<nezadán>

1. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně č.j. [spisová značka] ze dne [datum] ve znění opravného usnesení č.j. [spisová značka] ze dne [datum] (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“) byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni zaplatit žalobkyni 19 049, [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 19 049, [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), ve zbytku byla žaloba zamítnuta co do [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II.) a bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III. ve znění pozdější opravy). Soud prvního stupně odůvodnil rozsudek tím, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny. Žalobkyně v období od [datum] do [datum] dodala žalované elektřinu na základě uzavřené smlouvy, žalované vystavila fakturu v částce 19 049, [částka] splatnou dne [datum], což žalovaná nezaplatila. Příslušenstvím této pohledávky žalobkyně za žalovanou je úrok z prodlení v zákonné výši 15 % p.a. z částky 19 049, [částka] od [datum] do zaplacení. Strany utvrdily peněžité dluhy žalované založené smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny pro případ, že by prodlení žalované s jejich splněním trvalo déle než deset dnů, smluvní pokutou ve výši [částka] za každý jednotlivý případ a ve výši [částka] za každý kalendářní měsíc následující po ukončení dodávání elektřiny do konce doby, na kterou účastnice řízení tyto smlouvy uzavřely, jestliže se žalovaná opakovaně ocitne v prodlení se splněním peněžitého dluhu založeného touto smlouvou. Soud prvního stupně hodnotil kumulativní účinek všech klauzulí smlouvy uzavřené mezi žalobkyní jako poskytovatelem a žalovanou jako spotřebitelem jako zneužívající s tím, že se k nim nepřihlíží. Tato ujednání jsou podle soudu prvního stupně použitelná jako celek, bez ohledu na to, zda věřitel skutečně trvá na jejich plném uplatnění. K tomu odkázal na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-377/14. Dále vzal soud prvního stupně v úvahu i souvislost ujednané smluvní pokuty s dalšími ujednáními o následcích prodlení žalované se splněním peněžitých dluhů založených touto smlouvou, zejména právo žalobkyně odstoupit od této smlouvy, žádat po žalované složení jistoty, jednostranně započítat na složenou jistotu každou vzájemnou pohledávku za žalovanou i právo žalobkyně na úrok z prodlení v zákonné výši. Přihlédl rovněž k ujednaným smluvním pokutám ve výši [částka] pro případ prodlení žalované s poskytnutím potřebné součinnosti a ve výši [částka] za každý měsíc každý kalendářní měsíc následující po ukončení dodávání elektřiny do konce doby, na kterou účastnice řízení tuto smlouvu uzavřely, pokud žalovaná právním jednáním přivodí předčasný zánik závazkového právního poměru založeného touto smlouvou. Podle soudu prvního stupně ujednání o tomto postihu nevyvažuje žádné ujednání o výhodě poskytnuté žalované ani utvrzení dluhů žalobkyně založených uzavřenou smlouvou vůči žalované, které se omezuje pouze na smluvní pokutu ve výši [částka], jestliže by žalobkyně „neprovedla změnu dodavatele“, nezahájila nebo neoprávněně přerušila dodávání elektřiny, a ve výši [částka] pro případ prodlení žalobkyně s vrácením přeplatku převyšujícího [částka], které trvá déle než deset dnů. Takovou výhodu pak nepředstavuje ani okolnost, že žalobkyně musela zajistit potřebné množství elektřiny pro ujednanou dobu trvání závazku. Je tomu tak podle soudu prvního stupně proto, že jde vůbec o předpoklad plnění povinnosti žalobkyně založené uzavřenou smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny. Z těchto důvodů soud prvního stupně k ujednáním týkajícím se postihu žalované v případě prodlení se splněním jejích dluhů, včetně ujednání o smluvních pokutách, nepřihlédl, protože se jej žalovaná nedovolala. Žalobkyni tak vůči žalované nepřísluší pohledávka na zaplacení smluvní pokuty ve výši po [částka] za prodlení se splněním její povinnosti zaplatit žalobkyni zálohy na cenu za sdružené služby dodávky elektřiny za období prosince 2022 a ledna 2023 ani na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] měsíčně za období od [datum] do [datum], kdy měla uplynout doba, na kterou účastnice řízení uzavřely smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, celkem ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení. V tomto rozsahu žalobu zamítl. Podle převažujícího úspěchu žalobkyně pak soud prvního stupně žalobkyni přiznal náhradu alikvotní části nákladů řízení.

