datum] činil zůstatek na účtu [částka].

16. Ze sdělení Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že projekt předložky II/116 [adresa] – Hlásná Třebáň je ve fázi procesu posuzování vlivů záměru na životní prostředí (EIA) a hrubým časovým předpokladem realizace je rok 2030.

17. Ze znaleckého posudku č. [č. účtu] zpracovaného dne [datum] [právnická osoba] odvolací soud zjistil, že v řízení vedeném u Exekutorského úřadu [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] byl oceněn podíl o velikosti ½ na nemovitých věcech a obvyklá cena byla určena ve výši [částka].

18. Ze znaleckého posudku č. [hodnota]-11/24 vypracovaného [právnická osoba] odvolací soud zjistil, že znalec určil obvyklou cenu nemovitých věcí ke dni [datum] ve výši [částka]. Znalec vyšel z porovnání cen dosažených při prodeji tří rodinných domů s pozemky v obci [adresa] a v katastrálních územích sousedních srovnatelných obcí, konkrétně v obci [adresa], a to v období od ledna do srpna 2024, přičemž v případě rodinného domu ve [adresa], se jednalo o rodinný dům kolaudovaný v roce 2015, zbývající rodinné domy byly postaveny ve 20. a 30. letech minulého století. Znalec na základě porovnání stanovil obvyklou cenu pro 1 m² ve výši [částka], pro stanovení ceny vyšel z výměry 190,80 m² podlahové plochy posuzovaných nemovitých věcí (rodinného domu).

19. Ze znaleckého posudku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO] odvolací soud zjistil, že znalec určil obvyklou cenu nemovitých věcí ke dni [datum] ve výši [částka]. Znalec vyšel z porovnání cen dosažených při prodeji pěti rodinných domů s pozemky v obci [adresa] v období let 2022 až 2024. Znalec uvedl, že cena získaná porovnáním činí [částka], je však nutné uplatnit srážku ve výši 10 % z důvodu realizace přeložky silnice II/116 [adresa] – Hlásná Třebáň, neboť celá lokalita bude zasažena stavební činností a povede k významnému snížení atraktivity této oblasti. Znalec uvedl, že podlahová plocha posuzovaného rodinného domu činí 119 m², výsledná cena byla vypočtena jako průměr upravených cen srovnávacích nemovitých věcí, vzorky nebyly velikostně porovnány hrubou nebo užitnou plochou.

20. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] i znalec [tituly před jménem] [jméno FO] použili pro stanovení obvyklé ceny nemovitých věcí odlišný způsob výpočtu, oba jinak hodnotili vliv realizace přeložky silnice II/116 [adresa] – Hlásná Třebáň, rozdíl v cenách překročil obvyklou odchylku (10 %). Rozpor mezi znaleckými posudky nebyl odstraněn ani výslechem obou znalců. Vzhledem k tomu, že odvolací soud nemá příslušné odborné znalosti a přetrvaly pochybnosti o správnosti znaleckých posudků, přistoupil odvolací soud k zadání revizního znaleckého posudku. Pro úplnost je třeba uvést, že odvolací soud nepřihlédl k námitce žalobce, že návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] byl žalovaným učiněn v rozporu se zásadou koncentrace řízení. Odvolací soud má totiž za to, že pokud žalovaný označil již ve svém vyjádření k žalobě ze dne [datum] jako důkaz ke zjištění ceny nemovitých věcí znalecký posudek (konkrétně znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], který však nebyl proveden, neboť znalec byl z podání znaleckého posudku rozhodnutím soudu prvního stupně vyloučen) a již v řízení před soudem prvního stupně a ve svém odvolání brojil proti závěrům znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], který byl k vypracování znaleckého posudku ustanoven soudem prvního stupně, provedení důkazu oponentním posudkem se zásadou koncentrace řízení nekoliduje; označení důkazu znaleckým posudkem v sobě zahrnuje i jeho aktualizaci, revizi apod.

21. Ze znaleckého posudku č. [č. účtu] vypracovaného [právnická osoba], odvolací soud zjistil, že aktuální obvyklá cena nemovitých věcí činí [částka]. [právnická osoba] postupovala při stanovení obvyklé ceny porovnávacím způsobem s realizovanými obchody. Při podání znaleckého posudku při jednání odvolacího soudu zástupce znalecké kanceláře vysvětlil, že při porovnání nebylo možné vycházet rovněž z ceny, za kterou získal podíl na nemovitých věcech žalobce; uvedl, že obecně se jako vzorek pro porovnání nepoužívají prodeje konkrétní nemovité věci, které se týká řízení, nepoužívají ani exekuční prodeje, neboť nesplňují kritéria obvyklé ceny, a připomněl, že sám žalobce tvrdí, že se jednalo o prodej v nouzi, což neodpovídá obvyklé ceně. [právnická osoba] zároveň provedla revizi znaleckých posudků [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]. Pokud jde o znalecký posudek č. [hodnota]-11/2024 vypracovaný [právnická osoba], revizní znalecký posudek konstatoval, že pro porovnání byl použit minimální počet možných porovnávacích vzorků, ač v posledních letech byl v okolí realizován dostatečný počet prodejů obdobných nemovitých věcí, vzorek [adresa] byl hodnocen jako zásadně nevhodný. Kombinace použití nevhodných vzorků, jejich malého počtu a uvedení chybných výměr domů vedlo ke zkreslení výsledné hodnoty. Cena stanovená uvedeným posudkem ([částka]) převyšovala revizním posudkem stanovenou obvyklou cenu o více než 45 %, což nelze považovat za běžnou odchylku. Závěry znaleckého posudku č. 904/2024, zpracovaného [tituly před jménem] [jméno FO], naopak podle revizního posudku vycházely z použití správné metody i vhodně zvolených vzorků, vypočtená obvyklá cena nepřevyšovala o více než o 5 % znaleckou kanceláří stanovenou obvyklou cenu, což lze považovat za běžnou odchylku. Rozdíl ve stanovených obvyklých cenách mohl být podle revizního znaleckého posudku být zdůvodněn časovým koeficientem meziročního růstu.