2. Proti výrokům II. a III. rozsudku soudu prvního stupně podala včasné odvolání žalobkyně. Ve svém obsáhlém podání namítala, že na rozdíl od předchozích sporů jde nyní o nároky ze smlouvy po aktualizaci jejích podmínek, přičemž nejde o nepřiměřená ujednání poškozující spotřebitele. Smluvní pokuta i úrok z prodlení stíhají stejně žalobkyni jako žalovanou. Soud prvního stupně hodnocení smluvních ujednání přistoupil jednostranně, k tíži žalobkyně přičetl i ta ujednání smlouvy, která pouze konstatují práva a povinnosti smluvních stran upravené obecně závaznými právními předpisy. Naopak bez odůvodnění zcela pominul reciproční výhody, které byly sjednány ve prospěch žalované, stejně jako další smluvní ujednání i úpravu obecně závazných právních předpisů konstatovanou ve smlouvě, které zvýhodňují žalovanou oproti žalobkyni, resp. ukládají žalobkyni další povinnosti (včetně případného veřejnoprávního sankčního postihu).

3. Konkrétně soud prvního stupně podle žalobkyně pominul, že dle smluvního ujednání smluvní pokuty utvrzující povinnosti žalované zahrnují též náhradu škody vzniklou žalobkyni v důsledku porušení utvrzené povinnosti, zatímco v případě smluvních pokut utvrzujících povinnosti žalobkyně není dotčeno právo žalované domáhat se náhrady škody převyšující smluvní pokutu. Nelze uzavřít, že by se žalobkyně snažila ujednání o smluvních pokutách skrývat. Smluvní pokuta se váže na „opakované porušení platebních povinností“ a představuje paušalizovanou náhradu škody tak, aby bylo možné jednoduše stanovit platební povinnost. Smluvní pokuta slouží k utvrzení hlavního závazku, kterým je ze strany žalobkyně dodávat elektrickou energii a ze strany zákazníka za tento odběr zaplatit. Nejde o odstupné, které je naopak způsobem využití práva za nějakých podmínek. Opakované neplacení je neoprávněným odběrem, což představuje neoprávněný stav dle energetického zákona, kterému je žalobkyně povinna bránit, proto musí od smlouvy odstoupit.

4. Žalobkyně dále zdůraznila obsah „PROHLÁŠENÍ ZÁKAZNÍKA“, v němž zákazník (žalovaná) výslovně prohlašuje, že uzavřením smlouvy na dobu určitou „získává výhodu v podobě jistoty nezvýšení ceny elektřiny po sjednanou dobu, oproti které však stojí povinnost zákazníka uhradit žalobci smluvní pokutu s náhradoškodovou funkcí v případě zapříčinění předčasného ukončení smlouvy,“ na rozdíl od smlouvy na dobu neurčitou, která se nabízí variantně. Podle názoru žalobkyně nejde o žádný „spotřebitelský zámek“, ale o projev vůle spotřebitele takovou smlouvu uzavřít. Připomněla „zkušenost s dynamickým růstem cen v energetice“ v poslední době, která „osvědčila legitimitu uzavírání smluv na dobu určitou.“ Osoby, které „měly zafixováno,“ touto krizí „prošly bez zvýšení cen.“ Žalobkyně musí v předstihu zajistit elektřinu na příslušné období trvání smlouvy, i když není sjednána odběrová povinnost. Odběr se nicméně důvodně předpokládá. Pokud by významné množství zákazníků v rozporu se sjednanou dobou určitou zapříčinilo předčasné ukončení smlouvy, „mohlo by dojít k vychýlení trhu s energiemi.“ V žádném případě se zde nejedná o přenášení podnikatelského rizika na zákazníky, jde o standardní alternativně mezi jinými produkty nabízený produkt. Smlouva navíc upravuje několik způsobů, jakými ji lze ukončit. Jde nejen o dohodu stran, ale i o odstoupení při porušení povinností ze strany žalobkyně. Dále je zde celý katalog možností ukončit smlouvu daný energetickým zákonem, včetně možné výpovědi, protože zákazník ztratil užívací titul k odběrnému místu. Dále podle žalobkyně platí obecná ochrana spotřebitele při distančním sjednání smlouvy. Pokud jde o veřejnoprávní oprávnění zákazníka na změnu dodavatele, tak zákazník toto právo má, nicméně „je spojeno s určitou odpovědností za porušení smlouvy.“ Ujednání smlouvy o dodávkách na dobu určitou „dává jistotu dodavateli, že bude po dohodnutou dobu dodávat, a naopak zákazníkovi dává jistotu, že se mu cena pod tuto dobu nezmění.“ Pokud jde o otázku prolongace, ta je také výhodná oboustranně. Zákazník nemusí hlídat, kdy smlouva končí, a neocitne se v neoprávněném odběru. Navíc tuto prolongaci může snadno odvrátit.