22. [právnická osoba] [právnická osoba], podle odvolacího soudu splnila znalecký úkol, odvolací soud neměl pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku jí zpracovaného, žalobce však namítal nesprávnost znaleckého posudku, a proto odvolací soud znaleckou kancelář vyslechl. Na základě námitek žalobce, že znalecká kancelář dostatečně neznala plochy srovnávacích nemovitých věcí, zástupce znalecké kanceláře vysvětlil, že při zpracování znaleckého posudku vycházeli z údajů uvedených v katastrálních mapách a ortofotomapách, elektronicky nemovité věci zaměřili, pokud tyto údaje nesouhlasily, byly dopočítány. Zároveň platí, že pokud jde o patrový dům, zastavěná plocha se násobí, pokud je v domě podkroví, kde jsou zkosené stropy, počítá se 70 % plochy; takto je nutné postupovat, neboť do porovnávaných nemovitých věcí nemají oprávnění vstoupit dovnitř a plochy přeměřit. U oceňované nemovité věci vyšli ze zaměření provedeného při místním šetření, z materiálů stavebního úřadu, starých stavebních projektů; přístavba není zapsána v katastru nemovitostí, na obecním úřadu v Černošicích se dostali k plánům přípojek, na obecním úřadu ve [adresa] získali staré půdorysy, které rovněž použili a porovnali se skutečným stavem. Pokud žalobce namítal, že pro porovnání byly vybrány nevhodné vzorky, znalec poukázal na to, že porovnání bylo učiněno s 13 vzorky, jednalo se o realizované prodeje v lokalitách, které odpovídají umístěním oceňované nemovité věci; vzorky z lokality [adresa] nepoužili, neboť se jedná o katastrální území Hlavního města Prahy, obvyklé ceny tam jsou vyšší, oceňované nemovité věci odpovídají nemovité věci umístěné za obchvatem Prahy. K námitce žalobce o nevhodnosti použitých vzorků zástupce znalecké kanceláře uvedl, že byl zařazen i jeden řadový dům, tento vzorek byl použit k porovnání i ve znaleckém posudku [tituly před jménem] [jméno FO], nicméně upravili jeho výměru, neboť nebyla započítána veranda, tím došlo ke změně jednotkové ceny oproti znaleckému posudku [tituly před jménem] [jméno FO]; v případě ostatních vzorků byly použity samostatné rodinné domy. Revizní znalecký posudek konstatoval, že budoucí stavba přeložky silnice II/116 [adresa] – Hlásná Třebáň může v budoucnu ovlivnit cenu nemovitých věcí, znalecká kancelář však její vliv v současné chvíli do stanovení obvyklé ceny nepromítla a obvyklou cenu z tohoto důvodu nekorigovala; podle znalce se jedná pouze o určité riziko při prodeji, pro potenciální kupce může představovat sice zhoršení životního prostředí, byť se předpokládají protihluková opatření, ale zároveň zlepšení dopravní dostupnosti.

23. Podle odvolacího soudu se znalecká kancelář vypořádala s námitkami žalobce a svůj znalecký posudek obhájila. Nad rámec uvedeného je třeba, s ohledem na námitky žalobce, doplnit, že nebylo úkolem znalce určit cenu pozemků bez stavby, tedy pokud takové ocenění v posudku absentuje, nezpůsobuje nesprávnost znaleckého posudku. Vadou znaleckého posudku není ani to, že se znalec nevypořádal s cenou určenou znaleckým posudkem vypracovaným [právnická osoba] pro účely exekuce, neboť takový úkol také nebyl znalecké kanceláři zadán. Znalec v tomto případě vysvětlil, že ceny dosažené v exekuci nesplňují kritéria ceny obvyklé, k čemuž lze doplnit, že výše náhrady má podle ustálené rozhodovací praxe základ v obvyklé ceně společné věci, tedy ceně v daném místě a čase v době rozhodování (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Při stanovení náhrady se vychází z podílu ceny, za niž by bylo reálně možno prodat celou věc, nikoliv ceny, za niž by bylo možno prodat příslušný spoluvlastnický podíl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Znalec oceňující nemovitou věc musí ve znaleckém posudku stanovit obvyklou cenu nemovitých věcí, přitom musí zvážit všechny okolnosti, které mají na cenu vliv; do její výše se však nepromítají osobní poměry vlastníka ani vliv zvláštní obliby. Při zjištění obvyklé ceny se vychází z úrovně skutečně dosahovaných sjednaných cen na tuzemském trhu při standardním chování většiny subjektů na trhu při nákupu a prodeji. Za důvodnou s ohledem na uvedené nelze nepovažovat ani námitku žalobce, že spravedlivou je pouze cena získaná provedením dražby nemovitých věcí, jíž je dosaženo tržní ceny. S ohledem na to, že znalec nestanovil cenu jednotlivých samostatných pozemků, je lichá i námitka žalobce o tom, že by jejich cena při přepočtu, který žalobce provedl, musela být vyšší než cena domu samotného; odvolací soud znovu připomíná, že úkolem znalce bylo stanovit cenu nemovitých věcí jako celku. Nakonec je třeba uvést, že podle odvolacího soudu závěry znaleckého posudku a skutečnost, že znalecká kancelář neredukovala obvyklou cenu z důvodu vlivu stavby přeložky silnice II/116 [adresa]-Hlásná Třebáň, odpovídají i sdělení Krajského úřadu Středočeského kraje, podle nějž je odhad realizace stavby přeložky v roce 2030; soud při stanovení přiměřené náhrady vychází z obvyklé ceny ke dni jeho rozhodování.

24. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že pro účely rozhodnutí v této věci lze vycházet z obvyklé ceny nemovitých věcí ve výši [částka] stanovené znaleckým posudkem [právnická osoba]

25. Nakonec je třeba k provedenému dokazování doplnit, že odvolací soud nevyhověl žádosti žalobce ze dne [datum] o odročení jednání, které bylo nařízeno na [datum], z důvodu zhoršení infekce horních dýchacích cest, přičemž žalobce uvedl, že se chce osobně zúčastnit jednání a klást znalci [tituly před jménem] [jméno FO] otázky. Žalobce byl zastoupen advokátem, který se výslechu znalce zúčastnil a měl možnost mu otázky položit (ostatně činil tak i v případě výslechu jiných znalců, neboť žalobce se osobně neúčastnil ani jiných jednání odvolacího soudu). Zvukový záznam jednání byl žalobci a jeho zástupci po jednání zaslán, aby se žalobce mohl k závěrům znalce i k jeho reakci na posudek [tituly před jménem] [jméno FO] vyjádřit, což žalobce učinil svým podáním ze dne [datum].

26. Na základě provedeného dokazování odvolací soud uzavřel, že obvyklá cena nemovitých věcí činí [částka] a žalobce i žalovaný jsou solventní k vyplacení přiměřené náhrady na vypořádání. Předmětné nemovité věci užívá žalovaný ke svému bydlení, žalobce nemovité věci nabyl jako investiční a v případě jejich přikázání je připraven je prodat.

27. Podle § 6 odst. 1 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě.

28. Podle § 6 odst. 2 o. z. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

29. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

30. Podle § 1140 odst. 1 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle § 1140 odst. 2 o. z. může každý ze spoluvlastníků kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

31. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

32. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

33. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

34. Podle § 1155 odst. 1 o. z. na návrh spoluvlastníka může soud zrušení spoluvlastnictví odložit, má-li tím být zabráněno majetkové ztrátě nebo vážnému ohrožení oprávněného zájmu některého spoluvlastníka, a prodloužit tak trvání spoluvlastnictví, nejdéle však o dva roky.

35. Právní úprava zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je založena na principu vyjádřeném v § 1140 odst. 1 o. z., že účast spoluvlastníka na spoluvlastnictví nelze vynucovat proti jeho vůli. Toto pravidlo se neuplatní bezvýjimečně a může být prolomeno buď dohodou spoluvlastníků v podobě sjednaného odkladu zrušení spoluvlastnictví podle 1154 o. z., odkladem zrušení spoluvlastnictví rozhodnutím soudu podle § 1155 o. z. nebo omezením zrušení spoluvlastnictví vyplývajícímu z § 1140 odst. 2 o. z. V projednávané věci k dohodě účastníků o odkladu zrušení spoluvlastnictví nedošlo.

36. Odklad zrušení spoluvlastnictví na návrh spoluvlastníka je institutem, který doplňuje úpravu vyjádřenou v § 1140 odst. 2 věta druhá o. z., podle níž nelze o zrušení spoluvlastnictví žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. Jeho smyslem je umožnit soudu, aby soud v taxativně vymezených případech zabránění majetkové ztrátě či vážnému ohrožení oprávněného zájmu dotčeného spoluvlastníka, dovolil časově omezené prodloužení existence spoluvlastnictví, které by jinak mohlo být zrušeno. Jde ovšem stále jen o výjimku z pravidla, podle nějž nikdo nemůže být nucen setrvávat ve spoluvlastnictví, a která je tudíž nejen omezena na maximální dobu dvou let, ale i tím, že její uplatnění lze v konkrétním případě odůvodnit pouze zásadními námitkami spoluvlastníka nesouhlasícího se zrušením daného spoluvlastnictví, a současně tím, že by po jeho okamžitém zrušení a vypořádání zřejmě došlo k naplnění jednoho ze dvou uvedených zákonných důvodů odkladu. Soudem vymezené období má totiž umožnit odstranění rizika majetkové ztráty nebo řešení jiných vážných následků zrušení spoluvlastnictví, ke kterému se nicméně po uplynutí takto určené doby přistoupí, nebude-li ve smyslu § 1156 o. z. modifikováno. Z toho též plyne, že odklad nemůže odůvodnit okolnost, které se nelze takto vyhnout (srovnej Spáčil J. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976 – 1474). Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 658 až 662).