5. Rozsudek soudu prvního stupně žalobkyni vytýká kumulativní účinek smluvních pokut a odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie, které podle názoru žalobkyně na věc nedopadá. Ustanovení § 1813 o.z. představuje generální klauzuli, která byla převzata z evropské směrnice, s jejíž interpretací soudem prvního stupně se žalobkyně také neztotožňuje. Za klíčovou považuje otázku poctivosti. Pro posouzení věci podle § 1813 o.z. nestačí podle žalobkyně sama skutečnost, že jde o ujednání v neprospěch spotřebitele. Toto ujednání musí zakládat nejen nerovnováhu práv a povinností, ale tato nerovnováha musí být navíc významná (v neprospěch spotřebitele). Žalovaná se také musí takového postupu dovolat. Důkazní břemeno tíží spotřebitele, procesní pasivita žalované nesmí být soudem nahrazována. Každé ujednání, které považuje soud za nepřiměřené, by měl ve svém rozhodnutí z hlediska této nepřiměřenosti odůvodnit, což se nestalo. Soud prvního stupně nevyjevil, v jakém smyslu je nepřiměřenost dána, takže žalobkyně neměla reálnou možnost proti tomu argumentovat. Výše sporné smluvní pokuty [částka] měsíčně v daném případě koreluje se sjednanou zálohou na odběr elektrické energie ve výši [částka] měsíčně. Z reálné spotřeby a vzniklého dluhu vyplývá, že spotřeba také reálně probíhala, a i když to bylo v zimních měsících, tak je zjevné, že probíhala ve vyšším objemu, než bylo původně smlouvou předpokládáno.

6. Žalobkyně dále nesdílí závěr, že ve spotřebitelských vztazích se neuplatní moderace smluvní pokuty soudem podle § 2051 o.z. k návrhu dlužníka. Podle názoru žalobkyně je nezbytné zvažovat, zda smluvní pokuta neplní funkci (i zčásti) paušalizované náhrady škody. V tomto směru odkazovala žalobkyně na nové rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], podle kterého moderace představuje univerzální institut použitelný pro všechny smluvní poměry bez zřetele na to, zda dlužníkem smluvní pokuty je podnikatel či nepodnikatel. Podle žalobkyně lze za zneužití práva považovat výkon práva v rozporu s jeho účelem, kdy je právo vykonáno, ačkoliv nositel tohoto práva nemá žádný skutečný nebo má jen nepatrný zájem na jeho výkonu, resp. se projevuje rozpor mezi užitkem oprávněného, k němuž výkon práva skutečně směřuje, a užitkem oprávněného, pro nějž je právo poskytnuto, který v krajní podobě může nabýt povahu tzv. šikany, která je výkonem práva za účelem poškození druhé strany. Proto si soud měl ujasnit, jakou funkci měla daná smluvní pokuta (in concreto) plní. Při paušalizační (alespoň zčásti) smluvní pokutě musí patřit mezi rozhodující okolnosti pro úvahu o nepřiměřenosti výše vzniklé škody, současně ale nelze pomíjet, že smyslem a účelem paušalizační smluvní pokuty je vyhnout se případným sporům o náhradu vzniklé škody a usnadnit její vymožení. Žalobkyně má za to, že není-li možné nepřiměřenou výši smluvní pokuty podle těchto pravidel snížit, není analogicky možné ani nepřiznat účinky ujednání o smluvní pokutě z důvodu jeho nepřiměřenosti, resp. zneužívající povahy ve smyslu § 1813 a násl. o.z.

7. Pokud se jedná o smluvní pokutu [částka] za prodlení s platbami dle smlouvy přesahující deset dní postihující žalovanou, obdobná smluvní pokuta [částka] postihuje žalobkyni v případě prodlení přesahujícího deset dní s vrácením přeplatku převyšujícím [částka]. Z povahy smluvního vztahu zpravidla nevznikají jiné platby ze smlouvy, které by měla žalobkyně povinnost zákazníkovi uhradit.

8. Dále žalobkyně uvedla, že smluvní pokuty tohoto typu jsou zcela běžnou součástí mnoha adhezních smluv, typicky např. v oblasti telekomunikací, kde je jejich výše regulována přímo příslušnou sektorovou úpravou (zákonem č. 127/2005 Sb.). Tomu odpovídá i připravované znění § 11cc odst. 2 energetického zákona po připomínkách Legislativní rady vlády. Žalobkyně uzavírá, že jestliže zákonodárce uvedenou vyváženou právní úpravu přijme, bude „jednoznačně stvrzeno zákonem,“ že smluvní pokuta utvrzující danou smluvní povinnost, která bude odpovídat této regulaci, nemůže být vnímána jako zneužívající ujednání.

9. Proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části změnil a žalobě vyhověl a žalobkyni přiznal též právo na náhradu nákladů řízení.

10. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) a shledal odvolání žalobkyně převážně neopodstatněným.

11. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden, proto nebyl odvolacím soudem přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o.s.ř.).

12. Smlouva o dodávkách elektřiny do odběrného místa [adresa], byla uzavřena dne [datum] na dobu určitou 15 měsíců bez možnosti výpovědi, a to v kategorii Domácnost, s možnou Prolongací (na dalších 12 měsíců). Byla sjednána produktová řada „Elektřina Start 15“, distribuční sazba „Standard“, D25d. V případě prolongace ale již byla sjednána řada „Garance 12,“ nikoli „Start.“ Plánovaná spotřeba činila 0,5 MWh ve vysokém tarifu ročně a 1 MWh v nízkém tarifu ročně. Počáteční záloha byla sjednána ve výši [částka] měsíčně, stálý měsíční plat (bez ohledu na spotřebu) činil podle ceníku [částka]. Žalovaná ve smlouvě vystupovala jako spotřebitel, nikoli jako podnikatel. O tom není sporu.

13. Ujednání o předmětné smluvní pokutě ve výši [částka] měsíčně bylo v dané konkrétní smlouvě skutečně formulováno jinak než v dříve projednávaných sporech stejné žalobkyně, rozdíl je však minimální. Kromě zvýšení pokuty ze [částka] měsíčně na [částka] měsíčně pro kategorii Domácnost (v neprospěch spotřebitele) v zásadě došlo jen ke zpřeházení jednotlivých důvodů a k mírné změně formulací. Jako první je uveden důvod spočívající v opakovaném (dva a vícekrát) porušení „kterékoli platební povinnosti dle smlouvy“ (bez ohledu na to, zda jde o tutéž či různé povinnosti, zda následně dojde k odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně). Dalším důvodem pro tuto smluvní pokutu bylo „způsobení nemožnosti dodávky ze strany žalobkyně“ a současně v souladu s dřívější podobou obchodních podmínek zůstal další (třetí) důvod spočívajících v tom, že „zákazník učiní bez souhlasu žalobkyně či bez důvodu na její straně jakýkoliv projev vůle směřující k předčasnému ukončení smlouvy či změně dodavatele v rozporu se závazkem na dobu určitou dle smlouvy.“ Dále strany sjednaly pro případ porušení každé jednotlivé platební povinnosti žalované přesahující 10 dnů smluvní pokutu [částka]. Je však pravdou, že nově byly sjednány i smluvní pokuty tížící v případě prodlení a v případě nezahájení či přerušení dodávky žalobkyni, jak popsala žalobkyně v odvolání.

14. Podle předem připraveného prohlášení žalovaná ve smlouvě potvrdila, a že si je „vědoma smluvních a zákonných povinností žalobkyně zajistit elektřinu v předstihu“ na příslušné období trvání smlouvy, i když se nejedná o odběrovou povinnost, takže na straně žalobkyně „vzniká legitimní očekávání, že zákazník příslušné množství elektřiny odebere.“ Žalovaná dále prohlásila, že si je vědoma, že z této smlouvy „benefituje s jistotou nezvýšení ceny elektřiny po sjednanou dobu“ oproti žalobkyní variantně nabízené smlouvě na dobu neurčitou, je však zavázána „k pokutě z funkcí náhrady škody, pokud z důvodů na její straně dojde k předčasnému ukončení smlouvy na dobu určitou či ukončení dodávky od žalobkyně.“ Dále prohlásila, že si je vědoma, že v případě porušení závazku ze smlouvy „může žalobkyni vzniknout škoda zejména v důsledku kolísání nákupních/prodejních cen elektřiny v čase na velkoobchodním trhu, včetně zajištění měnového rizika a marně vynaložených a akvizičních/provozních nákladů a dodatečných administrativních nákladů.“

15. Jinak soud prvního stupně v řízení učinil z předložených listin správná skutková zjištění a na jejich základě v zásadě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Proto odvolací soud dále na odůvodnění soudu prvního stupně pro zjednodušení zcela odkazuje. Soud prvního stupně jasně popsal, jak ke svým závěrům dospěl a odvolací soud se s tím ztotožňuje.