37. Prvním důvodem pro odklad zrušení spoluvlastnictví je zabránění majetkové ztrátě některého spoluvlastníka za situace, kdy by okamžitým zrušením spoluvlastnictví mohlo dojít k majetkové ztrátě spoluvlastníka, jež by mohla být alespoň umenšena, pokud by došlo k odkladu zrušení spoluvlastnictví. Druhým důvodem pro odklad je vážné ohrožení oprávněného zájmu některého ze spoluvlastníků. Za takový oprávněný zájem je nutné považovat jiný než majetkový zájem spoluvlastníka, který bude objektivně schopen ospravedlnit zásah do práva ostatních spoluvlastníků na zrušení spoluvlastnictví. Do úvahy přicházejí, obdobně jako je tomu u důvodů vedoucích k zamítnutí žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, důvody dočasného charakteru (například závažné přechodné [podezřelý výraz] problémy apod.). Oproti důvodům vedoucím k zamítnutí žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví lze nicméně připustit, že se může jednat o důvody charakteru trvalého, např. dlouhodobý nepříznivý [podezřelý výraz] stav bez reálné možnosti na zlepšení, vysoký věk spojený s potřebou obživy a bydlení a podobně. Důvody trvalého charakteru však zpravidla nebudou samy o sobě dostačující, měla by k nim přistoupit určitá další okolnost, která ospravedlní zásah do práva ostatních spoluvlastníků domáhat se kdykoli zrušení spoluvlastnictví. Může jít zejména o naplnění předpokladu, že ve lhůtě pro odklad zrušení spoluvlastnictví může objektivně dojít k řešení ochrany oprávněného zájmu spoluvlastníka (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

38. Žalovaný v tomto případě tvrdil, že zrušením spoluvlastnictví by byl ohrožen jeho oprávněný zájem, neboť v nemovitých věcech po dlouhou dobu žije se svou rodinou, jinou nemovitou věc, ve které by mohl uspokojovat svou bytovou potřebu, nevlastní, je starobním důchodcem a s ohledem na svůj věk nemá možnost získat úvěr na zajištění jiného bydlení. Zároveň tvrdil, že tyto skutečnosti nejsou trvalého charakteru a je zde předpoklad, že by mohlo v mezidobí dojít ke změně jeho majetkových poměrů v souvislosti se skončením sporů, které vede, případně v důsledku prodeje spoluvlastnických podílů na jiných nemovitých věcech. Dále tvrdil, že prodejem nemovitých věcí ve veřejné dražbě by hrozilo, že nemovité věci budou prodány pod cenou za nevýhodných podmínek, čímž by došlo k jeho majetkové ztrátě.

39. Jak již uvedl soud prvního stupně, skutečnost, že jako způsob vypořádání zrušeného spoluvlastnictví může být zvolen prodej nemovitých věcí ve veřejné dražbě, pokud nepřichází v úvahu jiné způsoby vypořádání, nemusí bez dalšího vést k majetkové ztrátě některého ze spoluvlastníků, a tedy být důvodem, pro který by mělo být zrušení spoluvlastnictví odloženo. Rozhodnutí soudu o odkladu zrušení spoluvlastnictví navíc nepředpokládá zabránění jakékoli majetkové ztrátě, ale pouze ztrátě dosahující určité intenzity, která opodstatní zásah do práva ostatních spoluvlastníků domáhat se zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Žádnou takovou okolnost však žalovaný netvrdil.

40. Pokud jde o další důvody, ať již výslovně žalovaným uváděné nebo vyplývající z jeho další argumentace, vyšší věk, blízký citový vztah k nemovitých věcech daný tím, že v nich žalovaný se svou rodinou žije od 90. let ani skutečnost, že žalovaný nemá jiné nemovité věci určené k bydlení a vyvstala by před ním nutnost zajistit si náhradní bydlení, nejsou důvody dočasnými a samy o sobě důvodem pro odklad zrušení spoluvlastnictví nejsou (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Odvolací soud zároveň nedospěl k závěru, že by zde byly další okolnosti, které by ospravedlnily zásah do práva ostatních spoluvlastníků domáhat se zrušení spoluvlastnictví. Takovou okolností není ani žalovaným tvrzená možnost získání finančních prostředků na zaplacení přiměřené náhrady na vypořádání zrušeného spoluvlastnictví, a to i s přihlédnutím k tomu, že je vázána na skončení jiných soudních řízení a na prodej minoritních podílů na jiných nemovitých věcech, u nichž žalovaný ani netvrdil, že by se již o realizaci prodeje pokusil a nastínil tím časový rámec, po který by bylo na místě zrušení spoluvlastnictví odložit. Pokud soud prvního stupně nepovažoval za pravděpodobné, že ve lhůtě pro odklad zrušení spoluvlastnictví dojde k jejich prodeji, k ukončení dalších sporů a tím i k vyřešení finanční situace žalovaného, nebyla v dané situaci jeho úvaha nepřiměřená. Důvodem pro odložení zrušení spoluvlastnictví nejsou bez dalšího ani okolnosti vzniku spoluvlastnictví ani míra zavinění jednotlivých spoluvlastníků na konfliktních vztazích mezi nimi (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 880/2020). Odvolací soud nepovažoval za důvodné ani přesvědčení žalovaného, že důvodem pro odklad zrušení spoluvlastnictví je bez dalšího exekuční řízení, v jehož rámci měl být postižen podíl žalobce na předmětných nemovitých věcech. Žalovaný namítal, že v případě prodeje podílu žalobce třetí osobě by soud nemohl předjímat její procesní stanovisko a mohl by tím vyloučit možnost smírného řešení sporu. Neznalost stanoviska procesního nástupce žalobce k předmětu sporu a možnosti smírného řešení věci však důvodem pro odklad zrušení spoluvlastnictví není, pokračování v řízení navzdory takové tvrzené okolnosti by neznamenalo vznik majetkové ztráty spoluvlastníků ani vážné ohrožení jejich oprávněného zájmu. Nakonec podíl žalobce podle výpisu z katastru nemovitostí, který je součástí znaleckého posudku [právnická osoba], již exekucí postižen není. Nad rámec uvedeného je třeba připomenout, že do doby rozhodnutí o návrhu žalovaného na odložení zrušení spoluvlastnictví již uplynula dobu, na kterou žalovaný žádal zrušení spoluvlastnictví odložit, a že žalovaný prokázal, že je připraven zaplatit přiměřenou náhradu na vypořádání, jeden z důvodů, pro které žádal odložit zrušení spoluvlastnictví tedy pominul. S ohledem na vše shora uvedené považuje odvolací soud závěr soudu prvního stupně, že návrh žalovaného na odklad zrušení spoluvlastnictví není důvodný, za správný.

41. Žalovaný dále namítal, že žalobce postupuje v rozporu s dobrými mravy, že s žalovaným neřešil otázku spoluvlastnictví a místo toho zahájil řízení za účelem získání prospěchu z majetku, na jehož hodnotě se nijak nepodílel, což je podle žalovaného zcela zjevným zneužitím práva.

42. Otázkou aplikace § 6 a § 8 o. z. se ve své rozhodovací činnosti dovolací soud již opakovaně zabýval, a to i v oblasti vlastnických práv (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Zdůraznil přitom, že zákaz zneužití práva (§ 8 o. z.) je institutem představujícím korigující funkci principu poctivosti. Slouží k tomu, aby pomocí něj byla odepřena právní ochrana takovému výkonu práva, který sice formálně odpovídá zákonu či obsahu existujícího právního vztahu, avšak jenž je vzhledem k okolnostem případu nepřijatelný. Za zneužití práva lze považovat výkon práva v rozporu s jeho účelem, kdy je právo vykonáno, ačkoliv nositel tohoto práva nemá žádný skutečný nebo jen nepatrný zájem na jeho výkonu, resp. se projevuje jako rozpor mezi užitkem oprávněného, k němuž výkon práva skutečně směřuje, a užitkem oprávněného, pro nějž je právo poskytnuto, který v krajní podobě může nabýt povahu tzv. šikany, která je výkonem práva za účelem poškození druhé strany. Otázku možného zneužití práva při uplatnění požadavku na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je nadto nutno vždy nahlížet primárně také z hlediska zákonem výslovně zdůrazněné maximy, že nikdo nemůže být nucen setrvat ve spoluvlastnictví (§ 1140 odst. 1 o. z.) se zákonem stanovenými výjimkami reflektujícími toliko dočasné okolnosti (§ 1140 odst. 2 o. z.), z čehož vyplývá, že zjevné zneužití práva domáhat se likvidace spoluvlastnického poměru bude v praxi záležitostí zcela výjimečnou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či jeho usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). V tomto konkrétním případě odvolací soud vyšel z toho, že žalobce neužívá společné věci, svou bytovou potřebu v nich uspokojuje žalovaný, který za užívání nad rámec svého spoluvlastnického podílu žalobci ničeho neplatí, vztahy mezi spoluvlastníky nejsou optimální. Odvolací soud s ohledem na uvedené považoval za legitimní, že žalobce nechce ve spoluvlastnickém vztahu setrvat.

43. Z uvedených důvodů podle odvolacího soudu postupoval soud prvního stupně správně, pokud spoluvlastnictví k předmětným nemovitým věcem zrušil a zabýval se jeho vypořádáním, přičemž vzal v potaz, že občanský zákoník stanoví nejen možné způsoby zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, ale i závazné pořadí, v němž mohou být tyto jednotlivé způsoby vypořádání použity.