16. Pokud jde o spornou smluvní pokutu ve výši [částka], tak z vyúčtování smluvní pokuty ze dne [datum] skutečně vyplývá, že žalobkyně pokutu uplatnila nikoli „za prodlení“ s plněním platebních povinností, jak v odvolání zdůrazňuje, ale opět (stejně jako v předchozích sporech stejné žalobkyně) za „předčasné ukončení smlouvy,“ byť z důvodu neplacení, pro které smlouvu ukončila sama žalobkyně. K tomuto právu z předčasného ukončení smlouvy se ostatně váže převážná část odvolacích námitek. Neplacení je jen projevem vůle, které k předčasnému ukončení smlouvy směřuje ze strany žalobkyně). Tomu odpovídá i výpočet pokuty.

17. Žalobkyně na rozdíl od dřívějších sporů ani konkrétně netvrdila, že a v jakém rozsahu je cena elektřiny sjednaná se žalovanou na dobu určitou skutečně nižší než u variantní smlouvy na dobu neurčitou. V jiných řízeních ale bylo zjištěno, že rozdíly jsou minimální. Stále tedy nelze tedy dospět k jinému závěru, než že smluvní pokuta [částka] měsíčně (nově zvýšená ze [částka]) ve skutečnosti se sníženou cenou elektřiny přímo nesouvisí a není jí ani přiměřená. Nelze přehlédnout, že stálá platba nezávislá na množství odebrané elektřiny činila pouze cca [částka] měsíčně, navíc je obecně známo, že tato částka se mezi různými dodavateli liší a uplatňuje se i ve smlouvách na dobu neurčitou.

18. Právní vztahy mezi účastníky je třeba posuzovat podle zákona č. 458/2000 Sb. ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen „energetický zákon“) a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), jak správně uzavřel soud prvního stupně.

19. Je nepochybné, že strany sjednaly platnou smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, což je specifická smlouva upravená v § 50 odst. 2 energetického zákona, která zahrnuje převážně znaky rámcové smlouvy kupní podle § 2079 a násl. o.z.. Taková smlouva může být uzavřena na dobu určitou i na dobu neurčitou, je však třeba respektovat zvláštní ustanovení energetického zákona.

20. Podle § 28 odst. 1 písm. e) energetického zákona má zákazník právo (mimo jiné) na bezplatnou volbu a změnu dodavatele elektřiny.

21. Podle § 50 odst. 2 energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce elektřiny se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Zahájením dodávky elektřiny podle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku z výrobce elektřiny nebo zákazníka na výrobce elektřiny nebo na obchodníka s elektřinou. Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny musí obsahovat výčet odběrných míst a jejich předávacích míst, způsoby úhrady plateb za dodávku elektřiny a související služby v elektroenergetice, délku výpovědní doby, oprávnění zákazníka odstoupit od smlouvy v případě neplnění smluvních povinností ze strany dodavatele nebo v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, způsoby vyrozumění zákazníka o navrhované změně smluvních podmínek a poučení o právu zákazníka na odstoupení od smlouvy v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, dobu trvání smluvního závazku, rezervovaný příkon nebo výkon, typ měření a opatření přijímaná při předcházení stavu nouze, ve stavu nouze a odstraňování následků stavu nouze. Je-li tato smlouva sjednána se spotřebitelem, musí mít písemnou formu a musí obsahovat ujednání o přípustnosti či nepřípustnosti změnit cenu, případně jiné smluvní podmínky a způsobu oznámení těchto změn.

22. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

23. Podle § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností strany v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo o ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

24. Podle § 1815 o.z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, leda že se jej spotřebitel dovolá.

25. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že uvedená smluvní pokuta [částka] měsíčně po dobu trvání smlouvy (stále) tvoří významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalované coby spotřebitele (§ 1813 o.z.). Jde o zakázané ujednání, k němuž se podle § 1815 o.z. nepřihlíží. Soud musí uvedené ustanovení aplikovat z úřední povinnosti (ex officio), není tedy třeba, aby se žalovaná takového postupu dovolávala. Soud prvního stupně tedy postupoval správně. Nic na tom nemění ani drobné úpravy v obchodních podmínkách, které žalobkyně nově (i pro předmětnou smlouvu) zavedla, hlavní změnou je podle názoru odvolacího soudu ve skutečnosti zvýšení sporné smluvní pokuty (viz výše). Žádné skutečně vyvážení práv a povinností zde není, jak bude dále rozvedeno.