44. Z tvrzení účastníků i popisu nemovitých věcí ve znaleckých posudcích je zřejmé, že nemovité věci nelze reálně dělit, účastníci o takový způsob vypořádání spoluvlastnictví ani neusilovali. Odvolací soud se proto zabýval tím, zda a kterému ze spoluvlastníků mohou být nemovité věci přikázány. Při tomto rozhodování se obvykle posuzuje velikost spoluvlastnických podílů, budoucí účelné využití nemovitých věcí a také solventnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo jeho rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Při posuzování budoucího účelného využití nemovitých věcí se zkoumá bytová potřeba spoluvlastníků, přihlíží se k tomu, kdo dům dosud obýval, kdo ho udržoval, opravoval, případně do něj investoval, a kdo je schopen starat se i nadále o jeho řádnou údržbu. Solventnost musí být dána k okamžiku soudního rozhodnutí, kdy účastník mající zájem o nemovitou věc musí prokázat, že dostatečné finanční prostředky již má k dispozici (např. výpisem z účtu), anebo že je schopen si je v přiměřené době opatřit (např. závazným příslibem půjčky či poskytnutím úvěru). Výjimkou z takového postupu je jedině situace, kdy z řízení jednoznačně vyplyne, že účastník potřebné prostředky zcela jistě získá v přiměřené době (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Jestliže oba podíloví spoluvlastníci prokáží schopnost náhradu zaplatit, svědčí lépe kritérium solventnosti tomu ze spoluvlastníků, který je sám bezprostředně připraven vypořádací podíl vyplatit a kdo tak může učinit bez ohledu na to, zda mu bude v budoucnu poskytnuta půjčka třetí osobou (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Soud není povinen přikázat společnou věc tomu ze spoluvlastníků, který navrhne nejvyšší částku jako základ přiměřené náhrady; nabídka vyšší náhrady, než jaká by odpovídala náhradě podle výše spoluvlastnického podílu z obvyklé ceny společné věci je jen jedním z kritérií, která musí soud při úvaze o tom, komu společnou věc přikáže, zvážit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

45. V nyní posuzované věci jsou oba účastníci spoluvlastníky s podílem o velikosti ½. Oba v řízení prokázali, že jsou schopni zaplatit přiměřenou náhradu ve výši poloviny obvyklé ceny stanovené znaleckým posudkem [právnická osoba] Žalobce má finanční prostředky na svém účtu, žalovaný bude mít k dispozici finanční prostředky získané na základě úvěru jeho manželky. S ohledem na námitky žalobce je třeba uvést, že překážkou není skutečnost, že takto získané finanční prostředky nemusí být výlučně žalovaného, neboť jeho manželka s jejich použitím na vyplacení přiměřené náhrady žalobci souhlasila. Stejně tak nepovažoval odvolací soud za důvodnou námitku žalobce, že důkazy předložené žalovaným neprokazují, že se úvěr na vyplacení přiměřené náhrady podaří získat. V tomto směru odvolací soud vyšel z toho, že se sice nejedná o úvěrovou smlouvu, nicméně jde o nabídku hypotéky, která byla manželce žalovaného poskytnuta opakovaně, listina je opatřena razítkem a podpisem pracovníka [právnická osoba]., a byť nepředstavuje smluvní závazek úvěr poskytnout, je v ní uvedeno, že při tam uvedených parametrech je její poskytnutí reálné. Ostatně judikatura dovolacího soudu již připustila, že dokladem prokazujícím schopnost podílového spoluvlastníka zaplatit přiměřenou náhradu druhému spoluvlastníkovi může být, s přihlédnutím ke všem okolnostem, i tvz. předschválený hypoteční úvěr (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Závěru o solventnosti žalovaného k zaplacení přiměřené náhrady nebrání ani námitka žalobce, že žalovaný usiluje v řízení o nahrazení projevu vůle o uzavření smlouvy na převod podílu na nemovitých věcech v [adresa], a tudíž pokud bude muset zaplatit částku [částka] za jiný podíl, nebude mít na vyplacení přiměřené náhrady v tomto řízení. Shora uvedený úvěr, který chce čerpat manželka žalovaného za účelem úhrady přiměřené náhrady, by totiž měl být čerpán ve výši, která k úhradě přiměřené náhrady postačuje, a žalovaný v řízení rovněž prokazoval, že má úspory ve výši mírně převyšující částku [částka]. Podle odvolacího soudu, při přihlédnutí k tomu, že žalovaný disponuje úsporami a je spoluvlastníkem dalších nemovitých věcí, lze uzavřít, že potřebné prostředky na zaplacení přiměřené náhrady žalovaný nepochybně získá.

46. Žalobce prohlásil, že je připraven zaplatit žalovanému na vypořádání [částka], které má k dispozici na svém účtu, jak vyplynulo z provedeného dokazování. Odvolací soud nepřehlíží, že kritéria solventnosti lépe svědčí žalobci, přesto dospěl k závěru, že je namístě přikázat společné nemovité věci žalovanému. Nelze totiž odhlédnout od toho, že žalobce získal podíl na nemovitých věcech teprve na základě kupní smlouvy ze dne [datum], pořídil ho jako investici a při jednání u odvolacího soudu sdělil, že chce nemovité věci v případě jejich přikázání prodat. Naproti tomu žalovaný nemovité věci dlouhodobě užíval a užívá k bydlení svému a své rodiny, o nemovité věci pečuje a provádí jejich údržbu. Zde je třeba k námitce žalobce, že v řízení vedeném u odvolacího soudu pod sp. zn. [spisová značka] žalovaný uváděl, že nemovité věci užívá jen sporadicky, čímž žalobce zpochybňoval jeho zájem společné věci užívat k bydlení, uvést, že je věcí žalovaného, jakým způsobem postupuje v jiných řízeních, v nichž se domáhá svých nároků vůči žalobci z titulu investic do nemovitých věcí nebo se naopak brání nárokům žalobce za užívání nemovitých věcí nad rámec spoluvlastnického podílu, a jaká tvrzení s tím spojuje a jaké důsledky mohou tyto okolnosti mít; odvolací soud však v tomto případě vycházel nejen z tvrzení žalovaného, ale i ze zpracovaných znaleckých posudků a v nich obsažené fotodokumentace, z níž je zřejmé, že předmětné nemovité věci jsou žalovaným k bydlení užívané. Z uvedených důvodů odvolací soud ani důkaz shora uvedeným spisem neprováděl. Zároveň v řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný disponoval jinými nemovitými věcmi, v nichž by mohl svou potřebu bydlení uspokojovat, přičemž odvolací soud nepřehlédl, že je sice spoluvlastníkem jiných nemovitých věcí, nicméně s minoritními podíly na těchto nemovitých věcech. Skutečnost, že nemovité věci dlouhodobě užívá ke svému bydlení, nadále v nich bydlet chce a je schopen zajišťovat jejich údržbu, tedy podle odvolacího soudu představuje významné kritérium, které převažuje nad shora uvedenými skutečnostmi, které by svědčily ve prospěch přikázání nemovitých věcí žalobci, a to s přihlédnutím k tomu, že ten v nemovitých věcech svou bytovou potřebu uspokojovat neplánuje.

47. Zároveň je třeba k námitce žalovaného ohledně nesprávnosti rozhodnutí o tvz. širším vypořádání uvést, že ani odvolací soud nedospěl k závěru, že je možné požadavek žalovaného v tomto řízení zohlednit. V podání ze dne [datum] žalovaný uvedl, že požaduje zrušit a vypořádat spoluvlastnictví k nemovitým věcem a žádá v rámci řízení rovněž provést tzv. širší vypořádání investic žalovaného do nemovitých věcí, přičemž uvedl, že znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] byly tyto investice oceněny na částku [částka] a že sporem mezi účastníky proto zůstává, zda a případně v jaké výši by měla být stanovena přiměřená náhrada za přikázání nemovitých věcí do vlastnictví žalovaného. Usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], soud prvního stupně vyzval žalovaného, aby upřesnil své podání ze dne [datum], neboť nebylo zřejmé, zda žalovaný, který poukazuje na jím provedené investice do společné věci, tak činí proto, že vůči žalobci uplatňuje nárok na zaplacení (části) vynaložených investic, či zda žádá, aby o částku jim odpovídající (či odpovídající části těchto investic) byla snížena náhrada, kterou by měl zaplatit žalobci, jako ze spoluvlastnictví vyloučenému účastníku řízení; v druhém případě upozornil žalovaného, že rozhodnutí o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví má konstitutivní povahu. Pokud by šlo o první možnost, upozornil žalovaného, že by se jednalo o vzájemný návrh, o němž by bylo rozhodováno samostatným výrokem, a že v tuto chvíli by takový návrh byl neúplný, přičemž ho poučil o tom, jak je třeba případně jeho návrh doplnit. Současně mu uložil, aby vady podání odstranil do 15 dnů od doručení výzvy a upozornil ho na následky nevyhovění této výzvě. Usnesení bylo žalovanému doručeno [datum]. Podáním ze dne [datum], které bylo soudu prvního stupně doručeno dne [datum], žalovaný sdělil, že žádá, aby o částku odpovídající podílu žalobce na vynaložených investicích byla snížena náhrada, kterou by měl zaplatit ze spoluvlastnictví vyloučenému účastníku řízení a doplnil, že je proto přesvědčen, že žalobci žádná náhrada za jeho spoluvlastnický podíl na nemovitých věcech nepřísluší, neboť veškeré investice i náklady na údržbu hradil výhradně žalovaný. Žalovaný následně shodně formuloval svůj požadavek i v podání ze dne [datum], když žádal, aby soud rozšířil znalecký úkol a soud ho informoval, že to neučiní s odkazem na to, že důvody byly sděleny při jednání [datum].