26. Argument žalobkyně, že uvedené ujednání o smluvní pokutě je spotřebiteli kompenzováno ve smlouvě na dobu určitou nižší cenou elektřiny (v její neregulované části), není přiléhavý už proto, že uvedená „úspora“ nebyla vůbec konkrétně tvrzena. Podstatné je však zejména něco jiného. Výše ceny elektřiny, včetně jakékoli (veřejné či neveřejné) „slevy,“ je v neregulované části odrazem smluvní volnosti a soutěže mezi jednotlivými dodavateli elektrické energie, neexistuje žádná „standardní cena elektřiny,“ ať již na dobu určitou nebo na dobu neurčitou. Obecně tedy cena se smluvní pokutou přímo nesouvisí, je to jen výmluva ze strany žalobkyně. Žalobkyně ostatně poskytuje různé ceny (produkty) na dobu určitou, např. podle doby a pravidel prolongace.

27. Tvrzení žalobkyně, že si tímto způsobem zákazník „zajistí výhodnou neměnnost ceny“ (která se mu po sjednanou dobu v závislosti na burzovních nákupech „nezvýší“), ve smlouvě nově vložené do předpřipraveného prohlášení spotřebitele, je také zavádějící, neboť nemusí jít o žádnou ekonomickou výhodu. Jde jen o spekulaci na pohyb ceny, neboť cena se zákazníkovi a žalobkyni v závislosti na burzovních nákupech ani „nesníží.“ To samozřejmě platí i pro „zkušenost s dynamickým růstem cen v energetice“ v době poslední energetické krize. To je v současnosti střídáno zkušeností s dynamickým poklesem cen, z něhož zákazníci, kteří „mají zafixováno“ (jak žalobkyně zdůrazňuje), samozřejmě „profitovat“ nebudou (budou naopak navzdory uvedenému prohlášení tratit). Ve své pravé podstatě tak předmětná smluvní pokuta ve spojení s pevnou délkou smlouvy představuje snahu žalobkyně přenést své vlastní podnikatelské riziko obchodníka s elektřinou (při nákupu a prodeji elektřiny) na konečného zákazníka – spotřebitele, což i sama žalobkyně doznává ve svém popisu situace dodavatele na trhu při nákupu (s předstihem) a následném prodeji elektřiny. Svědčí o tom ostatně ochota žalobkyně zákazníkům za volbu takového produktu platit bonusy, popř. ochota platit obchodníkům akviziční provize, na které (podle obsahu připraveného prohlášení zákazníka) má smluvní pokuta (také) případně připadnout. Odvolací soud nijak nezpochybňuje, že takové náklady existují a že podnikání v energetice není snadné a nese s sebou riziko, že se zisk nedostaví. To je ale pravidlo oboru, stejně další povinnosti (včetně případného veřejnoprávního sankčního postihu), na které žalobkyně žehrá. Nejde tedy jen o volbu zákazníka (žalované), jak žalobkyně tvrdí, ale též (především) o preferovanou verzi žalobkyně, jak si podnikání a tvorbu zisku na úkor spotřebitele usnadnit (utvrdit). Právo spotřebitele na bezplatnou změnu dodavatele v přiměřené době by však mělo být silnější.

28. Neobstojí ani tvrzení, že jde o kompenzaci za neuskutečnění plánované dodávky elektřiny, neboť smluvní pokuta je vázána na předčasné ukončení smlouvy, nikoli na nerealizovaný odběr. Tvrzená „škoda,“ která má být pokutou (paušálně) kompenzována, by žalobkyni „mohla vznikat“ i za trvání smluvního vztahu v situaci, kdy by v odběrném místě žalované nebyla elektřina reálně odebírána (šlo by o tzv. nulový odběr). Nelze přehlédnout, že uvedenou argumentací by byly dotčeny i všechny smlouvy uzavírané na dobu neurčitou, kde zákon (přesto) výslovně omezuje výpovědní dobu na maximálně 3 měsíce. Paušální měsíční plat, který se k této otázce vztahuje více než sjednaná záloha, je podle předloženého ceníku také významně nižší než uplatněná smluvní pokuta, navíc je často shodný u smluv na dobu určitou i na dobu neurčitou, resp. v různých produktových řadách a dané distribuční sazbě. Sama žalobkyně navíc doznává, že musí zajistit distribuční kapacitu a nakoupit elektřinu před tím, než má být zákazníkům dodána, reálně tedy mnohem dříve, než je smlouva mezi stranami vůbec uzavřena. Jde o obvyklou podmínku řádného plnění smlouvy pro odhadovaný objem odběru (standardní náklad a riziko podnikání žalobkyně), jak správně zdůraznil i soud prvního stupně.