48. Soud prvního stupně postupoval správně, pokud postupem podle § 43 o. s. ř. vyzval žalovaného k upřesnění jeho nároku, který nebyl formulován jednoznačně, zda se jedná o námitku započtení (aby o částku odpovídající části jeho investice byla snížena přiměřená náhrada) nebo o uplatnění nároku na zaplacení určité částky (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Soud prvního stupně také správně ve výzvě uvedl, že pokud by se jednalo o vzájemný nárok, tedy nárok na zaplacení určité částky, je třeba odstranit jeho vady a jakým způsobem se tak má učinit. Soud prvního stupně však vyhodnotil danou situaci správně i v dalších aspektech. Pokud žalovaný uvedl, že žádá, aby o částku odpovídající podílu žalobce na vynaložených investicích byla snížena náhrada, kterou by měl zaplatit ze spoluvlastnictví vyloučenému účastníku řízení a doplnil, že je proto přesvědčen, že žalobci žádná náhrada za jeho spoluvlastnický podíl na nemovitých věcech nepřísluší, neboť veškeré investice i náklady na údržbu hradil výhradně žalovaný, uzavřel soud prvního stupně správně, že se jedná o první případ, tedy námitku započtení. Judikatura dovolacího soudu však dlouhodobě stojí na tom, že pohledávka na zaplacení přiměřené náhrady vzniká až právní mocí rozsudku o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a že pokud by soud rozhodl o širším vypořádání bez řádného návrhu na takové vypořádání, jednalo by se o případ, kdy tu nebyl návrh na zahájení řízení, ačkoli ho bylo podle zákona třeba (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Vzhledem k tomu, že žalovaný tedy neuplatnil vůči žalobci návrh na zaplacení konkrétní částky, ale žádal zohlednění svého nároku promítnutím do výše přiměřené náhrady, je posouzení této otázky soudem prvního stupně správné.

49. S ohledem na vše shora uvedené odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že nemovité věci přikázal žalovanému a uložil mu zaplatit žalobci přiměřenou náhradu ve výši [částka] do třiceti dnů od právní moci rozsudku, ve výroku I. rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. Pokud jde o lhůtu ke splnění povinnosti žalovaného k vyplacení přiměřené náhrady, odvolací soud dospěl k závěru, že je namístě lhůtu k jejímu zaplacení stanovit v délce třiceti dnů, jak ostatně navrhoval i žalovaný, a to s ohledem na čerpání úvěru, který bude na zaplacení přiměřené náhrady poskytnut.

50. Po změně rozhodnutí soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 1, odst. 2 o. s. ř. o nákladech řízení před soudem prvního stupně a o nákladech řízení odvolacího.

51. Plénum Ústavního soudu přijalo dne [datum] pod sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23 stanovisko, že v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody. Dále uvedl, že v odůvodněných, a spíše výjimečných, případech lze některému z účastníků přiznat právo na náhradu nákladů podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť způsob vypořádání spoluvlastnictví závisí na úvaze soudu. Odvolací soud v tomto případě neshledal důvod pro odchýlení se od obecného principu (nelze vycházet pouze z toho, že se účastníci neshodli na způsobu vypořádání zrušeného spoluvlastnictví a oba se snažili v řízení prosadit pro sebe výhodné řešení sporu). Odvolací soud si je vědom skutečnosti, že v řízení byl také projednáván vzájemný návrh žalovaného na odložení zrušení spoluvlastnictví. Odvolací soud je toho názoru, že v projednávané věci nelze kalkulovat náklady pro každé z řízení zvlášť, ale že je na místě postupovat podle pravidel výpočtu náhrady nákladů řízení při kumulaci nároků, jež stanovil Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a vyjít z poměru tarifních hodnot jednotlivých řízení. V případě řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví činila tarifní hodnota sporu podle § 8 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), polovinu obvyklé ceny nemovitých věcí, tedy [částka], tarifní hodnota řízení o odkladu zrušení spoluvlastnictví podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu (ve znění účinném do [datum]) činila [částka]. Z uvedeného plyne, že byť byl žalovaný se svým návrhem na odklad zrušení spoluvlastnictví neúspěšný, jedná se při porovnání tarifních hodnot pouze o nepatrnou část předmětu řízení, a proto odvolací soud neshledal důvod pro to, aby mu uložil povinnost platit žalobci náhradu nákladů řízení. Stejnými úvahami se odvolací soud se řídil i při rozhodování o nákladech odvolacího řízení a ani zde neshledal důvod odchýlit se od obecného principu vyjádřeného ve shora citovaném stanovisku Pléna Ústavního soudu. I kdyby však zohlednil specifika odvolacího řízení, musel by vzít v úvahu, že žalovaný sice nebyl úspěšný se svým odvoláním proti výroku, jímž byl zamítnut jeho návrh na odklad zrušení spoluvlastnictví, zároveň však dosáhl změny rozsudku soudu prvního stupně, pokud šlo o způsob vypořádání zrušeného spoluvlastnictví. Proto také v odvolacím řízení rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

52. O nákladech státu rozhodl odvolací soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V tomto případě, s ohledem na to, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, by byla povinnost platit náklady, které byly v řízení vynaloženy z rozpočtových prostředků na znalečné, rozložena mezi účastníky rovným dílem, žalobce však byl od placení soudních poplatků osvobozen. V řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto o znalečném ve výši [částka], nahradit polovinu těchto nákladů ve výši [částka] bylo s ohledem na shora uvedené uloženo pouze žalovanému.

53. Pro rozhodování o nákladech státu v odvolacím řízení platí stejná pravidla, část nákladů však nebyla v době rozhodnutí dosud znaleckou kanceláří vyčíslena a nebylo rozhodnuto o jejich výši, odvolací soud proto podle § 155 odst. 1 o. s. ř. rozhodl pouze o povinnosti k jejich placení. O jejich konkrétní výši a lhůtě k plnění bude rozhodnuto samostatným usnesením, přičemž v případě žalobce bude zohledněno také to, že po část odvolacího řízení byl od placení soudních poplatků osvobozen.