29. V případě předčasného ukončení smlouvy jde navíc o uvolněnou kapacitu pro dodávku téže elektřiny jinému zákazníkovi od tohoto data, takže tato „škoda“ vůbec nemusí vzniknout, závisí na množství zákazníků a na jejich reálném odběru. Škoda nemusí vzniknout ani při jiném způsobu prodeje přebytečné elektřiny, jak žalobkyně tvrdí, to závisí na pohybu cen na trhu. Prodejní velkoobchodní cena nemusí být nutně nižší než nákupní, jak žalobkyně tvrdí, může být samozřejmě i stejná nebo vyšší, jak také ukázala „zkušenost s dynamickým růstem cen v energetice.“ Tvrzená „škoda“ je ve skutečnosti pouze teoretická, s konkrétní smlouvou žalované přímo nesouvisí. Proto nemá smysl uvažovat ani o případné moderaci pokuty na nějakou jinou konkrétní částku podle § 2051 o.z. (na návrh a ani obecně), jak žalobkyně navrhuje. Odvolací soud zde nijak nezpochybňuje závěry Nejvyššího soudu v rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], nelze však přehlédnout, že na tuto věc rozhodnutí nedopadá. Rozhodnutí řešilo ujednání o smluvní pokutě mezi podnikateli, nikoli ochranu spotřebitele, obdobně jako rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], kterým žalobkyně argumentovala dříve. To platí i pro rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], které je odvolacímu soudu známo z rozhodování v předchozích věcech.

30. V daném případě je namístě aplikovat § 1813 o.z ve spojení s § 1815 o.z., jak to správně ve vztahu k tomuto druhu smluvní pokuty učinil soud prvního stupně. Judikatura Soudního dvora Evropské unie, byť ve věci spotřebitelského úvěru, je samozřejmě použitelná i v této věci, nejméně v tom smyslu, že ochranu spotřebitele je třeba zajistit z úřední povinnosti (i bez návrhu) a že k nepřiměřeným ujednáním se nepřihlíží (nikoli že se moderují).

31. Jinými slovy, uvedená smluvní pokuta podle názoru odvolacího soudu stále představuje ve spojení s uzavřením smlouvy na dobu určitou 15 měsíců (bez možnosti výpovědi) a nikoli na dobu neurčitou, kde je výpovědní doba explicitně regulovaná (na maximálně tři měsíce), obyčejný „spotřebitelský zámek,“ tedy snahu žalobkyně nepřiměřeně omezovat po určitou dobu spotřebiteli právo bezplatné volby dodavatele elektřiny, aniž by za to spotřebitel obdržel adekvátní protiplnění. Nejde o smluvní pokutu vázanou na prodlení, jak žalobkyně v odvolání tvrdí. Problém spočívá v zákazu výpovědi smlouvy (v obcházení zákona), ve spojení s dobou trvání smlouvy, konstrukcí a výší smluvní pokuty.

32. Prostřednictvím předpřipraveného ujednání o době určité (s automatickou prolongací) a o smluvní pokutě, která ekonomicky (nikoli právně, jak žalobkyně namítá) představuje „odstupné“ za předčasné ukončení smlouvy (iniciované druhou stranou), je na spotřebitele (žalovanou) vyvíjen nepřiměřený tlak směřující k vynucení sjednané doby smlouvy delší než tři měsíce (zde po dobu 15 měsíců, potenciálně však i na jakoukoli delší dobu – viz též omezení na maximálně 36 měsíců nově stanovené v § 11d energetického zákona). Přehlédnout nelze ani explicitní možnost výpovědi „bez postihu,“ dokonce ve výpovědní době „15 dnů“ (nikoli 3 měsíce), v § 11e energetického zákona, pokud zákazníku zaniklo užívací právo k odběrnému místu, což samozřejmě platí i pro smlouvy na dobu určitou.

33. Vycházet naopak nelze z připravovaného znění právní úpravy § 11cc energetického zákona, jak žalobkyně požaduje. Odvolacímu soudu nepřísluší hodnotit, kdo a z jakých důvodů s nějakou zákonodárnou iniciativou přišel. Podstatné je, že předpis, který zatím nebyl přijat, a není ani jisté, zda a v jaké podobě přijat bude, nelze na věc aplikovat a ani na jeho základě interpretovat stávající právní předpis, jak se žalobkyně snaží dovodit. Argumentaci žalobkyně lze logicky otočit i v tom smyslu, že potřeba nové právní úpravy nepředstavuje explicitní vyjádření práva, které žalobkyně již nyní podle jiných ustanovení má, jak tvrdí, ale má naopak teprve případně založit speciální nové právo, které žalobkyně dosud v požadovaném rozsahu nemá, jak uvedl soud prvního stupně.

34. S neoprávněným odběrem elektrické energie řešená otázka rovněž nesouvisí. Žalobkyni nic nebrání smlouvu pro neplnění platebních povinností žalované vypovědět a měřící zařízení odebrat, stejně jako u smluv na dobu neurčitou. Nárok na uvedenou smluvní pokutu z důvodu předčasného zrušení smlouvy neoprávněný odběr sám o sobě nezakládá ani neřeší. Nepřiměřeným ujednáním není sama o sobě ani případná prolongace smlouvy.

35. Další argumentace žalobkyně, že dodavatelé služeb elektronických komunikací (telefonní operátoři) si podobné platby (v regulované výši) účtovat mohou (a žalobkyně chce mít také takovou možnost), rovněž není přiléhavá, neboť právní úprava obou odvětví je odlišná (speciální), navíc s účinností od [datum] dále je i telekomunikační trh v tomto směru významně omezen.

36. Relevantní není ani argumentace porušováním smluvních povinností ze strany žalované. Případná nepoctivost žalované (v podobě neplacení) samozřejmě nemůže být důvodem pro ochranu jiné nepoctivosti žalobkyně (v podobě přípravy nepřiměřených ujednání). Ustanovení § 6 o.z. platí pro obě strany stejně a platí také samostatně (nepodmíněně). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Jinými slovy, nepoctivost jednoho neospravedlňuje nepoctivost druhého.

37. K obdobným závěrům již dospěl Krajský soud v Praze v obdobných spotřebitelských věcech stejné žalobkyně vedených pod sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], nebo [spisová značka], ale i v řadě dalších rozhodnutí. Jde o sjednocenou praxi odvolacích senátů Krajského soudu v Praze a není důvod se od těchto závěrů odchylovat (srov. též § 13 o.z.), a to ani na základě shora uvedených (nových či jen prohloubených) argumentů žalobkyně. V konečném důsledku je ke sjednocování rozhodovací činnosti zákonem povolán jen Nejvyšší soud, popř. Ústavní soud.

38. Pokud se však jedná o smluvní pokutu [částka] za prodlení s platbami dle smlouvy přesahující deset dní, v daném případě za nezaplacení sjednaných záloh na odběr elektrické energie (za prosinec 2022 a leden 2023), má odvolací soud za to, že závěr soudu prvního stupně neobstojí, neboť shora uvedená argumentace se na tuto smluvní pokutu nevztahuje. Jde o standardní následek prodlení sjednaný v přiměřené výši, který lze uplatnit i vedle či místo zákonného úroku z prodlení. Nelze přitom přehlédnout, že žalobkyni nově tíží obdobná smluvní pokuta při porušení platební povinnosti, takže ujednání je skutečně vzájemně vyvážené, jak žalobkyně namítala, a nesleduje žádné obcházení zákona.

39. Pokud žalobkyně vyúčtovala tyto smluvní pokuty ([částka] celkem) ve faktuře obsahující konečné vyúčtování, jak zjistil již soud prvního stupně, nelze proti uplatnění této části smluvní pokuty, včetně zákonného úroku z prodlení, cokoli namítat. O kumulaci se smluvní pokutou [částka] měsíčně zde nejde, tato ujednání od sebe lze snadno oddělit.

40. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku II. co do smluvní pokuty [částka] se zákonným úrokem z prodlení podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil tak, že žalobě vyhověl, ve zbytku co do smluvní pokuty [částka] ale rozsudek jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

41. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo třeba s ohledem na částečnou změnu rozsudku soudu prvního stupně znovu rozhodnout podle § 224 odst. 1, 2 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o.s.ř. Při posouzení úspěchu a neúspěchu je třeba vycházet ze změněného poměru jistin, kdy výlučný úspěch žalobkyně představuje 37,25 % původního předmětu řízení a nikoli 36%, jak odpovídalo výroku soudu prvního stupně. V případě předžalobní výzvy k plnění podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) dále nedochází k redukci podle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu na polovinu odměny, jednoduché výzvy a odůvodněné výzvy se již nerozlišují, za každý z úkonů právní služby náleží [částka]. Jinak soud prvního stupně vyčíslil náklady řízení žalobkyně správně. Celková výše tak činí [částka] (3x [částka] + 3x [částka] + DPH + soudní poplatek [částka], z toho alikvotní část dle úspěchu činí [částka]. O splatnosti k rukám právního zástupce žalobkyně rozhodl odvolací soud podle § 149 odst. 1 o.s.ř., o lhůtě k plnění pak podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Žádné důvody k odepření či snížení náhrady nákladů podle § 150 o.s.ř. soud neshledal.

42. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení co do jeho předmětu převážně neúspěšná (jejímu odvolání převážně nebylo vyhověno) a žalované v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly. Právo na náhradu nákladů odvolacího řízení proto nemá žádný z účastníků.